On musí kralovat!

Božítělové průvody jsou dnes svědomitě zachovávány pouze u tradičních komunit tridentského ritu (upozorňuji v Brně na Faměrově náměstí ve čtvrtek 20.6. v 10 hod.). Ve farnostech NOM jen tu a tam, většinou je nahrazuje adorace před Sanctissimem (někde už ani to ne). Podle některých heterodoxních katolíků jsou Božítělové průvody triumfalismem, světskou parádou, analogií ke komunistickým prvním májům a manifestacím k výročí říjnové revoluce.

Pamatuji si živě na dobu, kdy se s Velebnou svátostí chodilo přes celé město nebo vesnici. Navzdory kruté perzekuci Katolické církve se průvody se Sanctissimem v celé řadě měst a vesnic i v 50. letech konaly, až v r. 1959 byly definitivně zakázány. Srovnávat je s profánními slavnostmi politicko-ideologického charakteru je absurdní.

Promiňte mi trošičku nostalgie. Co jsme se ještě v dětském věku natěšili na Božítělový průvod, nemohouce se dočkat! A nepodlehli jsme ani lákadlům ve formě různých zábavních atrakcí pořádaných Pionýrem a Svazem mládeže právě proto, aby nás odvedly od účasti. A s jakou radostí jsme ještě v předškolním věku recitovali spolu s rodiči naivní modlitbičku „Andělíčku, můj strážníčku, zejtra bude Boží Tělo, dej nám při něm dobré nohy, a aby nám nepršelo….“

A kolik tu bylo estetického půvabu! Kněz ještě v kostele zanotoval „Člověk jeden…“, za hlaholu zvonů vyšel s Tělem Páně ven, družičky, květiny, ministranti, dechová kapela. Při průvodu nikdy nechyběl „betfótr“ – ze zkomolené němčiny přeloženo „modlící se otec“. Byl to muž s obzvlášť silným hlasem, který předříkával sloky písně. Když zakřičel „Ježíši Králi nebe a země“, slyšeli ho i lidé na samém konci dvousetmetrového průvodu, bez mikrofonu. Muzikanti ihned foukli do trumpet, nádherný a nadšený zpěv zástupu se nesl ulicemi. „Tělo mé je vpravdě pokrm a Krev má je vpravdě nápoj…“, toto evangelium se zpívalo u jednoho ze čtyř oltářů – a vždycky chytlo za srdce. Nebo slova žalmu „Hospodin popřeje příhodného počasí“ s aklamací „A země vydá úrodu svou!“ Na závěr u čtvrtého oltáře svátostné požehnání a Te Deum. Věřící se radostí téměř objímali, nádherná atmosféra, která tak honem nevyprchala.

Není náhodou, že se pokaždé zpívalo „Ježíši Králi…“ Průvod Božího Těla je totiž připomínkou slov sv. Pavla: „On musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy…“ (1 Kor 15,25). Papež Urban IV. ustanovil svátek Božího Těla bulou Transiturus r. 1264 na základě vize mystičky sv. Juliány z Lutychu. Eucharistické průvody se staly ve 13. stol. manifestací víry ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista ve svátosti Těla a Krve Páně.
Kristus vychází z chrámu mezi lid, aby přijal od něho hold příslušející vladaři. Nepřijíždí v lidské podobě na oslátku jako před svým umučením v Jeruzalémě, ale je nesen v podobě malé hostie. Té hostie, která byla při Nejsvětější oběti mše svaté proměněna v jeho umučené Tělo, jež se stalo Tělem oslaveným. Katolická liturgie je nekrvavým zpřítomněním jak krvavé kalvarské oběti Kristovy na kříži, tak i jeho Zmrtvýchvstání. Kristus ve Svátosti oltářní vchází do ulic, aby legitimoval svůj nárok vládnout nikoli nějakým právním kodexem nebo vojenskou mocí, nýbrž bezmeznou láskou. Nikdo z andělů a lidí nemiloval a není schopen milovat tak jako On. Nikdo z nich nepodstoupil tak příšerná a krutá muka s následkem smrti jen proto, aby nám umožnil dosáhnout věčného štěstí v nebi.

