Category Archives: Krize Církve
Horší než Galileův proces
Každý, kdo chodil do školy, slyšel o Galileu Galileim a „kruté církevní inkvizici“, která jej mučila a přinutila odvolat vědeckou tezi o zemi obíhající kolem slunce (heliocentrismus), neboť Církev prý zastávala názor, že slunce a ostatní planety naopak se točí kolem země (geocentrismus). Samozřejmě je to vylhané, Galileo nejenže nebyl mučen, ale nestrávil ani minutu ve vězení, nota bene značná část viny byla i na jeho straně, neboť hlásal své stanovisko netolerantně a oponenty urážel, ačkoliv svou teorii nemohl tenkrát ještě dokázat. Koneckonců církevní autority mu nezakazovaly hájit heliocentrismus, pokud bude tuto nauku předkládat pouze jako vědeckou hypotézu a nikoli jako zaručenou a neomylnou pravdu s tím, že kdo ji nezastává, je imbecil (tak Galilei skutečně psal).
Nicméně faktem je, že římská inkvizice v procesu proti Galileimu r. 1633 rovněž pochybila, neboť se nechala vmanévrovat do pozice, která jí nepříslušela, kdy rozhodovala ve věcech vědy a nikoli víry. Podrobněji pojednávám o tomto případu ve své knize „Apologetická abeceda dějin Katolické církve“ pod heslem „Galileo Galilei“.
Jenže tento úlet tehdejší inkvizice je mnohonásobně překonán nynějším papežem Františkem s jeho požadavkem „ekologické konverze“. Svatý stolec zveřejnil dne 25. května poselství římského pontifika k letošnímu Světovému dni modliteb za péči o stvoření, jenž připadne na 1. září.
Předseda Papežské akademie pro život: „Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale…“
Lze s jistotou říci, že po „reformě“ na konci roku 2016 zbyla z Papežské akademie pro život jen svrasklá slupka, která se pod vedením současného předsedy, arcibiskupa Vincenza Paglii, zaplétá do jedné kontroverze za druhou – od škodlivých prohlášení o potratu přes tvrzení, že nauka Církve o antikoncepci v Humanae vitae je „reformovatelná“, až po skutečnost, že někteří z jejích členů (včetně „katolických“!) otevřeně odporují církevnímu učení o otázkách života.
Patrně tedy ani nijak zvlášť nepřekvapuje, že předseda Akademie je pro liberalizaci zákonů o euthanasii. Arcibiskup Paglia řekl 19. dubna v projevu k účastníkům Mezinárodního festivalu žurnalistiky v italské Perugii: „Nelze vyloučit, že v naší společnosti je proveditelné legální zprostředkování, které umožní asistovanou sebevraždu za podmínek stanovených rozsudkem [italského] ústavního soudu 242/2019… Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou (ale ne Senátem) šel v zásadě touto cestou. Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale chápu, že její legální zprostředkování může představovat největší společné dobro, které je v podmínkách, v nichž se nacházíme, konkrétně možné.“ (Italský text zde: https://www.ilriformista.it/sul-suicidio-assistito-e-arrivato-il-momento-di-una-legge-353478/)
Co znamená termín „synodální církev“
V únoru proběhlo v Praze evropské synodální setkání biskupů z celého kontinentu. Zavázali se k budování „synodální církve“. Prý každý se má cítit být „přijatý“ v evropských „církevních společenstvích“, kde má vládnou „různorodost“. Nikoli tedy jednota, ale různorodost, různost, rozdílnost, totální „inkluze“ všech.
To ovšem nelze přejít mlčením. Právě v tomto zdůraznění „různosti“ je totiž nejzřetelněji patrný odklon od toho pojetí Církve, jaké bylo vždycky adekvátní zjevené pravdě. Zatímco pražské „synodální shromáždění“ postulovalo „různost, rozdílnost“, Božská nauka naopak hovoří o „jednotě“, kterou představuje jednota v učení, tj. ve víře a mravech. O tom ale v synodálních dokumentech nenajdeme ani zmínku.
Naopak, neomodernistická vnitrocírkevní novomluva tady přímo postuluje nejen disciplinární, nýbrž i doktrinální decentralizaci: ať duchovní v Německu, Belgii nebo Holandsku klidně žehnají párům LGBTQ, ať jim tady nikdo neklade překážky. Stejně tak ale ať duchovní v Polsku, v ČR a na Slovensku toto klidně odmítají a nadále učí podle katolického katechismu, že život v tomto stavu je těžkým hříchem. Tento diametrální rozpor vůbec nevadí, Církev má být konglomerátem různých komunit a přijímat všechny s ohledem na příslušné kulturní prostředí. Toto je hlavní a podstatný závěr pražského synodálního novátorství v návaznosti na všechna dřívější tzv. synodální setkání v rámci papežem Františkem postulovaného tzv. synodálního procesu a „ducha synodality“.
Co když dojde k dalšímu omezení tradiční mše svaté?
Bez ohledu na to, jestli se skutečně chystá další papežský dokument omezující tradiční mši svatou, nebo zůstane jen u nedávného reskriptu, zdá se zřejmé, že situace není příznivá a je dobré být na ni připraven.
Rok po Traditionis custodes vloni v červenci jsme mohli vidět, že reakce biskupů se od reakce na nový misál Pavla VI. v roce 1969 liší jako „noc a den“: velká většina biskupů zákaz TLM odmítla zavést.
Ani nyní, v roce 2023, není Benediktův status quo stále dostatečně pod kontrolou, třebaže Papa Ratzinger je mrtev a zapomenut, přes všechny zprávy, že s TLM zatočily další diecéze.
Skutečně Jeho Svatost věří, že svou svévoli prosadí pomocí dalších akcí hodných „papeže diktátora“? Bez ohledu na pokusy tento nezákonný zákaz římského ritu ospravedlnit, argumentace, která je za tímto zákazem, dokazuje jeho nespravedlivost, slabost, dezinformovanost a tyranství. Protože se však mnozí biskupové cítí být „náměstky římského papeže“ (v rozporu s Lumen Gentium, 27), poslechnou jakýkoli nový rozkaz, který přijde z Vatikánu. Musíme se tedy připravit.
Připravujme se na nejhorší a doufejme v nejlepší.
Nejprve se budeme zabývat duchovní stránkou věci.
Co nás v budoucnosti ještě čeká?
Domníval jsem se, že v tomto zvrhlém světě globalismu, neomarxismu a genderismu mne už nemůže překvapit vůbec nic – jenže omyl! I „starý otřelý bojovník“ – omlouvám se za tuto poněkud neskromnou klasifikaci – zůstává někdy stát s otevřenou pusou. Tak tomu bylo při četbě jedné zprávy z Kanady, jak ji zveřejnil polský web www.stronazycia.pl 8.2.2023.
V Montrealu personál porodnice zabil dítě ve 38. týdnu těhotenství, tedy už v době porodu. Matka si prostě „na poslední chvíli“ rozmyslela, že dítě nechce. Protože v Kanadě platí „právo ženy na potrat“ bez výjimky až do porodu, personál vražedný zákrok provedl, jen pár osob při tom odmítlo asistovat. Aby prý „dítě při příchodu na svět neplakalo“, píchli mu smrtící injekci přímo do srdce. Z lůna žena tak vyšlo již mrtvé.
Rorate Caeli: Zatím stále jen fámy
Pokud jde o zvěsti o tom, že se chystá nový dokument o latinské mši, které se v poslední době šíří, naše zdroje [tj. zdroje Rorate Caeli] v Římě popřely jeho existenci či že se přinejmenším plánuje.
***
Avšak jedno důležité upozornění, a to naše, nikoli od našich zdrojů: za tohoto pontifikátu se přehršel nové legislativy objevuje každý měsíc. Na rozdíl od toho, co bylo zvykem v minulosti, legislativa za Františka nevychází z uvážlivé procedury, kdy se od každé zainteresované kongregace žádá zpětná vazba a připomínky. Ve Františkově právu žádná procedura neexistuje.
Vatikán laicizoval pro-life kněze
Pravděpodobně na papežský příkaz byl z kněžského stavu propuštěn americký kněz P. Frank Pavone, národní ředitel organizace Kněží pro život a předseda Národní náboženské rady pro život. Papežský nuncius ve Spojených státech Msgr. Christopher Pierre rozeslal všem americkým dopis datovaný 13. prosince, v němž se uvádí, že P. Pavone byl laicizován za „rouhavou komunikaci na sociálních sítích“ a „trvalou neposlušnost vůči legitimním pokynům diecézního biskupa“. V samostatném sdělení nuncius píše, že prefekt Dikasteria pro klérus uvedl, že proti rozhodnutí „není odvolání“. „Otci Pavonemu byla dána dostatečná možnost hájit se v kanonickém procesu a rovněž měl mnoho příležitostí podřídit se autoritě svého diecézního biskupa,“ říká se v prohlášení. „Bylo rozhodnuto, že P. Pavone nemá pro své činy žádné rozumné ospravedlnění.“ Poněkud zvláštní je, že Dikasterium pro klérus vydalo rozhodnutí o laicizaci 9. listopadu, ale P. Pavone se o něm podle vlastních slov dozvěděl až od tiskové agentury CNA, která po něm chtěla komentář.
P. Pavone byl vysvěcen na kněze v diecézi New York v roce 1988 a již v roce 1993 dostal od newyorského kardinála Johna O’Connora svolení k tomu, aby se na plný úvazek věnoval boji za ochranu nenarozených. Za tímto účelem založil či spoluzaložil několik organizací, mezi nimi Priests for Life (Kněží pro život) a vysoce oceňovanou Rachel’s Vineyard, která se zabývá péčí o osoby trpící následky potratu a postaborčním syndromem. V roce 2005 byl inkardinován do texaské diecéze Amarillo. O tři roky později Benedikt XVI. jmenoval sídelním biskupem v Amarillu Patricka Zurka, s nímž P. Pavone brzy začal mít problémy. Poprvé biskup Zurek otce Pavoneho suspendoval v roce 2011, tehdejší Kongregace pro klérus, k níž se kněz odvolal, však již v roce 2012 rozhodla v jeho prospěch a biskupovi doporučila „velkorysost“. Podruhé pak Vatikán zrušil tresty a omezení, které biskup P. Pavonemu uložil, v roce 2019. V dopise, který P. Pavone po své laicizaci napsal papeži Františkovi, s nímž se několikrát setkal, připomíná Svatému otci, že ho on sám v jeho činnosti několikrát podpořil. Asistentka P. Pavoneho Dr. Theresa Burkeová to má od papeže dokonce písemně. Nicméně časy se zřejmě změnily: jak si všímá přední americký kanonista P. Gerald Murray, rozhodnutí o laicizaci, proti němuž není odvolání, muselo přijít od samotného papeže (jinak by bylo možné odvolat se právě k němu). Portál The Pillar uvádí, že Dikasterium pro klérus Pavoneho laicizovalo s využitím zvláštních pravomocí, které obdrželo v roce 2009 primárně proto, aby se usnadnila laicizace kněží zneužívajících mladistvé. Každé takové rozhodnutí se předkládá k osobnímu schválení papeži a je papežovým právním aktem. Jde o mimosoudní řízení, které neumožňuje proces před tribunálem složeným ze soudců. O laicizaci P. Pavoneho údajně Dikasterium žádal biskup Zurek.
Katoličtí progresisté chtějí škrtnout nauku o dědičném hříchu
Nauka o dědičném hříchu se musí změnit. To požadují katoličtí progresisté. Jeden z nejpopulárnějších a nejvíce ceněných německých liberálních teologů Hermann Häring nepokrytě speluje o její….překonání, což znamená…odmítnutí. Podle tohoto teologa nauka Církve na toto téma vyvolala strach před svobodou a před světem a způsobila nárůst klerikalismu…
Hermann Häring vyslovil tento názor na stránkách magazínu Herderova nakladatelství „Christ in der Gegenwart” (Křesťan v současnosti). Nauka o prvotním hříchu prý vytvořila ztraumatizovaný obraz lidství; součástí toho prý bylo odmítnutí samostatnosti a autonomie člověka, a v důsledku též nenávist k ženám a sexuální fóbie.
Směšné vykrucování arcibiskupa Paglii
Duše a hvězdy psaly dne 19.10. o nominaci propotratové ateistky Mariany Mazzucatové, Američanky italského původu, do Papežské akademie pro život. Protože tento počin papeže Františka na popud arcibiskupa Vicenza Paglii, jenž stojí v čele této instituce, vyvolal vlnu nesouhlasu především ze strany lékařských odborníků, přihlásil se o slovo samotný arcibiskup Paglia, jehož autentická slova z tiskové konference uvádí rakouský portál www.katholisches.info.
Mons. Paglia se hájí tím, že prý Mazzucatová byla jmenována do akademie pouze jako ekonomka, vynikající finanční odbornice, která prý nebude mít absolutně žádnou kompetenci ve věci stanoviska této instituce k potratům. Jenže pan arcibiskup, aniž si to možná sám uvědomuje, si tím parádně „naběhl na lopatu“. Ano, Mazzucatová je skutečně ekonomkou a oficiálně jako taková byla přijata do akademie. Jenže právě ekonomie je dnes klíčem k tomu, jakým směrem se ta či ona instituce bude ubírat. Mazzucatová je přitom vlivnou aktivistkou Světového ekonomického fóra (SEF) v čele se známým Klausem Schwabem, propagátorem tzv. Velkého resetu, které mj. má ve svém programu podporu potratů a k jednotlivým zemím se chová podle toho, jak vypadá jejich legislativa v této oblasti.
Exkluzivní rozhovor Rorate Caeli s Domem Alcuinem Reidem
V květnu se objevila zpráva, že dva mniši z kláštera svatého Benedikta v diecézi Fréjus-Toulon ve Francii, který je tzv. „veřejným sdružením věřících“, slouží tradiční liturgii a dodržuje klasickou benediktinskou řeholi, přijali kněžské svěcení z rukou nejmenovaného „významného preláta v plném společenství se Svatým stolcem“, poté co jim diecézní biskup Msgr. Dominique Rey opakovaně sdělil, že on jim ho udělit nemůže. Klášter argumentoval tím, že tato svěcení byla nezbytná pro jeho přežití vzhledem k nekonání biskupa, které bylo způsobeno strachem ze Svatého stolce. Biskup reagoval tím, že mnichy suspendoval.
Počátkem června vyšlo najevo, že biskup Rey a jeho diecéze se stali předmětem „bratrské vizitace“ arcibiskupa-metropolity a že na základě toho Svatý stolec Reyovi zakázal v dohledné budoucnosti vysvětit vůbec kohokoli. (Každoroční kněžská svěcení byla naplánovaná na 26. června a další ještě na později.) 10. června biskup rozhodl o zrušení klášterního sdružení věřících. (https://www.duseahvezdy.cz/2022/06/07/vatikan-zakazal-tradici-naklonenemu-francouzskemu-biskupovi-vysvetit-kneze-a-jahny/#more-28612)
Zakladatel a převor kláštera Dom Alcuin Reid, v tradičních kruzích dobře známý svou liturgickou erudovaností, souhlasil, že Rorate Caeli poskytne tento exkluzivní rozhovor.
RC: Otče Alcuine, mnohé lidi na celém světě překvapilo, že jste ignoroval kanonické předpisy týkající se přijetí kněžského svěcení, což vedlo k vašemu suspendování a ke zrušení vašeho sdružení věřících. Proč jste vy a vaši mniši zvolili tento postup?
Stručně řečeno: abychom mohli věrně žít svá mnišská povolání a přežít bouři, která zuří kolem nás, a nyní obzvlášť divoce v naší diecézi. Kdybychom nepřijali nabídku svěcení mimo kanonické normy, byli bychom teď mnišskou komunitou bez kněze, a tedy i beze mše svaté, vydanou na milost Svatému stolci – a všichni víme, kolik soucitu by měli s tradičním klášterem!
Jak vysvětlujeme v prohlášení z 13. května (anglicky a francouzsky v plném znění zde: http://www.monasterebrignoles.org/news/statement-communique), rozhodli jsme se ve svědomí v průběhu času, po mnoha modlitbách, postech a konzultacích, k materiální neposlušnosti, která, jak jsme byli pevně přesvědčeni tehdy a jsme i teď, byla nutná s ohledem na patřičnou prozíravost, abychom mohli nadále žít svá povolání podle slibů, které jsme dali Všemohoucímu Bohu.
Naše „suspendování“, o němž se toho tolik napsalo, bylo kanonickou parodií. Ve skutečnosti biskup vyhlásil, že jsme automaticky upadli do trestu suspenze. Jediným problémem, jak jsme vysvětlili ve svém prohlášení, bylo to, že suspenze byla předem kanonicky prominuta (a tudíž už neexistovala). Jakmile to naše biskupství pochopilo, uložilo druhou suspenzi, avšak za stejný delikt (kanonický zločin). Jak může člověk podléhat druhé suspenzi za stejný delikt, za nějž byl trest již prominut, je těžké pochopit. Soudím však, že naše biskupství je v současné době pod velkým tlakem.
„Zrušení“ našeho veřejného sdružení věřících jsme řádně napadli – dekret vychází ze lží, které byly navíc evidentně splácány dohromady ve spěchu. Upřímně řečeno je to kanonický trapas.
Náš každodenní život s osmi hodinkami posvátného oficia a mší svatou, manuální a intelektuální prací, přijímáním hostů atd. pokračuje stále stejně bez ohledu na dekrety vydávané biskupstvím – s velkou radostí a pokojem přes všechny mrzutosti. Věděli jsme, že suspenze a zrušení může hrozit, ale vlastníky našeho majetku jsme my, nikoli diecéze, a vystěhovat nás nemůžou.
