Amazonská exhortace – důvod k oslavě?

Nová exhortace papeže Františka nazvaná „Querida Amazonia“ (španělsky „milovaná Amazonie“) je na světě. Nadšení vzbuzuje u těch, kteří ji chápou jako papežovu snahu podpořit amazonský region a jeho obyvatele. Naopak ti, kdo si od ní slibovali zrušení kněžského celibátu nebo zavedení jáhenského svěcení pro ženy, jsou zklamaní. Jejich výčitky, že František dostatečně nenaslouchá Duchu Svatému, se evidentně donesly k samotnému papeži, protože si v rozhovoru s americkými biskupy na tyto reakce postěžoval a údajně prohlásil, že nejdůležitějším poselstvím exhortace a součástí evangelijní zvěsti je, abychom pečovali o planetu.

Je pravda, že svěcení ženatých mužů na kněze exhortace výslovně nezmiňuje – ani v poznámce pod čarou. Pokud papež tuto možnost opravdu chtěl povolit a na poslední chvíli exhortaci přepracoval (dřív nebo později by to vyšlo najevo) kvůli knize kardinála Saraha a Benedikta XVI., znamenalo by to, že existuje šance papeže v jeho rozhodování ovlivnit – a ukazovalo by to, jak velkou odpovědnost v dnešní situaci nesou kardinálové a biskupové. Očekávání změny ohledně celibátu vzbudila Amazonská synoda a samotná exhortace v této linii pokračuje. Celibát vůbec nezmiňuje, v oddílu věnovaném kněžím (čl. 85–90) mluví o tom, že podoba kněžské služby a kněžského života se různí, a zdůrazňuje, že je nutné najít nějakou cestu k zajištění této služby v Amazonii, protože Eucharistii, která je pro společenství nezbytně nutná, může slavit jenom kněz. Kardinál Czerny, který exhortaci na oficiální tiskové konferenci prezentoval, se vyjádřil v tom smyslu, že exhortace doporučuje ke čtení a promýšlení závěrečnou zprávu Amazonské synody (podle vyjádření vatikánských představitelů však tato zpráva není součástí magisteria, na rozdíl od exhortace), která možnost svěcení ženatých mužů uvádí (čl. 111), že tato možnost není uzavřená a diskuze budou pokračovat.

Nechme však tuto horkou otázku stranou a podívejme se na širší myšlenkové ukotvení exhortace. V závěru exhortace se nachází oddíl nazvaný „Ekumenická a mezináboženská koexistence“ (čl. 106–110), ve kterém se říká:

 „V oblasti Amazonie vyznačující se přítomností mnoha náboženství potřebujeme my věřící nacházet příležitosti spolu mluvit a společně jednat s ohledem na společné dobro a podporu chudých. Nemá to nic společného s rozmělňováním nebo skrýváním našich nejhlubších přesvědčení při setkání s těmi, kdo si myslí něco jiného než my. Pokud věříme, že Duch Svatý dokáže působit v rozdílnostech, budeme se snažit nechat se tímto vhledem obohatit a přijmout ho z hlubin svého přesvědčení a své vlastní identity. Protože čím hlubší, silnější a bohatší tato identita je, tím víc budeme obohacovat ostatní svým jedinečným přínosem.“ (čl. 106)

Podle papeže se s ostatními sice neshodneme například ohledně Písma Svatého, svátostí nebo Panny Marie, měli bychom však oceňovat to, co nás spojuje, vést s nimi dialog a „společně pracovat a bojovat za dobro amazonského regionu“ (čl. 108). Tento přístup Církve k jiným náboženstvím a křesťanským denominacím není dnes nijak neobvyklý. V kontrastu s předkoncilní dobou se mluví o obohacujících odlišnostech tam, kde jde o pravdu a omyl, a katolická víra je prezentována jako subjektivní přesvědčení; automaticky se předpokládá, že odlišné vyznání není překážkou spásy. Jak je to možné? Pozornost se přesunula k praxi, k pocitům a prožitkům, zatímco nauka je považována za něco odtrženého od života, stejně jako kategorie pravdy a omylu. Boží zákon a Boží soud se v této perspektivě nacházejí v oblasti abstraktních spekulací. Nelze se tedy divit, že exhortace se téměř výlučně zaměřuje na problémy tohoto světa a na šťastný život v něm.

