Category Archives: Společnost

Proč říkám ne neeticky získaným vakcínám

Již brzy by mělo být k dispozici očkování proti CoVidu 2019, což však s sebou nese spoustu závažných etických problémů. Ponechám teď stranou ty, které souvisí s otázkou bezpečnosti vakcín, a zaměřím se na otázky plynoucí ze způsobu, jakým byly tyto vakcíny vyrobeny. Při vývoji a testování mnoha vakcín, které se objevují na obzoru, byly totiž použity buněčné linie odebrané z potracených dětí. K dané problematice byla vydána řada prohlášení a stanovisek. Na jedné straně máme stanovisko od Kongregace na obranu víry,¹ které použití neeticky získaných vakcín za určitých okolností odobřuje, na straně prohlášení pěti biskupů,² kteří jejich použití prohlašují za zcela nepřijatelné.

Rád bych řekl, že věřím stanovisku Kongregace, ale bohužel, není to možné, protože její argumentace je nevěrohodná a celé stanovisko vypadá jako napsané proto, aby za každou cenu odobřilo použití vakcíny, ne aby se problémem skutečně zabývalo ve světle Spravedlnosti a Pravdy. Dlužno dodat, že stanovisko Kongregace se odkazuje na stanovisko Papežské akademie pro život, které věc vidí stejně. Bohužel, tato kdysi ctihodná pro-life akademie zcela ztratila kredit poté, co ji František zmrzačil, vykastroval a doplnil propotratovými a proeuthanasijními členy,³ a její angažování může rozumného katolíka pouze varovat. Což se zde jenom potvrzuje.

Jelikož Kongregace výslovně odkazuje na stanovisko Akademie, nebudu příliš rozlišovat mezi tím, co ty dvě instituce říkají každá zvlášť. Zjednodušeně: Obě instituce říkají, že pokud není na výběr a je zde potřeba být očkován (tuhle otázku ponechám stranou), je možno přijmout/použít neeticky získanou vakcínu na základě principu menšího zla a na základě toho, že zlo potratu je v tuto chvíli už příliš vzdálené, než aby bylo možno mluvit o kooperaci, a že nejde o morální odobření využití buněk z potracených plodů. Problém je, žádná z těchto tezí při bližším zkoumání neobstojí.

Pět děsivých otázek k vakcíně proti koronaviru

Uvedený článek se vztahuje k vakcíně společnosti Pfizer, která se nedávno začala používat ve Velké Británii. Podle zpráv v médiích jí ČR hodlá v prvním čtvrtletí příštího roku naočkovat půl milionu lidí.

5. prosince 2020 (LifeSiteNews) — Velká Británie oznámila schválení vakcíny proti koronaviru od společnosti Pfizer, v USA se totéž očekává během několika týdnů [v EU podle sdělení Evropské agentury pro léčiva patrně 29. prosince – pozn. překl.].

Bezpečnostní pokyny, které vydala britská vláda, uvádějí, že vakcína by se neměla podávat těhotným a kojícím matkám, že není známo, jaké dopady bude mít mRNA vakcína na plodnost, a že „ženám v plodném věku je třeba doporučit, aby se po dobu nejméně dvou měsíců od druhé dávky [očkování] vyhnuly otěhotnění“.

Vzhledem ke skutečnosti, že despotové na celém světě naznačují – někteří poměrně silnými slovy –, že jejich občané budou k očkování nuceni nebo že ti, kdo ho odmítnou, za to budou či mají být postihováni, se ptáme:

Lékaři v Holandsku smějí pacienty před euthanasií zdrogovat, aby se nebránili

Před několika lety jsme psali o Holanďance trpící demencí, kterou bylo nutno přidržet, aby ji lékařka mohla zabít euthanasií.¹ O posledním vývoji v tomto případu informoval Wesley J. Smith na stránkách The National Review:

Holandská lékařka Marinou Arendsová před časem navštívila svou dementní pacientku v pečovatelském domě. Nepřišla ji léčit, nýbrž zabít smrtící injekcí. Aby to bylo snazší, Arendsová dala pacientce do kávy sedativa, což je porušení předpisů o euthanasii. Pacientka se však uprostřed procedury probudila, všimla si, co se děje, a začala se bránit. Lékařka nařídila rodině, aby vzpírající se ženu přidržela, a přitom ji dorazila. To vypadalo jako vražda a bylo zahájeno trestní stíhání. Bylo to však v Zemi euthanasie. Nizozemský Nejvyšší soud posléze lékařku pochválil za dobré úmysly a všechna trestní oznámení zamítl. Teď Holanďané na tento případ zareagovali vytvořením speciálních předpisů upravujících euthanasii pacientů s demencí. Zdrogování, které má pacientům zabránit klást odpor, samozřejmě umožňují. Článek v listu The Guardian uvádí, že podle novelizovaných předpisů lékaři provádějící euthanasii u pacientů s těžkou demencí jim mohou dát do jídla či pití sedativum, existují-li obavy, že pacient začne být „neklidný, rozrušený nebo agresivní“.

Když biskupové zakazují svátosti, musejí se kněží a laici nějak zařídit

Před nějakou dobou se mě jedna známá ptala, co si myslím o katolických kněžích, kteří během covidových omezení „zdivočeli“ a nadále tajně sloužili mše a podobně, přestože jim to zakázala „legitimní autorita“. Tázala se, jaký mám názor na laiky, kteří je k tomu vyzývali, pomáhali jim a jejich duchovní služby využívali. Dá se takové jednání obhájit? Nebo se dokonce vyžaduje?

Toto téma je stále relevantní, protože silně přehnaná hrozba covidu-19 se v evropských zemích využívá k vnucení nové vlny restrikcí všeho druhu, včetně omezování náboženských aktivit a shromáždění. Můžeme očekávat, že manažeři paniky a strachu tohoto nového světa z krize vyždímají, co půjde, a budou ji prodlužovat tak dlouho, jak to bude možné – zejména v národech, jejichž přirozený sklon k odporu potlačila desetiletí socialistické výchovy.

Sympatizoval jsem a sympatizuji stále s každou snahou kněží a laiků obcházet a ignorovat diktát biskupů, který těžce omezuje svátostný život Církve, třebaže snadno dostupné důkazy ukazují, že prožíváme situaci nikoli nepodobnou jiným těžkým chřipkám, které v minulosti mnohokrát přišly a odešly. Mé úvahy v této věci vycházejí z několika základních zásad.

Jsme ve staré Spartě, nebo u Hitlera?


Nedávný výrok polského Ústavního soudu (Trybunal Konstytucyjny – dále jen TK), že legální potraty dětí z eugenických důvodů, tj. po diagnostikování vady při prenatálním vyšetření, zejména se jedná o Downův syndrom, jsou protiústavní, vyvolaly protesty proabortivních skupin, došlo i na devastaci chrámů a fyzické napadání katolických kněží. Žel tzv. katolevice reprezentovaná krakovským Tygodnikem Powszechnym, tzn. sdružení „levicových“ katolíků, vznesla argument, že tito odpůrci rozhodnutí TK mají částečnou pravdu, neboť prý „nelze ženy nutit k hrdinství“. Vyskytli se žel i někteří polští duchovní, kteří sdílejí toto stanovisko, jak dokazuje veřejně publikované tzv. Prohlášení obyčejných kněží. Vláda PiS před tímto nátlakem ustupuje, dodnes nepředložila toto rozhodnutí TK v parlamentu, aby podle něj mohla být upravena legislativa. Prezident Andrzej Duda se ozval, že chystá kompromisní návrh, jenž by připouštěl eugenické potraty „až v nejkrajnějším případě, kdy existuje neomylná jistota, že dítě se narodí postižené“.

To všechno odporuje nauce Církve o potratech, která je jasná. Kdo se jakkoliv vysloví pro legalizaci těchto vražd, byť jenom v maximálně omezené míře, podléhá exkomunikaci. Že toto platí i o amerických tzv. „katolických“ politicích Joeovi Bidenovi, Nancy Pelosiové nebo kanadském Justinu Trudeauovi, je „jasné jako facka“. Proč biskupové už dávno tuto automatickou exkomunikaci (tzv. latae sententiae) nad těmito vrahy nenarozených dětí nevyhlásili a proč těmto propotratovým politikům je nadále podávána Eucharistie, má souvislost s rozmělňováním a zřeďováním katolické víry po II. vatikánském koncilu, což by bylo na jiné téma.

Biskup Schneider: Reakce na koronavirus „nese známky světové vlády“

28. září 2020 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider v novém interview diskutuje o reakci na koronavirus a v globální reakci na něj spatřuje „známky světové vlády“. Rovněž poukazuje na plány zednářských skupin, které usilují „volnost, rovnost a bratrství“ a dodává, že s rouškami na obličeji „teď všichni na celém světě vypadáme stejně“.

V rozhovoru s novinářkou Gloria.tv Evou Doppelbauerovou z 20. září se biskup Schneider zabýval několika významnými tématy, mimo jiné důsledky mezináboženských setkání v Assisi za papeže Jana Pavla II., svými zkušenostmi z dob Sovětského svazu ve srovnání s dneškem a současnou protestantizací katolické víry a jejím přizpůsobováním světu.

V odpovědi na otázku, která se týkala varování před světovou diktaturou v souvislosti s opatřeními proti koronaviru a toho, zda o tom existují důkazy, biskup Schneider vysvětloval, že „konkrétní důkazy neexistují, protože pokud světová diktatura vzniká, budou lidé, kteří ji plánují, dost chytří na to, aby důkazy nezanechali.“ Jinak by se podle kazašského biskupa německého původu předčasně prozradili. Přesto podle něj „existují jasná vodítka, že cílem je světová vláda,“ například slova jistého prominenta, který už před pěti lety tvrdil, že k zavedení nové světové vlády bude zapotřebí epidemie. To je významné, protože to říkali „někteří významní lidé,“ dodal Schneider.

Radomír Malý na Kahlenbergu

12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání letos promluvil i PhDr. Radomír Malý z Brna, jehož projev si můžete přečíst níže.

Milí přátelé, bratři a sestry!

Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.

Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Ruediger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas.

Mariánský sloup: Panna Maria po 102 letech znovu ochraňuje Pražany

Čtvrtek 4.června 2020 byl neobyčejným dnem pro velkou část Pražanů a věřící křesťany po celé republice. Po letech ústrků a zákazů nastal tolik očekávaný den. Nad Staroměstským náměstím byl ten den vztyčen mariánský sloup s Pannou Marií na vrcholu monumentu.

Atmosféra na samotném místě byla krásná, nesla v sobě i známky určitého napětí a očekávání, někteří lidé se modlili, jiní zpívali písně. Počasí jakoby kopírovalo nesnáze a překážky, které museli nadšenci okolo sochaře Váni snášet po celá léta. Nejprve zataženo následované silným vichrem, který se pak přeměnil v prudký liják, po kterém řada z nás prochladla.

Pak ale se počasí zlepšilo, vykouklo občas sluníčko a odpoledne přišel konečně ten dlouhé roky očekávaný okamžik vztyčení poslední části Mariánského sloupu, nejprve hlavice a pak samotné sošky Panny Marie čekající 17 let u kostela Matky Boží před Týnem na převezení a osazení v horní části mariánského sloupu.

Video:https://www.youtube.com/watch?v=MFHjMlrnOuk

Podivný případ kardinála Pella: „K Pellovu zničení byla naverbována státní moc“

„K úsilí o Pellovo zničení byla naverbována státní moc. Tuto situaci nelze zamést pod koberec,“ napsal přední australský politický komentátor Paul Kelly v deníku The Australian ve středu Svatého týdne. Den předtím Vrchní soud v kompletním složení poměrem hlasů 7:0 zrušil pět odsouzení za zneužití dítěte, za něž kardinál Pell strávil 13 měsíců a 10 dní v melbournském vězení, a to téměř celé na samotce. Byla mu odepřena možnost sloužit mši a po řadu měsíců neměl přístup ke svátostem.

Australská nejvyšší soudní instance v hodině dvanácté zachránila alespoň něco z důvěryhodnosti, kterou australský justiční systém ztratil, a připomněla Australanům i světu, že vláda práva ještě není mrtvá. Ve státě Victoria (druhém nejlidnatějším v Austrálii) lze o tomto tvrzení nicméně stále pochybovat. Při vedení Pellova případu tam byly běžně porušovány zásady spravedlnosti, které jsou v každé civilizované společnosti považovány za posvátné.

Odsouzení Jeho Eminence na základě neprokázané výpovědi jediného stěžovatele bez jakýchkoli forenzních či listinných důkazů a bez svědků připomínalo spíše soudní procesy v totalitních státech, kde je normální, že výsledky soudních řízení odpovídají politickým a kulturním zvyklostem státu a očekáváním vládnoucí elity.

Účel nikdy nesvětí prostředky aneb Nemravnost časově neohraničených omezení

Každý, kdo někdy navštěvoval základní kurs etiky, zná tento myšlenkový experiment:

Co kdyby miliony lidí onemocněly smrtelnou chorobou a jedinou možnou léčbou by byly buňky jediného dítěte, což by mělo za následek jeho smrt? Co uděláme?

Podobné scénáře jsou užitečné pro zpřesnění skrytých východisek našeho zvoleného mravního rámce, zejména pro objasnění rozdílu mezi konsekvencionalismem a jinými druhy mravního myšlení. Diskuse obvykle probíhá ve třídě, kde se nedovzdělaní studenti pokoušejí prokázat hloubku uvažování, kterou zdaleka nemají.

My jsme naštěstí katolíci a odpověď je jasná: „Dobrý úmysl (například pomoci bližnímu) nedělá dobrým nebo spravedlivým nějaké chování, které je samo o sobě nesprávné (jako lež nebo pomlouvání). Cíl neospravedlňuje prostředky. Tak se nedá ospravedlnit odsouzení nevinného jako oprávněný prostředek pro záchranu národa“ (KKC, § 1753).

Bůh zakazuje ublížit onomu dítěti, i kdyby to stálo miliony životů. Třeba si jen myslet něco jiného je do nebe volající porušení Božího zákona. Tečka.