Category Archives: Katolická církev

Vzpomínka na otce Stajnera a jeho boj proti přijímání na ruku

Prvního května to byl právě jeden rok, co odešel do nebeské vlasti velký trpitel a oddaný ctitel Panny Marie, dominikán P. Filip Maria Antonín Stajner. Je pozoruhodné, že svůj kříž, který trpělivě snášel, odevzdal Pánu v den, kdy byla první sobota v měsíci a k tomu svátek sv. Josefa Dělníka.

P. Filip Maria Stajner byl kvůli zákeřné chorobě upoután mnoho let na lůžko a sám nemohl komunikovat se světem. Přesto se dům v Poděbradech, v němž strávil poslední roky života, stal místem modliteb a duchovní útěchy mnoha lidí. Bylo to možné jen díky své obětavé ošetřovatelce, paní Jaromíře (také ctitelky Panny Marie), které P. Filip mrkáním oka k tlačítku klávesnice počítače diktoval text po jednotlivých písmenkách. S touto pomocí překládal mnohé katolické knihy a texty, např. dílo sv. Ludvíka Maria Grignona z Montfortu; a psal věřícím cenné dopisy. Věnoval se rovněž osobnosti stigmatizované trpitelky a dominikánské terciářky Anny Bohuslavy Tomanové, pomohl založit její Sdružení; napsal o ni knihu „Chudobka z Orlických hor“.

Byl také známý jako odpůrce všeobecného zavádění příjímání na ruku, dnes už i u nás velmi rozšířenému.

Marie A. Svobodová

Čtenářům DaH nabízíme text z dopisu P. Filipa z O přijímání Eucharistie na ruku:

Proč se Zmrtvýchvstalý Pán nezjevil židovským zástupům a velekněžím?

 Na tuto otázku, často kladenou odpůrci křesťanství a popírači největšího zázraku lidských dějin, jakým je Zmrtvýchvstání Spasitele, existuje krásná odpověď v evangeliu sv. Jana, konkrétně v 11. a 12. kapitole. Kristus vzkřísil Lazara ležícího už čtyři dny v hrobě. Byl to jeho největší zázrak před umučením. Davy lidí to viděly včetně Pánových odpůrců, tj. farizeů, saduceů a kněží. Ale i ti, co neviděli, ale Lazara znali a věděli, že zemřel, teď se s ním znovu setkali, s živým. Jenže co čteme dál? Doslovně: „Velekněží se však uradili, že i Lazara usmrtí (tj. po jeho vzkříšení Ježíšem)…“ Kdo nechce uvěřit, přesněji řečeno kdo má zájem neuvěřit, tomu ani zázrak nepomůže. Ostatně sám Božský Spasitel to říká jasně: „Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, neuvěří, i kdyby někdo z mrtvých vstal…“ (Luk 16,31).
Ale všimněme si židovského zástupu, který šokován Lazarem kráčejícím z hrobu v Ježíše uvěřil, jak píše sv. Jan. Jak je ale možné, že potom značná část těch, co uvěřili a volali při vjezdu Pána do Jeruzaléma „Hosana“, se na Velký pátek úplně obrátila a zmanipulována veleradou křičela „Ukřižuj!“? Příčinou bylo jejich zcela odlišné chápání Mesiáše. Smýšleli materialisticky, od Mesiáše čekali vyhnání Římanů a obnovu mocenské slávy Izraele, spokojený život v bohatství a radovánkách bez strastí a bolestí. Když byli svědky Kristových zázraků, zejména pak vzkříšení Lazara, nadchli se pro něj a říkali si: to je on, který nám to zajistí, podívejte se, jakou má moc, i mrtvé v hrobech přivádí zpět k životu. S tímto přesvědčením jej vítali, když vjížděl do Jeruzaléma.

Slavíme Zmrtvýchvstání Páně

Kristus vstal z mrtvých, Aleluja! Dnes je Hod Boží velikonoční, slavíme Zmrtvýchvstání Páně.

Ignác Pospíšil

Je Bílá sobota

Je Bílá sobota, den Velikonočného tridua, kterým končí Svatý týden a celá doba postní. Aliturgický den rozjímání, bdění u Božího hrobu a čekání na Zmrtvýchvstání Páně. Přes den se neslaví žádné Mše ani další svátosti, s výjimkou svátosti smíření či pomazání nemocných. S nadcházející nocí přicházejí oslavy nedělního svátku Zmrtvýchvstání Páně – tzv. Velikonoční vigílie. Světí se křestní voda, věřící obnovují křestní slib, udělují se křty katechumenům.

Ignác Pospíšil

Je Velký pátek

Ukřižování podle Paola Veronese (1528-1588)

Je Velký pátek, den největšího smutku, neboť si připomínáme utrpení a smrt Ježíše Krista. Neslaví se eucharistie, výzdoba kostela je chudá a povinně držíme přísný půst.

Je den nanejvýš vhodný k rozjímání a pěstování sebezáporu, naopak naprosto nevhodný k radovánkám, veselicím, výletům na lodičky a podobně.

Dnes je Zelený čtvrtek

Poslední večeře podle Simona Ušakova (1626-1686)

Slavíme Zelený čtvrtek, odpoledne začíná Velikonoční triduum. Dopoledne se v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají Poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Kombinuje se tak radost z Eucharistie, symbolizovaná radostným začátkem Mše, s bolestí nad počínajícím utrpením našeho Spasitele.

Sluší se podotknout, že v řadě zemí, včetně zemí Koruny české, je Zelený čtvrtek tradičně dnem přísného postu, byť není Církví vynucovaný. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně – je to (vedle zkomolení německého jména pro tento den) jeden z důvodů pro jeho české pojmenování.

Britský biskup napadl afrického řeholníka za to, že nazval genderovou ideologii nástrojem ďábla

Katolický biskup britské diecéze Portsmouth mons. Philip Egan v dopise kněžím se ostře distancoval od homilie františkánského řeholníka afrického původu. Bratr Rosario M. Ebanks měl údajně svými slovy „urazit“ mnoho osob. Příčinou bylo, že tento kněz kritizoval genderovou ideologii a její zavedení do výukového programu katolických škol ve Velké Británii.

Biskup diecezji Portsmouth toto publikoval ve zvláštním veřejném dopise ad clerum. Bratr Rosario Ebanks je knězem kongregace františkánů Marie a působí v portsmouthské diecézi. Biskup Egan zdůraznil, že kurie učinila všechno, aby omezila popularitu homilie.

Biskupský dokument kritizující františkána za „pobuřující jazyk“ byl zveřejněn hned poté, co místní noviny umístily na svých stránkách věty z kázání bratra Ebankse, proneseného na první neděli postní. Redakce je ohodnotila jako „smutné“ a „z doby kamenné“. Byly připojeny také rasistické komentáře na adresu tohoto kněze afrického původu. Ty se objevily i na blozích.

Smírná pouť za zastavení umělých potratů v Brně

Milí přátelé! Díky Pánu Bohu se po dvou letech naše tradiční modlitební smírné procesí za zastavení zla umělých potratů v naší zemi může konat opět normálně na jaře v souvislosti se svátkem Zvěstování bl. Panně Marii, tentokrát v sobotu 26. března. Program naleznete na zvestovani.neposkvrnene.cz. Předchozí dva roky musela být tato akce přeložena kvůli proticovidovým opatřením na měsíc září.

Prosíme: přijďte všichni, kdo můžete. Modlitby a pobožnost pokání a smíru jsou letos aktuálnější než dříve, neboť nepřátelé nenarozeného života v celém světě využívají okolnosti, že pozornost obyvatelstva je soustředěna na covid a nejnověji na rusko-ukrajinskou válku. Téma potratů se tak ocitá jaksi mimo pozornost – a proto si francouzský prezident Macron může dovolit požadovat zařazení tzv. „práva ženy na potrat“ mezi základní lidská práva EU. V Kanadě a v jiných zemích je již trestné přemlouvat ženu, rozhodnutou jít na potrat, aby své děťátko nechala žít.

Kardinál Tisserant a „Satanův dým“ Pavla VI.

Tento článek se týká události, která se odehrála v roce 1993 v Brazílii. Dva muži – jeden kněz a jeden tehdejší seminarista, který je dnes knězem – pod přísahou dosvědčili, že když se během rozhovoru o jednom konkrétním kardinálovi, Eugènu Tisserantovi, a o zlé roli, kterou zřejmě sehrál na druhém vatikánském koncilu, zmínili, že některé jeho poznámky byly „satanské“, zvedl se z jednoho místa na koberci „bíle zbarvený dým“, který jim stoupal do tváří. Tito dva muži nedokázali najít přirozené vysvětlení této události, a proto se rozhodli sepsat o ní podrobné svědectví.

Jistý vatikanista uvedl pro LfeSiteNews: „Tito dva muži hovořili v zásadě o skutečnosti, že ,do Božího chrámu pronikl Satanův dýmʿ (řečeno slavnými slovy Pavla VI.), když vtom se z podlahy začalo kouřit.“ Chápal to jako symbolickou událost. Papež Pavel VI. řekl 29. června 1972, na svátek svatých Petra a Pavla sedm let po skončení druhého vatikánského koncilu: „Existuje pocit, že do chrámu Božího pronikl nějakou skulinou Satanův dým.“

Synodální cesta německé církve: kněžské žehnání hříchu

Synodální cesta ( pozn. překl.: jedná se o hnutí uvnitř Církve požadující radikální změnu věrouky a mravouky) v Německu požaduje, aby Církev umožnila kněžské žehnání zamilovaným párům, což se nicméně už běžně děje, jenom to chtějí mít oficiálně „přiklepnuté“. Týká se to především jednopohlavních párů a civilně sezdaných po občanském rozvodu svátostného manželství. Takže další krok směrem k nové církvi, která už nebude mít s tou Kristovou pranic společného.
5. února letošního roku se sešlo ve Frankfurtu nad Mohanem 215 účastníků na synodální konferenci o tzv. „reformním projektu německé církve“. Vyzvali biskupy, aby zavedli hromadně a oficiálně ve všech diecézích kněžské žehnání všem párům, „které se milují a chtějí se zavázat ke společnému životu, a kterým není dosud umožněno uzavřít svátostné manželství nebo ho z různých důvodů uzavřít nechtějí“. Duchovním, kteří toto požehnání udělí, nesmějí hrozit žádné disciplinární postihy (pozn. překl.: menšina cca 7 biskupů tzv. synodální cestu odmítá a drží se v morálních otázkách ještě pravé nauky, proto kněze, kteří toto žehnání udělují, „trestají“ napomenutím nebo veřejným pokáráním). Výzva synodální konference zdůrazňuje, že zdráhání se „žehnat dvěma lidem, kteří své partnerství chtějí žít v lásce a zodpovědnosti vůči Bohu“, je neslučitelné „s teologií milosti“.