Category Archives: Rubriky
De Mattei o Humanae vitae, teologii těla a prorockých hlasech na koncilu
Profesor Roberto de Mattei, známý církevní historik a předseda organizace Lepanto Foundation, poskytl portálu LifeSiteNews rozhovor k 50. výročí encykliky Humanae vitae, které jsme si připomněli 25. července. Nedávno vyšel jeho článek, v němž se zabývá novými skutečnostmi souvisejícími se vznikem encykliky a knihou La nascita di un’Enciclica. Humanae Vitae alla luce degli Archivi Vaticani (Zrod encykliky. Humanae vitae ve světle vatikánských archívů), kterou napsal Mons. Gilfredo Marengo, koordinátor komise pro zkoumání encykliky Humanae vitae jmenované papežem Františkem. [1]
LifeSite: Pane profesore, Pavel VI. promulgoval encykliku Humanae vitae 25. července 1968. Co o této události soudíte jako historik po padesáti letech?
De Mattei: Humanae Vitae je encyklika historicky velmi důležitá, protože připomněla existenci neměnného přirozeného zákona v době, kdy kritériem kultury i životního stylu bylo popření trvalých hodnot v situaci probíhajících historických změn. Dokument Pavla VI. byl rovněž reakcí na církevní revoluci, která po skončení Druhého vatikánského koncilu útočila na Církev zevnitř. Musíme být papeži vděčni za to, že se nepodvolil extrémně silnému nátlaku médií i lobby uvnitř Církve, které chtěly nauku Církve v tomto ohledu změnit.
Na rozdíl od mnoha dnešních lidé tvrdíte, že Humanae vitae nebyla prorockým dokumentem. Proč?
Obecně je slovo „prorocký“ definováno jako schopnost předvídat budoucí události ve světle rozumu osvíceného milostí. V tomto smyslu bylo pět set koncilních otců, kteří během Druhého vatikánského koncilu požadovali odsouzení komunismu, „proroky“, protože předpovídali, že se toto „zlo z podstaty“ brzy zhroutí. Naopak ti, kteří byli proti odsouzení – v přesvědčení, že na komunismu je něco dobrého a že bude trvat po staletí – „proroky“ nebyli.
Ve stejné době se šířil mýtus o demografické explozi a kdekdo mluvil o nutnosti omezit počet narozených. Lidé jako kardinál Suenens, kteří žádali, aby byla za účelem snížení porodnosti dovolena antikoncepce, proroky nebyli, zatímco konciloví otcové jako kardinálové Ottaviani a Browne, kteří se proti těmto požadavkům stavěli a připomínali slova knihy Genesis: „Ploďte a množte se” (Gen 1,28), jimi byli.
Problémem, před nímž dnes stojí křesťanský Západ, určitě není přelidnění, nýbrž demografický kolaps. Humanae vitae nebyla prorockou encyklikou, protože akceptovala princip kontroly porodnosti ve formě „zodpovědného rodičovství“. Byl to však odvážný dokument, který odvážně zopakoval odsouzení antikoncepce a potratu Církví. V tomto smyslu si zaslouží oslavovat.
Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“
Mons. Athanasius Schneider
V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.
Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.
Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.
Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě.
Otázka trestu smrti
Blud v Katechismu. Vlk ve Vatikánu. Žádný pastýř na dohled.
Právě v době, kdy poslední kolo skandálu kolem homosexuální sítě a obvinění ze sexuálního zneužívání v Církvi dosahuje vrcholu, papež František – který v poslední době tajemně mlčí – svrhnul mezi nás teologickou jadernou bombu.
Jak píše list Crux:
„Podle Katechismu katolické církve je od nynějška trest smrti za všech okolností nepřijatelný.
Vatikán ve čtvrtek oznámil, že papež František schválil změny v kompendiu katolické nauky zveřejněném za papeže Jana Pavla II.
Katechismus katolické církve nyní o trestu smrti říká: ,Trest smrti je nepřijatelný, protože útočí ne nedotknutelnost a důstojnost člověka,ʻ a dodává, že Církev ,se rozhodně zasazuje o jeho zrušení na celém světě.ʻ“
Jak jsem se snažil prokázat již dříve [1], toto je prostě teologicky mylné. O tom není pochyb. Chtěl jsem však znát názor odborníka – jímž nejsem – a proto jsem se obrátil na důvěryhodného teologa, který se dobře vyzná v jemnějších odstínech magisteriální autority a jejích limitů. Zde je odpověď, kterou jsem obdržel:
„Tradiční nauka Katolické církve o vnitřní morálnosti trestu smrti je nezměnitelné dogma. Popírat to nebo tvrdit opak je formálně heretické. Katolíci jsou stále povinni této nauce věřit a akceptovat ji bez ohledu na jakékoli změny v katechismu.
Co znamená, když je něco ,formálně heretickéʻ?
„Lepší, pravověrná alternativa“ Světového setkání rodin
Příležitost oslavovat a sdílet Kristův pohled na manželství a rodinný život na základě skutečného magisteria Církve nabídne katolíkům „lepší, katolické nauce věrná alternativa“ Světového setkání rodin. Konference katolických rodin, kterou svolává Institut Lumen Fidei, se bude konat v irském Dublinu 22.-23. srpna, v době, kdy se bude na stejném místě odehrávat i Světové setkání rodin (WMOF). Organizátoři cítili potřebu uspořádat konferenci, na níž promluví řečníci proslulí nekompromisním hájením katolické nauky, po flagrantním nátlaku LGBT spojeném s vatikánským Světovým setkáním rodin, jehož součástí bude i návštěva papeže Františka.
Zatímco propagační akce před Světovým setkáním rodin signalizovaly, že tato událost je vstřícná k propagaci homosexuality a dalších odchylek od katolické nauky, koordinátoři Konference katolických rodin slíbili, že jejich simultánní konference bude prosazovat trvalé a neměnné učení Katolické církve o manželství a rodině.
Protiváhou nepravověrných hlasů na WMOF, např. kardinálů Blase Cupicha a Christopha Schönborna, budou na Konferenci katolických rodin tak neochvějní představitelé katolického pravověří, jako je kardinál Raymond Burke a biskup Athanasius Schneider. Kardinál Burke promluví v živém videovstupu na téma „Obnova prorodinné kultury“ a biskup Athanasius Schneider pronese, rovněž prostřednictvím videa, přednášku „Situace v Církvi a fatimská tajemství“.
7 důvodů, proč obhájci života nemají radost z pontifikátu papeže Františka
František I.
V minulosti byste mezi aktivisty hnutí pro život – katolíky i nekatolíky – našli největší příznivce papeže. Jan Pavel II. byl často vyzdvihován jako přední světový obhájce života a Benedikt XVI. významně přispěl k obraně života po intelektuální stránce. Po pěti letech pontifikátu papeže Františka je však situace velice odlišná. Aktivisté hnutí pro život všude na světě vám dnes řeknou, že i když se za papeže nepřestávají modlit, nemají vůbec radost ze směru, jímž Církev vede.
Zde je několik důvodů, proč tomu tak je:
1) Hned od počátku jeho tohoto pontifikátu došlo k neskrývanému přesunu pozornosti od obrany života na jiné zájmy. („Nemůžeme klást důraz jenom na otázky interrupce, homosexuálních manželství a antikoncepci… Názor církve je ostatně znám a já jsem synem církve, ale není nezbytné mluvit o tom nepřetržitě.“)[1]
2) Tento postoj, který papež zastává konzistentně po celou dobu svého pontifikátu, se z pouhých rozhovorů s novináři dostal i do oficiální nauky Církve v nejnovější apoštolské exhortaci Gaudete et exsultate. V tomto dokumentu papež, v rozporu s výroky svých předchůdců, klade rovnítko mezi otázky, jako je imigrace a chudoba na straně jedné a potrat na straně druhé.
Mary Wagnerová odsouzena na 7,5 měsíců
Kanada – Ve čtvrtek 12. 7. poslal kanadský soud obhájkyni života Mary Wagnerovou s konečnou platností za mříže. Důvod? Navzdory zákazu se pokoušela přesvědčovat ženy v potratové klinice, aby nezabíjely své děti. Soudce ji nadto nazval notorickou kriminálnicí.
Soudce provincie Ontario Neil Kozloff poslal ve čtvrtek 12. 7. Mary Wagnerovou na 7,5 měsíců do vězení. Vzhledem k tomu, že si již odseděla necelého půl roku, zbývá jí za mřížemi strávit ještě cca dva měsíce.
Prokurátorka původně žádala pro Mary až jednoletý trest – půl roku za narušování činnosti kliniky a půl roku za porušení nařízení soudu ke klinice se nepřibližovat. V první položce byla vyslyšena, ve druhé byl soud vůči Mary „shovívavý“ a napařil jí „jen“ 45 dní.
Biskup Schneider o panamazonské synodě, ženatých kněžích a kazatelkách
Mons. Athanasius Schneider
Biskup Athanasius Schneider v dalším rozhovoru hovoří o panamazonské synodě, která se má konat v roce 2019, a odmítá myšlenku svěcení ženatých mužů. Argumentuje tím, že kněžská zdrženlivost je církevní tradicí sahající až do apoštolských dob. Pokud jde o úlohu žen, obává se, že by Církev brzy mohla napodobit německý model pastoračních asistentek, které už dnes v Německu kážou a vykonávají bohoslužby slova.
V třicetiminutovém rozhovoru, který se odehrál 10. června v České republice a který přinesl tradiční kanál Gloria.tv, se Mons. Schneider, pomocný biskup diecéze Panny Marie v kazašské Astaně, vyjadřuje k několika tématům, kromě jiného k významu tradiční Mše svaté, k vážným důsledkům papežské exhortace Amoris laetitia a k rozdělení v Katolické církvi.
V souvislosti s pracovním dokumentem (Instrumentum laboris) panamazonské synody plánované na rok 2019, který byl zveřejněn 8. června, se biskup Schneider rovněž dotýká problému kněžského svěcení ženatých mužů a nebezpečí svěřování liturgických úkonů ženám.
Biskup Schneider vidí, že se tento nový vatikánský dokument snaží připravovat cestu ke kněžskému svěcení ženatých mužů v dané konkrétní části světa. Říká však jasně, že se tato iniciativa bude rychle šířit po celém světě. Tvrdí, že s takovým dovolením „by byl de facto zrušen celibát“. „To je okamžitě zřejmé,“ dodává s tím, že jen dítě by nepochopilo tento hlubší význam výjimky udělené pro panamazonskou oblast.
Podlezávost
Následky irského referenda o potratech se teprve začínají naplno projevovat.
Za prvé je tu tlak na to, aby se Severní Irsko přizpůsobilo. A protože tam by referendum patrně nemělo „správný“ výsledek, aktivisté na této straně Irského moře se dožadují toho, aby bylo „řešení“ provincii vnuceno. (Samozřejmě se považuje za naprosto neoddiskutovatelné, že by všechny ženy ve Velké Británii měly mít rovné právo ukončit lidský život – a to v případě nutnosti i více než jeden.)
Důležitější ale bude reakce Katolické církve a papeže, až přiletí do Irska – a patrně ještě více v letadle cestou zpátky.
Dosavadní Františkovo „ohlušující ticho“ nikoho nepřekvapilo, stejně jako nemastné neslané chování Eamona Martina [arcibiskup z Armaghu a irský primas – pozn. překl.] a katolických biskupů během referenda. Teď se však blíží Světové setkání rodin, jehož hlavním tématem je Amoris laetitiae. A to bude konečný test.
Irská vláda svou linii už vymezila.
