Category Archives: Šalanský, Antonín
Koště – 6. díl
Když jsem se zamýšlel nad informacemi obsaženými ve zprávě, pochopil jsem, že důvod mého pobytu v Africe je jasný.
Generál Blackwatch a jeho nadřízení měli své důvody k nalezení Uhury, ale byly jejich úmysly zcela čisté a nezištné? Anebo v tom hrála svou roli i obava z prozrazení toho, že si genetičtí inženýři Eurocorpsu takříkajíc „hráli na Boha“?
Pokud by to byla pravda, neměli jsme si s našimi nepřáteli co vyčítat. To mě vždy děsilo, protože když začnete být stejní jako váš protivník, jste mu blíže a podobáte se mu, bez ohledu na to jak moc proti němu bojujete a jak moc ho nenávidíte. Ale ať jsem tenhle morální oříšek drtil v hlavě sebevíc, tušil jsem, že vysvětlení mi podá jedině Uhura, jestli se s ní setkám.
Koště – 5. díl
V noci, která následovala po zničení muslimské kolony a rozhovoru s Vlaminckem, jsem přepsal záznam rozhovoru z čipu ve své hlavě do svého notebooku a pomocí zašifrované depeše jej odeslal laserovým vysílačem přes družicovou síť na velitelství Eurocorps v Británii.
Elisabeth spala, obdivoval jsem její nervy, než mi došlo, že je prostě vyčerpaná, jakkoliv je trénovaná a odolná. Nebylo divu, co zažila, by odrovnalo daleko tvrdší chlapy. Já však jsem přemýšlel o objektu svého pátrání, o dívence, která vyspěla v mladou dívku v prostředí tak příšerném, jakým může být jen Afrika zmítaná válkou.
Koště – 4. díl
„Možná to znáte pod jiným názvem?“
Snažil jsem se na Vlamincka moc netlačit, věda, že pokud vám někdo něco vypráví, je lepší jej moc nepřerušovat.
„Ano, už si vzpomínám, na to se mne už vyptával někdo od vás, kdo tu byl minule…“
Gerhard mi v Londýně neřekl, koho sem na inspekci poslali, ale už to muselo být před nějakou dobou, jinak by se v tom Výbor pro zvláštní operace nevrtal až teď, po mém vyptávání.
„Vlamincku, oč jde, nám neřekli, tudíž je to na vás.“
Koště – 3. díl
„Co se stalo, že na doprovod zásobovacího letu je poslán někdo jako vy?“
Vlaminckovi bylo jasné, že jsem k němu do bojové zóny neseskočil bezdůvodně.
„No popravdě řečeno…, oficiálně mám zkontrolovat, jestli používáte námi dodávaný materiál efektivně, neoficiálně tu jsem proto, že potřebuji hovořit s vámi.“
Koště – 2. díl
Není nic neobvyklého, že se lidé z určité komunity znají navzájem. Je to logické, doktoři, novináři, či prostitutky, všichni vytváří určitý profesní klan. Abych zjistil, o co vlastně jde, musím se vypravit i mimo mé služební kontakty, ale ne mimo společný zpravodajský interes.
Tatiana Ekatěrina Tolstoganovová, pro kamarády Tánička, bydlela v londýnské čtvrti Malá Moskva již dvacet let. Sirotek, vychovávaná ve státním sirotčinci, který nebyl jen sirotčinec, pracovala pro svou zemi jako elitní agentka sboru Labutí.
Koště – 1. díl
„Víš, redaktore, ono to je taková podivná historka z války.“ Takhle pomalu začal celý ten zvláštní příběh vyprávět můj dobrý kamarád ještě z dob, kdy jsme spolu bojovali na kontinentě.
„Seděli jsme zrovna po úprku z Ukrajiny na maďarsko-slovenské hranici a mě poslali ještě s pár ne moc utahanýma chlapama na hlídku. Musulmani se blížili, ale jejich zásobování nestálo za mnoho, tak jsme věděli, že trochu času máme. Nahnal jsem kluky do transportéru, zapnul noční vidění a vyrazili jsme.
Když jsme ujeli asi dvacet kiláků od Rožňavy, směrem na jih, prakticky už v Maďarsku, vidím na silnici něco, co vypadalo jako postava. Normálně bych ji přejel, nevíš o co jde, nezastavuješ, navíc jsme neměli jistotu, jestli někde za stromem nečíhá muslimský voják s pancéřovkou. Postava zavrávorala a spadla nám přímo pod cestu…“
Trident v Mnichově
Interiér Damenstiftskirche St.Anna
Jsa donucen okolnostmi, změnil jsem před nedávnem místo trvalého pobytu z jednoho evropského města do druhého. Ne že by mi to bylo nějak zvlášť milé, ale doba je už taková. Stěhování s sebou krom jiných komplikací přináší pro praktikujícího katolíka i nutnost dodržení nedělní návštěvy (počítaje v to i svátky) bohoslužeb.
Co tedy učiní katolík, jenž není zrovna příliš nakloněn modernistickým výstřelkům, pokud použijeme eufemismus pro některé podivnosti páchané v kostelích? Vezme internet, či se jinak poinformuje o možnostech navštívení mše svaté v novém bydlišti.
O smrti
Smrt diakona Františka
Smrt je venkoncem ošklivé slovo, které lidé obecně nemají příliš v lásce. Každý se diskusi o ní raději vyhýbá. Kdyby autor těchto řádků nebyl býval utěšoval slovy na dálku jedno nešťastné děvče, které hluboce prožívá odcházení jednoho z milovaných členů rodiny, asi by se k tomuto tématu také příliš nepřiblížil, ačkoliv ví, jak smrt (i smrt násilná) vypadá.
Smrt je v dnešní postkřesťanské společnosti tabuizovaným tématem, lidé o ní nechtějí slyšet, ani ji nechtějí nenaaranžovanou vidět. Smrt už je tak lidové „eklhaft“ téma, že lidé se odmítají držet tradice předků a pohřbívat své mrtvé s úctou, která jim naleží a která byla v indoevropské společnosti, nezávisle na víře, vždy dodržována.
Maršál Tilly a jiné pamětihodnosti
hrabě von Tilly (1559-1632)
Lesní chodec se podiv(uhod)nou shodou okolností dostal někam, kde si vždy přál být. Do země, která se ještě do jisté míry může nazývat katolická, nebo (chcete-li) křesťanská. A to nejen na nějaký kratší úsek, nýbrž na dobu, jež bude zjevně dostatečná k pochopení mnohých otázek z minulosti a mnohých výzev budoucnosti.
Město, jehož název nebude pro chytrého čtenáře problém uhodnout, je proslulé řadou staveb a dalších pamětihodností. Lesního chodce by ovšem nikdy nenapadlo, že jako mají dějiny svou logiku, má historie i smysl pro ironii a absurdno.
Katolíci a válka
Jacques Cathelineau
„Modlitba je věcí žen. My muži se musíme bít!“
Podíváme li se na poslední zprávy ze světa, které mluví o vzrůstajícím násilí ze stran pohanských kultů různého kalibru, bylo by dobré podívat se na vztah katolíka (či křesťana) vůči násilí.
Zdánlivě je situace velmi jednoduchá a jasná. Máme tu Boží příkaz, hovořící velmi jednoznačně: „Nezabiješ!“ Už tady ovšem narážíme na první závažný problém, když tradiční český překlad 5. přikázání neodpovídá svým významem originálnímu termínu. Přesný překlad totiž zní: „Nebudeš vraždit!“ Nicméně i tak je morální imperativ jasný a zřejmý: nikdo (krom výjimek, o nichž budu psát později) nemá právo zbavovat někoho života. Toto by mělo příslušet pouze Bohu.
