Category Archives: Mikulášek, Josef
Svatý Edmund Campion – jesuitský buřič
V našem vyprávění se z východního Středomoří přesuneme k nádherným a zářivě Bílým útesům doverským (White Cliffs of Dover), podle kterých získal ostrov Velká Británie (Great Britain) i své poetické pojmenování Hrdý Albion, z latinského výrazu albus – bílý. A z dávného starověku 1. století přeskočíme do doby novověku 16. století, do krásné renesance Veselé Anglie.
Hrdinou našeho příběhu je statečný kněz, jezuita a apologeta, který pro své katolické přesvědčení a ilegální misijní činnost ve své rodné vlasti položil život. Oním mužem je svatý Edmund Campion, v počeštěné a nepřesné podobě nazýván Edmund Kampián.
Svatý Ondřej – První povolaný (Prótóklétos)
Sv. Ondřej
Apoštol a mučedník svatý Ondřej, jehož svátek je 30. listopadu, bývá také nazýván „klíčem“ či „bránou“ adventní doby a vůbec celého církevního roku. Ve starých breviářích zahajoval tento světec sanctorale neboli rok světců, ba dokonce v letech 1537 až 1878 se kalendářní měsíc prosinec velmi často nazýval právě Ondřejovým měsícem.
Místo úcty svatého Ondřeje je tam, kde by to nikdo neočekával, místo, kde tisíce lidí tráví rok co rok letní dovolenou a mnozí vůbec netuší, jaké drahocenné relikvie se tam uchovávají.
Ostatky tohoto apoštola jsou uložené v Katedrále svatého Ondřeje v Amalfi, v přímořském městečku nacházejícím se jižně od Neapole. Byly sem přeneseny v roce 1208, po vyplenění Konstantinopole křižáky v roce 1204, kardinálem Pietrem Capuano († 30. srpna 1214), který pocházel právě z Amalfi. Ostatky svatého Ondřeje odpočívají pod oltářem v kryptě basiliky, která byla renovována v 19. století v duchu purismu v maurském slohu s neogotickými vlivy. Dóm leží jen několik metrů od pláže tohoto slavného lázeňského místa a před níž se tísní v létě večer co večer turisté i domácí obyvatelé.
Méně známá první Apoštolka úcty k Božskému Srdci Ježíšovu
_-_Ecstasy_of_St._Gertrude_by_Pietro_Liberi.jpg)
Sv. Gertruda Veliká
Svatá Gertruda Veliká (Gertrud die Große) se narodila o svátku Zjevení Páně (Svatých Tří Králů) 6. ledna 1256 v městě Eisleben (od roku 1946 s přídomkem Lutherstadt Eisleben) v Durynském lankrabství (nyní spolková země Sasko-Anhaltsko) ve Svaté říši římské.
Osobní ženské jméno Gertruda je germánského původu a bylo vytvořené ze spojení slov ger – oštěp a trud – síla, případně trut – milá. Význam jména by tedy zněl: „silná jako oštěp“ či „milá jako oštěp“.
O jejím raném dětství a rodině nevíme prakticky vůbec nic. Možná byla malá Gertruda jako čtyřleté děvčátko nabídnuta svými rodiči jako oblátka (z latinského výrazu oblatus, což znamená v doslovném překladu „obětovaný Bohu“) do benediktinského, respektive cisterciáckého, kláštera Panny Marie v Helftě (Kloster Sankt Marien zu Helfta). Avšak vzhledem k tomu, že Gertruda ve svém spise Poselství Božské Lásky uvádí, že její rodiče již byli dávno mrtví, mohla být Gertruda přijatá do kláštera jako sirotek.
Mnišky v klášteře Helfta žily podle řehole svatého Benedikta, ale současně přijímaly cisterciáckou reformu, aniž by se však oficiálně připojily k tomuto nově vznikajícímu mniškému řádu. Středověký klášter Helfta byl benediktinskými i cisterciáckými sestrami vnímán jako součást jejich vlastního řádu.
