Category Archives: Freiburger
Nejvyšší soud nezasáhne v případě křesťana uvězněného za pomoc bývalé lesbičce a jejímu dítěti
10. ledna 2019 (LifeSiteNews) – Nejvyšší soud USA odmítl žádost o odklad výkonu trestu v případě křesťanského podnikatele odsouzeného za „mezinárodní únos dítěte“, protože matce a jejímu dítěti pomohl utéci od lesbické „matky“ dítěte, jíž soud ve Vermontu přiznal právo na návštěvy dítěte, přestože s ním není biologicky příbuzná. (Původní článek zde: https://www.duseahvezdy.cz/2016/02/20/mennonitsky-pastor-ktery-pomohl-diteti-utect-od-lesbicke-matky-ma-jit-do-vezeni/)
Jednašedesátiletý Philip Zodhiates je předsedou představenstva malé konzervativní reklamní společnosti Response Unlimited a adoptivním otcem šesti dětí ze Střední Ameriky. Minulý měsíc nastoupil do výkonu trestu tří let odnětí svobody. Za Obamovy vlády byl stíhán za to, že v roce 2009 odvezl na kanadské hranice Lisu Millerovou a její dceru Isabellu. Křesťanka a bývalá lesbička Millerová utíkala ze Spojených států, aby zabránila soudem uloženým návštěvám své dcerky u své bývalé partnerky Janet Jenkinsové, kterou soud pokládal za druhou „matku“ dítěte, přestože mezi nimi není žádná biologická vazba.
Millerová a Isabellou přes Kanadu úspěšně uprchly do Nicaraguy a jejich současné místo pobytu není známo, ale Zodhiates byl zatčen a nakonec i odsouzen za to, že jim pomáhal. V říjnu 2018 odvolací soud zamítl jeho odvolání, a proto jeho obhájci požádali Nejvyšší soud USA, aby výkon trestu odložil a jeho odsouzení přezkoumal.
Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný
LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.
V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.
Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“.
