Category Archives: Pronásledování křesťanů

Zbudování domácího oltáře

Za poslední rok se mi častěji než kdy dřív ozývají lidé, kteří si chtějí doma vybudovat oltář nebo to už udělali.

Jejich důvody se do jisté míry liší. Někteří chtějí mít vyčleněný modlitební koutek s ikonami či soškami a instalací oltáře pod svatými obrazy mu chtějí dodat ještě větší důstojnosti. Jiní mají v domě místnost navíc, vhodnou k tomu, aby se z ní stala kaple, kam se mohou chodit modlit posvátné oficium, růženec nebo číst Písmo, a samozřejmě bez oltáře, který nám připomíná Krista-Skálu, nejsvětější Oběť i naši povinnost zbudovat Mu oltář ve svém srdci, není žádná kaple úplná. Ještě další mají přátele kněze, kteří u nich při návštěvách v jejich městě nocují, nebo kterým se může hodit klidné místo, kde mohou odsloužit mši, pokud je povinnost neváže obětovat ji jinde; nebo se připravují na ještě temnější a obtížnější časy, kdy dobří kněží možná budou muset putovat od domu k domu, nebo se úplně skrývat.

Ať jsou naše důvody jakékoli, než se do budování takového oltáře pustíme, potřebujeme vědět několik věcí.

Vatikán zakázal tradici nakloněnému francouzskému biskupovi vysvětit kněze a jáhny

Ve Francii se v poslední době udály dvě věci, které se týkají biskupů – jednoho otevřeného vůči tradici a jiného, který je rozhodně proti ní – a které drsně zdůrazňují rostoucí atmosféru pronásledování kněží nakloněných tradičnímu mešnímu obřadu či jen tradičnímu kněžskému oděvu. 

Nejzávažnější rozhodnutí se týká diecéze Toulon-Fréjus na jihu Francie, jejíž biskup Dominique Rey obdržel ve čtvrtek [2. 6.] přípis z Říma, v němž se mu přikazuje odložit kněžská a jáhenská svěcení, která se měla konat 26. června, dokud neproběhnou diskuse s několika římskými kongregacemi. 

Téhož dne poslal arcibiskup Guy de Kerimel z Toulouse na jihozápadě Francie dopis seminaristům své diecéze, v němž si stěžuje, že někteří z nich byli viděni v klerice, a nařizuje jim, aby s jejím nošením přestali. Jasně říká, že toto pravidlo platí jak v semináři, tak při všech aktivitách mimo něj. Důvodem, který uvádí, je to, že se tím mladí muži připravující se na kněžství prezentovali „příliš klerikálně“.

Biskup Cikrle vyhání otce Protivínského kvůli tradiční liturgii z jeho vlasti

Ve farnostech v Třebíči a okolí se v neděli 27. 2. 2022 četlo oznámení, že P. Vlastimilu V. Protivínskému brněnský biskup Vojtěch Cikrle zakázal veřejně sloužit Mši svatou, při soukromé celebraci mu nařídil používat pouze misál Pavla VI. a dále mu na jeden rok zakázal pobývat na území České republiky.

Pater Protivínský má přitom vážné zdravotní problémy s pohybovým aparátem. Trpí častými a silnými bolestmi zad a kloubů a potřebuje se ve své vlasti léčit. Vyhnáním z ČR je léčba prakticky znemožněna. Pokud by však neuposlechl a z České republiky nevycestoval, bude obviněn z neposlušnosti a brněnský biskup mu hrozí propuštěním z duchovenského stavu.

Tento kněz narozený r. 1969 ve Znojmě slouží brněnské diecézi už 25 let. V roce 2010 začal kromě NOM sloužit také Mši svatou všech věků. Od r. 2015 ji slouží výhradně. Právě to má být důvodem k tvrdému trestu ze strany biskupství, které se takto zřejmě snaží ukázat, jak si představuje ono neustále zmiňované milosrdenství.

Srovnání minulé a dnešní totality

Základním kritériem je přirozený a zjevený mravní zákon   
Pamětníci komunistické diktatury pořád žijí, autor tohoto článku je jedním z nich. Zažili jsme ji v dospělém věku a poznali její mechanismus na vlastní kůži, konkrétně všichni, co měli odvahu snažit se žít podle principů přirozeného i nadpřirozeného mravního zákona. Dnes jsme svědky postupného formování se nové totality. Nebo je to jen ta stará v novém hávu? Kdo ví…. Pokusme se tedy o srovnání.
Komunistický režim prosazoval bezskrupulózně a krutě ideologii tzv. dialektického materialismu, jež měla nahradit veškerá náboženství, zvláště pak pravou víru Kristovu, náboženství katolické. Situace v jednotlivých komunistických zemích byla odlišná. V Číně, Severní Koreji a Albánii byly všechny náboženské denominace postaveny mimo zákon, fakticky, i když ne legislativně k tomu došlo v předválečném Sovětském svazu, v Mexiku a ve Španělsku. To bylo spojeno s krvavým terorem a mučednictvím křesťanů. V jiných komunistických státech sice náboženské denominace mohly legálně působit, vlády ale uplatňovaly administrativní útlak a diskriminaci věřících, což někde přecházelo až v prolévání krve, např. u nás v 50. letech. Nejlepší situace byla v Polsku, kde perzekuce Církve probíhala díky masovému katolicismu a odporu obyvatelstva poměrně mírně.
V  tzv. západním demokratickém světě byla po II. světové válce respektována náboženská svoboda pro všechna vyznání. Katolická církev měla dobré podmínky ke svému rozvoji. Situace se ale začala postupně, leč setrvale měnit od 60. let. Zhoubný nádor, který existoval už v zárodku novověkých demokracií, se rozbujel a pozvolna přecházel v metastáze.
Katolická nauka nikdy nedefinovala přesnou podobu státního nebo společenského zřízení, k tomu se necítila být kompetentní. Názory jednotlivých teologů na tuto problematiku nejsou oficiální církevní doktrínou. Proto Církev akceptovala i demokratický systém založený na hlasování a volbě za předpokladu, že hodnoty přirozeného a nadpřirozeného řádu zůstanou tabu. O víře a mravech se nehlasuje, to je dáno Bohem skrze přirozený zákon a Zjevení. Církevní autority uznávaly a respektovaly středověké italské městské republiky, kde volby a hlasování patřily k principům tamního zřízení, stejně tak demokracii švýcarských kantonů. Když anglický šlechtický parlament vyhlásil r. 1215 tzv. Velkou listinu svobod jako obranu proti tyranskému a zločinnému králi Janu Bezzemkovi, biskupové ji podpořili, stejně tak papež Innocenc III.

Ke kanadské protikatolické kampani

V médiích se poslední dobou objevuje velké množství článků a zpráv, často velmi demagogických, které vycházejí z protikatolické kampaně, kterou s pomocí různých radikálních skupin reprezentujících domorodce vede kanadský premiér „takykatolík“ Justin Trudeau. Zde je třeba k těm všem nalezeným hrobům a odebíraným dětem míti na paměti tři věci:

1) Politiku odebírání dětí z domorodých rodin či kmenů stanovil stát, ne Církev. Že spousta internátních škol, do nichž byly ty děti následně dávány, byla vedena Církví, je z tohoto hlediska zcela irelevantní. Je tedy naprosto iracionální, aby kanadský premiér nutil Církev, aby se omlouvala za činy jeho státu.

Podpořte protest proti pronásledování katolíků v Irsku

Situace v Irsku se pod progresivistickou vládou během pár let překlopila do regulérního pronásledování katolíků, které zahynuje zcela nesmyslné a neodůvodněné zákazy bohoslužeb pod záminkou covidu, tvrdé pronásledování kněží a věřících, co odmítají přestat plnit své náboženské povinnosti a kradení dětí z katolických rodin.

Více podrobností v článku Protikatolická tyranie v kdysi katolickém Irsku (https://www.tedeum.cz/2021/05/07/protikatolicka-tyranie-v-kdysi-katolickem-irsku/) na stránkách Te Deum Hodie. Připojte se k protestu proti této zvůli a podpořte pronásledované bratry a sestry!

Podivný případ kardinála Pella: „K Pellovu zničení byla naverbována státní moc“

„K úsilí o Pellovo zničení byla naverbována státní moc. Tuto situaci nelze zamést pod koberec,“ napsal přední australský politický komentátor Paul Kelly v deníku The Australian ve středu Svatého týdne. Den předtím Vrchní soud v kompletním složení poměrem hlasů 7:0 zrušil pět odsouzení za zneužití dítěte, za něž kardinál Pell strávil 13 měsíců a 10 dní v melbournském vězení, a to téměř celé na samotce. Byla mu odepřena možnost sloužit mši a po řadu měsíců neměl přístup ke svátostem.

Australská nejvyšší soudní instance v hodině dvanácté zachránila alespoň něco z důvěryhodnosti, kterou australský justiční systém ztratil, a připomněla Australanům i světu, že vláda práva ještě není mrtvá. Ve státě Victoria (druhém nejlidnatějším v Austrálii) lze o tomto tvrzení nicméně stále pochybovat. Při vedení Pellova případu tam byly běžně porušovány zásady spravedlnosti, které jsou v každé civilizované společnosti považovány za posvátné.

Odsouzení Jeho Eminence na základě neprokázané výpovědi jediného stěžovatele bez jakýchkoli forenzních či listinných důkazů a bez svědků připomínalo spíše soudní procesy v totalitních státech, kde je normální, že výsledky soudních řízení odpovídají politickým a kulturním zvyklostem státu a očekáváním vládnoucí elity.

Biskup Schneider: Vlády pod záminkou COVIDu-19 pronásledují Církev. Musíme protestovat!

Církev svým mlčením vůči vládám, které ve svých plánech uvolňování karantény zcela ignorují náboženský život, se dopouští „vážného zanedbání“ – tak hodnotí situaci známý biskup Athanasius Schneider z kazašské Astany. Jestliže vláda nepřizná Církvi alespoň tolik práv, co obchodům, znamená to fakticky její pronásledování.

– Biskupové, biskupské konference i Apoštolský stolec musí od vlád vyžadovat, aby kostely měly alespoň tolik práv, co obchody, kde si lidé mohou nakoupit jídlo… Když toto vláda nechce uznat, tak to evidentně znamená diskriminaci náboženství a formu bezohledného pronásledování Církve. Dnes se to děje pod záminkou ochrany před koronavirem. Mnoho vlád se tak dopouští pronásledování křesťanů – zdůraznil otevřeně biskup Athanasius Schneider v programu John Henry Westen Show.

Biskup Schneider hodnotil v tomto kontextu britskou vládu, která předpověděla možnost prodloužení drastických opatření v náboženském životě až do Vánoc a dokonce ještě později. Hierarcha nepochybuje o tom, že reakce vlád vůči koronaviru, která vedla až ke zbavení věřících možnosti účasti na velikonočních obřadech, musí být interpretována v duchovních kategoriích.

Poselství biskupa z Astany mons. Athanasia Schneidera

V průběhu nejbližších týdnů nebo měsíců, zvláště v době Svatého týdne a Velikonoc (což je kulminační bod celého liturgického roku), miliony katolíků v zemích tzv. svobodného světa budou zbaveny veškeré možnosti náboženského kultu v důsledku reakce civilních i církevních úřadů na epidemii koronaviru COVID-19. Nejbolestnějším a zároveň nejvíce znepokojujícím aspektem této
situace je zbavení věřících možnosti účasti na mši sv. a svátostného přijímání Těla Páně.

Současnou atmosféru téměř planetární paniky podněcuje všeobecně uznávané „dogma“ pandemie nového koronaviru. Drastická a neproporcionální bezpečnostní opatření, spočívající na odmítnutí respektovat základní lidská práva – svobody pohybu, svobody shromažďování a svobody názoru – se zdají být organizována podle precizního plánu. Tímto způsobem se celé lidské pokolení stane jakýmsi vězněm celosvětové „sanitární diktatury“, která se postupně ukazuje být i diktaturou politickou.

Závažným vedlejším účinkem této po celém světě se šířící „sanitární diktatury“ je rostoucí a nekompromisní zákaz všech forem veřejného náboženského kultu. Německá vláda zakázala představitelům všech náboženství jakákoliv veřejná shromáždění, což platí od 16. března tohoto roku. Tak drastický prostředek spočívající na striktním zákazu všech forem veřejného kultu byl nepředstavitelný dokonce i v dobách III. říše. Před Německem ale sáhla k tomuto kroku také Itálie – a to i v samotném Římě, srdci katolicismu a křesťanství. Současná situace v Římě připomíná Církvi podobné zákazy v prvních staletích, vydané pohanskými císaři.

Výzva k posílání vánočních pozdravů uvězněnému kardinálu Pellovi

9. prosince 2019 (LifeSiteNews) — Anglický katolický jáhen vyzval podporovatele kardinála George Pella, aby mu posílali vánoční pohlednice. Jáhen Nick Donnelly zveřejnil na Twitteru kardinálovu současnou adresu a tento text:

„Prosím projevte kardinálu Pellovi svou podporu tím, že mu pošlete vánoční pozdrav. Zde je adresa. Na obálku NEPIŠTE ,kardinál Pellʼ, jinak věznice zásilku odmítne.

George Pell

Melbourne Assessment Prison

317 – 353 Spencer Street

West Melbourne, VIC 3003

AUSTRALIA

V adrese JE NUTNÉ uvést jen ,George Pellʼ, ale úřady akceptují titul ,Jeho Eminenceʼ přímo v textu dopisu.“

Kardinál Pell byl letos v Austrálii uvězněn za údajné zneužívání dětí v dávné minulosti. Obvinění vždy odmítal a v příštím roce se má projednávat [u australského Vrchního soudu] jeho odvolání.