Category Archives: Úvahy

Kéž by se vrátily staré dobré časy…

Nevím, zda jste zaznamenali to šokující a nanejvýš odpuzující video, na němž je zaznamenána diskuse starosty saského městečka Bad Schlema s občany na téma migranti. O co jde?

Jeden z občanů, postarší civilizovaný pán, položil starostovi dotaz ohledně toho, že jeho malá vnučka (pod deset let) je (stejně jako další děvčata) cestou do školy sexuálně obtěžována uprchlíky a žadateli o azyl z místních ubytoven, a vyjádřil obavy, zda se to nebude ještě stupňovat, když v létě dívky ještě trochu uberou oblečení. A co že se s tím bude dělat… Starostova odpověď, vlastně spíše rada, byla velmi stručná: Děvčata nemají migranty provokovat a do školy mají chodit jinudy.

Tato šokující sprostota a nehoráznost se pochopitelně nelíbila ani tazateli, ani zbytku lidí v sále. Bohužel to byli přecivilizovaní Němci, takže většina ani nereagovala nijak hrubě a pouze zvýšenými hlasy protestovala (samotný tazatel se mezi pár praktickými námitkami nezmohl na nic ráznějšího, než na rozhořčený výkřik ve smyslu „Hochu, jdi domů, kdo Tebe zvolil?“)… Hlasitý nesouhlas sálu nakonec rozzuřil starostu natolik, že dokonce hrozil lidem policií, pokud se nezklidní a nezmlknou.

Je islám horší než euroatlantická civilizace?

Mohamed nechává vyvraždit židovský kmen Banú Kurajzá

Tato provokativně znějící otázka by snad mohla vyvolat dojem, že podceňuji nebezpečí islámu pro Evropu. Omyl! Islám pokládám za hrozbu pro nás pro všechny. Vražedně znějící výzvy Koránu a Hadithu a především pak vlastní, přímo muslimy sepsaný život Mohameda, který byl masový vrah, lupič, smilník a pedofil, jsou přímým varováním. Principem duchovního i veřejného života islámu je následovat Mohameda, což muslimové neustále slyší ve svých mešitách. V tom případě ale – potěš nás Pán Bůh!

Ale položme si otázku, jestli naše euroatlantická bezbožná osvícensko-liberálně-neomarxisticko-genderistická civilizace je méně vražedná a zločinná než islám. Muslimští atentátníci v Paříži se odvolávali na krvavé súry Koránu – jenže Francie, kde vraždili, hrdě zpívá svoji hymnu Marseillaisu, kde v refrénu zní: „Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!“ A můžeme pokračovat: Mohamed, ctěný od muslimů jako Alláhův prorok a světec, po dobytí Mekky vraždil bez slitování, rovněž tak poté, co jako absolutní vládce podnikal vojenské výboje na Arabském poloostrově. Republikánská a demokratická Francie však uctívá svoji „velkou“ revoluci let 1789-1799 a její vůdce. Řada ulic se jmenuje po Robespierrovi a Dantonovi, přičemž oba dva byli stejnými masovými vrahy jako Mohamed. Georghes Danton po zářijových masakrech r. 1792, kdy bylo ve vězeních sadisticky utýráno a povražděno 1340 zcela bezbranných a nevinných lidí, mezi nimi přes 300 katolických kněží, prohlásil: „Bylo zúčtováno s davem konspirátorů a bídáků… Chtěl jsem, aby všechna pařížská mládež přišla do Champagne poskvrněná krví…“ Oficiální úctě se rovněž těší císař Napoleon, původně jeden z bojovníků revoluce, jenž pro svoji dobyvatelskou slávu neváhal pustit se do agresivní zločinné války proti celé Evropě a zaplavit ji řekami krve a utrpení.

Morales, papež a „komunistický kříž“

„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“Pius XI., Divini redemptoris (58)

Prezident Evo Morales vyvolal rozruch, když papeži během návštěvy daroval sošku Ježíše Krista ukřižovaného na srpu a kladivu. Tento poněkud svérázný a vysoce kontroverzní dárek nutí k zamyšlení. Člověk si musí v prvé řadě položit otázku: „Co tím chtěl básník říct?“ Odpověď nemusí být jednoduchá…

Takovéto sošce lze jistě snadno přičíst i významy přijatelné a navýsost pozitivní. Třeba může být chápána jako nanejvýš správný poukaz na uplynulé století – těžko bychom v něm hledali vražednější a zvrácenější ideologii, než je komunismus. Nikdo – ani nacisté – nedokázal povraždit tolik křesťanů jako komunisté, nikdo v něm nedokázal způsobit tak strašné a dodnes nenapravené škody na společnostech, kde komunismus dominoval. Kříž v podobě srpu a kladiva je z tohoto pohledu velmi výmluvným a dobrým symbolem komunistického zla a zločinů (byť tedy do kostela se rozhodně nehodí). Zde je ovšem třeba vznést námitku, že by bylo poněkud naivní předpokládat, že by se nám radikálně levicový prezident Bolívie pokoušel sdělit právě toto…

Cirkev v slepej uličke?

