Category Archives: Kirk, Geoffrey
Správné chápání
Kardinál Schönborn je přesvědčen, že Amoris laetitia je „evidentně“ dokumentem magisteria a jako taková překonává všechny předchozí výroky magisteria, které je nyní třeba „číst v jejím světle“.
Máme v důsledku toho dojít k závěru, že vývoj nauky – který byl kdysi staletí trvajícím procesem reflexí a vnímání – může být v našich osvícených časech záležitostí na čtyřicet a méně let?
Teď to víte
P. Geoffrey Kirk
Papež František řekl otci Spadarovi [1], že nechápe, proč staré latinské Mši svaté dávají přednost i někteří mladí lidé, kteří s ní nevyrůstali.
„A tážu se sám sebe: Proč tolik rigidnosti?Tato rigidnost vždycky něco zakrývá, nejistotu nebo ještě něco jiného. Rigidnost je defenzivní. Pravá láska není rigidní.“
Je to tedy oficiální: Lidé, kteří dávají přednost Mši svaté v tradiční formě, zejména mladí, jsou sociální vyděděnci, kteří mají pravděpodobně i další psychické problémy.
Svatého otce evidentně nenapadlo, že i on by mohl být obětí mezigeneračních rozdílů přinejmenším ve stejné míře jako oni a že jeho odsuzující postoj není plodem moudrosti, nýbrž nedostatku představivosti.
Lund
Milý deníčku,
A JE TO TADY! Přiznávám, že jsem úplně vedle! Budu první arcibiskupka, která se setká s papežem!! To je bomba!!!
Moje první starost samozřejmě byla, co si vezmu na sebe. Člověk chce samozřejmě správně zapůsobit. Nesmí to být nic moc moderního. Žádný styl New Age s dlouhými náušnicemi. To je dobré tak pro Jefferts Schoriovou! [1] Rozhodla jsem se pro strohý tradicionalismus: pluviál s nějakými pěknými insigniemi. Při takové příležitosti chce člověk vypadat jako součást národních dějin.
Vážná odpověď
Vaše Svatosti,
jak dobře víte, my jezuité chováme nedostižnou náklonnost ke Svatému stolci. Věrnost a poslušnost jsou naší chloubou.
Vaše poslední slova o proselytismu, v nichž jste ho vyplísnil jako „mimořádnou hloupost“, která „nemá žádný smysl“ [1], jsem proto četl s určitými rozpaky. Pochopil jsem něco špatně? Byl celý můj život jen ztrátou času? Ta léta v Javieru, kdy jsem toužil hlásat Krista na vzdálených místech, roky v Římě, kde jsem se učil čínsky, abych mohl nesčetným milionům kázat Evangelium v jejich vlastním jazyce, hledání slova v té podivné řeči, jež by označovalo Boha a bylo jak srozumitelné Číňanům, tak věrné Písmu a Magisteriu… Bylo to všechno beznadějné?
Pacifista
„Nemějme strach říkat tuto pravdu: svět je ve válce, protože přišel o mír,“ pravil papež k novinářům na palubě letadla z Říma do Krakova. (Řeč byla o mučednické smrti P. Jacquesa Hamela.] „Je to válka zájmů, válka o peníze, válka o přírodní zdroje, je to válka o vládu nad národy: toto je ta válka. Někdo si může myslet, že mluvím o náboženské válce. Nikoli. Všechna náboženství chceme mír. Válku chtějí jiní.“1
Nejvýraznějším rysem tohoto pontifikátu je vulgarita. Používám to slovo v jeho technickém významu „populistický“, „lidový“. Zásadní výroky tohoto papeže jsou výroky vulgárního všeobecného konsensu.
Kardinál Sarah píše
Milý Giuseppe,
není to tady tak špatné, jak si představuješ. Stávají se horší věci, než je domácí vězení v Domě sv. Marty. Jídlo je prosté, ale dobré, a občas mi dovolí návštěvu (většinou americké liturgisty, kteří mi šlechetně objasňují mé omyly).
Uvítal bych jen něco ke čtení. V této chvíli tu nemám nic jiného než silně zredigovanou verzi konstituce Sacrosanctum concilium a pár žloutnoucích starých čísel Tabletu1.
Smím napsat denně jeden dopis, v němž mi P. Lombardi před odesláním laskavě opraví chyby. Velkou zdejší výhodou samozřejmě je, že se mohu denně účastnit mše sv., obvykle s promluvou Svatého otce. Můžu říct, že mám vždycky pocit, že mluví ke mně osobně.
Díky této každodenní duchovní stravě jsem čím dál tím moudřejší a svatější.
S přáním všeho dobrého,
Robert
Heslo dne
V týdnech bezprostředně před [britským] referendem znalci soudili, že výsledek bude tak těsný, že se nedá předvídat. Většina vysoce postavených a vlivných církevních představitelů – jak anglikánských, tak katolických – se však veřejně vyslovovala pro setrvání [Velké Británie v Evropské unii]. Někteří z nich dokonce bez bližšího vysvětlení naznačovali, že tento názor je jaksi „křesťanštější“. Proč?
Po výmluvné reakci papeže Benedikta XVI. na vypuštění jakékoli zmínky o křesťanském původu evropské civilizace z návrhu evropské ústavy nemohou nezaznamenat do očí bijící absenci víry v myšlení předních eurokratů. Jak může každý vidět, je evropský projekt poslední zoufalou křečí radikálního osvícenství. Přesto však hlasovali pro.
Zábava za letu
Zatímco mezi členy britské Konzervativní strany a ministry stoupá napětí v souvislosti s možností, že Velká Británie opustí Evropskou unii, vyšlo najevo, že presbyteriánská Skotská církev se po zásahu papeže Františka zapojila do kampaně za setrvání.
„Odtrhnout se od Evropy a všechno, co by to znamenalo, by bylo zkrátka nekřesťanské. Měli bychom společenství a mosty budovat, nikoli je bořit a rozbíjet,“ řekl papež letušce společnosti American Airlines při podávání koktejlu v letadle. „Bylo by to jako za Jindřicha VIII. a víte, k čemu to vedlo.“
Vatikánští činitelé toto přímočaré papežské vyjádření rychle poupravili.