Tag Archives: Benedikt XVI.
Představitelé hnutí pro život a katoličtí odborníci vyjadřují vážné znepokojení nad výroky papeže o antikoncepci
23. února 2016 (LifeSiteNews) – Výroky papeže Františka o antikoncepci na palubě letadla při zpátečním letu z Mexika, které potvrdil i mluvčí Vatikánu P. Federico Lombardi, vyvolaly bezprecedentní vlnu veřejného znepokojení katolíků a představitelů hnutí pro život, z nichž někteří žádají od papeže vysvětlení. Výňatky z komentářů významných činitelů uvádíme níže spolu s odkazy na celá jejich vyjádření.
Profesor E. Christian Brugger (profesor etiky a ředitel postgraduálního programu nadace Culture of Life Foundation ve Washington, profesor morální teologie na teologické fakultě sv. Jana Maria Vianneye v Denveru, kde je vedoucím Staffordovy katedry morální teologie) napsal na portálu National Catholic Register:
Některé lidi, možná mnohé, papežova slova nadchnou. Avšak ti z nás, kdo podporují a hájí Magisterium a zejména Petrova nástupce, jejichž nejvlastnější úlohou je být strážci a vykladači pokladu víry, považují slova papeže Františka a P. Lombardiho za matoucí a znepokojivá. Zdá se, že papež tvrdil něco, co není pravda a co odporuje spáse. Velice doufám, že jsem situaci špatně pochopil.
Ať tomu tak je nebo ne, rád bych řekl dvě věci. Za prvé, nepřipravené výroky papeže v interview a komentáře jeho tiskového mluvčího nepředstavují Církev učící. Proto tato tvrzení nechrání Duch svatý a nejsou obdařena církevní autoritou. Katolíci nemají žádnou povinnost se papežovým slovům podřídit „s poslušností rozumu a vůle“ (Lumen gentium 25).
Za druhé, papež František je náš milovaný otec. Ctíme ho pro jeho úřad a budeme za ním stát, kdykoli by ho někdo lživě napadl. Přejeme dobré jemu i celé Církvi. Jistě nikdy nepůjdeme cestou Martina Luthera k odmítnutí papežského primátu a apoštolské posloupnosti. Avšak Církev je Ježíšova, nikoli papežova nebo biskupů (a určitě ne moje).
A tak říkám milovanému papeži Františkovi, svému otci:
S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (1)
Kardinál Burke
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.
+ + +
Otázka: Od synody o rodině uplynulo několik týdnů. Předpokládám, že jste již měl čas pečlivě prostudovat závěrečnou zprávu. Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní plody synody a jak je Církev může nejlépe využít?
Odpověď: Závěrečná zpráva je složitý dokument, sepsaný způsobem, kdy není vždy snadné pochopit přesný smysl toho, co se tam tvrdí. Například tři odstavce (č. 84-86) naznačují, že poslední zasedání synody nalezlo cestu, jak by lidé žijící v neregulérních svazcích mohli i přesto přijímat svátosti.
Nedostatečnou jasností dokumentu jsem se zabýval ve stručném komentáři k těmto odstavcům, který jsem napsal, abych objasnil, co Církev ve skutečnosti učí. [1] Po skončení synody P. Antonio Spadaro, jezuita, který byl jedním ze synodních otců a členem komise, která koncipovala závěrečnou zprávu, uveřejnil článek, v němž jako ústřední bod synody uvádí něco, čeho synoda nemohla dosáhnout, totiž otevření cesty ke svatému přijímání a svátosti pokání pro rozvedené a civilně znovusezdané. [2] Ve svědomí jsem cítil, že musím zveřejnit vysvětlení k tomu, co napsal.
V závěrečné zprávě je mnoho dobrých věcí, ale je tam i mnoho jiných, o nichž mám v úmyslu psát, abych objasnil učení Církve. Například si nemyslím, že výrok o odpovědnosti rodičů za výchovu je formulován adekvátně. Mohl by vyvolávat dojem, že rodiče nejsou první, kdo odpovídá za výchovu jejich dětí.
Omylnost papežů (1.)
Katolická nauka o učitelské autoritě papeže je docela jasná, ale mnoho lidí ji velmi špatně chápe. Jeden nekatolický přítel se mě nedávno zeptal, jestli papež může teoreticky zvrátit učení Církve o homosexualitě. Tázal se: „On by k tomu nemohl prostě učinit prohlášení ex cathedra, nebo ano?” Tedy ne, to by nemohl. Tak to zkrátka nefunguje. Někteří lidé se domnívají, že katolická nauka říká, že papež je neomylný, nejen když vydává prohlášení ex cathedra, ale ve všem, co dělá a říká. Tak tomu ale jednoduše není. Katolická nauka připouští, že se papežové mohou dopouštět vážných omylů, dokonce i omylů, které se jistým způsobem týkají věroučných otázek.
Mnoho katolíků to všechno ví, ale často špatně chápou papežskou autoritu i v jiných směrech. Někteří se domnívají, že katolík je povinen přijímat učení papeže, jen když ho papež předkládá jako neomylné. To není pravda. Navzdory tomuto „minimalistickému“ postoji je mnoho toto, co katolíci musejí schvalovat, i když se to nepodává jako neomylné. Jiní se domnívají, že katolík musí víceméně souhlasit s každým názorem či rozhodnutím papeže ve věcech týkajících se teologie, filosofie, politiky apod., i když nejsou předkládány jako neomylné. To však rovněž není pravda. V rozporu s tímto „maximalistickým“ názorem existuje mnoho věcí, které katolíci mají pouze s úctou uvážit, avšak nemusejí s tím nutně souhlasit. Katolická nauka je jako vždy vyvážená, je to střed mezi extrémy – v tomto případě mezi extrémem minimalistickým a maximalistickým. Má však také své nuance, a abychom jim porozuměli, je třeba rozlišovat některé věci, které se často ignorují.
Západ nenávidí svoji kulturu a civilizaci
Prof. Roberto de Mattei
Západ dnes nenávidí sebe samého tou samou nenávistí, jakou živí vůči němu islámští teroristé. Islám kráčí cestou šílených vražd, Západ cestou nihilismu a sebevraždy. „Hvězdy nových mučedníků září na obloze Církve,“ píše Roberto de Mattei na stránkách Corrispondenza Romana. „Nelze litovat těch 148 mladých studentů, kteří padli za oběť na Květnou neděli islamistům v Keni, je třeba jim závidět, protože se jim dostalo mučednické palmy,“ pokračuje historik.
De Mattei vysvětluje, že tito lidé se stali mučedníky, protože zemřeli jako křesťané z rukou vojáků Mohameda. „Mučedníka nedělá krutá smrt sama o sobě, ale fakt, že byla důsledkem nenávisti ke křesťanské víře. To nikoli samotná smrt vytváří mučedníka, píše sv. Augustin, ale to, že jeho utrpení a smrt byly podřízeny pravdě. Ne všechny oběti pronásledování lze nazvat mučedníky, ale pouze ty, které potkala smrt z rukou vrahů nenávidících jejich víru,“ píše de Mattei.
O co vlastně šlo na letošní biskupské synodě?
Už od 18. a 19. století osvícenci, liberálové a socialisté bojovali za legalizaci rozvodů. Když toho dosáhli, volali po maximálním uvolnění rozvodových pravidel, což nabylo svých hrůzostrašných forem v sovětském Rusku hned po revoluci, kdy stačilo jen vyplnit „bumážku“ se žádostí o rozvod a jakékoliv soudní řízení se stalo zbytečným. Dalším výchozím bodem byla tzv. „sexuální revoluce“ v západním světě r. 1968, kdy především mládež žádala totální uvolnění sexuálních vztahů kohokoliv s kýmkoliv. Tím započal, podporován všudypřítomnou pornografií v médiích, frontální útok na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi, jenž trvá dodnes a získává stále větší úspěchy. Již nejde jen o legalizaci úplné sexuální promiskuity (toho bylo už dosaženo), ale o prosazení homosexuálních svazků na stejné úrovni s řádným monogamním manželstvím. Toto nazýváme „genderismem“, neboli „genderovou ideologií“, jak skvěle analyzuje ve své knize „Globální sexuální revoluce“ Gabriele Kuby.
Katolická církev tomu od prvopočátku čelila a je zbytečné uvádět tady velké množství dokumentů jejího magistera. Nicméně v důsledku známého rozkladu věrouky a mravouky po II. vatikánském koncilu zhoubný jed genderu pronikal postupně i do jejího nitra, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině. To bohužel podporuje sám papež František, který se v tomto diametrálně liší od svých předchůdců Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (srvn. např. dokumenty JP II. Familiaris Consortio, Veritatis Splendor a Evangelium Vitae). Jeho ostentativní podpora kontroverzního německého kardinála Waltra Kaspera, hlavního prosazovatele změn v praxi podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným a přístupu k homosexuálním a lesbickým párům, nenechává nikoho na pochybách, na čí straně papež stojí. Hned 4. den po volbě papežem Kasperovi poděkoval za jeho „hlubokou“ teologii, ačkoliv musel velmi dobře vědět, že Kasper patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe a ve smyslu jejich teologie odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí, přiznával mu pravdivost pouze v oblasti víry a náboženské mystiky. V 90. letech byl biskupem v německém Stuttgartu a podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, že ke sv. přijímání mohou přistoupit „alle wiederverheiratete, die sind in seinem Gewissen ueberzeugt, dass ihre erste Ehe ist Nichtigkeit“, přeloženo do češtiny: „…všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní.“ Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem toto kategoricky odsoudila, přesto však v rozporu s veškerou logikou Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a stal se jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František na konsistoři kardinálů v předvečer říjnové synody vřele poděkoval Kasperovi za jeho referát, v němž naznačil otevření možnosti pro přístup sezdaných po rozvodu ke svátostem, a řekl, že jeho teologie „by měla být studována na kolenou“.
Krize církve: Tradiční katolík v tekutých píscích
Tento rok to bude sedm let, co papež Benedikt XVI. vydal motu proprio Summorum pontificum, rozšiřující možnosti sloužení tradiční liturgie. Posléze na žádost Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) sňal z jeho biskupů exkomunikace (které ovšem dle FSSPX nikdy neexistovaly!) a začal vést s Bratrstvem jednání o regularizaci jeho kanonického postavení. Zdálo se, že pro Tradici nastávají lepší časy. Ale, jak se ukázalo, je to složitější.
Už tehdy jsem zjistil, že mnozí členové a příznivci FSSPX papežovu aktivitu příliš nevítají, případně z ní mají velké obavy. Říkali mi, že Joseph Ratzinger byl vždy liberálem a nepřítelem Tradice a že tím i zůstal. A to, že je dnes nazýván konzervativcem, je možné pouze skrzeva to, že se dnešní církev posunula tak daleko špatným směrem, že dřívější liberálové dnes vypadají konzervativně. Tehdy jsem s tím nesouhlasil, připadlo mi to přehnané. Dnes si připadám, že jsem byl velice naivní…
Žádná krize nemůže ospravedlnit odpadlictví
Stránky Lumen de Lumine uveřejnily článek, v němž informují o vystoupení Cristiana Magdiho Allama z Církve. Italský novinář, který konvertoval ke katolicismu od islámu a byl pokřtěn papežem Benediktem XVI., je oznámil s odůvodněním, že Církev rezignovala na obhajobu Pravdy a pravé víry a zcela se oddala náboženskému relativismu. Více ZDE.
Je svatého Řehoře, konkláve začíná
Sixtinská kaple
Je 12. března 2013 a ve Vatikánu v Sixtinské kapli dnes bude zahájeno konkláve, které zvolí nástupce papeže Benedikta XVI., který odstoupil z úřadu k 28. únoru. Modleme se za to, aby nám dalo papeže, který dokáže vyvést pozemskou církev ze strašné krize, do které zabředla!
Určitou pozitivní symboliku, náznak naděje, snad lze nalézt v tom, že právě tento den tradiční katolíci slaví svátek sv. Řehoře I. Velikého, učitele Církve a jednoho z největších papežů, kterého kdy Církev měla. Snad to je náznak, že mu konkláve dá důstojného nástupce.
Ignác Pospíšil
Stolec se uprázdnil
Včera ke 20:00 se odstoupením Benedikta XVI. uprázdnil Stolec sv. Petra a začalo období sedisvakance. Modleme se za odcházejícího papeže, za kardinály, aby volili moudře, a za papeže, který by dokázal správně vést církev bojující v časech současné katastrofální krize.
V této souvislosti upozorňuji na zajímavou iniciativu Adoptuj si kardinála, o níž v češtině informují třeba na Res Claritatis (ZDE). Já se zaregistroval a systém mi vygeneroval kardinála Rigaliho, emeritního arcibiskupa Filadelfie.
Celkem to vypadá jako dobrý nápad, nicméně neměli bychom kvůli němu rezignovat ani na výše zmíněné úmysly a sbor kardinálů jako celek.
Benedikt XVI. rezignuje
Benedikt XVI.
Papež Benedikt XVI. dnes nečekaně oznámil, že ze zdravotních důvodů a kvůli vysokému věku rezignuje na svůj úřad. Svatý stolec se uprázdní k 28. únoru 20:00 tohoto roku.
Rezignace papeže není příliš obvyklá, zatím k poslední došlo v 15. století, kdy v roce 1415 odstoupil Řehoř XII., aby vyřešil tzv. papežské schisma.
Modleme se za odcházejícího papeže i za to, aby se mu dostalo dobrého nástupce. Český překlad rezignačního prohlášení naleznete na stránkách Radia Vatikán. Další informace ZDE.
Ignác Pospíšil
