Tag Archives: ad orientem

Kardinál Sarah prolomil mlčení a vydává novou knihu „Síla ticha“

Kardinál Robert Sarah, prefekt vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, nepřestává volat po prohloubení posvátna v liturgii. Nově přichází s kritikou slabiny moderních kněží – hluku. Abychom se s Bohem skutečně setkali, musíme podle kardinála volit docela jinou cestu.

Velmi krátce : Kdo je kardinál Sarah?

Letos 71letý kardinál je nepřehlédnutelnou postavou soudobé Církve. V roce 2014 jej povolal do Kongregace papež František. Podle pozorovatelů zvolil František konzervativního Saraha pro určité vyvážení svého překvapivého odvolání dosavadního prefekta a rovněž „konzervativce“ – Španěla Antonia Canizarese. Předtím působil kardinál Robert Sarah jako papežský zvláštní vyslanec na Blízkém Východě a jako prezident Papežské Rady „Cor unum“, která mimo jiné organizovala pomoc Svatého stolce do katastrofami postižených oblastí. Papež Benedikt XVI. přijal Raberta Saraha do Kolegia kardinálů coby kardinála diakona v roce 2010.

„Papež z černé Afriky“, tituloval kardinála vatikanolog Sandro Magister v dubnu 2015. Svým vystupováním Robert Sarah skutečně potvrzuje názory, že by se mohl stát nositelem naděje v postbergogliánské Církvi.

Proti kardinálu Sarahovi: hořké a jedovaté plody ideologie

Žijeme v pozoruhodné době, kdy je možné veřejně odporovat kardinálovi Římskokatolické církve a ponižovat ho. Neznám kardinála Saraha osobně, ale z jeho spisů mám dojem, že dát se ponižovat považuje za užitečný prostředek duchovního života. Musím však žasnout nad absencí jakéhokoli smyslu pro otcovský zájem a milosrdenství v Roce milosrdenství.

Zdá se, že nesmysly, které P. Lombardi chrlí ve snaze obhajovat neobhajitelné, jsou bez hranic.1 Doufejme, že až se tohoto břemene zbaví, což bude už brzy, bude se moci vrátit k duchovně prospěšnějším činnostem. Z jeho objasnění jasně zaznívá ideologie, která je základem odmítnutí výzvy kardinála Saraha, aby se kněží při celebraci Mše sv. vrátili k tradičnímu postoji. Jde o ideologii, která už dlouhá léta brání Církvi v návratu k liturgickému životu nezbytnému k tomu, aby mohla plnit své poslání ve světě, ideologii, která nemá žádnou oporu v Tradici a de facto je rozchodem s ní. Každý, kdo dosud věří, že Mše Pavla VI. představuje kontinuitu s římským ritem katolické Tradice, by se měl rychle probrat.

Kardinál Sarah zopakoval svoji výzvu k celebraci „ad orientem“

Robert kardinál Sarah

Konference o svaté liturgii pod názvem Sacra Liturgia VK 2016 byla zahájena v úterý 5. 7. 2016 v Londýně. Kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti během, během své přednášky řekl : „Je velmi důležité, abychom se tak brzy jak je to možné, navrátili ke společnému směru modlitby věřících a kněží – směrem k východu nebo alespoň směrem k apsidě – k přicházejícímu Pánu.“ Zdůraznil rovněž, že kněží mají důvěřovat tomu, že tato změna je „něčím dobrým pro Církev a pro věřící.“

Kdy a jak změnu uskutečnit, je podle ghanského kardinála otázkou „pastorační moudrosti.“ Kardinál ovšem navrhnul konkrétní časový bod, kdy se změnou začít. Je to datum 27. 11. 2016, což je první adventní neděle následujícího církevního roku.

Britský list Catholic Herald hodnotí vystoupení kardinála Saraha tak, že jde o největší liturgické oznámení od vydání Motu Proprio Summorum Pontificum v létě 2007 papežem Benediktem.

Kardinál Sarah : „Kněží by měli celebrovat ad orientem“

Robert kardinál Sarah

Řím: Robert kardinál Sarah, prefekt římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, požaduje po kněžích, aby celebrovali mši svatou ad orientem. Znamená to směřovat modlitbu celebranta v křesťanské liturgii směrem k východu – vycházejícímu Slunci, které symbolicky představuje navracejícího Krista.

Tento směr modlitby musel platit již v časech prvních apoštolů – neboť je doložen již v druhém století po Kristu.

Teprve až po 1500 letech existence křesťanství uskutečnil Martin Luther zlom v této praxi a zavedl celebraci versus populum (otočení k lidu). K tomu byly otočeny oltáře a vytvořeno to, co je dnes nazýváno jako „lidový oltář“. Protestantismus se tak v této oblasti – stejně jako v liturgii a svátostech – odloučil od křesťanské tradice.