Category Archives: Rubriky
Pravdivost velkopáteční modlitby za Židy před rokem 1955
Ve svém pozemském životě byl Mesiáš poslán „jen k ovcím, které zahynuly z izraelského domu“ (Mt 15,24), mezi nimiž zahájil své veřejné působení, neboť „přišel hledat a spasit, co zahynulo“ (Lk 19,10). Zdá se tedy namístě zamyslet se nad kontroverzní velkopáteční přímluvou za Židy. Vždyť jak poznamenal arcibiskup Fulton Sheen:
„Každý jiný člověk, který kdy přišel na tento svět, se narodil, aby žil. On se narodil, aby zemřel. Pro Sokrata byla smrt kamenem úrazu – přerušila jeho učení. Pro Krista však smrt byla cílem a naplněním jeho života, zlatem, o něž usiloval. Jen málo z jeho slov anebo činů lze pochopit, nevezmeme-li v úvahu jeho kříž. Sám se prezentoval jako Spasitel, nikoli pouhý učitel.“
Přímluva za Židy podle misálu před rokem 1955 zní:
„Modleme se i za proradné Židy [perfidis Judaeis], aby Bůh a Pán náš odňal clonu z jejich srdcí, by i oni uznali Ježíše Krista, Pána našeho. [Lid není vybídnut k pokleknutí, ale ihned se říká:] Všemohoucí, věčný Bože, jenž ani proradnosti Židů [Judaicam perfidiam] ze svého milosrdenství nevylučuješ, vyslyš prosby naše. jež za zaslepenost onoho národa přednášíme, aby uznali světlo tvé pravdy, jímž je Kristus, a vytrženi byli ze svých temnost. Skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista. Amen.“ [1]
Zmrtvýchvstalý Kristus dává věčné zdraví
Vzkříšení Pána je nejdůležitější událostí lidských dějin. Spasitel nám odhalil, že tento pozemský život není konečným cílem člověka, proto není ani tím nejpodstatnějším, co bychom měli klást na první místo. Tím je věčný život v nebi, nejprve ve formě nesmrtelné duše, od očekávaného druhého příchodu Krista na zem též v podobě oslaveného těla, takového, jaké měl Ježíš při svém vítězném výstupu z hrobu.
Není-li tedy náš pozemský život tou nejzávažnější hodnotou, potom jím není ani lidské zdraví, které se k pozemské existenci těsně váže. Ne, nepodceňujeme je, hraje pro nás významnou roli, je to dar od Boha. Sám Spasitel mu přisoudil značnou důležitost, zázračné uzdravování nemocných bylo při jeho veřejném působení hned po hlásání nauky nejčastější službou lidem. Tak jako nad pozemským pomíjivým životem stojí věčný život, tak i nad pozemským pomíjivým zdravím stojí věčné zdraví. V nebi se nemusíme bát, že onemocníme, tam ani nemoc, ani smrt nemají žádný důvod své existence. Vznikly jako důsledek dědičného hříchu – a spasení v nebi jsou od hříchu i jeho plodů osvobozeni. K věčnému životu a věčnému zdraví vede nejjistější cesta přes naše chrámy, v nichž je přinášena oběť mše sv., zpřítomnění Kristovy kalvarské oběti.
Duben 2021
Toto je průběžně aktualizovaný seznam svátků (zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy /mimo prostých dnů v případném oktávu/ + svátky zvláště významné u nás či pro nás.) a vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které nás čekají v ČR a na Slovensku během dubna 2021.
Vzhledem k brutální omezením návštěvnosti bohoslužeb a svobody pohybu v ČR i na Slovensku (podle vlád obou zemí jsou nezbytné pro boj s CoVidem) a naprosté nedůvěryhodnosti vlád obou zemí, jejichž sliby nelze brát vážně (v ČR už pátým týdnem pokračuje „třítýdenní tvrdý lockdown“), nelze předpovědět, jak přesně budou oslavy svátků vypadat, jen lze předpokládat, že oslavy budou silně osekané a že mnozí se do kostela nedostanou. Pro Církev obecně i pro mnohé osobně to tak budou již druhé Velikonoce v řadě, které nebude možné řádně oslavit.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním. Počítají se i akce probíhající ve virtuálním světě internetu.
Jekill a Hyde papeže Františka?
