Category Archives: Recenze a (ne)doporučení

Vydavatelské počiny roku 2018

Jako již v předchozích letech touto dobou vydávám seznam katolických knih a dalších publikací, které letos vyšly česky (případně slovensky) a jsou hodny naší pozornosti. Taková malá inspirace pro ty, co rádi dávají pod stromeček knihy a mají dnes problém najít nějakou, která by si to zasloužila. Pokud vám v seznamu nějaká chybí, neváhejte a připomeňte ji v diskusi.

Ignác Pospíšil

Beletrie:

Cesta na západ. Po stopách ochočeného Boha (R.D. Štěpán SmolenHesperion)

Juditin kříž (R.D. Bryan HoughtonHesperion)

Naučná, vzdělávací, rozhovory:

Apologetická abeceda dějin Katolické církve (Konrád Kubeš – Radomír Malý, Sypták)

Dějiny církve katolické (František Bureš, Dědictví Svatováclavské)

Kniha proroka Daniele (Dědictví Svatováclavské)

Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé (Roman Cardal; Academia Bohemica)

Privilégium byť ženou (Alice von Hildebrand, Slovo medzi nami)

Rozptýlit mlhu. Věcné úvahy nad exhortací Amoris laetitia (kolektiv autorů, Kartuziánské nakladatelství)

Síla ticha (Robert kardinál Sarah a Nicolas Diat; Kartuziánské nakladatelství a Hesperion)

Styky sv. Petra Kanisia s naší vlastí (Antonín Podlaha, Dědictví Svatováclavské)

Pomůcková:

Kalendář 2019 – Česká Bible (Dědictví Svatováclavské)

Katolický kalendář s tradičním liturgickým kalendáriem (Krása liturgie)

Katolický kalendář s liturgickým kalendářem dle Missale Romanum 1962 (Krása liturgie)

Děti a mládež:

K tvému štěstí (František Tomášek, Dědictví Svatováclavské)

Život svatého Josefa (Dědictví Svatováclavské)

 

Seriál Mladý papež

Kdo si prolistuje noviny zvané Katolický týdeník, bude motivován ke shlédnutí seriálu Mladý papež. Kdo ho shlédne, bude jím ovlivněn. Buď velmi málo, nebo naopak hodně. Znám oba typy diváků, vím o konkrétních lidech.

Jaký vliv tento seriál zanechá? Neprobereme všechno, zaměřme se jen na něco.

Především je nutné upozornit, že film je z psychologického hlediska velmi propracovaný. Bez nadsázky lze říct, že při jeho tvorbě došlo k využití (zneužití) současných, tedy pokročilých poznatků psychologie. Zmíněné vlivy tedy budou mít formu manipulace (tu si ovšem manipulovaný neuvědomuje, neví, že je manipulován, nevěří tomu). Co chtějí autoři do člověka dostat, skrytě do jeho podvědomí dostanou a ovlivní ho.

Jeden příklad za všechny: Když je hlavní postava nesympatickým člověkem, spolu s jejím odmítnutím odmítnou lidé také její důrazy a názory. Pokud se postupně stane postavou přijatelnou a zároveň změní nějaké názory, divák si řekne, vlastně neřekne, protože je to podvědomá záležitost: Tamto odmítněme, jako odmítáme nesympatického, toto přijměme. Seriál se tak stal součástí hmomopropagandy. „Zlí sebestřední namyšlení nemožní lidé nesoucí si své problémy jsou (prý) proti homosexuálům, lidé, kteří začali jednat rozumně, jsou otevřenější“ – manipulace jak hrom. Působí dojem, že rozumným je prý tento přístup. Však tento přístup začal zastávat tehdy, když začal jednat rozumněji. To je jeden z účinků, který může film v podvědomí vyvolat. Musíme dodat: nikoli. Ve skutečnosti je rozumné nazvat hřích hříchem, protipřirozenost odmítnout jako špatnou atd. Samozřejmě že, jak dokazuje zkušenost, musím v tuto chvíli doplnit, že je něco jiného člověk (homosexuál), něco jiného sklon a něco jiného konkrétní skutek. Že odmítnutím hříchu (skutku) nikdo neodmítá ani nezavrhuje člověka atd. Aby zas nebyl oheň na střeše. A že odmítnutím propagandy odmítáme propagandu, ne lidi.

