Category Archives: Recenze a (ne)doporučení

Tichá inkvizice – manipulativní propotratová agitka

Koncem února byl v Českých Budějovicích promítán americký „dokumentární film“ Tichá inkvizice, který se týká protipotratového zákona v Nikarague a jeho dopadů. Pořadatelé promítání se obrátili na pana Lukáše Krutského, organizátora českobudějovického pro-life pochodu, zda by hnutí pro-life nevyslalo někoho, kdo by se zúčastnil následné diskuse.

Jelikož film se do značné míry zabývá lékařskou tematikou a v rámci jihočeských pro-life aktivit nevíme o žádném lékaři, obrátil se Lukáš nejprve na Hnutí Pro život ČR s nadějí, že by mohlo takového odborníka dodat, nebo že by nám někdo z jeho lékařských odborníků mohl film odborně orecenzovat. Bohužel v tomto jsme byli zklamáni, pročež jsme museli vystačit s vlastními silami. Za jihočeské hnutí pro život se promítání a následné diskuse nakonec zúčastnilo šest lidí, včetně Lukáše Krutského, otce Miroslava Šaška a mojí maličkosti, přičemž diskusi na naší straně po většinu času dominoval právě otec Šašek (kterému tímto ještě jedno děkuji). Diskuse se jen částečně týkala filmu a umělých potratů – do značné míry se odchylovala k tematice žen v nouzi, kde se diskutující obou stran cítili asi podstatně erudovanější. Koneckonců sám film tomu nahrává.

Ač se film Tichá inkvizice hrdě nazývá „dokumentární film“, ve skutečnosti představuje velmi jednostrannou a manipulativní potratářskou agitku. Jak názvem tak obsahem zuřivě napadá jak nikaragujský protipotratový zákon, tak i Církev jako jeho „příčinu“ a ukazuje pečlivě vybrané „negativní dopady“ zákona. Nicméně po jeho shlédnutí překvapivě zjistíme, že jsme se toho vlastně mnoho nedozvěděli. Ač Dr. Cerratová o zákonu hodně mluví a říká, že jde o pár větiček, nikde se nedozvíme jeho znění. Ony vzorové případy jsou prezentovány pouze Dr. Cerratovou, a to v tak osekané podobě, že si o nich nelze udělat objektivní názor. Za celý dokument nepotkáme nikoho, kdo by prezentoval opačný postoj a zákon hájil (ačkoliv z filmu jasně plyne, že takových je dost i mezi lékaři na oddělení, kde Dr. Cerratová působí…)

Vydavatelské počiny roku 2015

Lidé se mne občas ptají, jestli bych jim nedal tip na nějakou knihu, která vyšla v roce 2015, která by se hodila jako dárek. Nu, nevím, jestli jsem ten pravý odborník.

Abych si ušetřil situaci a abych podpořil to dílo, které si to dle mého názoru zaslouží, zde je na poslední chvíli pár tipů na vydavatelské počiny uplynulého roku pro ty, co ještě nenašli žádný vhodný dárek, či co pořád nevědí, co by přečetli.

Seznam určitě není vyčerpávající, klidně můžete do diskuse přidat další – zaměstnání a práce na časopise mi zabírají tolik času, že naprosto nestíhám nějak zásadně moc číst či sledovat soudobou produkci…

A k čemu to požehnání?

Včera jsem zajel do Brna na Mši svatou a následné představení almanachu Život z víry, který vydalo Una Voce ČR při příležitosti 50. výročí založení hnutí Una Voce. Protože vlakové spojení mezi Českými Budějovicemi a Brnem není zrovna optimální, přijel jsem o hodinu a půl dříve a krátil jsem si čas tím, že jsem si probloumal tamní adventní trhy a poté, pořád ještě s rezervou, došel ke sv. Michalovi. Chvíli jsem sledoval něco, co vypadalo jako zkouška na živý Betlém, a pak si všiml že naproti kostelu je prodejna Karmelitánského nakladatelství „U Michala“. Tak jsem se šel podívat, co se tam prodává…

Dokážu strávit prohlížením knih celé hodiny, nicméně pobyt v této prodejně mne vytočil tak, že jsem po pár minutách vypadl a pěkně dlouho to rozdejchával… Jsem už u Karmelitánského knihkupectví a jeho prodejen zvyklý na ledacos. Chápu, že uživit se musí být těžké. Přesto si myslím, že knihkupectví spojené s katolickým řádem a katolickým nakladatelstvím by mělo mít alespoň nějakou základní morálku a sebeúctu. Ale minimálně tato prodejna ji rozhodně nemá!

Podobný šok jsem vlastně už zažil, když jsem před lety v Českých Budějovicích v prodejně Karmelitánského nakladatelství „U Mikuláše“ zahlédl v dětském oddělení ságu Philipa Pullmana – militantního ateisty, který otevřeně přiznává, že cílem jeho knih je vzbudit v dětech nenávist k náboženství. Na druhé straně, pokud si vzpomínám, tam nezůstala dlouho, takže je možné, že šlo jenom o nevědomostí zapřičiněnou chybu, která byla rychle napravena. A každopádně „U Michala“ ji dokonale trumfli, když v ní nabízejí oficiální omalovánky ke Hře o trůny

Cena, kterou zaplatíš

Dokonce matka, moje vlastní matka, která se právě objevila v místnosti, vychrlí neuvěřitelně krutá slova: „Zabijte ho a hoďte do Bazelu!“ (str. 62)

Joseph Fadelle

Kniha Josepha Fadelleho Cena, kterou zaplatíš, kterou tento rok vydal v překladu Lucie Cekotové A.M.I.M.S., představuje opravdu skvělý počin, který se tematicky velice hodí do dnešní doby.

Vypráví příběh svého autora, který začal svůj život jako Mohamed al Saíd al Músáví,  člen a „korunní princ“ irácké větve mocného šíitského rodu Músáví, aby později pro nalezenou víru a lásku ke Kristu toto vše obětoval.

A nejen to – byl brutálně mučen a později byl nad ním jako nad konvertitou ze strany šíitských autorit vynesen rozsudek smrti za „odpadlictví od islámu“. Uprchl sice i se svou rodinou ze země, ale jeho „potupení“ příbuzní jej pronásledovali i za hranicemi a pokusili se ho zavraždit. Nyní žije jako Joseph Fadelle pod policejní ochranou ve Francii.

Rozhovor s Lucií Cekotovou (1): O knize pěti kardinálů

Duše a hvězdy přinášejí čtenářům ve dvou dílech rozhovor s Lucií Cekotovou, hlavní překladatelkou knihy Setrvat v pravdě Kristově a zakladatelkou a funkcionářkou Výboru na obranu rodičovských práv. První díl je věnován knize, druhý (věnovaný organizaci) naleznete ZDE.

Jak se člověk dostane k překladu takové knihy, jako je Setrvat v pravdě Kristově?

Prvotním iniciátorem vydání knihy byl můj dlouholetý spolupracovník z mnoha iniciativ (Výboru na obranu rodičovských práv, Sdružení přátel domácích školy a dalších) Michal Semín, který se na mě obrátil již někdy na podzim loňského roku s tím, že má přes nějaký svůj americký kontakt možnost zajistit autorská práva na vydání této knihy v češtině, a dotázal se mě, jestli bych měla zájem knihu překládat a jestli bych eventuálně mohla zajistit vydavatele, který by ji vydal. Já jsem samozřejmě měla zájem velký, protože o knize jsem věděla už před tím, zajímala mne a možnost, že bych knihu překládala, jsem považovala za čest a svým způsobem za vrchol mé překladatelské kariéry.

Proto jsem ráda souhlasila a obrátila se na nakladatele Jiřího Braunera, majitele Kartuziánského nakladatelství z Brna, se kterým také spolupracuji dlouhodobě, zda by chtěl knihu vydat, a on rovněž hned a ochotně souhlasil. Pak se ukázalo, že původní americký kontakt selhal, zajištění autorských práv přes něj se nepodařilo, ale shodou okolností pana Braunera v téže době kontaktoval jáhen Štěpán Smolen, který se už mezitím dohodl s vlastníky autorských práv a sháněl pro knihu nakladatele. Tyto naše představy jsme tedy spojili do jedné a společně jsme se obrátili na otce Roberta Dodara, jednoho ze spoluautorů knihy a vlastníka práv k osmi z devíti esejů, a posléze na list Osservatore Romano, který vlastní práva k poslednímu z nich, eseji kardinála Müllera. Všichni autoři práva poskytli velmi velkoryse, zdarma. A pak už to bylo jednoduché – mohli jsme začít překládat a chystat české vydání.

Odvahu k životu! v Českých Budějovicích počtvrté

Českobudějovická premiéra

V sobotu 7. března 2015 se v Českých Budějovicích počtvrté (a letos poprvé) uskuteční pro-life pochod Odvahu k životu. Pokud můžete, neváhejte dorazit.

Pochod vyráží v 10:00 od rohu Nádražní a Lannovky směrem na náměstí Přemysla Otakara II.

Akci bude předcházet mše svatá (NOM) v kostele Božského Srdce Páně, který patří Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti a leží v Rudolfovské ulici, celebrantem bude otec Šašek.

Budějovický Odvahu k životu podruhé

Českobudějovická premiéra

V sobotu 20. září 2014 se v Českých Budějovicích podruhé uskuteční pro-life pochod Odvahu k životu. Pokud můžete, neváhejte dorazit.

Svolavatelem akce je Lukáš Krutský, se kterým na organizaci spolupracují Ing. Miroslav Kratochvíl a Ignác Pospíšil. Pochod vyráží ve 14:00 od rohu Nádražní a Lannovky směrem na náměstí Přemysla Otakara II.

Máte slovo s M. Jílkovou: Mají homosexuální páry adoptovat děti?

Včera (4. září 2014) byl Českou televizí odvysílán díl diskusního pořadu Máte slovo s M. Jílkovou na téma „Mají homosexuální páry adoptovat děti?“ (přehrát si jej můžete ZDE). Je sice pravda, že jde o pořad co do úrovně diskuse i slušného chování dosti pokleslý, nicméně tento díl mi přijde poměrně zajímavý a vhodný ke zhlédnutí. Ne že by u něj došlo k nějakému zázračnému zvednutí úrovně, to určitě ne, ale přeze všechny neduhy poskytuje poměrně zajímavou ilustraci situace a postojů…

Velmi ilustrativní je soubor obhájců adopcí sodomitskými páry, úroveň jejich argumentace a chování. Krásně výstižný je třeba touto stranou demonstrovaný absurdní postoj, že dítě narozené do sodomitského páru prostě nemá otce (resp. matku), že sodomitský pár prostě má dva rodiče stejného pohlaví, že biologický otec dítěte dvou lesbiček je jen zcela nepodstatný poskytovatel „biologického materiálu“ (a možná je dokonce i sám jen a pouze biologickým materiálem).

Vyšší Brod a okolí

Na Youtube jsem díky jednomu známému objevil hezké záběry Vyššího Brodu, vyšebrodského kláštera a Maria Rastu z letošního roku. Páč jde o místa tradičním katolíkům obzvláště drahá, tak zde dávám odkaz. Pokochejte se…

Nepodjímejtež se správy duchovní tací, kdož svým životem neosvědčují, čemu se rozjímáním naučili

Sv. Řehoř I. Veliký

Jsouť i nejedni, kteří o předpisech duchovních přemítají s náležitou pečlivostí, avšak čeho postihli rozumem, po tom šlapou svým životem. Učí ve spěchu, čemu se nenaučili plněním, nýbrž rozjímáním; co však káží slovy, tomu se příčí svými mravy. Odtud to, že chodí-li pastýř po srázech, stádo za ním padá do propasti. Proto stěžuje si Pán u proroka do této politování hodné vědy pastýřů, řka: Když jste čistou vodu pili, ostatní nohama svýma zkalili jste; a ovce mé těmi věcmi, kteréž nohama vašima byly pošlapány, pásly se; a což nohy vaše zkalily, to pily. (Ezech. 34, 18-19)

Pastýři totiž pijí vodu nejčistčí, když nabírají ze studnic pravdy a správně ji pochopují. Tutéž však vodu nohama kaliti znamená, uváděti výsledky svatého rozjímání ve zmar špatným životem. Vodu pak jejich nohama zkalenou pijí ovce, když podřízení neplní toho, co slyšeli, nýbrž vesměs jen napodobují špatné příklady, které vidí. Poněvadž pak, když skutky ty je vedou k převrácenosti, po slovech žízní, pitím lokají bláto, jak z porušených studnic. Proto také psáno je u proroka: Osidlem ku pádu lidu mého jsou kněží špatní. (Os 5,1 a 9,8 dle smyslu) A opět o kněžích dí Pán u proroka: Učiněni jsou domu israelskému v úraz nepravosti. (Ezech. 44,12)