Category Archives: Cekotová, Lucie

Zahrádky Panny Marie

Zvyk vysazovat „zahrádky Panny Marie“ – celé zahrady, zákoutí v zahradě, dnes však třeba i jen záhon či truhlík nebo květináč na balkóně – z květin, které nějak připomínají Pannu Marii, sahá až do středověku. Již o svatém Benediktovi se ví, že měl ve 4. století v klášteře růžovou zahradu nazývanou rosarium, neboli „růženec“; růže byla vůbec typickou rostlinou středověkých klášterních zahrad a z růžového dřeva se růžence vyráběly. První zmínka o zahradě skutečně zasvěcené Panně Marii je však v životopisu sv. Fiakra, irského patrona zahradníků, který ji v 7. století vysadil kolem oratoře Panny Marie u svého proslulého útulku pro chudé a nemocné ve Francii.

Středověký způsob chápání, podle něhož určité květiny charakterizovaly ctnosti a vlastnosti Panny Marie, ilustrují slova sv. Bernarda (12. stol.): „Růže lásky, lilie čistoty, fialka pokory a zlatý karafiát nebes.“ První zmínka o zahradě Panny Marie pod tímto názvem se nachází v účetních záznamech kláštera v anglickém Norwichi, kde sakristán zapsal nákup rostlin „pro zahradu Panny Marie“. V moderní době se o znovuobjevení a propagaci tohoto krásného způsobu uctívání Panny Marie zasloužil americký konvertita ke katolicismu John S. Stokes Jr., který v roce 1951 založil Hnutí mariánských zahrad.

Kanonizace na druhou

Kongregace pro svatořečení zahájila přípravy ke skupinové kanonizaci všech papežů od Pia VII. do současnosti, kteří dosud nebyli svatořečeni. Tento bezprecedentní krok šokoval i ostřílené vatikanisty. Unikátní proces zajistí striktní rovnost všech zesnulých papežů přesně podle směrnic OSN o rovnoprávnosti.

Jak na živé tiskové konferenci, která následovala po oznámení, uvedl tiskový mluvčí Svatého stolce, „papež František je přesvědčen, že všichni předchozí papežové si zaslouží být vyzdviženi na oltář, ale vysvětlili jsme mu, že někteří – zejména z období renesance – by pro Kongregaci pro svatořečení mohli představovat skutečný problém. Pia VII. jsme uznali za zvláštní případ: když snesl Napoleona, musel to být světec.“

Jak bylo rovněž oznámeno, papež František již činí kroky ke své vlastní kanonizaci. Podle kardinála Angela Amata nebude v případě papeže Františka Milosrdného (jak má být nazýván) platit obvyklé pětileté moratorium.

Kardinál Marx proti křížům ve veřejných budovách v Bavorsku

Kardinál Marx

Kardinál Reinhard Marx uvedl, že nařízení, aby ve všech státních budovách v Bavorsku visel kříž, se rovná „vyvlastnění kříže ve jménu státu“. Bavorský premiér Markus Söder ke směrnici, která má vstoupit v platnost 1. června, na Twitteru napsal, že kříž je „jasným přihlášením se k naší bavorské identitě a křesťanským hodnotám.“ Jeho slova vyvolala celonárodní pozdvižení: kardinál Marx, který je krom jiného i předsedou německé biskupské konference, řekl listu Süddeutsche Zeitung, že tím premiér způsobil „rozdělení veřejnosti, neklid a animozitu“.

Svým prohlášením se kardinál ocitl v dobré společnosti předsedy liberálů („Způsob, jak Markus Söder a CSU neustále zneužívají náboženství pro svou stranickou politiku, připomíná [tureckého prezidenta] Erdogana. Ústava je bez vyznání!“) a místopředsedkyně Bundestagu za zelené Claudie Rothové, která Södera obvinila z toho, že marginalizuje milióny muslimů, ateistů a židů.

Paměti kardinála Lehmanna: o odporu proti Humanae vitae a chování papežů

Karl kardinál Lehmann

Kardinál Karl Lehmann – který byl dvacet let předsedou německé biskupské konference, a tedy do značné míry ovlivnil Katolickou církev v Německu – zemřel 11. března 2018 ve svém domě v Mohuči ve věku 81 let. V autobiografii z roku 2017 hovoří o svém odporu proti encyklice Pavla VI. Humanae vitae a o tom, jak si ho považoval papež Jan Pavel II. Zmiňuje se i o „nejednoznačném“ postoji Pavla VI. a o změnách názorů kardinála Josepha Ratzingera na mravní otázky.

O kardinálu Lehmannovi je známo nejen to, že tento progresivní prelát v roce 1994 propagoval podávání svatého přijímání „znovusezdaným“ rozvedeným, ale také že energicky podporoval ekumenismus a argumentoval ve prospěch zmírnění postoje Církve a příhodné shovívavosti ve věci užívání antikoncepce. Rovněž aktivně prosazoval ženaté kněze a jáhenské svěcení žen.

