Category Archives: Cekotová, Lucie
Tradiční pouť do Staré Boleslavi 14. 5. 2022
V dobách předcovidových si ctitelé našeho posledního královského páru, bl. Karla I. a Boží služebnice Zity, zvykli vždy začátkem března kolem výročního data úmrtí císařovny Zity putovat k jejímu hrobu v Císařské kryptě vídeňského kapucínského kostela. Součástí pouti vždy byla tradiční mše svatá a pobožnost na úmysl blahořečení císařovny. V době protipandemických opatření však nebylo možno pouť uspořádat a tento zvyk se na dva roky přerušil.
V letošním roce, na nějž připadá sté výročí svaté smrti císaře Karla na Madeiře, jsme z důvodů nejisté situace změnili termín konání i destinaci. Upustili jsme od cesty do Rakouska, které ještě nedávno očkováním podmiňovalo kde co a v současné době opětovně zavádí povinné respirátory ve vnitřních prostorách, a místo konání přesunuli do kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, která kromě Palladia země české uchovává i relikvii bl. Karla. Císař Karel ještě jako arcivévoda sloužil u staroboleslavského dragounského pluku a zámek v blízkém Brandýse, kam si po svatbě přivedl svou novomanželku Zitu, si dokonce zakoupil do soukromého vlastnictví (což ovšem první republice nijak nebránilo mu ho bez náhrady zrekvírovat). – Také termín jsme posunuli na květen kvůli naději na lepší epidemiologickou situaci a mírnější opatření.
Asistovaná mše svatá ke cti bl. Karla se bude konat v sobotu 14. 5. 2022 ve 12.00 v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Celebrantem bude P. Jakub Zentner FSSP, o hudební doprovod se postará Husovický okrašlovací spolek pěvecký. Po mši sv. bude následovat pobožnost jako obvykle a během odpoledne pro zájemce prohlídka zámku v Brandýse nad Labem.
Společná doprava pro poutníky z Moravy bude zajištěna z Brna, při dostatečném zájmu také ze Starého Města u Uherského Hradiště. Rovněž na prohlídku zámku je třeba se přihlásit předem. Přihlášky obojího druhu (do autobusu i do zámku) prosím zasílejte do 10. 4. na e-mailovou adresu cisarovnazita@seznam.cz. Pokud přijedete po vlastní ose a o společnou prohlídku zámku nemáte zájem, nijak přihlašovat se nemusíte.
Lucie Cekotová
Kardinál Tisserant a „Satanův dým“ Pavla VI.
Tento článek se týká události, která se odehrála v roce 1993 v Brazílii. Dva muži – jeden kněz a jeden tehdejší seminarista, který je dnes knězem – pod přísahou dosvědčili, že když se během rozhovoru o jednom konkrétním kardinálovi, Eugènu Tisserantovi, a o zlé roli, kterou zřejmě sehrál na druhém vatikánském koncilu, zmínili, že některé jeho poznámky byly „satanské“, zvedl se z jednoho místa na koberci „bíle zbarvený dým“, který jim stoupal do tváří. Tito dva muži nedokázali najít přirozené vysvětlení této události, a proto se rozhodli sepsat o ní podrobné svědectví.
Jistý vatikanista uvedl pro LfeSiteNews: „Tito dva muži hovořili v zásadě o skutečnosti, že ,do Božího chrámu pronikl Satanův dýmʿ (řečeno slavnými slovy Pavla VI.), když vtom se z podlahy začalo kouřit.“ Chápal to jako symbolickou událost. Papež Pavel VI. řekl 29. června 1972, na svátek svatých Petra a Pavla sedm let po skončení druhého vatikánského koncilu: „Existuje pocit, že do chrámu Božího pronikl nějakou skulinou Satanův dým.“
Od Traditionis custodes k responsa ad dubia (2.)
2. Kritérium synodality
Druhým kritériem, které je třeba při výkladu a aplikaci TC a RAD používat, je kritérium synodality. Podle něj mají kněží do rozlišování aplikace předpisů TC a RAD zapojit věřící.
Synodalita především znamená naslouchání a následování Ducha svatého. Musíme „opustit pohodlné pastorační kritérium ,vždycky to tak byloʿ“ a místo toho „odvážně a tvořivě promýšlet cíle, struktury, styl i evangelizační metody svých společenství“ a „velkoryse a odvážně aplikovat podněty tohoto dokumentu [tj. Evangelii gaudium] bez zákazů a obav.“ [1] Synodální duch tudíž znamená opustit pohodlný pastorační postoj, který například říká „liturgie se už několik desetiletí slouží takto“, bez zákazů a strachu promýšlet metody a následovat Ducha svatého, který nás může inspirovat k tomu, abychom vyzkoušeli určitý ritus.
Někteří pokřtění, kteří sledují corpus prohlášení papeže Františka, mohou dojít k přesvědčení, že při výkladu a aplikaci TC a RAD je třeba brát v úvahu ještě další body: a) úmyslné dělání povyku; b) revoluční povahu víry; c) odsouzení proselytismu a d) odsouzení klerikalismu. Prozkoumejme tyto body podle papeže Františka.
Zemřela Alice von Hildebrand (1923 – 2022)
Katolická filosofka, autorka mnoha knih, esejů a článků, přednášející na řadě světových univerzit, vdova po filosofovi Dietrichu von Hildebrandovi a v neposlední řadě neohrožená obhájkyně katolické tradice zemřela po krátké nemoci ve věku 98 let ve svém domě v americkém New Rochelle.
Po smrti manžela, jehož papež Pius XII. nazval „učitelem Církve ve dvacátém století“, pokračovala v jeho díle a ze všech svých nemalých intelektuálních sil hájila jeho odkaz. Společně s ním i samostatně se věnovala především otázkám manželství a rodiny; feminismus například nazvala „nejhorším útokem na ženství, k němuž kdy došlo.“
Její kniha Privilégium byť ženou vyšla v roce 2018 na Slovensku v nakladatelství Redemptoristi – Slovo medzi nami. Duše a hvězdy v roce 2017 zveřejňovaly na pokračování její obsáhlou polemiku s Christopherem Westem (http://www.duseahvezdy.cz/category/autori/hildebrand/hildebrand-vs-west/). Poslední rozhovor s ní na portálu Rorate Caeli byl publikován v roce 2018.
R.I.P.
Lucie Cekotová
Dopis arcibiskupu Rocheovi: Pokus zrušit tradici je odsouzen k neúspěchu
Vážený pane arcibiskupe,
včera častě ráno byla s laskavým a velkodušným souhlasem místního biskupa v jednom farním kostele v Nové Anglii zde ve Spojených státech sloužena mše svatá Rorate. Nejedná se o „tradiční“ farnost ve vlastním slova smyslu.
Jak je u rorátů zvykem, mše svatá začala velice brzy, před svítáním, v kostele osvětleném pouze svíčkami. Krátce po proměňování se na nebi objevilo světlo úsvitu. Mše svaté se zúčastnilo téměř sto padesát lidí všeho věku, z nichž někteří nikdy předtím na tradiční mši svaté nebyli. Komentáře přítomných vesměs oceňovaly krásu mše svaté, někteří se divili, proč se neslouží častěji. Další se tázali, proč byla tato mše svatá tak nepodobná jejich zkušenostem z běžné nedělní mše. U oltáře bylo deset ministrantů, všichni mladí ve věku od devíti do třiceti let, několik seminaristů. Každý z nich objevil tradiční mši svatou jinak. Jejich zbožnost při mši byla inspirativní.
Země Koruny české se modlí
Čeští katolíci se připojují k obdobným iniciativám v Rakousku, Německu a Švýcarsku a v dnešní temné době vyzývají ke společné modlitbě růžence: „V době, kdy naše země prožívá jednu z nejhorších krizí za poslední desetiletí, kdy jsou nebývalým způsobem omezována občanská práva, svobodné názory umlčovány a lidé zastrašováni, chceme prosit Pána Boha o milost pro naši vlast a naše rodiny. Svěřujeme se pod ochranu a přímluvám nejblahoslavenější Panny Marie a skrze ni, Prostřednici všech milostí, doufáme ve vyslyšení našich proseb.“ Panna Maria nesčetněkrát zachránila Evropu z nebezpečí, které se zdálo nepřekonatelné, a vyvedla své děti i z bezvýchodných situací. Jistě pomůže i nám, budeme-li ji prosit.
Iniciativa Země Koruny české se modlí zřídila webové stránky na adrese https://zemesemodli.cz/, kde je možné se k ní připojit. Má jít o modlitbu veřejnou, na místech spojených s katolickou bohopoctou: u mariánských sloupů a soch Panny Marie, na náměstích apod., nejlépe ve středu v 18.00, kdy se modlí i katolíci v jiných zemích. Je však možný i jiný čas, pokud tato doba v konkrétních podmínkách nevyhovuje. Na uvedených stránkách lze místo a čas zveřejnit, aby se mohli připojit další zájemci.
„Rocheův vánoční masakr”: Instrukce Kongregace pro bohoslužbu k Traditionis custodes má vyjít příští týden
Portál Rorate Caeli se dozvěděl a má potvrzeno, že instrukce Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (jejímž prefektem je arcibiskup Arthur Roche) k aplikaci motu proprio Traditionis custodes má být zveřejněna příští týden, pokud zveřejnění již připraveného textu nezabrání něco mimořádného.
Instrukce se krom jiného má pokusit násilným a nelegitimním aktem vůle zákonodárce vnutit globální Církvi plán římské diecéze, jejíž kardinál vikář již před několika měsíci mimo jiné zakázal veškeré svátosti kromě mše svaté a všechny svátostiny podle starých liturgických knih i slavení velikonočního Tridua v tradičním ritu.
Podaří-li se získat před zveřejněním další podrobnosti, budeme o nich informovat.
***
MODLETE SE ZA RYCHLÉ UKONČENÍ TOHOTO TEMNÉHO A PONURÉHO OBDOBÍ V DĚJINÁCH CÍRKVE.
BRAŇTE SE.
PODPORUJTE VŠECHNY KNĚZE, KTEŘÍ BUDOU MÍT ODVAHU VZDOROVAT.
Mater Dolorosa, ora pro nobis!
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2021/12/urgent-exclusive-roche-christmas.html
Mírotvůrce, nebo pacifikátor? O motu proprio Traditiones custodes a papeži Františkovi
Politologie v anglosaském prostředí činí zajímavý rozdíl mezi pojmy peacebuilding a pacification. První z nich znamená budování míru a vztahuje se k procesu, který usiluje o dosažení míru pomocí dialogu mezi aktéry konfliktu. V druhém případě se k míru naopak dospívá donucovací vojenskou akcí, která účastníky hrozbou násilných represálií přiměje přestat vznášet požadavky.
Toto schéma lze aplikovat i na interpretaci toho, co se v posledních letech událo v Církvi v souvislosti s tradiční mší svatou. Konflikt, který se rozvíjel již od okamžiku promulgace nového misálu papežem Pavlem VI., se téměř vyřešil s motu proprio Summorum pontificum Benedikta XVI., který se tak stal „mírotvůrcem“. Překvapivým vydáním Traditiones custodes před několika týdny papež František nejen vyhodil do vzduchu dialog a mír, jehož bylo ve věci liturgie dosaženo, nýbrž stal se pacifikátorem v anglosaském smyslu slova: někým, kdo mír vnucuje silou a těm, kdo se s jeho plány nesmíří, vyhrožuje tresty.
Většina těch, kdo církevní a liturgickou situaci analyzují, například kardinál Müller, kardinál Burke, Mons. Rob Mutsaerts či P. Guillaume de Tanouärn, to chápou právě takto a docházejí k závěru, že Traditiones custodes (TC) je v zásadě dokumentem hluboce antipastoračním, který vytváří rozdělení a opět otevírá bolestný konflikt, jenž mnoha věřícím působí velké utrpení. To je bezpochyby nejdůležitější charakteristika posledního motu proprio, možná ale nebude nejzávažnější vzhledem k tomu, že z teologického hlediska TC demontuje konstrukci, již zbudoval Benedikt XVI., a vytváří ožehavý problém, který se stává neřešitelným.
Viganò biskupům světa: Otázka mravní a duševní způsobilosti Bergoglia jako papeže
(LifeSiteNews) – Při příležitosti návštěvy prezidenta Bidena ve Vatikánu 29. října vydaly tiskové agentury zprávu, že Joe Biden informoval o obsahu schůzky a uvedl, že ho František nazval „dobrým katolíkem“ a vybídl ho, aby „nadále přistupoval ke svatému přijímání“. Je znepokojivé, že vatikánská tisková kancelář k tomu doposavad nezveřejnila žádný vysvětlující komentář, což nás nutí předpokládat, že Bidenova slova jsou pravdivá a Bergoglio to skutečně řekl.
Třebaže to, co Biden tvrdil, dokonale odpovídá neuváženým průpovídkám Jorge Maria Bergoglia – který například radikální potratovou aktivistku nazval „velkou Italkou“ –, je evidentní, že tyto výroky představují neslýchané pohoršení, neboť neodsuzují postoje politika, který podporuje potraty, popírají magisterium Církve a znějí jako očividná výzva ke svatokrádežnému jednání, totiž znesvěcení Nejsvětější svátosti svatým přijímáním ve stavu veřejného a zjevného hříchu.
Každý katolík ví, že zabití bezbranného člověka v mateřském lůně je odporný zločin a že nejzávažnější pohoršení věřících působí nejen Joe Biden jako přesvědčený zastánce potratů, ale i sám Bergoglio, který je uznáván jako držitel úřadu nejvyššího pastýře Církve. Jeho ničivé dílo za udivujícího mlčení kardinálů a biskupů nezná oddechu.
„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem
LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?
Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.
Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.
Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.
Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.
Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.
Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.
Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.
Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.
Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná.