Letošního 22. února vydala vatikánská Kongregace pro nauku víry dokument, který kategoricky prohlašuje žehnání homosexuálním a lesbickým párům za nepřípustné. Podepsal ho sám prefekt instituce kardinál Luís Ladaria. Kongregace tvrdí, že toto vyjádření schválil papež František. 15. března byla též zveřejněna odpověď kongregace na otázku: „Má Církev pravomoc žehnat homosexuálním párům?“ „Nemá.“ Konečně po dlouhé době nějaké prohlášení na obranu autentické víry a morálky! Tak si možná některý opravdový katolík s úlevou povzdechne. Jenže pozor, tak jednoznačné to vůbec není.
Jezuitský internetový portál „America“ publikoval článek redaktora Gerarda O´Connella, v němž on tvrdí, že papež sice dal souhlas k publikování uvedeného dokumentu, ale „ví svoje“, není prý o správnosti tohoto postoje zcela přesvědčen. Totéž píše i argentinská novinářka Elisabetta Piqué v deníku „La Nacion“. Oba žurnalisté jsou v blízkém, takřka důvěrném kontaktu s papežem Františkem. Connell se odvolává na promluvu papeže při poledním Anděl Páně v neděli 21.3., kde František vyzval k vydávání svědectví o Ježíši „ne teoretickým odsuzováním, ne projevy vyznačujícími se legalistickými požadavky nebo klerikálním moralismem, ale gesty lásky….“ Pontifik přímo nejmenoval kongregaci pro víru, nicméně oba zmínění novináři uvádějí, že právě její sdělení měl na mysli. „Nedivil bych se, kdyby se papež František k tomuto tématu v brzké době vrátil,“ píše Connell a připomíná známý Bergogliův výrok na adresu homosexuálů „kdo jsem já, abych soudil“.
Kdyby nešlo o žurnalisty, kteří jsou u něho „pečení vaření“, tak by se daly jejich články odbýt jako pouhá novinářská spekulace. Jenže právě oni v minulosti, když něco publikovali „z Františkovy kuchyně“, to s ním pokaždé osobně konzultovali a není důvod domnívat se, že by takový postup nyní opustili. Co si o tom máme myslet? Jde o jeden z pokusných balónků, aby ve Vatikánu zjistili, jak věřící budou na to reagovat? Nebo se František vůbec neřídí tím, co Církev vždy učila, ale reaguje tak, aby přizpůsobil její věroučná a mravoučná vyjádření náladám ve společnosti? A pokud se vyskytne nějaké prohlášení, které vyvolá kontroverze, tak není problém je nejprve zmírnit a potom zcela odvolat.
Když přichází čas na občanskou neposlušnost …
Zde je otázka – TA otázka – kterou si v současné době kladu: Poněvadž úřady nadále zavádějí přísné restrikce pro bohoslužby, kdy katoličtí biskupové vyzvou k občanské neposlušnosti?
Zdá se, že portlandský arcibiskup Sample na tuto otázku už odpověděl, když se vyjádřil, že „k tomu nedojde“. Arcibiskup Cordileone ze San Franciska říká něco jiného: „Nevylučuji žádnou možnost.“
Ve Francii zašel biskup Ginoux z Montauban ještě značně dále a vyzval katolíky, aby přišli na mši: „Je snadné žádat biskupy, aby se ujali vedení, když za nimi nikdo nestojí,“ uvažuje. „Vtrhněte do kostelů v čas mše, žádejte mši a biskupové a kněží přijdou a budou ji sloužit.“
Přirozené plánování rodičovství lze užívat i sobecky
Diskuse o přirozeném plánování rodičovství (PPR) se často rychle zvrhnou v urputný boj mezi skalními zastánci a skalními odpůrci. Jedni hájí PPR jako mravně bezúhonnou, prospěšnou praxi, která je pro manžele jednoznačným přínosem. Druzí jsou naproti tomu přesvědčeni, že PPR je subtilní forma antikoncepce, která je manželům ke škodě, protože je vždycky lépe „důvěřovat jen Boží Prozřetelnosti.“ Zjišťuji, že sympatizuji s oběma stranami – ne proto, že s některou z nich souhlasím zcela, ale proto, že obě strany poukazují na důležitý aspekt, přičemž se jim zřejmě nedaří pravdu, kterou vidí, začlenit do širší situace.
Připusťme bez okolků především to, že sobectví nebo falešné priority mohou vést k nepatřičnému spoléhání na PPR, pokud se pro něj manželé rozhodli jako pro přirozenější způsob, jak se vyhnout dětem. Užívat by ho mohli například i bezbožní hippies, protože je ekologické a zdravější pro lidské tělo.
PPR nicméně nemůže být „antikoncepční“ v bezvýhradném smyslu (ani ho tak nelze nazývat), a to ani když se pro něj manželé rozhodnou ze sobeckých důvodů. Antikoncepce je svou mravní podstatou vnitřně špatná neboli nemorální per se, protože přímo a kategoricky odporuje jednomu z dober, která definují manželství. PPR je ambivalentnější a nejednoznačnější: manželé, kteří sledují přirozené rytmy, nedělají nic, co by přirozený akt zbavovalo jeho plodivého cíle. Sexuální styk v neplodných obdobích rozhodně není úkonem násilí či bránění reprodukčním schopnostem člověka, neboť tyto schopnosti samy o sobě Božím řízením někdy k početí vést mohou a někdy ne. Ani tento čin (či spíše nečinnost), totiž zdrženlivost v plodných obdobích, ani akt manželského setkání v obdobích neplodných nenarušují plodivou povahu sexuálního aktu, jak jej Stvořitel zamýšlel, zatímco užívání antikoncepce to evidentně činí, jak naznačuje sám její název: anti-koncepce. Z tohoto důvodu je antikoncepce – jelikož narušuje přirozený proces – protipřirozená, zatímco PPR je s řádem stvoření v souladu, neboť střídání plodných a neplodných období je přirozeným rytmem ženského těla.
„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (závěr)
JHW: Jedna z věcí, které se dějí, je to, že společnosti, které vakcíny vyrobily, se zajistily proti tomu, aby je nikdo nemohl žalovat. Myslím, že většina lidí o tom ví, ale možná byste se tomu mohla v rychlosti věnovat. Jestliže tedy vakcíny někoho poškodí, zaplatí to daňoví poplatníci, ne firma. Ovšem zisky z jejich výroby mají firmy v každém případě, a měly zisk i z jejich vývoje, protože se žádalo, aby vakcíny byly vyvinuty velmi rychle, a firmy na to dostaly milióny a miliardy dolarů.
PA: Až na financování předem a zmíněnou kosmickou rychlost se takto vyvíjejí všechny vakcíny ve Spojených státech. Všichni výrobci vakcín jsou zajištění proti odpovědnosti za škody způsobené jejich výrobky třetím stranám. Existuje program VICP, Vaccine Injury Compensation Program – program kompenzací za škody způsobené vakcínami, a z toho se řeší všechny nároky. Trochu se tím také zabývám ve své knize. Uvádím některá čísla vycházející ze skutečného počtu hlášených vedlejších účinků, které byly skutečně nahlášeny do VAERS, což je systém hlášení nepříznivých účinků vakcín. Pravděpodobně jich je však hlášených mnohem, mnohem méně, než k nimž dochází ve skutečnosti, protože většina lidí za a) nepomyslí na to, že by měla něco hlásit, za b) nic nehlásí, protože ví, že je nemožné prokázat časovou souvislost, nebo za c) v některých případech je nenapadne, že by to souviselo s vakcínou.
Protože s vakcínami je spojeno nebo možná spojeno mnoho vedlejších účinků, o nichž hovořím ve své knize, je velmi obtížné přesně určit jejich skutečnou chronologii, rozvoj a vznik. V mnoha případech jde o alergické nebo autoimunitní reakce. Vyvolají imunitní reakci divným způsobem. Když se dáte očkovat, nevystavujete se patogenu normální cestou, dostane se vám do organismu přes sval místo ústy. V některých případech dostanete vakcínu proti třem, čtyřem, pěti nebo deseti nemocem současně. Jako dítě jste nikdy neměli spalničky, příušnice, zarděnky, dětskou obrnu, plané neštovice, záškrt, tetanus a černý kašel najednou, ale všechna tato očkování můžete dostat při jedné návštěvě u lékaře.
S určením toho, kolik vedlejších účinků je spojeno s vakcínami obecně, je tedy mnoho problémů. Výrobci vakcín ale nenesou odpovědnost a myslím, že v případě vakcín proti covidu tam bude ještě nějaký druh rozšířené zvláštní ochrany. Když s výrobou něčeho evidentně spěcháte, myslím, že je možné, že byste ještě nějakou odpovědnost mít mohli, byť třeba jako výrobce vakcín obecně. Ale protože teď je nouzová situace, za které jste dostali povolení se do toho pustit a omezit testování… Dnes jsem zjistila, že Moderna žádala hlášení nežádoucích reakcí za sedm dnů. Dále jsem se dozvěděla, že Pfizer už svou skupinu s placebem očkuje skutečnou aktivní vakcínou, protože se považuje za neetické nedat někomu vakcínu proti covidu, když „fungující“ vakcínu máme. O dlouhodobých účincích těchto vakcín tedy už nebudeme mít údaje, protože nebudeme mít skupinu s placebem. Pro mě jako vědkyni je to neuvěřitelné. Z vědeckého hlediska je to podvod, jen tak si říct, že prostě eliminujeme kontrolní skupinu. Úplně ji zrušíme, takže už nemáme způsob, jak určit, jak je tato vakcína bezpečná z dlouhodobého hlediska.
Jsou svátosti odměnou, nebo lékem?
Od neomodernistů v polemice proti nepřipouštění osob v trvalém stavu těžkého hříchu ke sv. přijímání neustále čteme a slyšíme: Svátosti nejsou žádnou sladkou odměnou pana učitele za vzorné chování, svátosti jsou lékem.
Tvrdíme ale my, tradiční katolíci, něco jiného? Nauka Církve je jednoznačná a neměnná. Svátosti jsou nezaslouženým Božím darem hříšnému člověku, který na něj nemá absolutně žádný nárok. A jsou i lékem, svátost křtu, sv. zpovědi, Eucharistie a pomazání nemocných zcela určitě. Lékem nejen pro duši, ale často i pro tělo. Mám osobní zkušenost se sv. zpovědí, že vždycky zakusím nejen úžasný pokoj duše poté, co jsou mi odpuštěny hříchy, ale zároveň zmizí i stresy a napětí, stalo se též několikrát, že došlo po přijetí svátosti pokání i k odstranění mých zdravotních potíží. To se mi někdy stalo i po sv. přijímání.
Ano, svátosti skutečně jsou lékem. Zneužívat ale tuto pravdu k obhajobě života ve hříchu je rouháním. Objasníme to nejlépe na konkrétním příkladě samotného léku. Ten, aby mohl působit, musí se nejprve dostat do těla, většinou to bývá polknutím. Toto „polknutí“ v případě svátosti pokání představují zpytování svědomí, lítost nad hříchy, předsevzetí, vyznání všech těžkých hříchů od poslední zpovědi (lehké hříchy vyznávat nemusím, ale je to velice prospěšné), kněžské rozhřešení a vykonání uloženého pokání. Předsevzetí znamená vůli a pevné rozhodnutí s hříchem skoncovat a nepokračovat v něm. Když jsem získal majetek podvodem, musím s dalším jednáním tohoto druhu radikálně skoncovat a co jsem nabyl okradením jiných, dle možnosti vrátit. Zdravotník, jenž provádí potraty nebo se na nich podílí, musí s tím kategoricky přestat i za cenu potíží v zaměstnání. Osoba, která žije ve smilstvu nebo cizoložství, musí hříšný vztah okamžitě ukončit. Pro rozvedené a podruhé sezdané pouze na úřadě, když obnova původního církevně platně uzavřeného manželství není možná, platí, že musejí rezignovat na sexuální život.
Je popeleční středa, začíná doba postní
„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“
Dnes (tj. ve středu 17. února 2021) je popeleční středa, která otevírá dobu postní. Začíná tedy doba 40 dnů modliteb, postů a almužen, kdy se život křesťanů má ještě více než jindy soustředit na rozjímání a pokání. Nechť se vám to daří, protože to je to nejdůležitější.
Tak jako zpověď předchází svatému přijímání a právě její upřímnost a poctivost rozhoduje o tom, zda člověk vůbec má právo přijímat a očekávat, že mu svaté přijímání něco dobrého přinese, tak je poctivě a upřímně prožitá postní doba nepostradatelným základem pro tu pravou radost z Velikonoc, ze Zmrtvýchvstání Páně.
Připomínám, že tento den je dnem přísného postu (maximálně jen jedno syté jídlo denně plus dvakrát něco malého, pochopitelně všechno bezmasé) a že obvykklé uspořádání je, že v kostele, kam by každý, kdo má tu možnost, měl dnes zajít, se během obřadů spřažených se mší světí popel a uděluje znamení popelce, které symbolizuje pokání a pomíjivost pozemského života. Bohužel, v této obtížné době to na mnoha místech není tak jednoduché, jak by mělo. Bůh s námi, hříšníky!
„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (2.)
JHW: Tím se dostáváme rovnou ke skandálu s obchodováním s částmi těl potracených dětí, s nímž máme co do činění teď, kdy se univerzitní výzkumníci nejprve zeptají matky: „Sháníme ledvinu, nebo paži, nebo něco jiného na experimenty, takže když vy jdete tak či tak na potrat, uděláte to?“ Někdy ji požádají, aby ještě počkala, aby bylo dítě vyvinutější a oni měli lepší vzorek. Naprosto odpudivé. Tak tomu tedy bylo i v případě vakcín – nejenže to byl plánovaný potrat, ale šlo o plánovaný potrat a odběr fetální tkáně do pěti minut od potratu. To dokazuje, že tvrzení, že šlo o spontánní potrat, je absolutní nesmysl.
PA: Zrovna jsem se chystala říct, že je to dokonce ještě horší. Na tomto místě vždycky varuji, pokud mě někdo poslouchá, protože je to ještě mnohem barvitější, než jsem právě popsala. V mnoha případech, když se potrat provádí cíleně pro výzkumné účely, se dítě ve skutečnosti porodí císařským řezem a je někdy ještě naživu, když výzkumníci začínají odebírat tkáň. Natolik, že mu ještě bije srdce. A obvykle nedostane žádné anestetikum, protože by narušilo buňky, které se vědci snaží odebrat. Takže tuto tkáň odebírají živému dítěti za nesmírných bolestí, a to z toho dělá ještě větší sadismus. Náš kněz to nedávno v kázání přirovnával k tomu, co kdysi dělali Aztékové při zasvěcování svých chrámů. Doslova svým obětem, které zabíjeli na vrcholku chrámu, vyrvali bijící srdce a tělo pak hodili dolů. To je do značné míry totéž, co dělají tito výzkumníci.
JHW: Ano. Zmínila jste se, že se získávají buňky z ledvin plodu, HEK, takže potřebují přístup k ledvinám. Proto otevřou živé dítě, právě narozené císařským řezem a zřejmě příliš malé, než aby mohlo samo žít mimo dělohu, ale stále dost živé, a víme, že cítí bolest. A oni je otevřou, aby odebrali… To je třeba říkat. Domnívám se, že to má mnoho co dělat s určováním morálnosti těchto věcí, i když od nich uběhla léta a je tam jen „vzdálená souvislost“, jak se tomu říká. Myslím, že se nebere v úvahu, oč se doopravdy jedná. Proto je věda, kterou tu představujete, tak neuvěřitelně důležitá.
Dovolte mi jen vysvětlit, že Vatikán, prostřednictvím Papežské akademie pro život, přišel v roce 2005 poprvé s dokumentem, kde se říkalo, že použití těchto vakcín je do jisté míry mravně přijatelné, pokud nejsou k dispozici jiné, pokud dáte najevo, že nesouhlasíte se způsobem, jak byly vyvinuty, a pokud je to potřeba. To bylo v roce 2005 a potom, myslím v roce 2008, to odkývala Kongregace pro nauku víry. Nevím, jestli v té době byly tyto skutečnosti známy. Pokud ano, je to absolutně neuvěřitelné. Pokračujte, prosím.
PA: Jistě. Takže jste se zmínil o dokumentu Papežské akademie pro život. Zabývám se tím v knize, kterou jsem napsala o očkování, a s vědou prezentovanou lidem, kteří takto rozhodli, bylo několik skutečných problémů. Jeden z nejsilnějších důvodů, které pro zdůvodnění svého postoje používali, zněl „tyto vakcíny mohou být přípustné, pokud je situace dostatečně vážná“ a vztahoval se k případům syndromu vrozené rubeoly. To není žádná legrace – pokud se dítě v děloze od matky během prvního trimestru nakazí zarděnkami, může to u něj způsobit slepotu, hluchotu, duševní zaostalost, dokonce se může narodit mrtvé, takže to je vážná nemoc. Zarděnky samy o sobě nijak zvlášť vážné nejsou, zejména pokud se člověk nakazí v dětství. Většina lidí ani nemá příznaky. Myslím, že více než polovina případů se obejde i bez návštěvy u lékaře. U dětí je to tedy lehké onemocnění a jediný skutečný problém je, když se nakazí těhotná žena v prvním trimestru. Uvažovalo se tak, že očkování proti zarděnkám ochrání tyto těhotné ženy, a proto je mravně ospravedlnitelné. Je to situace, která je vlastně docela analogická jako u covidu. Ale když se podíváte na skutečná čísla, není to tak. Před zavedením očkování byla v populaci asi osmdesátiprocentní kolektivní imunita vůči zarděnkám. A osmdesátiprocentní imunita je práh, při němž onemocnění už příliš necirkuluje. Zřejmě ještě cirkuluje, lidé se jím stále mohou nakazit, ale nešíří se mezi obyvatelstvem jako požár a neohrožuje velké počty lidí.