Kam tento přístup vede, se jasně ukázalo při zahájení Amazonské synody a exhortace Querida Amazonia bude už navždy poznamenaná uctíváním sošek pohanské bohyně Pachamamy. Z exhortace nelze vyčíst, že by papež této události litoval, naopak. V oddílu „Výchozí body pro amazonskou svatost“ (čl. 77–80) píše:

„Nebuďme zbrklí v označování určitých náboženských praktik, které spontánně vyvstávají z života lidí, za pověry nebo pohanství.“ (čl. 78) „Domorodý symbol lze určitým způsobem převzít, aniž bychom to nezbytně pokládali za modlářství. Mýtus naplněný duchovním významem lze použít ku prospěchu, a ne ho vždy považovat za pohanský blud. Některé náboženské festivaly mají posvátný význam a slouží jako příležitost k setkávání a bratrství, třebaže potřebují postupný proces očišťování či dozrávání.“ (čl. 79)

Také zde se projevuje stín relativismu vznášející se nad exhortací. Pohanské modly a rituály jsou spojovány s prožíváním a vyjadřováním jakési náboženské potřeby či citu, jako by za nimi nestál (falešný) výklad světa nebo jako by bylo možné tento výklad jednoduše změnit. Ano, postupem času můžou původně náboženské předměty, činnosti a příběhy ztratit svůj význam, a přestat tak pravé víře konkurovat; exhortace však navrhuje využít právě jejich duchovní význam. Pokud za rozhodující považujeme náboženskou „praxi“, tj. jednání a prožívání, rozdíly v nauce ztrácejí svou závažnost a přírodní náboženství je v zásadě slučitelné s křesťanstvím:

„Podobně vztah s Ježíšem Kristem, skutečným Bohem a skutečným člověkem, osvoboditelem a vykupitelem, neodporuje výrazně kosmickému pohledu na svět, který charakterizuje domorodé národy, protože on je také Vzkříšeným Pánem, který prostupuje vším.“ (čl. 74)

Když náboženské obřady považujeme za neškodný folklór, který nelze brát příliš vážně, promítáme si západní relativismus na kultury, které neprošly stejným myšlenkovým vývojem jako my. Fakt, že katoličtí biskupové až na výjimky na uctívání pohanského idolu v srdci Vatikánu nereagovali, ukazuje, jak hodně jsou představitelé Církve tímto typicky modernistickým omylem nakažení. V pozadí stojí upřednostňování konkrétního před abstraktním a života před myšlením, jehož teoretické odůvodnění, tj. zpochybňování možnosti pravdivého poznání, je však rozporné; podrobněji to rozebírám ve svém článku v knize Rozptýlit mlhu.

Vyústěním nedůvěry v poznání je postmoderní despekt k vědě a nostalgie po ztraceném přírodním ráji. Exhortace popisuje západní civilizaci pomocí výrazů „údajně více rozvinutá“ nebo „náš údajný pokrok“ (čl. 36) a opěvuje životní styl amazonských domorodců (srov. čl. 42, 70, 71). Ladění mnoha částí exhortace je pesimistické, stav světa prezentuje jako bezprostřední ohrožení a končí prosbou, aby nás Matka Boží neopouštěla „v této temné hodině“. Současně však platí, že progresivní proudy v Církvi se na vědu vždy (s velkým úspěchem) odvolávaly jako na potvrzení legitimity svých požadavků, a tato tendence přetrvává dodnes. Querida Amazonia staví na (údajně) odborných poznatcích o klimatu (srov. čl. 48 a 49), při zachraňování planety doporučuje využívat vyspělou techniku a vyzývá k hledání alternativních zdrojů energie. Papež své teze prezentuje jako aktuální vědecké poznatky ve spojení s evangelijní zvěstí, současně se odvolává na moudrost pohanských domorodců a argumentaci doplňuje úryvky z poezie; výslednou bizarní směs nám předkládá k věření jako součást autentického magisteria.

Soustředění se na prožitky a pocity namísto „teorie“ pomalu, ale jistě vede ke ztrátě perspektivy věčného života. Exhortace Querida Amazonia jen letmo zmiňuje, že moudrost amazonských předků zahrnuje víru v posmrtný život (čl. 70) a že my křesťané jsme spojeni vírou v nebeskou hostinu (čl. 109); dvakrát zmiňuje přinášení „zprávy o spáse“ (čl. 63, 68). Spása však není blíže vymezena a ani požadavky na spásu nejsou tématem, exhortace se namísto osobní viny zaměřuje na strukturální zlo. Amazonští domorodci, žijící v harmonii s přírodou, jsou vykořisťovaní bohatými a mocnými (firmami, dobyvateli, státy). Chudí (vyloučení, marginalizovaní) mají automaticky mravní převahu nad bohatými, a Církev by proto měla stát na jejich straně (srov. čl. 26, 27, 75). Tento přístup představuje riziko pro společnost, protože snadno vede k sociálním nepokojům, i pro jednotlivce, kteří pak z vlastního selhání obviňují „systém“. Pokud je tento život vše, co máme, jakákoli nerovnost či nespravedlnost je nesnesitelná; pokud je tento svět naším jediným domovem, vymření jednoho druhu nebo vykácení jednoho lesa představuje nenahraditelnou ztrátu. Pokud však existuje věčná spása, lze jí dojít také v podmínkách chudoby a útlaku; Církev by měla vyzývat k obrácení bohaté i chudé.

Stavění se na stranu slabých často představuje prostředek v ideologickém boji, přičemž vyzdvihováni jsou jen ti „vhodní“ utlačovaní, zatímco jiným se nevěnuje pozornost. Na přístupu Vatikánu k Číně je vidět, že deklarovaná podpora slabých má své limity a že ani životní prostředí není pro papeže až takovou prioritou, jak by se z exhortace Querida Amazonia mohlo zdát. Čínské úřady s přírodou rozhodně nejednají v rukavičkách a bezohledně vysídlují obyvatele kvůli svým megalomanským projektům; papež však neměl problém uzavřít s komunistickou vládou dohodu likvidující čínskou podzemní církev a není mi známo, že by kdy čínské úřady kvůli ničení životního prostředí napomínal nebo se nějak zastával jeho obětí – kardinál Zen v nedávném rozhovoru uvedl, že papež František nikdy čínskou vládu nekritizoval, naopak ji vždy chválil. Téma Amazonie a ochrany planety jednoduše lépe souzní se současnými západními omyly, které papež v exhortaci Querida Amazonia přejímá a šíří, a také s požadavky progresivních kruhů. Čím dál víc je však zřejmé, že držet krok s církevními liberály se papeži přesto nedaří.

Marie Tejklová

8 Responses to Amazonská exhortace – důvod k oslavě?

  1. Vanička napsal:

    Nehodlám číst exhortaci ani ostatní podobné nové nálezky. Ale článek pí. Tejklové považuji za dobrý, pečlivě jsem ho pročetl. Poznámky o Číně, vynikající. Proč? Papež považuje Čínu za komunistickou, proto ji nechává být. Ona ale není kom. (kde je znárodnění, kde je popírání úlohy peněz a majetku, kde jsou v kom. koncerny a miliardáři?). Pokud by považoval Čínu za nacistickou, mohl by ji lehce kritizovat, jako kritizuje Západ. Ale na tom Západu kritizuje to, co je na něm dobré, úlohu myšlení, a ne to, co je na něm zlé: aplikaci tohoto myšlení pro konání zla. Klasicky „vylívá dítě s vaničkou.“ Také hlavní myšlenka pí. Tejlové je správná: Exhota podle ní naopak oceňuje chudobu a s ní mlčky mylně i zla, která jsou často s chudobou spojena. Vlastně zase vanička, naopak: koupe dítě, indiány, a ve vaničce je fakticky utopí. Jak řečeno: herold relativismu. A že biskupové mlčí? Proč mlčeli a zvedali ruce na převratovém sjezdovém rokování před půl stoletím?

    • Marie Tejklová napsal:

      Děkuji za komentář. Váš postřeh ohledně komunismu v Číně by stál za hlubší promyšlení. Myslím, že v této souvislosti není nutné řešit, čím se liší marxismus, komunismus a socialismus, spíš proč jsou některé myšlenky stále atraktivní pro západní intelektuály, studenty, ale i řadové křesťany. Domnívám se, že jde o určité zkreslení (sekularizaci) křesťanských myšlenek, kdy Boha zastupuje strana nebo její předseda, ráj lze vybudovat na Zemi atd., přičemž toto zkreslení víc vyhovuje moderní agnostické filosofii než křesťanství samotné. Je docela možné, že kardinál Parolin i papež František mají k tomuto pohledu na svět sympatie, anebo prostě vědí o tom, že je v určitých kruzích populární a že za něj sklidí chválu.

  2. Dr. Radomír Malý napsal:

    Vynikající článek, díky moc pí mgr. Tejklové za překlad. Sand nejkvalitnější rozbor Quer. Amaz. jsem četl od biskupa mons. Athanasia Schneidera, je zveřejněn na lumendelumine. Správně píše, že kard. Marx a němečtí synodálové se svými požadavky světit viri probati na kněze a ženy na jáhenky dostali utrum, nicméně znepokojující podle tohoto biskupa je panteismus a paganismus té části exhortace, která velebí amazonské domorodé rituály. Bisk. Schneider provádí vynikající teologickou, dogmatickou analýzu, právě takovou potřebujeme.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Myslím, že Mons. Schneider se v jednom bodě mýlí. O žádné utrum nejde, jen o další ukázku papežova peronismu. Je to pořád stejná strategie: v Amoris laetitia to byla poznámka pod čarou, v Querida Amazonia je to nenápadná věta v čl. 2. „Nebudu rozebírat všechny záležitosti, jimž se podrobně zabývá závěrečný dokument [amazonské synody]. Nemám v úmyslu ho nahrazovat ani opakovat.“ A čl. 3: „Zároveň chci tento dokument [tj. závěrečný dokument synody], který nám nabízí závěry synody, oficiálně prezentovat.“ Netřeba dodávat, že v závěrečném dokumentu to všechno je, viri probati, jáhenky, amazonský ritus a mnoho dalšího. Už chybí jen zveřejnit to v AAS, a můžeme se zase začít přít, jak moc to je „magisterium“. Vlastně ani ne začít: tato diskuse už je v plném proudu.

      • Dr. Radomír Malý napsal:

        Ad Lucie Cekotová: Myslím, že František se tady dostává do choulostivé situace. Jak mons. Schneider píše, QA přece jen v některých bodech výslovně odporuje závěrečnému dokumentu synody, což právě vyvolalo negativní reakci v Německu a dalších zemích. Ohledně celibátu sice František nepíše zásadně, že by nemohl být zrušen, nicméně z mnoha bodů QA vyplývá, že s tím (alespoň v dohledné době) nepočítá. A svěcení žen na jáhenky v bodech 100 a 103 expresivně odmítá, což je v příkrém rozporu se závěrečným dokumentem synody.
        Takže bude teď zajímavé, když papež na závěr. dokument synody v čl. 2 a 3 QA odkazuje, jak se vyrovná s těmito rozpory. Kard. Baldisseri sice řekl, že řádným magisteriem je pouze QA a nikoli synoda, nicméně kard. Czerny a další naznačují, že i její závěr. dokument je součástí magisteria. Pak ovšem vyvstane otázka: Co vlastně platí? Že svěcení žen na jáhenky je OK (závěr. dokument synody), nebo že není (QA)? Čili vznikne zase totální zmatek, jako už vícekrát, a já se ptám, jestli právě zmatek mezi věřícími není tady záměrem. Již dlouhou dobu si myslím, že ano.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          A ještě dovětek k předchozímu příspěvku: Podobný zmatek vznikl i v souvislosti s Amor. Laet., také tam jsou protikladná tvrzení. Jenže jak se s tím Vatikán vyrovnává? Velmi jednoduše. Přenechá řešení biskupským konferencím – a ty už se většinově rozhodnou pro „lehčí“ variantu, tj. v rozporu s věčnou naukou Církve.

          • Lucie Cekotová napsal:

            Také mám už delší dobu podezření, že vyvolávání zmatku je to, oč tu běží. A o zničení jednoty Církve – už po Amoris laetitia je realitou, že co je v Polsku těžký hřích, je v Německu, Argentině a na Maltě OK. Po Querida Amazonia to bude ještě horší.

  3. Lucie Cekotová napsal:

    Vzkaz všem naivním konzervativcům, kteří nadšeně tvrdili, že papež František v poamazonské exhortaci stopnul excesy ze synody: V dění kolem koronaviru to skoro zapadlo, ale papež František a) schválil „Panamazonskou biskupskou organizaci“, jejímž cílem je krom jiného „pomáhat vyjadřovat amazonskou tvář Církve a hledat nové cesty evangelizace, zejména začleňování integrální ekologie“, b) jmenoval další komisi pro studium jáhenství žen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *