Podivný případ kardinála Pella: „K Pellovu zničení byla naverbována státní moc“

„K úsilí o Pellovo zničení byla naverbována státní moc. Tuto situaci nelze zamést pod koberec,“ napsal přední australský politický komentátor Paul Kelly v deníku The Australian ve středu Svatého týdne. Den předtím Vrchní soud v kompletním složení poměrem hlasů 7:0 zrušil pět odsouzení za zneužití dítěte, za něž kardinál Pell strávil 13 měsíců a 10 dní v melbournském vězení, a to téměř celé na samotce. Byla mu odepřena možnost sloužit mši a po řadu měsíců neměl přístup ke svátostem.

Australská nejvyšší soudní instance v hodině dvanácté zachránila alespoň něco z důvěryhodnosti, kterou australský justiční systém ztratil, a připomněla Australanům i světu, že vláda práva ještě není mrtvá. Ve státě Victoria (druhém nejlidnatějším v Austrálii) lze o tomto tvrzení nicméně stále pochybovat. Při vedení Pellova případu tam byly běžně porušovány zásady spravedlnosti, které jsou v každé civilizované společnosti považovány za posvátné.

Odsouzení Jeho Eminence na základě neprokázané výpovědi jediného stěžovatele bez jakýchkoli forenzních či listinných důkazů a bez svědků připomínalo spíše soudní procesy v totalitních státech, kde je normální, že výsledky soudních řízení odpovídají politickým a kulturním zvyklostem státu a očekáváním vládnoucí elity.

V Pellově případě všechno záviselo na důvěryhodnosti stěžovatele, jehož jméno je v Austrálii stále utajováno. Nemusel se ani osobně dostavit, a to ani při vyloučení veřejnosti. Při prvním hlavním líčení vypovídal přes videospojení na dálku, přičemž ho uklidňoval „terapeutický“ pes! Při druhém procesu, k němuž došlo poté, co porota v prvním řízení nedospěla k rozhodnutí, byl křížový výslech údajného poškozeného nové porotě přehrán ze záznamu. V obou případech byl kardinálovým obhájcům – a tedy i porotě – upřen přístup k velmi důležitému důkazu, totiž k tomu, že stěžovatel má v anamnéze vážné psychologické problémy, které vyžadovaly léčbu.

Vad při řízení obou hlavních líčení bylo mnoho, včetně toho, že porotě nebyla předvedena katedrála svatého Patrika za rušného nedělního rána, aby poznala atmosféru, za níž k údajné trestné činnosti došlo. Nespravedlnost završilo ostudné rozhodnutí Odvolacího soudu státu Victoria, který v srpnu 2019 poměrem hlasů 2:1 zamítl kardinálovo odvolání. Soudci tvořící většinu své rozhodnutí postavili na důvěryhodnosti stěžovatele. Jen nesouhlasícího soudce Marka Weinberga, jednoho z nejzkušenějších trestních právníků v Austrálii, výpověď stěžovatele „naprosto nepřesvědčila“. V posudku o 204 stranách argumentoval, že Pellovo odsouzení „nesmí zůstat v platnosti“, neboť existuje významná možnost, že je kardinál Pell nevinen.

Australský Vrchní soud mu v rozsudku vydaném ve Svatém týdnu 2020 dal zapravdu.

Premiér státu Victoria Daniel Andrews s tím jasně nesouhlasí. Po rozhodnutí Vrchního soudu vydal krátké prohlášení: „Mám vzkaz pro každou oběť, která jako dítě přežila zneužití: Vidím vás. Slyším vás. Věřím vám.“ Tímto neobvyklým a nebezpečným výrokem v zásadě vyhlásil „presumpci viny“ pro kohokoli obviněného ze zneužití dítěte. Lidé, kteří znamenají nejvíc, jsou podle Andrewse „oběti“.

Jenže to právě vyvolává otázku. V Pellově případě žádná taková „oběť“ neexistovala – jen stěžovatel, jehož stížnost byla falešná. Jedinou obětí byl v tomto případě kardinál Pell, který byl neprávem odsouzen a uvězněn.

Andrewsův stát Victoria je v čele Austrálie, pokud jde o propagaci takzvané „genderové proměnlivosti“ dětí a dospívajících, chlubí se nejhorší potratovou legislativou v Austrálii – kterou od něj další státy opisují – a vloni uvedl do praxe liberální zákony o euthanasii, které za prvních šest měsíců vedly ke smrti dvaapadesáti lidí. Premiér rovněž nese odpovědnost za předpisy o povinném hlášení trestné činnosti, které od kněží vyžadují porušování zpovědního tajemství. Je to neuvěřitelné, ale Andrewse, katolíka, který při každé příležitosti odporuje katolické nauce i disciplíně a jehož děti navštěvují katolické školy, nikdy nenapomenul biskup žádné z diecézí ve státě Victoria – natož aby mu uložil kanonický trest. Andrews jménem svého státu rovněž podepsal iniciativu čínské komunistické strany „Nová hedvábná stezka“. Nezdá se, že by v něm virus z Wu-chanu vyvolal v souvislosti s touto politikou nějaké pochybnosti.

Někteří naši biskupové nejenže Andrewsovu reakci na rozhodnutí Vrchního soudu v Pellově případu zdaleka neodmítli, ale udělali tu chybu, že přijali tentýž jazyk a přístup, třebaže poněkud zmírněný. Existuje čas a místo, kdy je třeba uznat poškození způsobená mladistvým hříšnými pachateli sexuálního zneužívání. To však nebyl tento případ. V tomto obrovském zneužití justice žádná „oběť“ sexuálního zneužití nebyla, jen stěžovatel.

Arcibiskup z Brisbane Mark Coleridge, předseda Australské katolické biskupské konference, vydal váhavé prohlášení: „Dnešní výsledek mnozí uvítají, včetně těch, kdo po celou dobu tohoto dlouhého procesu věřili v kardinálovu nevinu,“ uvedl v něm. „Také uznáváme, že pro jiné bude rozhodnutí Vrchního soudu zdrcující. Během procesu, který nyní dospěl ke svému konci, mnozí velice trpěli.“

Je zvláštní, že Coleridge, obvykle velmi řečný tweeter, tuto záležitost na svém Twitteru ignoroval, přestože má pro Církev velký význam a přestože byl tento případ jedním z nejkontroverznějších trestních stíhání v australských dějinách. U předsedy australské biskupské konference, který letos při zahájení Roku krysy tweetoval, že je „optimistický, plný energie, bystrý, přizpůsobivý“, se takové opomenutí zdá neuvěřitelné.

Hobartský arcibiskup Julian Porteous byl odvážnější a Vrchní soud pochválil za „profesionální a náročný právní přezkum odsuzujících výroků“. Kardinálův nástupce v úřadě sydneyského arcibiskupa Anthony Fisher, sám kvalifikovaný právník, poukázal na evidentní problémy, jež většina jeho kolegů pominula. Úvahy Vrchního soudu vedly soudce k přesvědčení, že „byl odsouzen nevinný člověk“. Jak řekl arcibiskup Fisher, „nešlo jen o proces s kardinálem Pellem, ale i s naším právním systémem a kulturou.“

Arcibiskup z Melbourne Peter Comensoli prohlásil: „Kardinál Pell byl odsouzen a uvězněn nespravedlivě.“ Jak řekl, kardinál Pell neochvějně trval na své nevině „a teď je svobodný a může pokojně žít svůj život ve společnosti“.

Prominentní aktivista za sociální spravedlnost P. Frank Brennan SJ (rovněž právník) se soustředil na právní detaily. V listu The Australian poznamenal, že žalobce v původním procesu předvolal 23 svědků, kteří v roce 1996 a 1997 působili při slavných mších v katedrále nebo byli členy chrámového sboru. „Mnozí z těchto svědků byli rovněž absolutně důvěryhodní a spolehliví, třebaže jejich spolehlivost časem ochabovala, vzhledem k tomu, že se snažili si vzpomenout, co dělali po mši v katedrále svatého Patrika v jednu konkrétní neděli před dvaadvaceti lety. Pravdomluvnost těchto svědků žalobci nezpochybňovali,“ napsal P. Brennan. „Vrchní soud zjistil, že mnozí z těchto svědků důsledně vypovídali, že Pell byl po mši 15. a 22. prosince, což jsou jediná data, kdy mohly být spáchány první čtyři trestné činy, nejméně deset minut na schodech před katedrálou. Žalobce dospěl k závěru, že pokud (Pell) deset minut na schodech zdravil věřící, k údajným trestným činům při prvním incidentu nemohlo dojít. Soud rovněž zjistil, že existují nezpochybněné výpovědi čestných svědků, podle nichž se Pell vrátil do kněžské sakristie, aby se převlékl, v doprovodu svého ceremoniáře. Navíc jsou hojné důkazy o neustálých příchodech do sakristie a odchodech z ní deset až patnáct minut potom, co se po procesí na konci mše vrátili do sakristie ministranti. Žádný pěti- až šestiminutový prostor k páchání trestné činnosti, kdy by byl v sakristii jen Pell, stěžovatel a jeho kamarád, těsně po mši nebyl.“

Kupodivu ani jeden australský biskup (pokud vím) veřejně nepožadoval vyšetření chování policie a justičního systému státu Victoria v Pellově případě.

Policejní hon na čarodějnice proti Pellovi začal v roce 2013. Třebaže neměli nikoho, kdo by Pella z něčeho obviňoval, spustili bizarně pojmenovanou „Operation Tethering“ („Operace Smyčka“). Šlo o akci typu „chyťte Pella“. Krátce před Vánocemi 2015 policie vyrazila na lov. Jak napsal list The Age: „Katolickou církev v Melbourne zasáhla dva dny před Vánocemi obvinění ze sexuálního zneužívání dětí. Policie se zabývá tvrzeními, která se týkají přímo doby, kdy byl v čele diecéze George Pell. Operativci, kteří vyšetřují údajné zneužívání, k němuž mělo dojít před mnoha lety, v neobvyklém prohlášení k veřejnosti vyzvali k podávání informací o sexuálních útocích v katedrále svatého Patrika mezi lety 1996 a 2001“ (období, kdy byl Pell melbournským arcibiskupem). To vyvolává otázky, na něž je třeba odpovědět. Ve svobodné společnosti, kde vládne právo, se vyšetřují zločiny – ne lidé.

Postoje mnoha lidí v modernistickém církevním establishmentu odráží poznámka bývalého ředitele církevní Rady pro pravdu, spravedlnost a uzdravení Francise Sullivana, který řekl, že rozhodnutí Vrchního soudu bude pro některé znamenat ulehčení, někteří budou zmatení a některé to rozhněvá. Jak prohlásil, kardinál Pell „je osobnost, která rozděluje, nepříliš populární, tak trochu ideologický válečník a po dlouhou dobu hromosvod nespokojenosti“.

I když jsou Sullivanovy výroky neomalené, je v nich zrnko pravdy. Třebaže Jeho Eminence není osobně žádný liturgický tradicionalista, byl k tradicionalistům velkorysý a zároveň byl ústřední postavou konzervativní reformy pokoncilní liturgie (zejména jako předseda výboru Vox Clara). Jako arcibiskup v Melbourne a Sydney byl při obhajobě katolické nauky ve věcech víry a mravů nebojácný, jasný a přímočarý a zároveň byl rozhodným a viditelným obráncem víry v kulturních válkách. Jako takový byl pro většinu australských biskupů a členů církevního establishmentu, z nichž mnozí buď sympatizovali s nepřítelem, nebo chtěli mít klid, příliš konzervativní. To je hlavním důvodem toho, proč biskupové Pella nikdy nezvolili předsedou australské biskupské konference.

Lidé v lavicích byli soudnější. Kardinálu Pellovi v čase jeho zkoušky pomáhaly modlitby, mše, novény, vigilie a pobožnosti, které se konaly v Austrálii a po celém světě. Ve vězení dostával denně kolem padesáti dopisů od lidí, kteří ho povzbuzovali. Měli ho rádi jako arcibiskupa a pamatovali se na jeho rozhodné vedení. Teď se radují, že došlo k nápravě veliké nespravedlnosti. Naši úlevu a radost sdílí i mnoho australských nekatolíků – nikoli příslušníků intelektuálských kruhů.

Toto bolestné fiasko nicméně odhalilo širokou propast mezi progresivistickými a bázlivými církevními představiteli a sensus fidelium

Glen Tattersall

–P. Glen Tattersall je farářem v tradiční farnosti sv. Johna Henryho Newmana v Melbourne.–

Překlad Lucie Cekotová

Australská státní moc se nicméně zřejmě rozhodla, že kardinála Pella nenechá na pokoji za žádnou cenu. Teď se na něj pokoušejí hodit, že „věděl“ o sexuálním zneužívání v 70. letech, mnoho let předtím, než se vůbec stal biskupem. Případ budeme dál sledovat.

Zdroj:

https://rorate-caeli.blogspot.com/2020/04/op-ed-curious-case-of-cardinal-pell.html

5 Responses to Podivný případ kardinála Pella: „K Pellovu zničení byla naverbována státní moc“

  1. George Smiley napsal:

    Proč chodit až k protinozcum. Podobně skandální případ se udal i u nás – https://www.forum24.cz/odsouzeny-knez-erik-tvrdon-policie-ani-soud-se-nezabyvaly-tim-zda-se-ty-veci-skutecne-staly/
    Rovněž symptomaticke, že verejne se za tohoto kněze nepostavil nikdo z biskupů.
    Zbabělost mainstremovym strukturam Církve vládne.

  2. Jozef Novak napsal:

    To samé aj u nás. Obvinili kňaza. Teraz nemám žiaľ po ruke presne to číslo časopisu MRosa(alebo: http://www.magnificat.sk ), kde je meno toho nespravpdlivo obvineného. Pred politickým monsterprocesom veľký rozruch, keď sa ukázalo že si takto navedení rodičia detí sociálne slabšej skupiny vo vidine prilepšenia si k rodinnému rozpočtu, špatne celú vec pripravili a obvinenie padlo, oslobodzujúci rozsudok presstitúti obišli aktívnym mlčaním vo svojích novinách a ďalších oznamovacích prostriedkoch. Aspoň teraz po zamatovom prevrate vidíme, s kým sa to mnohí z našej církvi spolčovali vo svojom zanietenom „boji proti komúnizmu“. Demokrati, dnešní modrí boľševici, idú nato chytrejšie než ich červení predchodcovia. Do očí sa vám usmievajú, do uší šepkajú milé slová ako vás majú radi, ale nenechajú si ujsť žiadnu príležitosť, aby vám vrazili zákerne dýku do chrbta. Už to keď „murín poslúžil“, hneď zakrátko po prevrate“89″ a názorovom rozkole na zachovaní kresťanskej Európy, sa začali zrazu vyťahovať zo šuplíku 50rokov nejakým „nedopatrením zabudnuté“ prípady. Účelovosť tohto konania bola doočíbijúca. Že disidentov z boja proti totalitnému režimu tiež sa nepokúšali očierňovať tvrdeniami že to sedeli z dôvodov sexuálneho harašenia, je celkom zaújmavá schizofrénia prívržencov juvenilnej justície.

    • pan Labe napsal:

      …Obviňujte, ať s brání. Kdo se brání je už z poloviny vinen.

      Víte, kde se dá nalézt tento citát?

  3. jl napsal:

    Kde je vůle, tam je i cesta. Po úmrtí delikventa George Floyda na sebe vyjádření biskupů nenechalo dlouho čekat…
    http://www.usccb.org/news/2020/20-83.cfm

  4. pan Labe napsal:

    Sice jsem Pelův soudní spis neviděl, ale od začátku jsem tušil jak to s ním bude.
    Nebyl to vůbec první případ kdy „nezávislá demokratická justice“ nekoho odsoudila v tomto stylu.
    Justice v demokratických státech je tak využívaná pro zastrašování názorové opozice. Kdo chce vědět neco málo o nepostižitelné justiční svévoli u nás, tomu doporučují třeba web k213.cz. Je tam toho bohatě, ale pořád se jedná jen o malý výtažek z celého systému. A to se ani nejedná o ideologii.
    Pella rozhodně neosvobodila Australská nejvyšší soudní instance, ale hlas světového veřejného mínění, které začalo být ži do zednářským rodinám které z 90% tvoří osazenstvo justice, nepříjemné.
    Stejně tomu bylo i případě anglického politika Tommiho Robinsona a stejně tomu bude i u nadcházejícího politického procesu u nás se zdravotní sestrou a poslankyní Maříkovou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *