Dříve boj, dnes kapitulace
Při sledování servility většiny hodnostářů Katolické církve vůči dnešnímu covidovému a vakcinačnímu diktátu je nutno se ptát: Bylo tomu tak i v minulosti, nebo jde pouze o fenomén současného tzv. aggiornamenta (doslova „zdnešnění“) vyhlášeného papežem Janem XXIII. v předvečer II. vatikánského koncilu?
Církevní tradice vždycky chápala svůj vztah ke světské moci dle příkladu sv. Jana Křtitele. Když vládce dával veřejné pohoršení nebo když vyhlašoval zákony odporující přirozenému mravnímu zákonu a Božím pravdám, dobří pastýři cítili povinnost ozvat se i za cenu oběti vlastního života. Sv. Jan Křtitel odvážně řekl tetrarchovi Herodovi Antipovi: Není ti dovoleno mít tuto ženu – a přišel o hlavu. Božský Spasitel se veřejně postavil proti nesmyslným rituálním předpisům, jimiž předáci izraelského národa sužovali prostý lid – a skončil na kříži mimo jiné i kvůli tomu.
Následování příkladu Krista a jeho předchůdce Jana Křtitele v této věci mnoha papeži, biskupy, duchovenstvem i laiky se vine jako zlatá niť celou historií Církve. Sv. Ambrož v Miláně ve 4. stol. zabránil císaři Theodosiovi ve vstupu do chrámu, poněvadž se dopustil v Soluni nespravedlivého krveprolití, jeho současník byzantský patriarcha sv. Jan Zlatoústý vystupoval proti císařskému dvoru na obranu utiskovaných poddaných – a skončil ve vyhnanství. V 7. stol. byl mučen, odsouzen k smrti a nakonec odeslán do exilu i papež sv. Martin I., když se vzepřel nároku císaře Konstanse II. vyhlašovat dogmata a vnucovat Církvi herezi monoteletismu (tj. že Kristus má pouze jednu přirozenost, božskou, nikoli božskou i lidskou zároveň). Do exilu musel na nějakou dobu v 9. století další papež sv. Mikuláš I., když odmítl legalizovat cizoložství lotrinského krále Lothara.
U nás se moravský metropolita sv. Metoděj o málo let později dostal do konfliktu s knížetem Svatoplukem, poněvadž se nezdráhal veřejně kárat jeho promiskuitní život. Pražský biskup sv. Vojtěch v 10. stol. odešel po konfliktu s knížetem Boleslavem II. z Čech, protože se nehodlal smířit s pohanským způsobem života mocných a s jejich podporou obchodu s otroky. Papež sv. Řehoř VII. v 11. stol. zemřel ve vyhnanství, neboť se postavil proti nárokům římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. rozhodovat o nominaci biskupů a opatů. V Polsku v 11. stol. krakovský biskup sv. Stanislav ze Szczepanowa a v Anglii ve 12. stol. canterburský arcibiskup sv. Thomas Beckett byli světskými vládci zavražděni, protože kárali jejich veřejné hříchy a odvážně čelili jejich úsilí poručníkovat Církvi.
Všichni tito jmenovaní papežové a biskupové jednali proti „duchu doby“, který vyzvedával údajná „práva“ panovníka diktovat Církvi svou vůli s tím, aby duchovenstvo se nevyjadřovalo k nemravnému životu vládců nebo k jejich neetickým nařízením na újmu poddaných. Tak si počínala i naprostá většina těch papežů a církevních hodnostářů, kteří se nesetkali kvůli tomu s pronásledováním, papež Innocenc III. např. na počátku 13. stol. pranýřoval anglického krále Jana Bezzemka, jenž se stal tyranem lidí.
V novověku reprezentace Církve v této linii pokračovala. Papež Klement VII. v 16. stol. dopustil raději, aby celá anglická církev odpadla od jednoty s Římem, než by souhlasil s nemravným postulátem krále Jindřicha VIII. na rozvod s řádnou manželkou Kateřinou a nový sňatek s Annou Boleynovou, i když renezanční „duch doby“ přál sexuálnímu hedonismu. V 16. stol. papežové Pavel III., sv. Pius V. a jejich nástupci v dalších staletích se vyslovovali ostře proti otroctví indiánů a černochů, ačkoliv se jednalo také o „ducha doby“. V 16. a 17. stol. sv. Pius V., Klement VIII. a Innocenc X. vystupovali na obranu obviněných z čarodějnictví, i když toto masové pohanské šílenství převládlo ve většině států Evropy, taktéž i generální inkvizitor Desiderio Scaglia.