Osmá bolest Panny Marie

Ještě ke svátku Sedmi bolestí Panny Marie přinášíme čtenářům výňatek z knihy In sinu Jesu – V tichu před Pánem:

čtvrtek 15. září 2011

Sedmibolestné Panny Marie

Ano, můj milovaný synáčku, osmá bolest mého mateřského a neposkvrněného Srdce spočívá v tom, že je můj Syn tolik urážen ve svátosti jeho lásky. Tato má bolest bude trvat až do konce časů, kdy skutečná přítomnost mého Syna v Nejsvětější svátosti ustoupí před pohledem na jeho božský majestát. Tehdy víru nahradí patření a naději vlastnění. Láska bude jistá a věčná pro všechny, kdo zemřeli v objetí jeho božského přátelství.

Věz však, že do té doby mé mateřské Srdce trpí a rmoutí se nad neúctou, chladem a nevděčností tolika duší vůči svátosti nehynoucí lásky mého Syna. Právě v této svátosti on miluje své vlastní, miluje je až do krajnosti – až na pokraj každé stvořené možnosti a až na sám kraj tohoto pomíjejícího světa. Jeho eucharistická láska překračuje všechny zákony pomíjivé přirozenosti: není většího zázraku na povrchu zemském než skutečná přítomnost mého Syna ve Svátosti oltářní. A přesto je opuštěn, zanedbán a vydáván do rukou hříšníků, aby byl znovu a znovu zrazován – a to vlastními vyvolenými, jeho milovanými kněžími, muži, které si sám vybral, aby byli útěchou a radostí jeho Srdce. Tohle je osmá bolest mého vlastního Srdce: zrada a zanedbávání mého Syna v nejsvětější Eucharistii.

Kardinál Sarah v Síle ticha tepe Františkův režim

Před časem jsem psal o neobyčejných duchovních radách v nejnovější knize kardinála Saraha Síla ticha. [Česky článek vyšel v 10. čísle časopisu RC Monitor z 20. 5. 2018, https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2018-10.pdf – pozn. překl.] Tehdy jsem si však ještě neuvědomoval, že kardinál Sarah také v knize na několika místech ostře, byť nepřímo, kritizuje Františkův pontifikát (papeže, jím jmenované hodnostáře a nejenergičtější následovníky). Sarah chápe tvrdá slova Ježíše Krista a posvátnou povinnost pastýřů napodobovat i v tomto směru svého Mistra, vyžadují-li to okolnosti.

Kardinál Sarah

Doufám, že si přinejmenším všichni naši čtenáři tyto konkrétní pasáže z knihy přečtou. V této době velké dezorientace v Církvi, která zdaleka nezasahuje jen katolíky ve světě, jsou velmi důležité.

Až do papeže Františka byla Katolická církev nejdůslednějším a nejjasnějším majákem pravdy ve věci křesťanské mravní nauky. Mnozí jiní křesťané a dokonce i nekřesťané spoléhali na to, že bude propagovat a hájit učení o přirozeném zákonu, který je nezbytným základem každé civilizované společnosti.

Nyní však, jak Sarah odhaluje, sama Církev rychle sklouzává do sebezničujícího zesvětštění a vzdaluje se klíčovému pověření, které jí dal Ježíš Kristus – hlásat Evangelium ke spáse duší.

Mlčet nestačí

Útlá kniha Mlčet nestačí, kterou v minulém roce vydalo nakladatelství Hesperion, rozhodně stojí za přečtení. Jde o knižní vydání rozhovoru, který s kardinálem Burkem  vedl francouzský novinář Guillaume d’Alançon. Rozhovor se točí okolo života otce kardinála a současné církevní krize, velkou pozornost klade věnuje pro-life tématům, rodině a manželství…

Trochu problém je, že žijeme v době, kdy tři roky stará kniha (francouzský originál vyšel v roce  2015) je již tak trochu zastaralá. Nepochybuji, že kdyby rozhovor probíhal dnes, rychlý vývoj v dnešní pozemské církvi (respektive prudký rozvoj jejího úpadku) by patrně způsobil, že některé pasáže by zněly poněkud jinak. Ať už jde o některé zmínky o papeži Františkovi, nebo i dajaké jiné. 

Vydavatelské počiny 2017

Jako již v předchozích letech touto dobou vydávám seznam katolických knih a dalších publikací, které letos vyšly česky a jsou hodny naší pozornosti. Taková malá inspirace pro ty, co rádi dávají pod stromeček knihy a mají dnes problém najít nějakou, která by si to zasloužila. Pokud vám v seznamu nějaká chybí, neváhejte a připomeňte ji v diskusi.

Ignác Pospíšil

2018 – rok varovných výročí s našimi nebeskými ochránci, Dědictví Svatováclavské – stolní kalendář na příští rok

Exurge, Domine, Dědictví Svatováclavské

Eliáš v Jeruzalémě, Hesperion

In sinu Jesu, Hesperion 

Katolický kalendář s tradičním liturgickým kalendáriem, Krása liturgie – nástěnný kalendář na příští rok

Kniha proroka Izaiáše, Dědictví Svatováclavské

Kardinál Burke: Mlčet nestačí, Hesperion

Novéna ke sv. Filipu Nerimu, Hesperion

Otec Eliáš: Apokalypsa, Hesperion

Římský misál na neděle a významné liturgické dny a svátost pokání, Dědictví Svatováclavské

Základy liturgie, Dědictví Svatováclavské

 

Sedmero hlavních hříchů

Avšak ne každý hněv je hříšný, neboť existuje také něco jako spravedlivý hněv. Nejdokonalejší vyjádření spravedlivého hněvu nalezneme v příkladu našeho Pána při vyčištění chrámu. (str. 7)

Kdyby má věčná spása byla podmíněna tím, že přivedu ke spáse buďto jednoho domýšlivého pána, který se pyšní svým vzděláním, anebo stovku naprosto mravně zkažených mužů a žen na ulicích, vybral bych si ten jednodušší úkol: obrácení stovky. Na celém světě se nic nepřemáhá tak obtížně jako intelektuální pýcha… (str. 43)

Mezi letošními knižními novinkami by neměla zapadnout kniha arcibiskupa Fultona Sheena (1895-1979) Sedmero hlavních hříchů, kterou vydal Hesperion. Autor v ní  propojuje jednotlivé hlavní hříchy s Kristovými slovy na kříži, aby na jejich základě i základě dalších biblických textů (ale i mnoha trefných vlastoručně vyrobených přirovnání) vysvětlil jejich podstatu a varoval před záludnostmi, které na lidi líčí, aby přenesl biblická varování a rady do současného světa.

Zlatý brk 2016 – výsledky

zlatybrkV anketě o nejlepší katolické knihy z let 2014-2016 hlasovalo nakonec 34 čtenářů. V kategorii A (Příručky, pomůcky, učebnice a odborná literatura) se o vítězství dělí Dokumenty Tridentského konciluKatolický kalendář s tradičním liturgickým kalendáriem 2015, 2016, v kategorii B (Populárně naučná literatura a beletrie) zvítězila kniha kardinála Saraha Bůh, nebo nic.

Níže je seznam všech nominovaných i s počtem hlasů, které obdržely. Kromě bodů přidávám i odkazy na stránky knih v knižních databázích (DK a ČBDB) – kde by o nich ti, co je ještě nečetli, zjistili víc, a ti, co je už četli, je mohli taky ohodnotit pro ostatní čtenáře. Pokud jsou na DaH či Katopedii články o autorech či knihách, přidávám odkazy též.

Jménem časopisu gratuluji všem autorům a knihám, jakož i nakladatelstvím a překladatelům, kterým děkujeme za to, že jsme je měli možnost číst (v našem rodném jazyce). Děkuji všem čtenářům, kteří si udělali čas a v anketě se vyjádřili.

Philip F. Lawler: Ztracení

„Věřící katolíci by nikdy nepřipustili, aby povrchní obavy z veřejného mínění převážily nad nepochybně jasným morálním imperativem. Přesto právě k tomu se mnozí američtí biskupové uchýlili.“ (str. 34)

Mezi tisíci letos vydanými tituly by katolíkům rozhodně nemělo zapadnout české vydání knihy Philipa F. Lawlera Ztracení – Kolaps katolické kultury, které v překladu Lucie Cekotové vydala katolická nakladatelství Hesperion a Kartuziánské nakladatelství. Autor – špičkový katolický novinář – se v knize věnuje sexuálním a zneužívacím skandálům, které otřásly bostonskou arcidiecézí a posléze i celou americkou částí Katolické církve, a (velmi kriticky) hodnotí i snahy americké hierarchie o následné zhodnocení a řešení krize.

Na rozdíl od mnoha Církvi nepřátelských autorů se snaží celé toto neblahé a katastrofální selhání uchopit a pochopit z katolického pohledu a zasadit do dějin a logiky vývoje bostonské arcidiecéze, americké církve a církve bojující jako celku. Vidí je jako ne samostatnou událost, ale obzvlášť odpudivou součást krize a úpadku, která po druhém vatikánském koncilu zachvátila církev bojující, jako logický důsledek vývoje správy bostonské arcidiecéze a jejího nevyhovujícího způsobu pastorace laiků i formace a hodnocení kněží, dlouhodobé nezodpovědnosti a alibismu amerických biskupů, jakož i stavu upadající bostonské katolické komunity.

Tichá inkvizice – manipulativní propotratová agitka

Koncem února byl v Českých Budějovicích promítán americký „dokumentární film“ Tichá inkvizice, který se týká protipotratového zákona v Nikarague a jeho dopadů. Pořadatelé promítání se obrátili na pana Lukáše Krutského, organizátora českobudějovického pro-life pochodu, zda by hnutí pro-life nevyslalo někoho, kdo by se zúčastnil následné diskuse.

Jelikož film se do značné míry zabývá lékařskou tematikou a v rámci jihočeských pro-life aktivit nevíme o žádném lékaři, obrátil se Lukáš nejprve na Hnutí Pro život ČR s nadějí, že by mohlo takového odborníka dodat, nebo že by nám někdo z jeho lékařských odborníků mohl film odborně orecenzovat. Bohužel v tomto jsme byli zklamáni, pročež jsme museli vystačit s vlastními silami. Za jihočeské hnutí pro život se promítání a následné diskuse nakonec zúčastnilo šest lidí, včetně Lukáše Krutského, otce Miroslava Šaška a mojí maličkosti, přičemž diskusi na naší straně po většinu času dominoval právě otec Šašek (kterému tímto ještě jedno děkuji). Diskuse se jen částečně týkala filmu a umělých potratů – do značné míry se odchylovala k tematice žen v nouzi, kde se diskutující obou stran cítili asi podstatně erudovanější. Koneckonců sám film tomu nahrává.

Ač se film Tichá inkvizice hrdě nazývá „dokumentární film“, ve skutečnosti představuje velmi jednostrannou a manipulativní potratářskou agitku. Jak názvem tak obsahem zuřivě napadá jak nikaragujský protipotratový zákon, tak i Církev jako jeho „příčinu“ a ukazuje pečlivě vybrané „negativní dopady“ zákona. Nicméně po jeho shlédnutí překvapivě zjistíme, že jsme se toho vlastně mnoho nedozvěděli. Ač Dr. Cerratová o zákonu hodně mluví a říká, že jde o pár větiček, nikde se nedozvíme jeho znění. Ony vzorové případy jsou prezentovány pouze Dr. Cerratovou, a to v tak osekané podobě, že si o nich nelze udělat objektivní názor. Za celý dokument nepotkáme nikoho, kdo by prezentoval opačný postoj a zákon hájil (ačkoliv z filmu jasně plyne, že takových je dost i mezi lékaři na oddělení, kde Dr. Cerratová působí…)