Vzpomínka na nenarozené 2020

Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.

V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým tento osud hrozí, a za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili.

Vzpomínka na nenarozené nevyžaduje žádné shromáždění, je možno se jí zúčastnit i doma či v práci. Obvykle ve facebookových oznámeních orientačně stanovuji dobu pro ni na cca 20-21 hodin, protože je jen dobré, pokud se naše modlitby v čase setkají, nicméně není to závazný čas, komu to nevyhovuje, může se pomodlit a zapálit svíčku i dříve či později.

K české Vzpomínce na nenarozené se lze veřejně přihlásit na této facebookové stránce. Tak tedy těším se na to, že večer v pondělí 2. listopadu se budeme všichni modlit (v době korony by na to měla většina z nás mít času více než dost)… Neváhejte upozornit a pozvat i své známé a příbuzné. V zemích, kde je Vzpomínka na nenarozené více zavedena, ji doprovázejí četné pro-life shromáždění a akce, v ČR je to zatím hudba budoucnosti, byť se to může snadno změnit.

Pokud byste chtěli při této příležitosti něco dobrého uspořádat, neváhejte. Nebo navštivte nějakou pravidelnou akci, pokud je k dispozici.

Ignác Pospíšil

8 Responses to Vzpomínka na nenarozené 2020

  1. Jan Kubula napsal:

    Nenarozené bytosti naši modlitbu nepotřebují.
    Tyto děti nemohou do nebe,protože nebyly pokřtěny, ale požívají nebeské blaženosti, tzv.limbus.
    nebo to už neplatí?

    • Maria napsal:

      Pane Kubalo nečetl jste pozorně. Modlitby jsou za děti kterým hrozí potrat, za obraceni a lítost těch kteří se na potratěch podílejí (lékaři ale i partneři těhotných či ti kdo k potratu přemlouvají). Za matky které o potratů uvažují.Dej jim,prosím, Bože sílu přijmout dítě,dej ať pochopí že dítě je tvůj nejkrásnější dar,pomož jim rozhodnout se pro život.

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Pokud vím, limbus není dogma, ale názor. Nicméně Maria má pravdu, špatně jste četl.

    • Realista napsal:

      Pane Kubulo, máte v tom zmatek. Nekřtěné zemřelé děti nemohou do nebe (viz Florencký koncil: „Duše všech těch, kteří zemřou v těžkém hříchu nebo i jen v hříchu dědičném po smrti ihned sestupují do pekla.“), to je pravda, ale rozhodně nepožívají nebeské blaženosti, jak píšete. ,Teologové se neshodují v otázce, jakými tresty tyto děti trpí. Ti nejoptimističtější, jako sv. Tomáš Akv., jim přisuzují přirozenou blaženost a přirozené poznání Boží (tedy pouze trest ztráty nebeské blaženosti, ale žádný trest smyslů), rozhodně však ne blaženost nebeskou, která spočívá v nadpřirozeném patření na Boha, ke kterému tyto duše uschopněny nejsou.

      • Zelenohlávkový pudink napsal:

        Prosím o nenapadání, ale argumentaci. Vyvraťte to logicky, chci se dozvědět podklad Vašeho názoru.

        Teze:

        1. Hitler spáchal horší zločin než Adam. Jakože děti Hitlera nedědí Osvětim? Proč další hříchy nejsou dědičné? Když vrah zemře nepotrestán, oběsil byste jeho děti, jako za císařské Číny? Jestliže ne, jste lepší než ten, kdo činí opak.

        2. Jak může kdo mít vinu, která nebyla založena jeho jednáním? Jestliže je vína přenositelná, jak jinak se ještě může distribuovat na nepodílející se? Deset deka hříchu! Ty děti trpí v pekle víc než při potratu.

        3.Konzentrazionslager Infernau! Abort macht frei. Ale kdo způsobí víc neštěstí?

        • Zelenohlávkový pudink napsal:

          Pochopte, kdybych si myslel, že je Bůh a je můj majitel, vůbec by mi nepřišlo na mysl nesouhlasit, kdyby si mě dál k večeři. Já jsem moly a cholerový bacil nestvořil, přesto je likviduji. Jsem jim ale blíže, než bych byl někomu jako Bůh. Ale přičítat mi skutek třeba pratety Eulálie, která zemřela, když mi byl rok, má daleko k rozumu, takže u tvůrce rozumu by mě to rozhořčilo. Jaký to má smysl? Kdyby osobní hřích nešlo odpustit a nebyl by dědičný, byl by to krutý, ale logicky konzistentnější postup.

  2. Zdravím,
    nevidím odkaz na žádnou Facebook stránku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *