Tzv. ekumenismus na příkladu Mariánského sloupu
Ten ubohý farář vůbec nepochopil, že ekumenismus je tu proto, aby degradoval katolíky, a nikoliv aby přibližoval vzdálené bratry.
Jednou z mála pozitivních věcí na celém sporu o obnovu Mariánského sloupu je, že ukazuje, kdo je kdo. Někteří věřící s menším přehledem jsou dnes překvapeni, když tu vedle sebe pochoduje podivná skvadra odpůrců, kde vedle sebe můžeme vidět komunisty, sociální demokraty, zelené, piráty, Procházkovou a některé prominentní členy ODS…
Pan Zahradil tvrdí, že je jen konzistentní, v čemž má v jistém smyslu pravdu – má za sebou dlouhou historii coby militantní ateista a politik patologicky nenávidící křesťany a křesťanství (někteří naivkové se diví, že ho spojenectví s PiS v europarlamentu ani trochu nenapravilo – nu, to se prostě zas až tak často nestává). Pro Zahradila je boj proti křesťanství dokonce důležitější téma než deklarovaný eurorealismus a obhajoba práv národních států. Kdo ho podrobněji sleduje, si ovšem nemůže nevšimnout jisté taktičnosti, kdy Zahradil upozaďuje tyto své názory před volbami a naopak zcela volnou uzdu jim naplno popouští po volbách (jde to tak daleko, že po volbách klidně hlasuje v europarlamentu i pro rezoluce vlamující se do sfér národních států, které před volbami zuřivě hájí – stačí aby obsahovaly nějaké „dobré protikřesťanské“ pasáže, jako je např. podpora potratů etc.) Bylo by zajímavé vidět, co by se dálo a jak by se (ne)angažoval, kdyby se současné vyostření kauzy odehrálo o čtvrt roku dříve, před eurovolbami…
Ještě zajímavější a pro některé naivní katolíky překvapivá je angažovanost protestantů, našich „ekumenických bratrů“ a „kamarádů“, kteří se v řadách toho odpudivého panoptika na tažení proti sloupu s velkým nadšením podílejí. Ale ani na tom není nic zvláštního. To je totiž klasický přístup velké části protestantů (těch co svou víru berou vážně) k tzv. ekumenismu. Ten má totiž dle nich vypadat tak, že katolíci budou upozaďovat a potlačovat vše, co se protestantům na katolické víře a zbožnosti nelíbí, a budu se stále znovu a znovu omlouvat i tam, kde to nemá žádný smysl či důvod, zatímco oni nikdy v ničem neustoupí, za nic se neomluví a kdykoliv se jim to hodí, spojí se proti katolíkům s kýmkoliv, včetně komunistů.
Takže je zbytečné poulit oči na protestanty typu Davida Floryka či Davida Louly, kteří sedí ráno u jednoho stolu s katolíky v řadách Aliance pro rodinu, aby v poledne po boku různobarevných komunistů proti katolíkům bojovali. Jednou ve věci obnovy Mariánského sloupu, jindy při svatořečení mučedníků, které zplodilo protestantské řádění (viz např. sv. Jan Sarkander). Koneckonců i částečné navrácení majetku ukradeného katolíkům protestanti podpořili až poté, co katolíci ustoupili jejich vydírání a část odškodnění jim postoupili (proto dostávají v rámci restitucí „odškodnění“ i protestantské spolky, co vznikly až na konci 20. a začátku 21. století). A to všechno jim přijde normální a tváří se ublíženě, když se nad tím někdo pozastaví. Člověk se musí ptát, proč vlastně mají naši biskupové tu potřebu dělat ze sebe šašky při těch ekumenických „modlitebních“ seancích, kterými jen relativizují a poškozují víru katolíků, když výsledek je tohle – čili nula nula nic. A nelze očekávat, že někdy bude jiný.
Rád bych dotyčné „bratry“ upozornil, že model, kdy se ráno bratříme, v poledne řežeme a večer společně družně opíjíme, nikdy nemůže trvat dlouho. Nakonec to končí jen tou řeží. A agresoři jsou tu oni. Oni se spojují s militantními ateisty proti katolíkům v pro katolíky důležité kauze, oni se staví na stranu zla a brání nápravě urážky Matky Boží, ke které pokácením sloupu došlo. Z pohledu protestantského typu ekumenismu totiž nemá Panna Maria (kterou oni v rozporu s Biblí nectí) na Staroměstském náměstí co dělat, tam může být jen jimi obdivovaný kacíř, jehož učení uvrhlo naše země do krvavého chaosu a zmaru, během něhož předchůdci a duchovní otcové protestantů povraždili tisíce katolíků a těžce poničili kulturní dědictví naší země. Paradoxní je, že by je za to hnal i ten kacíř – Jan Hus totiž na rozdíl od svých poněkud odrodilých následovníků Pannu Marii ctil.
Osobně nemá potřebu bojovat s protestanty. Myslím si, že je spousta témat, kde spolu můžeme (a máme) spolupracovat. Ale pokud to druhá strana vidí jinak…
Ignác Pospíšil
Velmi nepřekvapivě stále platí Boskova vize dvou sloupů – Panny Marie a reálné přítomnosti v Eucharistii. Staroměstský mariánský sloup ji přesazuje do doby ohlupované obrázkovými telefony, církevními hierarchy a všemožnými teology s jejich svůdnými tezemi typu „o přiblížení se protestantského pojetí eucharistické slavnosti pojetí katolickému“.
No nevím. Článek pana šéfredaktora je dokonalý, téma nanejvýš významné (nemyslím sloup, ale roztříštění českého národa), ale nevím, zda si pan šéfredaktor plně uvědomil, že národní sjednocení je úkol vpravdě nadlidský, a tedy nevím, zda článek má být pokusem, kolikátým již, o to sjednocení, které se dosud nikomu nezdařilo. Já osobně se přikláním k tomu, že ač málo nadějným, tímto pokusem býti má! A má-li, pak je k tomu třeba i odvaha – a to taky nevím, zda jí má pan šéfredaktor dost: t. j. ne použít kladivo, ale jinou stranu vyslechnout a trpělivě argumentovat. To je nadlouho a to taky nevím, jak dlouho se tomu Duše a hvězdy hodlají věnovat. Já bych to časově nijak neomezoval, neboť problém je pro národ PRVOŘADY a pro záchranu národa nutný. To jsou má východiska.
K věci: Na opačném konci nestojí ani tak Floryk (paradoxně viz jeden z odkazů níže), ale spíše paní Lenka Procházková (ta se ve sloupovém boji snad nejvíc angažovala (viz její článek http://www.zvedavec.org/prispevky/2019/06/7944-sazka-na-krale.htm ). Na tento její článek bylo reagováno zejm. komentáři č. 372175 a 372187 (zde je náhodou odkaz na článek v časopise pana Floryka). Komentující opakovaně žádají rozboru článku pí. Procházkové, který by byl velmi žádoucí (ovšem ne argumenací kladivem). Pozoruhodný je také komentář 372192 , kde je seskupeno vše proti ať pravda nebo ne, a úsměvný je kratičký komentář pana Lovce idiotů, pro něhož je asi každý katolík idiotem, pravděpodobně stejně jako pro pana Zahradila podle zahajovacího šéfredaktorova článku zde.
Ty snahy o přibližování se mi vždy připomenou tento zápisek Léona Bloye z knihy Poutník Absolutna z 31. 12. 1911:
„Není zbytečno připomenouti, když mluvíme o Johanně z Arku, že toto kníže církevní (řeč je o jistém kardinálovi – pozn, autora) – ještě před kloboukem – kázalo odvolati 8. května 1910 osvětlení a slavné ozdobení města, jež byl sám poručil a jež už bylo připraveno k uctění Johanny z Arku, PONĚVADŽ právě umřel král anglický, – dle všeho též, aby poslechl přísného zákazu z Vyslanectví, ukládaje tak Hrdince, jež oprostila Francii od Angličanů, smutek nad králem anglickým!
Sprostota a hanebnost, již sotva lze pochopiti, jakých nebylo vídáno v dějinách a jež nikdy nebudou předstiženy.“
Kdyby věděl…
Co nikdo nikde neřekl a nevím, zdali někdo takto uvažoval: V době, kdy se shazovaly z kostelních věží zvony a rekvíroval se veškerý strategický materiál, byla z totožného materiálu (samozřejmě, že nikoli z té ukradené zvonoviny) ulita ona ohavná skulptura jednoho heretika.
K tématu hovoří se soudruhem Kojzarem můj „kolega od konkurence“ – ekumenismus sem, ekumenismus tam. Jako katolický kněz zcela bezostyšně prohlašuji, že tento takyfarář vyhrál mou soukromou anketu „idiot dne“
http://www.halonoviny.cz/articles/view/51178465
Velké díky za tento příspěvek a za článek do sbírky k diskusi. Ale, s prominutím, kdo asi tak udělal největší chybu? Možná, že Vy. Neboť takto se pravda hledat nemá, neboť takto se najít nedá. Označim-li někoho v diskusi idiotem, diskuse tím končí. A nejen tím. Diskuse taky končívá mimoběžnými monology.
Pokud by otec chtěl s tou rudou karikaturou kněze diskutovat, byla by to chyba. Zřejmě se ale (podle mne správně) domnívá, že diskutovat s rudými šašky nemá smysl…
Skutečně si myslím, že to je universální princip a že ani ta slova „šašek“ a „karikatura kněze“ by se používat neměla. Jejich text je na internetu všem dostupný, tedy lze o něm diskutovat, t. j. zejm. vůči konkrétním výpovědím (větám) namítat. To neznamená, že by byl můj styl méně agresivní, naopak – je mnohem agresivnější. Pakliže bych se uchýlil k takovým, dle mého slabým vyjádřením, už nejde o rozhum, ale o sílu. Už nejde o boj intelektuální, ale silový. Předvádějí ho např. Milióny chvilek, a protože prohrávají, jsou k smíchu. Nechtěl bych, abychom byli (přinejmenším) k smíchu my.
Přesně tak. A tohle jste už četli? http://www.christnet.eu/clanky/6257/snaha_o_obnovu_sloupu_svaru_nas_brzdi_a_strhuje_do_zbytecnych_kontroverzi_a_boju.url
Někteří šašci jsou nejen rudí, ale dokonce mohou býti zváni i rudými heretiky či heretickými rudochy…
@Sběratel: Tvrdíte, že katolícky kňaz má hladať pravdu? A ako je možné stať sa katolíckym kňazom tomu, kto pravdu nepozná a ešte ju len ide hladať? Veď sa zaviazal, že ju bude ohlasovať…
„Naše země by se tak orientovaly na rozvíjející se protestanské Nizozemí a Anglii, nikoliv na již zaostávající rakouské a španělské Habsburky. Vazby na progresivní ekonomický systém by se jistě odrazily i na vlastním hospodářství. Českým poddaným by se tak namísto nevolnictví a nárůstu neproduktivní robotní práce mohla otevřít přímější cesta ke kapitalismu.“
Tohle nádherně vysvětluje podstatu celého sporu – na jedné straně existující osoba, s tělem i duší, nedotčená hříchem, která sama sdělila, že je Neposkvrněným početím. Na druhé straně „neposkvrněnost“ netělesné, neosobní, ryze abstraktní samospasitelné kombinatoriky. Staroměstský sloup pak upomíná, a to je to to, co dnes vadí, že se nasazení těchto abstrakcí na území střední Evropy jakžtakž oddálilo až do doby před 100 lety a ne již před několika staletími…
Ještě jeden detail to osvětluje: někdo by se mohl ptát, jak je možné potkat v Haló novinách nepřímé ocenění produktivity kapitalismu? Odpověd je snadná, podíváme-li se na samotný Sovětský svaz. Cožpak se tam nedělaly přesně tyto abstraktní tahy v podobě porcování území a národů a jejich začleňování do „vyšších produktivit“? Židé na Dálný východ, Tataři za Ural, atd.?
Zdá se mi, že diskuse je nereálná:
1. Pan Evermod sice přidává do sbírky zřejmě ten nejcennější příspěvek, velice děkuji!, ovšem nazývat pana Černého šaškem je opět projevem slabosti (všimněte si, prosím, že Černého tituluji „pan“, otec kardinál, i když je rozumnější a nebude používat označení šašek, přece jen asi – a to naopak nerozumně! – pro pana Černého zvolí jiné označení).
2. Pan Peter P mi dává do úst, co jsem neřekl (je rozdíl mezi hledat pravdu a mezi pravdivě argumentovat).
3. Pan jl se (mylně) domnívá, že odhalil podstatu sporu, přičemž jde o něco jiného: odhalit primární tezi každého diskutovaného příspěvků.
4. A abych řekl i já něco positivního: Dovolil bych si otázat se pana Černého, proč si myslí, že tato kontroverze-diskuse je zbytečná, a neopak bych souhlasil s jeho názorem, že jsou zbytečné tyto boje.
5. A k metodě: Věc nelze řešit memorandy. Memoranda obsahují stovky tvrzení, od pravdivých přes zbytečná až po nepravdivá. Čili bych se snažil vést diskusi směrem k disputaci, často o jednovětných tvrzeních.
Např. někde snad i vepředu by byla otázka na pana Černého, zda katolizace je správná, on by možná reagoval tím, že správná je církvebratrskizace, a už bychom se blížili k pojmu ekumenismus, o němž však otec kardinál MUSÍ prohlašovat, že ano (i když nikdo neví, co tento rozporuplný novotvar znamená), čímž by nevyhnutelně začal v debatě tahat za kratší konec provazu a disputaci byl prohrál.
6. Čili myslel jsem na diskusi-debatu na těchto stránkách, kde nemusíme obhajovat pojmy vnitřně rozporné, čili nesmyslné.
Ekumenizmus je slepá ulička. Kdysi začal, pokud mne paměť neklame, jako snaha sjednotit protestantské a evangelikální sekty, kterých na třicet tisíc. Ani u nich není znát nějaký významný pokrok. Jak je možné s nimi hovořit, pokud jejich pohled na katolickou církev je agresivně negativní – jsme pro ně horší nepřátelé než ateisti, jako by v krédu měli víru v Krista a ďábelské katolíky. Pro ně jsme důvodem jejich existence. Co naplat. Nechme dveře otevřené, ale ukončeme beznadějé, nedůstojné a oboustraně pokrytecké rozhovory. Jsou to naši bratři, kteří s námi mluvit nechtějí. Modleme se za ně, aby jim Bůh otevřel oči a srdce.
Pane Krásenský, prosím o prominutí: ekumenismus je vnitřně rozporný, tedy nesmyslný. Vůbec nejde o praxi (slepá ulička). Katolíkům je to jasné, novokatolíci, pokud chtějí, mohou tuto nesmyslnost nahlédnout. Wiki: „Z Československa se koncilu zúčastnili Josef kardinál Beran (jen čtvrté zasedání), Róbert Pobožný (kromě prvního zasedání), Eduard Nécsey, Ambróz Lazík a František Tomášek (všechna čtyři zasedání), jakož i Jan Merell.“ Ovšem tento nesmysl je prolongován až dodnes. Rozhovory se nemají ukončovat, kromě důvodu agresivity. Něco jiného jsou „ekumenická modlitební setkávání“ – k nim lze přistoupit až po zdárných rozhovorech, ne před. Co to je „zdárný“ si snadno domyslíte. Ohledně titulování „bratře“ vizte, prosím, můj vrchní příspěvek o „panu“ Černém.
Dodatek o praxi ekumenismu: Používání a mentální přijetí tohoto rozporného nesmyslu je primární příčinou např. současné situace s Mariánským sloupem. Řeknu to mírně: „Zdá se mi,“ že právě tím je a bude zapříčiněna nemožnost obnovení sloupů v brzké době. Chudák pan sochař, možná, že o tom ani neví, kde je zakopán pes.
Současné pojetí ekumenismu je totiž praštěné, vychází z představy, že se katolíci a protestanti mezi sebou stále nenávidějí a nebýt otylých pánů (a dam), co se jednou za čas sejdou na „ekumenické bohoslužbě“ a pak se nacpou k prasknutí na ekumenickém hodokvasu, tak bychom se mezi sebou pozabíjeli. Pak si za to ještě dávají ocenění a pořádají konference za granty z Německa. Pochopitelně to tak není, až na nějaké pošuky z jedné a z druhé strany spolu lidé normálně koexistují, nemají problém zajít na pivo nebo se spojit pro společnou věc (ochrana života, manželství – to spíš s evangelikály, anžto tradiční protestantské církve se až na výjimky postavily na opačnou stranu). Ekumenická aktivita vytváří i ta nereálná očekávání v oblastech, kde bychom měli prostě přijmout, že shoda nepanuje a nic si nenalhávat. Nutno ale říct, že Mariánský sloup více než protestanty dráždí jak „národovecké“ ateisty typu Zahradila (sám Zahradil se nepovažuje za konzervativce, ale za českého nacionalistu – v tom se shodne s PiS, ne v konzervativismu), tak rudozelenou úderku reprezentovanou namátkou Stropnickým mladším nebo Hřibem, kteřížto s protestantskou tradicí nemají nic společného, proto je jim úplně jedno, jak si Jan Hus ctil Pannu Marii anebo jak to tehdy v tom roce 1648 bylo; že se k ochraně města spojili lidé všech náboženství, třeba Staré Město bránil cech židovských řezníků, za což jim Ferdinand III. udělil privilegium užívat dvouocasého lva v cechovním znamení, že Švédové už tou dobou vůbec neměli ochotu měnit české zemské zřízení a jejich poslední tažení měla za cíl jen plenit a získat lepší vyjednávací pozici pro švédské zájmy v severním Německu… Chtějí prostě vysírat katolíky a demonstrovat, jak bojují proti „kontrarevoluci“, ať už to pro ně znamená cokoliv.
Nesouhlasím tak úplně. např. ti evangelikálové často ve spolcích s katolíky chtějí prosazovat protestantskou agendu a v případě Mariánského sloupu bojují proti jeho obnově s velkou náruživostí – od politicky činných laiků po nejuznávanější kazatele (Floryk, Loula, Černý …)
Nesouhlasím tak úplně. např. ti evangelikálové často ve spolcích s katolíky chtějí prosazovat protestantskou agendu a v případě Mariánského sloupu bojují proti jeho obnově s velkou náruživostí – od politicky činných laiků po nejuznávanější kazatele (Floryk, Loula, Černý …)
V článku se píše Daniel Floryk – je tím myšlem David Floryk, autor Zasutých kamenů? Pokud ano, tak by se dalo říct, že tito lidé zůstavají důsledně věrní právě těm nekřesťanským pramenům z nichž čerpala reformace. Kromě důsledného boje proti osobě Panny Marie se to projevuje i v těch Zasutých kamenech: Mělo by jít o medailony 10 osob konzervativního myšlení, což znamená, že tam jsou např. zahrnuti protestanští teologové, kteří dokázali i v marxismu vidět výborný systém potírající „náboženství“ (tedy viditelnou, Kristem ustavenenou Církev) při zachování „víry“ od tohoto antikrista osovobozených jednotlivců…
V článku „Snaha o obnovu sloupu sváru nás brzdí a strhuje do zbytečných kontroverzí a bojů“ přiznává Pavel Černý, že i on sám „se až děsil hněvu, který se objevuje u odpůrců sloupu“.
1. Jiří Třanovský (eveng. kazatel), William Wilberforce (evangelikál), John Emerich Edward Dalberg-Acton, 1. Baron Acton (liberální katolík), Abraham Kuijper (neokalvinista), Emanuel Rádl (Masarykovec, Hromádkovec), Dietrich Bonhoeffer (evangelík), Clive Staples Lewis (anglikán), Jonathan Edwards (evangelikál), Francis August Schaeffer (evangelikál) – toť Florykovo pojetí ekumenismu.
2. Pan Černý má ovšem v něčem i pravdu: „Od doby sametové revoluce (nesmyslný termín: každá revoluce je špatná) jsme prošli několika sčítáními lidu. Zmenšování křesťanství v České republice je velmi dramatické. Zkuste si prodloužit graf vývoje své církve na další roky, pokud se něco nezmění, úbytek bude opět velký. Není to příliš povzbudivé.“ Vzhledem k tomu, že PROTO doporučuje pomatené ekumenické řešení, které, očekávám, bude adresát akceptovat, bude pak zkaženého ovoce, které správně popisuje, naopak přibývat.
Toť Florykovo pojetí ne ekumenismu (něco takového správně nemá hodnotu potištěného svázaného papíru), ale konzervatismu. Problém je v tom, že zatímco třeba takového Rádla lze mezi konzervatismus zařadit a pokušet se s ním spojit celý ten hněv od prvorepublikové, pečlivě piplané masové nevraživosti, přes kolaps filozofického vzdělávání (které Rádl velmi věcně pojmenovával) až po poválečné odsuny, znárodňování, spolupráci s komunismem a likvidaci zbytků nesocialistické politiky nejde, u „konzervativní“ dialektické teologie naopak o marxistickou apologetiku jde poměrně přímočaře.
Ohledně vztahu jednak ekumenismu a protestantismu a jednak konzervatismu: Ekumenismus a protestantismus mohou být konzervativní jen v nějakém dílčím ohledu. Podstatou jsou progresivistické, pokrokářské. Naproti tomu katolictví je podstatou konzervativní, proto ten současný progresivismus, ke kterému odešlo, se připojilo mnoho dřívějších katolíků, je vhodné nazývat novokatolictví, novocírkev. Takže Florykovi protestanti jsou v něčem sice konzervativní, ale podstatou pokrokoví. Floryk si prostě špatně vybral.
Je vlastně otázka, jak takový konzervativní protestant dospěje třeba k negativní odpovědi v otázce umělého potratu. Křesťan to může snadno dovodit z neredukované a nepřekroucené teologie, či přesněji cestou poznání a uznání skutečnosti, ale pro typ konzervativního protestanta to je asi možné jen jako subjektivní interpretace přikázání Nezabiješ. Může se i pokusit odvodit tezi typu „neukončíš hmotnou existenci absolutizovaného subjektu“ přímo z Písma, ale to se nemůže korektním způsobem podařit, protože Písmo o žádném božském subjektu nic neví.
A i když tedy svou subjektivní interpretací dovodí, či přesněji rozhodne, že umělý potrat ne, a to od samého početí, tak stojí před dalším problémem: jak je vůbec možné, že je zrovna tato pozice subjektu, a ne jiná, konzervativní? Podle tohoto konzervativního protestantismu přece Kristova spása spočívá ve ztotožnění se Krista s hříchem, tedy jedno potraceňátko – to není nic špatného. Stejně jako pomoc malomocnému. Jediná skutečná konzervace potom spočívá v držení takové víry. Víry, že „jen víra“ – sola fide.
Tedy takový konzervatismus je nezávazná hra. Což je ovšem vidět už z absurdní pozice, která odmítá potrat a zároveň Pannu Marii. V článku se to lakonicky vyjadřuje dopoledním popocházením od katolíka ke komunistovi. Ostatně sám velký učitel několika „konzervativců“ z knihy – Karl Barth – viděl socialismus jako reálný a vybudovatelný…
Ještě bych si dovolil, editor promine, uvést celkem zřejmý poznatek: Proč je u Všech progresivistů, pokrokářů spojte se, ktaolictví tak v nenívisti a (podle potřeby) protestantismus, ekumenismus, novokatolictví přijatelné – právě kvůli konzervatismu prvního a progresivismu druhých. Pokroková média moc dobře vycítí, odkud nepříznivý a odkud příznivý vítr fouká – vycítí to líp, než sami katolíci (netřeba jim přidávat přídomky tradiční, integrální a p., stačí a je vhodné naopak identifikovat novokatolíky). A je docela směšné, když se takový novokatolík bije v prsa, jak je konzervativní.
Zapomněl jsem na desátého Zasutého kamene: Edmund Burke (anglikán).
Škoda, že si z pana Burka nevzali příklad, jak se chovat ke Katolické církvi.
Omlouvám se, je to David Floryk, opravil jsem to…
Ona si za to katolická církev v Čechách může taky sama. V dobách národního obrození si mysleli, že získají národ, když se budou paktovat s Husem. Pro ilustraci: Při žehnání základního kamene národního divadla byla do něj vložena schránka s kameny z cely ve které údajně seděl Hus! A výsledek? Zničený Mariánský sloup, což byla pouze špička ledovce, mariánské a morové sloupy padaly skoro ve všech městech. V 90. letech si zase církev myslela, že získá národ kytarama – a národ jí je omlátil o hlavu, ale to je už je zase z jiného soudku.
Predovšetkým je potrebné vyzdvihnúť, že je to veľmi kvalitne napísaný článok pána šéfredaktora. Postrehol som niekoľko dôležitých myšlienok, ktoré by som chcel vyzdvihnúť. Pán Pospíšil napríklad okrem iného píše: „Jan Hus totiž na rozdíl od svých poněkud odrodilých následovníků Pannu Marii ctil.“
Na tomto mieste by som rád doplnil nádherné vyznanie hlbokej úcty k Panne Márii a potvrdenie jej panenstva pred i po narodení Ježiša Krista, ktoré nachádzame aj u Jednoty Bratrskej.
BRATRSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY:
„Obzvláštně pak o Panně Marii učí věřiti a vyznávati, že jest dcerka z rodu královského, z domu a z čeledi Davida krále, služebníka Božího, a že jest od Boha Otce vyvolená, požehnaná, Duchem svatým mimo jiné navštívená a posvěcená; kteráž zvláštní milosti Boží v tom došla, aby byla pravá matka Syna Božího, Pána Jezu Krista, z níž on přirození naše přijíti ráčil, Panna čistá před porodem, při porodu i po porodu vždy zůstávající, Synem svým nejmilejším a Synem Boha živého, skrze smrt a vylití krve přesvaté jeho draze vykoupená, Duchem svatým skrze víru oučastnice jeho učiněná a posvěcená, cnostmi svatými a skutky dobrými ozdobená, nad jiné blahoslavená, a tak věčného života dědička jistá. Jakož pak i památky její některé ku poctivosti a k chvále Boží slaví, písničky pobožné o ní zpívají, ty věci veliké, kteréž jí Bůh nad jiné učiníti ráčil, s milostí a s potěšením k svému posilnění připomínají, z spasení svého se přitom radují a toho velice vděčni jsouce, blahoslavenou ji se všemi národy křesťanskými býti vyznávají; z toho zevšeho Boha chválí, v životě svatém a v skutcích dobrých jí podle možnosti své věrně následují, rozkaz její v poslušenství Krista Pána skutečně zachovávají a s ní vždycky v nebi býti žádají. A to vše činí podle naučení Písem Svatých.“
Nebolo by teda správne tvrdiť o všetkých protestantoch, že nemajú úctu k Panne Márii.