Category Archives: Bourne, Lisa

„Lepší, pravověrná alternativa“ Světového setkání rodin

Příležitost oslavovat a sdílet Kristův pohled na manželství a rodinný život na základě skutečného magisteria Církve nabídne katolíkům „lepší, katolické nauce věrná alternativa“ Světového setkání rodin. Konference katolických rodin, kterou svolává Institut Lumen Fidei, se bude konat v irském Dublinu 22.-23. srpna, v době, kdy se bude na stejném místě odehrávat i Světové setkání rodin (WMOF). Organizátoři cítili potřebu uspořádat konferenci, na níž promluví řečníci proslulí nekompromisním hájením katolické nauky, po flagrantním nátlaku LGBT spojeném s vatikánským Světovým setkáním rodin, jehož součástí bude i návštěva papeže Františka.

Zatímco propagační akce před Světovým setkáním rodin signalizovaly, že tato událost je vstřícná k propagaci homosexuality a dalších odchylek od katolické nauky, koordinátoři Konference katolických rodin slíbili, že jejich simultánní konference bude prosazovat trvalé a neměnné učení Katolické církve o manželství a rodině.

Protiváhou nepravověrných hlasů na WMOF, např. kardinálů Blase Cupicha a Christopha Schönborna, budou na Konferenci katolických rodin tak neochvějní představitelé katolického pravověří, jako je kardinál Raymond Burke a biskup Athanasius Schneider. Kardinál Burke promluví v živém videovstupu na téma „Obnova prorodinné kultury“ a biskup Athanasius Schneider pronese, rovněž prostřednictvím videa, přednášku „Situace v Církvi a fatimská tajemství“.

Soudce odebral křesťanským rodičům dceru, protože jí nechtěli dovolit změnu pohlaví

CINCINNATI, Ohio, 22. února 2018 (LifeSiteNews) – Rodičovská práva v americkém státě Ohio utrpěla těžkou ránu: soud pro mládež okresu Hamilton zbavil rodiče rodičovských práv za to, že dceři odmítli změnu v „muže“. Soudkyně Sylvia Sieve Hendonová svěřila dívku do péče prarodičů z matčiny strany. V éře svévolně vyhlašované „genderové identity“ vzbuzuje tento případ v souvislosti s rodičovskými právy velké obavy.
Komentátorka listu The Federalist Nicole Russellová napsala, že „jde o velkou prohru obhájců rodičovských práv a náboženské svobody“. „Soudkyně svěřila dospívající dívku do péče prarodičů, kteří jsou podle soudu vstřícnější k jejímu přání brát léky vedoucí ke změně pohlaví.“

Soudem jmenovaný opatrovník vypověděl: „Domníváme se, že prarodiče jsou otevření“ vůči chemikáliím měnícím pohlaví, zatímco „rodiče dali jasně najevo, že oni vůči tomu vstřícní nejsou.“ Sedmnáctiletá dívka říká, že se chce stát „mužem“, a hrozí sebevraždou. Její rodiče uvedli, že změna pohlaví není v nejlepším zájmu jejich dcery a místo toho vyhledali křesťanské psychologické poradenství.

Soudkyně Hendonová v rozsudku dokonce navrhla, aby politici uzákonili cestu k transgenderové terapii v případech konfliktu s rodiči. „Soud by se dopustil nedbalosti, kdyby nevyužil této příležitosti a nevyzval zákonodárce, aby vypracovali legislativu, která by soudům pro mládež tohoto státu poskytla rámec, podle něhož by mohly posuzovat právo nezletilého na souhlas s genderovou terapií. […] Takový zákon by mladým poskytl právo na názor a cestu, jak postupovat,“ napsala soudkyně.

Novinářka Russellová předpovídá, že taková legislativa rodičovská práva jedině dál eliminuje. „Pokyn zákonodárcům, aby vypracovali zákon na dané téma, a zbavení rodičů péče o dítě jde dohromady spíš s nějakým policejním státem než se svobodnou společností, v níž primární právo pečovat o děti náleží rodičům.“ Russellová napsala, že tímto rozhodnutím dává justice rodičům jasný signál: „Zmrzačte své dítě, nebo to uděláme za vás.“
Rozsudek otevírá možnost zařazení léků blokujících pubertu na seznam lékařských zásahů, k nimž není třeba souhlas rodičů. V mnoha státech už na něm figuruje antikoncepce a dokonce i potrat. [1]

Barnevernet pronásleduje rodinu, která se kvůli šikaně syna rozhodla pro domácí školu

Terese a Leif Kristiansenovi v současné době prožívají jednu z nejhorších rodičovských nočních můr: úřady rodině násilně odebraly dvanáctiletého syna kvůli tomu, že se ho rodiče rozhodli vzdělávat doma. Kai se sice před několika dny vrátil k rodičům, podmínkou je však dohoda s norskou vládou, jejíž podmínky nejsou dosud jasné.

Kristiansenovi nebyli obviněni z týrání syna. Rodiče se rozhodli pro domácí vzdělávání, protože je stále více znepokojovala šikana, jíž byl jejich syn vystaven ve škole. O svém rozhodnutí informovali školu (domácí vzdělávání není v Norsku nelegální) i nechvalně proslulý úřad pro ochranu dětí Barnevernet, který jim poté přišel syna odebrat. Důvod tohoto státního únosu byl vskutku bolestně ironický: sociální pracovníci se údajně obávali, že kdyby se Kai vzdělával doma, nebyl by řádně „socializovaný“. Trauma, které dítěti způsobili tím, že ho násilím a proti jeho vůli odebrali milujícím rodičům, úředníci nekomentovali.