Tag Archives: chudoba

Být jenom papežem

Od lidí, kteří zastávají nějaký významný úřad, slýcháváme různé řeči. Bývají buď upřímné, nebo ironické. Věta: „Jsem jenom papež…“ je sice vytržena z kontextu, ale to v tuto chvíli nevadí. Ve svých souvislostech má takový význam, jaký odpovídá použitým slovům. Její autor ji neřekl jako ironickou odpověď nesouhlasícím podřízeným. Mínil ji naprosto vážně. Uvědomoval si omezenost svých kompetencí. Ukázal, že přestože je papežem, není všemohoucí.

Autorem citované věty je světec, který žil od narození až do smrti chudě. Chudoba se už od nejranějšího dětství stala samozřejmou součástí jeho života. Proto také neměl potřebu o ní mluvit: on ji žil. Byla to chudoba skutečná, ne ta populistická, která, jak známo, finančně velmi zatěžuje ostatní zainteresované lidi.

Právě proto, že o sobě nesmýšlel víc, než je, zbylo v jeho mysli a srdci dost místa pro respektování božského. Díky tomu se mohl stát svatým. Pokora je opakem pýchy, pýcha plodí hřích, ten je překážkou svatosti. Tudíž pravá pokora ke svatosti vede. Ani se nepravdivě nevyvyšovat, ale ani se neponižovat. Stále by totiž byl člověk zaměřen na sebe. Ale pokora přece není o zaměření se na sebe… Místo vyvyšování/ponižování sebe raději vyjít ze sebe a vyvyšovat Boha nad sebou. Boha a jeho vůli projevující se jeho přikázáními. Proto pokorný člověk nejenže tolik nehřeší, ale s Božími přikázáními také souhlasí. Respektuje je, nepokouší se do nich vrtat: Vyvyšuje Boha nad sebou.

Projev europoslankyně Záborské na konferenci o rodinných hodnotách

Přinášíme písemný záznam projevu slovenské europoslankyně Anny Záborské, přednesený 30. června 2014 v Ženevě v rámci konference „Rodinné hodnoty a jejich vazby na ekonomický blahobyt a sociální vlivy“.

Vážené dámy a páni,

som veľmi rada, že dnes môžem s vami diskutovať o rodinných hodnotách. Je príznačné, že tieto hodnoty, ktoré sme akosi samozrejme považovali za piliere našej civilizácie, boli v posledných desaťročiach spochybnené. Medzinárodný rok rodiny a v jeho rámci aj táto konferencia sú príležitosťou, aby sme sa nad týmto vývojom zamysleli, pomenovali jeho príčiny a pokúsili sa aspoň načrtnúť možné riešenia.

V tomto bloku sa budeme snažiť charakterizovať súčasný stav rodiny. Budeme tiež skúmať, či existuje súvislosť medzi týmto stavom a verejnými politikami a ak áno, aká je to súvislosť.

O smyslu života

To nejhorší, co může křesťana v sekularizovaném světě potkat, a co ho bohužel velmi často potkává, je podlehnutí prázdnotě a dezorientaci sekulárního ducha, se kterým se neoddělitelně pojí ztráta povědomí o smyslu života. Sekularismus a agnosticismus (o ateismu nemluvě) neznají Boha a tudíž ani smysl života. Nahrazují jej proto různými požitkářskými náhražkami, touhou žít šťastně a kvalitně, případně (dnes už ne tak často) užitečně. Jenže… Co je to šťastný život? Co je to kvalitní život? Co je to užitečný život?

Byl to težký rok a bude ještě hůř

Dnes je poslední den roku 2011, dobrý čas k bilancování a výhledu do budoucna. Byl to těžký rok a obávám se, že bude ještě hůř. I když – kdož ví? Zamysleme se dnes nejen nad tím, co se stalo a co nás čeká a nemine, ale taky nad tím, co dělat lépe a kde je řešení.

Katolická cesta J. Durycha IX – Chudoba jako podmínka

Po právu byl Jaroslav Durych nazýván básníkem chudých. A to zdaleka nejen pro své Panenky a Žebrácké písně. Vskutku jím byl a nikdy jím být nepřestal.

Dalo by se říci, že není tak nesnadné užívat kulisy chudoby v poe­zii; to se znamenitě dařilo mnoha básníkům a možno potvrdit, že kulisa to byla vděčná. Nejvíce této kulisy užívali ti básníci a spisovatelé, kteří chudí nebyli.

Chudák je hrdinou Durychovy poezie i prózy. Objeví-li se kdekoli v kterémkoli jeho díle osoba jen trochu zámožnější, vzbuzuje rozpaky. Je nehodnověrná, papírová, sám Durych si je toho dobře vědom a co nejrychleji takovouto osobu odstraňuje ze scény, aby nerušila. Mohl bych pro toto tvrzení snést řadu příkladů, ale nechce se mi rozebírat Durychovo umělecké dílo. K tomu jsou jiní.