Stalo se to letos v dubnu v Itálii v boloňské arcidiecézi, kterou řídí kardinál Matteo Zuppi, velký favorit papeže Františka, jenž ho r. 2019 jmenoval kardinálem. JE Zuppi je známý svými zcela heterodoxními postoji k praktikované homosexualitě, veřejně zastává názory amerického jezuity Jamese Martina, který horuje pro uznání homosexuality Katolickou církví a pro možnost uzavírání jednopohlavních „manželství“ v katolických svatyních.

Kongregace pro nauku víry již dříve jasně odmítla možnost žehnání homosexuálním párům, i když se nejedná o obřad uzavření manželství. Přesto se tyto rituály běžně v Evropě a v Americe konají. Vrcholem byla ovšem „slavnost“ v boloňském kostele sv. Vavřince, kde dva homosexuálové Pietro Morotti a Giacomo Spagnioli, předtím sezdaní na úřadě, si nechali svůj hříšný svazek požehnat v chrámu knězem P. Gabrielem Donellim, který si nejprve vyžádal souhlas kardinála Zuppiho a dostal ho bez problémů.

Vše probíhalo ve mši sv. Oba hříšníci seděli před obětním stolem jako snoubenci při svatbě. Rituál probíhal přesně tak jako svatební obřad, byly k tomu použity jeho rubriky, pouze manželský slib chyběl, kněz ale ocenil v promluvě „přínos“ obou dvou pro Církev a vyzval je k vzájemné věrnosti, dokonce jim svázal ruce rouškou. Nejen pro neznalé katolických obřadů, ale i pro katolíky nepříliš zběhlé v jednotlivých rituálech, zde nebyl navenek patrný žádný rozdíl mezi skutečným svatebním obřadem a nesvátostným požehnáním. Široké veřejnosti se tak dostalo obalamucení v tom, že „homosexuálové už mohou mít svatbu v kostele“.

Opět se setkáváme s typicky lstivou taktikou modernistů, před níž naléhavě varoval sv. papež Pius X. v encyklice „Pascendi…“. Ten kněz Donelli se souhlasem kardinála Zuppiho přece neasistoval při svátostném svazku, pomineme-li už nedovolenost jakéhokoliv žehnání jednopohlavním párům! Jenže pro přítomný lid to tak vypadalo, i veškerá vnějšková paráda včetně svátečních obleků, kamer a mimořádné pozornosti věnované v liturgii oběma těžkým hříšníkům toto připomínala.

K čemu to směřuje? K ničemu jinému než k tomu, aby si věřící lidé řekli: Vždyť svatby pro homosexuály a lesby se už stejně konají, navenek v tom není podstatný rozdíl. Nuže tedy, uzákoňme to oficiálně, jde už jenom o pouhou formalitu. Stane se totéž, co s pohlavním soužitím párů před sňatkem: kněží jim stejně udělují při zpovědi (pokud k ní ještě vůbec chodí) rozhřešení jako na běžícím pásu, aniž od nich žádají život v čistotě, proč tedy trvat na tom, že se jedná o těžký hřích? Nebo vzpomeňme si, jak tomu bylo s přijímáním na ruku. Navenek sice nedovoleno, jenže v praxi se to málokde dodržovalo, takže povolit toto rouhání se Spasiteli bylo jen formalitou.

Takže nás od této neomodernistické hierarchie čeká, pokud Pán nezasáhne, ustanovení legální svatokrádeže a dokonce přímo blasfemie (rouhání) pro svátost manželství. Církevní autority se budou tvářit, že hříšníci a hříšnice páchající sodomskou nemravnost dostávají „jen“ požehnání, které ovšem bude téměř k nerozeznání od obřadu svátostného manželství. Takže výsledek: Lidé to stejně nerozlišují, proto povolit sňatek pro homosexuály a lesby je už pouhou formalitou.

Nevenek dosud stále platí: Praktikovaná homosexualita je těžký hřích, proto nelze těmto párům žehnat nebo dokonce uvažovat o jejich církevním sňatku. Jenže preláti a teologové, kteří hlásají opak a ocitají se tím v diametrálním rozporu s ortodoxií, nejsou nijak postihováni, mají naprostou svobodu hlásat, šířit a také praktikovat své hereze. Pro zastánce pravé nauky Kristovy platí ovšem něco jiného: biskupové a kněží přející tradičnímu ritu jsou sesazováni z úřadů,adeptům kněžství je zakazováno svěcení, v nedávné covidové době byli postihováni duchovní, kteří poukazovali na souvislost vakcín s potraty atd.

Jenže všeho do času, Pán na věky. Čím více bude těch, kteří se dokážou postavit této lstivé taktice – tentokrát ne už v profánním světě, nýbrž přímo v Církvi – tím větší bude naděje na změnu.

PhDr. Radomír Malý

Poznámka:

Jako podklad byl použit článek na www.pch24.pl 19.6.2022.