Zákony připouštějící v některých případech potrat jsou mravně závadné

Poznámka překladatelky a šéfredaktora: Nedávno vzbudil pozornost českých obhájců života rozhovor s předsedou Hnutí pro život Radimem Ucháčem v Konzervativních novinách, z něhož vyplývá, že Hnutí pro život změnilo názor, neboť „zakázat potraty není naším [HPŽ] cílem“. Pro všechny, kdo si stejně jako my myslí, že legislativní zákaz potratů cílem být musí, jsme se rozhodli uveřejnit následující článek. Jakkoli se analýza v něm uvedená týká konkrétního zákona jednoho státu USA, jeho argumentace má obecnou platnost a může být užitečná i nám.

ANALÝZA

20. března 2019 (LifeSiteNews) – Toto je třetí ze série článků varujících hnutí pro život před nebezpečími kompromisů v otázce potratu.

V prvním článku vydaném v roce 2015 (https://www.lifesitenews.com/opinion/four-reasons-why-i-cant-support-the-20-week-abortion-ban-and-you-shouldnt-e) jsem shrnul logické omyly nejběžnějších výjimek, které bývají obsaženy v prolife návrzích zákonů. Jde o výjimky, které dovolují potrat v určitých situacích a v určitých fázích vývoje dítěte. Druhý článek z roku 2017 (https://www.lifesitenews.com/opinion/20-week-abortion-ban-is-a-compromise-with-no-chance-of-passing ) se hlouběji zabýval pomýlenou politickou strategií prolife legislativy, která tyto výjimky obsahuje. V tomto článku se budu podrobněji věnovat mravním důvodům, proč zastánci života nemohou podporovat zákony, jako je návrh zákona státu Georgia zakazující potrat dětí, kterým již tluče srdce, avšak dovolující zabíjení dětí počatých při znásilnění, při vágně definovaném ohrožení „zdraví“ matky a při postižení nenarozeného dítěte.

Aby to tedy bylo zcela jasné, georgijský zákon má tři znepokojující paragrafy:

Žádný potrat se nepovoluje a nebude proveden … kromě případů, kdy:

1. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku hrozí medicínsky závažný stav*.

2. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku je těhotenství z lékařského hlediska marné**.

3. Těhotenství je důsledkem znásilnění nebo incestu.

* Georgijský zákon definuje „medicínsky závažný stav“ jako vážné fyzické poškození nebo smrt matky. Problémem zde je to, že úmyslné zabití dítěte není nikdy z lékařského hlediska nutné. Zákon má však dovolit léčbu matky způsobem, který může dítě nepřímo poškodit v důsledku poskytnutí nezbytné péče matce.

** Georgijský zákon definuje „těhotenství z lékařského hlediska marné“ tak, že nenarozené dítě má podle opodstatněného lékařského úsudku vážnou a neléčitelnou vrozenou nebo chromozomální anomálii neslučitelnou se životem po narození. Problém zde spočívá v tom, že soud nad životem a smrtí se ponechává na lékařích, kteří mají propotratové smýšlení a téměř vždy pokládají genetická postižení za „neslučitelná“ se životem.

Tuto mravní analýzu bych rád začal konstatováním, že můj nesouhlas s návrhem zákona státu Georgia zakazujícím potraty dětí, jimž tluče srdce, neznamená odsouzení motivace jeho zastánců. I já jsem upadal do pokušení kompromisu v zásadní věci v zájmu zvýšení šance na vítězství či, jak si mezi sebou říkáme, „v zájmu záchrany alespoň některých dětí, když už nemůžeme zachránit všechny“.

V roce 2006 jsem byl čerstvým absolventem právnické fakulty a pracoval jsem pro organizaci American Life League Judie Brownové. Z tohoto zaměstnání jsem odešel do Jižní Dakoty jako dobrovolník na plný úvazek v první kampani za zákaz potratů bez výjimek, která se v USA uskutečnila. Výsledkem několika let tvrdé práce jihodakotských aktivistů bylo to, že návrh zákona č. 1215 sice prošel legislativním procesem a guvernér ho podepsal, avšak propotratová petiční kampaň dosáhla toho, že se o něm mělo hlasovat v referendu. Spolu s velkým týmem prolife dobrovolníků a pracovníků kampaně jsme se dali do práce srdcem i duší a nakonec trýznivě prohráli poměrem hlasů 55,5 : 44,4 %. Planned Parenthood pod fasádou „Jihodakotské kampaně za zdravé rodiny“ nalilo milióny dolarů do reklamy, která zaplavila celý stát. Tyto inzeráty se speciálně zaměřily na fakt, že zákon nedovoloval potrat ani v případech znásilnění a ohrožení zdraví matky.

Protože se organizátoři prvního pokusu o zákaz potratů dostali v roce 2006 tak blízko, zkusili v roce 2008 potrat zakázat znovu. Najali mě tehdy, abych řídil část nové kampaně. Právě jsem se oženil, když mě povolali do Jižní Dakoty, kde jsem se měl setkat s týmem a zahájit počáteční fáze kampaně. Vzpomínám si, že jsem si tehdy myslel, že třebaže se mi nelíbí, že nový návrh dovoluje potrat v případě znásilnění, incestu a ohrožení zdraví matky, je to přinejmenším dobrý první krok správným směrem. Vzhledem k tomu, že předchozí úplný zákaz dělilo od úspěchu méně než 6 %, byli jsme si všichni jisti, že tento nový s přehledem projde.

Osud tomu chtěl, že jsem nakonec na kampani z roku 2008 vůbec nepracoval, protože jsem těžce onemocněl a několik měsíců jsem byl v pracovní neschopnosti. Při pohledu zpět jsem přesvědčen, že to byl vzkaz od Boha: Gualberto, o kompromisu se zlem ani neuvažuj.

Výsledek kampaně ve prospěch tohoto mravně kompromitovaného zákona byl nakonec téměř přesně stejný jako v prvním případě: 55,2 : 44,7 %. Tím, že jsme opustili ty nejbezbrannější a připustili potraty v případech znásilnění a ohrožení zdraví matky, jsme získali „obří“ nárůst 0,3 % hlasů.

Je vhodné si připomenout slova Pána Ježíše o tom, jak máme jednat vůči těm nejslabším mezi námi: „Vpravdě vám pravím: Co jste učinili jednomu z nejmenších z těchto mých bratří, mně jste učinili….Vpravdě vám pravím: Co jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili“ (Mt 25,40.45).

Zásada Imago Dei — člověka stvořeného k obrazu Božímu (Gen 1,27) – je středem židovsko-křesťanského chápání spravedlnosti. Znamená, že lidé mají neodmyslitelnou a nezcizitelnou důstojnost jen proto, že jsou stvořeni k obrazu a podobenství Božímu. Naše důstojnost nepochází od vlády, a proto nás o ni vláda nemůže připravit. Naše hodnota nepochází od společnosti, a proto společnost nemá žádné právo naši vnitřní hodnotu určovat. Imago Dei je základem univerzálních lidských práv i univerzálního bratrství a je jádrem výše citované pasáže z 25. kapitoly Matoušova evangelia o Posledním soudu.

Alternativy k židovsko-křesťanskému chápání spravedlnosti nutně vycházejí z nějaké formy utilitarismu, který to, co je správné, definuje tím, co je užitečné nebo co prospívá většině. O utilitarismu často uvažujeme jako o chladné nelidské politice sociálních darwinistů a zastánců eugeniky, kteří chtějí slabé a bezmocné likvidovat v zájmu schopných a zdravých. To je jistě konečným důsledkem odmítnutí koncepce Imago Dei.  Ještě důležitější je však v našem případě to, že utilitarismus může proniknout i do politických rozhodnutí lidí majících dobré úmysly a často se projevuje jako převrácená forma prozíravosti.

