Když se sůl zkazí
Katolický episkopát Velké Británie silně podporuje zvrácenou sexuální výchovu, která morálně ničí děti. Na tuto otřesnou skutečnost poukázal John Smeaton, šéf organiazce Society for the Protection of Unborn Children (Společnost pro ochranu nenarozených dětí). Dodal k tomu, že postoj episkopátu VB je akceptován Vatikánem.
– Musíme se modlit za papeže a za katolické biskupy v Británii i v jiných zemích. Katoličtí pastýři ve VB i v jiných částech světa, též v Římě, podporují programy sexuální výchovy ve vzdělávacích centrech, které znamenají podstatně větší týrání dětí než případy sexuálního zneužívání duchovními, s nimiž se v současnosti potýká Církev – říká Smeaton.
Představitel organizace pro life upozornil, že v letadle do Panamy v lednu minulého roku papež František řekl novinářům, že biskupové nevědí, co mají dělat se skandály sexuálního zneužívání duchovními. Pak ale papež dodal to podstatné: „Myslím si, že musíme zajistit sexuální výchovu ve školách.“
Poté připomenul rodiče, ale poněkud negativním způsobem. František zdůraznil, že „ideálem“ je „začít doma, to je úloha rodičů“. Dodal však, že „ne vždycky je to možné“, proto „škola to musí nahradit“. Vyjádřil naději, že „prázdnota“ v této oblasti nebude „vyplněna žádnou ideologií“.
– První, co je třeba říct k těmto papežovým slovům, je poukázat na ostrý rozpor s učením jeho předchůdců – pravil Smeaton a citoval úryvky encykliky Lva XIII. Rerum novarum, které odmítají zásahy světských úřadů do záležitostí rodiny, které podkopávají otcovskou autoritu.
Smeaton se rovněž odvolal na encykliku Divini illius Magistri Pia XI., který odsoudil sexuální výchovu. „Nejnebezpečnějším je onen naturalismus, který v naší době ovládá výchovu v nejchoulostivější oblasti, jakou je čistota mravů. Velmi rozšířený je omyl těch, kteří ve zhoubném šílenství špinavými slovy šíří tzv. sexuální výchovu s falešným odůvodněním, že tím chrání mládež před nebezpečím smyslnosti pomocí čistě přirozených prostředků, jakými jsou lehkomyslná preventivní poučení všem bez rozdílu, dokonce veřejná“ – tak zní citát z encykliky Divini illius Magistri.
– Který papež má pravdu? Lev XIII., Pius XI., nebo František – ptá se provokativně Smeaton. Poté poukázal na důsledky postoje nynějšího Svatého Otce.
Obránce života argumentoval, že školní sexuální výchova se neomezuje pouze na děti těch rodičů, kteří, jak říká papež František, nejsou schopni zodpovědně připravit své ratolesti ke vstupu do dospělého života. Školní sexuální výchova je povinná pro všechny děti bez ohledu na přání a kompetenci rodičů.
Za druhé, říká Smeaton, Jeho Svatost ignoruje fakt, že nynější programy sexuální výchovy jsou vypracované mezinárodní potratovou lobby a výchova tohoto typu vstupuje jak do nekatolických, tak i katolických škol, a napomáhá sexuálnímu zneužívání dětí v širokém rozsahu.
Např. v mnoha katolických základních školách v Anglii a Walesu je promítán dětem od sedmi do devíti let film Život a dospívání. Je to komiks představující nahý pár běhající kolem lůžka a potom souložící. Dospělý lektor vysvětluje, že sex je zábava a působí, že lidé jsou šťastní. Hlas mladé dívky volá: „Ano, vypadá to, že jsou velice šťastní“. V tomto filmu neexistuje jediná zmínka o ideji manželství.
Život a dospívání klade sexuální aktivitu na tutéž úroveň jako každou jinou lidskou činnost, v níž by se mohlo nezletilé dítě angažovat. „Jak si děti poradí s těmito informacemi? Je to skutečně zábava? Sport? Zármutek? Strach?Jaký to bude mít vliv na tvé dítě?“ – ptá se Smeaton. Existují důkazy, že chlapci možná chápou tyto informace jako hru nebo žert, ale děvčata mohou upadnou do těžkých rozpaků.
Podle Smeatona je nutno hodnotit výzvu papeže Františka k sexuální výchově také v kontextu vlastního programu sexuální výchovy Vatikánu pod názvem The Meeting Point. Několik měsíců po vyhlášení Amoris laetitia, kde papež František vyzval k sexuální výchově ve výchovných zařízeních, prezentovala Papežská rada pro rodinu program sexuální výchovy u příležitosti Světových dnů mládeže v Polsku v červenci r. 2016.
Smeaton tvrdí, že program, který má být zaveden do škol ve smíšených třídách (chlaci a dívky společně), je odrazem současné perverzní sexualizace společnosti a vystavuje děti pohledům na neslušné pornografické obrazy. Závažné otázky ohledně tohoto programu položil Dr. Rick Fitzgibbons, psychiatr a mimořádný profesor Papežského institutu pro manželství a rodinu Jana Pavla II.:
„Podle mého názoru jakožto odborníka na psychiatrii je tento nový program prosazovaný Vatikánem nejnebezpečnější hrozbou pro katolickou mládež, jakou jsem v posledních 40 letech viděl. V kultuře, v níž je mládež bombardována pornografií, jsem byl obzvlášť šokován obrazy, které se nacházejí v tomto vatikánském programu sexuální výchovy, některé jsou výrazně pornografické. Má bezprostřední reakce odborníka byla taková, že takový obscénní a pornografický přístup ničí mládež psychicky i duchovně“ – zdůraznil tento expert.
„Mladí také trpí nedostatkem varování před dlouhodobým ohrožením plynoucím z lehkomyslného sexuálního chování a z užívání antikoncepčních prostředků. Jako profesionál, který léčil jak kněze, pachatele zneužívání, tak i jejich oběti, jsem obzvlášť znechucen a pobouřen tím, že pornografické obrazy v tomto programu jsou téměř identické s těmi, které sexuální predátoři nabízeli svým nezletilým obětem“ – uvádí Dr. Fitzgibbons.
Následně Smeaton upozorňuje, že v různých částech světa katoličtí biskupové i katolické konference využívají svoji autoritu k prosazování těch programů sexuální výchovy, které směřují proti životu a rodině a mají jednoznačně antikatolický charakter. Catholic Education Service, orgán Biskupské konference Anglie a Walesu, má takový program sexuální výchovy, který odráží politiku propotratové a homosexuální lobby a britské vlády.
V letech 1999–2008 stál v čele Katolické služby pro výchovu mládeže arcibiskup Vincent Nichols z Birminghamu (nyní kardinál arcibiskup Westminsteru). Pod jeho vedením tento orgán vypracoval zásady, podle nichž mělo být dětem v katolických školách zajištěno „právo“ na sex, jakož i na potratový a antikoncepční servis bez vědomí a souhlasu rodičů. Služby tohoto druhu a poradenství měla této mládeži katolických škol poskytovat státní agentura pod názvem Connexions.
V dubnu r. 2010 Katolická služba pro výchovu mládeže pod vedením abp. Malcolma McMahona povolala na post zástupce ředitele Grega Pope’a, bývalého poslance Labour Party, který často hlasoval proti životu a rodině. Greg setrval v této funkci až do r. 2017, kdy povýšil do úřadu asistenta generálního sekretáře Katolické biskupské konference Anglie a Walesu.
Na jaře r. 2019 ředitel Society for the Protection of Unborn Children Dr. Tom Rogers upozornil, že v březnu r. 2017 vláda schválila zákon o dětech a sociální práci, který zavádí povinnost výuky předmětů sexuální výchovy ve všech základních a středních školách státních i soukromých včetně církevních. Bylo ohlášeno, že požadovaný obsah těchto nových témat bude podléhat konzultacím s veřejností, i když ministři včetně premiéra od samého počátku tvrdili, že tato výchova zahrnuje též postuláty osob LGBT. Vláda sdělila, že rodiče mohou odhlášit své dítě pouze z části výuky.
Dr. Rogers řekl, že abp. Malcolm McMahon, šéf Katolické služby pro výchovu mládeže Anglie a Walesu, ihned vydal prohlášení, že s uspokojením akceptuje postoj vlády a že se postará, aby sexuální výchova byla prosazena ve všech katolických školách a byla realizována osvěta rodičů, aby se pro ni angažovali.
Podle Dr. Rogerse je jasné, že prohlášení abp. McMahona bylo v rozporu s katolickou naukou na téma sexuální výchovy, ale je ve shodě s novou laickou ortodoxií a politikou vlády. V červenci r. 2018 vláda publikovala projekt týkající se jednotlivých bodů tohoto programu sexuální výchovy. Ten znamená jednoznačné narušení rodičovských práv a nabízí světský pohled na lidskou sexualitu, manželství a rodinu, který je v kategorickém rozporu s naukou katolické víry.
Body tohoto vládního programu se netají tím, že program sexuální výchovy dětí musí obsahovat tématiku LGBT v celém procesu výuky, prezentovat homosexuální vztahy z nich plynoucí „rodinné struktury“ pozitivním způsobem. V základní škole je prý nutno přesvědčit děti, že rodiny „někdy vypadají jinak než jejich rodina, musí se naučit toto respektovat a přijmout, že i v nich je přítomná láska a péče o ně“. Program zdůrazňuje, že děti si musí vštípit, že manželství včetně tzv. „manželství stejnopohlavních osob“ i mimomanželské heterosexuální tzv. partnerské svazky znamenají „formálně i právně uznané závazky dvou lidí vůči sobě na celý život“. Jinými slovy, děti v základní škole se budou muset učit vykazovat „respekt“ pro ideu a praktiky homosexuálních svazků, očekává se, že tohoto typu vztahy budou považovat za „stejně platné, pozitivní a prospěšné jako vztahy v řádném manželském svazku“.
V sexuální výchově na středních školách mládež bude vyzývána k „objevování“ vlastní sexuální orientace a pohlavní identity. Nebezpečná a nemorální volba spojená s nemravným způsobem života je představena na stejné úrovni s manželstvím. Potrat je chápán v tomto programu jako jedna z možných „voleb“ v případě těhotenství a žákům je zde nabízena služba agentur slibujících abortivní a antikoncepční „pomoc“ bez vědomí a souhlasu rodičů.
Právo rodičů odhlásit své děti z některých částí sexuální výchovy bylo pozměněno na „právo“ požádat o to vedení školy, které samo rozhodne, jestli jim vyhoví nebo ne. Po dosažení 15. roku věku dítěte přestává ale i toto právo platit.
Po zveřejnění tohoto projektu v červenci r. 2018 Katolická služba pro výchovu mládeže vydala další mediální sdělení, že Katolická církev prý „s uspokojením akceptuje aktivitu vlády ve prospěch sexuální výchovy“ a také, že prý „vláda využila katolický model jako příklad nejlepších praktik“. Katolická služba rovněž přijala s uspokojením ujištění vlády, že „školy náboženského chartakteru“ mohou realizovat tuto sexuální výchovu „v rámci vlastní víry“.
Příručka pro katolické pedagogy publikovaná biskupy Anglie a Walesu r. 2017 pod názvem Nauka lásky obsahuje tuto charakteristiku pohlavního styku osob stejného pohlaví: „Na tomto místě bychom chtěli zdůraznit, že tato ušlechtilá forma lásky existuje stejně silně i mezi osobami stejného pohlaví právě tak jako v heterosexuálních svazcích. Oceňujeme obrovský pokrok, jaký nastal v boji s veškerými formami diskriminace homosexualismu v poslední době a chceme spolupracovat v každém úsilí o to, aby taková diskriminace se stala minulostí.“
Samotný „homosexualismus“ je tak přetvořen z „náklonnosti, která je objektivně nezřízená“ (Katechismus Katolické církve) na něco, co může být „ušlechtilou formou lásky“.
Zajímavé je také, že episkopát pod záminkou pastorační péče o žáky vydal dokument Made in God’s Image, který zastrašuje katolické školy a nutí je k zavedení zkoordinovaného programu indoktrinace LGBT pro děti. Čteme tam: „Církev učí, že homosexuální osoby musí být přijímány s úctou, soucitem a citlivostí. Škola musí mít na paměti, že Církev učí, že homosexuální sklony nejsou hříšné. Pro starší žáky, kteří se mohou veřejně identifikovat, musí být církevní školy útočištěm, místem prokazování jim úcty a zajištěním uznání důstojnosti každého člověka. Je nutno brát v úvahu možnost marginalizace a zastrašování homosexuálních žáků, podobně jako diskriminace z důvodů náboženství, pohlaví, rasy nebo nesvéprávnosti.“ Tak čteme v programu.
Dr. Rogers vysvětluje, že i když Církev skutečně učí, že nedobrovolná přitažlivost k osobě téhož pohlaví není hříchem, tak katolický katechismus přesto říká, že samotná tato přitažlivost je „objektivně nezřízená“, a autoritativní nauka Církve vždy tvrdila, že „homosexuální akty jsou vnitřně nezřízené“. Písmo sv. je prezentuje jako akty závažné mravní zkázy.
Kongregace pro nauku víry vydala r. 1986 instrukci biskupům, že „i když náklonnost homosexuální osoby ke stejnému pohlaví není hříchem, znamená více nebo méně silnou tendenci k vnitřnímu morálnímu zlu“.
Dokument Made in God’s Image nabízí dokonce materiál k četbě, jenž nabádá děti ke zpochybnění postojů vlastních rodičů a rodin kvůli „homofobii“. Ironií osudu je, že tento dokument má potírat „zastrašování“, ale přitom sám zastrašuje věrné katolické děti a jejich rodiče, když je označuje za „bigoty“ a „homofoby“.
„Skotská vláda zašla na tomto úseku nejdál“ – pokračoval Dr. Rogers, „s hrdostí oznámila, že Skotsko se stane ´první zemí světa, v níž bude realizovaná sexuální výchova zahrnující lesby, geje, bisexuály, transsexuály a intersexuály v celém programu výuky – a to nejen v hodinách sexuální výchovy´.“
– Nechce se ani věřit, že tento přístup byl „přijat“ i skotskými katolickými biskupy, kteří dodali, že doufají „v pozitivní vliv těchto ustanovení na všechny“ – komentował Smeaton.
Co tedy mají dělat katoličtí rodiče, když papež souhlasí se sexuální výchovou a když biskupové v celé VB prosazují programy sexuální výchovy, jež znamenají mravní zkázu dětí?
Smeaton připomíná, že nauka Pána Ježíše a přikázání „Cti otce svého a matku svou“ navždy stanoví, že rodiče jsou hlavními vychovateli a ochránci svých dětí. Věřící katoličtí rodiče rovněž plně chápou Kristova slova o pohoršení. Katolickým rodičům je třeba neustále připomínat slova Spasitelova o mlýnském kameni zavěšeném na šíji toho, kdo by pohoršil dítě. Ta jsou strašným varováním pro všechny, zvláště pro katolické biskupy, kteří dovolují ukazovat ve škole pornografické obrazy v každém věku a vybízejí k formování falešných představ o lidské sexualitě včetně homosexualismu.
www.polonia christiana.pl 28.9.2019
překlad Dr. Radomír Malý
Poznámka překladatele: S lítostí oznamuji, že toto rozhodně není Církev, v níž jsem byl pokřtěn, přijímal poprvé svátostného Spasitele, chodil do výuky náboženství a byl biřmován. Je to nemravná modernistická sekta, jejíž biskupové hlásají nauku Antikrista. Vyzývám všechny věrné katolíky, aby tyto rady a instrukce nejen neposlouchali a ignorovali, ale kategoricky proti nim vystupovali a hlásali pravou nauku Církve s vědomím, že jejich prosazovatelé, byť zastávající vysoké církevní úřady, jsou služebníky Lucifera, škůdci nejen Krista, ale celé společnosti.
Všetci súčasní zradcovia Spasiteľa a Jeho svätej spasiteľnej náuky v rámci Cirkvi by si mali konečne uvedomiť, že desaťročia Bohom trpeného rozvratu v Cirkvi sa pravdepodobne blížia ku koncu, a oni sa musia rozhodnúť. Buď sa vrátia bezpodmienečne k náuke svätých pápežov a učiteľov Cirkvi z obdobia pred Druhým vatikánskym koncilom (1962 – 1965), alebo budú čerpať nie len z utrpenia veľmi pravdepodobných nadchádzajúcich pozemských trestov (živelné pohromy, nepokoje, vojny), ale najmä z nekonečne väčšieho utrpenia počas svojho pobytu vo večnom ohni. Ponúkam článok o tomto Božom treste pre nekajúcich hriešnikov. Súd nad služobníkmi Cirkvi bude prísnejší.
https://blog.postoj.sk/44111/peklo-je-vecne.
A co teprve říkáte tomuto ?: https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pohanske-obrady-ve-vatikanskych-zahradach
https://twitter.com/CatholicSat/status/1180108810637193218
ad Radomír-1: Je príznačné, že si Radomír-1 nenechá ujsť príležitosť kopnúť si so škodoradosťou jemu vlastnou do Druhého vatikánskeho koncilu a súčasnej Katolíckej cirkvi. Aj ja som rozhorčený počínaním katolíckeho episkopátu Veľkej Británie, ktorá, žiaľ Bohu, podporuje zvrátenú sexuálnu výchovu, ale to nie je dôvod, aby som kydal špinu na Katolícku cirkev ako takú. Na Druhom vatikánskom koncile bol aj neskorší pápež Ján Pavol II., ktorý v roku 1997 schválil a zverejnil typické latinské vydanie Katechizmu Katolíckej cirkvi (ďalej už len KKC), záväzného pre celú Katolícku cirkev až do dnešnej doby. KKC kategoricky odsudzuje zámerné zverejňovanie pohlavných úkonov. V bode 2354 sa okrem iného píše: „Pornografia spočíva v tom, že sa pohlavné akty, skutočné alebo simulované, vytrhávajú z ich partnerskej intimity, aby sa predvádzali úmyselne ďalším osobám. Uráža čistotu, lebo znetvoruje manželský akt, intímny dar manželov jeden druhému. Zodpovednosťou ťažko zasahuje tých, ktorí sa ňou zaoberajú (aktéri, obchodníci, záujemcovia), lebo každý sa stáva pre iného predmetom surového záujmu a nedovoleného zisku. Jedných i druhých ponára do ilúzií neskutočného sveta. Je ťažkým hriechom.“ (KKC 2354)
V inom bode sa píše: „Čistota si vyžaduje cudnosť, ktorá je integrálnou súčasťou miernosti. Cudnosť chráni intimitu osoby. Znamená odmietať odhaľovanie toho, čo má zostať skryté. Je zameraná na čistotu a svedčí o jej chúlostivosti. Usmerňuje pohľady a gestá v súlade s dôstojnosťou osôb a vzťahu, ktorý ich spája“ (KKC, č. 2522).
Niekto môže namietať, že komiks s nahými deťmi, ktorý je spomínaný v článku, nie je klasickou formou pornografie, dôležitý je však fakt, že KKC kategoricky odsudzuje akékoľvek verejné zobrazovanie pohlavných úkonov aj u dospelých ľudí, nie to ešte u detí!
Ak teda katolícky episkopát Veľkej Británie porušuje KKC, ktorý je záväzný aj pre ňu, nemožno tvrdiť, že je skazená celá náuka Katolíckej cirkvi ako celku, ako to vyplýva z komentára Radomíra-1.
Dnes je jedno ,co je v textech koncilu. Ten pouze rozpoutal revoluci. KKC není k používání , subsisit a jiné nesmysly. KKC se líbí i protestantům. Jak někdo může pořad hájit koncil , co tohle zahájil? A JPII , který tomuto pontifikátu otevřel cestu?
Ad Karol Dučák:
Jedine Spasiteľ môže pravdivo povedať, (a nie Karol Dučák), či skutočne „kopem“ do Druhého vatikánskeho koncilu a údajne aj do samotnej Cirkvi, a to „zo škodoradosti mne vlastnej“, alebo či vo mne len rastú obavy o posledné zvyšky nezriedenej katolíckej viery vo svete, a to aj vzhľadom na aktuálne zverstvá niektorých „pastierov“ v rôznom stupni hierarchie.
Ak už listujete v KKC, pozrite aj na § 2477 (nerozvážne posudzovanie, ohováranie, osočovanie). Zjavne rád vyberáte smietky z očí iných ľudí, ak si dovolia vidieť problémy Cirkvi a sveta inými očami ako Vy. Títo ľudia len čerpajú poznatky z iných zdrojov ako Vy, a tieto poznatky nemusia byť len preto nepravdivé. A pritom sa (dúfam, že aj Vy) len snažia prispieť k uzdravovaniu Cirkvi z vážnych chorôb, do ktorých sa dostala nerešpektovaním obáv dávno vyslovených nekompromisnými zástancami Tradície. Týka sa to teológie, liturgie, cirkevného práva, a pod.. Preto aj nevyhnutnú liečbu vidia v návrate k Tradícii, (na rozdiel od Vás presne opačne), a nie v ďalšom prehlbovaní desaťročia trvajúcich rozvratných tendencií, ktoré sa (či si to pripustíte, alebo nie), začali progresívnymi zámermi formalizovanými posledným koncilom. Tieto tendencie sa prirodzene postupne prehĺbili, keďže posledný koncil sa zámerne zriekol mantinelov (kliatby), a v niektorých významných skutočnostiach poslúžil nepriateľom Cirkvi a katolíckej viery. Netvrdím, (a už si to ráčte zapamätať), že vo všetkých skutočnostiach, alebo, že neakceptujem status súčasnej cirkevnej hierarchie, sviatosti, a pod..
Lenže aj kvapka jedu pokazí celé jedlo. A polievku britského episkopátu vo veci výchovy detí by som nikomu neodporúčal jesť, v záujme jeho spásy. Čo by s takými biskupmi spravili predkoncilní pápeži, a čo pokoncilní pápeži, ktorí im dovolili vyrásť, to nechám na Vašu triezvu úvahu. A napríklad aj to, či pozoruhodné zrušenie protimodernistickej prísahy po poslednom koncile mohlo prispieť k súčasnej katastrofe v myslení katolíckej hierarchie.
Pokoncilní pápeži a progresívni členovia hierarchie len postupne realizujú zámery posledného koncilu, a tým aj tie zámery, ktoré obsahujú jed, (jed zanesený do štúdia katolíckej teológie, jed zanesený do chápania katolíckej liturgie, jed zanesený do vzťahu katolíkov k heretikom, a k falošným náboženstvám, smerujúci k oslabeniu a deformovaniu katolíckej evanjelizácie, a pod.). Tá kvapka jedu už postupne preniká aj na „verejný povrch“, a svojim prenikavým zápachom šokuje mnohých „katolíkov“, pre ktorých Cirkev bola „založená“ až na poslednom koncile. Táto liečba šokom (a možno aj šokom z Bohom dopustených pozemských trestov) je veľkou príležitosťou pre obnovu Cirkvi. Žiaľ, (možno je to aj Váš prípad), niektorí ľudia namiesto zvýšeného zápalu za osvedčenú Tradíciu prežívajú tento šok v tendencii útočiť na oponentov progresismu, a v panickej snahe ochrániť posledný koncil pred nevyhnutnou kritikou a revíziou, na ktorú dozrel čas už dávno. A myslím si, že k zásadnej kritike a revízii tohto koncilu dôjde práve až po Bohom dopustených tragických udalostiach, keďže to bude až posledná možnosť Bohom inšpirovanej nápravy, ako nás učí aj historická skúsenosť.
Ak by ste neboli tak zbytočne „rýchly v úsudku“, nevychádzali by ste zo zjavných bludov o mojej osobe. Ja som nikde a nikdy nenapísal, že Vami zmienený KKC je potrebné zahodiť celý do koša. Veď aj v niektorých svojich článkoch z neho citujem niektoré texty, čo ste si zjavne zatiaľ neráčili ani len všimnúť. Ja len konštatujem, že narastajúce množstvo zradcov v cirkevnej hierarchii by malo prebrať spiacich pastierov stáda, ktorí po desaťročiach progresívneho nátlaku stratili odvahu na zastávanie pozícii založených na neprerušenej Tradícii. Len takí pastieri môžu viesť Cirkev Božím smerom, a nie opačne.
Ad Radomír-1: Bol som niekoľko dní na nádhernom rodinnom výlete v Krakove a riešil som mnoho problémov, takže akosi sa nie a nie dostať k odpovedi na Vaše komentáre. Počas pobytu v Krakove som bol na jednej svätej omši, kde bolo sväté prijímanie po kľačiačky a pod obidvoma spôsobmi. Veľmi sa mi to páčilo a ďakoval som Bohu za Druhý vatikánsky koncil, ktorý popri svojich nedostatkoch priniesol Katolíckej cirkvi mnoho pozitívneho, napríklad aj spomínaný návrat k prijímaniu pod obidvoma spôsobmi.
Bol som dojatý a pri tejto príležitosti som vrúcne prosil Boha o odpustenie za všetky invektívy, ktoré som použil voči svojím oponentom a myslel som pritom aj na Vás. Aj takto, verejne, Vás prosím o prepáčenie za všetky protivenstvá, ktorých som sa voči Vám dopustil. Zároveň ja Vám odpúšťam všetky protivenstvá, ktorých ste sa dopustili Vy voči mne ako odvetu na moje ataky. Vynasnažím sa odpovedať vecne, konštruktívne, bez emócií.
Píšete o kvapkách jedu, ktoré treba z koncilového učenia odstrániť a ja s Vami plne súhlasím.
ZDÔRAZŇUJEM VŠAK, ŽE JE POTREBNÉ ODSTRÁNIŤ Z UČENIA KONCILU NAOZAJ LEN KVAPKY JEDU A NIČ VIAC! Mnohé z tých 26 bodov, ktoré napísal Paolo Pasqualucci ako údajne bodu zlomu, sú jeho omylom. Hneď v bode 4 sa Pasqualucci zásadným spôsobom mýli a jeho obvinenia na adresu koncilu v tomto konkrétnom bode 4 sú neoprávnené a nezakladajú sa na pravde. Aby som predišiel siahodlhému vypisovaniu, uvádzam link na svoj článok, v ktorom tieto obvinenia vyvraciam: http://www.priestornet.com/2019/08/zaciatok-polemiky-s-paolom-pasqualuccim.html
Takisto nemožno hádzať na koncil nepravdivé obvinenia, napríklad tvrdenia, že koncil odstránil latinský jazyk z liturgie a iné nezmysly. Nemožno sa tiež donekonečna pozastavovať nad problémami, ktoré Magistérium Cirkvi už dávno vyriešilo. Ide napríklad o umelo živený problém „subsistit in“, ktorý bol s definitívnou platnosťou vyriešený v roku 2007 vydaním dokumentu Kongregácie pre náuku viery s názvom Responsa ad quaestiones de aliquibus sententiis ad doctrinam de Ecclesia pertinentibus (Odpovede na otázky týkajúce sa niektorých aspektov učenia o Cirkvi). A znovu: aby som sa tu nemusel zoširoka rozpisovať, uvádzam link na ďalší svoj článok: http://www.priestornet.com/2019/09/prve-pokracovanie-polemiky-s-paolom.html#more.
Je teda zbytočnou stratou času a energie donekonečna sa vracať k už vyriešeným problémom.
Sú však aj kvapky jedu v koncilovom učení, ktoré sú naozaj dodnes problémom. K tomu chcem ešte doplniť, že som sa nikdy vo svojich článkoch – a je ich neúrekom – nevyjadril v tom zmysle, že sú dokumenty koncilu dokonalé a že v nich nie sú nedostatky. Ak Vy, Radomír-1 alebo ktokoľvek iný, nájde v mojich článkoch vyjadrenie podobného znenia, prosím, aby ste ich uviedli. Naopak, jednoznačne som sa postavil za biskupa Schneidera, ktorý nehovorí, že Druhý vatikánsky koncil je potrebné anulovať, ale tvrdí, že je potrebné ho dovysvetľovať v zhode s predchádzajúcim učením Katolíckej cirkvi: https://www.lifenews.sk/content/mons-athanasius-schneider-druh%C3%BD-vatik%C3%A1nsky-koncil-potrebuje-objasnenie-pre-problematick%C3%A9-pas
Ja s ním absolútne súhlasím a je evidentné, že to isté pochopili už aj mnohí členovia FSSPX.
Ale aby to nebolo nekonečne dlhé, k tomu sa podrobnejšie vyjadrím až v ďalšom komentári.
Ad Karol Dučák: Než se pustíte do avizované podrobné apologetiky 2. Vatikánského koncilu, zkuste se, prosím, ještě jednou zamyslet nad tím, co říkáte.
Podle Vás je ve 2VK jen pár kapek jedu. Copak by podal zodpovědný rodič svému dítěti mléko, které je jen trochu otrávené? Nemají věřící právo na církevní nauku bez sebemenší stopy po jedu hereze?
Opakujete, s prominutím, jako na kolovrátku, že 2VK nevytěsnil latinu, ačkoliv je Vám prokazatelně znám čl. 36 Sacrosanctum concilium, který zavedl proceduru vytěsnění latiny, která byla v případě NOM celosvětově aplikována. Toto je příklad aplikace kapky jedu. Můžete se do nekonečna dovolávat výkladu tohoto dokumentu 2VK v souladu s tradicí, ale k ničemu Vám to nebude. Jed byl přidán a rozpuštěn, rozmichán. Je potřeba tuto misku s otraveným mlékem vylít a vrátit se k pokrmu zdravému, jinak bude tělo dál chřadnout, až by málem zahynulo. Že nezahyne, mu bylo Kristem přislíbeno, že však bude chřadnout, bylo oznámeno Neposkvrněnou ve Fatimě, pokud nebudou vyslyšeny její výzvy. Vy to ale vidite jinak, že?
Ad Patrik Matyášek: Vy ste – pokiaľ si dobre pamätám – právnik s dlhoročnou praxou, že?
Nuž ak budem potrebovať riešiť nejaký právny spor, môžem sa na Vás obrátiť. V teologických problémoch je však pre mňa Váš hlas irelevantný. Čo sa týka latinského jazyka, napísali kardináli Ottaviani a Bacci dokument s názvom STRUČNÝ KRITICKÝ ROZBOR NOVÉHO MEŠNÍHO ŘÁDU, v ktorom sa okrem iného výslovne uvádza: „Apoštolská konstituce [ze 3. 4. 1969] sama zasazuje smrtelnou ránu univerzálnímu jazyku, mimo jiné také proti výslovnému přání II. vatikánského koncilu…“ (http://www.tedeum.cz/5_2009/kriticky_rozbor_nom_052009.htm)
Nehnevajte sa, ale dám rozhodne prednosť odborníkom, ktorí boli účastníkmi koncilu pred laikom, ako ste Vy.
„Apoštolská konstituce [ze 3. 4. 1969] sama zasazuje smrtelnou ránu univerzálnímu jazyku, mimo jiné také proti výslovnému přání II. vatikánského koncilu…“
Čo znamená, že pápež koncilu ignoroval koncil a žiadny ďalší pápež nepostupoval inak, o pretože tú konštituciu nikto nezrušil.
Skutočnosťou je, ze dnešní kňazi po latinsky nevedia ani čítať. A pritom tvrdia, že sú v línii koncilu.
Čiže v súlade s koncilom je ten, kto jeho závery porušuje, ten, ktorý takéto porušenia neopravuje a ten, ktorý tieto porušenia obhajuje?
Ad Karol Dučák: Samozřejmě můžete ignorovat argumenty, které jsou opřeny pouze o lidskou autoritu argumentujícího, aniž by byly podloženy jakkoli jinak. To by v mém případě platilo stonásobně (já totiž skutečně žádnou autoritu nepředstavuji), kdyby moje argumenty byly vystavěny nikoli na mojí vlastní autoritě (té se přece nedovolávám), ale na textu konkrétní právní normy a na výrokové logice. Zkrátka, nemůžete popřít pravdivost výroku 2+2=4 jen proto, že tento výrok tvrdím já – nedochůdče. Tento výrok je pravdivý (pouze) proto, že je logický, racionální a objektivně seznatelný.
Dovoláváte se Ottavianiho intervence, ve které oba její autoři – koncilní otcové – dosvědčují něco, co nikdo (ani já) nepopírá, že si koncilní otcové přáli zachování latiny v mešní liturgii. Přitom se paradoxně nedovoláváte jiných pasáží téže Ottavianiho intervence, v nichž se poukazuje na protestantskou, heretickou povahu NOM, ale naopak, ostentativně dáváte na odiv své nadšení, že jste navštívil NOM a přijímal zde po obojí způsobou. Snad jde v tomto případě „jen“ o Váš projev liturgického archeologismu, a nikoli o projev pochybností, že v jedné způsobě je Kristus celý).
Ale zpět k Vašemu výběru z Ottavianiho intervence: Koncilní otcové se evidentně podepsali pod něco, co jim bylo prezentováno jinak, než předpokládali. Vysmívali se varovným hlasům (např. kardinála Sticklera), očekávali zachování latiny, ale text koncilního dokumentu Sacrosanctum concilium, který odhlasovali, umožnil také opačný výklad a umožnil zapříčinit jiný výsledek (byv aplikován triumfujícími pokrokáři a schvalován pokoncilními papeži). Text SC nepochybně MOHL BÝT formulován jednoznačně, v souladu s vůlí koncilních otců, ALE NEBYL. Pod vlivem jistého ducha byl napsán takový, jaký je, a zkuste mne přesvědčit, že toto bylo dílo Ducha Svatého.
Koncil může dnes po tom všem hájit jen člověk slepý , nebo naivní.
Karol je teologicky vzdělanější než Pasqualicci?
Ad Karol Dučák:
Ak moje slová voči Vám boli neprimerane tvrdé, tak prosím, prepáčte.
Myslím, že sú len dve základné možnosti vývoja Cirkvi.
1. Cirkevné vedenie nebude reagovať na rastúcu potrebu výkladu katolíckeho učenia po DVK vo svetle Tradície, a bude sa preto nevyhnutne prehlbovať rozdiel medzi nárokmi Tradície, a realitou vnímanou pohoršenými veriacimi a potešenými nepriateľmi katolicizmu. Toto by mohlo dospieť do tragédie, v ktorej vedenie Cirkvi by sa prihlásilo raz aj k antikristovskej predstave katolíckeho náboženstva, ako jednej súčasti univerzálneho kultu Antikrista v čase pred druhým príchodom Spasiteľa. Toto prihlásenie by mohlo byť postupné, rafinované a nejednoznačné v očiach „priemerných katolíkov“, a o to viac nebezpečné, alebo jednorázové a razantné, čo nepredpokladám, vzhľadom na rafinovanosť síl temnoty. Mnohí tradicionalisti už pozorujú takéto prihlásenie aj v súčasnosti, sledujúc škandálne obrazy z Vatikánu, znevažujúce mnohé poklady Tradície (pozvanie nositeľov antikristovských postojov na rôzne konferencie, premietanie nevhodných obrazov na kľúčové stavby Cirkvi, nepochopiteľné prejavy rešpektu k stúpencom pohanských prírodných kultov, a pod.). V takom prípade by skutoční katolíci predstavovali stále viac prenasledovanú opozíciu v Cirkvi, ktorá by okrem prenasledovania zo strany nositeľov antikristovskej svetskej moci pociťovala aj nátlak zo strany nehodných vodcov v Cirkvi. Skutočná Cirkev by bola skrytá pred svetom a pred Antikristom, a nepravá cirkev so svojím vodcom by bola slúžkou Antikrista. Došlo by teda k vnútornému rozkolu v Cirkvi, a k vzniku „podzemnej Cirkvi“, ktorá by bola skutočnou, poslednou a jedinou nositeľkou „neskazenej soli“ na svete.
2. Cirkevné vedenie pochopí (možno až pod tlakom Bohom dopustených tragických udalostí v pozemskom svete), že nevyhnutne potrebný je radikálny návrat k Tradícii a jej prísne vyžadovanie, a to aj za cenu veľkej kritiky zo strany heretikov, schizmatikov, Židov, pohanov a celého sveta, nevyhnutne kráčajúceho proti Bohu, teda raz aj pod antikristovskú moc. Myslím, že táto alternatíva by bola priaznivejšia, keďže by vytvorila lepšie podmienky pre obnovu Cirkvi, a to aj bez vnútorného faktického rozkolu. Cirkev s pravoverným pápežom by pravdepodobne bola ako celok viac prenasledovaná nepriateľmi Spasiteľa, a raz aj Antikristom, ale poskytla by väčší dôvod pre všetkých hľadajúcich statočných nekatolíkov (myslím, že najmä pre schizmatikov) a neveriacich na vstup do Cirkvi. Taká Cirkev a jej nezriedená Pravda by stále viac žiarila pred svetom, než môže dnes, práve kvôli problémom spojeným s DVK. Práve tieto problémy Cirkev akoby zatemnili a zahmlili voči svetu, čím došlo nevyhnutne aj k „pokazeniu soli“ jej hierarchie. Myslím, že základným nedostatkom DVK, a tým aj súčasného KKC, sú najmä nedostatočné „napojenie“ na predkoncilné učenie a Tradíciu, a nedostatočnosť vo formuláciách (dvojznačnosť, viacznačnosť). Súčasné vydanie KKC je nedostatočné aj z dôvodu prehnaného zamerania na dokumenty DVK, a nedostatočného vymedzenia voči nebezpečenstvu heréz. Napríklad neobsahuje žiadnu aktualizáciu alebo aspoň odkaz na nesmierne významnú encykliku pápeža sv. Pia X., Pascendi Dominici gregis, z roku 1907, zameranú proti modernizmu, ako súhrnu všetkých heréz. Možno pripomenúť, že v zmienenom roku 1907 sa narodila aj Lucia de Jesus dos Santos, kľúčová postava fatimských udalostí, ktorá sprostredkovala posolstvo Panny Márie svetu, prijaté v roku 1917.
Medzi životom v hriechu a životom v blude existuje hlboké prepojenie. Vedenie Cirkvi akoby posledné desaťročia rezignovalo zámerne na význam zápasu s bludmi ohrozujúcimi spásu človeka. Až keď sa Cirkev vráti k tejto svojej kľúčovej úlohe, a tým aj k Tradícii, a k stáročiami osvedčenej liturgii, kráčajúc spoločne s Pannou Máriou, premožiteľkou bludov, stane sa zdravšou a tajomne príťažlivejšou. Modlím sa za to, aby sa tak stalo, a neboli sme svedkami vývoja podľa prvej alternatívy.
Ad Radomír-1: Odoslal som pokračovanie v odpovedi na Váš komentár, ale z mne neznámych dôvodov sa neobjavil pod článkom. Možno som však urobil nejakú chybu ja, preto sa pokúšam ešte raz ho uverejniť, aby bola moja odpoveď kompletná a zmysluplná. Vo Vašom článku, ktorý som dal Rendovi ako vzor správneho argumentovania v odbornom posudzovaní učenia koncilu, je uvedená jedna taká kvapka jedu, ktorá – a v tom sa s Vami jednoznačne zhodujem – ohrozuje čistotu katolíckeho učenia: https://blog.postoj.sk/42121/druhy-vatikansky-koncil-1962-1965-a-naplnena-obava
V deklarácii Nostra aetate je sporná veta, že Katolícka cirkev „s úprimnou úctou hľadí na spôsoby konania a správania, na pravidlá a učenia“ iných náboženstiev.
Takáto formulácia je v jednoznačnom rozpore s katolíckym učením! Zaiste sú v iných náboženstvách aj také pravidlá a učenia, na ktoré môže Katolícka cirkev pozerať s úctou. Napríklad vo všetkých svetových kultúrach a náboženstvách nachádzame zmienku o potope sveta. Alebo iný príklad. Vo svojej knihe o jezuitskom štáte v Paraguaji uvádzam pozoruhodné fakty o náboženských predstavách Indiánov kmeňa Guaraní, ktorí napríklad už pred príchodom jezuitských misionárov vyznávali učenie o Bohu v troch osobách: o Otcovi, Synovi a o Duchu. Otcovi dávali 2 mená: Omequaturiqui a Uragosoriso; syna volali Urasana a Ducha volali Urapo. Tých troch bohov nazývali aj spoločným menom Tiniamacas. Verili však aj v to, že Urasana, teda Božieho Syna, porodila Panna menom Guipoci, ktorá sa stala matkou bez toho, aby stratila svoje panenstvo. Podrobne to rozoberám v článku: http://www.priestornet.com/2015/05/medzinabozensky-dialog.html.
Zaiste teda nájdeme aj v iných náboženstvách pozoruhodné myšlienky a učenia, avšak nemôžeme tvrdiť, že všetky náboženské predstavy mimo Katolíckej cirkvi sú en bloc dobré a správne! Katolícka cirkev napríklad nemôže v nijakom prípade pozerať s úctou na učenie o reinkarnácii, pretože je to jednoducho blud! Podobne nemôže Katolícka cirkev akceptovať ani ďalšie bludy v iných náboženstvách, ktoré sú v jednoznačnom rozpore s katolíckym učením!
Sú teda v iných náboženstvách dobré veci, ale sú aj zlé a neprijateľné veci! Je otázka, čo s tým. Ideálne by bolo, ak by tá sporná veta v koncilovom dokumente Nostra aetate vôbec nebola. Najlepšie by bolo ju vyškrtnúť. Biskup Schneider raz dokonca pripustil aj takú alternatívu, že by sa mohli robiť dodatočné korektúry priamo v koncilových dokumentoch. Toto je však tanec na veľmi tenkom ľade! Precedens podobného charakteru by mohol spustiť nekontrolovateľnú lavínu, ktorá by mohla zaviesť Katolícku cirkev do totálneho chaosu. Ak by sme totiž raz povolili dodatočné zásahy do koncilových textov, mohli by napríklad odporcovia povinného celibátu rímskokatolíckych kňazov požadovať vyškrtnutie tých pasáží koncilových textov, v ktorých Druhý vatikánsky koncil celibát obhajuje. Ultramodernisti by mohli zase požadovať vyškrtnúť z koncilových dokumentov všetky texty, v ktorých je učenie koncilu o existencii Satana ako konkrétnej bytosti. A takto by som mohol pokračovať do nekonečna. Aj Vy, Radomír-1, hoci Vás považujem za inteligentného človeka a pravoverného katolíka, si zrejme neuvedomujete riziká, spojené s akýmikoľvek dodatočnými opravami koncilových dokumentov. Lenže takáto ľahkovážnosť by sa mohla Katolíckej cirkvi veľmi vypomstiť. Jedinou cestou, ktorá môže viesť k ozdraveniu Cirkvi, je tá, ktorú začal emeritný pápež Benedikt XVI. a v ktorej pokračuje biskup Schneider predovšetkým vydávaním takých dokumentov Magistéria Cirkvi, ako sú dokumenty Dominus Iesus, alebo dokumentu Responsa ad quaestiones de aliquibus sententiis ad doctrinam de Ecclesia pertinentibus (Odpovede na otázky týkajúce sa niektorých aspektov učenia o Cirkvi), v ktorých Magistérium Cirkvi spevňuje učenie Katolíckej cirkvi v tých otázkach, v ktorých by mohli vzniknúť, alebo vznikajú rozdielne výklady. K takýmto iniciatívam patrí aj vydanie dokumentu biskupa Schneidera a ďalších štyroch biskupov pod názvom „Vyznání pravd vztahujících se k nejčastějším omylům v životě Církve naší doby.“, ktorý čitateľ nájde na:
https://pokani.cz/vyznani-pravd/
Ja Vám osobne, Radomír-1, chcem poďakovať, že ste aj Vy podpísali tento dokument. Taktiež je nevyhnutné pokračovať v tradícii vydávať koncilové dokumenty, doplnené vysvetlivkami. Napríklad už spomínaný emeritný pápež Benedikt XVI. uviedol na pravú mieru problémy v dokumente Lumen Gentium tým, že ho vydal s vysvetlivkami.
Aj v tom konkrétnom prípade spornej vety v deklarácii Nostra aetate
navrhujem pripojiť vysvetlivku pod čiarou, v ktorej Magistérium Cirkvi prehlási, že
Katolícka cirkev môže s úprimnou úctou hľadieť len na také spôsoby konania a správania, a na tie pravidlá a učenia iných náboženstiev, ktoré nie sú v priamom rozpore s katolíckym učením!
Žiadna anarchia tu nemôže mať miesto. Je potrebné postupovať vecne, konštruktívne a racionálne! Každá iracionálna cesta je cestou do štiepenia Katolíckej cirkvi! A to zrejme nikto z nás nechce.
Ad Patrik Matyášek: Na moje prekvapenie je Váš príspevok písaný veľmi kultivovane, za čo Vám ďakujem, preto som sa rozhodol aspoň stručne odpovedať, hoci ma už unavuje ten nekonečný ping-pong. Svoju odpoveď rozdelím na dve časti, aby to nebolo príliš dlhé.
NOM som nikdy nenavštívil. To, čo navštevujem, je Missa Nova (omša nová), alebo riadna forma rímskeho rítu. NOM je slangový výraz, ktorý zásadne nepoužívam. Je to tak, ako keď nazvete automobil značky Šoda Octavia slangovým výrazom Škodovka. Ja sa budem vyjadrovať zásadne odborne. Myslím, že ani Vy vo svojej právnickej praxi nepoužívate slangové výrazy. Alebo sa mýlim?
Čo sa týka prijímania pod obidvoma spôsobmi, písal som o tom okrem iného aj vo svojom článku, v ktorom explicitne uvádzam:
„Nejdůležitější je však skutečnost, že návrat k možnosti přijímat z kalicha nenarušil kontinuitu s učením Tridentského koncilu, která musí zůstat navždy zachována. Všeobecné pokyny Římského misálu z roku 1969 to výslovně zdůrazňují v článku 241: „Duchovní správcové ať pečlivě připomínají věřícím, kteří jdou k přijímání pod obojí způsobou anebo jsou mu přítomni, vhodným způsobem katolickou nauku o způsobu svatého přijímání podle tridentského koncilu. Především ať je poučí, že podle katolické víry i pod jednou způsobou se přijímá celý a úplný Kristus jako pravá svátost, a proto pokud běží o účinek, že není zkrácen o žádnou potřebnou milost ke spáse ten, kdo přijímá pouze pod jednou způsobou. (Srov. TRIDENTSKÝ KONCIL, Sessio XXI, 16. VII. 1562, Decr. de communione eucharistica, kap. 1–3: DS 1725–1729.)
Dále ať je poučí, že církev má moc při udělování svátostí, aniž by měnila jejich podstatu, určovat nebo pozměnit to, co uzná za vhodné s ohledem na měnící se okolnosti, dobu a místo, aby to lépe vyhovovalo úctě ke svátostem a prospěchu těch, kdo je přijímají. (Srov. tamtéž, kap. 2: DS 1728.) Zároveň ať je povzbuzována upřímná touha věřících po účasti na tomto posvátném obřadu, v němž jasněji vyniká znamení eucharistické hostiny.“ (14)
Všeobecné pokyny Římského misálu z roku 1969 se tedy odvolávají na učení Tridentského koncilu, který deklaroval, že Katolická církev má právo měnit způsob vysluhování svátostí při zachování jejich podstaty, pokud to prospívá duchovnímu blahu věřícího. Církev učí, že při přijímání pod obojí způsobou se jasněji vyjadřuje Boží vůle, kterou se potvrzuje nová a věčná smlouva v Kristově krvi. Náš Pán svou krví zpečetil novou smlouvu mezi Bohem a lidmi, když na kříži vykoupil lidi z otroctví hříchu a smrti a přivedl nás do života nového a božského. Lidstvo tedy bylo vykoupeno „drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka.“ (1 Pt 1, 19)“
Celý článok je na: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=karol-ducak-prijimani-pod-oboji-v-rimskokatolicke-cirkvi&cisloclanku=2019020001.
Nemôže byť teda ani reči o tom, že by som preferoval prijímanie pod obidvoma spôsobmi z dôvodu „pochybností, že v jedné způsobě je Kristus celý“. Nie toto bolo dôvodom znovuzavedenia prijímania pod obojí. Rozosmiala ma Vaša komická poznámka o „liturgickom archeologizme“. Prijímanie pod obojí totiž nezrušil ani Tridentský koncil a aj po Tridentskom koncile bolo v niektorých krajinách zavedené znovu. Najdlhšie v Poľsku, kde bolo prijímanie pod obojí zrušené až v roku 1628. Lenže aj potom boli výnimky. Napríklad francúzski králi a nemecký cisár František II. mali pri výnimočných príležitostiach povolené prijímať pod obojí. Ten istý indult mali i diakoni a subdiakoni v bazilike Saint-Denis v Paríži. Tieto výnimky pápeži a Svätý stolec rešpektovali.
Ad Patrik Matyášek: Pokračujem v odpovedi na Váš komentár. Vytýkate mi: „Dovoláváte se Ottavianiho intervence, ve které oba její autoři – koncilní otcové – dosvědčují něco, co nikdo (ani já) nepopírá, že si koncilní otcové přáli zachování latiny v mešní liturgii. Přitom se paradoxně nedovoláváte jiných pasáží téže Ottavianiho intervence…“
Zrejme Vám uniklo, že sme sa nebavili o riadnej forme rímskeho rítu, ale o tom, či koncil zrušil latinský jazyk v liturgii, alebo nie. A v tomto prípade je odpoveď jasná bez najmenšej pochybnosti: koncil latinský jazyk nezrušil! PRETO SÚČASNÝ STAV, KEĎ VERIACI ČASTO NEVEDIA RECITOVAŤ SPAMÄTI ANI PATER NOSTER, JE V ROZPORE S DOKUMENTMI KONCILU! Aj preto som pred istou dobou písomne požiadal liturgické komisie na Slovensku aj v Českej republike, aby bola plošne zavedená v riadnej forme rímskeho rítu minimálne modlitba Otče náš po latinsky a aby sme sa tak vrátili k praxi spred roka 1970.
Spomínam si totiž, že niekoľko rokov pred liturgickou obnovou v roku 1970 sme sa všetci veriaci počas svätej omše modlili Pater noster nahlas po latinsky. Nepamätám sa, žiaľ, v ktorých rokoch presne to bolo, ale muselo to byť buď počas koncilu, alebo tesne po ňom. Predtým sa totiž nahlas modlil Pater noster iba kňaz. Tak je to aj podľa Rímskeho misála z roku 1962.
Spomínam si, že na konci jednej svätej omše povedal kňaz nám, veriacim, že bola zavedená úprava v tom zmysle, že sa všetci musíme naučiť modlitbu Pater noster, pretože sa ju budeme nahlas modliť na každej omši všetci, teda kňaz, miništranti i veriaci. Odvtedy si až dodnes pamätám Pater noster naspamäť. Už si nepamätám, v ktorom roku to bolo. Snáď by mohol pomôcť Dr. Radomír Malý, ktorý bol v čase Druhého vatikánskeho koncilu starší ako ja, alebo snáď nejaký starší kňaz, ktorý slávil liturgie už počas koncilu, prípadne P. Josef Peňáz. Keď sa začal Druhý vatikánsky koncil, ja som ešte nemal ani 13 rokov, takže všetky detaily si už nepamätám. Určite však viem, že sme sa niekoľko rokov modlili Pater noster nahlas všetci v kostole, teda kňaz, miništranti i veriaci. Toto skončilo až po zavedení Misála Pavla VI., ktorý bol vydaný v roku 1970. Navrhoval som liturgickým komisiám, aby sme sa vrátili k tejto praxi. Samozrejme, že by mohli byť po latinsky aj iné časti svätej omše. Tu vôbec nejde o to, že musí byť celá svätá omša latinsky! Ani nemôže byť! Citujem z misála tridentskej omše:
„Kyrie je jediná modlitba v omši svätej, ktorá sa hovorí po grécky. Podobne sa v latinskej liturgii zachovali aj hebrejské slová amen, alleluja, hosanna. To značí, že katolícka Cirkev je Cirkvou všetkých národov a pozýva tak pohanov ako aj židov.“ (http://www.karmel2017.sk/wp-content/uploads/2018/08/Misál-tridentskej-omše-rímskokatolíckej-cirkvi.pdf)
Je zvláštne, že ja, ktorý preferujem riadnu formu rímskeho rítu, objavujem v Rímskom misáli z roku 1962 také nádherné pasáže. Áno, o to tu ide! Aby bolo vo svätej omši čosi z gréčtiny, čosi z hebrejčiny, ale aj čosi z latinčiny a z národných jazykov! Kto to nepochopil, spí v hlbokom spánku a zmeškal už mnoho rýchlikov.
A ešte k Vašej poslednej poznámke: „Pod vlivem jistého ducha byl napsán takový, jaký je, a zkuste mne přesvědčit, že toto bylo dílo Ducha Svatého.“
Ani ma nenapadne, aby som niekoho o niečom presviedčal a už vonkoncom nebudem nikomu svoje presvedčenie vnucovať. Ako uvádza Stephen Hand, je katolíckym učením, de fide, že
ekumenický koncil je uchránený od slávnostného vyhlasovania chybných doktrín a učení pod ochranou Ducha Svätého. (http://www.freerepublic.com/focus/f-religion/1663100/posts.)
Či tomu budete veriť Vy, Patrik Matyášek, nie je moja starosť. Ja mám dosť omnoho vážnejších starostí.
Ad Karol Dučák: Bugniniho liturgické reformy byly, jak známo, postupné a v ČSSR se prosazovaly jako tzv. liturgické experimenty. Mezi nimi byl mj. experiment s otčenášem, jak jste si správně všiml.
Při Vašem úctyhodném věku a vzdělání je mi ale docela s podivem, že dáváte přednost účasti na nové mši před mší sv. všech věků, která nebyla zrušena ani přijetím NOM v r. 1970, jak potvrdil v motu proprio z r. 2007 PP Benedikt XVI. V kostele na mši sv. všech věků pozoruji, že se jí účastní nejčastěji lidé nadmíru vzdělaní. Pravda, jsou sem také přirozeně přitahováni i lidé velice prostého ducha, snad proto, že se jako děti mohou nechat snadněji posvěcovat milostmi, které jim účast na mši sv. přináší. Snad i proto, že jim tiché modlitby celebranta dávají více příležitostí vnímat neproniknutelnost tajemství, než umluvená nová mše, ve které je cílem pravý opak (podle všeobecných pokynů k NOM z r. 2002 se má konat liturgie v jazyce lidu, „aby se tak lépe chápal obsah toho, co se slaví“.) Pokud jde však o vzdělané a inteligentní věřící, těm není neznámá Ottavianiho intervence z r. 1970 a berou si k srdci její varování z přítomnosti kapek jedu v misce mléka, kterou představuje zprotestantizovaná nová mše a její NOM. Tito mají většinou dostatečně racionálně zdůvodněno, proč se nové mši vyhýbat a o to věrněji vyhledávat příležitosti k tradiční mši svaté. Sláva Bohu za to, že se tyto příležitosti množí – jižní Čechy zažívají úžasnou obrodu, Praha, jižní Morava, Bratislava a její blízké okolí do jisté menší míry také.
Musím říct, že na Váš aktivismus ohledně latinského otčenáše v nové mši mám s dovolením svůj vyhraněný, nesouhlasný názor. Také jsem kdysi uvažoval a jednal podobně, avšak ohledně jiné věci – celebrace ad orientem. Dokonce jsem se po známé výzvě kard. Saraha snažil pohovořit se svým biskupem, ale moje snaha se ukázala býti marnou. Pak mi nakonec došlo, že vlastně jakékoli bránění přirozeně narůstající divergenci nové mše a mše sv. všech věků by Církvi bylo jen medvědí službou. Odstraňovat jejich markantní rozdíly je něco jako míchat s poháry zdravými a otrávenými před očima konzumenta, aby se mu ztížila možnost zvolit pro sebe ten zdravý pohár. Duším věřících nepochybně poslouží lépe, když jim budou Pravda a lež předkládány krystalicky čisté, než kdybychom se snažili rozdíly stírat a mlžit. Více to snad vysvětlovat nemusím.
Omlouvám se za poněkud další a rozvláčný komentář.
Druhý vatikánský koncil žádnou doktrínu nevyhlásil. Dokonce se sám prohlásil za koncil výhradně pastorační.
Ad Benedikt: Ano, to je pravda (a moje terminologická nepřesnost). Ale smyslem mého komentáře bylo oponovat K. Dučákovi, který tvrdil, že DVK byl chráněn neomylností před „slávnostným vyhlasovaním chybných doktrín a učení“. To není pravda. Koncil je chráněn neomylností při vyhlašování formálních definic, které jakožto neomylné musejí být označeny. U všech předchozích koncilů se to nazývalo „kánon“ a bylo jasně definováno, čemu přesně jsou věřící zavázáni věřit. Kánonu předcházela „kapitola“, která jasně a zřetelně vykládala katolickou nauku. DVK nic takového neučinil. To, že se nějaká konstituce nazve „dogmatickou“, k neomylnosti nestačí. Samozřejmě, nikdo koncilu neupírá neomylnost v tom, v čem jednoznačně potvrdil předchozí nauku. V poměru se stohům stránek popsaných koncilovými dokumenty toho není nijak mnoho.
Novus Ordo Missae. Žádný slangovy výraz. Když je na východě greko , nepůjdu na NOM.
ad Lucie Cekotová („Druhý vatikánský koncil žádnou doktrínu nevyhlásil. Dokonce se sám prohlásil za koncil výhradně pastorační“):
II vat koncil nevyhlýásil žádné dogma. Doktrínu (nauku) ale hlásal. Nejen ve dvou dogmatických (rozuměj: naukových, ne vyhlašujících dogmata) konstitucích, ale i v pastoračních typech dokumentů vždy nějaký naukový základ je.
Jeho hodnocení je věc jiná. Ale nelze říct, že v koncilních dokumentech není nauka (doktrína). Kdyby tomu tak bylo, pak by nemělo smysl se hádat, zda je nauka o kolegialitě, nebo o zjevení, nebo o pojetí církve je správná či nikoli.
Ad Patrik Matyášek: Začnem trochu netradične. Trochu som gúglil, aby som si o Vás niečo vyhľadal. Pokiaľ ste ten JUDr. Bc. Patrik Matyášek, Ph.D., advokát z Brna, tak musím bez nejakého prázdneho lichotenia priznať, že Váš životopis na mňa urobil dojem. Naozaj máte za sebou prinajmenšom úspešnú kariéru a pred sebou zrejme svetlé zajtrajšky. Preto ma udivuje, že nechápete, alebo nechcete pochopiť triviálne veci. Požiadavka, aby „ľud lepšie chápal obsah toho, čo sa slávi“ predsa nebola „objavom“ koncilu. Už dávno pred koncilom žiadali pápeži, aby sa ľud podľa svojich schopností a možností snažil o aspoň triviálne pochopenie zmyslu liturgie.
Pápež Pius XI. vo svojej apoštolskej konštitúcii Divini cultus sanctitatem z roku 1928 okrem iného píše: „Aby mali veriaci živšiu účasť na bohoslužbe, nech sa stane gregoriánsky spev v tých častiach, ktoré patria ľudu, opäť ľudovým spevom. A je vskutku veľmi potrebné, aby veriaci neboli ako cudzí a nemí diváci, ale krásou liturgie celkom preniknutí boli prítomní na posvätných obradoch tak… aby podľa platných pravidiel striedavo spievali s kňazom alebo so speváckym zborom; ak sa to vykoná šťastne, nestane sa už, aby sa ľud nijak nezúčastnil, alebo len akýmsi slabým a polohlasným mručaním odpovedal na spoločné modlitby, prednášané v jazyku liturgickom alebo ľudovom.“ (Pius XI.: Divini cultus sanctitatem. 20. december 1928. In: AAS 21 (1929), s. 33-41, č. 9)
Pápež Pia XII. akceptoval liturgické hnutie v encyklike Mediator Dei z roku 1947, v ktorej okrem iného uvádza: „Používanie latinského jazyka, ako je to zvykom vo veľkej časti Cirkvi, je zrejmým a krásnym znamením a účinnou obranou proti akémukoľvek porušeniu čistej náuky. Pri mnohých obradoch ostatne môže byť používanie ľudového jazyka veľmi prospešným pre ľud; avšak jedine Svätý Stolec má právo, aby to dovolil, a preto nie je dovolené v tomto obore podnikať niečo bez jeho vedomia a bez jeho schválenia…“ (Pius XII.: Mediator Dei, 20. november 1947. In: AAS 39 (1947), s. 521-595, č. 59)
Aby som bol správne pochopený, ja netvrdím, že riadna forma rímskeho rítu je dokonalá. Ale nemôžem pochopiť, prečo mnohí kritici hľadajú chyby aj tam, kde chyby nie sú. Prečo nehľadajú len skutočné chyby. Pápeži veľmi dobre vedeli, že nikto nemôže úplne pochopiť Božiu múdrosť, ale má sa snažiť čo najviac sa priblížiť k nej. Veď preto sa začali vydávať dvojjazyčné misáliky pre ľud. Práve takto chápal svätý Pius X. aktívnu účasť na svätej omši. Aktívna účasť nie je v tom, aby veriaci na omši tancovali, alebo boli stále v pohybe. Aktívna účasť spočíva v tom, že veriaci nemajú byť cudzí a nemí diváci, ale majú byť duchom prítomní na liturgii a mať živšiu účasť na liturgii, ako to požaduje Pius XI.
Opravdu hnus!
Tak a teraz poradte – mam 10 rocnu dceru a absolutne netusim, ako jej vysvetlovat sexualitu, aby som to nepokazil.
Este sa na nic nepytala, ale ked sa spyta, ako postupovat?
Je jasne, ze jej poviem, ze sex patri len do manzelstva, ze sex mimo manzelstva je tazky hriech. Ovsem v skole bude pocut pravy opak. Aby sa mi nestalo, ze mi prestane doverova, lebo sa jej budu posmievat, ze je zaostala.
Je k dispozicii nejaka literatura pre rodicov, ktoru by som si mal nastudovat?
Nějaká katolická či pro katolíky použitelná literatura jistě existuje, ale konkrétní doporučení bych radši nechal na aktivních rodičích…
Cílem křesťanské výchovy by měla být sebevědomá mladá dáma, která pojímá rodinu jako nedílný celek všech částí, vč. sexuality, a stojí si za tím z osobního rozhodnutí, které ideálně dovede i zdůvodnit.
Proti tomu stojí celý ten dnešní balast – na jedné straně třeba puritánské odmítání sexuality a na druhé (a častější) straně izolování sexuality samé o sobě do pozice jakéhosi koníčku využívajícího moderních techologií antikoncepčních, potratových a případně i medicinských k potlačení ničivých chorob. Po letech takového koníčkaření pak eventuálně následuje jakási rodina-nerodina pečující o víceméně státní děti.
Tedy jde o výchovu směřující buď k životu (1. odstavec), jak se ostatně sluší na tvora s nesmrtelnou duší stvořenou k obrazu Božímu, nebo o výchovu v kolejích kultury smrti (2. odstavec). V našich podmínkách je to velmi obtížné…
U některých věřících to může kromě toho nabrat i jiné neblahé rysy. Třeba pokud nebude mladý člověk trochu sebejistý, může se obtížně vyrovnávat s okolním prostředím. Nebo někteří mladí dospělí z věřícího prostředí potkají osobu opačného pohlaví a hned si myslí „toho mi poslal Bůh“. Neposlal. Bůh „neposílá“, Bůh je Bohem živých – viz 1. odstavec – ne jakýsi „posílač“.
Proti tomuto těžkému úkolu je vlastně samo hovoření o sexualitě něco násobně lehčího a zřejmě ani není nutné obávat se nevratné chyby.
Máte problém stejně jako my – jak se zbavit vlivu školy.Tedy učitelů. Pokud byste žili v České republice tak by vaši 10-letou dceru právě čekala povinná hodina s lékařkou, která by jí vysvětlila detailně pohlavní styk a sdělila by jí, že až jí bude 15 let nemusí své rodiče informovat o potratu. Starší dceři teď skončila hodina sexuální výchovy – pardon – rodinné výchovy. O rodině se v této hodině zásadně nemluví. O morálce také ne. O lásce? To slovo nikdo neslyšel. Místo toho jim /13-letým dětem/ mladá učitelka neustále bije do hlavy, že od 15let mají v peněžce nosit kondom a kluk se má holky ptát zda bere prášky. Většině rodičů to takhle vyhovuje. Co máme dělat my? Teď jsem se celou vyučovací hodinu modlila a děsím se s jakými novinkami příjde dcera domů. Ona sama to řeší posty, modlitbou, intencemi.
Nemluvte s dcerou o sexu, ale o tom, co to znamená být katoličkou. Připravte ji na to,jak nést kříž. Je už nejvyšší čas.
Svou dceru na takovou„rodinnou výchovu“ do školy nemáte posílat.
Pokud se budeme držet vaší rady – znamená to mít problémy se sociálkou a policií. U nás je povinná školní docházka.
Stačí nevytrubovat do světa, proč daný den vaše dítě nešlo do školy a trochu se procvičit v umění používat zámlky. Omluvenka na rodinné důvody nebo návštěvu lékaře se dá napsat vždy a nikdo to u nás nějak zvlášť nezkoumá. Kromě toho u nás dítě do školy chodit nemusí. Může být v domácím vzdělávání či mít individuální vzdělávací plán. Rozumný důvod pro obojí najde každý, kdo jen trochu chce.
Povinná není školní docházka, nýbrž vzdělávání. Zatím máme možnost domácího vzdělávání, dokonce zakotvenou v zákoně. V současné době jde o jedinou realistickou šanci, jak děti uchránit před nejhorším.
https://www.ikarmel.cz/produkt/jak-s-detmi-mluvit-o-sexu-manzelstvi-a-rodicovstvi
Vydáno ce spolupráci s Výborem na ochranu rodičovských práv.
Pro zacatek bych zkusil tohle:
https://cestabrno.cz/martin-kvapilik/220-proc-spolu-pred-svatbou-nebydlet-a-nespat-50-kvapilik-martin-.html?search_query=kvapilik&results=4
(je to spise pro „pubertaky“, ale i tak stoji za to si to precist)
Já jsem v mládí narazil na toto:
http://www.tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.XaCDhWaxXmF
Zdravím,
popřípadě tato knížka:
https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Umis-v-tom-chodit.html