Category Archives: Společnost

Když přichází čas na občanskou neposlušnost …

Zde je otázka – TA otázka – kterou si v současné době kladu: Poněvadž úřady nadále zavádějí přísné restrikce pro bohoslužby, kdy katoličtí biskupové vyzvou k občanské neposlušnosti?

Zdá se, že portlandský arcibiskup Sample na tuto otázku už odpověděl, když se vyjádřil, že „k tomu nedojde“. Arcibiskup Cordileone ze San Franciska říká něco jiného: „Nevylučuji žádnou možnost.“

Ve Francii zašel biskup Ginoux z Montauban ještě značně dále a vyzval katolíky, aby přišli na mši: „Je snadné žádat biskupy, aby se ujali vedení, když za nimi nikdo nestojí,“ uvažuje. „Vtrhněte do kostelů v čas mše, žádejte mši a biskupové a kněží přijdou a budou ji sloužit.“

„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (1.)

21. ledna zveřejnil portál LifeSiteNews rozhovor s vakcinoložkou Pamelou Ackerovou o problematice vakcín proti covidu poskvrněných spojitostí s potratem. Zveřejníme překlad celého rozhovoru, pro velký rozsah v několika pokračováních. Na video z rozhovoru v angličtině se můžete podívat na stránkách LSN (https://www.lifesitenews.com/opinion/a-hill-worth-dying-on-expert-explains-how-aborted-baby-cells-taint-covid-vaccines, neboť z YouTube bylo odstraněno.

John-Henry Westen, šéfredaktor LSN: Vítejte u nového dílu pořadu John-Henry Westen Show. Velice mě těší, že vám v něm mohu představit vakcinoložku Pamelu Ackerovou, která nedávno vydala knihu z názvem Vaccines: A Catholic Perspective (Vakcíny: katolický pohled). Budeme se dnes zabývat velmi kontroverzním tématem, o němž hovořil i biskup Athanasius Schneider, o tom, oč skutečně jde v případě vakcín poskvrněných spojitostí s potratem, včetně vakcín proti covidu.

Začněme jako vždy znamením kříže. Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého, amen. Paní Ackerová, vítejte v našem programu.

Pamela Ackerová: Mnohokrát děkuji, jsem ráda, že tu mohu být.

JHW: Řekněte nám prosím nejdřív něco o sobě, o své praxi v oblasti očkovacích látek.

PA: Nikdy jsem nechtěla být žádnou průkopnicí ničeho, a tak mě vakcíny vzrušovaly zhruba před dvaceti lety, ještě než se z nich stalo horké covidové téma. Na střední škole mě zajímalo studium biologie a obzvlášť vakcinologie, protože v té době se uvažovalo o tom, že by bylo možné geneticky upravovat rostliny, které by pak produkovaly vakcíny. Na tom mi připadaly fascinující dvě věci, jednak že by člověk mohl něco sníst, místo aby si dal něco píchnout, protože podkožní jehly nemá rád nikdo. A za druhé že by pak mohlo být jednodušší distribuovat vakcíny v zemích třetího světa, protože by nebylo třeba starat se o zvláštní chlazení nebo o komponenty podléhající zkáze, jednoduše by se to pěstovalo na místě.

V té době mi to proto připadalo vzrušující, a také jsem se zajímala o činnost organizace Children of God for Life (Boží děti pro život), protože vynášela na světlo záležitost, o níž dnes asi budeme hovořit nejvíc, to znamená fetální buňky z potratů, které se používají při výrobě vakcín. Myslela jsem si tudíž, že kdyby se vakcíny daly jíst, byla by to významná etická alternativa. Ukazuje se ale, že ne, že ten postup ve skutečnosti nefunguje. Vrátím se k tomu později, až budeme hovořit o vakcínách proti covidu v souvislosti s tím, že mají povahu kyseliny nukleové, to znamená, že máme mRNA vakcíny a DNA vakcíny. Ty zahrnují určité novátorské technologie, ale paralely s pokusy, které se dělaly na konci 90. let a na počátku století, se určitě vyvodit dají.

V roce 2010 jsem získala magisterský titul na Americké katolické univerzitě, v roce 2012 jsem studovala dál v doktorském programu, ale odešla jsem nakonec jako magistra, protože laboratoř, do níž jsem se dostala a která se zabývala i vývojem vakcín, pracovala na projektu vakcín proti HIV. Financován byl z grantu Nadace Billa a Melindy Gatesových. Dokončili jsme první fázi grantu a chtěli žádat o druhou. Snažili jsme se vyprodukovat dost výsledků na to, abychom dokázali, že náš projekt je obhajitelný.

Konala se schůze laboratoře, všichni jsme seděli kolem stolu a náš hlavní výzkumník řekl: „Podívejte, každý se musí vypořádat s touhle konkrétní stránkou projektu,“ což patřilo mé kolegyni. Otočila jsem se k ní a zeptala se: „Co v téhle části projektu děláš?“ Odpověděla: „Buňky HEK-293“. Dneska už o nich slyšel každý, protože jsou spojeny s vakcínami proti covidu, ale tehdy to tak nebylo. Otázala jsem se jí tedy, co to znamená, a ona řekla: „Human Embryonic Kidney, buňky z ledvin lidského plodu.“

Byla Božena Němcová katolička?

Co je to za divnou otázku? Pokřtěná katolicky samozřejmě byla. A jaký byl její vztah k pravému zjevenému náboženství? To naznačuje před pár dny ukončený čtyřdílný televizní seriál „Božena“ v režii Lenky Wimmerové. Nebudu hodnotit kvalitu tohoto díla po umělecké stránce ani výkony jednotlivých herců, to udělali nebo brzy udělají jiní, mně jde o zásadní otázku: smýšlela autorka Babičky katolicky nebo ne?

Seriál je docela objektivní a řekl bych, že z té slaboty současné filmové tvorby přece jen pozitivně vyčnívá, i když se tam vyskytuje hned v prvním díle kolosální bota, kdy sňatek Barbory Panklové (tak se Němcová původně jmenovala) s Josefem Němcem r. 1837 probíhá podle NOM u oltáře čelem k lidu.

V komunistické škole nám prezentovali Němcovou téměř jako světici a národní mučednici, totéž platí i o škole za první republiky. Seriál otevřeně sděluje to, co bylo dlouho veřejným tajemstvím, jenže oficiálně platilo jako společenské tabu: autorka Babičky, mnoha krásných pohádek, povídek a úvah nežila sexuálně mravně, řada mužů prošla její postelí. Nebyla nikým ojedinělým mezi světovými literáty. Největší německý básník J. W. Goethe také mohutně hřešil proti 6. přikázání. A nešlo jenom o tento hřích. Němcová se o svoji rodinu a domácnost starala nedbale, peníze na výživu rodiny, které jí manžel Josef posílal ze Slovenska, kam jej přeložili jako finančního úředníka, utrácela na luxusních večírcích s přáteli. Vlastní muž ji opakovaně vyzýval, aby se za ním s dětmi na Slovensko (tehdy do tzv. Horních Uher) odstěhovala, ona však přijela pouze na krátkou dobu, aby rychle utíkala zase zpět do Prahy ke svým vlasteneckým mejdanům a milencům. Rozhodně nebyla dobrou a svědomitou manželkou.

Proč říkám ne neeticky získaným vakcínám

Již brzy by mělo být k dispozici očkování proti CoVidu 2019, což však s sebou nese spoustu závažných etických problémů. Ponechám teď stranou ty, které souvisí s otázkou bezpečnosti vakcín, a zaměřím se na otázky plynoucí ze způsobu, jakým byly tyto vakcíny vyrobeny. Při vývoji a testování mnoha vakcín, které se objevují na obzoru, byly totiž použity buněčné linie odebrané z potracených dětí. K dané problematice byla vydána řada prohlášení a stanovisek. Na jedné straně máme stanovisko od Kongregace na obranu víry,¹ které použití neeticky získaných vakcín za určitých okolností odobřuje, na straně prohlášení pěti biskupů,² kteří jejich použití prohlašují za zcela nepřijatelné.

Rád bych řekl, že věřím stanovisku Kongregace, ale bohužel, není to možné, protože její argumentace je nevěrohodná a celé stanovisko vypadá jako napsané proto, aby za každou cenu odobřilo použití vakcíny, ne aby se problémem skutečně zabývalo ve světle Spravedlnosti a Pravdy. Dlužno dodat, že stanovisko Kongregace se odkazuje na stanovisko Papežské akademie pro život, které věc vidí stejně. Bohužel, tato kdysi ctihodná pro-life akademie zcela ztratila kredit poté, co ji František zmrzačil, vykastroval a doplnil propotratovými a proeuthanasijními členy,³ a její angažování může rozumného katolíka pouze varovat. Což se zde jenom potvrzuje.

Jelikož Kongregace výslovně odkazuje na stanovisko Akademie, nebudu příliš rozlišovat mezi tím, co ty dvě instituce říkají každá zvlášť. Zjednodušeně: Obě instituce říkají, že pokud není na výběr a je zde potřeba být očkován (tuhle otázku ponechám stranou), je možno přijmout/použít neeticky získanou vakcínu na základě principu menšího zla a na základě toho, že zlo potratu je v tuto chvíli už příliš vzdálené, než aby bylo možno mluvit o kooperaci, a že nejde o morální odobření využití buněk z potracených plodů. Problém je, žádná z těchto tezí při bližším zkoumání neobstojí.

Pět děsivých otázek k vakcíně proti koronaviru

Uvedený článek se vztahuje k vakcíně společnosti Pfizer, která se nedávno začala používat ve Velké Británii. Podle zpráv v médiích jí ČR hodlá v prvním čtvrtletí příštího roku naočkovat půl milionu lidí.

5. prosince 2020 (LifeSiteNews) — Velká Británie oznámila schválení vakcíny proti koronaviru od společnosti Pfizer, v USA se totéž očekává během několika týdnů [v EU podle sdělení Evropské agentury pro léčiva patrně 29. prosince – pozn. překl.].

Bezpečnostní pokyny, které vydala britská vláda, uvádějí, že vakcína by se neměla podávat těhotným a kojícím matkám, že není známo, jaké dopady bude mít mRNA vakcína na plodnost, a že „ženám v plodném věku je třeba doporučit, aby se po dobu nejméně dvou měsíců od druhé dávky [očkování] vyhnuly otěhotnění“.

Vzhledem ke skutečnosti, že despotové na celém světě naznačují – někteří poměrně silnými slovy –, že jejich občané budou k očkování nuceni nebo že ti, kdo ho odmítnou, za to budou či mají být postihováni, se ptáme:

Lékaři v Holandsku smějí pacienty před euthanasií zdrogovat, aby se nebránili

Před několika lety jsme psali o Holanďance trpící demencí, kterou bylo nutno přidržet, aby ji lékařka mohla zabít euthanasií.¹ O posledním vývoji v tomto případu informoval Wesley J. Smith na stránkách The National Review:

Holandská lékařka Marinou Arendsová před časem navštívila svou dementní pacientku v pečovatelském domě. Nepřišla ji léčit, nýbrž zabít smrtící injekcí. Aby to bylo snazší, Arendsová dala pacientce do kávy sedativa, což je porušení předpisů o euthanasii. Pacientka se však uprostřed procedury probudila, všimla si, co se děje, a začala se bránit. Lékařka nařídila rodině, aby vzpírající se ženu přidržela, a přitom ji dorazila. To vypadalo jako vražda a bylo zahájeno trestní stíhání. Bylo to však v Zemi euthanasie. Nizozemský Nejvyšší soud posléze lékařku pochválil za dobré úmysly a všechna trestní oznámení zamítl. Teď Holanďané na tento případ zareagovali vytvořením speciálních předpisů upravujících euthanasii pacientů s demencí. Zdrogování, které má pacientům zabránit klást odpor, samozřejmě umožňují. Článek v listu The Guardian uvádí, že podle novelizovaných předpisů lékaři provádějící euthanasii u pacientů s těžkou demencí jim mohou dát do jídla či pití sedativum, existují-li obavy, že pacient začne být „neklidný, rozrušený nebo agresivní“.

Když biskupové zakazují svátosti, musejí se kněží a laici nějak zařídit

Před nějakou dobou se mě jedna známá ptala, co si myslím o katolických kněžích, kteří během covidových omezení „zdivočeli“ a nadále tajně sloužili mše a podobně, přestože jim to zakázala „legitimní autorita“. Tázala se, jaký mám názor na laiky, kteří je k tomu vyzývali, pomáhali jim a jejich duchovní služby využívali. Dá se takové jednání obhájit? Nebo se dokonce vyžaduje?

Toto téma je stále relevantní, protože silně přehnaná hrozba covidu-19 se v evropských zemích využívá k vnucení nové vlny restrikcí všeho druhu, včetně omezování náboženských aktivit a shromáždění. Můžeme očekávat, že manažeři paniky a strachu tohoto nového světa z krize vyždímají, co půjde, a budou ji prodlužovat tak dlouho, jak to bude možné – zejména v národech, jejichž přirozený sklon k odporu potlačila desetiletí socialistické výchovy.

Sympatizoval jsem a sympatizuji stále s každou snahou kněží a laiků obcházet a ignorovat diktát biskupů, který těžce omezuje svátostný život Církve, třebaže snadno dostupné důkazy ukazují, že prožíváme situaci nikoli nepodobnou jiným těžkým chřipkám, které v minulosti mnohokrát přišly a odešly. Mé úvahy v této věci vycházejí z několika základních zásad.

Jsme ve staré Spartě, nebo u Hitlera?


Nedávný výrok polského Ústavního soudu (Trybunal Konstytucyjny – dále jen TK), že legální potraty dětí z eugenických důvodů, tj. po diagnostikování vady při prenatálním vyšetření, zejména se jedná o Downův syndrom, jsou protiústavní, vyvolaly protesty proabortivních skupin, došlo i na devastaci chrámů a fyzické napadání katolických kněží. Žel tzv. katolevice reprezentovaná krakovským Tygodnikem Powszechnym, tzn. sdružení „levicových“ katolíků, vznesla argument, že tito odpůrci rozhodnutí TK mají částečnou pravdu, neboť prý „nelze ženy nutit k hrdinství“. Vyskytli se žel i někteří polští duchovní, kteří sdílejí toto stanovisko, jak dokazuje veřejně publikované tzv. Prohlášení obyčejných kněží. Vláda PiS před tímto nátlakem ustupuje, dodnes nepředložila toto rozhodnutí TK v parlamentu, aby podle něj mohla být upravena legislativa. Prezident Andrzej Duda se ozval, že chystá kompromisní návrh, jenž by připouštěl eugenické potraty „až v nejkrajnějším případě, kdy existuje neomylná jistota, že dítě se narodí postižené“.

To všechno odporuje nauce Církve o potratech, která je jasná. Kdo se jakkoliv vysloví pro legalizaci těchto vražd, byť jenom v maximálně omezené míře, podléhá exkomunikaci. Že toto platí i o amerických tzv. „katolických“ politicích Joeovi Bidenovi, Nancy Pelosiové nebo kanadském Justinu Trudeauovi, je „jasné jako facka“. Proč biskupové už dávno tuto automatickou exkomunikaci (tzv. latae sententiae) nad těmito vrahy nenarozených dětí nevyhlásili a proč těmto propotratovým politikům je nadále podávána Eucharistie, má souvislost s rozmělňováním a zřeďováním katolické víry po II. vatikánském koncilu, což by bylo na jiné téma.

Biskup Schneider: Reakce na koronavirus „nese známky světové vlády“

28. září 2020 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider v novém interview diskutuje o reakci na koronavirus a v globální reakci na něj spatřuje „známky světové vlády“. Rovněž poukazuje na plány zednářských skupin, které usilují „volnost, rovnost a bratrství“ a dodává, že s rouškami na obličeji „teď všichni na celém světě vypadáme stejně“.

V rozhovoru s novinářkou Gloria.tv Evou Doppelbauerovou z 20. září se biskup Schneider zabýval několika významnými tématy, mimo jiné důsledky mezináboženských setkání v Assisi za papeže Jana Pavla II., svými zkušenostmi z dob Sovětského svazu ve srovnání s dneškem a současnou protestantizací katolické víry a jejím přizpůsobováním světu.

V odpovědi na otázku, která se týkala varování před světovou diktaturou v souvislosti s opatřeními proti koronaviru a toho, zda o tom existují důkazy, biskup Schneider vysvětloval, že „konkrétní důkazy neexistují, protože pokud světová diktatura vzniká, budou lidé, kteří ji plánují, dost chytří na to, aby důkazy nezanechali.“ Jinak by se podle kazašského biskupa německého původu předčasně prozradili. Přesto podle něj „existují jasná vodítka, že cílem je světová vláda,“ například slova jistého prominenta, který už před pěti lety tvrdil, že k zavedení nové světové vlády bude zapotřebí epidemie. To je významné, protože to říkali „někteří významní lidé,“ dodal Schneider.

Radomír Malý na Kahlenbergu

12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání letos promluvil i PhDr. Radomír Malý z Brna, jehož projev si můžete přečíst níže.

Milí přátelé, bratři a sestry!

Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.

Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Ruediger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas.