Category Archives: Pronásledování křesťanů

Strašidlo Ruska obchází Českem

Marx a Engels uvedli svůj „Komunistický manifest“ slovy: „Strašidlo komunismu obchází Evropou.“ Tehdy to ale nebylo „strašidlo“, nýbrž reálné nebezpečí pro křesťanskou civilizaci a vůbec pro morální řád, jak dokázaly následné události v historii. Dnes ale čteme na mnoha webech o „nebezpečí“ Putinova Ruska, o jeho velmocenských ambicích, o tom, jak porušilo mezinárodní dohody obsazením Krymu, o možné ekonomické závislosti na něm atd. Jak se k tomu mám jako katolický křesťan postavit?

Odpověď je jednoduchá: se zdravým rozumem při troše znalosti zeměpisu a minimální objektivní informovanosti. Proto mohu na základě svého úsudku (doufám, že zdravého) zodpovědně prohlásit: Já se Ruska nebojím, obavy z něho, šířené v řadě našich médií, považuji za uměle vyrobený „strašák do zelí“. Proč?

Křesťan, který odmítl financovat potraty, obviněn z daňového úniku

PORTLAND, Oregon, 15. prosince 2017 (LifeSiteNews) – Třiapadesátiletý Michael Bowman, křesťan a obhájce života, se odmítl podílet na státem vnucené spoluvině na potratech a platit daně, dokud vláda nepřestane z jeho daní podporovat vraždění dětí. Bowman tvrdí, že jeho přesvědčení mu zakazuje se na tomto zabíjení jakkoli podílet. Byl obviněn z daňového úniku, trvá však na tom, že žádný zákon neporušil.

„Nevěřím, že jsem porušil nějaký zákon, protože je mou povinností (i právem) chránit své svědomí a svobodně praktikovat náboženství,“ napsal v prohlášení pro soud. „Žena má právo volby, ale státní zástupce má evidentně pocit, že já toto právo nemám,“ uvedl před federálním soudem v Portlandu.

Bowman, který je vývojářem počítačového softwaru a pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, se domáhá námitky svědomí proti financování potratů od roku 1997. Žádá státní i federální úřady, aby ho osvobodily od té části daní, z níž se podporují potraty. Úřady proti němu uplatnily daňové zástavní právo, obstavily mu bankovní účet (takže si začal šeky vybírat v hotovosti, místo aby je ukládal) a nakonec na něj v únoru podaly trestní oznámení. Tento měsíc ho federální velká porota obžalovala z daňového úniku a čtyř případů úmyslného opomenutí podat daňové přiznání.

Závažná kanadský krok směrem ke genderové totalitě

Kanadští zaměstnavatelé, kteří by chtěli zaměstnat jako brigádníky žáky a studenty na sezónní práce v létě a získat na to podle zákona státní příspěvek, musí nejdříve podepsat prohlášení, že souhlasí s právem na potrat a uznávají privilegia transsexuálních osob. Tak rozhodla vláda „katolického“ premiéra Justina Trudeaua. Tato nová kritéria byla zaslána všem poslancům a budou oficiálně zveřejněna, až program nazvaný Canada Summer Jobs bude oficiálně zahájen 19. prosince r. 2017.

Aby mohli získat federální dotace, musí zaměstnavatelé podepsat prohlášení, že: „…respektují individuální práva člověka v Kanadě včetně hodnot zakotvených v Kanadské chartě práv a svobod a v jiných zákonech. To se týká i reprodukčních práv a práva na svobodu od diskriminace kvůli pohlaví, náboženství, rase, národnostnímu nebo etnickému původu, barvě pleti, fyzickému nebo duševnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě a také způsobu její prezentace.“

Katolický akademik: V Církvi oficiálně začalo pronásledování pravověrných

V německém akademickém časopisu AEMAT vyšel 11. září článek Claudia Pierantoniho, italského církevního historika a filosofa vyučujícího na Chilské univerzitě a známého obránce katolické ortodoxie. Již jeho titulek naznačuje jeho význam: „Josef Seifert, čistá logika a začátek oficiálního pronásledování pravověří v Církvi.“ Výňatky z článku zveřejnil na svém blogu také respektovaný italský vatikanista Sandro Magister, který svůj příspěvek nadepsal těmito mrazivými slovy: „Jediný důvod vyhazovu profesora Seiferta: byl příliš věrný Církvi.“ [zdůraznění 1P5]

Portál OnePeterFive přinesl svým čtenářům hlavní myšlenky z desetistránkové eseje profesora Pierantoniho, které by se měly šířit a diskutovat.

Připomeňme nejprve základní skutečnosti. Profesora Seiferta [1] propustil arcibiskup Javier Martínez z Mezinárodní filosofické akademie (IAP) ve španělské Granadě 31. srpna 2017, poté co profesor Seifert zveřejnil článek, v němž poukázal na potenciálně nebezpečnou nauku v odstavci 303 apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Podle profesora Seiferta by tento odstavec – v němž se tvrdí, že objektivně nemorální situace může být za určitých okolností „s určitou morální jistotou“ tím, co „požaduje sám Bůh“, třebaže „dosud plně nejde o objektivní ideál“ [podle „všeobecné nabídky evangelia“] – mohl snadno vést k mravnímu relativismu, který by podkopal celou mravní nauku Církve.

Kněz, který často kritizoval papeže Františka, byl exkomunikován


Italský kněz Don Alessandro Minutella, který je znám nejen v Itálii, byl stižen nejvyšším církevním trestem – exkomunikace. Do konce června 2017 působil jako přestavený farnosti Romagnolo v arcibiskupství Palermo na Sicílii. Výborný kazatel, který ve svých vystoupeních často a otevřeně kritizoval papeže Františka, kterému přičítal mj. hlavní zodpovědnost za stále častější  připouštění rozvedených a znovu sezdaných ke svátostem.

Do volby papeže Františka byl 44-letý Don Minutella celkem nenápadný kněz. Poté se začal výrazněji profilovat. Vedle Novus Ordo začal příležitostně celebrovat tradiční mši. Započal s kritikou „progresivní církve klamu“. Od roku 2015 měl mít údajně zjevení Panny Marie. Světská média o něm posměšně referovala jako o tom, kdo předkládá svým příznivcům „směs Lurd a Medjugorje“.

Kraj, kde se nacházela jeho farnost, byl poměrně chudý, ale disponoval nádhernou polohou přímo na břehu Středozemního moře. O nedělích byl farní kostel vždy plný. Často byl Don Minutella zván na různá místa v Itálii, aby tam sloužil mši a kázal. Arcibiskup Palerma kardinál Romero se o svého kněze nijak zvlášť nezajímal, ale toleroval jej. Kardinálovy starosti se týkaly spíš jiného kněze, ultraprogresivního homoaktivisty Dona Fabrizia Fiorentina. Avšak 27. října 2015 byl kardinál Romero papežem Františkem emeritován a nahrazen arcibiskupem Loreficem. Poté se ukázalo, že nový arcibiskup nemá ani trpělivost ani mírnost svého předchůdce – v každém případě nikoli k Donu Minutellovi. Ten přesto svoji řeč nezměnil. Předhodil například nejvyššímu pastýři církve, že „se chce zalíbit světu a tím urovnává cestu církvi falešné“.

Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční

V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]

Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.

Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.

Bolševická revoluce a zrada církevních představitelů

Bolševická revoluce v Rusku 7. listopadu r. 1917 otevřela dveře nejhrůznějšímu teroru a nejstrašnější masové genocidě v dějinách. Jen umělý hladomor na Ukrajině a v Povolží ve 30. letech si vyžádal životy 5-8 milionů lidí. Oběti se počítají během necelých sta let existence tohoto satanského systému na více než 100 milionů osob, mezi nimiž podstatnou část tvoří věřící křesťané, pravoslavní a katolíci.

Je známo, že Katolická církev, především papežové, komunismus ostře odsuzovali. Už bl. Pius IX. r. 1846 ve své nástupní encyklice „Qui pluribus“ pranýřuje ideje socialismu a komunismu jako zvrácené, což opakuje ještě v řadě dalších dokumentů, zejména v „Syllabu“ z r. 1864. Prohlášení odsuzující marxistický komunismus vydal i jeho nástupce Lev XIII. v encyklice „Quod apostolici muneris“ r. 1878 označuje jej označuje za „smrtelnou nákazu“. Bylo to krátce po povstání pařížských komunardů r. 1871, kdy revolucionáři zavraždili mimo jiné i pařížského arcibiskupa Darboye. Nejvýstižněji se však proti komunismu vyjadřuje ve své sociální encyklice „Rerum novarum“, která odmítá jak tvrdý, bezohledný kapitalismus, tak i socialismus a komunismus. Lev XIII. připomíná nezbytnost a nezcizitelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Lvův nástupce sv. Pius X. hned ve své nástupní encyklice „E supremi“ r. 1903 varuje před nebezpečím komunismu, jenž hrozí ovládnout celý svět a nastolit hrůzovládu.

Belgická policie zatkla katolíky za modlitbu růžence v bruselské katedrále během oslav reformace

31. října 2017 (LifeSiteNews) – Podle místních médií belgická policie při bohoslužbě oslavující protestantskou revoluci v bruselské katedrále sv. Michaela a Guduly v sobotu 28. října zatkla skupinu jedenácti katolíků za to, že se tam modlili růženec.

Protestantskou bohoslužbu vedl pastor Steven Fuite, předseda Spojené protestantské církve Belgie, za „aktivní účasti“ kardinála Jozefa De Kesela, arcibiskupa z Mechelen-Bruselu, a mnoha dalších náboženských i občanských představitelů. Fuite při této příležitosti kázal a sbírka byla určena dvěma protestantským organizacím.

Po zahajovací písni skupina katolíků – deset mužů a jedna žena – poklekla na podlahu před lavicemi, zahákli se za paže a začali se modlit růženec, což Fuitemu zabránilo začít s kázáním. Rovněž rozdávali letáky kritizující akci jakožto znesvěcení.

Francie zpřísňuje zákony proti „transfobii“

30. srpna 2017 (LifeSiteNews) — Ve Francii nikdy neříkejte nic hanlivého, urážlivého nebo podporujícího diskriminaci homosexuálů či transsexuálů, a to ani v soukromí. A mějte na paměti, že „diskriminace“ a „nenávistný projev“ mohou mít mnohem širší význam, než byste si pomysleli. Podle moderních zákonů proti hanobení zahrnují i pouhé negativní výroky či dokonce jen prohlášení, že určité životní styly jsou mravně závadné.

Vyhláška francouzské vlády vydaná počátkem srpna, kdy je naprostá většina Francouzů na dovolené nebo se snaží jinak přečkat letní letargii, zjistila nový cíl „nenávistných projevů“. Stanovila vysoké pokuty a další represivní opatření za spáchání „verbálního násilí“ či „diferencovaného přístupu“ v souvislosti s „genderovou identitou“ – a to i v soukromí.

Mezi chráněné kategorie, na něž se vztahují zákony proti nenávistným projevům na veřejnosti i v soukromí, patří od roku 1972, kdy ve Francii vstoupil v platnost první antidiskriminační zákon, rasa, vyznání, národnost, etnický původ, později se přidalo tělesné postižení a „sexuální orientace“. Nejčastěji se stíhají a trestají veřejné přečiny spáchané v tisku nebo v audiovizuálních médiích. Nová vyhláška nahrazuje slovo rasa „údajnou rasou“, čímž dává najevo, že v duchu francouzské vlády je pojem rasy provinilou smyšlenkou. Poprvé byla také zařazena „genderová identita“ v zájmu boje proti „transfobii“.
V podobě dosud nejradikálněji liberálního předpisu směřuje vládní nařízení k posilování vymahatelnosti zákona ve vztahu k „rasistickému“ a „diskriminačnímu“ hanobení a urážkám a podněcování k rasismu a diskriminaci. Zdvojnásobuje dosavadní pokuty a zavádí opatření k převýchově provinivších se občanů. Záběr textu byl cíleně rozšířen tak, aby zahrnoval i „homofobii“ a „transfobii“ v neveřejné sféře – na pracovišti, ve školách a dokonce i v soukromých rozhovorech, jelikož nic o tom, že by se jich to netýkalo, vyhláška neříká.

Obrazoborectví je projevem výčitek svědomí

Letošní kulatá výročí Lutherovy reformace, vzniku zednářství a vypuknutí bolševické revoluce v Rusku připomínají katolíkům především krvavé oběti, které naši bratři a sestry ve víře museli tenkrát podstoupit pro svoji věrnost Kristu a jeho Církvi.

31. října před 500 lety jeden notorický opilec, smilník a arogantní hulvát přibil na chrámová vrata ve Wittenbergu své teze proti odpustkům – a jeho revoluce znamenala během cca 200 let v celé Evropě mučednickou smrt zhruba 70-100 tisíc katolíků, krvavé náboženské války a společenský i mravní rozvrat.

24. června před 300 lety jeden ješitný presbyteriánský pastor, duchovní dědic Luhera a Kalvína, dal pevnou organizační strukturu tajným protikřesťanským organizacím, usilujícím totálně sesadit Ježíše Krista z trůnu jeho Božství. Bezprostředním produktem těchto Andersonových konstitucí byla Francouzská revoluce, v níž sadističtí, zvrhlí a amorální ničemové Robespierre, Saint Just, Marat, Carrier,  Westermann a mnohé další lidské bestie povraždili ve jménu „práv člověka“ ve své zemi statisíce katolíků jen proto, že odmítli vyměnit zjevenou pravdu za bezbožecký „kult rozumu“, představovaný prostitutkou Maillardovou. A byli kněží, ženy i děti topeni na proděravělých bárkách, gilotinováni a stříleni z děl nad propastí, děvčata znásilňována vojáky „svobody, rovnosti a bratrství“ na oltářích v chrámech, nemluvňátka vítězoslavně nošena probodená na bajonetech.

7. listopadu před 100 lety dvě smilná a gangsterská individua zahájila v ruském Petrohradě revoluci s proklamovaným cílem vytvořit „spravedlivou beztřídní společnost“. Tento hokuspokus znamenal během necelého jednoho století cca 100 milionů lidských obětí, mezi nimiž mají dominantní postavení ti, kteří nebojácně vyznali svoji věrnost Kristu a odmítli přijmout bezbožeckou ideologii tzv. „dialektického materialismu“. Lenin a Trockij uzákonili jako první na světě i vraždy dětí v matčině lůně a destrukci rodiny. Pokračovatel jejich díla, odpadlý pravoslavný seminarista a bankovní lupič, vyvraždil poté minimálně 7 milionů lidí uměle vyvolaným hladomorem. Stalina nazval i jeho následovník Gorbačov „největším zločincem všech dob“, i když neprávem, Lenin a Trockij nebyli o nic menšími vrahy.