V piatok 22. mája 2015 sa v Írsku konalo referendum, ktoré v krajine podporilo sobáše homosexuálov. Zo 60,5 % zúčastnených voličov, za hlasovalo 62% t. j. asi 1,2 milióna obyvateľov a 38% bolo proti. Referenda sa v tejto krajine, kde sa asi 84% obyvateľov pokladá za katolíkov, zúčastnil vysoký počet voličov a bolo podporované všetkými politickými stranami, médiami a rozličnými iniciatívami.

Írsko, ktoré sa pokladá za jednu z krajín s najvyšším percentom katolíkov, kde donedávna ešte nemali vôbec legalizované problémy sekularizovaných krajín, si ako prvé demokraticky odhlasovalo nekresťanský spôsob života spoločnosti. Nikdy som v tejto krajine nebol, preto nie som kompetentný vyjadrovať sa k príčinám a dôvodom, ktoré obyvateľov Írska priviedli k tomuto nešťastnému kroku. Ale pýtam sa, čo robila Írska Cirkev a jej predstavitelia, že väčšina obyvateľov, teda aj katolíkov, prišla vo svojom vnútri k takémuto rozhodnutiu?

Je známe, že o Pravde nemožno hlasovať. Ale ako môže fungovať spoločnosť, ktorá spochybní vlastné základy, na ktorých je stáročia budovaná? Načo je taká Cirkev, aký má zmysel, ktorá prestáva byť soľou, ktorá nevedie k večnému šťastiu? Kde môžu byť kresťanské hodnoty ponúkané ako model pre život, keď to nejde v Írsku, a zdá sa, že ani na Slovensku? Zostáva nádej, že snáď ešte kresťania v Poľsku a na Malte dokážu udať smer života spoločnosti.

Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky

Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku

Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…

A) Proč přijímat uprchlíky?

A1) Protože na to máme.

Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:

A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.

Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.

Odpustit je dobré

Proces s někdejším dobrovolníkem jednotek SS, třiadevadesátiletým Oskarem Gröningem, který je obviněn z podílu na provozu vyhlazovacího tábora Osvětim, přinesl jednu neočekávanou scénu, která vyvolala velké emoce a spory mezi účastníky žaloby.

O co šlo? Oskar Gröning na počátku procesu přiznal morální zodpovědnost a požádal za odpuštění, ovšem rozhodnutí o kriminální vině nechal na soudu. Dlužno dodat, že Gröning nebyl žádný kápo a nijak se přímo nepodílel na krutém zacházení s vězni či dokonce jejich vraždění. Jeho úkolem bylo probírat zavazadla vězňům zabavená a hledat v nich peníze a cennosti. V reakci na jeho žádost o odpuštění mu jedna z vedlejších účastnic obžaloby, jedenaosmdesátiletá Eva Korová, která prošla Osvětimí coby pokusný králík doktora Mengeleho, podala ruku a veřejně mu odpustila. 

Biskup Williamson prý vysvětí další biskupy

Biskup Williamson

Blog Rorate Caeli oznámil, že biskup Richard Williamson 19. března (na sv. Josefa) vysvětí v klášteře Svatého Kříže v brazilském Nova Friburgo na biskupa minimálně jednoho z „kněží Odporu„, P. Jeana-Michela Faureho. Zároveň ale zmiňuje možnost, že vysvěcených bude vícero, jmenovitě je jako další možný adept uveden otec Innocent Maria, zakladatel tradičně dominikánského konventu v Avrillé.

Zdá se tedy, že se bude opakovat situace po svěcení v Econe. Williamsonova svěcení pochopitelně nezískají svolení Říma  a on i svěcenci budou jistě prohlášeni za automaticky exkomunikované. Nepochybně to odmítnou s odkazem na stav nouze, což bude minimálně v očích jim nakloněných věřících hodnoceno jako přesvědčivá argumentace, protože od econských svěcení se situace Církve rozhodně nezlepšila, naopak došlo k významnému zhoršení (i když na druhé straně někdo může tvrdit, že se pozice Tradice vlastně zlepšila).

Vzkaz 30 % občanů ČR

Rodina Gonzálesových (Mexiko, poč. 20. století).

Koho se to netýká, nemusí se rozčilovat, nehážu všechny lidi do jednoho pytle a vím, že jsou vyjímky, které potvrzují pravidlo…

Milovaní, také jste měli svatbu v kostele? Odpovídali jste svým „ANO“ knězi na otázku v rámci manželského obřadu: „Slibujete, že budete přijímat ochotně děti od Boha?“ Tak proč mají křesťané méně dětí než ,měli naši předkové? A Bůh požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1Gn 28) Neplatí snad tento Boží příkaz i pro nás křesťany? V době, kdy národy Evropy vymírají na blahobyt, otevírám toto citlivé téma, které by nemělo být soukromou záležitostí protože: Národ bez dětí je bez budoucnosti.

Do roku 2045 má Evropě chybě 129 miliónů lidí. Kdo přijde na jejich místa? Myslíte si, že je to za dlouho a že se toho už nedožijeme? Potom se zamysleme, zda máme rádi své již narozené děti a nežijeme způsobem po nás potopa. Protože kdo uvažuje způsobem po nás potopa, ohrožuje budoucnost našich i vašich dětí a jeho konzumní vzorky chování jsou hodné opovržení. Každý, kdo to ze sobeckých důvodů odmítá mít více dětí, není naším přítelem protože ohrožuje budoucnost příštích pokolení. Taková je realita. Milujme však a odpouštějme svým nepřátelům, nenáviďme a opovrhujme jejich hříchem!

Zkažená sůl

PhDr. Radomír Malý

Nedávný atentát muslimských teroristů na redakci Charlie Hebdo v Paříži právem znepokojil i mnohé zbožné českomoravské věřící. Vyhlašují se modlitební iniciativy za ochranu naší země – resp. celé Evropy – před muslimským terorismem. Já ale některé z vás budu nejspíš šokovat svým vyjádřením, že se k těmto aktivitám nepřipojuji a na tento úmysl se modlit odmítám.

Proč? Poněvadž tato modlitba je v rozporu s Boží vůlí. Čtěme Písmo sv. a dozvíme se snadno a rychle důvod. O co se vlastně máme modlit podle těchto iniciativ, zajisté subjektivně zbožných a dobře míněných? O to, aby Bůh zachoval tuto Evropu s jejími liberálně socialistickými pořádky!!! Evropu, v níž je těžký hřích zákonem povýšen na „lidské právo“ (potrat, homosexualita, promiskuita) a obrana ctnosti klasifikována jako „extrémismus“, někdy dokonce jako trestný čin.

Státníci téměř celé Evropy se sjeli do Pařiže, aby tam – zavěšeni do sebe – demonstrovali při smutečním pochodu svou vůli hlásit se k tomu hnoji, prezentovanému časopisem Charlie Hebdo, a glorifikovali jeho redaktory jako světce a hrdiny, ačkoliv jejich rouhačské karikatury Nejsvětější Trojice, Svaté rodiny, Církve a papeže nelze nazvat ani žumpou, to by bylo urážkou tohoto jinak užitečného zařízení.

Orientuje se papež František v historii?

František I.

Po přečtení jedné aktuální zprávy na radiovaticana.cz si dovolím o tom pochybovat. 30. října přijal totiž na audienci zástupce starokatolické církve a mj. jim řekl tuto větu, aniž by ji jakkoliv blíže konkretizoval: „Při našem rozdělení došlo na obou stranách k závažným hříchům a lidským pochybením…“ Existují pouze dvě možnosti: buď papež František neví, o čem mluví, což je přece jen ta lepší varianta, nebo to ví, a to je potom na pováženou.

Kdyby tuto větu vyslovil při setkání se zástupci luteránských nebo kalvínských denominací, tak by to bylo na místě. Nelze totiž házet vinu za protestantské hereze a schizma pouze na Luthera, Zwingliho a Kalvína. Svůj významný podíl na rozšíření jejich bludů a na odpadu od Katolické církve mají totiž i pohoršení, jaká dávali svým životem různí renezanční preláti včetně samotných papežů (Innocenc VIII., Alexander VI., Julius II.), i když život Luthera a Zwingliho se od nich vůbec nelišil, ale o to v mém článku nejde.