Category Archives: Rubriky
Biskup Schneider: Reakce na koronavirus „nese známky světové vlády“
Mons. Athanasius Schneider
28. září 2020 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider v novém interview diskutuje o reakci na koronavirus a v globální reakci na něj spatřuje „známky světové vlády“. Rovněž poukazuje na plány zednářských skupin, které usilují „volnost, rovnost a bratrství“ a dodává, že s rouškami na obličeji „teď všichni na celém světě vypadáme stejně“.
V rozhovoru s novinářkou Gloria.tv Evou Doppelbauerovou z 20. září se biskup Schneider zabýval několika významnými tématy, mimo jiné důsledky mezináboženských setkání v Assisi za papeže Jana Pavla II., svými zkušenostmi z dob Sovětského svazu ve srovnání s dneškem a současnou protestantizací katolické víry a jejím přizpůsobováním světu.
V odpovědi na otázku, která se týkala varování před světovou diktaturou v souvislosti s opatřeními proti koronaviru a toho, zda o tom existují důkazy, biskup Schneider vysvětloval, že „konkrétní důkazy neexistují, protože pokud světová diktatura vzniká, budou lidé, kteří ji plánují, dost chytří na to, aby důkazy nezanechali.“ Jinak by se podle kazašského biskupa německého původu předčasně prozradili. Přesto podle něj „existují jasná vodítka, že cílem je světová vláda,“ například slova jistého prominenta, který už před pěti lety tvrdil, že k zavedení nové světové vlády bude zapotřebí epidemie. To je významné, protože to říkali „někteří významní lidé,“ dodal Schneider.
Arcibiskup Vigano: Kdo nestojí pod praporem Krista, pomáhá zlu
Dokud nepochopíme, že s lidmi, kteří se dopouštějí nepravosti, nelze vést dialog (Mat 7,22), že není žádná shoda mezi světlem Kristovým a mrakem satanovým, tak nebudeme schopni zvítězit v tomto střetu. Nebudeme totiž schopni uznat, že vedeme boj s pekelnými silami. V této válce vždycky stály a stojí proti sobě dvě strany. Ti všichni, kteří nechtějí stát jasně pod praporem Krista, neodvratně pomáhají služebníkům Zlého – toto říká arcibiskup Carlo Maria Viganò v rozhovoru s Markem Tosattim.
Arcibiskup Carlo Maria Viganò poskytl nový mediální rozhovor. V interview s vatikanistou Markem Tosattim se vyjádřil k šanci na zlepšení stavu nynější Církve, k jejím problémům v USA, k volební kampani a k jeho vlastním očekáváním. Bývalý apoštolský nuncius vidí příčinu rozkladu, který dnes vidíme, už v 60. letech minulého století, v kontestaci tradičních hodnot, která se projevila jak v průběhu jednání II. vatikánského koncilu, tak i během studentských protestů. Rozhovor proběhl 12. září na svátek jména Panny Marie.
Svátek Mateřství Panny Marie, nebo papeže Roncalliho?
11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.
Papež Pius XI. v roce 1931 zavedl svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie na připomínku 1500. výročí efezského koncilu, který dal Panně Marii titul Theotokos neboli Bohorodička, a určil pro něj 11. říjen. Není to tedy starodávný svátek (podobně jako svátek Krista Krále, který ustanovil tentýž Pius), ale zapadá do pomalého a láskyplného procesu rozšiřování, jenž tradiční liturgii po dvacet století obohacuje o stále nové stránky zbožnosti.
Papež Jan XXIII. se rozhodl zahájit druhý vatikánský koncil 11. října právě proto, že to byl svátek Božího Mateřství Panny Marie.
Přenesme se do doby po koncilu: Bugniniho Consilium svátek zrušilo a sloučilo ho s 1. lednem, který býval oktávem vánočním a svátkem Obřezání Páně, ale nově se měl nazývat „slavnost Matky Boží Panny Marie.“ Spousta hektického odstraňování, přesunování a přilepování… A pak přišel papež František, který Jana XXIII. prohlásil za svatého a 11. říjen za JEHO svátek.
Očkovat, či neočkovat?
Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, zda šíření koronaviru parametry pandemie splňuje či nesplňuje a zda potenciální nebezpečnost pro některé skupiny k drastickým omezením celé společnosti opravňuje či neopravňuje. Nepochybné je, že se existující situace masivně zneužívá k rozšiřování a utužování moci státu nad občany i v oblastech, kde je vliv státu třeba držet na uzdě (rodinný život), k propagaci takzvané „nové normality“ a k šíření všelijakých prapodivných nápadů, například možnosti zavádění „covid-pasů“, které by svobodu cestování omezovalo jen na občany s prokázanou vakcinací proti koronaviru. Vakcína byla ostatně vzývána jako jediné skutečné řešení téměř okamžitě poté, co se virus začal šířit.
Farmaceutické společnosti se celkem pochopitelně chopily příležitosti slibující nesmírné zisky a do roka a do dne od chvíle, kdy jsme o nemoci covid-19 poprvé slyšeli, se začínají objevovat zprávy slibující vakcínu připravenou k použití v horizontu několika měsíců, přičemž zároveň propukají i diskuse, zda by očkování nemělo být povinné, případně jaké sankce hrozí občanům, kteří by ho odmítli (již zmíněné omezení možnosti cestovat, diskriminace v zaměstnání či ve škole). Česká republika prozatím počítá s očkováním hrazeným z veřejného zdravotního pojištění jen pro vybrané skupiny občanů, ovšem vzhledem k rychlosti, s níž čeští vládní představitelé mění názory, na dobrovolnost očkování u nás nelze zcela spoléhat.
Pro obránce života nenarozených dětí pak ke všem řekněme obecným problémům s vakcínou, jako je otázka bezpečnosti produktu vyvinutého a odzkoušeného tempem, jehož jsme v tomto případě svědky, přistupuje ještě značný morální problém související s tím, že přinejmenším některé nadějné vakcíny vznikají na bázi kmenových buněk z potracených dětí. Pro laika v daném oboru – eventuálního příjemce očkování – je samozřejmě nesmírně obtížné se v jednotlivých látkách nějak zorientovat.
Platnost biskupských svěcení v novém ritu
V českých i německých zemích dochází poslední dobou ke zpochybňování platnosti biskupských svěcení udělených podle obřadu Pavla VI. Sám jsem se s tím během několika týdnů setkal už třikrát, takže se asi jedná o jev rozšířený více, než by se čekalo.
Na následujících řádcích se pokusím ukázat, proč jsou tato svěcení platná. Vycházím přitom z oficiálního českého překladu.
Námitky těch, kteří platnost zpochybňují, by se daly shrnout následovně: Samotné jádro konsekrační modlitby je příliš obecné, nemluví o vysvěcení na biskupa, tudíž tato forma ve skutečnosti neformuje jinak obecnou materii – vkládání rukou: „A nyní vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného…“
Nejprve bych upozornil, že formou je celá konsekrační modlitba, nejenom její jádro. Ale i kdybych se v tom mýlil, přece jen je tato modlitba kontextem, v němž je třeba její jádro vykládat. A v této konsekrační modlitbě je Duch Svatý vnímán jako ten, kdo „je dáván v plnosti kněžství“. Právě citovaná slova vrhají na jádro modlitby světlo, v němž ho máme vykládat; jsou jeho zkonkretizováním. Kromě toho sama konsekrační modlitba byla uvedena slovy: „Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: vylej na tohoto svého služebníka v plné míře milost kněžského pomazání a posilni ho svým požehnáním. Skrze Krista, našeho Pána.“ A opět platí, že toto uvedení je světlem a ukazuje, jak je míněno ono jádro, co se myslí oním „vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného“. Zkonkretizovaná forma už není obecnou, už není čímsi neurčitým – viz bílé plátno níže.
Má-li Číňan před sebou evropské „a“, může toto písmeno být čímsi neurčitým: od české slučovací spojky přes latinskou předložku až po anglický člen, opak „the“. Ale pokud se toto jinak neurčité „a“ nachází v kontextu českého textu, díky kontextu je již zkonkretizováno. Číňan pak má jistotu a řekne: „V tomto textu je a chápáno jako spojka.“ Pokud mám neurčitou zmínku o udílení Ducha Svatého v kontextu modliteb, které hovoří o udílení Ducha Svatého k plnosti kněžství / k biskupství, pak můžeme jako ten Číňan říct: „V tomto textu, v této modlitbě, je Duch Svatý brán jako ten, kdo působí, že se elekt stane biskupem.“
Radomír Malý na Kahlenbergu
12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání letos promluvil i PhDr. Radomír Malý z Brna, jehož projev si můžete přečíst níže.
Milí přátelé, bratři a sestry!
Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.
Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Ruediger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas.
Akce v září 2020
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během září 2020. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy (mimo prostých dnů v případném oktávu) + svátky zvláště významné u nás či pro nás.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete na stránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu či Ligy pár páru.
Smírná pouť za oběti potratů v Brně
5. září se v Brně u příležitosti svátku Narození Panny Marie uskuteční smírná pouť za oběti potratů, která má nahradit tradiční pouť pořádanou každoročně při svátku Zvěstování Panny Marie, kterou se letos nepodařilo uskutečnit z důvodu epidemiologických opatření vlády.
Pouť bude obětována za zastavení potratů, za obrácení všech, co se na potratech podílejí, za oběti potratů a za matky v požehnaném stavu. Podrobnosti a program pouti naleznete ZDE.
Ignác Pospíšil
Odkud se vzalo novověké otroctví?
Vylhaná a prolhaná mytologie moderního „humanismu“ tvrdí, že bílí křesťané zavedli otroctví indiánů a černochů na africkém a zejména na americkém kontinentě. Jeho obětmi byli prý nekřesťanští (animističtí čili pohanští) indiáni a černoši. Fuj, vy bílí křesťané, styďte se! To je poselství, které adresuje hnutí Black Live Matter (BLM) současné bělošské, potažmo celé křesťanské civilizaci. Poselství, jehož součástí jsou stržené nebo zdevastované chrámy, kříže a sochy světců v USA i v Evropě.
Jenže jaká je historická pravda? Úplně jiná. Zcela odlišná nejen od té, kterou hlásají zločinní demagogové BLM, ale i od té, kterou jsme čerpali ve škole z učebnic dějepisu.
1) Novověké otroctví domorodců na americkém a africkém kontinentu nebylo vynálezem bělochů, ale existovalo hluboce zakódované v samotné kmenové civilizaci pohanských indiánů a černochů. Bylo naprosto samozřejmé, že jednotlivé kmeny mezi sebou válčily. Vítěz u poražených vyvraždil ty, kdo nemohli „být užiteční“, ze zbytku učinil své otroky.
2) Když Španělé inspirovaní tímto příkladem (a zhnusení lidskými obětmi Mayů a Aztéků) brali na americkém kontinentu indiány do otroctví, král a císař Karel V. toto zakázal na nátlak katolických misionářů a papeže Pavla III., jenž vydal proti tomu r. 1537 zvláštní bulu. Totéž opakuje zhruba o třicet let později jeho nástupce sv. Pius V. a poté další papežové v 17. stol.
3) Otroky z černé Afriky začaly dovážet na americký kontinent koloniální státy: v 17. stol. protestantská Anglie, později v 18. stol. Francie a Portugalsko v čele s osvícenskými panovníky, jejichž dvory ovládali svobodní zednáři. Papež Benedikt XIV. (1740-59) vydal proti zotročování černochů a obchodu s nimi ostrou bulu, zatímco koryfej protikřesťanského osvícenství a „otec novodobé tolerance a svobody svědomí“ Francois Arouet Voltaire přesně v téže době investuje nemalou část svého majetku právě do obchodu s černými otroky, dopravovanými z Afriky na americký kontinent. Ve svých „Esejích o mravech“ Voltaire píše, že černoši prý nejsou lidmi, nýbrž jakýmisi zmetky vzniklými z pohlavního styku lidí a opic. Také papežové 19. století nekompromisně vystupovali proti zotročování černochů a obchodu s lidmi, nejradikálněji Řehoř XVI. v bule „In Supremo Apostolatus“ r. 1839. Brazílie jako poslední stát v Jižní Americe zrušil otroctví černochů r. 1888 na nátlak papeže Lva XIII. a brazilských biskupů.