Neexistuje lepší a hmatatelnější zdůvodnění Kristova nároku na světovládu. „On musí kralovat…“, protože On nejvíce miloval. Ani láska světců obětujících své životy za druhé á la sv. Maksymilian Kolbe nebo Damian de Veuster se s jeho láskou nedá srovnávat. On, věčný Bůh, se snižuje na úroveň svých tvorů, aby je zachránil před věčnou záhubou v pekle, a aby vyburcoval lidská svědomí, přijal ten nejstrašnější způsob trestu za hříchy lidstva. Sv. Pavel píše: „Ježíš Kristus, ačkoliv měl Božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk. Ponížil se a byl poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto také Bůh ho povýšil, a dal mu jméno, které je nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí, a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán….“ (Fil 2,6-11).

Zmrtvýchvstání a oslavení jsou zpečetěním jeho vykupitelského díla, jeho úžasné a nám nepochopitelné lásky Boha k člověku. Ježíš vzkříšený a oslavený je výzvou pro lidstvo, aby jeho nadvládu přijalo. Nadvládu v lidském nitru nad mým chováním a jednáním, ale i nadvládu nad společností, nad všemi králi, prezidenty, vládami, parlamenty a soudy. Jen jeho zákony se musí řídit, ústavy a legislativa nemohou být v rozporu s Desaterem, osmerem blahoslavenství a morální naukou hlásanou jeho Církví. Zákony povolující potraty, antikoncepci, pornografii, homosexuální sňatky, nařizující sexuální výchovu ve školách a umožňující změnu pohlaví jsou vzpourou proti jeho legitimní vládě – a pokud se lidstvo neobrátí, skončí špatně. A skončí špatně i ta neomodernistická část jeho Církve, ve skutečnosti odpadlá, která s těmito nemravnostmi koketuje a přizpůsobuje se jim.
Oportet illum regnare – On musí kralovat. Vychází na svátek Božího Těla z chrámu mezi lid jako „bílý Král“, jak jej titulovala omilostněná česká vizionářka Anička Bohuslava Tomanová. Král ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. On jediný má suverénní a neomezené právo vládnout nad lidstvem, protože On nás nejvíce miloval.

Slyšel jsem před lety námitku: Vycházet s konsekrovanou hostií na svátek Božího těla ven je nepedagogické, vždyť nevěřící si poklepou na čelo: „Tomuto oplatku se ti katolíci klanějí? Nejsou tak trochu blázni?“ Omyl! Pokud někdo z nevěřících takto zareaguje, Bůh zaplať. Není mu to lhostejné – a když mu bude vrtat hlavou, jak je možné, že katolíci padají na kolena před „pouhým oplatkem“, může takto dojít až k poznání Pravdy. Francouzský novinář André Frossard, syn vysokého komunistického funkcionáře, započal svou konverzi ke katolické víře právě tehdy, když uviděl v kapli lidi modlící se na kolenou před Nejsvětější svátostí.

Proto tedy o Božím Těle žádné obavy a – do ulic! Je to jedna z forem evangelizace, hlásání Krista. Hlásání skrze paradox jeho přítomnosti v malé hostii. Ano, paradox. Ale cožpak dějiny křesťanství nejsou plné paradoxů? Cožpak jím není samo křesťanství? Cožpak jím není samotná láska Boha k člověku? Láska tak veliká, že šla až na kříž?

PhDr. Radomír Malý

19 Responses to On musí kralovat!

  1. Renda napsal:

    Dnes se bohužel průvody moc nekonají. V kostele se odslouzi Novus Ordo , svátek se přesune na neděli. A když se koná průvod , tak jen z kostela na náměstí , kde se odslouzi NOM , pak zas zpět do kostela. Boční oltáře nejsou. Přitom 29 let nikdo průvodum nedělá překážky.

    • Peter P napsal:

      V Bratislave býva procesia v nedeľu cez Staré mesto. Aj u dominikánov býva – síce len asi kilometrový okruh, ale po ulici. Je to taká bohatá štvrť…

    • Pamětník napsal:

      Z hlediska novocírkve (tento termín používá REX!) jsou průvody mizející atrakcí. Oni tito k protestantismu směřující věřící je nepovažují za významné, často i za provokativní. Novocírkev se postupně konsoliduje ve svobodném prostředí už celých 30 let. A touto situací je vinna výhradně a pouze jedině ona. Jak to vypadalo v nesvobodném prostředí? Pamatuji velký průvod Božího Těla po celém městě (ve středu republiky), v různých ulicích byly 4 oltáře a účast lidu ohromná. Nevím o tom, že by někdo průvod stačil sledovat nebo účast někoho na něm vyhodnocoval jako tomu bylo za 30 let potom na Velehradě. To už tu byla novocírkev. Ten průvod byl totiž v roce 1955. O tom, že za deset let se začne oddělovat novocírkev a začnou vznikat její první revoluční buňky, toho roku nikdo neměl tušení. Že komunismus časem padne, a to, co si ve velkém nedovolil on, si dovolí novocírkev: začne zabírat a přestavovat kostely.

  2. Karol Dučák napsal:

    Príďte do Vranova nad Topľou a uvidíte majestátne sprievody na Božie Telo, ktoré prechádzajú cez celé mesto, takže polícia musí odkláňať dopravu, aby nedošlo k nehode. V meste, ktoré má 23 tisíc obyvateľov, sú celkove 4 katolícke chrámy: dva rímskokatolícke (starý a nový) a dva gréckokatolícke (obidva nové). Sprievod prechádza od jedného chrámu k druhému a zastavuje sa aj na iných významných miestach. Je to nádhera, stojí za to vidieť to.

    • josef napsal:

      a volí Čaputku

      • Karol Dučák napsal:

        ad josef: Ak spomínate Čaputovú, najlepšie odpoviem svojím článkom:
        ˂http://www.priestornet.com/2019/03/preco-budem-volit-proti-zuzane-caputovej.html#more˃.
        Na dôvažok zopár konkrétnych údajov. Ja som volil Šefčoviča a nehanbím sa to verejne priznať. V mojom bydlisku, v meste Vranov nad Topľou, zvíťazil Maroš Šefčovič nad Zuzanou Čaputovou dokonca výrazným pomerom hlasov 66,56 : 33,43 percenta. V Prešovskom kraji, v ktorom sa nachádza aj Vranov nad Topľou, celkove zvíťazil Maroš Šefčovič. V tomto kraji iba 4 okresy zvolili Čaputovú. Až v 9 z celkovo 13 okresov Prešovského kraja zvíťazil Šefčovič. Je smutné, že Bratislava a juh Slovenska sa stávajú baštami liberalizmu, ale veľa ľudí voľby ignorovalo a tak nahralo Čaputovej k veľmi slabému výsledku, ktorý však v konečnom dôsledku stačil k jej víťazstvu. Ani jeden z doterajších slovenských prezidentov však nemal taký slabý mandát ako Čaputová. Volilo ju len
        23,86 % z celkového počtu všetkých oprávnených voličov v SR.

        • Felix Leo napsal:

          Komunista, absolvent moskevského MGIMO (s obvyklým „závazkem“), neschopný vyjmenovat aspoň čtyři přikázání z Desatera – to je prezidentský favorit katolíka?

          • Lucie Cekotová napsal:

            Čaputová byla absolutně nejhorší ze všech – taková slovenská Hilary.

            • Rozdíl napsal:

              Volba mezi dvěma zly. Radili jsme se mezi tradičními katolíky a vyšla nám jako menší zlo právě Čaputová. Důvod: volba byla mezi protřelým nezměnitelným bruselským aparátčíkem a mezi tzv. … (prosím, doplňte si sami vulgární označení nízké inteligence), kde jsme viděli s pomocí Páně možnost naděje. A ono to souvisí i s paní Clintonovou (opravdu se mi velice příčí nazývat tuto osobu prvním-křestním jménem): mezi ní a paní Čaputovou jsme viděli propastný rozdíl. A to mezi ďábelskou protřelostí vč. neřestné sprostoty a mezi nezkušeností, i když instinktivním tíhnutím ke zlu.

              • Radomír-1 napsal:

                Nerobím si ilúzie o prezieravosti súčasnej slovenskej cirkevnej vrchnosti voči duchovnému ohrozeniu národov vyplývajúcemu zo slobodomurárskej podstaty EU. Vrcholné znechutenie mi spôsobilo pozvanie Maroša Šefčoviča na stretnutie so slovenskými biskupmi pred voľbami, v ktorom mal asi pôsobiť ako jediná možná prezidentská garancia zachovania kresťanských hodnôt na Slovensku.

                https://www.postoj.sk/41295/sefcovica-pozval-zvolensky-s-ostatnymi-kandidatmi-stretnutie-neplanuje.

                Keď si spomenieme na Rocca Buttiglioneho, ktorý neuspel ako kandidát talianskej vlády na eurokomisára už v roku 2004, lebo spomenul katechizmus Cirkvi v súvislosti s homosexualitou, tak Maroš Šefčovič sa na rozdiel od neho dlhé roky držal v orgánoch EU ako eurokomisár a dokonca aj ako podpredseda Európskej komisie. Mne svedomie nedovolilo voliť ani jeho. A je zjavné, že EU sa v porovnaní s rokom 2004 stále agresívnejšie protikresťansky vymedzuje. Viac aj tu:

                https://blog.postoj.sk/41454/kto-je-maros-sefcovic.

            • Felix Leo napsal:

              Dost hloupá nálepka – můžete být konkrétnější?

              • Lucie Cekotová napsal:

                Prosím: „Ako kresťania a konzervatívci však máme budovať aj „hrádzu“ proti ľavicovému liberalizmu. A Zuzana Čaputová je zosobnením tohto politického smeru. Zuzana Čaputová je síce občianskou kandidátkou, ale je zároveň podpredsedníčkou Progresívneho Slovenska. Je to strana, ktorá je v hodnotových otázkach maximálne vyhranená. Podpora registrovaných partnerstiev (členovia ako Martin Poliačik sú aj za manželstvá) homosexuálnych párov a s tým spojené adopcie, podpora potratov, ktorú si môžete pozrieť aj na tomto linku: https://www.youtube.com/watch?v=yY3Kh4VZqaA&t=30s (držať svoje deti a hovoriť o voľbe ich priviesť k životu alebo odmietnuť je aspoň podľa mňa dosť cynické) a mnohé iné. Súčasťou Progresívneho Slovenska sú viaceré „frakcie“ medzi inými aj Progresívni veriaci, ktorých názory sú v línii ľavicového liberalizmu a proti učeniu Cirkvi. Progresívne Slovensko je na európskej úrovni súčasťou ALDE (Aliancia liberálov a demokratov), ktorej súčasťou je napríklad aj hnutie francúzskeho prezidenta Emmanuella Macrona LREM (ktoré momentálne vo francúzskom parlamente schvaľuje dokument rušiaci v školách označenie mama a otec a nahrádza ho označením rodič 1,2)…ALDE združuje aj také silne liberálne strany ako holandskú VVD na čele s Markom Ruttem, ktorá považuje eutanáziu za ľudské právo na sebaurčenie. Progresívne Slovensko teda nie je žiadnou centristickou stranou. A podpredsedníčkou tohto hnutia je Zuzana Čaputová. Ak teda máme my, konzervatívci, problém so stranou Smer, a nebudeme voliť Šefčoviča, lebo by vymenoval Róberta Fica na Ústavný súd a bol by predĺženou rukou Smeru, nemali by sme mať problém aj s voľbou Zuzany Čaputovej, kvôli tomu, aký svetonázor a akú stranu zastupuje ? Veď Šefčovič bol v podstate tiež celú svoju kariéru bezúhonný kariérny diplomat, ktorý strávil veľkú časť života mimo Slovenska, má niekoľko bezpečnostných previerok a veľa skúseností. Hlavnou vecou, ktorá ho diskvalifikuje, je jeho kandidatúra s podporou Smeru. Túto vadu si však u neho veľmi všímame a u Zuzany Čaputovej ju ignorujeme. Nepoužívajme teda dvojitý meter odsudzujúc jedného kandidáta, kvôli príslušnosti k jednej strane, ktorá je pre nás neprijateľná a naopak akceptujúc druhého kandidáta, ktorého strana je ideologicky jasne neprijateľná. Môžeme si položiť otázku (tak častú na diskusných fórach), či je v momentálnej situácii tak dôležité držať sa kresťanských hodnôt, keď vidíme rozklad právneho štátu. Nebolo by lepšie teraz voliť Čaputovú a niekedy neskôr riešiť kultúrno-etické témy ? Veď teraz na to nie je možno vhodná chvíľa. Veď prezident v tejto oblasti aj tak nemá veľké právomoci. Domnievam sa, že najlepšie je bojovať za obidve – za právny štát (spravodlivosť) ale aj za kresťanské hodnoty. Myslím si tiež, že prezident môže tieto témy výrazne ovplyvniť. Prezident má veľký mediálny priestor a poznateľnosť v štáte, a preto aj prostredníctvom svojej autority vplýva na verejnú mienku. Prípadná výhra Zuzany Čaputovej by tiež znamenala veľké víťazstvo pre Progresívne Slovensko a posilnenie ich preferencií (posilnenie liberálnych síl po budúcich parlamentných voľbách).“ Citovala jsem z https://blog.postoj.sk/41048/preco-nepouzivame-rovnaky-meter, ale totéž mi potvrdili přátelé-tradiční katolíci, kteří na rozdíl ode mě mají na Slovensku volební právo.

      • Radomír-1 napsal:

        A niektorí slovenskí pokrokoví pseudokatolíci zahalia katolícky chrám do modrej handry bruselského protektorátu. Asi preto, že je to chrám sv. Michala, ktorý odporuje Satanovi, a jeho slobodomurárskym bruselským vazalom. Jedným slovom hnus.

        http://www.prehladsprav.sk/nadacia-antona-tunegu-spolu-s-kdh-zabalili-pamiatku-z-11-storocia-do-vlajky-eu/3107.

        • Karol Dučák napsal:

          Ďakujem, pani Lucie Cekotová, odpovedali ste Felixovi Leovi za mňa. Naozaj, nebola iná šanca odstaviť neomarxistickú liberálku Čaputovú od válova, než voliť Šefčoviča. Niekedy človek nemá na výber medzi dobrou a zlou voľbou, ale len medzi zlou a ešte horšou voľbou. Žiaľ, nielen Felix Leo to nepochopil, ale aj mnohí slovenskí katolíci. Ešte sa krátko vrátim k pôvodnej téme článku, k eucharistickým sprievodom. Aj v tomto roku, vo štvrtok 20.6.2019, na sviatok Božieho Tela, sa vo Vranove nad Topľou konal tradičný eucharistický sprievod ulicami mesta. Začal sa o 15.15 hod. sv. omšou v Rímsko-katolíckom kostole sv. Františka Vranov n/T. – Juh. Po skončení sv. omše sa sprievod vydal smerom ku Grécko-katolíckemu chrámu sv. pátra Pia Vranov n/T. – Juh. Odtiaľ smeroval k Bazilike Preblahoslavenej Panny Márie Vranov n/T. – Sever. Vtedy som sa k sprievodu pripojil aj ja. Nezúčastnil som sa na celom sprievode, pretože sme s manželkou boli na sv. omši o 16.00 v Bazilike Preblahoslavenej Panny Márie Vranov n/T. – Sever a až po skončení sv. omše som vykročil naproti sprievodu, ktorý bol zhruba v strede mesta. Sprievodu sa zúčastnili štyria kňazi – dvaja rímskokatolícki a dvaja gréckokatolícki. Na čele sprievodu sme sa my, muži, striedali pri nesení kríža. Vedľa dvaja miništranti niesli horiace fakle, za nimi deti rozhadzovali pred baldachýnom na zem lupienky kvetov, potom pod baldachýnom sa 4 kňazi striedali v nesení monštrancie s Najsvätejším Božím Telom. Za nimi kráčal zástup, spievajúci rímskokatolícke a gréckokatolícke piesne. Letmo som napočítal okolo 150 ľudí. Sprievod vstúpil do Baziliky Preblahoslavenej Panny Márie Vranov n/T. – Sever, kde bolo požehnanie so sviatosťou a napokon sa pohol ku Grécko-katolíckemu chrámu Najsvätejšej Eucharistie, kde bolo o 18.05 znovu požehnanie so sviatosťou a tým bol eucharistický sprievod ukončený. Takéto sprievody sa konali aj v mnohých iných slovenských mestách a obciach. V nedeľu 23.6.2019 sa konali eucharistické sprievody v ďalších mestách. Dva z nich vysielala priamym prenosom Slovenská televízia na prvom programe STV1. Prvý bol v Močenku, druhý v metropole Bratislava, ktorého sa zúčastnili tisíce ľudí.
          Môžem teda ubezpečiť, že minimálne na Slovensku naďalej pretrváva nezničiteľná tradícia eucharistických sprievodov, ktorú sa už nikdy nikomu nepodarí odstrániť.

  3. Renda napsal:

    V Novus Ordo určitě ne😉

  4. Jarmil napsal:

    Katolická církev končí, bohužel. Budu za ní dělat rituál. Tento papež není papež

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Jeden heretik na papežském trůně Církev nepoloží…

    • Katolík napsal:

      Velmi se mýlíte. Katolická církev nekončí, ani končit nemůže. Pouze se odpoutává velké společenství, postupně, někdy i velice nenápadně (srov. příspevěk pana Karola Dučáka). Toto společenství se také nazývalo katolická církev, dnes v ČR si řáká „církev obecná“, na Slovensku si stále říká katolická církev (je to jako s biskupy: je tu třeba i biskupka Šilerová). Odpoutává se i s mnoha představenými. Ohledně papeže Františka (a vůbec posledních svatořečených papežů – velmi pozoruhodné, jak si je církev obecná hned svatořečí) je třeba se zdržet výroků ať pro nebo proti, nevyjadřovat se, zda patří ke katolické církvi nebo k církvi obecné, zdržet se výroků o „heretikovi“. Takové vyjádření náleží jen a pouze katolické církvi, ne jednotlivým jejím věřícím. Katolíci dokážou být zdrženliví v úsudcích, umějí vyčkat rozhodnutí Církve (katolické církve), a to i po velmi velmi dlouhou dobu. Katolíci znají úsloví: Kdo čeká, ten se dočká. Jiný název pro církev obecnou se tu vyskytl: novocírkev. Proces jejího budování je někde rychlý, až překotný (Německo), jinde nenápadný (opět srov. pana Dučáka).

  5. Rozdíl napsal:

    Ad Lucie Cekotová 24. 6. 2019 (16:47) – tam už nelze reagovat. Pečlivě jsem si celé pročetl; k tomu:
    1. Nepopírám, že je mnoho podružných pravd a příčin, ale vždy je třeba se zaměřit na příčinu hlavní (např. že trdiční katolíci nějak volili – i ti se snadno mohou mýlit) a ta je vždy jedna; proto lze psát krátce.
    2. Ale přece jen musím svůj názor doplnit. Nezmínil jsem Progresívne Slovensko, ale to neznamená, že jsem o něm nevěděl a do úvahy nevzal. Tedy doplňuji: To, že tato pidistrana má takové názory nic nemění na mém stanovisku. Strana tu dnes je, zítra tu být, s pomocí Páně, nemusí. Je to součást té naděje, kterou jsem zmínil. A jelikož se tu zase zmiňuje pan Šefčovič, i u něj doplňuji jeden přívlastek: Junckerovsky s jistotou nebezpečný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *