Tag Archives: Beletrie
Koště – 8. díl
Čekal jsem, až se Pater Gaudencius opět rozmluví, bylo však zjevné, že je pohnut při vzpomínce na to, co tehdy zjistil.
„Netrvalo dlouho a po několika týdnech, kdy se malá učila němčinu s pozoruhodným pokrokem, který též nebyl náhodný,
jsme si vytvořili už takovou slovní zásobu, že bylo možno rozmlouvat prakticky o všem. Hrůza, která se na mne vyvalila, však předčila veškerá má očekávání.
Uhuřino vyprávění o vojenské laboratoři, kde vyrůstala, byla nepředstavitelná směs z cynickosti, děsu, pohrdání lidskou důstojností a urážek Boha.
Koště – 7. díl
Vstal jsem, došel k dveřím od bytu a nakoukl do špehýrky. Přede dveřmi stál starší muž s bílým plnovousem, oblečený jako mnich. Asi se spletl a zvoní na špatné dveře. Uvidíme. Otevřel jsem dveře a můj návštěvník se představil.
„Jsem Pater Gaudencius, prý by jste se mnou rád mluvil…“
Koště – 6. díl
Když jsem se zamýšlel nad informacemi obsaženými ve zprávě, pochopil jsem, že důvod mého pobytu v Africe je jasný.
Generál Blackwatch a jeho nadřízení měli své důvody k nalezení Uhury, ale byly jejich úmysly zcela čisté a nezištné? Anebo v tom hrála svou roli i obava z prozrazení toho, že si genetičtí inženýři Eurocorpsu takříkajíc „hráli na Boha“?
Pokud by to byla pravda, neměli jsme si s našimi nepřáteli co vyčítat. To mě vždy děsilo, protože když začnete být stejní jako váš protivník, jste mu blíže a podobáte se mu, bez ohledu na to jak moc proti němu bojujete a jak moc ho nenávidíte. Ale ať jsem tenhle morální oříšek drtil v hlavě sebevíc, tušil jsem, že vysvětlení mi podá jedině Uhura, jestli se s ní setkám.
Koště – 5. díl
V noci, která následovala po zničení muslimské kolony a rozhovoru s Vlaminckem, jsem přepsal záznam rozhovoru z čipu ve své hlavě do svého notebooku a pomocí zašifrované depeše jej odeslal laserovým vysílačem přes družicovou síť na velitelství Eurocorps v Británii.
Elisabeth spala, obdivoval jsem její nervy, než mi došlo, že je prostě vyčerpaná, jakkoliv je trénovaná a odolná. Nebylo divu, co zažila, by odrovnalo daleko tvrdší chlapy. Já však jsem přemýšlel o objektu svého pátrání, o dívence, která vyspěla v mladou dívku v prostředí tak příšerném, jakým může být jen Afrika zmítaná válkou.
Koště – 4. díl
„Možná to znáte pod jiným názvem?“
Snažil jsem se na Vlamincka moc netlačit, věda, že pokud vám někdo něco vypráví, je lepší jej moc nepřerušovat.
„Ano, už si vzpomínám, na to se mne už vyptával někdo od vás, kdo tu byl minule…“
Gerhard mi v Londýně neřekl, koho sem na inspekci poslali, ale už to muselo být před nějakou dobou, jinak by se v tom Výbor pro zvláštní operace nevrtal až teď, po mém vyptávání.
„Vlamincku, oč jde, nám neřekli, tudíž je to na vás.“
Koště – 3. díl
„Co se stalo, že na doprovod zásobovacího letu je poslán někdo jako vy?“
Vlaminckovi bylo jasné, že jsem k němu do bojové zóny neseskočil bezdůvodně.
„No popravdě řečeno…, oficiálně mám zkontrolovat, jestli používáte námi dodávaný materiál efektivně, neoficiálně tu jsem proto, že potřebuji hovořit s vámi.“
