Nejvážnější problém: zacházení s Nejsvětější svátostí
Problematický překlad? Celebrace čelem k lidu? Ministrantky? Tělesné postoje?
Nikoli; největší a nejvážnější problém liturgie latinské Církve – to jest její nové formy neboli mše Pavla VI. – toto všechno přesahuje, třebaže s tím vším souvisí. Jde o způsob, jak se nakládá s Tělem Kristovým. To musí být úplně první věc, s níž se bude muset vypořádat hypotetická „reforma reformy“, a musí se řešit nikoli vágním příkladem, nýbrž natvrdo zákonem.
_______________________
(1) Každý, kdo má nějakou zkušenost s něčím, co se jí a bylo to vyrobeno z mletého obilí, ví, že odpadávání drobečků je přirozenou součástí konzumace. Ať jde o krajíc chleba, oplatky, sušenky, suchary, krekry, tortily nebo nachos, k fragmentaci dochází.
(2) Katolíci věří, že v každé konsekrované způsobě je reálně přítomen náš Pán Ježíš Kristus s Tělem, Krví, duší a božstvím, a to celý v každé sebemenší částečce.Vzhledem k bodům (1) a (2) byla Církev ve věci rozdílení svatého přijímání tradičně extrémně opatrná. Šlo o to omezit riziko ztráty či znesvěcení jakékoli, byť sebemenší částečky Těla Kristova na nejmenší představitelnou míru. Těla Kristova se dotýkal jen sám celebrant, aby všechny částečky byly pod kontrolou na oltáři, a veškerá gesta kněze (nebo jáhna) při rozdávání svatého přijímání ministrantům a věřícím směřovala k tomu, aby žádný fragment nemohl ujít pozornosti. (Ke stejnému procesu došlo i v souvislosti s podáváním svatého přijímání pod oběma způsobami na Východě. Vývoj byl mírně odlišný, ale výsledek stejný: posvěcené ruce rozdílející svaté přijímání tak, aby jakákoli ztráta či rozlití byly nepravděpodobné a pod přísnou kontrolou.)
Liturgické inovace po koncilu katolíkům vštípily představu, že na částečkách Těla Kristova nezáleží, a bylo by absurdní omezit to jen na otřesnou praxi svatého přijímání na ruku. Ne, nejde jen o úctu, nýbrž o víru, že v každé jednotlivé částečce konsekrovaných způsob je přítomen sám Bůh, a přijímání na ruku je jen jedním aspektem této věci. Ve skutečnosti všechna ta opatření umožňující podávání svatého přijímání neposvěcenýma rukama, které se předtím ani potom nepurifikují, užívání všemožných „nádob“ a všechno, co s tím souvisí a k čemu dochází milionkrát za den po celém světě, rovněž nevyhnutelně vedou k nesprávným praktikám, či spíše sama jsou nesprávnou praxí.
Všechny ostatní problémy nové mše jsou s tímto nejvážnějším z nich úzce spojeny. Je-li posvátná liturgie „vrcholem, k němuž směřuje činnost Církve“ (SC 10), pak to, že nevysvěcení lidé nakládají s Tělem Kristovým, je jámou, z níž ontologicky vyvěrají všechny liturgické excesy a jeden každý z nich. Jestliže se s Bohem přítomným v Nejsvětější svátosti zachází jako s „drobty“ a „prachem“, pak reálná přítomnost mizí a zdánlivě nezůstane nic než prázdný, směšný symbolismus – a není divu, že něčeho takového si lidé neváží, po libosti to mění a očekávají úpravy podle svých osobních preferencí.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2019/12/communion-handling-gravest-problem.html
A což potom, když je kněz sám bez jáhna, před sv. přijímáním se z lidu prodere kupředu postava zasloužilého farníka a začne podávat, aniž by mu kněz cokoliv řekl. Nebo v jiné farnosti – mimořádný podavač, tentokrát v albě, rozsypal Tělo Kristovo na zem. Aniž by se na zem položila rouška, kněz jej uklidnil, že se nic neděje!
nelezte na novus ordo
Dnes na Proglase papouškovali zprávu z Filipín.
Kvůli koronaviru se tam podává pouze na ruku a do kropenky lijí desinfekci.
Během posledních pěti let jsem byla dvakrat svědkem toho,že hostie upadla na zem a dvakrát jsem viděla jak dvě osoby – v prvním případě dvě cikánky a v druhém dva mladí kluci, se snažili hostii podanou na ruku odnést pryč z kostela.To vše v Itálii, kde už téměř každý přijímá na ruku.Zdejší kněz si stěžuje,že lidé už ani nečekají až jim hostii podá, ale sami mu ji berou z ruky.
S článkem je možné se ztotožnit, jen je zapotřebívše brát s rozumem: „Přítomnost Boží v částech nevhodných pro pokrm jest pochybná“ (sv. Tomáš Akvinský), to jen pro jakési schraňovatele prachu.
Ad Petr Hahn: Prosím o zdroj.
Tohle téma se rozebírá v:
Suma III, 77, 4
Zrušení substance = zrušení přítomnosti Krista
Změna některých akcidentů je změně substance nevede (např. způsoba vína zežloutne nebo chleba ztvrdne).
Změna jiných akcidentů ke změně substanc e vést může. Tomáš přímo mluví i o kvantitě:
„Když se chleba rozdrtí na prach, nebo víno na nějakou minimální část, takže už nezůstane způsoba chleba nebo vína“ (si pulverizetur panis, vel vinum in minimas partes dividatur, ut iam non remaneant species panis vel vini.).
Tohle asi nejde nějak exaktně vyjádřit. Protože nejde určit objektivně přesný rozměr minimální částečky, kdy už to není způsoba chleba.
Zdravý rozum říká, že znamení svátosti by mělo být aspoň obvykle rozeznatelné normálním člověkem za normálních okolností. Pokud k určení podstaty potřebujeme forenzní analýzu, tak už bych tomu chleba asi neříkal.
Viditelné kousky podle mého soudu chleba jsou, ale okem neviditelný prach už asi ne. Tak bych chápal Tomášovo vyjádření, které mi připadá velice rozumné.
Prakticky to znamená, že nebudu upadat do skrupulozity, když kněz láme tělo Páně a mikročástice v tu chvíli létají okolo. Uctivé použití korporálu a purifikace jsou dostatečným a přiměřeným vyjádřením úcty.
Na druhou strany nesmím upadnout do laxismu, když se rozleje krev Páně, nebudu tvrdit, že kapalina vsáknutá do koberce v kostele už není způsoba vína.
Kontext (ctovaná věta je na konci):
Quia, cum corpus Christi et sanguis succedant in hoc sacramento substantiae panis et vini, si fiat talis immutatio ex parte accidentium quae non suffecisset ad corruptionem panis et vini, propter talem immutationem non desinit corpus et sanguis Christi esse sub hoc sacramento, sive fiat immutatio ex parte qualitatis, puta cum modicum immutatur color aut sapor vini aut panis; sive ex parte quantitatis, sicut cum dividitur panis aut vinum in tales partes quod adhuc in eis possit salvari natura panis aut vini. Si vero fiat tanta immutatio quod fuisset corrupta substantia panis aut vini, non remanent corpus et sanguis Christi sub hoc sacramento. Et hoc tam ex parte qualitatum, sicut cum ita immutatur color et sapor et aliae qualitates panis aut vini quod nullo modo posset compati natura panis aut vini, sive etiam ex parte quantitatis, puta si pulverizetur panis, vel vinum in minimas partes dividatur, ut iam non remaneant species panis vel vini.
Nevím, jestli je to ten citát, který má pan Hahn na mysli, ale Andělský učitel skutečně říká, že pokud by se eucharistické způsoby rozdělily na tak malé částečky, že by nebylo možné hovořit o přirozenosti chleba nebo vína, přestala by tím Reálná Přítomnost:
„Quia, cum corpus Christi et sanguis succedant in hoc sacramento substantiae panis et vini, si fiat talis immutatio ex parte accidentium quae non suffecisset ad corruptionem panis et vini, propter talem immutationem non desinit corpus et sanguis Christi esse sub hoc sacramento, sive fiat immutatio ex parte qualitatis, puta cum modicum immutatur color aut sapor vini aut panis; sive ex parte quantitatis, sicut cum dividitur panis aut vinum in tales partes quod adhuc in eis possit salvari natura panis aut vini.
Si vero fiat tanta immutatio quod fuisset corrupta substantia panis aut vini, non remanent corpus et sanguis Christi sub hoc sacramento. Et hoc tam ex parte qualitatum, sicut cum ita immutatur color et sapor et aliae qualitates panis aut vini quod nullo modo posset compati natura panis aut vini, sive etiam ex parte quantitatis, puta si pulverizetur panis, vel vinum in minimas partes dividatur, ut iam non remaneant species panis vel vini.“
Protože, ježto podstata těla a krve Kristovy v této svátosti zastupují podstatu chleba a vína, nastane-li taková změna se strany případků, která by nestačila na porušení chleba a vína, pro takovou změnu nepřestává tělo a krev Kristova býti v této svátosti: ať nastala změna se strany jakosti, třebas když se málo změní barva nebo chuť chleba nebo vína; nebo se strany ličnosti (quantitas), jako když se rozdělí chléb či víno v takové části, že v nich ještě může zůstávati přirozenost chleba a vína.
Kdyby však nastala taková změna, že by se porušila podstata chleba a vína, nezůstává tělo a krev Kristova v této svátosti. A to jak se strany jakostí, jako když se tak změní barva nebo chuť a jiné jakosti chleba a vína, že žádným způsobem nemohou snésti přirozenost chleba či vína; tak též se strany ličnosti, třebas, kdyby se rozemlel chléb a nebo kdyby se rozdělilo víno na tak malé části, že by již nezůstaly způsoby chleba a vína.
(STh III q. 77 a. 4 co.)
Viz níže JaB
Zacházení s Velebnou svátostí není problém katolíků. Je to problém novokatolíků. Ale není to největší problém těch, kteří se zúčastňují novobohoslužeb. A jaký je tedy tento jejich největší problém? To byste neuhodli. Největší problém těch, kteří se setkávají s novokatolíky, je zachovat si zdravý rozum. Stačí pětiminutovka setkání s nimi a člověk s nepěstěným rozumem a nepřipravený na nejhorší nutně počíná blbnout. Stačí vnímat ty blbosti a hledat v nich logiku, smysl – a už je tu nebezpečí, že tě to čapne. Jediné řešení je pokojná ignorance. Vlastně to známe z doby komunismu. Přikyvovat a myslet si svoje. Evangelizovat nejdou, jsou skálopevní – jako byli věřící komunisti. (Nakonec to je i důvod úpadku zbožnosti v lidu.)
To máte pravdu, že jsou skálopevní. A jsou též neobyčejně laskaví a přívětiví, oni novokatolíci. Ale jen do té doby, než jim řeknete, že se mýlí…
Známe např. jednoho fousatého skálopevného, který kudy chodí, tudy přívětivě rozpracovává politicko-organizační teze z ustavujícího sjezdu v 60. letech, nejraději do mikrofonu a do kamery. Ten je fakt na zblbnutí mnohých. Ale tuhle přece jen vypěnil, nesnesl, že si lidi myslí svoje – a hle, spustil o blasfémii v katedrále. Takoví jsou naprosto neevangelizovatelní.
Jo, kolikrát to vypadá, že tzv. tradiční katolíci nebo chcete-li tzv. integrální katolíci, jsou hloupí jako by měli „IQ tykve“ (bez urážky), čest všem výjimkám!
Souhlasím s tím, že největší urážka Boží a nejhorší zlo v pokoncilní Církvi je bezbožné jednání s Nejsvětější Svátostí Oltářní, tedy přímo s Naším Pánem Ježíšem Kristem. IMHO to plyne z apostaze takových katolických kněží od katolické Víry. A mutatis mutandis se to týká rovněž katolických laiků, kteří se na takovém zlořádu (aktivně) podílejí.
Dnes podává eucharistii kdejaky laik. I když jsou pouze mimořádni , podávají pravidelně. I když jde k přijímání jen 20 lidí. Otevřou svatostánek ,jdou podávat. Kdysi při biřmování podával laik ,farář držel Mons. Hrdličkovi patenu. Kněz si taky nepurifikuje prsty , zamíchá kalichem , patenu přelesti. Někde se lidé přede mši baví ,jak odejde předseda do sakristie , živá debata , smích.
Pánové: Hahn, Matyášek, Benedikt- díky, takhle má vypadat debata, která má smysl.
Ještě také díky za konstruktivní příspěvek k diskusi i JaB.
Mnozí si zde rozšíří prameny poznání.
Chodil jsem ministrovat v 80. letech a ohledně toho, jak se zachází s Nejsvětější svátostí, jsme byli školeni velmi důkladně (byť se nás v praxi týkala snad „jenom“ manipulace s patenou a korporálem).
Čili netvrdil bych, že je to problém liturgie Pavla VI., nýbrž problém toho, že dnes má kdekdo všechno tak nějak na háku, což se logicky promítá i do této oblasti.