Katolická „tvrdá řeč“ dnes: Ženy by měly pracovat především doma
Papež Lev XIII. píše v encyklice Rerum novarum: „Podobně jsou některé práce méně vhodné pro ženy, pro něž jsou nejpřirozenější práce v domácnosti: tyto práce v domácnosti chrání ženskou důstojnost, jsou svou povahou vhodné pro výchovu dětí a prospívají celé rodině.“ Na první pohled je nepochopitelné, jak to, že podobné výroky nevyvolávají větší pozornost, vzhledem k tomu, že Rerum novarum je častou příčinou diskusí mezi katolickými sociálními konzervativci a integristy na jedné straně a katolickými zastánci ekonomiky volného trhu na straně druhé. Mám podezření, že důvodem je obecná zdráhavost katolíků postavit se čelem k věcem, na něž je moderní lidové povědomí citlivé a které jsou v něm zároveň obzvlášť pevně zakořeněné. Uvažujeme takto: Když už musíme nám nenakloněným posluchačům vysvětlovat, proč nechceme připustit „manželství“ homosexuálů a transgenderové toalety, k čemu zacházet ještě dál a zpochybňovat moderní chápání rovnosti žen a mužů?
Takováto argumentace mi připadá pomýlená. Buď papeže Lva XIII. máme brát vážně, nebo ne; a pokud přijmeme politicky korektní náhled 21. století, který jeho výroky o ženách nepovažuje jen za mylné, nýbrž za neomluvitelně hloupé a bigotní, pak více či méně platí to druhé. Jinými slovy, buď Lev XIII. nevyjadřuje správnou myšlenku, nebo překvapivý výrok některé práce jsou méně vhodné pro ženy není tak zrůdný, jak naznačuje konvenční přesvědčení.
Rozdíly mezi pohlavími každopádně určitě nejsou bezvýznamné téma, a proto Lev XIII. za jednu ze svých hlavních zásad považuje antropologii, kterou by dnes téměř všichni veřejní činitelé rezolutně odmítli. Vlastně je zvláštní, aby se katolíci přeli o význam nějaké papežské nauky a ignorovali přitom fakt, že k tomu, aby vůbec mohlo být uvedeno do praxe, by byla dlouho předtím nutná mimořádná kontrarevoluce proti feminismu.
Lev XIII. není jediný, kdo se rozdíly mezi pohlavími zabývá. Pius XI. se v encyklice Quadragessimo anno vyjadřuje podobně: „Matky ať pracují nejraději doma nebo někde blízko domova a věnují se starostem o domácnost. Je však nejhorším zlořádem, jejž nutno potírati všemi prostředky, když pro nedostatečnost mzdy otcovy matky jsou nuceny k výdělečné činnosti mimo domov a musejí zanedbávati své zvláštní starosti a povinnosti a především výchovu dítek. Vší mocí je tedy usilovati o to, aby otcové dostávali mzdu dostatečnou k tomu, aby slušně stačila na krytí společných potřeb rodiny.“
Řekněme to otevřeně: Směrnice Pia XI. nejsou jen politicky nekorektní, nýbrž nezákonné. To znamená, že každý zaměstnavatel, který by jeho napomenutí vyhověl a platil „otcům rodin“ víc, by se okamžitě ocitl na pokraji žaloby. A pokud křižáci sociální spravedlnosti z portálu Ethika Politika či za svobodu se bijící mstitelé z Actonova institutu kdy projevili náležité pobouření nad tím, že pro katolíka je nezákonné držet se doporučení Pia XI., muselo mi to uniknout. Ale proč by mělo být potvrzení ekonomického patriarchátu Piem XI. méně součástí katolické nauky než řekněme údajné právo migrantů obsadit zemi někoho jiného? Pokud jde o zastánce volného trhu, když je nezajímá svoboda katolického podnikatele řídit svůj podnik v souladu s naukou papeže, o jakou svobodu jim vlastně jde?
Nemá smysl předstírat, že někoho obdivujeme, jestliže trváme na tom, že ho budeme filtrovat a upravovat tak, aby to odpovídalo našim předem vytvořeným představám o tom, co víme – nebo možná co si myslíme, že víme. Abychom uvedli méně autoritativní příklad, než jsou papežové, mohli bychom si vzít ikonu lokalistického národohospodářství Ernsta Friedricha Schumachera. Třebaže v době, kdy psal své stěžejní dílo Malé je milé, ho přitahovala východní náboženství, krátce poté, co kniha vyšla, překročil Tiberu a stal se jedním z předních katolických propagátorů lokální ekonomiky přizpůsobené lidským měřítkům. Jestliže i Schumacherovi skalní obdivovatelé měli ve zvyku bez povšimnutí přecházet jeho náboženskou konverzi, ještě více jich úspěšně ignorovalo jeho výrok, že „ženy práci ,mimo domovʼ většinou nepotřebují“ a v každé slušné společnosti by „masové zaměstnávání žen v úřadech či továrnách bylo považováno za příznak vážného ekonomického selhání“. [1]
Opakuji, že nejde o nic okrajového, neboť Schumacher byl přesvědčen, že jedině blázen by byl pro „zaměstnávání matek malých dětí v továrnách, zatímco o děti se nemá kdo starat“. Takovéto výroky diktované zdravým rozumem dnes nejenže neutvářejí diskusi o sociální spravedlnosti a prospěchu příští generace, ale člověk by za ně promptně přišel o práci. Zdá se, že ta žalostná hrstka katolických konzervativců s tím má značný problém a i někteří tradicionalisté tuto věc opomíjejí a dávají raději přednost mnohem bezpečnějšímu nadávání na kapitalismus. Zjevně se od nás očekává, že budeme zkrátka držet ústa a bez dalšího spolkneme podivné, veškerým instinktům odporující dogma, že personál mateřských školek děti vychová stejně dobře jako matka v domácnosti.
Jen aby nedošlo k nedorozumění: je-li katolická tradice „sexistická“ – v tom smyslu, že uznává existenci pohlaví –, rozhodně není nepřátelská vůči ženám. Koneckonců uctíváme Královnu nebe a katolíci si víc než kdo jiný váží jednoznačně ženských ctností, třebaže mají dost flexibility myšlení na to, aby vzdávali hold Johance z Arku v čele vojska i mystické moudrosti Kateřiny Sienské. Jinými slovy, feministky neoprávněně předstírají, že to ony objevily, že některé ženy vynikají v tradičně mužských oblastech. Zároveň je třeba dodat, že výjimky obvykle potvrzují pravidlo a nejúžasnější úspěšné ženy jsou zřídkakdy motivovány kariérismem. Zdá se, že jejich motivací bývá zpravidla vášnivá oddanost, která má s feminismem společného málo nebo nic. Johance nešlo o to, aby razila cestu svým sestrám, ale o osvobození Francie. Kateřinu nezajímalo zvětšování moci žen, nýbrž ukončení Velkého schizmatu. Co se typičtějších žen týče, žijeme vskutku ve světě postaveném na hlavu, kde jsou sebestředné političky a firemní právničky pokládány za cennější občanky než ty, které „jen“ vychovávají děti a vytvářejí domov. Skutečnými nepřáteli žen jsou ti, kdo si odmítají vážit mateřství jako zaměstnání na plný úvazek nejvyššího řádu, a ti, kdo nedokážou přijmout, že Bůh stvořil pohlaví tak, aby se doplňovala, ne aby byla stejná.
Jerry Salver
Překlad Lucie Cekotová
Poznámky:
[1] E. F. Schumacher, Malé je milé. Brno: Doplněk, 2000, s. 56. Překlad Naďa Johanisová.
Zdroj:
Today’s Catholic ‘Hard Sayings’: Women Should Work Primarily in the Home
Ale jakmile ženám nedovolíte zastoupení v podnikání, na úřadech, v parlamentu, na univerzitách, v mocenských organizacích, nebudou mít možnost bránit se proti zlému zacházení. Muži s nimi budou zacházet jak s onucemi a ony nebudou moci stávkovat, pozvednout svůj hlas. Skončí to velice špatně, kdy polovina obyvatel bude majetkem té druhé. Zakázat ženám některé práce, popř. studovat, je špatný nápad, skončí tragicky.
V článku není ani slovo o nějakém zakazování či nedovolování. Já jsem například nikdy nepracovala mimo domov, kromě krátké doby mezi promocí a sňatkem, a utlačovaná ani vydaná na milost a nemilost si nepřipadám. Háček je v tom, že dnes si značná část žen nemůže svobodně vybrat kariéru ženy v domácnosti, takže mluvit o nedovolování či snad přesněji neumožňování by bylo spíše namístě zde. Počínaje tím, že – jak správně píše autor článku – je dnes nelegální upřednostňovat v práci muže-živitele rodin.
Já se fakt divím, že do doby před cca sto lety, kdy se, bohužel, zavedlo vseobecne volební právo, tu byly ženy jako svatá Anežka, Hildegarda, Karolína Světlá a další.
Zkrátka a dobře, predkladate falešná dilemata. Ono totiž úplně stačí, aby se muži řídili katolickou naukou a žádné „zotroceni“ žen nehrozí.
Řídit se jí většina z nich nebude dobrovolně a z přesvědčení, tj. když jim nebudou hrozit bajonety, mříže, když budou držet výhradní rozhodovací pravomoc v majetku, politice, správě a soudech. Kapři si rybník nevypustí. Většina lidí je špatná a sobecká, když se nedonutzk opaku. Zkuste zruší trest za vraždu a uvidíte ty hroby. Zkuste zrušit exekutory a jim podobné orgány a nikdo už nezaplatí žádné dluhy.
Zkrátka, dokud všechnu organizovanou moc a sílu drží jen jedna skupina, druhá je v pasti.
To je marxismus, který vidí svět jako neustálý boj různých antagonismů. Tedy ideologie. A všechny ideologie se snaží řešit to, co ony samy vidí jako problém, pomocí sociálního inženýrství, zpravidla v duchu hesla „když se kácí les, létají třísky“.
Já jsem na marxismus, upozorňují Vás, ani nepomyslel. Vůbec jste mě, paní, nepochopila. Já jen říkám to, že lidé nikdy nebudou dobří dobrovolně, tedy sami od sebe.
Zkuste udělat toto: Odebrat volební a řadu dalších práv lidem narozeným v lichý den, viditelné je označit a vyhodit je z úřadu, škol, univerzit a firem. Myslíte si opravdu, že se pak u těch narozených v sudý den domohou práva, nebo dopadnou hůř a budou muset poslouchat na slovo ve prospěch narozených v sudý den? Nevím, co je marxistické na úsloví, že kapři si sami rybník nevypustí.
Marxistické je vidět svět rozdělený na utlačovatele a utlačované. I tzv. volební právo se vyvíjelo – po celá dlouhá historická období nikoho ani nenapadlo, že by mohl kdokoli volený rozhodovat o vládě a zákonech. Byly doby, kdy volit mohli jen vlastníci půdy, nebo jen ti, kdo platili daně v určité výši. Nebo jen muži. Nebo všichni, ale až od určitého věku. Vždycky je tam nějaký limit – a já osobně si naprosto nejsem jistá, že zrovna náš způsob demokracie je kdovíjak funkční. O odebírání práv tu nebyla řeč; pouze někteří pochybujeme o tom, že se svět vyvíjí směrem ke světlým zítřkům. Vaše úsloví o vypouštění rybníka je v dané souvislosti marxistické, neboť předpokládá, že jakési (třídní nebo genderové) „dobro“, někým samozvaně definované, je třeba zpozdilému lidu nadekretovat, případně vnutit ještě drsnějšími prostředky (bajonety, mříže…) A navíc poněkud kulhá: v daném případě si přece kapři rybník zákonitě vypustit museli, když tu dnes ta tzv. ženská práva obecně máme.
Takže utlačovatelé a utlačovaní neexistují. To ale znamená, že neexistují potratáři a nenarozené děti. Neexistují komunisté a katolíci v Číně. Neexistují Izraelci a Palestinci nebo nadnárodní firmy využívající suroviny a chudé děti ve slumech. To je přece absurdní.
Já, ačkoliv toho věku nedosahuji, bych dal volební právo od padesáti do Sněmovny a od pětašedesáti do Senátu (od slova stáří). Mladí lidé se dají snáze zmanipulovat. Jinak bych kromě výkonu trestu a duševní poruchy omezení nezaváděl.
Já taky myslím, že svět jde špatnou cestou. Ale příčinou toho není, že moje maminka není osobně nesvobodný nesvéprávný otrok a že Vy sama umíte několik jazyků, jste vzdělaná a můžete volit, paní, a že toto není luxus pro jednu ženu z pěti set.
Každý stát má donucovací prostředky. Ty by ale neměly patřit od narození jen někomu. Nic nemám proti společenskému postavení založenému na kvalitách dané osoby, ale možnost jeho dědičnosti je odpudivá. Když tak mluvíte o tom, že rovnost před zákonem a její požadavek jsou „marxistické“, co byste doporučila těm, kteří jsou drženi v bídě, nesvobodě nebo strachu, například křesťanům v islámské zemi? Neměli by se bránit, dokud se nedomohou stejných práv jako muslimové (pokud je to možné)?
Jenže oni ho nevypustili dobrovolně ze své vůle.
Kolikátou přezdívku už tu máte a kolikáté dávno uzavřené diskuse se snažíte svými demagogiemi otvírat?
Omilate pořád dokola stejne nesmysly, nic víc.
Nenapsala jsem, že utlačovaní a utlačovatelé neexistují, ale že svět nelze chápat jako neustálý boj antagonismů cestou ke světlým zítřkům plným demokracie a lidských práv. I vaše pojetí historie je krajně pomýlené. Z antiky i ze středověku známe mnoho vzdělaných žen, jak i v této diskusi někdo připomínal. Byli a jsou špatní a dobří manželé, špatné a dobré manželky, špatní a dobří páni, špatní a dobří služebníci, špatní a dobří představení, špatní a dobří podřízení. Ale rozhodně nelze ospravedlnit boj dělníků jako takových proti zaměstnavatelům jako takovým ani boj žen proti mužům atd. Jeden z vašich příkladů kulhá víc než jiné: rozhodně nelze říci, že „potratáři“ jsou utlačovatelé a nenarozené děti utlačovaní. Nenarozené děti jsou obětí genocidy v důsledku vámi velebených ženských práv, ničeho jiného. Jestli je někdo utlačuje, tak jejich donedávna utlačované matky, potažmo všeobecným volebním právem volení politici. Černobílé rozdělení ale nesedí ani na další vámi uváděné antagonismy, které všechny do jednoho by přestaly existovat, kdyby všichni zúčastnění žili podle evangelia. To se nikdy nestane, protože ráj na zemi nenastane nikdy, na ten si musíme počkat až po smrti. Ale jedinou cestou, jak svět učinit lepším, je úsilí o (vlastní) svatost, nikoli třídní boj. Jak věděla například jistá svatá Zita, patronka služebných profesí, která svým svatým životem nakonec přivedla k obrácení své (zlé) pány.
Normálně bych urážlivý výpad přešel bez povšimnutí, ale tenhle mě nutí se zeptat: Vy sledujete a zapisujete moji adresu počítače a internetu a zpřístupňujeme to panu Smileyovi? K čemu pak je, že „Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.“?
A autorovi urážek bych doporučil vzpamatovat se a neklovat do každého, kdo s ním nesouhlasí, jako do zraněné slepice při slepičí klované.
Já jsem nikdy neřekl, že chci třídní boj, ani že věřím v utopické lepší zítřky. Tak mi nepředhazujte, co jsem neřekl. Také netvrdím, že každý je buď utlačovatel, nebo utlačovaný. Řada lidí není ani jedno. Také nechci boj proti mužům jenom takovým, stejně jako netvrdím, že šlechtici, Němci za války nebo jiné nadřazené skupiny jsou vždy špatní lidé. Pouze nesouhlasím s jejich privilegii ve vztahu k ostatním, se kterými se rodí.
Zabíjet děti není ženské ani jiné právo, ale bezpráví, které se za něj podloudně vydává. Tím padá představa, že je to důsledek ženských práv. První feministky byly pro life a dodnes nemnoho takových existuje. Naopak právem každého je nebýt od narození podřízený někomu, kdo už jako nemluvně byl nadřazený. Usilovat o vlastní mravnost je podmínkou nutnou, ale ne postačujících. Když se omezite jen na to, ti zlí, draví a bezskrupulózní, kteří se neštítí ničeho, vás zakuchnou křivým nožem. Např. není možné krvelačný režim svrhnout jen vlastní svátosti. Gestapáky musíte vyhazovat do vzduchu. Předesílám, že nacistické Německo považuji za mnohem horší než společnost, kde devadesát osm ze sta vzdělaných lidí jsou muži, a nesrovnavám to ani v nejmenším co do závažnosti. Jenom říkám, že je špatně, aby někoho nepřijali na školu, protože je žena, aby nemohla bez dovolení z domu, aby její svědectví u soudu bylo poloviční, stejně jako dědictví a aby byla nezpůsobila vykonávat úřad. Nikdo se nerodí jako nižší nebo vyšší, jako slouha nebo pán. To je nespravedlivé.
„Zkrátka, dokud všechnu organizovanou moc a sílu drží jen jedna skupina, druhá je v pasti.“
A to je jedině dobře.
Vy byste měl být ženou nevolníka za nějaké Jeho katolické Milosti šlechticpána. Jen chvíli, abyste si vyzkoušel to, co je jedině dobře, v praxi. Myslím, že byste se do dvaceti čtyř hodin zbláznil.
Ad Fgcghcrgdg: Argument, že ženy nemají být doma, protože jinak nebudou zastoupeny v institucích a budou ohrožena jejich práva, není přesvědčivý.
Vychází totiž z neomarxistické premisy, že existuje něco jako „třídní boj“ mezi muži a ženami.
Kdyby tomu tak bylo, pak by ženy byly ohroženy i doma.
Za normálních podmínek je opak pravdou.
Muž, který miluje svou manželku (nebo ji minimálně nechce škodit), zastupuje i její zájmy ve veřejném životě, politice etc.
Tedy, není nutné, aby ženy zastupovaly sami sebe přímo.
Navíc lze tento závěr podpořit odkazem na fakt, že starší ženy, které se už nestarají o děti a nemusí být nutně doma, přirozeně mohou vstupovat a vstupují do politiky a jiných isntitucí, působí jako lékařky etc.
Obecně řečeno, není nutné, aby ten, čí zájmy mají být hájeny, přímo zastupoval sám sebe.
To by i děti musely být v politice, a příp. také zvířata (hájí-li se „práva zvířat“ apod.)
Zaprvé neříkám, že ženy nemají být doma. Říkám, že nemají být jenom doma. Muži také mají pečovat o děti. Zadruhé, dosaďte si tam místo žen černochy. Když jim zabráníte studovat, volit, být volen a tak, budou zákony v jejich prospěch rušeny a budou se porušovat. Sto právníků má větší moc než milion uklízeček. K tomu nepotřebujeme žádný marxismus. Lidé nebudou dobří sami od sebe (muži k ženám). Přimlouvání a domlouvání se setká s ranou pěstí.
„dosaďte si tam místo žen černochy […] budou zákony v jejich prospěch rušeny a budou se porušovat […] lidé nebudou dobří sami od sebe“
Zákony určené „k prospěchu“ dle rasového, pohlavního, třídního a jiného klíče by v prvé řadě neměly vůbec vznikat. A též nelze od takových regulí čekat, že z nich jaksi zázračně povstane dobrý člověk.
V tom případě proč vznikly archaické zákony upřednostňující může a rozšiřující jejich pravomoce oproti ženám? Zdali nevznikly tak jako otroctví, sekání rukou zlodějům, nevolnictví, ukřižování, naražení na kůl, indické kasty apod.?
Archaické zákony nevznikly, ale byly dány Bohem. Muže v jistých věcech upřednostnil samotný Stvořitel. Měl byste více studovat. Vše není lidský konstrukt a rozdílné úlohy muže a ženy nevymezil sám člověk…
Myslíte si, že děti lékařek, právniček, učitelek a úřednic vyrůstají v nevhodném rodinném prostředí? Nebo je motivací článku spíš učinit z polovice obyvatel bezmocnou a závislou třídu, vydanou politicky a ekonomicky na milost a nemilost? Takhle už to jednou bylo. Ženy by měly mít možnost se bránit nepravostem, a k tomu potřebují zastoupení v organizacích a institucích, které řídí a ovládají společnost.
To je někde z nějaké pokrokové ciziny, ne? Nemyslím, že by v české kotlině člověk nějak extra narážel s přesvědčením, že „některé práce jsou méně vhodné pro ženy“. 🙂 Ani si teda nejsem jistý (to by mě i zajímalo), jestli v našem prostředí je pro soukromého katolického podnikatele nějaký problém platit „otcům od rodiny“ víc, vždyť mzda je sjednávaná individuálně, no a zejména reálně v průměru muži včetně „otců od rodin“ přece mají vyšší platy, takových průzkumů jsou plná média.
Tak je trochu nejasné, kam vlastně článek vzhledem k české realitě směřuje. Pokud by šlo vyloženě o ženy v domácnosti, je myslím fér — protože nejde o věčně platnou nauku věroučnou či mravoučnou, ale „jen“ potenciálně časově závislou nauku sociální, jako když zase jiní papeži jeví třeba aktuální starost o životní prostředí svěřené nám Bohem ke správě 😉 — přidat, že realita se od dob Lva XIII. obrovským způsobem proměnila. Tehdejší rodiny neměly k dispozici (nebo ne standardně) tekoucí vodu a splachovací WC, kotle na topení, sporák na vaření a pečení, elektřinu na svícení, praní, samoobsluhu na rohu ulice, levné a dostupné oblečení (a/nebo šicí stroj) a množství dalších dnešních vymožeností nesmírně zjednodušujících starost o domácnost. Reportérka Petra Procházková kdysi psala o svém životě v Afghánistánu, že tam člověk (ať už ona jako samostatná, nebo tedy u rodin ženy) naprostou většinu dne stráví vůbec zajištěním základních věcí, vody, jídla, vaření, domácnosti atp. Nám tyto věci zaberou zlomeček času, ovšem Lev XIII to psal v době, kdy realita byla bližší tomu Afghánistánu než našim podmínkám.
Myslím, že nejde primárně o to, kolik času zabere péče o domácnost v technickém smyslu. Tam samozřejmě k obrovským změnám došlo. Teď jde o to, k čemu čas, který jsme tím získaly, využijeme; jestli k docházce do zaměstnání nebo třeba k tomu, abychom učily děti doma, případně se věnovaly bohulibé dobrovolné činnosti (např. překladům pro Duše a hvězdy 🙂 ). Oproti době Lva XIII. se nicméně naprosto nic nezměnilo na faktu, že dětem, zejména malým, je rozhodně lépe v péči matky než v kolektivních zařízeních. I v době, kdy naše děti chodily do školy, oceňovaly obydlený domov, to, že byl vždycky někdo doma, že nemusely na oběd do školní jídelny, že se nevracely s klíčem na krku do prázdného bytu.
Mám zkušenosti s vícero vlastními dětmi a ty byly různé. Některé byly rády doma až do začátku školní docházky, s jinými to už ve 4 letech nebylo doma k vydržení a školka tak bylo nejlepší řešení pro všechny.
Z pokrokové ciziny to zdaleka není. Zmiňovaní papežové vycházeli z dobové situace, která byla až do války situací evropskou. Čechy Lvu XIII. nepochybně rozuměli. A jen tak na okraj tuším, že to byl právě on, kdo s ohledem na rodinu zavedl liturgický svátek svaté rodiny.
Jediný přílepek odkazující na cizinu bych viděl v samozřejmosti, s jakou Američan Jerry Salyer přistupuje k faktu, že lze za práci stále ještě dostat zaplaceno. Projevuje se to pak v závěru, kdy je plně fascinován karierní levicí – jako Američan si neumí představit evropský předstih všemožných jeřábnic.
Svátek Svaté rodiny zavedl až Benedikt XV. Lépe je vědět než tušit…
Pořád lepší tušit správně (zavedeno Lvem XIII.), než „vědět“ blbě, jak Vy v tomto případě.
Svátek pochází od Lva XIII. z roku 1893. Máte to i na wikipedii:
https://en.wikipedia.org/wiki/Holy_Family#Veneration
Benedikt XV. jej později, r. 1921, zavedl pro celou Církev.
V každém případě jde vidět, čím se tito papežové zaobírali.
z prvého komentára tak veľavravne podpísaného (ten podpis o sebe prezrádza viac, ako si jeho pisateľ je ochotný pripustiť)
sála očividná predpojatosť voči mužom.
Druhý komentár, rovnako inteligentne podpísaný 🙂 , iba manipulatívne predkladá staré revolučné sofizmy.
Zaujímavé, mimoriadna starostlivosť o chránenie bezbrannej ženy vlastne iba dáva za pravdu samotnému článku, že ženy potrebujú iné zachádzanie ako muži, iný prístup, prípadne osobitnejšiu pomoc ako muži. Ako môže táto predstava autorov nepochádzať z podvedomej myšlienky mužsko-ženskej nerovnosti? 😀
Sofista jste Vy. Žádná předpojatost, jen konstatování, že kdo drží všechnu moc, bude ty, kteří ji nedrží, vždy ovládat ve svůj prospěch a v neprospěch ovládaných. To se netýká jen mužů, ale platí to obecně. U šlechticů a nevolníků, indických kast, dlouhouchých a krátkouchý h Polynésanů na Velikonočním ostrově stejně jako mužů a žen.
Zadruhé, ženám právě žádná ochrana ze strany mužů nepomůže. Kdo kdy viděl chránit šlechtu nevolníky a bráhmany nedotknutelné? Tyto vrstvy, stejně jako chudí, také nejsou bezbranní z přirozenosti, ale protože nemají prostředky k obraně. Rostlina se brání mšicím podle toho, kolik vody, živin a slunce dostane.
Mě baví, jak tady otázku, jak brát vážně papeže 19. století, řeší lidé, kteří nejsou schopni brát vážně současného papeže a nebo třeba 2. vatikánský koncil…
Problém je v tom, že my bereme vážně všechny papeže. V tom problém není, Problém je v tom, že v současné době okupuje papežský trůn odpadlík, co zneužívá svého úřadu k likvidaci katolické víry i Církve. A totéž je fakticky problém druhého vatikánského koncilu – jeho význam spočívá v tom, že změnami v organizaci, pastoraci a disciplíně a mnohoznačnými formulacemi otevřel cestu modernistům a odpadlíkům, jichž je aktuálně i historicky Bergolio největším výlupkem, aby měli pro likvidaci katolické víry i Církve zevnitř ty nejlepší podmínky. Katolík to nemůže přehlédnout, pseudokatolík odchovaný a nekriticky žeroucí modernisty, který už dávno katolicky nevěří, a proto nevěří v to, že katolická víra je víra v konkrétní objektivní skutečnost, ne relativní a relativistický dojem, který je možno každých deset let uhníst dle dobové módy či soukromé potřeby, to vlastně nemůže ani pochopit.
Co myslíte? Argumentovali nějací vaši předchůdci stejně jako teď vy např. po Tridentském koncilu? Nebo ve 4. století po Nicejském?
Správnost argumentace se neměří jejím předchozím výskytem, zejména pokud se týká výjimečné situace (asi nikdy jsme neměli tak špatného a otevřeně protikatolického papeže).
Nicméně papeže hlásající či podporující herezi jsme už měli, obvykle se ale ještě za svého života vrátili na správnou cestu. Bylo by hezké, kdybychom se toho dočkali i u Bergoglia, ale moc v to nedoufám, trend jde jasně víc a víc k horšímu…
Myslíte si, že dokument z předminulého století je třeba brát doslovně právě v oblasti společenského dění (nespadajícího pod teologii), která prodělala zejména v důsledku obou světových válek totální kotrmelce? Co vám říká „znamení doby“?
Z (nejen) českých dějin víme, že rodina byla v druhé polovině 20. století razantně nahrazena centrální byrokracií a lidé byli zapojeni do „pracovního procesu“ s následným přidělením stravy a ubikace. Také víme, že se situace jistým způsobem změnila r. 1990. Nicméně pamětník nepochybně vzpomene, že i v 90. letech se volalo pro změnu po „skandinávském socialismu“. Situaci rodiny ve Švédsku netřeba blíže představovat. Také víme, že třeba i ten socialismus sovětský byl ve všech fázích – krvavých i starobně sklerotických – všeobecně ceněn a toužebně očekáván coby vysoce humánní budoucnost lidstva. K tomu je třeba přičíst další věci, vč. toho, že všechny -ologie dneška považují rodinu za cosi morbidního. Že dnes ministerstvo školství produkuje materiály k rozvoji uvědomělosti už v mikrojeslích snad ani není třeba zmiňovat.
Pokud by se měla pozornost obrátit k četbě „znamení doby“, pak lze říct, že papežové tohle všechno vytušili – na evropské půdě, ne všude je tomu jako u nás- už v 19. století…
Pokud dříve žena dojila krávy, zabíjela a stahovala králíka nebo kosila louku, tak se taky při tom nevěnovala dětem. Které si zatím hrály s vrstevníky. Já nevidím smysl práce pouze v tom vydělat peníze. Dnes už práce často není jen těžká robota, do které muž chodil snášet svůj tvrdý úděl, zatímco žena dřela v potu tváře doma. Dnes má čím dál více lidí (zdaleka ne všichni, ale čím dál více) práci, která je baví a naplňuje. Považuju za nespravedlivé, aby polovině lidí byla přisuzována role, se kterou je spokojena, a druhé polovině role, se kterou je její velká část nespokojena. Ženy nemají menší schopnost být profesně úspěšné než muži a nechápu, proč by nemohly dělat to, co je baví a naplňuje. Pokud to je péče o domácnost a o děti, nemám nic proti tomu, ale tak to nemají všechny. Pokud žena vystuduje medicínu, měla by své získané znalosti uplatnit pouze při ošetřování rozbitých kolen svých dětí a léčení jejich neduhů? Proč by právnička nebo politička měla být automaticky sebestředná? Právník a politik není automaticky sebestředný? Žena nesmí zanedbávat své povinnosti matky. Ale proč by měla být pouze matkou? Děti nepotřebují ke svému rozvoji trávit celý den v přítomnosti své matky, tak tomu nebylo ani dřív. Muž má taky povinnosti otce (vůči dětem), ale není to jeho jediný úkol ve společnosti. A platit muži za stejnou práci více než ženě samozřejmě diskriminační je. Nemůžete vědět, jestli muž ty peníze navíc, které mu dáváte, použije na nákup oblečení pro děti nebo si koupí pro sebe nový snowboard a udělá si s kamarády pánský víkend v Alpách a manželku nechá doma s dětmi. Něco jiného by bylo, pokud byste jako zaměstnavatel věděl, že váš konkrétní zaměstnanec – muž má ženu s dětmi v domácnosti a ty peníze navíc potřebuje (podobně jako pracující žena samoživitelka, které byste s tímto vědomím taky mohl přidávat na odměnách) a třeba byl v kontaktu s jeho ženou, která by vám potvrdila, že peníze opravdu dostává. Ale nelze něco takového zavádět systémově jen na základě pohlaví.
ad Helmut:
Současného papeže není možné brát vážně prostě proto,že šíří apostazi a pokud jde o Církev a jeho vztah k ní, usilovně a vytrvale „kálí do vlastního hnízda“. A kdejaký pohan je mu bližší než katolík, který stojí pevně v tradici Církve a odmítá její zesvětštění a její postupné převádění na něco jako pobočku/obdobu OSN. A pokud jde o 2. VTK, tak ten – i když některým koncilním otcům tehdy něco takového ani na mysl nepřišlo-těmto dnešním hrůzám bohužel otevřel dveře. Tak se tedy nedivte, že s ním lidé mají problém, to je jen logické…
Pokud jde o ženskou otázku, je to celkem jednoduché:
Jde o to, na co konkrétní žena opravdu „má“ a že prioritně nesmí trpět rodina, děti. Pokud ji toto nebaví, tak ji přece nikdo nenutí, aby se vdala. Ale pokud už se vdá (nebo dnes /bohužel/ žije „na hromádce „s mužem) a má děti, tak rodina musí být na prvém místě. Jsou ženy manažersky schopné, silné a zdravé, které zvládnou bez problémů rodinu i práci, ale jiné z různých důvodů ne – i přes veškerý dnešní technický pokrok v domácnosti. A ty by si to měly důkladně rozvážit – vynervovaná a vystresovaná matka a manželka je dost děs a ničemu a nikomu to neprospěje.