Kostely se vyprazdňují. Kde je příčina?
Sledoval jsem nedávno v televizním zpravodajství rozhovor s jedním pekařem, který peče hostie. Říkal, že dnes jich produkuje o polovinu méně než koncem 90. let, protože věřících citelně ubylo. Nepověděl nic nového a objevného, my ze starší generace praktikujících katolíků můžeme srovnávat „dříve a nyní“. Tam, kde před cca 20 lety ještě ve všední den byla na mši svaté obsazena všechna místa, dnes i v neděli sedí v každé lavici jenom jeden člověk. V jisté venkovské farnosti, kde ještě před 10 lety chodilo v neděli do kostela 200 lidí, dnes přichází pouhých 90. Statistiky diecézí uvádějí každoroční pokles nedělních účastníků bohoslužeb o 1-2 tisíce.
Smutná čísla. Kdykoliv se toto téma otevře, nastane vzájemné obviňování, kdo za to může. Kněží vytýkají věřícím rodičům, že víru dětem nepředávají, ti zase na oplátku si stěžují na kněze, že se mládeži nevěnují, a na biskupy, že permanentnímu vyprazdňování kostelů nečinně přihlížejí. Jenže ukazovák namířený na někoho se slovy „ty za to můžeš“ nic nevyřeší. Pomoc přinese pouze hluboká analýza tohoto procesu.
Ta je ale zdrcující. Už od apoštolských dob se evangelium šířilo dvojím způsobem: misiemi a tím, co bychom mohli nazvat „přirozenou reprodukcí víry“, kdy starší generace ji předává svým dětem a vnukům. Ani jedno, ani druhé u nás (a stejně tak jinde) nefunguje a fungovat nebude. Princip totiž netkví v rodinách, které nejsou schopny víru tradovat následujícím generacím, ani v duchovenstvu, jež neví, jak na to. Příčina spočívá přímo v samotné formě současného liberálního katolicismu, který ovládl Církev! Pokud po něm chceme, aby víru předával dalším generacím, pak jde o totéž jako chtít po autu bez motoru, aby jezdilo. Ne, v současné neomodernistické struktuře Církve nikdy nebude lidí v chrámech na nedělní liturgii přibývat, jenom ubývat.
Proč? Vysvětlení je jednoduché. Pravověrný katolík vždycky věděl a ví, co je mše svatá: nekrvavé zpřítomnění krvavé kalvarské oběti Kristovy pro naši spásu. Jde o nejvyšší hodnotu, s níž se může člověk v pozemském životě setkat, proto účast na ní alespoň v neděli je samozřejmostí a nezbytností, jestliže chci dosáhnout věčného života u Pána. Krom toho Církev nedělní přítomnost na nedělní a sváteční liturgii přikazuje pod těžkým hříchem, její zanedbání bez vážného důvodu (nemoc, nezbytná péče o nemocného…) připravuje duši o posvěcující milost. Toto vědomí je odpovědí na otázku, proč v dřívějších dobách byly kostely v neděli stále plné, i když generace odcházely a přicházely.
Jenže pokoncilní liberální katolicismus na rozdíl od předkoncilního tradičního není postaven na neměnných a jistých pravdách, na ochotném přijetí všeho, „co Bůh člověku zjevil a skrze neomylnou Církev předkládá k věření“, jak praví známá katechismová definice, ale na kantovsko-hegeliánském relativismu, který základní nauku zpochybňuje. Dříve Církev vždycky věřila v reálnou přítomnost Spasitele v eucharistii a učila transsubstanciaci, tj. že chléb a víno se při vyslovení konsekračních slov knězem stávají Tělem a Krví Božího Syna. Dnes se místo toho pozvolna prosazuje víra v transsignifikaci nebo transfinalizaci, jak psali už v 60. letech autoři Holandského katechismu (Schillebeeckx, Schonenberg), což znamená, že chléb a víno při konsekraci jenom „změní“ svůj cíl a znamení, tudíž přítomnost Pána v eucharistii je nejasná a nezřetelná, zrelativizovaná. Chodit tedy do kostela na nedělní mši proto, abych se setkal s živým Pánem, není již až tak docela pravdou a jistotou. Ježíšovu přítomnost mohu podle této původně protestantské teorie zakusit nejlépe a nejúčinněji ve společenství shromážděných věřících, jenže abych tam Pána cítil a prožíval, to závisí na lidském faktoru. A když ten nefunguje, když např. mám s lidmi z komunity nějaké spory, tudíž Kristovu přítomnost tam necítím, proč bych na takové bohoslužby chodil?
A církevní přikázání účasti na nedělní mši sv. pod těžkým hříchem? Dnes se v morální teologii relativizuje samotný pojem hříchu, natož pak hříchu těžkého. Zpochybňuje se úplně všechno, co bylo dřívějším generacím katolíků předkládáno jako neomylné pravdy zjevené samotným Bohem: posvěcující milost, výlučnost Ježíše Krista jakožto jediného Spasitele, jeho vykupitelská oběť na kříži, jeho zázraky, spása pouze v Katolické církvi atd. Úcta prokazovaná i na nejvyšších místech nekřesťanským kultům a božstvům relativizuje dogma spásy pouze v Ježíši Kristu, rozmělnění tradiční morálky zakazující sex mimo manželství a stejnonopohlavní vztahy potom vede ke zpochybnění katolické mravouky jako celku. Hlásat za tohoto statu quo, že neúčast na nedělní mši sv. bez závažného důvodu je těžkým hříchem, pomáhá pak asi tolik jako mrtvému zimník.
V praxi to funguje tak, že starší generace liberálních katolíků, jichž je v naší církvi většina, ještě jaksi ze setrvačnosti do kostela v neděli na NOM chodí, protože v jejich povědomí je to z dřívějších dob totality, kdy křesťanství bylo hlavním nositelem odporu proti ní, zakódováno jako jakási morální čest, i když jejich víra v reálnou přítomnost Pána v eucharistii je pochybná. Ale jejich děti, které již byly vychovány v široké „nabídce idejí“ a nasávaly do sebe synkretistické představy o Ježíši jako zakladateli velkého světového náboženství na stejné úrovni s jinými, např. s Mohamedem, Buddhou nebo indickými mudrci, již tuto povinnost vůbec nechápou. Ano, na nedělní liturgii chodí, když je oslovuje kněz nebo mají tam kamarády, s nimiž si rozumí. Když ale toto zmizí, kněze přeloží jinam, kamarádi odejdou za prací nebo za studiem, nový duchovní je pak spíše odpuzuje než přitahuje, nevidí rozumný důvod, proč by měly každou neděli být přítomny na mši. To jdou raději k protestantům, když je tam někdo zavede a ony náhodou zjistí, že je to tam lépe oslovuje, nebo se oddají všelijakým nekřesťanským kultům, nebo se stanou pouhými vyznavači konzumismu s pouhou „vírou“, že „něco nad námi přece musí být“, případně úplnými ateisty nebo agnostiky. Strach o věčnou spásu nemají, protože – pokud ve věčný život ještě věří – k Bohu po smrti lze dospět i v jiných náboženstvích a kultech, ne pouze v Katolické církvi, vždyť ona sama toto přece teď učí!
Jsme svědky téhož procesu, který proběhl v evropských protestantských denominacích již na počátku 20. století. Ony také převzaly do svých nauk kantovsko-hegeliánský relativismus, Harnack, Bultmann, Dibelius a další jejich teologové zpochybnili základní věroučné pravdy, Kristus byl podle nich pouhým člověkem a nikoli Bohem, byť člověkem vysoce moudrým a morálním. Křesťanství tak bylo postaveno na stejnou úroveň s jinými kulty, případně i s náboženstvím podle „vlastní tvořivosti“. Pravidelná účast na nedělních bohoslužbách se tak stala zbytečná, pokud pastor věřícího přímo a bezprostředně neoslovil a nenadchl. Protestantské kostely a modlitebny se tak začaly rychle vyprazdňovat. Jen totální ignorant může dnes tvrdit, že Katolická církev ve své neomodernistické podobě neprochází tímtéž vývojem. Již spisovatel Stefan Zweig, který nebyl věřícím křesťanem, napsal, že každé náboženství, které přestává věřit ve vlastní neomylnost, je odsouzeno k zániku.
V Církvi před II. vatikánským koncilem platilo, že věřící si již od útlého dětství osvojovali základní pravdy víry, dogmata, jako neomylnou nauku zjevenou samotným Bohem, která nikdy nemůže být korigována. Dnešní neomodernistické církevní struktury vedou věřící od útlého dětství naopak k tomu, že to, co Církev hlásala a hlásá, podléhá vývoji, proto za -x- let už nic z toho nemusí platit, nota bene – jak se vyjádřil generál jezuitů Sosa – „nemáme žádný magnetofonový záznam Kristových výroků“. Proto se klade hlavní důraz nikoli na objektivní věčné pravdy (ty se naopak zpochybňují, ne-li přímo popírají), nýbrž na samostatné svobodné myšlení člověka, aby si vytvořil svůj vztah k Bohu a adekvátní duchovní život sám bez jakýchkoliv závazků a příkazů. S tím bytostně souvisí, že se už netrvá na tom, aby věřící plnil náboženské povinnosti, to by přece odporovalo jeho svobodě, která se dnes tolik zdůrazňuje.
Čili jinak řečeno: nevadí, když nebudeš praktikujícím katolíkem pravidelně navštěvujícím mši svatou a přistupujícím ke svátostem, stačí jen, když si sám vytvoříš nějaký svůj ryze individuální vztah k Bohu, svou „vlastní“ podobu víry. Liberální neomodernistická pokoncilní církev tudíž nemá ve své náplni vychovávat další generace praktikujících katolíků, postrádá už přímo ve své nejhlubší podstatě to, co lze nazvat „přirozenou reprodukcí víry“, obsahuje sama v sobě prvek autodestrukce. Nelze proto u ní očekávat, že dojde k opětnému „naplňování kostelů“, naopak nutno počítat naprosto zákonitě s pravým opakem. S takovou vnitřní výbavou nemohou pochopitelně fungovat ani misie, proto máme dnes „misionáře“, kteří se chlubí, že během řady let svého působení nikoho nepokřtili.
Jak vychovat z dětí praktikující katolíky
V takovém prostředí musí u nás katolíci žít a předávat víru svým dětem. Lze to vůbec? Uveďme modelový příklad. Ve farnosti žije vzorná, zbožná a pravověrná katolická rodina. Otec i matka se s dětmi pravidelně modlí, vzorně je vedou k Bohu, řádně chodí na mši sv., chlapci ministrují. Doma je vyučují podle Tomáškova katechismu. Navenek všechno v pořádku.
Jenže ouha! Farář i učitel(ka) náboženství smýšlí neomodernisticky a ve výuce i v soukromých rozhovorech bourají u dětí to, co rodiče s námahou postavili. Doma se děti dozvídaly o druhé základní pravdě katechismu, že Bůh je nejvýš spravedlivý, dobré odměňuje a zlé trestá. V kostele, na faře a ve výuce náboženství však slyší, že Bůh je nejvýš milosrdný a nikoho netrestá, jeho milosrdenství prý vylučuje, aby někdo skončil v pekle kromě snad Jacka Rozparovače, Hitlera, Stalina a dalších sadistických vrahů. Bůh odpouští i tehdy, když člověk úmyslně neopouští život v těžkém hříchu a pokračuje v něm. A ještě horší situace často nastane, když rodiče dají děti na církevní školu. Tam se mohou od některých pedagogů např. dozvědět, že Bůh nestvořil přímo a bezprostředně nesmrtelnou duši jakožto princip lidského intelektu, ta se prý postupně vytvářela a vyvíjela při procesu evoluce v rámci „hominizace“ zvířecích předků člověka. Tím je zpochybněna pátá základní pravda katechismu o nesmrtelné lidské duši. A může být ještě hůř, když děti od pedagogů církevní školy slyší v rozporu s tím, co jim vštěpovali doma rodiče, že mohou klidně sexuálně spolu žít i před manželstvím, jen mají dát pozor, aby nedošlo k otěhotnění, proto ať berou antikoncepci.
Rodiče jsou v oblasti víry svým dětem první a základní autoritou. Potom ale následuje vyšší autorita, církevní, která má tu rodičovskou podporovat a být s ní zajedno. Není-li tomu tak, potom dochází na známá Kristova slova, že „království proti sobě rozdělené zpustne“. Když mladý člověk slyší doma autentickou katolickou nauku, ale v církevním prostředí něco jiného, co pravdy víry relativizuje, má z toho v hlavě pořádný galimatyáš. A výsledek? Opouští život víry a stává se buď nepraktikujícím náboženským synkretistou, nebo konzumním materialistou, jenž maximálně tak ještě řekne, že „něco nad námi musí být“ – a tím to končí.
Buďme ale spravedliví a postavme opačnou modelovou situaci. Ve farnosti je poctivý a pravověrný kněz, jenž se snaží předávat farníkům autentickou katolickou nauku. Jenže narazí právě u věřících rodičů svých ministrantů, kteří jsou nadšeni Halíkem a dalšími neomodernistickými „mudrci“. Když kněz káže o homosexuálních párech jako o lidech v těžkém hříchu nebo když odmítá udělit rozhřešení ženě, která si nechala zavést nitroděložní tělísko, a mladým lidem žijícím sexuálně ještě před svatbou, když mluví o islámu nebo o buddhismu jako o falešných náboženstvích, může se brzy dočkat toho, že oni si budou stěžovat u biskupa a označí jej za „netolerantního“, „rozdělujícího farnost“ apod. Jaký to bude mít vliv na mládež této farnosti, není těžké uhodnout. Jestliže neomodernistická pseudonáboženská výchova není už sama o sobě schopna zformovat z dětí praktikující katolíky, potom konflikt liberálních rodičů s konzervativním farářem odpad jejich potomstva od víry ještě urychlí.
Existuje tady vůbec ještě nějaké řešení? Naštěstí ano. V naší republice již déle než 20 let působí Bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX). Na jeho mších jednoznačně převažují lidé střední a mladé generace, ve značné míře právě ti, kteří byli již zformováni u něj. Tady se není třeba obávat nefunkčnosti tradování víry nastupujícím generacím, což platí nejen u nás, ale všude tam, kde Bratrstvo působí. A nemusí se jednat pouze o ně. Existují i jiná tradiční bratrstva s tím samým ukazatelem, ba i některé farnosti, kde si pravověrně smýšlející kněz, sloužící tradiční ritus, dokázal vytvořit společenství stejně smýšlejících věřících, kteří potom s jeho pomocí a pod jeho vedením předávají víru svým dětem.
Tady hned se nám rýsuje jeden důležitý a nepostradatelný prvek: soulad ve výchově mezi rodičovskou a církevní autoritou. Dítě nesmí slyšet ve věci víry a mravů od kněze nebo učitele náboženství něco jiného než od rodičů. A potom je zde další závažná okolnost: škola. Tam dochází k nejtěžšímu střetnutí postojů dětí, zformovaných rodiči a kněžími, s postoji jiných: spolužáků a učitelů. Víme z naší historie přelomu 19. a 20. století, že právě tento konflikt, kdy zejména studenti středních škol slýchali od profesorů biologie, fyziky a dějepisu něco opačného od toho, co nasáli do sebe doma a v rodné farnosti, a pokud katecheta nebyl schopen získat si jejich autoritu svým chováním a vzděláním (mnozí z nich byli propadlí tehdejšímu modernismu odsouzenému sv. Piem X.), odpadali od víry a často se stávali bojovnými antiklerikály. Za komunistů tato diskrepance rodičovské a školské autority nebyla až takovou tragédií, protože komunistická škola myslící mladé lidi spíše odpuzovala než přitahovala, jenže dnes je situace složitější. Ve snaze odvést mladého člověka od pravé víry Kristovy se postupuje záludněji a rafinovaněji.
Proto tam, kde to aspoň trochu jde, je pro pravověrné katolické rodiče dobré přistoupit na formu domácí školy. V současných strukturách Církve jim nelze doporučit ani církevní školu, pokud není přímo zřízena tradičním kněžským bratrstvem, což je ale realitou v zahraničí, nikoli u nás.
Pak teprve bude přirozená reprodukce víry fungovat. Nesmíme si to samozřejmě představovat tak, že automaticky všechny děti takto vychované se stanou praktikujícími věřícími, protože člověk i přes sebelepší základy, které dostal v rodině i v Církvi, má svobodnou vůli a může podlehnout svodům tohoto světa. Přesto však kořeny toho, co dostal, zůstávají, a takto zbloudilý se po nějakém čase většinou vrací k víře svých rodičů, zvláště pak když k tomu připojíme modlitbu za jeho obrácení. Obecně ale nelze zpochybnit, že všude tam, kde autentická náboženská výchova opravdu funguje jak na úrovni rodičovské, tak i církevní autority, existuje maximální a reálná naděje, že se podaří. Východisko z krize tedy existuje, stačí jen najít odvahu a vydat se správnou cestou.
PhDr. Radomír Malý
Jistě, vnitřní příčiny. To asi všichni známe.
Jenže jsou tu i ty vnější a ty v dnešní době útočí na víru především děti a dospívajících mnohem intenzivněji, než za komunistů.
Neomarxismem, liberalismem je prostoupena celá společnost prakticky na celém světě, Církev nevyjímaje. Poslat dítě do školy tak znamená vystavovat jeho duši permanentním nebezpečí těžkého hříchu.
S tímto nám poraďte, pane doktore.
Pan doktor radí: domácí školu, viz předposlední odstavec. Neomerxismem a liberalismem je vskutku prostoupena celá společnost a nejspíš bude hůř, ale s kombinací pravověrného kněze/farnosti a domácí školy se odolává přece jen o poznání lépe. Zatím máme obě možnosti: v porovnání s takovým Slovenskem relativně dostupnou TLM i legální domácí vzdělávání. Ani jedno není nijak samozřejmé.
Diky.
Ano, je to možnost.
Kdo však sleduje nejnovější trendy v domácím vzdělávání, ví, že již v brzké budoucnosti dojde k jeho výraznému omezování, časem se dá očekávat kompletní zákaz, respektive nastavení takových podmínek, které katolíci nebudou moci splnit.
Nabízí se proto emigrace.
ten kdo nemá děti je bez starostí
Možným řešením by mohla být Benediktova cesta či něco jako použili v Izraeli pro znovuzískání území. ..něco jako „křesťanský kibuc „. V podstatě i křesťané ztratili své území a vše jim diktuje nepřítel Krista, musíme tedy získat své území krok za krokem zpět.Pokud budeme rozptýleni,budem zničení.I prvotní křesťané se shlukovali aby si byli navzájem oporou a aby vytvořili prostředí pro výchovu svých dětí.
Nechce se mi to číst. Tato věc vyžaduje přede vším řádnou, diferencovanou statistiku. Jsem ve velkoměstě a v našem „nom“ kostele už 10, 20 let návštěvnost i počet praktikujících roste, v neděli je narvaný koste, to dřív nebývalo. Naproti tomu co mám zprávy z venkova, tam je situace ryzí katastrofa. Pan doktor např. neuvážil doslova mizení venkova. Takže ano, v součtu to jistě dost rychle klesá, ale chtělo by to, jak jsem psal. Já sám si myslím, že likvidace venkova je ještě horší jev, než nějaká nomistická návštěvnost. A jsme zase u společenských příčin, které já považuji za hlavní, u společenského režimu: např. komunismus lidodem venkov jakš takš držel, současný režim libedemo jej nelítostně likviduje. A dělá tento režim takových hrůz mnoho, nelze je ani vypočíst – a návštěvnost kostelů je jen jedna z mnoha takových.
Ad Albert: Myslím, že jsem Vám poradil: domácí škola, píši o tom jasně ve svém článku. Pokud toto řešení není možné, tak neexistuje jiné, než vytvořit doma prostředí přitažlivější pro dítě než to školní.
Ad Měšťan: Nevím, v jakém velkoměstě žijete, ale když uvádíte, že kostel je v neděli plnější než dříve, tak příčina může být trojí:
1) Rychle roste ve Vašem městě počet obyvatelstva v důsledku toho, že se lidé z venkova tam stěhují za prací;
2) Kněz, i když slouží NOM, smýšlí pravověrně a hlásá autentickou nauku Kristovu, což lidi přitahuje, neboť toto už málokde dneska slyší;
3) Nebo je opačná situace: kněz je šoumen, který různými pochybnými atrakcemi si získává lacinou popularitu, která nebude mít dlouhého trvání, neboť lidi, zvláště mladé, to brzy omrzí.
S tím venkovem máte pravdu, jenže návštěvnost nedělních bohoslužeb klesá všeobecně, nejen na venkově, ale i ve velko- a maloměstech. Sám také žiji ve velkoměstě a mohu proto srovnávat. Nota bene Vy sám nepopíráte, ale naopak potvrzujete, že „v součtu to dost rychle klesá“, to není jen výsledek mého pozorování, ale řeč oficiálních diecézních statistik, stačí jen sledovat Acta curiae.
Ještě jedna možnost – ubylo Mší v jiných kostelích a jiných kostelů – tak tam lidi přechází…
Velmi důležitý postřeh. Venkov je nevratně proletarizován ekonomicky, společensky i duchovně.
Mám podobnou zkušenost: zvykové chození do kostela „z povinnosti“ (typické pro venkov) upadá, nepřenáší se na novou generaci. Živá společenství (častěji městská) se scházejí nejen na mši, zde je „generační přenos“ výrazně vyšší. Nejnápadnější jsou děti z „echt“ katolických rodin: kostelu navštěvovanému několikrát týdně se po „vyletění z hnízda“ většinou důsledně vyhýbají.
Ovšem ani subjektivní zkušenost jednotlivce ani mechanické počítání návštěvnosti nenahradí objektivní sociologický průzkum nejen důkladně mapující současný stav a jeho dynamiku, ale zejména studující jeho příčiny. Není po 30 letech od „sametu“ už na čase?
Anomálie ve Vašem NOM kostele by stála za komisionální zkoumání, zda se nejedná jen o soukromý zázrak. Každopádně statistika účasti katolíků na nedělních bohoslužbách v ČSR (resp. ČR) ukazuje pořádný sešup od r. 1971: https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C4%8D%C3%ADt%C3%A1n%C3%AD_%C3%BA%C4%8Dastn%C3%ADk%C5%AF_bohoslu%C5%BEeb
Lidí neubývá, protože dost lidí chodilo do kostela ze zvyku, z donucení apod. Dále se lidé mají moc dobře – žádný styk s utrpení a smrtí. A teď mne pranýřujte, nejdu tam protože je tam prostě v tuto dobu hnusná zima – nemoc – výpadek přijmu. Další příčinou jsou trapárny tipu: dětská mše, tlusté ministrantky, nebo vůbec ministrantky a debilní kázání. Další příčinou, proč na to lidé kašlou je nevytváření kvalitního farního společenství. Prostě si v neděli jakoby píchneme příchod a odpíchneme odchod. Splněno. To je zákonictví a pokrytectví. Další hrůza je třeba chrámová hudba: bud strašná hosana nebo varhaník, který si často myslí, že na ty varhany hrát umí….
Na Slovensku sa za posledne roky pastoralne vedu veriaci tak, ze v sobotu vecer je nedelna omsa! Farari to verejne oznamuju v oznamoch. Vratane hovorcu KBS M. Kramara. Nebudeme si predsa kazit nedelu nejakym panembohem, ked mozeme ist radsej na vylet.
A este sa farar na omsi stazoval, ze na biskupskom urade v Trnave za to dostal vynadane:) Lebo tam hlasil, ze v sobotu vecer byva kostol plny a v nedelu teda ze staci jedna omsa. Ovsem sobotna omsa ako taka potom vlastne nebyva, ze…
Vážený pane doktore,
zajímalo by mě jak se díváte na neokatechumenátní cestu? Podle mé osobní zkušenosti docela dobře předávají víru dětem. Také mají dost kněžských povolání (přes 100 seminářů po celém světě)a podle statistik jen 1% odpadu.
Ad Oldřich: Nerad bych se k tomu vyjadřoval, protože o tomto fenoménu vím pouze z médií. Zaráží mne ale na tom, že jejich mše jsou ve skrytu a nikoho nezasvěceného tam nepustí, slyšel jsem také, ale nemám to potvrzené, že jejich mše daleko odbíhá i od samotného NOM, že si tam berou Tělo Páně vlastníma rukama z jedné hromady, že laici tam kážou atd. Opravte mne, pokud to není pravda, ale pokud je, tak toto musím kategoricky odmítnout.
Neokatechumenat je sekta.
Situace v 90.letech se v pohledu do dnešní doby jeví jako ultrakonzervativní. Stará, ještě poctivě vychovaná generace odchází a s ní odchází i praktikování víry v domovech i v kostelech. Zkuste se dnes na moravském venkově přeptat „katolíků“ zda v pátek drží půst od masa, zda je vhodné aby katechetka šla do kostela v minisukni, či porovnejte počty těch co jdou k přijímání s počty těch co se ze svých hříchů i kají… Obávám se, že situace je mnohem horší, než se zdá. Zbytky liberálních katolíků pod vedením bezzubých a vystrašených liberálních kněží kráčejí směle vstříc hromadnému odpadu od posledních zbytků víry. Pýcha předchází pád: propagátoři NOMu chtěli ukázat, že to „umí líp“, tak je Pán Bůh nechává jít…, aby se plně ukázalo, že bez Něj nelze činit vůbec nic. Ratolest která nezůstane při Kmenu uschne…
Myslím, že nie je správne zužovať pohľad a všetku vinu zvaľovať na súčasnú Cirkev alebo dokonca na Druhý vatikánsky koncil. Ide o široký problém, ktorý má hlboké korene a súvisí s celkovým vývojom spoločnosti. V posledných storočiach sa objavilo viacero udalostí, ktoré nepriaznivo pôsobili na život viery: rozbitie náboženskej jednoty (protestantizmus), osvietenstvo, priemyselná revolúcia a rozmach kapitalizmu, oslabenie roľníctva, vysťahovalectvo (vynútená migrácia), sexuálna revolúcia, oslabenie inštitútu rodiny, kult demokracie… To všetko sú celospoločenské faktory, ktoré zákonite vplývali na masy a postupne vzďaľovali ľudí od viery predkov.
Ide teda o krízu viery, súvisiacu s krízou identity. Západná civilizácia sa fakticky vzdala svojej duchovnej a kultúrnej podstaty. Človek dneška trpí krízou identity, stal sa z neho novodobý nomád, ktorý nevie, kam patrí, resp. hanbí sa za svoj pôvod a odmieta tradíciu. Pokiaľ sa Európania znova nenapoja na svoje duchovné a kultúrne korene, pokiaľ sa nezmení mentálne nastavenie spoločnosti, budú sa kostoly naďalej vyprázdňovať – a ťažisko Cirkvi sa presunie na iný kontinent.
Arcibiskup Graubner zařadil Bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX) po bok Církve Ježíše Krista celého vesmíru a Byzantského katolického patriarchátu ve svém pastýřském listě věnovaném schizmatickým společenstvím: https://www.doo.cz/posledni-zpravy/4467-pastyrsky-list-mons-jana-graubnera-k-schizmatickym-spolecenstvim.html
Cituji z pastýřského listu: „Kdo se aktivně zapojuje do života schizmatického společenství (moje poznámka: mezi něž Graubner řadí i Bratrstvo sv. Pia X.), je automaticky exkomunikován, to znamená: dokud se nezřekne schizmatu, nemůže platně přijímat rozhřešení ve svátosti smíření a nemůže hodně přijímat svátost eucharistie, která je výrazem hlubokého sjednocení s církví. Protože na našem území působí několik takových nových církví, upozorňuji všechny věřící, že žádný člověk nemůže být ve dvou církvích zároveň.“
Tento pastýřský list byl čten před 14 dny v Brně v kostele sv. Michala, kde kněz výslovně zmiňoval působení Bratrstva na Faměrově náměstí v Brně-Černovicích a upozorňoval věřící, že důsledky, o nichž se v pastýřském listě píše, se vztahují i na věřící, kteří se bohoslužeb Bratrstva zúčastňují. Pochopil jsem to tak, že každý, kdo chodí na bohoslužby Bratrstva sv. Pia X. ztrácí milost posvěcující a nemůže tedy dovoleně přistupovat ke svátostem, dokud svou účast a další aktivity spojené s Bratrstvem neukončí.
Ad Honza Koh.: Nečtete dobře. Mons. Graubner označuje FSSPX jako „problematické“, tak to v jeho listu výslovně stojí, ne jako schizmatické. Nota bene já jsem v článku vůbec nehodnotil jurisdikční postavení Bratrstva, pouze jsem konstatoval, že u nich je víra z generace na generaci úspěšně předávána, tradována. Nic víc a nic méně.
1. Existuje myslím nějaký dokument nebožky papežské komise Ecclesia Dei, který konstatuje, že katolíci mohou účastí na bohoslužbách FSSPX plnit nedělní povinnost.
2. Zpovědní fakultu dal kněžím FSSPX sám papež. Nechápu, jak by tento holý fakt mohl jít dohromady se ztrátou milosti posvěcující v důsledku účasti na bohoslužbách Bratrstva.
3. S veškerou úctou, list Mons. Graubnera je v lepším případě zavádějící. Mluví se tam o jakési „licenci“, což by snad mohlo být povolení oddávat (což byla rovněž součást vstřícných kroků papeže vůči FSSPX). To se ovšem v listu neříká, takže vzniká dojem, jako by mělo jít o jakousi licenci k působení FSSPX obecně, což není pravda.
4. Na celé věci je neobyčejně zajímavá zejména skutečnost, jaký bestseller se z uvedeného pastýřského listu stal. Pokud se pamatuji, když Mons. Graubner svého času vydal několik závažných pastýřských listů o rodině, v žádné jiné diecézi krom olomoucké se nečetly. Tento převzaly dvě další diecéze a četl se dokonce i ve zlínském salesiánském kostele, kde se PL jinak nečtou zásadně s tím, že věřící jsou gramotní a mohou si je přečíst na nástěnce. Zvláštní, ne?
5. Díky působení FSSPX existuje v Brně nevídaný luxus možnosti každodenní účasti na tradiční Mši sv. V České republice mají tradiční věřící stejný komfort myslím už jen ve Vyšším Brodě, Plzni a Římově. Kdykoli jedu ve všední den do Brna pracovně nebo k lékaři, jsem za to vděčná. Oslava svátku Božího Těla v tradičním ritu je dokonce myslím jediná na celé Moravě.
Ad 5: Ještě Vejprty.
Považuji za důležité, aby duchovní, který vysluhuje, tak vždy konal v jednotě se svým (a tedy i mým) diecézním biskupem.
Odpověď laika: A když je to Otec biskup, hlásající omyly a hereze II. Vatikánského koncilu? Takovou jednotu odmítám, protože je to jednota v bludu, a jednota jako taková nikdy nesmí být nadřazena Pravdě.
Ano, je to tak, plne sdilim Vase nazory. Byla jsem z toho listu hodne
Rozhozena a take mi zapada do sebe spousta detailu podivnych. A snad se ani necetl v brne ve vsech kostelich? Ze by to bylo na dobrovolnem zvazeni samotneho kneze?
Kazdopadne nemohu pochopit,proc se tak dokonala liturgie, krasna a hluboka v úcte k Bohu, Nejsvetejsi Trojici, stava predmetem svaru.
@Kohoutek: nevím, kterou mši sv. u sv. Michala máte na mysli, v 15:00 na tradiční kněz explicitně nic o Fáměrově náměstí neříkal. P. Beneš „upozornění“ prostě přečetl (zajímavé je, že tam byla vynechána část týkající se schizmatiků z Medjugorje) a pak jen řekl, že se jedná o velmi podnětný list a abychom o tom přemýšleli.
Vzal jsem si jeho slova k srdci, dopis jsem si několikrát přečetl a mohu otevřeně říct, že, při vší povinné úctě k Jeho Excelenci, ho považuji za velmi nešťastný. Je samozřejmě povinností biskupa varovat věřící před schizmatiky, k tomu by se ale měl opírat o fakta a používat jasný, nemanipulativní jazyk. Zamíchat do upozornění na schizmatiky katolické kněžské bratrstvo (byť chápu, že z jeho pohledu možná „problematické“) a použít při tom zcela neadekvátním a zamlženým způsobem pojmy, vytržené z jiných kontextů (licence, registrace), je vyloženě unfair. Vaše reakce (stejně jako reakce řady dalších laiků z prostředí NOM, se kterými jsem se setkal) je ukázkou, jaký zmatek tento dopis vyvolal – bohužel ale nejen zmatek, ale i spoustu zlé krve a otevřel rány tam, kde se již hojily a byl relativní klid (v rodinách, mezi přáteli).
MichalD: Mše u sv. Michala – myslím, že to bylo na mši v 10.30 hod. Tam právě ten kněz říkal, že pokud by náhodou někdo přišel do tohoto kostela v 15.00 hod. a viděl, že tam probíhá nějaká mše v latině, tak se nemusí ničeho obávat, protože ti, kdo slouží mši v 15.00 hod. a ti, co se jí pravidelně zúčastňují, jsou v jednotě s katolickou církví. Jinak je to, jak píšete: pastýřský list má v názvu, že bude o schizmatických společenstvích, nikoliv o dvou schizmatických a jednom problematickém společenství. Navíc, co to znamená problematické společenství – to může být cokoliv. Já jsem to pochopil tak, že zatímco Kněžské bratrstvo sv. Pia X. jako celek není vůči Katolické církvi ve schizmatickém postavení (a platí, že věřící mohou na jejich bohoslužby), tak jeho český priorát tím, že se nechal zaregistrovat jako samostatná církev a nemá navázané žádné vztahy s ČBK je schizmatický a věřící se nemohou účastnit jeho bohoslužeb. K tomuto závěru mne dovedla především tato vět: „Něco jiného je Kněžské bratrstvo sv. Petra, které také slaví mši svatou takzvaně „postaru“ a v latině, ale je v jednotě s vedením katolické církve, a proto se katolíci mohou účastnit i jejich bohoslužeb.“ Kněžské bratrstvo sv. Petra je v jednotě a věřící se mohou účastnit jeho bohoslužeb. Pokud je v jednotě i Kněžské bratrstvo sv. Pia X. a věřící se taky mohou účastnit jeho bohoslužeb, v čem je Kněžské bratrstvo sv. Petra „něco jiného“?
Není to také jinak?
….
Mezi lety 2000 a 2020 v Jižní Koreji vzrostl počet katolíků o 48.6 procent, z 3.9 milionů v roce1 999 na 5.8 milionů v 2018 a nyní katolíci tvoří více než 11.1% celkové populace v Koreji.
Za stejné období se zvýšil počet kněží o 52.2 procent z 2,972 na 4,456. Je tohle krize Církve, jak někteří(„tradicionální)“katolíci neustále uvádějí?
http://www.fides.org/en/news/67236-ASIA_SOUTH_KOREA_The_baptized_have_grown_by_50_in_the_past_20_years
Jan
Ad Pax Jan: Tu statistiku z Jižní Koreje znám, v Azii jsou poměry poněkud jiné, nicméně podle této zprávy (znám ji z polského pch24.pl) si jihokorejští biskupové stěžují, že nárůst katolických věřících, který trvá již od konce II. svět. války, se v období let 2000-20 výrazně zpomalil.
Teď nejspíš budete překvapen, když Vám argumentačně nahraji na smeč ještě jiným údajem. Pamatuji se, že v půli 60. let byl uváděn počet katolíků ve světě 500 mil, dnes jsou to 1,2 miliardy. Můžete zajásat, jaký je to obrovský nárůst po koncilu.
Jenže teď vás asi šokuji, když řeknu, že tato čísla mají pro mne stejnou hodnotu jako loňský sníh. Každoročně je zveřejňuje Annuario Pontificio na základě nahlášených údajů z jednotlivých diecézí, které obsahují pouze počty pokřtěných. Ke stávajícímu seznamu žijících pokřtěných podle matrik se připočtou nově pokřtění a od tohoto součtu se odečtou ti, co během roku zemřeli a měli církevní pohřeb. Toto číslo 1,2 miliardy katolíků tudíž vůbec nezahrnuje veřejné nebo tiché apostaty nebo nábožensky lhostejné, kteří vůbec nepraktikují. Když tyto statistiky pročítáte podle jednotlivých kontinentů, tak zjistíte, že Evropa je na tom vlastně dobře, počty pokřtěných katolíků jsou stále léta letoucí na stejné úrovni. Ne, tato čísla o skutečné situaci Církve vypovídají velmi málo. I nábožensky lhostejní dávají ve své většině děti na základě nejrůznější motivace pokřtít, někteří je klidně pošlou i k prvnímu sv. přijímání a k biřmování, aniž by věděli, co tyto svátosti znamenají, a věřili v milosti, které působí.
Reálným ukazatelem stavu Církve je to, jak pokřtění věřící každou neděli navštěvují mši sv. a jak vypadá jejich účast u svátosti smíření. A tady nemůžete popřít, že jde celosvětově o obrovský propad. V Evropě již dlouhodobě, pouze v Bělorusku je zaznamenán nárůst nedělních účastníků bohoslužeb )jsou tam obležené zpovědnice, byl jsem tam), jinak poklesy v Polsku, Maďarsku a Rumunsku nejsou tak dramatické, v dalších zemích je to ale všude včetně ČR katastrofa. Totéž je v Severní Americe. Rychlé vyprazdňování kostelů nyní probíhá v dosud tradičně religiozní Latinské Americe, kde obyvatelstvo masově odpadá k protestantským denominacím severoamerické provenience, v Guatemale, kde ještě před 50 lety se ke katolicismu hlásilo 90 procent obyvatelstva, je to nyní pouhých 48 procent, zbytek odpadl k evangelikálům nebo letničním. Tyto apostáze ovšem statistiky An. Pont. nezaznamenávají, ti odpadlí byli katolicky pokřtěni, tudíž jsou statisticky vedeni dále jako katolíci.
Pouze katolicismus v Africe a v Azii se dosud drží, mimo jiné i proto, že tam nejsou věrouka a mravouka tak tvrdě likvidovány jako v Evropě, nicméně otázkou je, jak dlouho to potrvá.
Pan Měšťan číst nemusí,je patrně nad věcí,ale pro ostatní, kteří na tento web přijdou, je potřebné psát.
Je pravda, co říká p.dr.Malý:že jedni kněží tradiční katolickou víru boří a ti, co hlásají víru autentickou-jsou v menšině-dostávají výsměch i napomenutí od vrchnosti.
V blízkém velkém městě je v neděli kostel plný, kněz si to pochvaluje:“děkuji, že vás tolik chodí ke svátostem“. Ano, při podávání sv.přijímání se zvednou skoro všichni,mnozí chtějí na ruku a cestou do lavice se zdraví s ostatními.
Zpovídá se tam před i po mši sv., ale tam postávají jen stále ti stejní, nemnozí farníci.
Tím chci říct,že příčiny vyprazdňování kostelů jsou : ztráta posvátnosti chrámu,víry v reálnou přítomnost Boží v proměněné hostii,rozmělňování nauky,relativisace Božích a církevních přikázání….a k tomu aktivity člověka z hotelu sv.Marty v Římě….
Dobre jste popsal soucasnou situaci.
Pane doktore,
chápu, že ve vašich očích je jedinou cestou záchrany církve znovuzavedení Tridentu a komu by se to nelíbilo, toho exkomunikovat.
Mohl byste mi ale v té souvislosti vysvětlit, jak je možné, že „neomodernistický mudrc“ Halík má každou neděli totálně narvaný kostel a v jeho farnosti byly pokřtěny už stovky lidí?
Ad Helmut: Sám jsem v 90. letech u Sv. Salvátora byl na jeho NOMu a žádné davy jsem tam nepozoroval, ale dnes to je třeba jinak.
A proč Halík přitahuje? Vzpomeňme, jak P. Jan Hus kázal v Betlémské kapli o predestinaci, o jediném prameni víry (Písmu), o neexistenci viditelné hlavy Církve, o neplatnosti svátostí vysluhovaných knězem v těžkém hříchu, o nelegitimnosti vrchnosti v těžkém hříchu a zejména o negaci transsubstanciace, tak Betlémská kaple praskala ve švech. Tedy Hus měl podle Vašich slov „každou neděli totálně narvaný kostel a v jeho farnosti byly pokřtěny už stovky lidí“. Určitě to není poprvé, co heretik přitahuje pozornost.
A že v očích dr. Malého vidíte, že by se měli NOMáci exkomunikovat? A díval jste se dobře?
Halík ,Czendlik , Vacek mají taky plný kostel. Katolík v nich není žádný. Měřítkem je víra , ne počty. Rockovou , dětskou „mší“ lze lákat lidi .Hodně lidí lze na SDM , diecezkach shromáždit . Ale za jakým účelem? Aby se klaněli Kristu v eucharistii , nebo se zabavit?
Ad Helmut: Pan dr. Matyášek už odpověděl za mne, díky. Jen bych ještě položil otázku: Kolik z těch lidí pokřtěných prof. Halíkem (on sám kdesi uvádí, že od r. 1991 to bylo cca tisíc) vydrželo? Vím o některých, ti ale později odmítli jeho neomodernismus a stali se tradičními katolíky, díky Bohu za ně. A ti ostatní? O některých vím, že měli těžké psychické problémy, byly tam i pokusy o sebevraždu.
Pan Měšťan číst nemusí,je nad věcí.
Ale pro příchozí na tento web je potřebné psát a psát…díky
p.dr.Malému.
Můj příspěvek způsobil podiv a pokusy o vysvětlení. Ani tři návrhy dr. Malého, ani vysvětlení pana Pospíšila neodpovídají skutečnosti. Kněz je normální modernista, právě nic divokého, dětské mše, kytary, narvaný kostel jde skoro celý k přijíémání. Počet obyvatel našeho velkoměsta neroste, nevím, jaké kdo ještě uváděl možná vysvětlení. Prostě normální zakořeněná moderna. Něco jiného jsou zpovědi, těch jsou za dost dlouhá období jen desítky, v neděli třeba jen jedna. Žádná vybičovaná radost, prostě normální moderna, Nom. A jak jsem psal, pokud by se nevylidňoval venkov, bylo by to tak i tam. Krátce a jasně: Lidé fandící tradici by si měli uvědomit, že situace je hlubší a závažnější, než pouhé sledování návštěvnosti. Jde o změnu víry. A nová víra vnějškově zcela plní funkci víry pravé. A jestli chcete vědět, kde se tedy vyjevuje ta změna víry: tak vítání migrantů, rozvody i novokatolíků, tolerance k homosexuálům, v příchylnosti k EU, k Miliónu chvilek, v nenávisti k Zemanovi a Putinovi, v podpoře US Air Base v Mošnově atd. čili věci, které jakoby s vírou nesouvisly. A ony souvisejí. Ukázat na (ne)návštěvnost kostelů je dost prostinké. Ještě k seznamu dodávám, že po převratu za 30. let tento dnes tak narvaný kostel nedal jediného novokněze. A ještě dodávám: vítání nejen migrantů, ale i (verbální) tolerance ke každému budižkničemovi, bezdomovci. Ale je fakt, že ty rozvody přímo bezdomovectví vyvolávají. Osamělé matky na sociálce, novokatoličky. Ještě jednou: farnost je jakoby do sebe uzavřené gheto, které ale naráží a nenarážet nemůže na zlořády ve společnosti. A kostel je narvaný a skorou celý jde masově ke svatému přijímání.
Vážený pane doktore,
velice zajímavý a podnětný článek. Já patřím spíše k mladší generaci (je mi pod 30 let) a musím potvrdit, že já také pozoruji úbytek věřících v kostelech, kam chodím na mše sv. Co jsem měl možnost poznat, tak spousta věřících si tento problém vůbec nepřipouští a pokud ano, tak to zdůvodňují obdobím komunistické diktatury. O tom jak je to na západě moc nevědí, resp. žijí v představách, že tam je ještě hodně věřících, když tam ještě docela dost lidí chodí do kostela (aniž by znali všechny souvislosti). Kněz u nás ve farnosti je spíše tradiční (resp. konzervativní), sloužící NOM a takový liturgický minimalista – žádné experimenty, ale také nic extra.
Já sám jsem chodil na církevní gymnázium a základní školu a musím prohlásit, že naši spirituálové nejsou žádní modernisté a troufám si říci, že výuka byla více méně v konzervativním duchu. Rozhodně nám nikdo nevtloukal do hlav názory, které uvádíte výše ani nic podobného. Za dobu mých studií na gymnáziu (8 let) u nás ve třídě nikdo od víry neodpadl, jeden ateista se stal katolíkem. Pro mnohé z nás bylo také důležité, že jsme si vytvořili mezi věřícími spoustu kamarádů a navzájem se ve víře povzbuzovali a společně se účastnili různých aktivit. Možná jsou tyto školy naprosté výjimky, ale obecně s Vámi nemůžu souhlasit v tom, že je lepší domácí výchova. Podle mého názoru záleží na okolnostech.
Veliký problém však podle mě představuje liturgie, která se někdy více někdy méně mění v takové společenské setkání a tak trochu divadlo, a to i když to ti kněží sami nechtějí. Tak nějak k tomu nová liturgie sama vede. Co jsem měl možnost poznat věřící různých farností a různé kněze, tak si myslím, že by to v ČR nemuselo být až tak strašné, pokud by zůstala zachována tradiční mše sv., která podle mého názoru sama vede k větší zbožnosti a úctě. Ono by podle mého názoru dost pomohlo i to, kdyby se sloužilo u hlavních oltářů a pokud možno latinsky a římský kánon a podávalo sv. přijímání pouze v kleče.
Máte však pravdu, že vedle zbožnosti a úcty dochází k zatajování a někdy k popření „nepříjemných“ pravd víry a to buď úmyslně nebo z nevědomosti.
Ad Wenceslaus: Docela se s Vámi shodnu, jestliže Vaše výuka na círk. gymnáziu byla věroučně v pořádku, buďte rád, já nehážu všechny círk. školy do jednoho pytle. Jenže na základě toho, co jsem měl možnost osobně poznat, bych řekl, že ta škola, do níž jste chodil, byla spíš výjimkou. Hodně záleží na jednotlivých kantorech.
Chvála Kristu a Matičce Boží, Panně Marii!
Přečetl jsem si rozsáhlý článek úvahy na téma vyprazdňujících se kostelů. Lze ho chápat jako určité shrnutí reality. Nedává ale čtenářům žádný základ k hlubšímu zamyšlení nad příčinami i následky. To signalizují jen dva nicneříkající příspěvky do diskuse. Za článek panu dr. Malému děkuji, hlavně proto, že téma vůbec otevřel. Jde o vážné téma, ale situaci v této fázi vývoje už lidskými silami nelze zvrátit. Je to velmi dlouho plánovaný proces, který je ve svém závěru. Jen se bojím, že ho pan Ignác Pospíšil pro jeho délku odmítne zveřejnit. Zkrátit ho však, jak uvidíte, nelze.
Mottem mého příspěvku bude Ozeáš 4; 6:
„Můj lid je ničen pro nedostatečné poznání; protože jsi poznání odmítl, I já odmítnu tebe, nebudeš mým knězem; ježto jsi zapomněl zákon svého Boha, I já zapomenu tvé děti.“
Použitý text je pro přesnost překlad z Bible krále Jakuba, protože Starý zákon mám k dispozici jen ve velmi bídném ekumenickém překladu z roku 1979.
Nejprve, co nám toto Boží Slovo říká:
Boží lid je ničen pro nedostatečné poznání. NE vzdělání (!), ale poznání. A čeho jiného než Božího Slova, neboť je Cesta, Pravda a Život, ale také Dvojsečný meč. Bůh zmiňuje kněze, protože to oni mají Božímu lidu předávat Jeho Slovo, aby lidé nehynuli, ale měli život věčný, jak říká Ježíš. Pouze to mají dělat, nic jiného!!! Protože ale odmítli poznávat Boží Slovo, zapomněli Boží Zákon, a nemají tak co předat Jeho lidu, sděluje jim Bůh, že jejich kněžství odmítne. Neznají Zákon, ani Boha. A protože jejich děti, farníci, následují své duchovní otce, budou odmítnuti i oni. Následky už známe z Fatimy, kdy Matka Boží dětem ukazuje, jak takoví kněží, ba i biskupové, padají do pekelného ohně i se svými „dětmi“.
Bůh v Oz 4; 6 říká, že kněží odmítají poznávat Jeho Slovo. Bodejť by ne, nemají na to čas. Věnují se budování kariéry, sociálního a hmotného zajištění, prestiži, zábavě, svým zájmům, ba i prostopášnosti atd. Zapomněli, že vše potřebné jim bude přidáno, jak řekl Ježíš. Kdepak by na to většina z nich pamatovala. Nespoléhají na Boha, ale na sebe, na člověka. Boha odsunuli z prvního místa. Je třeba upozornit na to, že na takové kněze se vztahuje podobenství o hřivnách (Mat 25; 14-30).
V naprosté většině jsou promluvy takových kněží jalové a mdlé, prostě o ničem, protože nemají z čeho čerpat. K šíření Slova přistupují laxně, splnit si povinnost a už už aby byl konec, a honem po svých. Jak by mohlo takové kázání přitahovat lid. Místo patřičného formování farníků sami podléhají vnějším vlivům. Mám osobní svědectví, že katolící chodí na kázání jehovistů, aby slyšeli smysluplné promluvy!! A to prosím ve farnosti, která je děkanstvím. Jaký je asi duchovní základ této farnosti a celého děkanství??
Příčinou všeho je úspěšná realizace programového vlivu permanentní instrukce Alta Vendita italských karbonářů (Italští zednáři) na infiltraci katolické církve, její postupný rozklad a následné ovládnutí (viz dodatek na konci). Její vliv umocnil 2VK a vyvrcholil v osobě biblického falešného proroka, „malého rohu“, pseudopapeže Bergoglia. Předstupněm této vrcholné zkázy byl 2VK, svolaný zednářem Janem XXIII., Angelo Giuseppe Roncallim, Velmi tomu napomohl i jeho následovník Pavel VI., Giovani Battista Montini, také zednář a podle svědectví homosexuál (lumendelumine.cz). Následoval „rozkvět“ církevního zednářství, především v době již zemřelého kardinála Casaroliho (+1998), sekretáře JPII.
Zde je třeba upozornit na biblická proroctví, která se k této situaci vážou. Je otázkou, zda si vůbec kdo uvědomuje, o čem hovoří tento úryvek Zjevení sv. Jana 13; 11-12:
11Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. 12Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i její obyvatelé budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila.
Pokud to někdo dosud nechápal, je tu řeč o řádu Jezuitů, který se po smrti svého zakladatele, Ignáce z Loyoly, proměnil v nejtvrdší zednářskou lóži uvnitř katolické církve. V roce 1773 na nátlak evropských panovníků papež Klement XIV. řád zrušil, Řád však skrytě pokračoval a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil.
No a dnes exponent tohoto zednářského řádu sedí na ukradeném papežském stolci a záda mu kryje tzv. „černý papež“ Arturo Sosa. Co více k tomu dodat????!!!
Velmi mnoho a velmi dobrých informací si o těchto i jiných věcech můžete přečíst na webových stránkách https://www.lumendelumine.cz/, které řídí dr. Lubomír Štula. K plnosti poznání doporučuji přečíst (a stáhnout!!) také Knihu Pravdy na webové adrese http://varovani.org/#, která je trnem v oku tuzemským exponentům druhého břehu. Zvláště pak jednoho z nich, který coby čerstvý kněz se chvástal a tvrdil, že ho čeká kariéra arcibiskupa. Bylo by to pohoršlivé a směšné u začínajícího klerika, kdyby se později neukázalo, že byl zcela „mimořádně prozíravý“ a skutečně se arcibiskupem stal. Čím to, že ani Kristův protivník Lucifer nemá schopnosot vidět budoucnost, ale tento prelát měl jasno už tehdy, když nastupoval dráhu Kristova kněze. Zajímavé, že? Člověk by řekl, že tvrdit něco o budoucnosti lze jen tehdy, pokud jsem schopen nějak ji ovlivnit. Že by snad toto bylo ve hře? To nechám všem na posouzení. Svědci tohoto chvástání dodnes žijí a se dvěma z nich jsem o tom osobně hovořil.
Důležité ale je, že tento „prorok“ aktivně jako jediný vystupoval proti poselství poslední Kristovy prorokyně Marie Božího Milosrdenství z Irska a protože neměl argumenty a důkazy o falešnosti poselství, když k tomu byl vyzván, nebyl schopen uvést žádný a falešné varoval před vznikem sekt a podobné nesmysly. Věru, divný svědek Kristův.
Jak mohou kněží, formovaní zednářskou agendou, zamezit úpadku víry a vyprazdňování kostelů? Nemají k tomu ani představu, předpoklady, ani schopnosti. Především jim ale chybí poznání. Kdyby ho totiž měli, všechno výše uvedené by eliminovali. Ale oni o tom nemají ani potuchy. Jsou jako malé děti v rukou démonických sil. Ve své většině vůbec netuší, v jak mizerné a bezvýchodné situaci se nacházejí a co je čeká. Domnívají se přitom, že jsou na nejlepší cestě do nebe. Pro nedostatečné poznání však nebudou připraveni a podlehnou. Ne jen oni, i jejich farníci, kteří ze svého nevědomí nevystoupí. Je jedno, jsou-li vzdělaní, nebo bez vzdělání, podstatné je, že budou bez poznání, ke kterému je třeba zájem ne odmítání.
Proto můžeme v textech poselství vizionáře Jeffa Byerlyho z USA číst Kristova slova:
Nevědomost neomlouvá, protože je to volba. Pokud se rozhodnete zůstat nevědomí, když je pravda nabízena znovu a znovu, skončíte podvedeni a předáni nepříteli a vlastním bludům.
Tady by asi mohla reakce na původní článek na téma vyprazdňování kostelů skončit. Tím však celá věc vůbec nekončí, ale otevírají se nové, závažné otázky následků. Je třeba říct, že důsledek vyprazdňování kostelů bude velmi tragický pro většinu nejen pohanů a bezvěrců, ale i věřících katolíků. Dojde totiž k naplnění Kristovy odpovědi na zlověstnou otázku, kterou v důsledku poznání z Kristova učení položil Ježíši jeden z těch, co Ho následovali: „Pane bude málo spasených? ….“ (Luk 13; 22-30)
Absence poznání bude příčinou naplnění podobenství o 10ti družičkách (Mat 25; 1-13). Pět moudrých mělo totiž poznání Božího Slova, neboli olej v lampách. Těm zbylým olej chyběl, a po návratu od obchodníků je čekaly zavřené dveře.
Ekvivalentem poloviny moudrých a vpuštěných a poloviny hloupých a odmítnutých družiček jsou také texty Mat 24; 40-41 a Luk 17; 34-35.
Přímou souvislost s těmito slovy mají 1Kor 15; 51n, 1Sol 4; 13n a Jer 50; 20, kde se píše, že budou vzati spolu se zmrtvých vstalými, to znamená na konci velkého soužení.
Co ale bude s těmi, už vzatými, kde budou? Tady je třeba moudrosti jako daru Ducha Svatého. Ti totiž nebudou účastni velkého soužení, ale pro jejich připravenost a pravou víru v Boží přísliby a protože už dříve prokázali svou věrnost, nebudou už muset být zkoušeni ohněm velkého souženi a budou vzaty na Beránkovu svatbu (proto je řeč o družičkách) jako jeho Nevěsta. A o této Beránkově Nevěstě, kterou je Nebeský Jeruzalém, píše svatý Jan ve Zjevení 21; 9-11. Tady už zbývá jen promyslet souvislost veršů o královské svatbě Mat 22; 1-14. Jen napovím, že onen špinavý znamená nečistý hříchem, ten který nevyužil Boží milosrdenství ve svátosti smíření.
Předchozí odstavec a verše Písma jsou Boží nápovědou na Luk 21; 36:
„Proto bděte a stále se modlete, abyste mohli být připočteni k hodným uniknout všemu, co má přijít a abyste obstáli před Synem člověka“. (Překlad KJB)
Ekumenický překlad je zcela chybný a neumožňuje správný výklad a pochopení. Ani žádný z dalších tří verzí Nového zákona, které mám, nejsou správné a zavádějí ke špatnému výkladu. Citovat je nebudu, není prostor a je to zbytečné.
_________________________________________________________________
Dodatek, výňatek z permanentí instrukce Alta Vendita z 19. století:
Strategie rozpracovaná v „Permanentní instrukci Alta Vendita“ je ohromující svou troufalostí a prohnaností. Od počátku se v dokumentu mluví o procesu, který potrvá desítky let, než bude zrealizován. Ti, kdo vypracovali tento dokument, věděli, že neuzří jeho naplnění. Zahájili dílo, ve kterém budou pokračovat budoucí generace zasvěcenců. Permanentní instrukce říká: „v našich řadách vojáci umírají a boj pokračuje.“
Instrukce vyzývala k šíření liberálních myšlenek a zásad ve společnosti a v institucích katolické Církve tak, aby postupně po letech byli laikové, seminaristé, klerikové a preláti prodchnuti pokrokářskými principy.
Jednou by takove smyšleni natolik převladlo, že by byli svěceni kněži, konsekrovani biskupove a nominovani kardinalove, jejichž smyšleni by bylo v souladu s modernim myšlenim, ktere ma původ v „Principech roku 1789“ (pluralismus, naboženska rovnost, odluka Cirkve a statu atd.).
Nakonec by z těchto řad byl zvolen papež, ktery by vedl Cirkev na cestu „osviceni a obnovy“. Je potřeba zdůraznit, ženebylo jejich cilem umistit na Petrův stolec zednaře. Jejich cilem bylo vytvořit takove prostředi, ktere by nakonec stvořilo papeže a hierarchii nakloněne idejim liberalniho katolicismu, přičemž by věřili, že jsou věrnymi katoliky.
Tyto vůdči katolicke osobnosti by pak už neodporovaly modernistickym idejim revoluce (jak bylo stalou praxi papežů, kteři zavrhovali tyto liberalni principy od roku 1789 až do roku 1958), ale zavedly by je do Cirkve. Konečnym vysledkem by bylo katolicke duchovenstvo a laikove, kteři by pochodovali pod vlajkou osvicenstvi, zatimco by si mysleli, že pochoduji pod papežskou vlajkou.
Na Slovensku , jižní Moravě jsou ještě mnohde v neděli plné kostely. Jde však o zvyk ,že sa ide v nedělu do kostela.
Keď sledujem situáciu okolo či v Čechách či na Slovensku, mám dojem, že stav, ktorý veľmi pravdivo opísal Dr. Malý nikoho netrápi, je nás len niekoľko, ktorý sa to pokúšame naznačiť, ale sme často spochybňovaní, vysmievaní a odmietaní. Pýtam sa, či je tento proces niekym v Cirkvi nastavený a situácia v posledných 50 rokoch potvrdzuje, že Dr. Malý to vidí celkom realisticky má niekto záujem zmeniť. Jednoducho je akceptovaný a zdá sa že všetkým vyhovuje. Len svet akosi nevie ako ďalej. Vraždy v uliciach, domoch, nemocniciach… na dennom poriadku, nezodpovednosť „zodpovedných“ zabíja tiež, klíma varuje… Má svet budúcnosť bez viery? Ľudovít
Myslím si, že utešovať sa lepšou situáciou na iných kontinentoch asi nie je celkom dobré. Jednak sú ta iné podmienky života a zatiaľ sú likvidačné úmysly na likvidáciu Cirkvi zamerané na jej centrum a Európu. Na situáciu v iných kontinentoch sa možno zamerajú až potom, ak im na tom bude záležať asi tak ako im teraz záleží na likvidácií Cirkvi a života podľa kresťanských hodnôt v Európe a v našich krajinách Ľudovít
Možná spíše Evropa dává Církvi nový obsah, věrná svému po generace praktikovanému vývozu zvrhlých ideologií. Tohle „dílo“ nelze svěřit Filipínám…
Navíc takovou Církev není třeba likvidovat, ta se bude ještě hodit.
Loni proběhlo sčítání návštevnosti bohoslužeb. V Plzni se během dekády „vyprázdnilo“ 15 procent. Zbytek je tajnější než obvykle…
Nad sčítáním účastníků bohoslužeb v plzeňské diecézi
http://sklenenykostel.net/index.php/menu-duch/menu-duch-tema/3977-28
Místo všeobecných analýz je dobré podívat se na svou vlastní užší i širší rodinu v zrcátku průběhu uplynukých cca 70let, pokud se týká víry, jejích projevů a upřímné opravdovosti.
V případě dobré klasifikace je pak možné udílet rady druhým. (Případně házet kameny na ostatní, co za odpady mohou, jako je to zde).
I to lze zodpovědět všeobecně (a bez povýšeneckého označování vrhačů kamenů). Generace dědů a babiček byla ještě věřící, generace synů a dcer „československá“, vnoučatům už se dostalo výchovy tzv. ateistické.
jl: no právě: co ty (pra) babičky a (pra) dědečkové v době bez jakéhokoli NOM dělali v rodinách špatně? a kamením může házet jen ten, kdo je bez viny a prošel všemi desetiletími s celým svým rodem v plném souladu s Hospodinem až do dnešních dní, že?
Co dělali špatně naši pra/prarodiče? Žili prostě, tak jak generace před nimi, ale měnili se kněží – vlivem modernismu a dalších vlivů měnili mše a kostely. Ne každý měl to štěstí jako moje babička, která byla v roce drastické přeměny mše těžce nemocná a jak říkala, potom přišla do kostela a okolostojící se jí sápaly po rukách („pozdravení pokoje“) a místo „I s duchem tvým“ se najednou odpovídalo primitivně až odporně „I s tebou“. Z katolického kostela se náhle stal protestantský – takže od 70. let až do smrti (2006) neměla kostel, kam by mohla chodit. Denně se modlila sv. Růženec – ale nemohla nám přece říkat, že máme chodit v neděli k protestantům do kostela! (i když to „de jure“ byla „katolická“ mše ve stylu NOM).
Takže nesvádějme to na pra-rodiče, ti byli obětí změn způsobených modernisty, a navíc literatura byla tehdy podstatně vzácnější a dražší, než si nyní dokážeme představit, takže „prostý lid“ – např. na venkově, neměl šanci. Ti, kteří přestáli odpad „československé církve“ byli následně zrazeni svými vlastními kněžími a biskupy.
Když se podíváme na známější české biskupy doby 2.VK a přechodu na NOM, z projevu kardinála Berana na 2. VK vyplývá, že byl modernista do morku kostí, a snad by stálo za samostatnou studii nebo článek téma, proč všichni naši biskupové (včetně biskupa Otčenáška) a mnozí kněží v té době s takovým nadšením a úsilím měnili mši, odstraňovali staré oltáře a instalovali (obětní) stoly.
Atmosféru z počátku 20. století si můžete přečíst třeba z příležitostné esejistiky Jana Zahradníčka. Tam to máte nejen v osobním svědectví, ale i včetně duchovního zhodnocení.
Navíc to máte i zde v článku samém:
„Víme z naší historie přelomu 19. a 20. století, že právě tento konflikt, kdy zejména studenti středních škol slýchali od profesorů biologie, fyziky a dějepisu něco opačného od toho, co nasáli do sebe doma a v rodné farnosti, a pokud katecheta nebyl schopen získat si jejich autoritu svým chováním a vzděláním (mnozí z nich byli propadlí tehdejšímu modernismu odsouzenému sv. Piem X.), odpadali od víry a často se stávali bojovnými antiklerikály.“
Četla jste to vůbec?
Církev se spokojila s tím, že měla plné kostely formálně věřících, a když začalo zvostra foukat, nedokázala zareagovat, právě tak, jako formálně věřící nedokázali ve vichru doby předávat svědectví a poselství víry dalším generacím. Člověk může dát jen to, co má, nebo co vyprosí jako Boží dar pro druhého.
Mnohokrát jsem ve svém okolí slyšel radostně jásavé nadšení z nějakého vyplněného formalismu víry. Třeba: „roba nechala pokrstit decko“. Že ta dcera žije s někým na hromádce a jinak o kostel roky nezavadí, není vůbec žádný problém …
Mnohem horší je, že za oněch sto let katolící ztratili ne snad „kostely plné formálně věřících“, ale samo povědomí o hříchu a mnohé další. A dosud nenašli odvahu přiznat si to.
A kdopak oné robě to děcko pokřtil, třebaže s někým žije na hromádce? Situace je dnes taková, že se kněží po církevním sňatku rodičů už ani neptají, a pokud ano, obvyklý komentář zní: „jako dneska každý“ – to je moje opakovaná osobní zkušenost z blízkého okolí. A druhá, ještě horší (naštěstí nikoli opakovaná): kněz bez jakýchkoli otázek pokřtil dítě vzniklé umělým oplodněním ve vztahu dvou lesbiček. Taktéž bez jakýchkoli otázek. Realita dnešní Moravy. – Nezastávám se náboženského formalismu ilustrovaného uvedeným citátem, ale kdyby mu nepropadali kněží, měli by to formalisté z řad věřících rozhodně těžší.
roky modernistických seminářů a moderního smýšlení už před posledním koncilem,vyučující na fakultách atd. zmíním jenom posledního Znojemského převora Zemka,
Jestli je to otázka pro mne, pane jl, toto i obdobné hodnocení znám. Ale také vím, že každý je odpovědný za svoji duši a před Hospodinem se bude zodpovídat sám. Pozná, jak je to s poukazováním na předky, profesory, komunisty, zlotřilou hierarchii nebo s tím, jak ona sama duše se skvěle hodnotí, včetně vlastních prorockých zásluh třeba na těchto stránkách, nebo s hrdým svědomím ohledně výchovy potomků a vlastním skvělým celoživotním křesťanským příkladem.
Jenom bych poznamenal, že spása duše je neodlučitelná od lásky k bližnímu – a dokonce i k nepříteli. Nový zákon výslovně označuje za těžký hřích označit někoho za blázna. Podobně lze dovodit, jak problematické je někomu podsunout úmysl „házení kamenů“.
Od toho je ovšem třeba odlišit třebas hodnocení církevní hierarchie. Víra není nic bytostně nepoznatelného a Církev je v nejtěžší krizi za 2000 let a tohle prostupuje všechny oblasti – od nevíry v přítomnost Těla a Krve Páně v Eucharistii v posledním kostele až po kardinály. Navíc to lze, jak říkám, poznat, a tedy o tom i hovořit, podobně jako lze poznat třebas mezi starověkými autory pravověrné od gnostiků.
Co se týče školství na počátku 20. století – musíte si o tom v prvé řadě něco zjistit. Když uvážíme, jak snadno lze obrátit mladé k udavačství vůči vlastním rodičům (komunismus, Hitlerovské a ostatně i dnešní Německo), potažmo zvážíme svědectví Starého zákona o neustálém odpadání vyvoleného národa k absurdním kultům, nelze tehdejší svůdně pokrokovou mašinerii přejít poukazem na chyby v tehdejších věřících rodinách…
Dalo by se to ilustrovat i tímto příkladem: Masaryk se se svými protikatolickými záměry musel v nulté dekádě ještě skrývat, ve 20. letech, po odvedené propagantistické práci, už tyto věci o nezbytnosti vyhubení katolicismu v srdcích vycházely běžně tiskem.
Ad jl: Když dovolíte, malinko bych Vás faktograficky opravil ohledně Masaryka: on se nejenom v nulté dekátě nemusel se svými protikatolickými záměry skrývat, on naopak v této době vydal nejvíce svých protikatolických spisů, r. 1906 rozpoutal špinavou aféru proti Církvi ve věci prostějovské reálky (Judova aféra), r. 1908 potom Konečného aféra, r. 1906 tzv. královéhradecké disputace se zástupci Katolické církve atd. Mohl bych o tom dlouho vyprávět, studoval jsem tuto tématiku dost podrobně.
Mě šlo spíš poukázat na zlom, na definitivní vykázání křesťanstva z mocenské politiky.
U Masaryka je to patrné pomlčením o Amerických přednáškách. Předneseno 1907, tiskem vydáno až 1929…