Otevřený dopis biskupa Athanasia Schneidera

  1. „Nebudeš míti jiných bohů, kromě mě,“ praví Pán Bůh v prvním přikázání (Ex 20,3). I když bylo původně dáno Mojžíšovi a židovskému lidu, zůstává v platnosti pro všechny a v každé době, neboť Bůh nám říká: „Neučiníš si sochy ani jakéhokoliv obrazu něčeho, co je shora na nebi nebo dole na zemi, nebo těch věcí, které jsou ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, aniž (jich) ctíti“ (Ex 20,4-5). Náš Pán Ježíš Kristus toto přikázání dokonale zachovával. Když mu ďábel nabídnul všechna království světa, jen když se mu pokloní, Ježíš odpověděl: „Kliď se, satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!“ (Mt 4,10). Kristův příklad je nejvýš důležitý pro každého, kdo touží po „pravém Bohu a věčném životě“, jak nás napomíná svatý apoštol Jan: „Děti, střezte se model!“ (1 Jan 5,20-21).

V naší době je toto poselství obzvlášť důležité, neboť do žil Kristova mystického Těla – Církve – proniká synkretismus a pohanství. Jako nástupce apoštolů, jemuž byla svěřena péče o stádce Boží, nemohu nadále mlčet před bezostyšným porušením svaté vůle Boží a katastrofálním následkům, které přinese jednotlivým duším, Církvi jako celku a vlastně i celému lidstvu. Tento dopis proto píši s velkou láskou k duším mých bratří a sester.

  1. V předvečer zahájení synody o Amazonii, 4. října 2019, se ve vatikánských zahradách za přítomnosti papeže Františka a několika biskupů a kardinálů konal náboženský obřad, který částečně vedli šamani a při němž byly použity symbolické předměty, a to dřevěná soška nahé těhotné ženy. Tato vyobrazení jsou známa v domorodých rituálech amazonských kmenů, jimž náleží, konkrétně při uctívání takzvané Matky Země, Pačamamy. V dalších dnech byly dřevěné postavy nahých žen uctívány i ve Svatopetrské bazilice u hrobu svatého Petra. Papež František také přivítal dva biskupy, kteří Pačamamu na ramenou přinesli v procesí do synodního sálu, kde byla umístěna na čestném místě. Sošky Pačamamy byly rovněž vystavena v kostele Santa Maria in Traspontina.

V reakci na hlasité protesty katolických věřících proti těmto obřadům a užívání těchto sošek vatikánští mluvčí a členové výboru amazonské synody evidentní nábožensky synkretický charakter sošek bagatelizovali či popírali. Jejich odpovědi však byly vyhýbavé a vzájemně si odporovaly; šlo o ukázky intelektuální akrobacie a popírání zjevných důkazů.

Americká fotobanka Getty Images zhotovila oficiální tiskovou fotografii rituálu s popiskem: „Papež František a kardinál Cláudio Hummes, emeritní arcibiskup ze São Paula a předseda Panamazonské církevní sítě (REPAM), stojící před soškou představující Pačamamu (Matku Zemi).” Účastník synody o Amazonii P. Paulo Suess nenechal nikoho na pochybách o pohanské povaze obřadu s dřevěnými obrazy ve vatikánských zahradách a dokonce si troufl pohanské rituály vítat: „I když to byl pohanský obřad, bylo to nicméně pohanské uctívání Boha. Pohanství nemůžeme jen tak zavrhovat“ (interview Vatican News 17. října). REPAM v oficiálním prohlášení z 21. října odsoudila hrdinský skutek lidí, kteří dřevěné sošky hodili do Tibery, jako „akt náboženské nesnášenlivosti“. Demaskovala tím lži a triky, které náboženskou povahu uctívaných dřevěných obrazů popíraly. Dobrovolnice z karmelitánského kostela Santa Maria in Traspontina, kde byly sošky vystaveny, toto prohlášení potvrdila: „[Vyřezávanou] matku, kterou jsem přivezla z Brazílie … a která byla v procesí … vyrobil domorodý umělec. Požádali jsme ho o umělecké dílo, které by symbolizovalo celé to spojení Matky Země, žen, ženské stránky Boha, že Bůh je ten, který chrání a živí život,“ uvedla a sošku nazvala jak symbolem „Matky Země“, tak „Pačamamou”.

Objektivní zdroje uvádějí, že Pačamama je předmětem uctívání. Je to bohyně, jíž někteří Bolivijci obětují lamy, božstvo země, kterému se klanějí někteří Peruánci a které pochází z pohanských nauk a praktik Inků.

  1. Katolíci nemohou akceptovat žádnou pohanskou bohoslužbu ani synkretismus mezi pohanským učením a praxí a naukou a praxí katolické Církve. Bohoslužba, při níž se zapaluje světlo, klaní se, provádí prostrace nebo hluboké úklony až na zem a tančí se před neoblečenou ženskou postavou, která nepředstavuje ani Pannu Marii, ani žádnou kanonizovanou světici Církve, je porušením prvního Božího přikázání: „Nebudeš míti jiných bohů, kromě mě,“ i výslovného Božího zákazu, který nařizuje: „abys zdvihna oči k nebi a vida slunce, měsíc a všecky nebeské hvězdy, nedal snad unésti se klamem k jejich bohopoctě a nectil tak věcí, které stvořil Hospodin, Bůh tvůj, k službě všem národům, kteří jsou pod nebem“ (Dt 4,19), a dále: „Neučiníte si modly, nevyřežete si božstva, nepostavíte si sloupu a nevztyčíte si pomalovaných kamenů ve své zemi, abyste se jim klaněli; neboť já jsem Hospodin, Bůh váš“ (Lev 26,1).

Apoštolové zakazovali i sebemenší náznaky či nejednoznačnost ve vztahu k uctívání model:  „A jaká shoda mezi chrámem Božím a modlářstvím?“ (2 Kor 6,16). „Utíkejte před modloslužbou! … [T]o, co pohané obětují, zlým duchům obětují, a ne Bohu. Nechci pak, abyste vešli ve společenství se zlými duchy. Nemůžete píti kalich Páně a kalich zlých duchů. Nemůžete se účastnit stolu Páně a stolu zlých duchů. Či chceme popudit Pána k žárlivosti? Což jsme silnější než on?“ (1 Kor 10,14.20-22).

Svatý Pavel by všem, kdo se aktivně účastnili uctívání sošek Pačamamy, jež symbolizují hmotné neboli stvořené věci, bezpochyby řekl tato slova: „Když jste však nyní poznali Boha, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete znovu obraceti k slabým a chudým počátkům a chcete jim opět sloužiti?“ (Gal 4,9). Pohané uctívali živly, jako by to byly živé bytosti. Kdyby svatý Pavel viděl synkretické či přinejlepším vysoce pochybné náboženské úkony ve vatikánských zahradách, v bazilice svatého Petra a v kostele Santa Maria in Traspontina, řekl by na to: „Zaměnili pravého Boha za klam a sloužili tvoru místo Tvůrci, který má být veleben navěky“ (Řím 1,25).

Všichni skuteční katolíci, kteří ještě mají ducha apoštolů a křesťanských mučedníků, by měli pohanské obřady, k nimž došlo ve Věčném městě Římě, oplakávat parafrází žalmu 78,1: „Bože, pohané vnikli do tvého dědictví, poskvrnili svaté město Řím, obrátili Řím v sutiny.“

  1. Nepřerušená tradice Církve se varovala sebemenších dvojznačností či spolupráce s modlářskými úkony. Vysvětlení, jimiž vatikánští mluvčí a osoby spojené s amazonskou synodou ospravedlňovali náboženské uctívání dřevěné postavy nahé těhotné ženy, se velmi podobaly argumentům pohanů v dobách církevních Otců, o nichž vypráví svatý Athanasius. Ten pseudoargumenty pohanů vyvracel a jeho vyvrácení se plně hodí na ospravedlňování vatikánských úřadů. Svatý Athanasius napsal: „Budou se chlubit, že se klaní a slouží nikoli pouhým špalkům, kamenům a podobám lidí, nerozumných ptáků, plazů a zvířat, ale i slunci, měsíci a celému kosmu i zemi, a tím zbožšťují stvoření“ (Contra Gentiles, 21, 1-3) a: „Smíchají všechno dohromady, jako by to představovalo jediné těleso, a řeknou, že tento celek je Bůh ” (Contra Gentiles, 28, 2). „Místo skutečného a pravého Boha zbožštili věci, které jím nejsou, a slouží tvoru místo Tvůrci (srov. Řím. 1,25), a tak se zapletli do bláznovství a bezbožnosti” (Contra Gentiles, 47, 2).

Apologeta Athenagoras z druhého století řekl o uctívání hmotných věcí pohany: „Zbožšťují živly a různé jejich části a v různých dobách jim dávají rozličná jména. Říkají, že Chronos je čas a Rhea země, která s Chronosem otěhotní a porodí, a proto na ni pohlížejí jako na matku všech. Protože nedokážou odhalit Boží velikost a rozumem se povznést vzhůru (neboť k nebesům nechovají žádnou náklonnost), souží se mezi formami hmoty, vězí v zemi a zbožšťují proměny živlů“ (Apol. 22).

Následující slova druhého nicejského koncilu plně platí pro všechny představitele Církve, kteří uvedené synkretické úkony v Římě podporovali: „Mnozí pastýři zničili mou vinici, poskvrnili mé dědictví. Vždyť následovali muže nesvaté a vkládajíce důvěru ve vlastní pošetilost zhanobili svatou Církev, již si zasnoubil Kristus, náš Bůh. Nerozlišovali posvátné od profánního a tvrdili, že ikony našeho Pána a jeho svatých se v ničem neodlišují od dřevěných obrazů satanských model.“

Jak stanovil druhý nicejský koncil, Církev dovoluje uctívat vnějšími gesty, jako jsou úklony, líbání a žehnání, jedině „ikony našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, naší Paní a Matky Boží, ctihodných andělů a všech svatých. Kdykoli se rozjímá o těchto vyobrazeních, vedou toho, kdo na ně hledí, aby si připomínal a miloval ty, které zpodobují.“

  1. Věřící v jediného pravého Boha vždy usilovali o eliminaci klanění falešným bohům a o odstranění jejich obrazů z prostředí svatého Božího lidu. Když se Židé klaněli zlatému teleti – k čemuž je povzbuzoval a naváděl jejich vysoký klérus –, Bůh tyto skutky odsoudil. I jeho služebník Mojžíš tyto úkony „vítání a tolerance“ vůči místním domorodým božstvům odsuzoval a sošku spálil a hodil do vody (srov. Ex. 32,20). Podobně bylo levitům svěřeno, aby modláře uctívající zlaté tele zastavili (Ex 32,29). Také opravdoví katolíci po staletí usilovali o přemožení „vládců světa této temnosti“ (Ef 6,12) a odstranění uctívání obrazů, které je představovaly.

Uprostřed konsternace a šoku nad ohavností v podobě synkretických náboženských aktů ve Vatikánu byla celá Církev i svět svědkem vysoce záslužného, odvážného a chvályhodného činu několika statečných křesťanských mužů, kteří 21. října vyhnali dřevěné modlářské sošky z kostela Santa Maria in Traspontina v Římě a hodili je do Tibery. Jako „noví Makabejští“ jednali v duchu svatého hněvu našeho Pána, který bičem vyhnal obchodníky z jeruzalémského chrámu. Gesto těchto křesťanů bude zaznamenáno v análech církevních dějin jako hrdinský skutek, který přinesl slávu křesťanskému jménu, zatímco skutky vysoce postavených prelátů, kteří křesťanské jméno v Římě zhanobili, do dějin naopak vstoupí jako zbabělé a zrádné činy nejednoznačnosti a synkretismu.

Papež svatý Řehoř Veliký napomíná v dopise svatého Ethelberta, prvního křesťanského krále Anglie, aby ničil modlářské obrazy: „Potlačuj uctívání model, vyvracej jejich budovy a svatyně“ (Beda Ctihodný, Historia ecclesiastica, kniha I).

Svatý Bonifác, apoštol Německa, vlastní rukou porazil dub zasvěcený modle Thorovi čili Donarovi, který byl v domorodé kultuře germánských kmenů symbolem nejen náboženským, ale i ochráncem vojáků, vegetace a dokonce i plodnosti.

Svatý Vladimír, první křesťanský kníže Kyjeva, nechal dřevěné modly, které předtím vztyčil, strhnout a rozsekat na kusy. Dřevěnou sochu hlavního pohanského boha Peruna hodil do Dněpru. Tento čin velmi připomíná hrdinský skutek křesťanů, kteří 21. října 2019 hodili do Tibery dřevěné sošky pohanské domorodé kultury amazonských kmenů.

Kdyby se to, co vykonal Mojžíš, náš Pán Ježíš Kristus násilím vyhánějící kupce z chrámu, svatý Bonifác či svatý Vladimír, odehrálo v dnešní době, vatikánští mluvčí by to jistě odsoudili jako akty náboženské a kulturní netolerance a krádež.

  1. V obřadech uctívání dřevěných sošek, které představují pohanská božstva či domorodé symboly plodnosti, ve Vatikánu nalezla praktickou realizaci věta z dokumentu z Abú Dhabí, která zní: „Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti.“ Šlo o praktický důsledek prohlášení z Abú Dhabí.
  2. Vzhledem k požadavkům autentické bohoslužby a klanění se jedinému pravému Bohu, Nejsvětější Trojici, a Kristu, našemu Spasiteli, na základě mého svěcení na katolického biskupa a nástupce apoštolů a s opravdovou věrností a láskou k římskému papeži, nástupci svatého Petra, i k jeho úkolu předsedat „stolci pravdy“ (cathedra veritatis), odsuzují uctívání pohanského symbolu Pačamamy ve vatikánských zahradách, v bazilice svatého Petra a v římském kostele Santa Maria in Traspontina.

Bylo by dobré, aby všichni opravdoví katolíci, na prvním místě a především biskupové a potom i kněží a věřící laici, utvořili celosvětový řetěz modliteb a úkonů smíru za ohavnost uctívání dřevěných model, k němuž došlo v Římě během synody o Amazonii. Není možné, aby tváří v tvář tak evidentnímu pohoršení katolický biskup mlčel. To by bylo nehodné nástupce apoštolů. Prvním v Církvi, kdo by měl tyto skutky odsoudit a konat smír, je papež František.

Spravedlivá křesťanská reakce na tanec kolem Pačamamy, nového zlatého telete, ve Vatikánu by měla spočívat v důstojném protestu, nápravě tohoto omylu a především v konání aktů smíru.

Se slzami v očích a s upřímným smutkem v srdci bychom měli Bohu předkládat modlitby přímluv a smíru za věčnou spásu duše papeže Františka, Kristova náměstka na zemi, a za spásu katolických kněží a věřících, které tyto  Božím Zjevením zapovězené akty uctívání spáchali. K tomuto účelu navrhujeme následující modlitbu:

„Nejsvětější Trojice, Bože Otče, Synu a Duchu svatý, přijmi skrze ruce Neposkvrněné Matky Boží a vždy Panny Marie z našeho zkroušeného srdce upřímný úkon smíru za uctívání dřevěných model a symbolů, k němuž došlo v Římě, Věčném městě a srdci katolického světa, během synody o Amazonii. Vlij do srdce našeho Svatého otce, papeže Františka, kardinálů, biskupů, kněží i laických věřících svého Ducha, který zažene temnotu mysli, aby dokázali rozpoznat bezbožnost těchto skutků, které urazily Tvou božskou svrchovanost, a obětovat Ti veřejné i soukromé smírné skutky.

Daruj všem členům Církve světlo plnosti a krásy katolické víry. Zapal v nich vroucí nadšení, aby přinášeli spásu v Ježíši Kristu, pravém Bohu a pravém člověku, všem lidem, zejména těm v amazonské oblasti, kteří jsou dosud otroky sloužícími pouhé hmotě a pomíjejícím věcem, jako jsou hluché a němé symboly a modly „matky země“, a amazonským kmenům, které nemají svobodu dětí Božích a netěší se nevýslovnému štěstí, jež spočívá v poznání Ježíše Krista a v tom, že v Něm máme podíl na Tvé božské přirozenosti.

Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu svatý, jediný pravý Bože, mimo něhož není žádný jiný bůh ani spása, smiluj se nad svou Církví. Shlédni zejména na slzy a zkroušené, pokorné vzdechy maličkých v Církvi, shlédni na slzy a modlitby dětí, dospívajících, mladých mužů a žen, otců a matek rodin i opravdových křesťanských hrdinů, kteří ve své horlivosti pro Tvou slávu a s láskou k Matce Církvi hodili do vody symboly ohavnosti, které ji poskvrnily. Smiluj se nad námi, Pane, parce Domine, parce Domine! Smiluj se nad námi: Kyrie eleison!”

+Athanasius Schneider, pomocný biskup v Astaně

Překlad Lucie Cekotová

https://www.lifesitenews.com/news/bishop-athanasius-schneider-issues-open-letter-condemning-Pačamama-statue-as-new-golden-calf

30 Responses to Otevřený dopis biskupa Athanasia Schneidera

  1. jl napsal:

    Když si navíc člověk čte věci od Pachamama Alliance, které se blíží třebas mýtické postmoderní ekologii našeho Havla, a k tomu převážnou část shrnutí proběhlého synodu klimaaktivistů z pera kardinála Schonborna, snadno vytuší v jakém duchovním rámci se pohybujeme: jde o návrat k oslavám kosmických bohů. Přesněji k oslavám a obětem. Stran obětí nás dějiny učí, že obvykle bývají žádany i lidské.

    https://connect.pachamama.org/group/87/about
    https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/191029kardinal-schonborn-papez-neprijme-lehkovazna-rozhodnuti

  2. Václav H napsal:

    Tak modly z kostelů jsme už vyhodili. Teď je ještě dostat ze svých srdcí, aby hrdinové pro své činy, nebyli zapsaní v análech rukou člověka, ale v nebi Duchem Svatým.

  3. Libor Halík napsal:

    Zdroj (oprava adresy): https://www.lifesitenews.com/news/bishop-athanasius-schneider-issues-open-letter-condemning-pachamama-statue-as-new-golden-calf
    Dovolil jsem si vložit Váš český překlad OTEVŘENÉHO DOPISU biskupa A. Schneidera na stránky Gloria.tv, neboť jsem přesvědčen, že je potřebné, aby ho četlo co nejvíce věřících. Doufám, že Vám to nebude vadit.

  4. Lenka napsal:

    Z RaVatu…chtěl bych vám něco říci o soškách pachamama, které byly odneseny z kostela Traspontina, kde byly umístěny bez idolatrického záměru a odkud byly odneseny a hozeny do řeky Tibery. Nejprve předesílám, že k tomu došlo v Římě a jako diecézní biskup prosím o odpuštění ty, kteří byli tímto gestem uraženi. Potom oznamuji, že sošky, které vyvolaly tolik mediálního povyku, byly nalezeny a nejsou poškozené.

    Na vysvětlenou: Pachamama je soška znázorňující těhotnou ženu a v jazyce kečua znamená „matka země“. Je výrazem předkřesťanské náboženské úcty Inků a vyskytuje se v různých etnicích, které mluví kečuánsky a žijí především na západních svazích And v Peru, Bolívii a Ekvádoru

    Tato soška se v několika exemplářích vyskytovala mezi předměty, které dovezly do Říma delegace domorodců amazonského regionu. Tvořily dekoraci k ceremonii zasazení stromu ve Vatikánských zahradách (4. října) těsně před zahájením synody a potom byly umístěny v kostele Santa Maria in Traspontina nedaleko Vatikánu. Nebyly tam pochopitelně vystaveny k náboženské úctě, nýbrž umístěny spolu s jinými předměty v prostorách kostela jako dekorativní připomínka právě probíhající biskupské synody o Amazonii. Před několika dny (21. října) byly odcizeny jistým mužem, který celou krádež a shození sošek z mostu Sant´Angelo do řeky Tibery nafilmoval a publikoval na webu s odůvodněním, že tak odčiňuje spáchanou idolatrii. O události informovala různá média i u nás, a prefekt vatikánského Úřadu pro komunikaci, Paolo Ruffini, v odpovědi na otázku novinářů během jedné z každodenních tiskových konferencí označil tuto krádež za projev hloupé arogance.

  5. Křesťan napsal:

    ,,Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista, Církev bude upadat a svět se ocitne ve zmatku. Pohanský Řím poté zanikne. Ďábel pronikne až na nejvyšší místa v Církvi, mnoho biskupů a kněží se mu zaprodá.“ – Panna Maria, La Saletta.

    ,,Satan bude vládnout ve Vatikáně a papež mu bude dělat poslíčka“ – Svobodní zednáři, 1939.

    ,,A nežidé se ve své pitomosti projevili jako ještě větší hlupáci, než jsme čekali. Čekali byste víc inteligence a zdravého rozumu, ale oni jsou jak stádo ovcí. Nechme je se pást na našich loukách, ať jsou dost tlustí, abychom je obětovali našemu budoucímu vládci světa.“ – The Jewish Peril and The Catholic Church, The Catholic Gazette, 1936.

  6. Dr. Radomír Malý napsal:

    Děkuji moc pí mgr. Cekotové za perfektní překlad. Modlitba a půst je nejspíš to jediné, co nám nyní zbývá, samozřejmě kromě aktivního odporu proti tomuto rouhačskému modlářství všude, kdekoliv se vyskytne.

  7. Lucie Cekotová napsal:

    Kromě Mons. Schneidera modloslužebné obřady ve Vatikánu odsoudili kardinálové Gerhard Müller, Walter Brandmüller a Jorge Urosa Savino a biskupové José Luis Azcona Hermoso (emeritní biskup z Marajó v Brazílii) a Marian Eleganti ze švýcarského Churu.

  8. Pax Jan napsal:

    Nechci vstupovat do tohoto threeadu.

    Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale:

    Když se na jaře v Čechách „vynáší smrtka“ („morana(?)“, „mařena“)o páté neděli postní a zapálená hází do řeky…je to… modloslužba?
    ….
    Když pokud se nemýlím(?) – v tehdy výrazně křesťanském Irsku zapalovali (a to je zrovna dneska výročí:) ve vydlabané řepě svíci „Jack lanterna“(?) a chodili od domu k domu s „trick or trets“ (koledu nebo něco provedu:)… byla to…modloslužba? Tady ovšem už běhá mráz po zádech….viz třeba odmítnutí polských biskupů.. Mohl bych pokračovat….

    https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/halloween-se-v-cr-chytl-polaci-pred-nim-varuji.A111031_120532_ln-zajimavosti_glu (otázka zda se varuje před tehdejší lidovou pověrou nebo moderní praxí)

    ———————————————
    Katolíci (ale ani např. pravoslavní) nejsou modloslužebníci!

    To nám vytýkají především „letničtí“ a snad „evangelikálové“.

    https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2019-10/papez-na-synode-k-incidentu-se-soskami-zadna-idolatrie.html

    Jan

    • Křesťan napsal:

      Ad Pax Jan: ,,Když se na jaře v Čechách „vynáší smrtka“ („morana(?)“, „mařena“)o páté neděli postní a zapálená hází do řeky…je to… modloslužba?“ – Vynášení smrtky symbolizuje konec zimy a příchod jara, tedy podle mě pokud v té smrtce nevidí nějakou bytost, či nepřisuzují smrtce či tomuto rituálu nějakou moc, pak by se nejednalo ani o modlářství ani o pověru, ale jen o symboliku. Nicméně: ,,Popěvky a rituály doprovázející tento zvyk odsoudila synoda jako pověrečné a přikázala kněžím, aby těm, jenž se ho účastní, zabránili v přístupu ke svátostem, dokud jim arcibiskup nestanoví vhodnou pokutu. Podobné zápovědi byly vydány i v roce 1384.“

    • R.S. napsal:

      Nezdá se mi, že by moranu stavěli na oltář v kostele a to samé v Irsku.

    • Lenka napsal:

      Pax Janovi děkuji.

    • Svoboda napsal:

      Cituji odjinud: Má vůbec cenu, dávat liberálům, jako je Pax Jan, takovéto myšlenky otiskovat? V liberální demokracii jistě ano. Myšlenka je lepkavá, zachvacuje stále větší množství lidí, je multikulturní, sluníčkářská, nakonec tu máme migranty, a … zkázu.
      Jsou to liberálové, sami se považují za konzervativce, lidé je považují za konzervativce, jen diskutují, na takovém srovnání není nic zlého. Je správné, že farář s dětmi upaluje čarodějnice? V liberální demokracii je to přece jen to, že je s mládeží. Přece nikdo nechce nějakou katolickou protireformaci, nějaké vyhánění evangelíků nebo liberálů. (Na okraj by mě zajímalo to Pax v Janovi Paxovi. Proč ta latina?)

      • Pan Contras napsal:

        Pax Jan alias Lenka není liberál. On je jen skrupulant, který se bojí, aby nebyl v nejednotě a nerozpadl se mu domeček z karet. Měli jsme na téma modernistických papežů nejednu debatu, ale jemu úzkost nedovolí přiznat si, že král je nahý.

        • Svoboda napsal:

          Děkuji za nástin identifikace. Jurodivá Palmchrida vidí liberalismus jako hlubinu sedmi stupňů. První stupeň je otázka. Přece se mohu zeptat, ne? A lidi říkají: Nechte ho. On se jen ptá. Nikdo neodpovídá, společnost je ještě zdravá. A lidi říkají: Vidíte, nikdo mu neodpověděl. Dobře se zeptal. Něco na tom bude. Tak začíná sestup po stupních do propasti liberalismu. I reálná postava sv. Bernarda říká: Ale bratře, co tě to napadlo se takhle ptát?

        • Lenka napsal:

          z RaVatu:papež František mluvil o křesťanské identitě, křesťanském místě a křesťanské naději. Hned v úvodu prozradil, že je poprvé v životě v katakombách a že na něho tato návštěva činí silný dojem. Mimo jiné pak řekl:

          „Sem se lidé přicházeli ukrýt, aby byli v bezpečí, a také pohřbívat svoje mrtvé. Dnes také lidé slaví eucharistii v úkrytu, v zemích, kde je to zakázáno. Vzpomínám na řeholní sestru v Albánii, která byla v převýchovném táboře v časech komunismu, kdy měli kněží zákaz vysluhovat svátosti, a tato sestra křtila ve skrytu. Lidé o této sestře věděli, že křtí, a matky k ní přicházely s dětmi. Ona však neměla ani čím nabrat vodu, takže použila třeba botu, do níž nabrala z řeky vodu, kterou křtila. Místo křesťana je tak trochu všude. Nemáme v životě nějaké privilegované místo. Někteří by si jej přáli, jsou to kvalifikovaní křesťané. Ti se však vystavují riziku, že zůstanou kvalifikovanými, ale přestanou být křesťany. Jaké je místo křesťanů? »Duše spravedlivých jsou v Boží ruce« (Mdr 3,1). Místem křesťana jsou Boží ruce; je tam, kde je chce Bůh. Božíma rukama jsou probodené ruce Božího Syna, který si odnesl rány, aby je ukazoval Otci a přimlouval se za nás. Místem křesťana je Ježíšova přímluva před Otcem. V rukou Božích jsme bezpeční, ať se děje, co se děje, včetně kříže. Také naše identita říká, že budeme vděční, budou-li nás pronásledovat a vylhaně nám připisovat každou špatnost. Jsme-li však v Božích rukou, které jsou z lásky raněné, jsme v bezpečí.“

          • Svoboda napsal:

            I kdyby liberál mluvil jazyky andělskými, nejsou jeho řeči hodny jakékoliv pozornosti, dokud svůj liberalismus svými činy neodvrhne.

          • Renda napsal:

            Dnes je skutečná církev v katakombách.

          • Jan Krásenský napsal:

            Proč tolik předsudků vůči křesťanům? Kde jste přišla na to, že si křesťané o sobě myslí že mají privilegované místo? V čem je tak zvláštní příběh z Albánie, že jej uvádíte?

    • jl napsal:

      Zrovna na irském příkladě je zřejmé, že kdyby se byli namísto dlabání modlili, neupadli by v pokušení. Dnes jsou v koncích a halloween jim pomůže jako vyřezávaná modla pohanovi.

  9. karmelita napsal:

    Morana je dneska už jen pouhý foklór a zábava. Církev proti tomuto zvyku brojila, dokud křesťanství nebylo v Čechách beze zbytku pevně zakořeněno a hrozilo, že to lidé s ní budou brát vážně. Pachamamu ovšem amazonští domorodci vážně berou,takže jakápak dekorace nebo „pouhý symbol“! – v křesťanském chrámě ani ve Vatikánu něco takového (umístěná pohanská modla, která je beze vší pochybnosti amaz. domorodci vzývána) nemá co dělat. Myslet si, že vlastně o nic nejde a že jim tím jen projevujeme „vstřícnost“ a „úctu“ je v nejlepším případě hodně naivní. Je to hříšné a zavrženíhodné jednání samotným skutkem, ať už je tento skutek následkem přímé zlovůle nebo „jen“ (zaviněné!) hlouposti.

    • Josef napsal:

      Na Moravě je teď moderní Hroznová koza a kozel. Pouhá zábava a folklór? Jsou to původně pohanské zvyky a pověry. Se ztrátou víry a ustupem křesťanství, se vrací pohanstvi pod pláštíkem zábavy a folklóru.

  10. karmelita napsal:

    Ad Josef:tak s tím musím bohužel souhlasit; v naší hodně nevěrecké společnosti to ještě chvílu zřejmě zábava bude, ale riziko,že se to časem „překlopí“ v něco jiného tady skutečně existuje… G.K. Chesterton: Když lidé nevěří/přestanou věřit v jediného pravého Boha, tak jsou ochotni uvěřit sebevětšímu nesmyslu (necituji to přesně doslova, ale ten smysl to má)

  11. Patrik Matyášek napsal:

    Zde je „Úplný prepis pápežovho vyhlásenia o pohanskej soche ´Pachamama“: http://www.lifenews.sk/28204/uplny-prepis-papezovho-vyhlasenia-o-pohanskej-soche-pachamama

    a zde je videorozhovor s novodobým „Bonifácem“, Alexanderem Tschugguelem: https://www.lifesitenews.com/blogs/breaking-man-who-threw-pachamama-idol-into-tiber-speaks-out

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *