Category Archives: Překlady Lucie Cekotové

Gaudete et exsultate: zbožná demagogie na postupu

Zveřejněno s laskavým souhlasem The Remnant

Apoštolská exhortace Gaudete et exsultate je přesně taková, jaká se od tohoto chmurně předvídatelného pontifikátu dala očekávat. Cituji Carla Olsena z Catholic World Report: „mnoho pěkných vlastností a zásadních pasáží… často zastíněných či dokonce zmařených zavádějícími formulacemi, pochybnými argumenty a laciným osočováním.“

Bergogliovy výroky obecně bývají prostředkem vyjadřování zavádějících formulací, pochybných argumentů a laciného osočování, ve všech případech neomylně zaměřeného proti ortodoxii a ortopraxi. Zbožné výrazy jsou zaobalené do hrubé církevní demagogie, sametové to rukavičky pro zaťatou pěst militantní pokory, tak typické pro neomalené fráze levicových latinskoamerických kleriků.

Volání dokumentu po živém vztahu k Bohu poháněném láskou je v rozporu se skutečností, že se opakovaně uchyluje k nelaskavým karikaturám i přímým pomluvám těch věřících, které Bergoglio vnímá jako překážky svých maniakálních plánů. Zde je několik příkladů invektiv vetkaných do zbožných pasáží dokumentu:

Kardinál Burke: Napomínat papeže je výraz poslušnosti vůči Kristu

Kardinál Burke

Někteří lidé obviňují z neposlušnosti ty, kdo vyjadřují pochybnosti, otázky a kritiku činnosti papeže, ale „náprava zmatku či omylu není aktem neposlušnosti, nýbrž spíše výrazem poslušnosti vůči Kristu, a tedy i vůči Jeho pozemskému náměstkovi,“ říká kardinál Raymond Leo Burke v tomto rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana těsně před významným sympóziem na téma „Kam kráčí Církev“, které se konalo 7. dubna v Římě a na němž byl Burke jedním z řečníků.

Konference si připomněla kardinála Carla Caffarru, který zemřel vloni v září, jednoho ze signatářů dubií, pěti otázek adresovaných papeži Františkovi, jež usilovaly o jasné vyjádření kontinuity s předcházejícím magisteriem, vzhledem ke zmatku vzniklému v důsledku různých a občas si přímo protiřečících interpretací posynodální apoštolské exhortace Amoris laetitia. Na dubia, která podepsal i kardinál Burke, nikdy nikdo neodpověděl. Papež František rovněž nereagoval na opakované žádosti kardinálů, kteří je podepsali, o audienci.

Vaše Eminence, jste jedním z hlavních řečníků na konferenci, která se koná dne 7. dubna a s odkazem na kardinála Caffarru se bude ptát po směřování Církve. Název naznačuje obavy nad tím, kam se Církev ubírá. Jaké jsou důvody těchto obav?

V Církvi se stále více šíří zmatek a rozdělení v nejzásadnějších a nejdůležitějších otázkách – manželství a rodina, svátosti a správná dispozice k jejich přijímání, vnitřně špatné skutky, věčný život a poslední věci. Papež nejenže odmítá je vyjasnit potvrzením trvalé nauky a zdravé disciplíny Církve, což je odpovědnost vlastní jeho úřadu nástupce svatého Petra, ale zmatek ještě zvětšuje.

V USA souzeni další ochránci nenarozených

Otec Stephen Imbarrato, Julia Haagová a Joan McKeeová ze skupiny Red Rose Rescue („Záchrana rudými růžemi“) jsou souzeni společně za pokus o záchranu nenarozených dětí z prosince 2017. Vstoupili do prostor potratového zařízení ve Washingtonu a ženám uvnitř rozdávali růže a prolife informace.

Hnutí Rescue („Záchrana“) začalo působit hned v prvních dnech existence hnutí pro život. Bylo normální, že prolife aktivisté vstupovali do potratových zařízení, poskytovali poradenství ženám či dokonce vytvářeli lidské řetězy, které bránily v přístupu na kliniku, a tedy v provádění potratů. Tímto způsobem bylo zachráněno mnoho životů. V Kanadě tuto metodu nadále používá Mary Wagnerová.
V roce 1994 tehdejší prezident Clinton podepsal zákon o svobodném přístupu na kliniky (FACE), podle něhož fyzicky bránit ženám podstoupit potrat je federální trestný čin. FACE rozšířené užívání této taktiky účinně ukončil.

Hnutí Red Rose Rescue inspirované Mary Wagnerovou rozdává rudé růže matkám v prostorách potratových klinik a prosí je, aby se rozhodly pro život. Nikdo z příslušníků skupiny není obviněn z porušení zákona FACE. Při předběžném slyšení všichni prohlásili, že se cítí být nevinní. Hlavní líčení je naplánováno na konec června.

Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný

LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.

V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.

Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“.

Závěrečná deklarace římské konference potvrdila katolickou nauku

Velmi očekávaná konference na téma „Kam kráčíš, Katolická církvi?“ se dne 7. dubna konala v Římě. Inspirací jí byl zesnulý kardinál Carlo Caffarra – jeden ze signatářů dubií – který vloni v září zemřel. Účastníci konference, duchovní osoby i laici, vydali na ukončení konference závěrečnou deklaraci, která potvrzuje neomylnou nauku Církve v mravních otázkách, jako je manželství a vnitřně špatné skutky, a tím dali odpověď na původních pět dubií. Ta byla před osmnácti měsíci předložena nejprve papeži Františkovi, jenž na ně však nikdy neodpověděl.

Význam závěrečné deklarace spočívá ve skutečnosti, že byla zveřejněna za přítomnosti a s podporou čtyř zbývajících předních prelátů, kteří pozvedli silný hlas katolického odporu proti zmatku a omylu, jež šíří papež František, to jest kardinála Waltera Brandmüllera, kardinála Raymonda Burkea, kardinála Josepha Zena a biskupa Athanasia Schneidera. Na konferenci se rovněž promítalo krátké videoposelství kardinála Carla Caffarry. V dalších dnech zveřejníme o celé události podrobnější zprávy. Prozatím čtenářům přinášíme text historické závěrečné deklarace nazvané Proto dosvědčujeme a vyznáváme, jež se vyznačuje výstižností a jasností.

Zakladatelka pochodů pro život Nellie Grayová o nebezpečích kompromitování zásad

Text ze srpna 2012 zůstává stejně aktuální i dnes, a zdaleka nejen ve Spojených státech.

WASHINGTON, D.C., 22. srpna 2012 (LifeSiteNews) — Smrt Nellie Grayové 13. srpna 2012 vedla k častějšímu připomínání zásady hnutí pro život „žádné výjimky a žádné kompromisy“, kterou Grayová energicky prosazovala po celou dobu, co od roku 1974 stála v čele organizace pořádající pochody pro život. V rozhovoru s Matkou Angelikou v televizi EWTN 14. srpna 1994 dostala možnost podrobně vysvětlit svůj postoj, jenž je podle jejího názoru jediný, jaký může zastávat skutečný představitel hnutí pro život.

Nellie Grayová, veteránka druhé světové války a bývalá právnička, která 28 let působila na ministerstvech zahraničí a práce, byla vytrvalou, byť obvykle zdvořilou kritičkou strategií hnutí pro život, které připouštějí postupný vývoj a výjimky z ochrany nenarozených v případech ohrožení života matky, znásilnění, incestu a dalších situací. To znamená zrazování základní zásady, že chránit je třeba každý nevinný lidský život. Grayová vysvětlovala, že první nepřijatelný kompromis umožňující potrat pro záchranu života matky přirozeně vedl k záplavě dalších výjimek, což znesnadnilo přesvědčování potratářů, že potrat je špatný, a způsobilo rozdělení v hnutí pro život.

V pořadu uvedla:

USA: Modlitby před potratovými klinikami ve Svatém týdnu

LINCOLN, Nebraska, 3. dubna 2018 (LifeSiteNews) – Biskup James D. Conley z Lincolnu v americkém státě Nebraska vedl na Velký pátek modlitbu křížové cesty před potratovou klinikou Planned Parenthood. Několik dnů předtím na stejné místo směřovalo eucharistické procesí, rovněž s biskupem v čele. Planned Parenthood je největším poskytovatelem potratů ve Spojených státech. Denně jich provede téměř 900.

Procesí s Nejsvětější svátostí vedené biskupem Conleym se uskutečnilo v úterý 27. března. Věřící spolu se studentským sborem střední školy sv. Pia X. v Lincolnu cestou zpívali korunku k Božímu milosrdenství. Letecké snímky ukazují zástupy účastníků, které zaplnily ulici a nakonec se rozlily po chodnících před klinikou Planned Parenthood.

Jak poznamenal dr. Peter Kreeft, zastánci potratů často používají stejná slova jako Pán Ježíš při Poslední večeři, „toto je moje tělo“. Kristus však dodal „které se za vás vydává“. Podle dr. Kreefta je „potrat Antikristovou ďábelskou parodií Eucharistie. Proto užívá stejných slov rouhavě, v právě opačném smyslu“. Stejně uvažuje i P. Frank Pavone z organizace Priests for Life: „Kristus vydává své tělo, aby jiní mohli žít; zastánci potratů lpějí na vlastním těle, aby jiní zemřeli. Obětováním svého těla nás Kristus učí, co znamená láska: obětuji sebe kvůli druhému. Potrat učí opak: obětuji druhého kvůli sobě. Stejná slova se pronášejí z naprosto protikladných pozic a s naprosto protikladným významem.“

Komisař Rady Evropy pro lidská práva žádá legalizaci potratu na Maltě

Komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks prohlásil v listě Times of Malta, že Malta musí legalizovat potrat, protože jde o otázku „lidských práv“ a „rovnosti“. „Z pečlivé analýzy standardů lidských práv a právního řádu platného pro členské státy Rady Evropy je podle mě jasné, že lidská práva žen nelze chránit, není-li jim zajištěn efektivní přístup k bezpečným a legálním potratovým službám,“ napsal v článku.

Na malé katolické Maltě jsou veškeré potraty zakázány. Povoleny však jsou antikoncepční prostředky, z nichž některé působí abortivně.

Muižnieks napsal, že standardy Evropské úmluvy o lidských právech a Evropské sociální charty „vyžadují, aby legislativa a praxe [členských] států garantovala přístup k bezpečné a legální potratové péči.“ Citoval rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva a Evropského soudu pro lidská práva, které rozhodly, že Itálie (v prvním případě) a Polsko (ve druhém) nemají dostatečně liberální potratovou legislativu. „Jsem si vědom, že někteří lidé argumentují ve prospěch omezení přístupu k potratu údajným ,právem nenarozených dětí na životʻ. Po pečlivé analýze toho, jak základní úmluvy interpretují právo na život, je však podle mě jasné, že se nevztahuje na období před narozením a mezinárodní lidskoprávní legislativa právo nenarozených na život neuznává.“

Soudce odebral křesťanským rodičům dceru, protože jí nechtěli dovolit změnu pohlaví

CINCINNATI, Ohio, 22. února 2018 (LifeSiteNews) – Rodičovská práva v americkém státě Ohio utrpěla těžkou ránu: soud pro mládež okresu Hamilton zbavil rodiče rodičovských práv za to, že dceři odmítli změnu v „muže“. Soudkyně Sylvia Sieve Hendonová svěřila dívku do péče prarodičů z matčiny strany. V éře svévolně vyhlašované „genderové identity“ vzbuzuje tento případ v souvislosti s rodičovskými právy velké obavy.
Komentátorka listu The Federalist Nicole Russellová napsala, že „jde o velkou prohru obhájců rodičovských práv a náboženské svobody“. „Soudkyně svěřila dospívající dívku do péče prarodičů, kteří jsou podle soudu vstřícnější k jejímu přání brát léky vedoucí ke změně pohlaví.“

Soudem jmenovaný opatrovník vypověděl: „Domníváme se, že prarodiče jsou otevření“ vůči chemikáliím měnícím pohlaví, zatímco „rodiče dali jasně najevo, že oni vůči tomu vstřícní nejsou.“ Sedmnáctiletá dívka říká, že se chce stát „mužem“, a hrozí sebevraždou. Její rodiče uvedli, že změna pohlaví není v nejlepším zájmu jejich dcery a místo toho vyhledali křesťanské psychologické poradenství.

Soudkyně Hendonová v rozsudku dokonce navrhla, aby politici uzákonili cestu k transgenderové terapii v případech konfliktu s rodiči. „Soud by se dopustil nedbalosti, kdyby nevyužil této příležitosti a nevyzval zákonodárce, aby vypracovali legislativu, která by soudům pro mládež tohoto státu poskytla rámec, podle něhož by mohly posuzovat právo nezletilého na souhlas s genderovou terapií. […] Takový zákon by mladým poskytl právo na názor a cestu, jak postupovat,“ napsala soudkyně.

Novinářka Russellová předpovídá, že taková legislativa rodičovská práva jedině dál eliminuje. „Pokyn zákonodárcům, aby vypracovali zákon na dané téma, a zbavení rodičů péče o dítě jde dohromady spíš s nějakým policejním státem než se svobodnou společností, v níž primární právo pečovat o děti náleží rodičům.“ Russellová napsala, že tímto rozhodnutím dává justice rodičům jasný signál: „Zmrzačte své dítě, nebo to uděláme za vás.“
Rozsudek otevírá možnost zařazení léků blokujících pubertu na seznam lékařských zásahů, k nimž není třeba souhlas rodičů. V mnoha státech už na něm figuruje antikoncepce a dokonce i potrat. [1]

„Pastorační“ kanonizace?

Možná byl Pavel VI. ve svém soukromém, tajném životě nadán pozoruhodnými hrdinskými ctnostmi. Jako papež je však nemálo diskutabilní: promulgoval nejliberálnější texty koncilu (Gaudium et spes, Unitatis redintegratio, Nostra aetate, Dignitatis humanae), uskutečnil liturgickou reformu, která posvátnou liturgii převrátila vzhůru nohama a rubem nalíc, a provedl řadu dalších větších či menších zásahů, jako bylo zrušení prastarého a ctihodného podjáhenství v latinské Církvi.

Pavel VI. dokonale ztělesňuje Druhý vatikánský koncil. Přesně z tohoto důvodu byl vybrán pro svatořečení, stejně jako další koncilní a pokoncilní papežové, kteří jsou kanonizováni jeden za druhým: Jan XXIII., Jan Pavel II…

Má být Pavel VI. Církvi příkladem kvůli tomu, že vydal Humanae vitae? Nebo spíše kvůli svým „ekumenickým gestům“, jako když v roce 1966 věnoval [anglikánskému] arcibiskupovi z Canterbury Michaelovi Ramseymu svůj pastýřský prsten a kalich – což kardinálu Coccopalmeriovi umožnilo tvrdit, že anglikánská svěcení lze pokládat za platná: „Co mohlo pro Pavla VI. znamenat to, že daroval kalich arcibiskupovi z Canterbury? Jestliže to bylo ke sloužení Večeře Páně, Eucharistie, pak určitě pro platné obřady, že ano?“ A tak bychom mohli pokračovat: byl Jan Pavel II. příkladem kvůli neochvějné obraně Humanae vitae, nebo spíše kvůli tomu, že uspořádal smutně proslulé setkání v Assisi?
Musíme mít odvahu to říci: svatořečením všech papežů koncilu se svatořečí sám koncil. Zároveň se tím však degraduje samotná kanonizace, z níž se stává druh vyznamenání položeného na rakev. Možná si koncil, který byl „pastorační“, a nikoli dogmatický, zaslouží rovněž „pastorační“ – a nikoli dogmatické – kanonizace.

P. Pio Pace

Překlad Lucie Cekotová

https://rorate-caeli.blogspot.com/2018/02/guest-note-paul-vi-pastoral.html#more