V 18. stol. určovalo „ducha doby“ osvícenství a svobodné zednářství. Papežové rázně proti těmto zvrácenostem vystupovali, především Klement XI. a Benedikt XIV. Pius VI. radikálně odsoudil zvěrstva Francouzské revoluce, jež připravila především věrným katolíkům krvavou lázeň ve Vendée i jinde. Po obsazení Říma napoleonskými vojsky byl deportován do Francie, kde zemřel na zámku Valence. Neuhnul ani o milimetr. Jeho nástupce Pius VII. se rovněž dostal do konfliktu s Napoleonem, mj. i díky svému odporu proti rozvodu tohoto uzurpátora s řádnou manželkou Josefinou a cizoložství s Marii Luisou, dcerou rakouského císaře Františka. I on byl unesen do Francie a držen v internaci na zámku Fontainebleau. Papežové 19. stol. odvážně čelili módním ideologiím liberalismu a socialismu, zejména Řehoř XVI. a především hrdinný bl. Pius IX., který musel r. 1849 na nějakou dobu do dobrovolného exilu do Ghaety, neboť mu šlo o život.
Ve 20. stol. sv. Pius X. pranýřoval tzv. laicismus a odluku Církve od státu ve Francii navzdory popularitě, jaké se těšil tento směr zejména v intelektuálních kruzích. Pius XI. kategoricky odsoudil komunismus a německý nacionální socialismus, Pius XII. zorganizoval navzdory mnoha rizikům velkorysou pomoc pronásledovaným Židům. I pokoncilní papežové navzdory výrokům o „aggiornamentu“ měli odvahu vystupovat v některých situacích proti „duchu doby“, např. Pavel VI. r. 1968 ve své encyklice „Humanae Vitae“ odmítl módní trend sexuální revoluce, Jan Pavel II. zase řadou svých dokumentů a veřejných prohlášení vystupoval energicky na obranu nenarozeného života a nerozlučitelnosti manželství, podobně i Benedikt XVI.
Jenže jak to vypadá s pontifikátem papeže Františka? Má nějaký precedens v historii Církve? Ano, ve 4. stol. papež Liberius se „přizpůsobil“ tehdy dominantní ariánské teologii a odsoudil sv. Athanasia, učitele Církve a velkého obránce pravověrnosti. Podobně si počínal papež Honorius I. v 7. stol, jenž kapituloval před byzantským císařem Herakliem a přijal „v duchu doby“ herezi monoteletismu (srvn. výše). K tomu lze ještě připočíst zbabělé chování papeže Klementa V. na počátku 14. stol., jenž se podvolil francouzskému králi Filipovi IV. Sličnému a souhlasil s upálením templářů a likvidaci tohoto rytířského řádu, rovněž tak bychom mohli ještě uvést souhlas papeže Innocence VIII. z 15. stol. s trestáním údajného čarodějnictví smrtí. Jinak nenajdeme v dějinách Církve takové chování papežů ve vztahu ke světské moci a dobovým trendům, které by bylo srovnatelné s chováním současného papeže Bergoglia a jeho kapitulantstvím před současnou globalizací, neomarxismem, covidistickou a vakcinační diktaturou.
V duchu tradice Církve, jak jsme se ji snažili výše nastínit, by bylo naopak záhodno, aby papež a Vatikán jednoznačně pranýřovali genderistické tendence směřující k uznání jednopohlavních svazků, sexuální promiskuity a vícera pohlaví. Místo toho se setkáváme s tím, že papež jmenuje do vedoucích dikasterií kurie stoupence těchto směrů. Očekávali bychom právem, že se zastane nerozlučitelnosti manželství a postaví se za monogamní rodinu a její nezastupitelnost, on ale vydává dokument Amoris laetitia a další vyjádření, jež toto všechno zpochybňují, a staví se tak do stejné linie s „duchem doby“. Máme právo žádat, aby papež odsoudil současný náboženský a mravní relativismus a synkretismus, on ale nejenom umístil v aule Pavla VI. Lutherovu sochu, ale uspořádal přímo ve Vatikáně rouhačskou ceremonii s pachamamou a pronesl v Abú Dhabí blasfemická slova, že Bůh si „přeje různost náboženství“. To jsou jen ty nejzávažnější doklady Františkovy kapitulantské linie ve vztahu k duchu tohoto světa, který odporuje Bohu a Kristovu království.
Vrcholu dosahuje toto „aggiornamento“, které už zdaleka není „zdnešněním“, o němž blouznil Jan XXIII, nýbrž totální kapitulací před duchem tohoto světa, v současné covidistické a vakcinační diktatuře, kdy ministát Vatikán má smutné prvenství v uplatňování psychického teroru proti nenaočkovaným. Navzdory pokryteckým Bergogliovým výzvám k sociálnímu cítění a ohleduplnosti jsou ve Vatikánu nekompromisně vyhazováni z práce zaměstnanci, kteří se odmítají dát naočkovat. Činí tak přitom především z důvodu svědomí, neboť nechtějí se podílet na spolupráci, byť tzv. vzdálené, se zlem potratů, neboť nelze popřít souvislost tzv. vakcín s nimi. Papež František naproti tomu přijímá na audienci prezidenta USA Bidena, potratového zločince, aniž mu jediným slůvkem vytkne jeho jednání (jak nebetyčný rozdíl proti sv. Ambrožovi!), ba dokonce souhlasí i s tím, aby mu při mši, jíž se ve Vatikáně účastní, bylo podáno sv. přijímání a pochválí jej, jaký je prý „dobrý katolík“. Do vatikánské Akademie věd a Akademie pro život bylo už nominováno několik radikálních zastánců potratů, např. pověstný Jeffrey Sachs.
Tak hanebná kapitulace hlavy Církve a naprosté většiny světového episkopátu před duchem tohoto světa, který tentokrát má podobu bezbožecké vakcinační totality a sanitární diktatury, nemá opravdu v dějinách Církve obdoby a není srovnatelná ani s odsouzeníhodným chováním výše zmíněných výjimek mezi papeži. Na základě nadpřirozeného pohledu na dějiny je nutno současný pontifikát hodnotit jako nejhanebnější jidášskou zradu Církve, k jaké kdy v průběhu její dvoutisícileté historie došlo.
Její pošramocenou čest zachraňuje pouze hrstka statečných hodnostářů známých jmen: arcibiskup Carlo Maria Viganó, biskup Athanasius Schneider, arcibiskup Jan Pawel Lenga, američtí biskupové Thomas Tobin, Joseph Strickland, Salvatore Cordileone a ještě by se našli další, o nichž toho příliš nevíme, protože málo publikují, případně vůbec. Díky Pánu také za to, že nemalá část katolíků věrných Tradici, duchovních i laiků, odmítá vakcinaci a její teror. Jsme sice „malé stádce“, jenže Spasitel začínal s ještě menším. Proto neztrácejme naději, modleme se, důvěřujme a bojujme!
PhDr. Radomír Malý
Monotheletismus je blud, který tvrdí, že Kristus má pouze jednu VŮLI, totiž božskou a lidskou vůli že prý ne. Blud tvrdící, že Kristus má jen jednu přirozenost, totiž božskou, se nazývá monofysitismus! Snažte se, prosím, vyhýbat morálním a věroučným tématům nebo, když to jinak nejde, dávejte to před publikací ke kontrole vzdělanému katolickému knězi.
Ad to ne: Velmi dobře vím, co znamená monoteletismus, mnohokrát jsem o tom psal, byl to jen překlep, omlouvám se, jde o vůli, prosím pana Ignáce, aby to změnil, tj. 3. odstavec shora v závorce, tam by mělo znít: (Kristus má jen jednu vůli, tj. božskou…), prostě změnit „přirozenost“ za „vůli“. Jde o překlep v rychlosti psaní, o nic více, nevšiml jsem si toho.
Ad ToNe: Na základě jedné drobné chyby navrhujete, aby autor přestal samostatně psát?
Domnívám se, že je to přesně naopak – autor tnul „do živého“, možná a nejspíš do nějakého z kritizovaných, a ten se poznal a zareagoval.
Tak tímto svým postem jste panu Dr. fakt nepomohl.
On pan doktor těch problémů má vícero – třeba to nekonečné omíláním údajných čarodějnic, jako by snad neexistovaly. Přestože o nich mluví jak Písmo, tak exorcisté. Navíc, stačí se trošku o téma zajímat a je jasné, ze těchto lidí, kdo praktikují černou magii, i dnes jsou zástupy.
V článcích pana doktora jsem si nevšimnul, že by tvrdil, že čarodějnice a šamani neexistují, ale snažil se objasnit, v čem byla podstata a historie „honů na čarodějnice“.
„rovněž tak bychom mohli ještě uvést souhlas papeže Innocence VIII. z 15. stol. s trestáním údajného čarodějnictví smrtí.“
A podobných narážek se v jeho textech vyskytuje dlouhodobé dost.
Plyne z nich několik věcí. Mimo jiné i ty, jež jsem zmínil.
Ale nefunguje to, podobně jako Bachovy květové esence a homeopatika. Nikdy nikdo nevyčaroval ani zrnko soli.
Zrnko soli ne, jelikož ďábel ani žádný jiný anděl nemá moc nic stvořit. Ale může vzhledem ke své inteligenci a přehledu třeba celkem slušně předpovídat některé budoucí děje nebo Vás naučit cizím jazykům, zajistit bohatství atd. A po tom lidé touží obvykle víc než po stvoření zrnka soli.
Kníže tohoto světa nabízí tradičně všecky poklady světa. Názorně to bylo vidět v posledních dvou letech. A nepotřeboval k tomu stvořit ex nihilo ani zrnko, ba dokonce ani nikoho nenaučil jazyk, ani o nějakých předpovědích nemůže být řeči. Spíše se představil jako velký osvoboditel od chorob a své poskoky nechal tu a tam vynést trumf svůdně ozdobený tu pajazykem, tu papředpovědí, tu blížícími se složenkami.
Ad G. Smiley: Směšujete dvě rozdílné věci, schází vám rozlišovací schopnost. Něco jiného je existence satanských rituálů, magie a lidí, kteří se nechávají zasvětit. Mnohokrát jsem o tom psal a také přednášel, dokonce se i účastnil exorcismu nad jednou obětí toho. Ve své knize „Apologetická abeceda dějin Kat. církve“ o tom obsáhle píšu pod heslem „Ďábel, démoni“. Toto nebezpečí nijak nepodceňuji, naopak se tím velmi znepokojuji.
Něco jiného jsou ale čarodějnické procesy 14.-18. stol., kdy hlavně v německých zemích se rozmohla přímo hysterie kolem toho a na hranicích končili v naprosté většině nevinní lidé. To není můj názor, to je konstatování generálního inkvizitora z poč. 17. stol. kardinála Desideria Scaglii, jehož autoritu v tomto směru snad nebudete zpochybňovat. On požaduje naopak procesy proti soudcům, obviňuje je z porušování práva atd. Píši o tom ve svých článcích v Immaculatě a v uvedené knize „Apolog. abeceda…“ pod heslem „Čarodějnické procesy“.
Ad M.R. Děkuji moc za zastání se, velmi si toho vážím.
A co je špatného na tom, nechat si zkontrolovat článek od kněze? Nemělo by to být spíše něco zcela obvyklého, když se to týká víry?
Třeba zkontrolovat článek od absolventa semináře, kde se učí, že například první kapitola Genesis je jakási alegorie a smrt tu byla už stamiliony let tedy před prvním hříchem? Nebo od dalších, který je jedno, zda říkají „za všechny“ místo „za mnohé“ (bez ohledu na to, ve kterém jazyce“?
A kněží, kteří znají a učí katolickou nauku už vyhynuli? Já několik takových znám. Proč si nenechat zkontrolovat článek u nich?
Jestli máte na mysli pana „děkana“ z Faměrky, tak si pamatuji jeho tirády proti těm kdo odmítali oficielní interpretaci geologických vrstev jako vytvořených za miliony let. NeoFSSPX totiž podstoupilo branding a chce být „přijatelnější“.
Nebo slaměné panáky zcela vynechat?
Evidentně je míněn pravověrný kněz.
A jak tedy vznikly takto staré fosílie živočichů, jinak než že tito zemřeli? A nesnažte se tvrdit, že to bylo potopou, protože to by byly jinak seřazené a promíchané, např. králík s dinosaurem se nikdy nenašel. Kdyby fosilie vznikly potopou, byly by takové nálezy běžné. Nikdy se ale nic takového nestalo.
Ad XXx: Jak „staré“ fosílie máte na mysli? Datování fosílií stejně jako datování stáří minerálů a hornin je zatíženo „kruhovou logikou“ – „když něco leží takto hluboko, usazovalo se to xx let, tedy až to potkáme znovu, víme, kolik to má let“. A samozřejmě, že se nachází fosílie „v opačném pořadí“ a občas jsou smícháni suchozemští a mořští živořichové. Více informací o těchto věcech můžete číst např. na http://www.icr.org.
To, že mnozí podlehli usilovné masáži darwinistů a jiných „vědeckých“ ideologů neznamená, že Genesis neplatí a může se vyučovat jako alegorie.
Ad Stř. tmář: Vážený pane, nezlobte se, ale požadavek pana „to ne“, abych své příspěvky dával ke kontrole, je pro mne urážející. Je to podobné, jako kdybyste zkušenému starému krejčímu, který ušil spoustu šatů, řekl, aby si to nechal od někoho jiného zkontrolovat. Já jsem za komoušů studoval v podzemí teologii, potom přednášel církevní dějiny na teologické fakultě, jsem tedy profesionál a žádný amatér.
Za omyl, který vznikl záměnou monoteletismu s monofyzitismem, jsem se omluvil a náležitě vysvětlil, že se nejednalo o neznalost, nýbrž o momentální nepozornost vyvolanou rychlostí psaní (článek jsem opravdu psal ve spěchu, mám proto ponaučení, příště to dělat nebudu). Každý si může dohledat v mých knihách, jak v mých Círk. dějinách, tak v mé Apol. abecedě i jinde, že rozdíl mezi monfyzitismem a monoteletismem je mi jasný ,nota bene myslím, že se nic tak hrozného nestalo, šlo jen o poznámku v závorce, která se vůbec netýkala jádra věci.
Pane doktore, zcela chápu, že omyl prohození dvou podobných a příbuzných heresí (monotheletismus je jakýsi slabší odvar monofysitismu) je jen překlep způsobený momentální nepozorností, nikoli nedostatkem vědomostí. O tom žádná, sám podobných překlepů činím spousty. Jen mě zaráží, proč by mělo být urážlivé i pro vzdělaného katolíka dát svůj článek ke korekci vzdělanému pravověrnému knězi. Za našich časů to bylo běžné. Říkali jsme tomu pokora.
Ad Středověký tmář:
Je zjevné, že způsob jakým doporučil pan To ne korekci autorovi článku, mělo být podpásovou urážkou autora, který otevřeně poukázal na zbabělost a servilitu těch, co si říkají pastýři a od tématu odvést pozornost. Za mne se autor nepotřebuje nijak zvlášť obhajovat. Je normální, že v rychlosti se přesmyk může stát.
Jednou z vlastností skutečné pokory mj. je, že člověku dává sílu a zbavuje ho zbabělosti ve věcech víry. Domnívám se, že odkaz na skutečnou pokoru by měl směřovat jiným směrem. Pokora již byla prokázána tím, že chyba byla uznána a napravena.
Pokud jste ke korekci poskytoval své texty vašeho studovaného oboru v pozici studenta/čerstvého absolventa/doktoranda, asi bych to nenazýval pokorou, ale spíše vlastním krytím, které je u studentů v akademickém prostředí samozřejmě v pořádku. Ale nechávat si dávat ke korekci každý článek, když se oboru věnuji desítky let? To by spíše odkazovalo na jakýsi druh selhání mého studijního úsilí, nemyslíte?
Ad Stř. tmář: Když si nebudu s něčím jistý, tak se na příslušné pravověrné kněze obrátím, to dělám běžně, mám své přátele mezi duchovními. Ale proč to dělat, když si jistý jsem a s každým článkem na toto téma? Pokora je, jak víte zajisté z morálky a asketiky, pravda. A pravdou v mém případě je, že profesionálem v oboru církevních dějin a příbuzných disciplín jsem, 15 let jsem přednášel na teol. fakultě. Kdybych akceptoval váš požadavek, tak vlastně svoji profesionalitu popírám, dávám signál svému okolí, že nejsem kvalifikován tam, kde se to ode mne právem očekává.
Kdybyste si nechal článek s pokorou zkontrolovat vzdělaným katolickým knězem, tak by celé toto vlákno nemuselo vůbec existovat a o Vaší profesionalitě by nikdo nemusel pochybovat. Okolí by se o tom nedozvědělo. Hezký paradox že? Nedávno jste též měl pár přešlapů ohledně zámlky v učení sv. Alfonse. atd. Domýšlet se, že autor „To ne“ měl nějaké zlé úmysly je fakt paranoidní a je spíše ukázkou uražení ješitnosti to brá jakkoli negativně. Pax
Ad Mluvka 30.1.: Vážený pane, toto celé vlákno by nemuselo vůbec existovat, kdyby mi pisatel pod pseud. „to ne“ ve vší slušnosti napsal ve stylu: „Vloudil se vám tady nejspíš nedopatřením jeden omyl…“, jak je zvykem mezi slušnými lidmi, nejlépe kdyby mi to poslal na moji uvedenou emailovou adresu a nepublikoval to v diskusích pod článkem, já to tak alespoň vždycky dělám, když se s tím někde setkám. Zásadním problémem, pokud vám to nedochází, je, že on mne ponížil jako nevzdělaného a nekompetentního o těch věcech hovořit, což každý normální chápe jako osobní urážku.
A ještě k té zámlce u sv. Alfonse: Myslím, že jsem své stanovisko obhájil jako správné.
Pane doktore,se vší úctou, jako malé děcko přistižene při nepravosti tu reagujete vy. A není to poprvé, co máte problém, vypořádat se s kritikou.
Ad sv. Alfons – ne, neobhájil.
Ad Mluvka, Smil a Tmář. Nezdá se, že byste zrovna vy mohli něco hodnověrně radit o „pokoře“. Jeden „s úctou“ sdělí podstatně učenějšímu člověku, že má své texty konzultovat s nedouky, kteří odborné texty interpretují dle vlastních představ. A to na základě jednoho překlepu, kterého by si jindy ani nevšimli.
Naneštěstí se tento jev stal znakem pro naši současnost – nejen výše uvedení 3 komentátoři, ale kolik máme expertů virologů a epidemiologů!
ad. Dr. Radomír Malý
Vážený pane doktore Malý,
souhlasím s Vámi, že některé věty příspěvku pana „To ne“ z 25.1.22 jsou urážlivé a dehonestující s úmyslem nactiutrhání. Diskutující, kteří kritizovali Vaši (prý přehnanou) reakci na tento příspěvek, nechť se ráčí zamyslet nad tím, jak reagují na urážky a nactiutrhání týkající se jich samotných.
Ad Lu-Ma. Jediným možným vysvětlením toho, že znáte nauctiutrhačské úmysly pisatele To ne (krom toho,že by Vám je soukromě sdělil, je to, že jste to napsala Vy sama pod pseudonymem To ne. Teď jste mne opravdu zmátla a nevím, co si o tom myslet. Jde z toho trochu schíza.. Obvinit někoho z úmyslného nactiutrhání je hraní si na Boha. Kolikrát musím zpytovat své úmysly a vy soudíte úmysly druhých? Na urážky a nactiutrhání reaguji běžně a skoro denně v práci, „služebníci neužiteční jsme“. Autor „To ne“ byl akorát stručný a věcný. Každý se vyjadřuje svým stylem a hledat v tom hned zlé úmysly je fakt krajně nekřesťanské. Opak je nejspíš pravdou. Pax
Z dnešních seminářů v drtivé většině nevychází pravověrní kněží.
Ad To ne: „… ke kontrole vzdělanému katolickému knězi.“ A to má být zárukou čeho, prosím? Jako odpověď plně postačí, když si přečtu katechismus a podívám se kolem sebe, co se děje…
Chvála Kristu, že si vybral několik „nevzdělaných dělňasů“ jejichž srdce a rozum uznal za plně způsobilé nejen pro přijetí, ale také hlásání Pravdy.
Vaše poslední slova mne vskutku pobavila.
To by byla myslím celkem žertovná anketa – kolik z absolventů dnešních teologických fakult, držitelů magisterského titulu, kteří nicméně většinově neumějí ani pořádně latinsky, by dokázalo na první dobrou definovat rozdíl mezi monotheletismem a monofyzitismem. V kontextu tohoto článku je to navíc naprostá prkotina. Vy jste se nikdy takříkajíc neupsal?
Stačí přece vědět, že το θελημα je vůle a η φυσις přirozenost. To už dnes na fakultách neučí? Za nás to ještě učili.
ad Stř.tm.: Bez urážky – připadáte mi, jako když jste včera spadl z Měsíca na Zemi a nebo jste sa právě před hodinú vylúpl z jahody. Novoučení běží už přecejen nejaké to desetiletí. A nebo sa chcete dělat zajímavým? Každopádně dost kontraproduktivní diskuzní počin.
Vy vlastně netušíte, co se na fakultách učí, že ne?
Protože tohle se tam stále ještě učí. Věřte, nevěřte. Novoučeni totiž sestává z něčeho docela jiného.
Ad to ne: Ještě dovětek: Myslím, že kvůli obyčejnému překlepu v rychlosti psaní, za niž se omlouvám, nemusíte ihned zpochybňovat mé teologické vzdělání. V mnoha mých článcích a publikacích byste se dozvěděl, že vím přesně, co to monoteletismus je a že byl odsouzen na III. cařihr. koncilu r. 680, psal jsem o tom mj. i ve svých Církevních dějinách a v dalších knihách.
Strašný obraz rezignácie súčasných predstaviteľov Cirkvi na svoju povinnosť bojovať za svoje zverené stádo proti duchu sveta v moci zlého, a proti jeho súčasnej sanitárnej diktatúre, vyplýva aj z novej mentality putovania, ktorá nahradila nevyhnutnú mentalitu bojovania. Druhý vatikánsky koncil (1962 – 1965) priniesol tragický zlom aj v tejto významnej veci. Sanitárna diktatúra priniesla nám smutnú realitu, v ktorej mnohí súčasní predstavitelia Cirkvi zostali absolútne bezradne stáť. Tento dôsledok zmenenej mentality bolo možné predvídať, a došlo k jeho naplneniu. Nevyhnutný zápas s nepriateľmi škodiacimi spáse ľudí bol programovo nahradený putovaním, s cieľom dohodnúť všeobecné prímerie s každým.
Zhrnutie niektorých skutočností, týkajúcich sa premeny Cirkvi bojujúcej na Cirkev putujúcu, ponúkam vo svojom článku:
https://blog.postoj.sk/96117/cirkev-bojujuca-nemoze-byt-putujuca.
Nemyslím, že by František kapituloval, on diktuje a nejenom liturgický NOM – novus ordo mundi…
Oremus
Plody permanentní instrukce Alta Vendita, nic víc, nic míň
Pokud jde o boj s dnes tak aktuálním ďábelským covidismem, je v řadách církevních představitelů bojovníků jako šafránu. Podívejte se zejména na FSSPX – jaký boj vedou jeho představitelé? Žádný! Zde by tedy bylo namístě položit si otázku, zda u FSSPX rovněž nenastal jaksi potichu přerod z Církve bojující na církev putující… ?
https://gloria.tv/post/3AgaNj7z8HbABuyZcQK2kf7aK
Ad Anna Lavrova:
Niektorí kňazi FSSPX zažívajú prenasledovanie zo strany sanitárnej diktatúry v súčasnosti. Modlime sa, aby títo ľudia nestratili ducha bojovnosti, aj keby neboli podporení zo strany svojich vlastných predstavených.
https://wiadomosci.wp.pl/ksiadz-aresztowany-poslanka-pis-oburzona-coz-takiego-zrobil-6727320453798880a.
Ad Josef & Radomír-1:
Jistě, mezi řadovými kněžími se najdou výjimky, ale to nic nemění na tom, že postoj představitelů FSSPX ke covidismu, tedy oficiální postoj bratrstva, je k nerozeznání od oficiálního postoje novocírkve. Budiž to řečeno otevřeně a nahlas, aby se v Menzingenu a na Faměrce konečně chytli za nos.
Z mé druhé vlasti – Rakouska:
Právě jsme se rozloučili s mladým knězem ze sousední farnosti, který sloužil 4 roky tridentskou mši. Odchází, protože se nechce nechat „očkovat“. Neřekl kam odchází, jen to, že mu církevní vrchnost zakázala od 1.2. působit jako kněz, když se nenechá píchnout.
Zdravim z Vidne. Mohu se zeptat, o ktereho kneze se jedna?
Zdravim z Fohnsdorfu (Murtal).
Je to pater Obenaus ze Seckau. Na to, ze uz ctyri roky slouzi tridentskou msi jsem prisla teprve pred 14-ti dny a naprostou nahodou. Jinak navstevuji mse svate v Grazu nebo v Klagenfurtu. Ludmila Mayerl
Dekuji za odpoved. Tak toho jsem neznal. V techto koncinach znam jen P. Stolze od piusovcu v Grazu. Mozna by to chtelo jej k FSSPX nasmerovat, aby neskoncil jako Pater Mawdsley od videnskych Petrovcu…
Církev „putující“ do propasti se ukázala svou servilitou a zbabělosti. A jejích stádo většinou poslouchá , ještě to hájí.
Zdravím čtenáře, ale především bych rád poděkoval panu Radomíru Malému za skvěle zpracované téma. Podobné otázky, ohledně selhání současného papeže a mnoha biskupů si kladou i nekatolíci a ateisté. Překvapilo mě, že v diskuzi nikdo většinově věcně nedokáže autora článku podpořit, vždyť jde o nesmírně závažné téma. Rád bych si přečetl nějaký text od kritika překlepu-„Středověkého tmáře“-můžete vložit odkaz?
—
V dobách kritických a za epidemií se pořádala v minulosti vždy mocná procesí k Bohu, Panně Marii a světcům -patronům po celých oblastech, za úpěnlivých modliteb věřících. Asi není novinkou, že si věřící lidé povšimli načasování těch opatření a uzavírek vždy vrcholících na křesťanské svátky!
Je to pro mě důkaz, že má situaci pod svým drápem „duch antikristův“ a „duch světa“ je téměř nulovým odporem křesťanů posílen.
Ovce slyší hlas jiného pastýře, než Ježíše Krista, vtěleného Slova Božího.
–
Syn delší čas pracuje v kolektivu studentů Kláštera křížovníků v Praze na restaurování nástěnné fresky. Spolu s další neočkovanou studentkou je jim do areálu jídelny zakázán vstup na oběd, takže dostanou pouze okénkem do plastového nádobí nášup, ale společně nesmí s dalšími studenty usednout ke společnému stolu. Jídlo si mohou sníst pouze(na hanbě) na chodbě nebo přímo na stole s barvami a toluenem, v atmosféře plné pachu z barev apod. Zvláštní je, že smí potom několik hodin společně vedle sebe na stropě fresky a na lešení pracovat. Pracovat „křížovníci -personál“ povolí, ale jídlo je s omezením podle hlupáckých nařízení vlády a nadřízených. Tak jen aktualitu, jak to dopadá, když pastýř církve je nakloněn trendům zednářství, neomarxismu, genderu, a „duchu světa“. Křesťanská láska se zde vypařila spolu s chemikáliemi stropem do oblak.
Kdo slyšel skandální a lživé vyjádření Patera Křižovnika na Proglase, jako reakci na otevřený dopis abp. Graubnerovi, vůbec se nediví.
Máte moj obdiv, že dokážete tohle halasné lži-médium počúvat. Já bych to nedal.
Děkuji za článek, nyní i na Potiproudu. Týká se toho co mě bolí. Nicméně s nápravou musíme začít každý sám se sebou. Jde o odvahu a statečnost v úplném odevzdání Pánu Bohu a to všude tam kde žijeme.
„Bude-li každý z nás křemenem, bude i Církev z kvádru.“
Důkazem prorockého charizmatu Otce arcibiskupa Lefebvra je jeho „Otevřený dopis bezradným katolíkům“.
Když začnete číst, lehce vás zamrazí. – Účast papeže na pohanských modloslužbách, přejímání protestantských prvků, naprosté odchýlení se od Kristova evangelia a Tradice – vše ústící v to, že vzniká opravdu už zcela nové náboženství.
Otec Lefebvre udělal brilantní diagnózu – ani dnes není nutné k ní cokoli dodat.
Jedinou cestou, jak bojovat s pokusem modernistů zmocnit se Církve a udělat z ní anticírkev, je: žít sám v Pravdě, následovat svým vnitřním životem a svými skutky Ježíše Krista a Jeho svaté, vydávat lidem svědectví o evangeliu.
A v této době zlomu prosit našeho Pána o seslání Ducha svatého – protože mluvit o době po II. vatikánském koncilu jako o „druhých Letnicích“ je obyčejný náboženský podvod.
Skutečné druhé Letnice, ono seslání Ducha před Kristovým Příchodem, předpovězené v Písmu, si teď musíme vyprosit.