Category Archives: Výchova a vzdělávání

Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční

V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]

Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.

Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.

Velká Británie platí za knihu pro děti propagující potraty

LONDÝN, 11. dubna 2017 (LifeSiteNews) – Velká Británie zaplatila propotratové aktivistce více než půl milionu liber za napsání knihy a vytvoření výukového programu o potratu pro školní děti.

Rada pro výzkum v humanitních oborech poskytla 512 tisíc liber Sally Sheldonové z Kentské univerzity na výzkum a napsání studie o britském potratovém zákoně, jímž byl v roce 1967 ve Velké Británii legalizován potrat. Profesorka Sheldonová je propotratová aktivistka, která bojuje za neomezený potrat po celých devět měsíců těhotenství. Jako členka správní rady největšího britského poskytovatele potratů, organizace s názvem „Pregnancy Advisory Service“ („Poradenská služba pro těhotné“) v březnu prosazovala návrh zákona, který měl zlegalizovat potrat bez jakéhokoli omezení a z jakéhokoli důvodu až do porodu. Podporuje selektivní potraty podle pohlaví plodu a najala si další, kteří v jejím projektu selektivní potraty obhajují.

Sheldonová, která učí etiku na právnické fakultě Kentské Univerzity, se veřejně postavila proti návrhu zákona zakazujícího selektivní potraty a nazvala ho „vadným“ a „kriminalizujícím ženy“. V článku, který selektivní potraty hájí, šíří lež, že donošení dítěte je nebezpečnější než potrat a klade rovnítko mezi subjektivně vnímané „duševní zdraví“ a zdraví fyzické.

Katolická univerzita vyhodila vyučujícího za to, že potrat nazval „vraždou“

Stéphane Mercier

23. března 2017 (LifeSiteNews) — Odborný asistent Katolické univerzity v Lovani (UCL) Stéphane Mercier si vysloužil ostrou kritiku představitelů univerzity za to, že asi stovce studentů prvního ročníku inženýrského studia rozdal patnáctistránkový materiál s filosofickými argumenty, proč je namístě nazývat potrat „vraždou“.

Stéphane Mercier zatím nebyl potrestán (platilo v době originálního vydání, viz poznámky za článkem – pozn. šéfredaktora), ale vedení univerzity uvedlo v prohlášení na univerzitních webových stránkách, že probíhá hodnocení statutu jeho textu, aby se zjistilo, zda byl skutečně použit jako součást jeho kursu filosofie. Ať tomu tak bylo nebo ne, univerzita se od Mercierova protipotratového postoje distancovala, protože „odporuje jejím hodnotám“.

Na případ upozornila organizace Synergie Wallonie, belgické sdružení podporující genderovou rovnost. Jejím cílem je podporovat „genderový mainstreaming při současném prosazování úcty k různosti a potřeby uvažovat o každé kategorii občanů (staří, mladí, postižení, imigranti, homosexuálové). Sexuální stereotypy a neutrální vyjadřování v mužském rodě udržují nerovnost, ale i respekt k rozdílným kulturám přítomným v našem regionu“.

Bude provincie Ontario odebírat děti rodičům, kteří nesouhlasí s genderovou ideologií?

Lesbická premiérka Kathleen Wynne využívá své pozice k vnucování gender ideologie celému Ontariu.

TORONTO, 14. března 2017 (LifeSiteNews) — V kanadském státě Ontario prošel bez odporu druhým čtením návrh zákona, který podle varování právníků dává státu větší moc k odebírání dětí a může být využit k vnucování genderové ideologie rodinám. Osmdesát tři ze sto sedmi ontarijských zákonodárců hlasovalo pro to, aby byl tzv. „Návrh 89“ poslán Stálému výboru pro justiční politiku ovládanému liberály.

Předsedkyně organizace Rodiče jako první vychovatelé (Parents As First Educators – PAFE) Tanya Granic Allenová říká, že „je ostuda, že ani jeden poslanec [ve druhém čtení] nehlasoval proti tzv. zákonu na podporu dětí, mládeže a rodin“. „Čekám, že poslanci odolají politickému tlaku a budou dělat svou práci, to jest zastupovat rodiče obávající se zásahů státu do rodinného života,“ řekla portálu LifeSiteNews.

Proč moje čtyřletá dcera nenosí trička na ramínka

Melanie Pritchard

Moje čtyřletá dcera Ella dostala od někoho z příbuzenstva k Vánocům panenku v nadýchané růžové sukénce, tílku s tenkými, „špagetovými“ ramínky a svetříku. K jejímu ohromnému překvapení bylo pod stromečkem i stejné oblečení, jaké měla na sobě panenka, v Ellině velikosti. Okamžitě se do něj oblékla, aby vypadaly stejně. Říkám jim „dvojčátka“, protože dcerka se snažila nosit stejné oblečení jako její panenka ještě několik dnů po Vánocích.

I když se mi panenčino a dceřino oblečení jako takové líbí, nedovoluji jí ani jejím panenkám nosit trička na ramínka, pokud si přes něj neobléknou ještě něco. Někomu se může zdát, že přeháním, nebo mě může považovat za puritánku, ale to, oč jde, je náskok ve výchově. Dobře vím, jak fungují vztahy mezi rodiči a jejich dospívajícími dcerami. Protože s dospívajícími a jejich rodiči mluvím už patnáct let, důkladně jsem poznala vyčerpávající a nelítostné bitvy, které rodiče svádí s dcerami v tomto věku a jejich šatníkem. Jedna z těchto bitev se vede o tílka se špagetovými ramínky, která se nosí, aniž by je něco zakrývalo. Připouštím, že když se moje čtyřletá pokouší vzít si takové tílko na sebe, nevypadá neslušně. Stále se jí daří vypadat nevinně a důstojně. Proč jí tedy nedovolím, aby tento druh oblečení nosila, když jsou jí teprve čtyři? Protože bitvu, kterou na toto téma jednou nevyhnutelně vybojujeme, bude mnohem snazší vyhrát, když se standard nikdy nezmění. Totéž platí pro dvoudílné plavky a další oblečení, které v ženštější fázi jejího života nebude chránit její důstojnost a tajemství.

I když je zima, venku je chladno a jí jsou teprve čtyři, Ella už sonduje terén. Poprosila mě, aby si mohla vzít tílko bez svetru. Pokusila se mě obejít a zeptala se tatínka a babičky, jestli může. Je vážně docela zábavné sledovat, jak je někdy už docela dobře možné představit si ji jako puberťačku. Posadila jsem si ji k sobě a řekla: „Ello, tílko na ramínka nosíme, jen když přes něj máme svetřík, protože jsme krásné a samotné tílko nechrání naše ohromné tajemství. Maminka ho nenosí, když nemá něco přes něj, a nesmíš ho nosit ani ty, ani teď, ani až budeš starší.“ Ještě trochu jsme si o tom popovídaly a ona řekla: „Dobře, mami, chci chránit svoje tajemství, tak budu nosit svetr.“ Žádné slzy, žádný boj, jen nevinné pochopení a respekt k mamince. Jak vím, že to pochopila?

Domácí církev, tajná zbraň katolicismu

Doba je stále temnější a já se zlobím.

Ano, zlobím, spolu s mnoha dalšími, kteří s rostoucí bolestí a zmatkem sledují, co se s naší Církví děje zevnitř, mnohem tragičtěji než zvenku. Tato zlost však není trpkým, zoufalým vztekem; je to spíš horlivý, nepotlačitelný hněv, který mi horce kypí pod kůží. Snad jde o menší, nedokonalou verzi toho, o čem ráda přemýšlím jako o „hněvu sv. Michaela“, svatém hněvu, který se kdysi vzedmul v nebi ve vášnivém výkřiku nad roztržkou ohavnosti a zahájil kosmickou bitvu, která pokračuje stále. Kdo jako Bůh?

Musíme uznat, že, slovy autora katolických bestsellerů Michaela D. O’Briena v jeho prvním románu Father Elijah [1], „Církev krvácí z mnoha ran“. Ti z nás, kdo lnou ke katolické víře a uchovávají si ji v její nejtradičnější, zbožné a neochvějně pravověrné podobě, i když napadané a podkopávané – stručně řečeno ti z nás, kdo chováme v úctě tradiční Mši sv. a tuto úctu se snažíme prožívat i ve své každodennosti – zjišťujeme, že je bohužel snazší vidět rány, z nichž prýští tmavá krev, než zahlédnout byť malý kousíček živé, zdravé kůže vyzařující světlo a pravdu.

Doma vyučující rodiče žalují město New York

Sdružení pro právní obranu domácího vzdělávání HSLDA podalo žalobu na město New York za „systematické šikanování“ rodin, které své děti vyučují doma. HSLDA uvádí, že městská administrativa, která se domácím vzděláváním zabývá, je zastaralá a zbytečně zatěžuje doma vyučující rodiny, školské úřady i sociální pracovníky. Žaloba se snaží tyto problémy pojmenovat a přimět orgány města, aby dodržovaly státní předpisy, které domácí vzdělávání upravují.

„Jedna rodina za druhou se ocitá v právním limbu, protože centrální úřad prostě nemůže nebo nechce dodržovat časové lhůty v předpisech,“ uvedl James Mason, ředitel HSLDA pro občanskoprávní spory. „Nejedna doma vzdělávající rodina mě informovala, že měla potíže se službou pro ochranu dětí (CPS), protože úřad včas nevyřídil dokumentaci, která s domácí školou souvisí.“

Celá věc vyvrcholila případem Tanyi Acevedové, doma vyučující matky z New Yorku, která své dítě odhlásila z veřejné školy a začala ho vyučovat doma. Ačkoliv do písmene splnila všechny požadavky, měsíc po zahájení domácího vyučování ji jednou v sedm večer navštívili sociální pracovníci, protože systém jejího syna vykazoval jako záškoláka.

Válka proti manželství a rodině

Současná kultura je v hluboké krizi, pokud jde o posvátnost manželství. Agresivní síly rvou na kusy pravdu o manželství i rodiny jako takové. Zastánci kultury smrti jsou si dobře vědomi zásadní důležitosti přirozené rodiny. Proč by jinak na útoky proti ní vynakládali tolik času, úsilí a zdrojů?

Neoslabuje se tím jen rodina, ale celé národy. Jde o strategii porážky protivníka, která byla dobře známa v celých dějinách: totiž útočit na nejzákladnější prvky jazyka a kultury. Ve svém díle Umění války tuto strategii popsal už proslulý staročínský generál, vojenský stratég a filosof Sun-c‘ (544-496 př. Kr.):

Není většího umění než zničit nepřítele bez boje rozvrácením všeho, co je v jeho zemi hodnotného.

Propagátoři sexuální nevázanosti, genderové ideologie a redefinice manželství v průběhu času velmi svědomitě změnili způsob, jak o manželství a rodině uvažujeme. Většina lidí už nechápe základní pravdu, že manželství znamená muže a ženu v nerozlučitelném, výlučném a plodném svazku. Úloze manželství a rodiny už nerozumí a tyto posvátné instituce není schopna hájit, a proto se stává snadnou kořistí radikálních protirodinných ideologií. Skutečnost, že manželství a rodina je jádrem bitvy, by nás však samozřejmě neměla překvapovat.

Františkův efekt: „Katolické“ školy a sexuální výchova

Pro případ, že by katoličtí rodiče potřebovali další důvod k tomu, aby své děti učili doma a nesvěřovali je běžným katolickým školám spojeným s Novus Ordo církví, přichází z amerického státu Tennessee zpráva, že sídelní biskup z Nashvillu David Choby upřel rodičům roli prvních a hlavních vychovatelů a vnutil jejich synům pervezní sexuální výchovu. Nezapomeňte, že to byl papež František, kdo v exhortaci Amoris laetitia vyzval „vzdělávací instituce“ k poskytování již odsouzené sexuální výchovy našim dětem.

Americký biskup výslovně odmítl umožnit rodičům, aby své děti neposílali na sexuální výchovu, kterou považují za „erotickou“ a „obscénní“, ve škole zřízené diecézí a nazval ji „legitimním požadavkem“ pro absolvování školy. Biskup, místo aby vyslyšel obavy rodičů, zmínil jako metodu pro hodnocení školních osnov problematický program sexuální výchovy, který nedávno začal razit Vatikán (O -zatím ne zcela oficálním- programu, který psychiatr Rick Fitzgibbons označil za největší hrozbu katolické mládeži, s jakou se za posledních čtyřicet let setkal – angl. ZDE, se píše v příspěvku Vatikánský program sexuální výchovy kapituluje před sexuální revolucí – pozn. redakce).

Vatikánský program sexuální výchovy kapituluje před sexuální revolucí

Pete Baklinski

29. července 2016 (LifeSiteNews) – Tři přední představitelé mezinárodního hnutí pro život, kteří po desetiletí hájí katolickou nauku o manželství, sexualitě a životě, nazvali program sexuální výchovy, který nedávno zveřejnil Vatikán, „absolutně nemravným“, „zcela nevhodným“ a „naprosto tragickým“.

„Považuji za obludné, že oficiální orgán Církve nejen vytvořil program sexuální výchovy pro dospívající, ale že tento program obchází rodiče jako prvotní vychovatele svých dětí,“ uvedl dr. Thomas Ward, zakladatel a předseda Národní asociace katolických rodin z Velké Británie a člen korespondent Papežské akademie pro život.

Program nazvaný „Místo setkání: kurz citové sexuální výchovy pro mládež“ vydala Papežská rada pro rodinu před Světovými dny mládeže v Polsku. Podrobnou analýzu programu, kterou zveřejnily stránky LifeSiteNews, najdete v angličtině zde: https://www.lifesitenews.com/news/vatican-releases-explicit-sex-ed-for-teens-that-leaves-aside-parents-and-mo

I když tento program zpracovávaly manželské páry ve Španělsku několik let, podnětem k jeho dokončení se stala apoštolská exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Papež v ní hovoří o „nezbytnosti sexuální výchovy“, kterou se mají zabývat „výchovně-vzdělávací instituce“. Tento posun vyděsil představitele hnutí bránícího život a rodinu na celém světě, neboť Katolická církev vždy uznávala a učila, často přes velký odpor mocností světa, že sexuální výchova je „základním právem a povinností rodičů“.