Odkud se vzalo novověké otroctví?
Vylhaná a prolhaná mytologie moderního „humanismu“ tvrdí, že bílí křesťané zavedli otroctví indiánů a černochů na africkém a zejména na americkém kontinentě. Jeho obětmi byli prý nekřesťanští (animističtí čili pohanští) indiáni a černoši. Fuj, vy bílí křesťané, styďte se! To je poselství, které adresuje hnutí Black Live Matter (BLM) současné bělošské, potažmo celé křesťanské civilizaci. Poselství, jehož součástí jsou stržené nebo zdevastované chrámy, kříže a sochy světců v USA i v Evropě.
Jenže jaká je historická pravda? Úplně jiná. Zcela odlišná nejen od té, kterou hlásají zločinní demagogové BLM, ale i od té, kterou jsme čerpali ve škole z učebnic dějepisu.
1) Novověké otroctví domorodců na americkém a africkém kontinentu nebylo vynálezem bělochů, ale existovalo hluboce zakódované v samotné kmenové civilizaci pohanských indiánů a černochů. Bylo naprosto samozřejmé, že jednotlivé kmeny mezi sebou válčily. Vítěz u poražených vyvraždil ty, kdo nemohli „být užiteční“, ze zbytku učinil své otroky.
2) Když Španělé inspirovaní tímto příkladem (a zhnusení lidskými obětmi Mayů a Aztéků) brali na americkém kontinentu indiány do otroctví, král a císař Karel V. toto zakázal na nátlak katolických misionářů a papeže Pavla III., jenž vydal proti tomu r. 1537 zvláštní bulu. Totéž opakuje zhruba o třicet let později jeho nástupce sv. Pius V. a poté další papežové v 17. stol.
3) Otroky z černé Afriky začaly dovážet na americký kontinent koloniální státy: v 17. stol. protestantská Anglie, později v 18. stol. Francie a Portugalsko v čele s osvícenskými panovníky, jejichž dvory ovládali svobodní zednáři. Papež Benedikt XIV. (1740-59) vydal proti zotročování černochů a obchodu s nimi ostrou bulu, zatímco koryfej protikřesťanského osvícenství a „otec novodobé tolerance a svobody svědomí“ Francois Arouet Voltaire přesně v téže době investuje nemalou část svého majetku právě do obchodu s černými otroky, dopravovanými z Afriky na americký kontinent. Ve svých „Esejích o mravech“ Voltaire píše, že černoši prý nejsou lidmi, nýbrž jakýmisi zmetky vzniklými z pohlavního styku lidí a opic. Také papežové 19. století nekompromisně vystupovali proti zotročování černochů a obchodu s lidmi, nejradikálněji Řehoř XVI. v bule „In Supremo Apostolatus“ r. 1839. Brazílie jako poslední stát v Jižní Americe zrušil otroctví černochů r. 1888 na nátlak papeže Lva XIII. a brazilských biskupů.
4) Je pohádkou, která překonává i bratry Grimmy a Boženu Němcovou, že bílí otrokáři černochy v Africe chytali kdesi v pralesích, jak jsme se to učili ještě v učebnicích dějepisu za mých mladých let. Nikoho chytat nemuseli, to by bylo příliš nákladné a nebezpečné. Způsob, jak si v Africe opatřit černé otroky, byl mnohem lehčí a prozaičtější. Prodali jim je sami černí kmenoví náčelníci, kteří – jak je uvedeno v bodě 1) – otroky vlastnili. Platidlem ze strany bělochů byly buď zlato, nebo sudy pálenky. V mnoha případech nemuseli bílí otrokáři ani vážit dlouhou cestu z přístavu v Africe za černými kmenovými náčelníky do vnitrozemí, protože přímo v přístavních městech vystavovali své „lidské zboží“ mohamedánští obchodníci ze severní Afriky, neboť v islámu otroctví bylo a je dosud normální sociální institucí, stejně tak obchod s otroky. Muslimští kšeftaři je prostě odkoupili od černošských kmenových náčelníků a v přístavech prodávali severoamerickým nebo jiným otrokářům.
5) Novověké otroctví, zvláště pak obchod s lidmi, je z morálního hlediska něčím absolutně neobhajitelným. Docházelo při něm i k takovým zvěrstvům, že se fingovalo ztroskotání lodi a koupení otroci byli při tom házeni do moře, aby otrokáři mohli vyfasovat peníze, neboť už tenkrát existovalo pojištění a s ním i pojišťovací podvody. Vinu na obchodu s otroky však nenesou jenom bílí otrokáři, ale stejnou, ne-li ještě větší měrou černí pohanští kmenoví náčelníci v Africe (srvn. b. 1)) a hnědí mohamedánští obchodníci s „lidským zbožím“. Ideovým podkladem bělošského otrokářství byly: a) radikální směry angloamerického protestantismu, které považovaly černochy za méněcennou rasu; b) protikřesťanské osvícenství a zednářství, jež zejména v 18. století ovládlo politickou scénu v Anglii a později v USA, ve Francii a v Portugalsku, čili v zemích, které hojně obchodovaly s otroky a otroctví pěstovaly. Názory Voltairea, nejvýraznější myšlenkové autority osvícenců té doby (srvn. b. 3)), byly směrodatné.
6) Katolická církev nenese na novověkém otroctví vůbec žádnou vinu, neboť její magisterium, především papežové, jednoznačně odsuzovali toto zlo (srvn. b. 2, 3)), katoličtí misionáři indiány a černochy bránili, což platí zejména o sv. Juniperu Serrovi, františkánovi a zakladateli města San Francisco v 18. stol., jehož sochy se staly nyní terčem řady devastací přívrženců BLM. Prý to byl „bělošský kolonizátor“. Pokud se někteří španělští nebo portugalští otrokáři hlásili ke katolicismu, tak se ocitli v rozporu s církevní naukou a s církevní autoritou. Viníkem bělošského otrokářství nebyly proto Katolická církev a její nauka, nýbrž naopak odvrat od ní, nejprve protestantská apostaze a poté osvícenské bezbožectví.
7) Navzdory veškerému jasnému odmítnutí novověkého otroctví je však třeba říct, že černým otrokům v jižanských státech USA v 19. století se přece jen dařilo lépe než otrokům u afrických kmenových náčelníků téže barvy pleti nebo u muslimů. Někteří plantážníci na jihu USA je sice krutě trestali (bičování), ale jiní, hluboce věřící protestanté, si přece jen zachovali smysl pro křesťanské chování a zacházeli s nimi lidsky, někdy je považovali téměř za členy rodiny. Proto nepřekvapuje, že ve válce Jihu proti Severu (1861-5) vytvářeli mnozí černí otroci dobrovolnické domobrany na obranu svých otrokářů a bojovali na straně jižanské Konfederace proti severské Unii, která otroctví zrušila. V průmyslových státech Unie dominoval ekonomicky i politicky liberální kapitalismus, který si cenil člověka jen podle výkonnosti, jinak jej nezajímal. Paradoxně tedy černoch na severu v New Yorku či v Chicagu, byť formálně svobodný, se velmi často měl materiálně hůř než černoch-otrok u jižanského farmáře, neboť dostával nezřídka nedostatečnou mzdu nebo byl bez práce a hladověl, zatímco jeho nesvobodný krajan „pod bičem otrokáře“ se nemusel hladovění obávat.
8) Emancipace černochů do americké společnosti po zrušení otroctví r. 1865 probíhala sice pomalu, ale nezadržitelně. V řadě států USA platila rasová segregace, která však nepředstavovala nerovnoprávnost černochů. Znamenala pouze to, že existovaly oddělené školy od základních až po univerzity pro černé a pro bílé. V průběhu 20. století se zformovala černošská inteligence a černošská podnikatelská elita. Za éry prezidentů Johna Kennedyho (1960-3) a Lyndona Johnsona (1963-9) byla rasová segregace zrušena a zavedena ve prospěch černochů „pozitivní diskriminace“, což znamenalo, že černoši mají mít přednost při přijímání k univerzitnímu studiu nebo do zaměstnání, zvláště na vedoucí posty. Od šedesátých let 20. století má černoch právě kvůli barvě své pleti větší šanci udělat profesní kariéru než běloch. Paradoxně veliteli policie, která je v agendě BLM nejvíce napadanou institucí kvůli domnělému protičernošskému rasismu, bývají velice často právě černoši. Tito Afroameričané, jak se dnes oficiálně nazývají, jsou zastoupeni v obou komorách Kongresu i ve vládě, jeden z nich (Barack Obama) se stal dokonce prezidentem USA. O nějakém útlaku černých občanů nemůže být proto ani řeči.
9) Antagonismus bílých a černých vedl často k rasově motivovaným aktům nenávisti a bojům. Bylo to oboustranné. Běloši měli svůj Ku Klux-Clan, černoši zase své ozbrojené organizace používající násilí, současná BLM je jejich dědicem. Je pravdou, že bílý policista použil proti černochu G. Floydovi, mimochodem narkomanovi a výtržníkovi, nepřiměřený zákrok, jenž měl za následek jeho smrt. To se hájit nedá, jenže podobného násilí se na oplátku často dopouštějí černí policisté proti bělochům, o čemž média z důvodů politické korektnosti mlčí. Bělošský rasismus je dnes velice slabý, neboť bílí Američané a také Evropané jsou neustále bombardováni mediálním lynčem, jakoby mohli za otroctví a všechno zlo, které v minulosti černochy potkalo. Mezi bílými převládá v důsledku toho jakýsi podvědomý pocit viny jen proto, že se narodili jako běloši. Radikální černošský rasismus naproti tomu ukazuje svou pravou tvář.
10) BML řádí nejen na americkém kontinentu, ale i v západní Evropě. Všude jsou nejen káceny sochy Kryštofa Kolumba, Georgese Washingtona nebo Winstona Churchilla (to všechno prý byli buď otrokáři, nebo rasisté), ale také devastovány kříže a sochy Panny Marie a světců, neboť jde o bělochy, i Kristus Pán, zobrazovaný jako muž bílé pleti, musí zmizet. Tak to požaduje současný americký vůdce BLM Shaun King. Francouzská pobočka BLM v souvislosti s požárem katedrály v Nantes vydala prohlášení (zveřejněné v kath.net a také v LifeSiteNews 20.7.2020), že zničení této svatyně vítá, protože prý byla postavena z peněz získaných obchodem s otroky. Historická fakta jsou ale taková, že chrám v Nantes byl zbudován v 15. století, obchodování s černými otroky však započalo až v 16. století. Vrcholem drzosti je potom požadavek BLM, který už je praktikován na některých konzervatořích a katedrách hudebních věd, aby z výuky zmizely skladby hudebních velikánů Bacha, Haydna, Beethovena aj., jakož i každá zmínka o nich, neboť to prý byli běloši a rasisté (uvádí pch24.pl 21.7.2020).
11) Černošské hnutí v USA žel postrádalo morálně příkladnou integrující osobnost, která by vzbuzovala úctu. Baptistický pastor Martin Luther King, zavražděný r. 1968, je sice některými za takového považován, ale neprávem. Snažil se uplatnit v černošském hnutí metody nenásilného odporu Mahátmy Gándhího, ale neúspěšně. Jeho osobní život byl nemravný, což dokazuje i jeho manželka Correta, která napsala po jeho násilné smrti r. 1968 knihu „Můj život s M.L.Kingem“. Byl to erotoman, který neustále střídal mladé ženy v posteli jako onuce, ještě v noci před svým zavražděním měl u sebe v hotelovém pokoji jednu černou a jednu bílou prostitutku.
12) BLM je inspirována neomarxismem a podporuje agendu LGBTQ+ . Údajně vede boj na obranu utlačovaných menšin, jimiž kromě černochů jsou prý homosexuálové, lesby a transsexuálové, jakož i ženy, jimž zákony neumožňují zcela svobodně se rozhodnout pro potrat. V Evropě jsou podle ní utlačovanou menšinou migranti. V boji za údajné „osvobození černochů“ je průsečíkem veškeré její agendy otroctví před 150 a více lety. Pokrytecky přitom mlčí o současném, reálném otroctví, které je mnohem strašnější. V muslimských státech dodnes existuje buď oficiálně (Sudán), nebo neoficiálně (Saudská Arábie). Otroci a otrokyně černé pleti (!), především děti, jsou unášeni a kupováni právě v Africe. Jejich osud ale BML, jež tolik bojuje za údajná práva utlačovaných černochů, vůbec nezajímá. Otrokáři v tomto případě nejsou totiž běloši.
Nicméně je nezajímá ani současné otroctví ze strany bílých Evropanů, které také reálně existuje, ačkoliv se to zdá neuvěřitelné. Katolické hnutí „Solvodi“ (zakladatelka Lea Ackermannová r. 1985) již léta pomáhá v Německu i v zahraničí ženám a mladým dívkám z Azie a z Afriky, které se stávají obětmi „obchodníků s lidským masem“. Lákají je nabídkami pracovních příležitostí v pohostinství nebo v cestovním ruchu, potom je ale zavřou do hampejzů a přinutí k prostituci. A nejen to. Někteří z těchto západoevropských nebo amerických zločinců a čuňáků kupují své oběti od muslimských kšeftařů, jiní zase posílají na jistá místa v Africe nebo v Azii své gangy, aby unášely především nezletilé děti, případně je odkoupily od samotných rodičů nacházejících se v těžké ekonomické situaci, jimž nabídnou horentní sumu peněz. A neběží pouze o dívky, nýbrž také o chlapce, kteří poté skončí v některém homosexuálním hampejzu. Solvodi několikrát zveřejnilo konkrétní údaje, které se setkaly s absolutním nezájmem vlád.
A nejen to. I papež František a další nositelé magisteria ve Vatikánu a v inkriminovaných zemích o tomto nikoli minulém, ale současném strašlivém otroctví mlčí. Rozdíl proti magisteriu 16.-19. století, kdy papežové a biskupové aktivně vystupovali proti otroctví a misionáři otroky rudé a černé barvy pleti bránili, je zde očividný. Až jednou za pár staletí budou historikové srovnávat papeže 16.-19. století, byť i jen pod zorným úhlem lidskosti a zastání se pronásledovaných, se současným pontifikátem, jak asi František a jeho tým obstojí v porovnání se sv. Piem V., Benediktem XIV. nebo Řehořem XVI.? Kdo se proti evidentnímu zlu ozval a kdo naopak mlčel a zvolil si pseudotéma migrantů a domnělé ekologické katastrofy, aby proti opravdovému zločinnému svinstvu nemusel pozvednout hlas? Odpověď ponechám na čtenářích.
PhDr. Radomír Malý
Krom dnešní, cudně zamlčované resuscitace otroctví u mohamedánů je potřeba vzpomenout i další libůstku progresivní levice – komunismus. Ten, jak známo, zavádí otroctví na veškerém dobytém území a v mnoha částech země nikdy neslevil ze svého panství nad lidskými dušemi (Asie, Afrika, aj.) a v dalších (ČR, aj.) se nikdy nepřestal s nemalým úspěchem drát k moci.
Prosím o faktické doplnění úlohy, kterou sehrál – byť se škechetnými úmysly a soucitem k decimování amerických indiánů – biskup Las Casas v r. 1517 při importu otroků z Afriky. Děkuji.
Omlouvám se za pozdní odpověď, ale byl jsem na duchovní obnově na Sv. Hostýnu, odkud byla emailová komunikace méně snadná. Odpovídám proto až nyní: To, že bl. B. Las Casas inicioval import černých otroků do španěl. kolonií v Americe, je mýtus. Je pravdou, že tento řeholník dosáhl nakonec po vytrvalém úsilí a mnoha bojích u špan. úřadů v Madridu zrovnoprávnění indiánů s bělochy. Bílí latifundisté, když nemohli od té doby, tj. cca od 30. let 16. stol., brát do otroctví indiány, kupovali proto od muslimů černé otroky. Neexistuje ale nikde žádná písemná zpráva, že by to Las Casas přímo a osobně navrhoval. Dočíst se o tom lze v knize (mám ji v polštině) „Czarne karty Kościola“ od Vittoria Messoriho. Jedná se nejspíš o podobný hoax jako v případě tvrzení, že papež Lev XII. poč. 19. stol. zakázal očkování proti neštovicím – nikde se v aktech Sv. stolce jakýkoliv dokument na toto téma nenachází, úplně stejná situace je i v případě Řehoře XVI., jenž prý měl zakázat cestování vlakem, neboť je to „výmysl ďáblův“.
Děkuji za odpověď. Četl jsem to jako poznámku ve velmi seriozní a podrobné knize: F. Brdlík – Průvodce po dějinách… z r. 1893.
Já to vnímám tak, že začal kulturní a společenský boj o přežití. A uvědomme si,k čemu bylo smlouvání a dohody s Hitlerem, Stalinem nebo s jakýmkoli vrahem a násilníkem. Myslím, že budeme sklízet plody naší dlouholeté lenosti, pasivity a pohodlnosti. Zcela jistě přibyde mnoho nových mučedníků. A ještě víc duší se odvrátí. Nicméně, nikdy žádný plán nevyjde tak jak je nalinkován. Byli jsme tu dva tisíce let a budeme i dále. Ale podle mě je čas na zbrojení, studium a přehodnocení životních principů.
Přesně tak. Já se nejvíc bojím o narozené děti. V Nizozemsku je vraždí do jednoho roku (Groningen protocol), pokud mají rozštěp páteře nebo hydrocephalii. V Belgii je dle nového článku na lifenews 95% lékařů pro vraždění nařízených dětí. A nejmladší oběť „dobrovolné“ euthanasie v Belgii má devět let. Bojím se o děti, osobně znám několik handicapovaných dětí a bojím se, že za 30 let se takové budou i po narození vraždit. Že mi třeba neteř řekne, že postižená sestra její spolužačky musela na eutanazii.
To je ale zvěrstvo. Jako by se hydrocefalus s nedal operovat shuntem. Určitě to dokážou taky, jen jsou líní jak prasata a nechce se jim na nemocné děti dávat peníze.
https://www.stoplusjednicka.cz/mauritanie-posledni-basta-otroctvi
Zatímco média řeší zatčené výtržnice v Rusku, tak v Nizozemsku se za mlčení všech vraždí kojenci (Groningen protocol) a v Mauretánii žije každý pátý člověk v otroctví.
Současní francouzští otrokáři https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=31515
Tohle mě děsí, oni chtějí vraždit děti do narození 🙁
https://zazivotdetiprolife.webnode.cz/prolife-novinky/ tady o tom píšu více, mám k tomu i koláž.
Zrovna jsem na dovolené v Polsku. Tady je svět ještě v pořádku. Je mi smutno, že každé desáté dítě, které tu vidím, by v mojí krvavé zemi bylo zavražděné. Včera jsem byl v zoo v Poznańi. Nikdy jsem neviděl tolik mladých maminek s dětmi. V Česku je většinou prostě zavraždí.
Nejvíc nechápu dvě věci – Čecha, který je nacista, když nás nacisté chtěli vyvraždit nebo zotročit a Poláka, který je pro legalizaci potratů, protože právě on možná žije jen díky jejich zákazu.
V Maďarsku zveřejnili zajímavou studii o tom, proč lidé nechtějí třetí dítě. Stejně jako u nás tam děti v autě musí být v sedačkách. Ale do běžného auta se 3 sedačky nevejdou a na větší většina rodin nemá. A tak vláda zavedla příspěvek na auto rodinám se třemi a více dětmi.
Píšu o tom tady https://voxpopuliblog.cz/zivoty-francouzskych-novorozencu-v-sazce-hrozi-navrat-do-staroveku-potraty-z-duvodu-psychosocialni-uzkosti-matky-minutu-pred-narozenim-prasata-s-organy-cloveka-a-geneticke-modifik/
V reakci na 13. dodatek Ústavy USA o zrušení otroctví Svaté oficium v roce 1866 vydalo a papež Pius IX. podepsal Instrukci, v níž se mimo jiné praví: Prodávání, kupování, vyměňování či darování otroků není v rozporu s Božským a přirozeným zákonem.
Ale tohle je OK i ze zcela liberálního pohledu, ne? 😉 Jistě je morálně nejen přijatelné, ale dokonce žádoucí (vy)koupit otroka z otroctví. Aby ale někdo mohl kupovat, marná sláva, musí někdo prodávat, no tak těžko myslet, že by kupující koupí uváděl prodávajícího do hříchu. Takový prodej je dále jen specifický termín pro výměnu za peníze, jistě lze ale měnit i za něco jiného. No a když lze otroka prodat či vyměnit, musí být přijatelné i jeho darování. Kde vidíte problém? 🙂
Jenže pár vět předtím se píše, že „samotné otroctví jako takové není vůbec v rozporu s přirozeným a Božským zákonem“. Zato o vykupování otroků z otroctví zde není ani slovo.
A Vy si snad myslíte, že samotné otroctví je v rozporu s přirozeným a Božským zákonem? Jak je tedy podle Vás možné, že tentýž Bůh svým positivním zákonem otroctví v určitých případech ukládal, anebo nařizoval otrokům, aby neusilovali o propuštění? Problém otroctví není v něm samém, ale v tom, že s ním často bylo akcidentálně spojeno mnoho hříchů, a proto Církev, ač nikdy otroctví neprohlásila za samo v sobě nedovolené, doporučovala otroky propouštět.
Otroctví je v naprostém rozporu s Božím zákonem. Rané křesťanství se sice formálně tvářilo, že není, protože by v otrokářském světě nepřežilo, ale je to dost průhledný fake. Protože to, co křesťanství povoluje a říká tomu otroctví, není otroctví. Skutečné otroctví znamená, že pán je neomezeným vládcem nad tělem, životem a smrtí svých otroků, stejně jako třeba svých koz, kravek, brojlerů… Otrok fakticky vůbec není člověk, ale jen a pouze majetek bez jediného sebemenšího práva.
Rané křesťanství sice formálně otroctví povoluje/toleruje, ale zároveň fakticky zakazuje, když stanoví, že i otroci jsou lidé a bližní, a tudíž je třeba respektovat jejich lidská práva. Otrokář, který bude respektovat křesťanská pravidla pro zacházení s otroky, už není otrokář, protože už nemá absolutní právo vládnout tělu ani životu a smrti svých otroků. Nesmí je nutit k sexu, nesmí je zabít či týrat (nejde-li o spravedlivý trest), musí s nimi zacházet jako s lidmi. Křesťanští otroci by neměli prchat od svých pánů, ale ti by je měli propouštět a v každém případě s nimi mají zacházet jako se svými bratry v Kristu. To přece není otroctví, to už je něco, co má mnohem blíže k nevolnictví.
Chybně rozšiřujete definici otroctví. Nepatří do ní zločiny, právo nad životem či zdravím otroka. To je zneužití otroctví, ke kterému ovšem často docházelo, proto Církev radila otroky propouštět, ale nikdy to nepřikazovala, protože otroctví samo o sobě není proti Božímu zákonu přirozenému ani positivnímu. Naopak, positivním zákonem Božím bylo pro dobu starozákonní pro jisté případy přikázáno. To jen potvrzuje, že Vaše definice otroctví je mylná. Hospodin by nemohl přikazovat mít vládu nad tělem či životem otroka. A přeci otroctví přikazoval. Ergo.
Mimochodem i u některých pohanů neměl otrokář vládu nad životem a zdravím otroků. Např. u mnohých slovanů. Proto se v některých slovanských jazycích používá stejné slovo pro otroka a dítě (třeba ve Slovinštině). Otrok byl stejně jako dítě člen rodiny, ale neplnoprávný.
Vycházíte z křesťanské redefinice otroctví, ne z původního a hlavního významu tohoto slova. Čímž vlastně potvrzujete, co tu tvrdím já.
Otroctví povolené křesťanstvím není to, co se tím běžně myslelo či co definovalo právo pohanského Říma, je to redefinice, která má blíže k nevolnictví, o pravé otroctví se nejedná.
Páni ve středověku měli právo nevolníka zabít jen tak, bez soudu, prodat ho, právo první noci (i když ne oficiálně – ale fakticky to prováděli ještě milostpáni a jemnostpáni za První republiky). A kdyby tato práva páni neměli oficiálně, nebylo by to nic platné, protože nevolníci se samozřejmě nemohli soudit.
Ad Gj….: Jako historik musím považovat vaši větu, že „páni ve středověku měli právo nevolníka zabít bez soudu…právo první noci….“ za aprílový žert. Nevolníci se nejenže mohli soudit, existovaly totiž specielní soudy řešící spory mezi vrchností a poddanými, ale mohli se odvolat až ke králi. Bylo by to na dlouhou debatu. Nešiřte tedy nesmysly!
Nikoliv. Až postupně se práva nevolníků oklešťovala. Ale nikdy nemohli být bez soudu vražděni. Páni, kteří to dělali, pak byli souzení. Naopak vím o jedné vesnici, kde jim nechutnalo pivo u jednoho panství a tak si vysoudili, že jim bude posíláno pivo z jiného panství.
Pane doktore, musím samozřejmě jako laik brát v potaz Váš odborný názor, i když mi při tvrzení „nevolníci se s pány mohli soudit“ je, jako kdyby mi lékař infekce řekl, že žlutá zimnice se dá kauzálně léčit chininem tak jako malárie. Odkažte prosím na článek, pokud Vám to nebude činit zdržení nebo jiné problémy, kde se to vysvětluje. Vy byste taky nevěřil, kdyby všichni Vaši učitelé zdravovědy v životě varovali před pojídáním topinamburů jako jedovatých a nikdy byste neslyšel o existenci opačného názoru, a varoval byste před nimi druhé. Vám jsou historická data samozřejmá, tak jako stavař ví, co je to architráv, ale neměl by obviňovat z žertování toho, kdo by řekl, že je to druh motýla, což mu všichni z okolí v životě řekli.
Dr. Malý: Nevolníci se nejenže mohli soudit, existovaly totiž specielní soudy řešící spory mezi vrchností a poddanými, ale mohli se odvolat až ke králi.
Tak mi vysvětlete, proč se příbuzní první oběti čachtické paní nesoudili? Proč ne příbuzní oběti druhé, třetí atd., proč jich muselo být 20 až 2000 (dle různých zdrojů), než byla odsouzena k fešáckému domácímu vězení?
Kombinace úplatků a hrozeb. Proč je i dnes tak obtížné odsoudit šéfy podsvětí? Ze stejného důvodu.
Už se to tady na stránkách jednou v nějaké starší diskusi řešilo. Včetně toho dokumentu posvátného oficia, který zmiňuje Felix Leo. Dokonce jsem na něj dával tenkrát i odkaz. Možná si někdo bude pamatovat, u jakého článku ta diskuse byla. Otroctví jako takové v rozporu s přirozeným zákonem není. Bylo-li by, nemohl by o něm sv. Pavel inspirován Duchem sv. psát tak, jak psal. Musel by ho zakázat za jakýchkoliv podmínek. Samozřejmě s přirozeným zákonem v rozporu bude, když význam slova „otroctví“ nerozumně rozšíříme, takže v něj zahrneme např. sexuální otroctví nebo nucení k modloslužbě apod. Není k tomu ale důvod.
Naopak, to Vy zcela nepodloženě zužujete význam slova otroctví na jeho křesťanskou redefinici (respektive jeho křesťanstvím tolerovatelnou formu), která je ale zcela neslučitelná s tím, jak to slovo chápala tehdejší společnost a právo pohanského Říma. A troufám si tvrdit, že i s tím, jak je slovo otroctví chápáno dnes.
Jinak ještě ta poznámka o tom, že se údajně rané křesťanství nějak tvářilo, protože by jinak nepřežilo, je naprosto nemístná, urážející a z historického hlediska navíc naprosto absurdní ve spojitosti s tím, jak se křesťané chovali a jak málo jim záleželo na lidských ohledech.
Já užívám pojem otroctví v tom významu, v jakém jej užívá Duch svatý např. ve Starém zákoně. A to prostě v rozporu s Božím zákonem není. Těžko užíval Duch svatý ve Starém zákoně „zúženou křesťanskou redefinici“. Ale jestli je Vám milejší definovat otroctví podle toho, jak jej zneužívali někteří pohané, prosím. Můžete takto užívat třeba definici manželství. A vejde se Vám do něj klidně cokoliv.
A rituální předpisy ze Starého zákona jsou také stále platné, nebo je, podobně jako starozakonni definici otroctví zrušil – naplnil Kristus a jeho zcela jiné pojetí?
Ignác Pospíšil. Otroctví je v naprostém rozporu s Božím zákonem.
To si samozřejmě myslím i já. Ale Pius IX. tvrdí v citované instrukci pravý opak.
Dále:
Řehoř IX. začlenil podporu otroctví do CIC.
„Andělský učitel“ si libuje, že otroctví … je vhodné a společensky přínosné.
Atd. atd.
Otroctví – neotroctví.
Ad Felix Leo: Můžete mi uvést přesnou citaci tohoto dokumentu Sv. oficia s podpisem bl. Pia IX.? V jakém zdroji jste jej četl? Pokud si vzpomínám, v Denzingerovi, který uvádí všechny autentické dokumenty Sv. stolce, jsem na nic takového nenarazil (momentálně ho nemám u sebe). Celé je to velmi nepravděpodobné, nejspíš na stejné úrovní s novinovými články o tom, že papež Lev XII. prý odsoudil očkování proti neštovicím a Řehoř XVI. prohlásil železnici za „dílo ďáblovo“ a zakázal věřícím tohoto dopravního prostředku používat. Chyba je jen v tom, že nikde dokumenty tohoto typu ve vatikánských archivech nelze najít a nikde nebyly Sv. stolcem publikovány. Tak tomu nejspíš bude i s tím, který uvádíte, a pokud je pravdivý, půjde nejspíš o vytržení jedné věty z celkového kontextu, což nepřátelé Katolické církve již léta dělají.
Já jsem v článku uvedl jména papežů, kteří jasnými a závaznými slovy otroctví odsoudili, jakož i obchod s nimi – a to jsem ještě nejmenoval všechny. Že by Pius IX. postupoval vědomě v rozporu s ustanovením svých předchůdců, se mi jeví absurdní. Naopak – jak uvádí Stanislaw Krajski ve svém polsky psaném životopise Pia IX. – ten vydal r. 1862 breve Gravissimas adresované arcibiskupům New Yorku a New Orleansu, kde se jasně vyslovuje pro zrušení otroctví a pro mír. Na webu edis.upol.cz (vygooglujte si to) najdete jednu diplomovou práci z Olomouce, kde autorka s odvoláním na zdroje píše, že mezi Sv. stolcem a USA došlo k rozladění, protože „papež Pius IX. se vyslovil pro zrušení otroctví“, což bylo chápáno jako vměšování se do vnitřních záležitostí země. Pravdou je pouze to, že Pius IX. r. 1863 přijal delegaci prezidenta jižanské Konfederace J. Davise, ale v oficiální zprávě nikde není řeč o schvalování otroctví a obchodu s otroky, pouze o naléhání papeže na ukončení občanské války.
Ad dr. Malý:
Původní Denzinger vyšel v roce 1854, takže tam nemohl být dokument z roku 1866 zachycen. V dalších vydáních se různá prohlášení doplňovala i vypouštěla, takže Denzinger nemůže být použit jako doklad kompletnosti – vaše tvrzení, že „uvádí všechny autentické dokumenty Sv. stolce“, je zavádějící. Nebo si snad myslíte, že všechny autentické dokumenty Sv. stolce se mohou vejít do knihy pár centimetrů tlusté? Pokud se nemýlím, sám jste se kdysi kriticky vyjádřil o vydáních Denzingera po 2VK.
Uvedená instrukce Svatého oficia má datum 20. června 1866 a podrobně ji rozebírá J. F. Maxwell ve své knize Slavery and the Catholic Church. Odkazuje na Collectanea Sacrae Congregationis de Propaganda Fide, Rome 1907, sv. I, položka č. 1293 od s. 719.
Vámi zmiňovaná instrukce, konkrétně reakce na otázky od apoštolského vikáře kmene Galla v Etiopii, tedy ne reakce na 13. dodatek, ale reakce na stav v zemi, kde otroctví zrušil až Mussolini, hovoří takto: „. . samotné otroctví, považované za takové ve své základní povaze, není vůbec v rozporu s přirozeným a božským zákonem a může existovat několik spravedlivých titulů otroctví, na které odkazují schválení teologové a komentátoři posvátných kánonů. Protože druh vlastnictví, který má vlastník otroka nad otrokem, není chápán jako nic jiného než trvalé právo nakládat s otrokem pro vlastní prospěch – služby, které jsou správné, aby jeden člověk poskytoval druhému. Z toho vyplývá, že není v rozporu s přirozeným a božským zákonem, aby byl otrok prodán, koupen, vyměněn nebo darován, za předpokladu, že při tomto prodeji, nákupu, výměně nebo daru jsou přísně dodržovány náležité podmínky, které schválení autoři rovněž popsali a vysvětlili. Mezi těmito podmínkami je nejdůležitější to, že kupující by měl pečlivě prozkoumat, zda otrok, který je uveden do prodeje, byl spravedlivě nebo neprávem zbaven svobody, a že by prodávající neměl dělat nic, co by mohlo ohrozit život, ctnost nebo katolickou víru otroka,…“ Z uvedeného tedy vyplývá, že otroctví se teoreticky připouští, ale za takových podmínek, které otroctví či otrokářství prakticky znemožňují.
Ad Felix Leo: Rozumí se samozřejmě dokumenty, které jsou věroučně závazné. Jinak tu knihu, kterou uvádíte, neznám. Ty Collectanea se pokusím dohledat.
Jefferson Davies byl, mimochodem, velmi zboznym katolikem.
Katolík zkrátka nemůže sympatisovat s utlacitelskym Severem, pro nějž otroctví bylo pouze záminkou k porobeni svobodomyslneho Jihu.
Přesná citace: „Etsi Romani Pontifices nihil intentatum re liquerint quo servitutem ubique gentium abolerent, iisdemque praecipue acceptum referri debeat quod iam a pluribus saeculis nulli apud plurimas christianorum gentes servi habeantur; tamen servitus ipsa per se et absolute considerata iuri naturali et divino minime repugnat, pluresque adesse possunt iusti servitutis tituli quos videre est apud probatos theologos sacrorumque canonum interpretes.“ Už se to tu na stránkách jednou diskutovalo a tuto citaci jsem uváděl.
Ten latinský text je sám o sobě velmi těžko srozumitelný a přeložitelný. Já sice latinsky znám, ale jsem historik, ne filolog, proto jsem se s tím obrátil, když mi ten text připadal nesrozumitelný, na svoji dceru, která je profesionální překladatelkou a původně vystudovala právě latinu – a také ona mi napsala, že ten překlad do češtiny jí nedává smysl.
Nicméně nejspíš odpovídá tomu, co citoval v češtině pan Martin Š. v příspěvku 13.9. 20,58. Z toho jasně plyne, že jde o pouhou reakci na konkrétní situaci jednoho etiopského kmene, v němž bylo otroctví již po staletí zakódováno. Církevní autorita zde postupuje přesně tak, jako ve starověku a v raném středověku. Otroctví uznává jako reálný fakt (ve starověku na otroctví byl založen veškerý ekonomický život – a nejinak tomu asi bylo i u tohoto afrického primitivního kmene), ale tím, že trvá na zákazu pána otroka bez jakékoliv prokázané viny zabít nebo jinak mu nespravedlivě ubližovat, de facto otroctví reálně popírá, což vedlo v důsledku k jeho zrušení a nahrazení poddanstvím. Stálo by také za to zjistit někde ty podmínky, které ti autoři ze zmíněného kmene vysvětlili, zvláště pak je signifikantní ta formulace, jestli otrok byl „spravedlivě nebo neprávem zbaven svobody“. To je dle mého názoru klíčové. Kriminálník odsouzený k nuceným pracem za prokázaný trestný čin je také de facto otrok, i když se to otroctvím nenazývá – ale je to zcela spravedlivé zbavení svobody.
Takže toto prohlášení není nijak v rozporu se záporným stanoviskem papežů a dalších církevních autorit k otroctví 17.-19. stol., mezi něž patří i vyjádření papeže bl. Pia IX., které jsem uvedl ve svém příspěvku 31.8. 12,05.
Houby s voctem. Ten dokument reaguje na dotaz afrického biskupa ohledně toho, jak nakládat s obchody s otroky, které se tam i mezi křesťany vyskytují. Ačkoliv se tak týká konkrétní situace, každý, kdo si nezacpává uši a nezavírá oči, pochopí, když se v takovém dokumentu opakují obecné zásady, aby se aplikovaly na konkrétní situaci, že ty obecné zásady jsou obecné a autorem považovány za obecně platné. Proto také cituji tu pro nás klíčovou pasáž, kde se vyskytuje ono „servitus ipsa per se et absolute considerata iuri naturali et divino minime repugnat“, což je to jediné, o čem se zde celou dobu diskutuje. A dokument sám se v tomto názoru odvolává na katolické teologické autority, když říká „videre est apud probatos theologos sacrorumque canonum interpretes“! Že to Vy a další nechcete vidět, aby se Vám nezbortila nějaká zažitá představa, je psychologicky pochopitelné, nicméně chybné. Ono to totiž nic nemění na tom, že papežové a katolická Církev se zasadili o to, aby otroctví bylo v křesťanských úzenmích zrušeno. Jinak k tématu lze v angličtině dohledat i příspěvek kard. Newmana, který se k tomu v 19. století v některých diskusích taktéž vyjadřoval a taktéž v tom smyslu, že otroctví per se et absolute přirozenému zákonu neodporuje, přičemž se odvolával na Nový Zákon, konkrétně učení sv. Pavla! Jako paralelu bych ještě uvedl postoj Církve k prostituci, protože ten je právě takový, jaký se jí snažíte neprávem přisuzovat v otázce otroctví. Ačkoliv totiž je prostituce jistě morálně vadná, přesto jsou situace, kdy má být státem trpěna nebo i řízena, aby se tak zamezilo zlu ještě většímu. U prostituce však katoličtí autoři řeknou, že je sama o sobě proti přirozenému zákonu, nikoliv však u otroctví. Zkuste to pochopit.
Ad Realista: Nerozumím, na koho reagujete, na mne nebo na někoho jiného? Nota bene já přece neříkám nic, co by bylo v rozporu s tím, co píšete vy, pokud dobře rozumím vašemu textu, který je s prominutím poněkud amorfní. Vůbec nechápu, s jakým názorem a s jakou tezí vlastně polemizujete?
Ad Realista: A ještě jsem zapomněl: Ta latinská věta dokumentu, kterou citujete -„servitus….minime repugnat“ – je špatně přeložená. Zcela se zde ignoruje slovíčko „minime“. „Otroctví“ v přesném překladu této věty „přirozenému a Božskému právu odporuje nepatrně, maličko, minimálně“, nikoli že neodporuje vůbec. To je hodně důležité a je manipulativní, jestliže se to překládá výrazem „neodporuje“.
Lze říci zhruba tolik: Otroctví má více forem, přirozenému a Božskému zákonu odporuje krutá forma antického a jiného otroctví ve starověku (ještě před Hadriánovou reformou v Řím. říši), nikoli ale např. forma otroctví u starozákonních židů, kde byl otrok chráněn příslušnými příkazy Exodu a Deuteronomia. Církevní nauka a postup byly jednoznačné: Tam, kde je otroctví zakódováno a nelze je okamžitě odstranit (s tím souvisí i nezbytnost zachovat jejich koupi a prodej), je důležité je zlidštit tak, aby otrok byl chráněn před svévolným násilím svých majitelů, což vedlo postupně k faktické likvidaci tohoto fenoménu. Tam, kde již otroctví neexistuje, nelze je znovu zavádět, jako to dělaly novověké státy 17.-19. stol., když otroky v Africe kupovaly a dovážely, proto papežové tak ostře proti tomu vystupovali.
K filogoické poznámce: Přeloženo to je správně. Slovo „minime“ se totiž používá i ve významu „(docela) ne“, „vůbec ne“. Vizte nějaký podrobnější slovník. Ze souvislosti je pak zcela zřejmé, že právě v tomto významu je zde použito. Vaše konstrukce vůbec nedává smysl. Tvrdit, že něco „minimálně nebo nepatrně odporuje přirozenému zákonu“ je žblept, který bychom v katolické teologii asi těžko hledali a autorům tohoto textu skutečně přisuzovat nelze. Buď něco přirozenému zákonu odporuje, nebo nikoliv, a o to v tom textu a diskusi zde jde, a proto jsem na Vás reagoval, protože z Vašich komentářů se zdá, že nechcete uznat (podobně jako Cinik), že otroctví přirozenému zákonu per se neodporuje.
Ad Realista: Myslím, že jsem to, jestli otroctví přirozenému zákonu odporuje nebo ne, jasně a srozumitelně vysvětlil ve svém příspěvku 18.9. 12,12. Jinak je to pouhá hra o slovíčka, která nic nemění na tom, že právě papežové a magisterium Církve vystupovali nekompromisně proti novověkému otroctví 17.-19. stol. O to mi šlo v mém článku.
Což samozřejmě není.
Jak si křesťanství libovalo v otroctví se dočtete v dnešním rozhovoru s prof. Martinem Wihodou z FF MU:
https://www.novinky.cz/historie/clanek/historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819
Ad A.V.: Jenže ten prof. Wihoda na toto téma, tj. že šíření křesťanství a prodej otroků šly ruku v ruce, neuvádí žádné zdroje, z kterých čerpal. Všechno jsou to jen nepodložená tvrzení. Je sice nesporným faktem, že i pokřtění velmoži kšeftovali s otroky, podobně jako že se, ač pokřtění, účastnili též pohanských rituálů a žili v polygamii, pohanské životní principy neodložili po přijetí křtu, ale principielní otázka zní jinak: Jak se k tomu stavěla církevní autorita? Wihoda nemá pravdu, že Církev schvalovala, když křesťan obchodoval s pohanskými otroky a zakazovala pouze obchod s pokřtěnými. Nikoliv, příklad sv. Vojtěcha, který se svojí autoritou nejvyššího pastýře Ćeské země postavil principielně proti trhům s otroky, je signifikantní – a nebyl zdaleka ojedinělý. Clunyjské reformní hnutí vystupovalo proti prodeji otroků – a Vojtěch byl odchovancem tohoto proudu v Církvi. Ostatně už sv. Václav, jak připomínají legendy o jeho životě, rušil trhy s otroky tím, že otroky vykupoval a dával jim svobodu, nepokřtěné pak nechával pokřtít.
Dnešní situace není vlastně až tak odlišná. I dnes máme pokřtěné polopohany schopné bez sebemenšího uzrdění tvrdit, že kombinace nomenklatur a otrocké práce tvoří jádro autentického církevního sociálního učení (http://www.duseahvezdy.cz/2020/02/16/jeden-muz-blizky-papezi-a-tolik-zla/). I dnes by se tedy dalo cestou mechanických kontrukcí politologického, sociologického či psychologického typu dospět k záveru, že Církev či křesťanství jde ruku v ruce se šířením otroctví.
Mefistofelský podnět pro prof. Wihoda…
Novinkám nelze věřit. Seznam je ultramanipulativní krajně levicová stránka, která se tváří jako nezaujatá.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/deloha-je-v-usa-stale-svobodna-111099?amp=1
Například tento článek, vůbec tam nejsou žádné informace o nenarozených dětech a žádné argumenty, jen samé bláboly a lži. Třeba je tam napsáno, že v Polsku je nejpřísnější potratová politika v Evropě. Což je ve skutečnosti v Británii a Nizozemsku, kde může matka bez omezení rozčtvrtit dítě do 24. týdne. A kdybychom to mysleli tak krvavě, jako ti myslí ona, tak více potratů než v Polsku je zakázáno na Maltě, v Andoře, San Marinu, Gibraltaru, Monaku a Lichtenštejnsku.