V autobiografickém knižním rozhovoru s novinářem Markusem Schächterem Mit langem Atem (Na dlouhou trať), který vydalo německé nakladatelství Herder, se kardinál Lehmann ohlíží za svým životem.

Jedním z témat knihy je jeho nesouhlas s encyklikou Humanae vitae a s odmítnutím užívání antikoncepce, které je v ní obsaženo. I když o papeži Pavlu VI. a jeho silné a energické podpoře Druhého vatikánského koncilu hovoří pozitivně, dodává, že lituje toho, že si ho většina lidí bude pamatovat jako „papeže, který šlápl na brzdu, pokud jde o [antikoncepční] pilulku“. Dále vzpomíná na „Königsteinskou deklaraci“ (Königsteiner Erklärung), kterou v té době vydali němečtí biskupové, jako na „velice vyváženou a moudrou reakci“ na Humanae vitae. „Pavel VI. na ni také odpověděl, ale jen zdráhavě. Jeho dílo se občas opravdu mohlo jevit poněkud nejednoznačně. To je to, co o Montinim jednou řekl Jan XXIII.: [že je] jako Hamlet.“

Na otázku týkající se přímo Jana Pavla II. Lehmann odpovídá: „Je mi osobně obzvlášť blízký, protože – jak jsem se již zmínil – právě on mě v roce 1983 jmenoval mohučským biskupem a potom v roce 2001 i členem kolegia kardinálů.“ Dodává, že v častých osobních rozhovorech spolu v některých důležitých věcech nesouhlasili, například pokud šlo o Königsteinskou deklaraci nebo o německou praxi, kdy Církví provozované poradny poskytovaly těhotným ženám potvrzení o návštěvě poradny, na jehož základě potom mohly jít legálně na potrat. Lehmann nicméně tvrdí, že je vděčný za to, že mu tento papež dal kardinálský klobouk „i přes velký odpor ze strany římské kurie“, a dokonce přestože byl vyzýván, aby to nedělal.

Gaudete et exsultate: zbožná demagogie na postupu

Zveřejněno s laskavým souhlasem The Remnant

Apoštolská exhortace Gaudete et exsultate je přesně taková, jaká se od tohoto chmurně předvídatelného pontifikátu dala očekávat. Cituji Carla Olsena z Catholic World Report: „mnoho pěkných vlastností a zásadních pasáží… často zastíněných či dokonce zmařených zavádějícími formulacemi, pochybnými argumenty a laciným osočováním.“

Bergogliovy výroky obecně bývají prostředkem vyjadřování zavádějících formulací, pochybných argumentů a laciného osočování, ve všech případech neomylně zaměřeného proti ortodoxii a ortopraxi. Zbožné výrazy jsou zaobalené do hrubé církevní demagogie, sametové to rukavičky pro zaťatou pěst militantní pokory, tak typické pro neomalené fráze levicových latinskoamerických kleriků.

Volání dokumentu po živém vztahu k Bohu poháněném láskou je v rozporu se skutečností, že se opakovaně uchyluje k nelaskavým karikaturám i přímým pomluvám těch věřících, které Bergoglio vnímá jako překážky svých maniakálních plánů. Zde je několik příkladů invektiv vetkaných do zbožných pasáží dokumentu:

Kardinál Burke: Napomínat papeže je výraz poslušnosti vůči Kristu

Kardinál Burke

Někteří lidé obviňují z neposlušnosti ty, kdo vyjadřují pochybnosti, otázky a kritiku činnosti papeže, ale „náprava zmatku či omylu není aktem neposlušnosti, nýbrž spíše výrazem poslušnosti vůči Kristu, a tedy i vůči Jeho pozemskému náměstkovi,“ říká kardinál Raymond Leo Burke v tomto rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana těsně před významným sympóziem na téma „Kam kráčí Církev“, které se konalo 7. dubna v Římě a na němž byl Burke jedním z řečníků.

Konference si připomněla kardinála Carla Caffarru, který zemřel vloni v září, jednoho ze signatářů dubií, pěti otázek adresovaných papeži Františkovi, jež usilovaly o jasné vyjádření kontinuity s předcházejícím magisteriem, vzhledem ke zmatku vzniklému v důsledku různých a občas si přímo protiřečících interpretací posynodální apoštolské exhortace Amoris laetitia. Na dubia, která podepsal i kardinál Burke, nikdy nikdo neodpověděl. Papež František rovněž nereagoval na opakované žádosti kardinálů, kteří je podepsali, o audienci.

Vaše Eminence, jste jedním z hlavních řečníků na konferenci, která se koná dne 7. dubna a s odkazem na kardinála Caffarru se bude ptát po směřování Církve. Název naznačuje obavy nad tím, kam se Církev ubírá. Jaké jsou důvody těchto obav?

V Církvi se stále více šíří zmatek a rozdělení v nejzásadnějších a nejdůležitějších otázkách – manželství a rodina, svátosti a správná dispozice k jejich přijímání, vnitřně špatné skutky, věčný život a poslední věci. Papež nejenže odmítá je vyjasnit potvrzením trvalé nauky a zdravé disciplíny Církve, což je odpovědnost vlastní jeho úřadu nástupce svatého Petra, ale zmatek ještě zvětšuje.

V USA souzeni další ochránci nenarozených

Otec Stephen Imbarrato, Julia Haagová a Joan McKeeová ze skupiny Red Rose Rescue („Záchrana rudými růžemi“) jsou souzeni společně za pokus o záchranu nenarozených dětí z prosince 2017. Vstoupili do prostor potratového zařízení ve Washingtonu a ženám uvnitř rozdávali růže a prolife informace.

Hnutí Rescue („Záchrana“) začalo působit hned v prvních dnech existence hnutí pro život. Bylo normální, že prolife aktivisté vstupovali do potratových zařízení, poskytovali poradenství ženám či dokonce vytvářeli lidské řetězy, které bránily v přístupu na kliniku, a tedy v provádění potratů. Tímto způsobem bylo zachráněno mnoho životů. V Kanadě tuto metodu nadále používá Mary Wagnerová.
V roce 1994 tehdejší prezident Clinton podepsal zákon o svobodném přístupu na kliniky (FACE), podle něhož fyzicky bránit ženám podstoupit potrat je federální trestný čin. FACE rozšířené užívání této taktiky účinně ukončil.

Hnutí Red Rose Rescue inspirované Mary Wagnerovou rozdává rudé růže matkám v prostorách potratových klinik a prosí je, aby se rozhodly pro život. Nikdo z příslušníků skupiny není obviněn z porušení zákona FACE. Při předběžném slyšení všichni prohlásili, že se cítí být nevinní. Hlavní líčení je naplánováno na konec června.

Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný

LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.

V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.

Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“.

Závěrečná deklarace římské konference potvrdila katolickou nauku

Velmi očekávaná konference na téma „Kam kráčíš, Katolická církvi?“ se dne 7. dubna konala v Římě. Inspirací jí byl zesnulý kardinál Carlo Caffarra – jeden ze signatářů dubií – který vloni v září zemřel. Účastníci konference, duchovní osoby i laici, vydali na ukončení konference závěrečnou deklaraci, která potvrzuje neomylnou nauku Církve v mravních otázkách, jako je manželství a vnitřně špatné skutky, a tím dali odpověď na původních pět dubií. Ta byla před osmnácti měsíci předložena nejprve papeži Františkovi, jenž na ně však nikdy neodpověděl.

Význam závěrečné deklarace spočívá ve skutečnosti, že byla zveřejněna za přítomnosti a s podporou čtyř zbývajících předních prelátů, kteří pozvedli silný hlas katolického odporu proti zmatku a omylu, jež šíří papež František, to jest kardinála Waltera Brandmüllera, kardinála Raymonda Burkea, kardinála Josepha Zena a biskupa Athanasia Schneidera. Na konferenci se rovněž promítalo krátké videoposelství kardinála Carla Caffarry. V dalších dnech zveřejníme o celé události podrobnější zprávy. Prozatím čtenářům přinášíme text historické závěrečné deklarace nazvané Proto dosvědčujeme a vyznáváme, jež se vyznačuje výstižností a jasností.

Zakladatelka pochodů pro život Nellie Grayová o nebezpečích kompromitování zásad

Text ze srpna 2012 zůstává stejně aktuální i dnes, a zdaleka nejen ve Spojených státech.

WASHINGTON, D.C., 22. srpna 2012 (LifeSiteNews) — Smrt Nellie Grayové 13. srpna 2012 vedla k častějšímu připomínání zásady hnutí pro život „žádné výjimky a žádné kompromisy“, kterou Grayová energicky prosazovala po celou dobu, co od roku 1974 stála v čele organizace pořádající pochody pro život. V rozhovoru s Matkou Angelikou v televizi EWTN 14. srpna 1994 dostala možnost podrobně vysvětlit svůj postoj, jenž je podle jejího názoru jediný, jaký může zastávat skutečný představitel hnutí pro život.

Nellie Grayová, veteránka druhé světové války a bývalá právnička, která 28 let působila na ministerstvech zahraničí a práce, byla vytrvalou, byť obvykle zdvořilou kritičkou strategií hnutí pro život, které připouštějí postupný vývoj a výjimky z ochrany nenarozených v případech ohrožení života matky, znásilnění, incestu a dalších situací. To znamená zrazování základní zásady, že chránit je třeba každý nevinný lidský život. Grayová vysvětlovala, že první nepřijatelný kompromis umožňující potrat pro záchranu života matky přirozeně vedl k záplavě dalších výjimek, což znesnadnilo přesvědčování potratářů, že potrat je špatný, a způsobilo rozdělení v hnutí pro život.

V pořadu uvedla: