Další hon na Duku
A rozpoutal se nám zde další hon na kardinála Duku. Tentokráte bylo na něj podáno trestní oznámení pro údajné naddržování pachatelům sexuálního zneužívání, kterého se měl dopustit před více než dvaceti lety ještě jako provinciál dominikánů, kdy mu tam prý řádili dva predátoři, které nechal řádit. Nemohu si pomoci, ale přijde mi to směšné.
Údajná oběť tvrdí, že o zneužívání jedním adeptem kněžství Dukovi řekla. Oba se v podstatě shodnou, že se provinciál snažil situaci vyšetřit a uspořádal konfrontaci, kdy byli oba (údajná oběť i údajný pachatel) přísahat na kříž a na Bibli (což oba učinili). Jelikož údajná oběť nechtěla dát celu věc policii a ani neexistovala další svědectví či obvinění, Duka logicky uzavřel celou věc s tím, že nemůže nic dělat, protože zde stojí tvrzení proti tvrzení…
Údajná oběť dnes argumentuje, že dotyčný kněz byl posléze (již za nového provinciála) obviněn dalšími oběťmi a souzen církevním soudem (zemřel ale dříve, než mohl soud skončit) a že církev dnes o jeho zločinech nepochybuje. To samozřejmě může být pravda, ale co to má společného s Dukou, který v onen čas tyto informace neměl a nemohl mít? V podstatě jej údajná oběť viní z vlastního selhání, kterého se dopustila tím, že nešla na policii, čímž znemožnila účinné vyšetřování pachatele a nechala jej řádit.
Ještě absurdnější je otázka toho druhého kněze, který měl oběť také obtěžovat. Dotyčný výslovně přiznává, že se o tom Dukovi nezmínil a že ani nemá důkaz nebo informaci, že by se zmínil někdo jiný, přesto ale kardinála obviňuje s tím, že to „prostě vědět musel“. To už je opravdu absurdní a účelovost takového obvinění je nepřehlédnutelná.
Že je takové trestní oznámení podáno, protože oběť prostě nezvládla svůj podíl na nevyřešení zločinu a hledá, koho dalšího by namočila, je vcelku banální a normální problém jedince. Tihle lidé, co si po dvaceti letech vzpomenou na to, že někdo dle nich řádně neřešil věc, kterou oni sami řádně neřešili (nešli na policii), by se měli zamyslet především sami nad sebou nad svým přístupem. Chápu ale, že to není snadné.
Co by ale mohlo neznalého zarazit, je ochota, s jakou po tomto tématu skočí údajně seriózní média, a zejména „šikovnost“, s jakou dokáží jejich redaktoři obtáhnout a vybarvit fakta, aby ta obvinění vypadala co nejvěrohodněji, nejvážněji a nejpádněji, přestože ve skutečnosti nestojí za nic. Duka jim zřejmě hodně leží v žaludku.
Ignác Pospíšil
Mělo by se zveřejnit jméno té oběti, aby bylo jasno, o co vlastně jde, tak jako v případu těch obětí kněze V.Z. Na Facebooku paní zveřejnila o koho se vlastně jedná, byly to sestry a příbuzné, který V.Z. nezištně v neutěšené rodinné situaci pomáhal, aby holky vůbec chodily do školy a měly co jist, misto vděku je po 20 letech někdo navedl, že vyrazí nějaké peníze z bohaté cirkve, a ony si najednou vzpoměly, že byly zneužité. Když se zveřejnila jména, tak kauza zmizela z hledáčku Slonková a spol. A kupodivu v tom figuruje jakási paní Panská, která v Havl. Brodě obvinila z opakovaného znásilnění kněze E.T. Ta paní totiž žije ve Velharticich, kde působil i kněz V.Z, a pak že to byla náhoda. Nejdeštivější je na tom to, že biskupové zbaběle mlčí a svých kněží se nezastanou.
Zlorozek už na FB vyhrožuje všem, kdo odmítají tato falešná obvinění:
„Přátelé i nepřátelé skončila doba hájení zveřejňování identity obětí na sociálních médiích. Zeptejte se paní, která zveřejnila jména obětí Vendelína Zboroně, jak tento její podlý čin ocenil náš stát. NEJSTE NEDOTKNUTELNÍ a naše organizace bude hájit práva obětí i soudní cestou.“
Netušíte, o čem to píše? Jak státní orgány zasáhly proti ženě, které strhla masku z obličejů těch falešnic? To zveřejnění jsem nezaznamenal, to však není podstatné.
Greta a Rozek nás sleduji. Už by ho mel skripnout Dukuv advokát.
K tomu předposlednímu odstavci: Takhle generalizovat je mimo mísu.
Něco jiného je, když se nějaká žena po 30 letech vzpomene, že jí nyní slavný herec nebo politik sáhl tehdy před 30 lety na koleno, a něco jiného je opravdové zneužívání, třeba i ze strany ze strany duchovního, které věřící osoba držela v sobě jako trauma a nechtěla je řešit přes policii, třeba i proto, že nechce ventilovat tyto věci týkající se Církve mimo její struktury, aby ji to nepoškodilo.
Píšu obecně, ne k tomuto případu, u něhož mě jako první též napadlo, že to působí účelově. Takové to ex post vinění někoho z něčeho za to, co nemohl vědět, je…
Špatně jste si ten odstavec přečetl. Je věnován mnohem užšímu rozptylu případů a samo zneužití nezahrnuje…
ad Libor Roesner: Já osobně na nějaké oznámení o zneužívání po 20 či 30 letech moc nevěřím. Netvrdím, že v některých případech nemůže být pravdivé, někdo to opravdu může v sobě dusit a chovat se tak, že nejbližší okolí nezaregistruje, že se s tím člověkem něco děje, ale myslím si, že to jsou spíše výjimky. V naprosté většině případů to dítě nebo adolescent utrpí vnitřní šok a toto trauma změní jeho chování a jednání tak, že si nejbližší okolí všimne, že se s ním něco děje, takže rodiče, příbuzní nebo přátelé začnou na něho tlačit, aby se svěřil(a). Většinou případy zneužívání tímto způsobem vyplavou na povrch do 3-5 let.
Nejen vám vřele doporučuji knihu Daniela Pitteta Otče, odpouštím vám. Pak se přesvědčíte o naivitě svých představ (odhalení do 3-5 let atp.).
A Vy věříte té knize? Ta je tak plná falešných představ dotyčné osoby a dle mého názoru je onen muž pokrytec a lhář, kniha cela působí jako touha vyvolat senzaci, hrabě se ve své sebelitosti a hlavně chce pošpinit katolickou cirkev. Mám z jí dojem, že někdo ho navedl, platíl a řídil.
Neznám tu knihu, ale obecně řečeno se lidé se svými traumaty z dětství – nejen těmi týkajícími se zneužívání – vyrovnávají celá léta, nespraví se to, resp nevyjde to vždy na povrch v řádu 3-5 let. Není to tak jednoduché.
Naprostý souhlas s Felix Leo.
Jedná se o mnohem realističtější postoj než amatérské (avšak odborně se tvářící) vhledy do psychologie obětí.
Tá ich logika je čudná, veď chcú legalizovať rozličné perverznosti, tými, ktorí majú morálne zásady pohŕdajú a naraz im vadia niektorí kňazi, ktorý v sexuálnej oblasti zlyhali. Čo je ich cieľom a čo chcú dosiahnuť. Správajú sa ako kedy im to pasuje do ich scenára. Nechcem ospravedlňovať zlyhania kňazov, ale tomu sa celkom zabrániť nedá a robiť z toho najväčší problém slúži len tým, ktorí chcú Cirkev zlikvidovať napríklad tak, že na tých najzodpovednejších vyfabulujú čudné obvinenia a postavia pred súdy. Je tu doba veľkého triedenia duchov a prenasledovania, väčšina predstaviteľov Cirkvi hrá divadielka a snaží sa niečim zaujať. Pre svet je nezaujímavá Pána Boha opustila a stráca kvalitu i kvantitu. Ľudovít
A kdo za tím stojí?
https://a2larm.cz/2019/07/kdyby-cirkev-jeste-mela-utrpne-pravo-uz-bych-byl-upalen/
Myslím, že havárie práva na Západě obecně jde ruku v ruce s celkovou havárií Západu. Jako Moravák bych doporučoval obrátit se na sv. Cyrila a sv. Metoděje a konzultovat s nimi takové případy v souladu se Soudním zákonem lidem, jehož jsou oba bratři autory. Čili navrátit se k cyrilometodějské tradici, po níž se v Církvi u nás stále volá.
Je to jasné. Vždycky, když se nějaký hodnostář svým postojem nebo aktivitami znelíbí nepřátelům Církve a s nimi spojenou neomodernistickou skvadrou, vytáhne se „zneužívání“, jehož se prý buď dopustil, nebo ho kryl. To je scénář známý již od dob hitlerovského Německa, tam frčely koncem 30. let procesy proti nepohodlným kněžím právě z těchto důvodů. Dnes máme kauzu kard. Pella v Austrálii, předtím to byl Groer v Rakousku (mimochodem, údajná jeho oběť Hartmann se přiznal, že ho neznámí lidé donutili k výpovědi, že byl Groerem zneužíván, nota bene i poté, co se údajné zneužívání mělo stát, prosil Hartmann dopisem Groera o zpověď a duchovní vedení…), dnes již prokazatelně nevinný, o čemž média zarytě mlčí, u nás teď Duka, i když je jeho nevina zřejmá, na jeho místě bych jednal úplně stejně, když jde o tvrzení proti tvrzení. Všechno je to účelové a záměrné.
Viz abp. Jędraszewski v Polsku. Mimochodem, kardinál Wysziński má být beatifikován…
Zdravím!
Také si myslím, že za těmito pedofilními skandály může být snaha zlikvidovat pro modernisty a zednáře v Církvi nepohodlné církevní hodnostáře. Může jít i o vyřizování účtů, nebo o snahu “někoho“ získat Dukův kardinálský post, či jen Duku z něj odstranit. Též mě napadlo, ale je to s největší pravděpodobností mylná a asi i ujetá hypotéza, že za australským zákonem ohledně omezení zpovědního tajemství v případě pedofilních znásilnění, zvláště, pokud by se tento zákon dále šířil, stojí určitá zájmová skupina se snahou skrze útok na svátost zpovědi omezit vliv Církve, přičemž tato zájmová skupina je toutéž zájmovou skupinou, která stojí za vytvořením a medializací mnohých údajných pedofilních skandálů katolických kněží. Té jde vyvoláním těchto skandálů o to, aby následně mohly poukázat na to, že katolický klérus je plný pedofilů a s tím je přece nutné něco dělat, protože to přece nelze přehlížet, když jde o ochranu dětí před těmito zločiny. Tak jsou pak lidé spíše ochotní přijmout pro ten účel nějaká opatření, byť by nějakým způsobem omezovala práva Církve či náboženská pravidla, atd. Díky těmto vyvolaným skandálům, budou-li masivní, můžou tyto zájmové skupiny počítat i s podporou veřejnosti v těchto opatřeních, která vyvine na Církev tlak, aby nějaká tato opatření přijala. A tak se třeba omezí zpovědní tajemství. A může to být jen začátek. Zkrátka má hypotéza je, že vyvolání pedofilních afér kněží a australský zákon omezující zpovědní tajemství ve věci pedofilního znásilnění jsou dva na sebe navazující kroky jedné a téže agendy jedné a téže zájmové skupiny, jejímž cílem je poškodit a omezit vliv Církve.
Bůh žehnej!
Nejde o pedofily.
Primárně jde o sodomity, homosexuály. Oběťmi jsou nejčastější dospívající chlapci.
Technická. Po obvinenem se nesmí prisaha vyžadovat a není povinen vypovídat.
Jako člověk, který velice oceňoval a dodnes oceňuje působení P. Duky v Hradci
Musím však konstatovat, že hon na Dominika Duku pořádá především on sám na sebe.
Zatímco kdysi poctivě hledal cesty pro život církve v současné době, v Praze se však začal obracet čím dál více k minulosti a tradici se vším všudy, tedy včetně toho, co kdysi dobré nebylo.
Nelze se neobracet k tradici, církev nezačíná druhým vatikánským koncilem, je tu dva tisíce let. Historia magistra vitae. Bez znalostí a zkušeností jsme nucení opakovat stejné chyby stále znova. Všechno už tu bylo. Je zarážející, jak se některé proudy obracejí k pohanství pro poučení. Ježíš vyslal apoštoly do světa plného utrpení, násilí, pověr, zbožštění vládců, obchodu s lidmi, promiskuity, sexuálních úchylek, ve kterém byl život člověka často méně než zvířete. A do tohoto světa se dnes vracíme a máme to pokládat za pokrok, a ještě si chodíme ke světu pro poučení, a omlouváme se za své zpátečnické přesvědčení. „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“
Tradice je důležitá, jsou to kořeny, bez kterých zahyneme. Víra v Ježíše Krista je i tradice, kterou jsme získali od našich předků.
Tradice je určitě velmi důležitá, avšak není dobré ji zaměňovat s postojem, který tvrdí, že do současnosti musíme převzít vše z minulosti.
To je pak tradicionalismus.
Naopak: je důležité pečlivě rozlišovat, co bylo dobré a co ne.
To je skutečná a poctivá úcta k tradici.
Podle mého názoru není možné definovat tradicionalismus, jako směr, který se snaží převzít vše z minulosti. Myslím si, že v tradicionalismu jde právě o to vrátit se k tomu, co bylo dobré a osvědčené a co bude dobré i pro nás (např. nikdo se nebude chtít vrátit ke středověké péči o zuby nebo k renesančnímu papežství Alexandra VI.).
Problém je ale to, k čemu se vrátit a jestli se vůbec k něčemu z minulosti vracet. To je ta klíčová otázka a častý střet mezi liberály, konzervativci a tradicionalisty.
Já se přiznám, že nedokážu pochopit ty, kteří se snaží přetrhat veškeré spojení s minulostí, jako by vše co bylo dřív, bylo špatné. Tím pádem se pak někteří snaží v podstatě vymazat z dějin církve tak 1930 let.
V poslední době si kladu otázku, jak by vypadl II. vatikánský koncil, kdyby koncilní otcové věděli v jakém stavu bude církev po 50 letech. Nějak si nedokážu představit, že by proběhl tak, jak proběhl…
Tady jde s největší pravděpodobností o další homosexuální aféru. Oběť byla totiž plnoletá. Na otázku, zda měla tou dobou pohlavní styk s jiným novicem a musela kvůli tomu noviciát opustit, řekla trochu nejednoznačně, že „k tomu tam nedošlo“. Ale co jinde? Tím nechci říci, že by byl dominikán Jacek nevinný – rovněž okolnosti jeho smrti mne přivádějí k vážnému podezření, že přísahal křivě. Takové jednání je samozřejmě mravně naprosto odsouzeníhodné a bylo by v rámci řádu i disciplinárně postižitelné, ale sotva trestné. To je možná pravý důvod, proč se oběť neobrátila přímo na policii: pokud nešlo o vyslovené znásilnění, tak z hlediska trestního práva se asi nic nestalo. Duka by tak kryl jen skuečnost, že má provincii prošpikovanou sodomity, kteří se mohou dopustit a zřejmě i dopustili i něčeho horšího, než je miliskování s čerstvě dospělými muži.
Vážení křesťané,
dokud si nezakusíte takříkajíc z první ruky přímo uvnitř a zevnitř Církve, jak se tam přistupuje k obětem sexuálního napadení, a že k pachatelům sexuálních zločinů v Církvi se přistupuje stejně jako k pachatelům majetkové trestné činnosti v Církvi, tzn., že se to NEŘEŠÍ, budete tu mít tyto své komentáře, kde se snažíte znevěrohodnit svědectví o těchto skutečnostech.
A jestli pan Duka věděl nebo nevěděl, pouze sděluji, že v klášterní komunitě se toho moc utajit nedá, vážený pane Pospíšile.
A jsem jenom rád, že se o tom přestává mlčet. Možná by stálo za to vidět, jak byste se choval, kdyby se to stalo Vám nebo někomu z Vašich blízkých. A proto Vaši větu: „Chápu ale, že to není snadné.“ vnímám jako alibismus svého druhu.
Vážený občane, v průběhu času se změnil základní princip práva – presumpce neviny na presumpci viny. Dokazování už není na straně žaloby, ale obviněného. Nastala společenská změna – tichá, ale hoodně revoluční. Příklady z historie si najdete jistě sám.
Nerozumím Vaší poznámce – píšete to, jaky by přístup pžíspěvku, na který reagujete byl jiný, zatímco on prosazuje přesně ten princip, který zřejmě kritizujete.
Tak tedy, v průběhu posledních desetiletí se u některých zločinů změnil princip presumpce neviny na presumpci viny. To znamená, že obviněný prokazuje svou nevinu, nikoliv, jak tomu je u mnoha zočinů dosud, že totiž žalobce musí dokázat podezřelému vinu. Nejdříve šlo o násilí na dětech, jejich zneužívání a týrání. Následovaly zločiny proti ženám a „sexuálním menšinám“ což zastřešili hlavičkou zločinů z nenávisti. A k nim lehce dodali i myšlenkové zločiny „rasizmus, fašizmus, šovinizmus“. A aby toho nebylo málo, není podstatný úmysl podezřelého, ale pocity oběti. Všechny výše zmiňované zločiny, mají ještě jednu vlastnost – jsou nepromlčitelné, což je řadí k nejtěžším zločinům válečným a genocidy. A tento, možná dobrými úmysly, ucmuděný guláš, ničí právní jistotu občanů. Nikdo si nemůže být jistý, že na něj kdokoli nepodá žalobu za slova, skutky, pohledy, grimasy, doteky, které se udály kdesi kdysi, na což si pochopitelně neviný nemůže vzpomenout, natož aby mohl vysvětlit, co tím myslel a proč tak činil. A při tom vše spočívá na pocitech oběti. (Z principu si nikdy nemůžete být jistí, že i nejlépe myšlené činy a slova druhého nezraní) Možná jsem předchozí příspěvek špatně pochopil, za to se omlouvám, ale pořád mi jasný smysl nedává.
K sexuálnímu a jinému zneužívání se můžu vyjádřit pouze nezasvěceně. Nedokáži si ani představit, jak je to možné, v co vlastně pachatelé věří, jak se mohou postavit před Pána, vždyť v posledku pro ně bude lepší, kdyby si uvázali mlínský kámen… Vůbec nevím, jak se cítí jejich zpovědníci.
Zmiňovaný případ (Duka) mi naopak přijde docela jasný a pochopitelný. Obvinění z neprokázaného skutku je pro podezřelého likvidační – v soukromí i v profesi (dosud snad platí, že je lépe propustit pachatele, než odsoudit neviného). I proto Duka podal návrh zákona, ve kterém by oběť zneužívání byla povinná podat žalobu – aby vše a včas prošetřily občanské orgány činné v trestním řízení, které na to mají oprávnění, pravomoci i autoritu. Tedy nikoliv církev, která je ve skutečnosti tím hlavním obviněným a její vyšetřování není vnímané jako nezávislé a to kvůli případům skutečného krytí zločinů, kterých se její představitelé v minulosti dopustili – například v USA.
Připouším, že se mohu mýlit.
Jak se změnil princip práva – nevím. Příspěvek byl napsán pouze na základě 12 měsíců v postulátu, cca 4 měsíců noviciátu, několikaměsíční dobrovolné služby na farním úřadě a posléze cca 5 měsíčního zaměstnaneckého poměru na tomto farním úřadu. Toť vše.
Myslím, že tady v tom opakovaném převařování stejné polívky má prsty jistý zneuznaný moravský trouba Jan Rozek. Umanutý podivín, který si asi myslí, že má nějaké speciální poslání. Jeho organizaci nikdo neposílá žádné peníze a je potřeba téma oživit.
Mimochodem opakované omílání stále stejného případu znamená, že Duka měl pravdu, že jde o hysterii a alespoň u nás naštěstí vcelku bagatelní problém.
K oblíbené frázi, že i jeden jediný případ v církvi je něco strašného, bych rád připomněl, že mezi pouhými dvanácti apoštoly se našel zrádce. Nemůžeme si proto myslet, že mezi kněžími se nenajdou. Ano, takové osoby je třeba eliminovat, ale není racionální se divit tomu, že existují.
Jelikož se zde řeší především dojmy, tak si dovolím taky jeden přidat.
Pan Rozek na mě nepůsobí ani umanutě ani jako jako podivín a trouba.
Zda je Moravák, to nedovedu posoudit.
Jen pro doplnění: Pokud je mi známo, onen zemřelý dominikán byl soudem provinčního představeného odsouzen, ale nedožil se výsledku odvolacího procesu, tedy pravomocného rozhodnutí.
Tedy byl souzen, nikoliv odsouzen.
Ano, formálně je to přesně tak. Ti, kteří případ znají, ale o vině nemají pochybnost. Já jsem toho kněze osobně znal a neměl jsem nejmenší podezření na něco takového. Znám však taky bývalého provinciála Alvareze Kodedu a jsem si naprosto jist, že musel mít velmi pádné důvody k postupu, který zvolil.
Kán. 1728 § 2. Pachatel není povinen přiznat se ke zločinu, ani mu nemůže být uložena přísaha. (Kodex kanonického práva).
Že by o tom představený dominikánů nevěděl? Asi proto tu hned máme tvrzení proti tvrzení a způsob, jak nahlášený sexuální zločin neřešit.
Absurdní je tedy argumentace pana Duky, nikoli oběti.
Mohl nevědět nebo si neuvědomit. V roce 1994 nebyl každý právník-amatér jako dnes a myslím, že církevní právo rozhodně nebylo tím, čím by se průměrný student teologie zabýval nejhlouběji.
dnes by to ale mohl vědět a neohánět se křížovým výslechem