Category Archives: Pronásledování křesťanů

Vatikán ustupuje čínským komunistům

Nejnovější zprávy z Číny uvádějí, že Vatikán již podruhé vyzval legitimního biskupa, aby odstoupil a předal svůj biskupský stolec biskupovi jmenovanému komunistickou vládou, který byl po svém nedovoleném vysvěcení bez papežského souhlasu v roce 2011 exkomunikován.

Biskup Peter Čuang Ťien-ťien ze Šan-tchou byl v prosinci přinucen k cestě do Pekingu, kde ho nejmenovaný vatikánský prelát – zdroje spekulují, že šlo o arcibiskupa Claudia Maria Celliho, vyjednavače mezi Vatikánem a Čínou – vyzval, aby odstoupil a umožnil tak, aby jeho místo zaujal biskup Čínského vlasteneckého katolického sdružení Joseph Chuang Ping-čang. Stejnou žádost dostal od Vatikánu již dva měsíce předtím, v říjnu 2017.

I když v širším katolickém světě se vývoji situace ve vztazích mezi Vatikánem a Čínou příliš velké pozornosti nedostává, portál OnePeterFive ho sleduje od počátku roku 2016. Vyvolal celou řadu znepokojených hlasů, z nichž nejvýznamnějším byl hlas kardinála Josepha Zena, emeritního biskupa z Hongkongu. (Zen mluví velmi přímočaře mnohem déle, ale nedávný vývoj mu poskytl konkrétnější důvod ke znepokojení).

Arcibiskup Trudeauovi: „Nemůžete být pro potraty a zároveň katolík“

OTTAWA, 26. ledna 2018 (LifeSiteNews) – Ottawský arcibiskup Terrence Prendergast napsal v úvodníku listu Ottawa Sun, že je „logicky nemožné“, aby se premiér Justin Trudeau pokládal za katolíka a současně byl pro potraty. Arcibiskup v článku kritizoval požadavek vlády liberálů, podle něhož musejí zaměstnavatelé nabízející letní brigády pro mládež podepsat prohlášení, že souhlasí s potraty a s transgenderismem, chtějí-li dosáhnout na státní podporu. Prendergast vytýká Trudeauovi „falešné“ tvrzení, že Charta práv zahrnuje i „právo“ na potrat. Arcibiskup-jezuita si rovněž postěžoval na „popletené osobní výroky“ premiéra o tom, že jeho katolicismus jde dohromady s podporou potratu na požádání.

„V rozporu s tvrzením premiéra neexistuje žádná charta reprodukčních práv či reprodukčních svobod,“ napsal Prendergast. „O tom se může přesvědčit každý Kanaďan, který si Chartu práv a svobod přečte na internetu. Přesto teď Kanadský úřad pro zaměstnanost a sociální rozvoj může odmítnout finanční podporu organizacím nabízejícím letní brigády, pokud se k neexistujícímu právu nepřihlásí.“

Arcibiskup Prendergast vysvětlil, že tento nový propotratový požadavek kanadské katolíky konsternoval, protože „toto [propotratové] prohlášení vylučuje každou katolickou farnost či charitativní organizaci ze [státní] finanční podpory určené na letní studentské brigády“.

Neuvěřitelné, ale pravdivé

Mnozí z nás to sice předpokládali, ale zdráhali se tomu uvěřit. A přece je to pravda. Vatikán požádal čínské biskupy Petera Zhuanga z Shantou i Jospeha Guo Xijina z Mindongu o odchod do důchodu nebo rezignaci. Jejich místa mají zaujmout biskupové z tzv. Vlasteneckého sdružení čínských katolíků, vysvěceni bez souhlasu Sv. stolce. Toto ohnutí se Vatikánu před čínskou vládou se děje ve jménu lepších vztahů mezi komunisty a Apoštolským stolcem.

Podle informací portálu OnePeterFive.com biskup Zhuang již v prosinci byl vyzván odjet do Pekingu a tam – oficiálním vyslancem Vatikánu (některé zdroje ho identifikují s arcibiskupem Claudiem Maria Cellim, dosavadním vyjednavačem ve vztazích Vatikán-Čína) donucen rezignovat na svůj úřadu ve prospěch… biskupa Huang Bingzhanga, vysvěceného bez souhlasu papeže a člena oficiálního „Vlasteneckého sdružení čínských katolíků” (a tedy exkomunikovaného silou samotného práva), krom toho dodávajícího rudému režimu legitimitu svým mandátem v čínském parlamentu.

Vatikánští hodnostáři odjeli poté do provincie Fujian, kde také přiměli komunisty pronásledovaného biskupa Josepha Guo Xijin k odstoupení a uvolnění místa pro biskupa Vincenta Zhan Silu – rovněž neplatně konsekrovaného. Nutno zde poznamenat, že biskup Guo Xijin był několikrát unesen a vězněn komunisty a nepodlehl jejich nátlaku na rezignaci. Teď ale přijeli za ním s tímtéž požadavkem reprezentanti Vatikánu…

Strašidlo Ruska obchází Českem

Marx a Engels uvedli svůj „Komunistický manifest“ slovy: „Strašidlo komunismu obchází Evropou.“ Tehdy to ale nebylo „strašidlo“, nýbrž reálné nebezpečí pro křesťanskou civilizaci a vůbec pro morální řád, jak dokázaly následné události v historii. Dnes ale čteme na mnoha webech o „nebezpečí“ Putinova Ruska, o jeho velmocenských ambicích, o tom, jak porušilo mezinárodní dohody obsazením Krymu, o možné ekonomické závislosti na něm atd. Jak se k tomu mám jako katolický křesťan postavit?

Odpověď je jednoduchá: se zdravým rozumem při troše znalosti zeměpisu a minimální objektivní informovanosti. Proto mohu na základě svého úsudku (doufám, že zdravého) zodpovědně prohlásit: Já se Ruska nebojím, obavy z něho, šířené v řadě našich médií, považuji za uměle vyrobený „strašák do zelí“. Proč?

Křesťan, který odmítl financovat potraty, obviněn z daňového úniku

PORTLAND, Oregon, 15. prosince 2017 (LifeSiteNews) – Třiapadesátiletý Michael Bowman, křesťan a obhájce života, se odmítl podílet na státem vnucené spoluvině na potratech a platit daně, dokud vláda nepřestane z jeho daní podporovat vraždění dětí. Bowman tvrdí, že jeho přesvědčení mu zakazuje se na tomto zabíjení jakkoli podílet. Byl obviněn z daňového úniku, trvá však na tom, že žádný zákon neporušil.

„Nevěřím, že jsem porušil nějaký zákon, protože je mou povinností (i právem) chránit své svědomí a svobodně praktikovat náboženství,“ napsal v prohlášení pro soud. „Žena má právo volby, ale státní zástupce má evidentně pocit, že já toto právo nemám,“ uvedl před federálním soudem v Portlandu.

Bowman, který je vývojářem počítačového softwaru a pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, se domáhá námitky svědomí proti financování potratů od roku 1997. Žádá státní i federální úřady, aby ho osvobodily od té části daní, z níž se podporují potraty. Úřady proti němu uplatnily daňové zástavní právo, obstavily mu bankovní účet (takže si začal šeky vybírat v hotovosti, místo aby je ukládal) a nakonec na něj v únoru podaly trestní oznámení. Tento měsíc ho federální velká porota obžalovala z daňového úniku a čtyř případů úmyslného opomenutí podat daňové přiznání.

Závažná kanadský krok směrem ke genderové totalitě

Kanadští zaměstnavatelé, kteří by chtěli zaměstnat jako brigádníky žáky a studenty na sezónní práce v létě a získat na to podle zákona státní příspěvek, musí nejdříve podepsat prohlášení, že souhlasí s právem na potrat a uznávají privilegia transsexuálních osob. Tak rozhodla vláda „katolického“ premiéra Justina Trudeaua. Tato nová kritéria byla zaslána všem poslancům a budou oficiálně zveřejněna, až program nazvaný Canada Summer Jobs bude oficiálně zahájen 19. prosince r. 2017.

Aby mohli získat federální dotace, musí zaměstnavatelé podepsat prohlášení, že: „…respektují individuální práva člověka v Kanadě včetně hodnot zakotvených v Kanadské chartě práv a svobod a v jiných zákonech. To se týká i reprodukčních práv a práva na svobodu od diskriminace kvůli pohlaví, náboženství, rase, národnostnímu nebo etnickému původu, barvě pleti, fyzickému nebo duševnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě a také způsobu její prezentace.“

Katolický akademik: V Církvi oficiálně začalo pronásledování pravověrných

V německém akademickém časopisu AEMAT vyšel 11. září článek Claudia Pierantoniho, italského církevního historika a filosofa vyučujícího na Chilské univerzitě a známého obránce katolické ortodoxie. Již jeho titulek naznačuje jeho význam: „Josef Seifert, čistá logika a začátek oficiálního pronásledování pravověří v Církvi.“ Výňatky z článku zveřejnil na svém blogu také respektovaný italský vatikanista Sandro Magister, který svůj příspěvek nadepsal těmito mrazivými slovy: „Jediný důvod vyhazovu profesora Seiferta: byl příliš věrný Církvi.“ [zdůraznění 1P5]

Portál OnePeterFive přinesl svým čtenářům hlavní myšlenky z desetistránkové eseje profesora Pierantoniho, které by se měly šířit a diskutovat.

Připomeňme nejprve základní skutečnosti. Profesora Seiferta [1] propustil arcibiskup Javier Martínez z Mezinárodní filosofické akademie (IAP) ve španělské Granadě 31. srpna 2017, poté co profesor Seifert zveřejnil článek, v němž poukázal na potenciálně nebezpečnou nauku v odstavci 303 apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Podle profesora Seiferta by tento odstavec – v němž se tvrdí, že objektivně nemorální situace může být za určitých okolností „s určitou morální jistotou“ tím, co „požaduje sám Bůh“, třebaže „dosud plně nejde o objektivní ideál“ [podle „všeobecné nabídky evangelia“] – mohl snadno vést k mravnímu relativismu, který by podkopal celou mravní nauku Církve.

Kněz, který často kritizoval papeže Františka, byl exkomunikován


Italský kněz Don Alessandro Minutella, který je znám nejen v Itálii, byl stižen nejvyšším církevním trestem – exkomunikace. Do konce června 2017 působil jako přestavený farnosti Romagnolo v arcibiskupství Palermo na Sicílii. Výborný kazatel, který ve svých vystoupeních často a otevřeně kritizoval papeže Františka, kterému přičítal mj. hlavní zodpovědnost za stále častější  připouštění rozvedených a znovu sezdaných ke svátostem.

Do volby papeže Františka byl 44-letý Don Minutella celkem nenápadný kněz. Poté se začal výrazněji profilovat. Vedle Novus Ordo začal příležitostně celebrovat tradiční mši. Započal s kritikou „progresivní církve klamu“. Od roku 2015 měl mít údajně zjevení Panny Marie. Světská média o něm posměšně referovala jako o tom, kdo předkládá svým příznivcům „směs Lurd a Medjugorje“.

Kraj, kde se nacházela jeho farnost, byl poměrně chudý, ale disponoval nádhernou polohou přímo na břehu Středozemního moře. O nedělích byl farní kostel vždy plný. Často byl Don Minutella zván na různá místa v Itálii, aby tam sloužil mši a kázal. Arcibiskup Palerma kardinál Romero se o svého kněze nijak zvlášť nezajímal, ale toleroval jej. Kardinálovy starosti se týkaly spíš jiného kněze, ultraprogresivního homoaktivisty Dona Fabrizia Fiorentina. Avšak 27. října 2015 byl kardinál Romero papežem Františkem emeritován a nahrazen arcibiskupem Loreficem. Poté se ukázalo, že nový arcibiskup nemá ani trpělivost ani mírnost svého předchůdce – v každém případě nikoli k Donu Minutellovi. Ten přesto svoji řeč nezměnil. Předhodil například nejvyššímu pastýři církve, že „se chce zalíbit světu a tím urovnává cestu církvi falešné“.

Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční

V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]

Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.

Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.

Bolševická revoluce a zrada církevních představitelů

Bolševická revoluce v Rusku 7. listopadu r. 1917 otevřela dveře nejhrůznějšímu teroru a nejstrašnější masové genocidě v dějinách. Jen umělý hladomor na Ukrajině a v Povolží ve 30. letech si vyžádal životy 5-8 milionů lidí. Oběti se počítají během necelých sta let existence tohoto satanského systému na více než 100 milionů osob, mezi nimiž podstatnou část tvoří věřící křesťané, pravoslavní a katolíci.

Je známo, že Katolická církev, především papežové, komunismus ostře odsuzovali. Už bl. Pius IX. r. 1846 ve své nástupní encyklice „Qui pluribus“ pranýřuje ideje socialismu a komunismu jako zvrácené, což opakuje ještě v řadě dalších dokumentů, zejména v „Syllabu“ z r. 1864. Prohlášení odsuzující marxistický komunismus vydal i jeho nástupce Lev XIII. v encyklice „Quod apostolici muneris“ r. 1878 označuje jej označuje za „smrtelnou nákazu“. Bylo to krátce po povstání pařížských komunardů r. 1871, kdy revolucionáři zavraždili mimo jiné i pařížského arcibiskupa Darboye. Nejvýstižněji se však proti komunismu vyjadřuje ve své sociální encyklice „Rerum novarum“, která odmítá jak tvrdý, bezohledný kapitalismus, tak i socialismus a komunismus. Lev XIII. připomíná nezbytnost a nezcizitelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Lvův nástupce sv. Pius X. hned ve své nástupní encyklice „E supremi“ r. 1903 varuje před nebezpečím komunismu, jenž hrozí ovládnout celý svět a nastolit hrůzovládu.