Kolikrát jsme slyšeli nebo sami použili argument, že jestliže nemůžeme zachránit všechny nevinné děti, měli bychom se alespoň pokusit zachránit jich co nejvíc? Sám jsem takto argumentoval, když jsem souhlasil s prací pro mravně kompromitovaný jihodakotský zákon v roce 2008. Když se však použije v souvislosti s legislativou, která výslovně stanovuje zranitelné skupiny lidí, na něž se nevztahuje zákonná ochrana, co je to jiného než jiná forma utilitarismu, souhlasu s tím, že ublížíme malému počtu lidí, aby se těm zbylým dostalo nějakého dobra?

Zde je rovněž třeba poznamenat, že v jádru této argumentace ve prospěch mravně kompromitované legislativy je falešná premisa. Jednoduše není pravda, že odmítání výjimek pro „obtížné“ případy znamená, že neděláme nic. Ti z nás, kteří odmítají legislativu přetíženou výjimkami, jsou často popisováni jako lidé, kteří kálejí do vlastního hnízda, bojují proti větrným mlýnům, kvůli nedosažitelnému ideálu odmítají to, co je možné, apod. Legislativní agenda však nikdy není volba buď anebo. Nemusíme si vybrat mezi spoluprací se zlem a naším konečným cílem, jímž je úplné zrušení potratu.

Nedávno proběhla velká výměna názorů mezi propotratovým spisovatelem Patrickem Tomlinsonem a [konzervativním komentátorem] Benem Shapirem, v níž šlo o následující myšlenkový experiment:

Jste na klinice provádějící umělá oplodnění. Proč, to není důležité. Spustí se požární poplach. Utíkáte k východu. Cestou dolů v chodbě uslyšíte za dveřmi plakat dítě. Rozrazíte je a najdete pětileté dítě volající o pomoc v jednom rohu místnosti. V druhém rohu si všimnete mrazicí nádoby označené „1000 životaschopných lidských embryí“. Kouře přibývá. Začínáte se dusit. Víte, že můžete popadnout jedno nebo druhé, ale ne obojí, než se nadýcháte kouře a zemřete, aniž byste kohokoli zachránili. Zachráníte A) dítě, nebo B) tisíc embryí? Žádná možnost C neexistuje. C znamená, že zemřete všichni.

Cílem „myšlenkového experimentu“ je přimět čtenáře, aby připustili, že tisíc embryí má menší cenu než jedno pětileté dítě. Pan Shapiro však řadou chytrých alternativních scénářů dokazuje, že mravní instinkty nemusejí nutně vést ke správným mravním rozhodnutím. Například jestliže do stejného scénáře dosadíte své vlastní dítě místo toho pětiletého a tisíc zdravých dospělých místo tisíce životaschopných embryí, znamená skutečnost, že jste se rozhodli zachránit vlastní dítě, že tisíc zdravých dospělých má v jakémkoli ohledu menší cenu?

Zastánci života, kteří jsou pro výjimky jakožto nutné zlo, často odkazují na tentýž myšlenkový experiment. Chtějí tím dokázat, že rozhodnutím zachránit jednu skupinu jen dělají maximum, co je v naší právní kultuře smrti možné. Mezi volbou, kterou předkládá myšlenkový experiment, a podporou mravně kompromitovaného zákona, jako je georgijský zákon zakazující potrat v případě zjistitelné srdeční akce plodu, je však jeden velmi důležitý rozdíl. Ano, v případě georgijského zákona bude sice hypoteticky (to zdůrazňujeme) zachráněno mnoho dětí, ale jejich záchrana vyžaduje aktivní schvalování a podporu přímého zabíjení jiných dětí. Ben Shapiro své reakci na uvedený myšlenkový experiment rovněž uváděl jiný, který odráží mravní volbu obsaženou v podpoře vadného georgijského zákona.

„Stojíte na mostě nad jednokolejnou tratí. Ke kolejím je připoutáno pět lidí. Spolu s vámi na mostě příhodně stojí tlustá osamělá žena. Když ji shodíte na trať, zastavíte vlak dřív, než přejede těch pět. Většina lidí říká, že by to neudělali.“

Závěr pana Shapira, že instinktivní mravní rozhodnutí nejsou vždy správná, je pravdivý. Z těchto dvou scénářů však vyplývá ještě něco dalšího, totiž že naše mravní volby sice nemohou určovat hodnotu jiného člověka, ale v našem mravním instinktu je něco, co se hrozí možnosti stát se bezprostřední a vědomou příčinou smrti nevinného člověka. Strčit člověka pod vlak a zachránit tím druhého je něco jiného než přehodit výhybku, abychom zachránili velkou skupinu lidí, třebaže víme, že vlak pravděpodobně vykolejí a zabije menší skupinu na druhé koleji.

Tyto scénáře se velice podobají situacím, které uvažuje princip dvojího efektu aplikovaný na komplikace v těhotenství. Tento princip říká, že je-li potrat vedlejším účinkem pokusu o záchranu života, není mravně špatný. Přímý potrat je však vždycky zlem. Jako ve všech otázkách svědomí, to, oč tu běží, je úmysl.

Mravní analýzu doplní ještě rychlé srovnání s trestním právem. Při určování trestnosti činu musíme vzít v úvahu actus reus a mens rea, to znamená fyzický skutek a duševní stav, který vedl k jeho spáchání. V případě mravně kompromitovaného georgijského zákona bylo sice určitě úmyslem jeho autorů zachránit, jak se domnívají, co nejvíc dětí, ale výjimky samy o době dovolují přímé (actus reus) a úmyslné (mens rea) zabití člověka. Proto jsou vnitřně špatné a měly by být neakceptovatelné jakožto porušení přikázání „nezabiješ“.

Svatý Pavel píše povzbudivá slova o zaujímání principiálních postojů v tom, co je správné:

„Konečně, buďte silní v Pánu a v jeho všemohoucnosti. Oblecte se v plnou zbroj Boží, abyste mohli čeliti ďáblovým nástrahám. Neboť nevedeme zápas proti krvi a tělu, ale proti knížatům a mocnostem, proti vládcům světa této temnosti, proti zloduchům v oblasti nebes“ (Ef 6,10-12).

Jednou z velkých tragédií tohoto mravně kompromitovaného zákona je, že Georgia byla trvale jedním z nejaktivnějších a legislativně nejúspěšnějších států USA. Obráncům života se pod vedením georgijské organizace Right to Life podařilo zabránit tomu, aby kterýkoli prolife zákon v Georgii obsahoval výjimky v případech znásilnění, incestu a vágního ohrožení zdraví matky. To nebyla náhoda ani výsledek konzervativnosti georgijského zákonodárného sboru, ale soustředěného úsilí organizací jako georgijské Right to Life odmítajících podpořit každého zákonodárce, který tyto výjimky schvaloval.

Georgijské Right to Life prokázalo, že být proti výjimkám a nemorálním kompromisům s potratem neznamená odmítat postupné získávání půdy. Chcete-li se o dějinách georgijského prolife aktivismu bez výjimek dozvědět více, přečtěte si vynikající knihu Dana Beckera o zásadovosti a legislativním pragmatismu (Personhood: A Pragmatic Guide to Prolife Victory in the 21st Century and the Return to First Principles in Politics).

Postupným krokem k celostátnímu zrušení potratu je pro začátek cokoli menšího než dodatek k Ústavě USA. Ani úplný zákaz v jednom státě, jako byl jihodakotský zákon z roku 2006, neměnil nic na skutečnosti, že jiné státy by zabíjení dětí potratem nadále dovolovaly. Je však možné dělat jiné malé kroky ve světle Pravdy i bez spolupráce se zlem. Legislativa může být místní, například městské vyhlášky a rozhodnutí. Legitimní zákonné předpisy mohou řešit širší souvislosti kultury smrti, například zákony [jednotlivých] států [USA] zabývající se etickými otázkami spojenými s novými technologiemi, problematikou konce života v souvislosti s euthanasií a pozitivními opatřeními upřednostňujícími porod před potratem. Další přijatelná legislativa se může zaměřit na zákaz financování potratů z veřejných peněz a rušení licencí potratových zařízení. Jednoduše není pravda, že odmítat výjimky a další přímou spolupráci se zlem znamená odsuzovat prolife hnutí k pasivnímu akceptování potratu.

Bohužel dokud nebudou obránci života ochotni žádat od zákonodárců vyšší standard, ohromující úspěchy, kterých georgijské Right to Life ve státě dosáhlo, budou už zítra u konce. A všichni víme, že jakmile se laťka toho, co od zákonodárců očekáváme, sníží, je téměř nemožné ji opět zvýšit.

Bohužel všechny prolife organizace ve státě Georgia do jedné – s výjimkou Right to Life – mravně kompromitovaný georgijský zákon uvítaly a žádná kromě Right to Life výjimky v zákoně nekritizovala.

Georgia Life Alliance, která patří pod National Right to Life Committee, arcidiecéze Atlanta, Georgia Baptist Mission Board, Family Policy Alliance, Faith and Freedom Coalition of Georgia a Concerned Women for America of Georgia návrh zákona podpořily a nepodnikly žádný veřejný pokus z něj výjimky odstranit.

Nemělo by nás překvapovat, že nesčetné hodiny práce, které nadaní právníci strávili hledáním chytrých mezer, jež by mohly vést ke zrušení rozhodnutí v případu Roeová vs. Wade, nepřinesly v boji proti kultuře smrti žádný skutečný pokrok. To neznamená, že obránci života ničeho nedosáhli. Jejich úsilí přinejmenším tuto záležitost uchovalo živou tak, jak se to jiným národům Západu nepodařilo. Pokud však nemáme nadpřirozenou víru a neuznáme, že nebojujeme jen proti soudům a propotratovým politikům, nýbrž proti duchovním silám, a že to od nás vyžaduje pevně se držet Božích příkazů, nikdy potrat nezrušíme.

Když prolife organizace tiše podporují mravně vadné zákony, tančí s ďáblem. Přinejmenším opouštějí nejmenší nositele obrazu samotného Boha kvůli naději na politické vítězství, což nevyhnutelně vede ke ztrátě Božího požehnání. Všichni víme, jak tanec s ďáblem končí, neboť ďábel se nemění. Ví jen to, jak nás vést ke smrti.

Gualberto Garcia Jones, Esq.

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/opinion/why-georgia-heartbeat-bill-is-morally-flawed-and-shouldnt-be-supported

9 Responses to Zákony připouštějící v některých případech potrat jsou mravně závadné

  1. jl napsal:

    Je vlastně s podivem, že se likvidace milionů osob schová jako by mávnutím kouzelného proutku dílem pod něco prakticky se nevyskutujícího (těhotenství po násilném pohlavním styku v parku), dílem dokonce pod něco výslovně označené jako pouze myšlenkové (myšlenkový experiment).

  2. matěj napsal:

    Článek dobrý, ale ten předslov pořád nechápu: odpověď (v diskutovaném rozhovoru) na otázku „V jakých případech je podle Vás potrat oprávněný?“ je přece naprosto v souladu s tímto článkem. To s tím zákazem a cílem je prostě hrubě vytržené z kontextu otázky. Nijak z toho nelze vyvozovat, co považuje za správné, žádoucí, pro jakou variantu by hlasoval či nehlasoval (což řeší tento článek). Dřív to aktivně prosazovali, zjistili, že „přímo“ je to v naší společnosti naprostá marnost, ne-li kontraproduktivní, tak na to zkoušejí jít oklikou. Tazatel na něj celkem dorážel, tak se dotazovaný nevyjádřil úplně optimálně, totiž vyjádřil se tak, že při zlé vůli umožnil vytržení z kontextu, jakkoli v kontextu je to zcela zjevné. Je ale absurdní tvářit se, že kdokoli, kdo se o něco snaží, musí být schopen optimální reakce v rozhovorech.

    Vždyť i sama paní překladatelka sama přiznává, že je „konstatování evidentní skutečnosti“, že „naprostý zákaz potratů v Česku teď hned není možný“[http://www.duseahvezdy.cz/2019/05/21/katolicky-volic-mezi-scyllou-a-charybdou/#comment-99632]. Že „zákaz není cílem“ je z kontextu zcela zřejmě myšleno tak, že zákaz není hlavním cílem jejich aktuálního snažení — právě proto, že by to bylo evidentní plýtvání silami.

    Tady ty všelijaké interpretace událostí jsou, i přes svou oblíbenost, velmi ošidný sport. Když autor píše, že jeho nemoc „byl vzkaz od Boha: Gualberto, o kompromisu se zlem ani neuvažuj“, chce říct, že na všechny ostatní se Bůh vykašlal a klidně je nechal stát se přímými spolupracovníky zla? No a podobně s těmi referendy: autor z toho vyvozuje, že bylo špatné připustit zmírnění zákona — ale jestli tomu dobře rozumím, taky se v tom dá vidět to, že i přes velké úsilí nakonec nedosáhli ničeho, a to, z pohledu HPŽ, ve výrazně příznivějším prostředí než je česká společnost. No tak se HPŽ rozhodlo snažit se teď dosáhnout něčeho jiného, v naději, že se posune postoj společnosti. Pak může přijít řeč na zákony reflektující páně Ucháčovu odpověď na „V jakých případech je podle Vás potrat oprávněný?“

    Ale to v tom rozhovoru všechno je. Je smutné, když z toho úmyslně vytrhnete větu, abyste zaútočili na HPŽ. Bylo by to snad pochopitelné, kdybyste nabídli lepší alternativu, to se ale nestalo, když jsem se na to minule ptal.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Neřekla bych, že to je vytržené z kontextu. „Naším cílem není zákaz. Netoužíme po omezování žen. Nebojujeme za nějakou ideologii.“ Jak se to dá interpretovat jinak, než že zákaz potratů není cílem, jelikož by znamenal omezování žen, a že snahy o legislativní zákaz potratů jsou bojem za ideologii?

    • Ignác Pospíšil napsal:

      V tom s Vámi nemohu souhlasit hned z několika důvodů.

      1) Pana Ucháče osobně znám. Není to mediálně neschopný blepta. To co řekl, řekl tímto způsobem prostě proto, že chtěl, aby to bylo pochopeno tak, jak to paní Cekotová v předslovu vykládá. Samozřejmě s tím, aby se z toho mohl zároveň vykecat před pro-life scénou. Už to samo o sobě je velmi špatné a autodestruktivní a české hnutí pro-life to těžce poškozuje…

      2) Nicméně to není jen o tomto rozhovoru, HPŽ ČR se v poslední době soustavně zpronevěřuje pro-life postojům.

      Radim Ucháč např. otevřeně zpochybnil úsilí o legislativní zákaz potratů přímo v oběžníku HPŽ ČR (2019/2, str. 2) v mimořádně infantilním příspěvku nazvaném Poučení z dvojité porážky na Slovensku, kde si hraje na znalce díla Sun-c´a a jeho vykladače ve vztahu k HPŽ ČR a předkládá poměrně hodně zavádějící a naivní výklad neúspěchu poslední snahy o legislativní omezení potratů na Slovensku.

      Na DVTV si můžete najít rozhovor s expertkou HPŽ ČR na postabortivní syndrom, která otevřeně odsuzuje nově přijatý legislativní zákaz potratů v Alabamě a označuje ho za špatnou cestu.

      HPŽ ČR se odstřihlo od mnoha pro-life a prorodinných aktivit a akcí, které dříve podporovalo (např. Stop genocidě).

      Celkově nelze přehlédnout, že aby si zajistilo podporu pro projekt Nesoudíme, pomáháme a aby se stalo přijatelným partnerem pro propotratové politiky a vlažnější z biskupů, HPŽ ČR rezignovalo na skutečné pro-life postoje a distancovalo se od akcí, které propotratová veřejnost považuje za extrémní (včetně například usilování o zákaz potratů). To je naprosto špatně.

      Pan Ucháč je možná nadšenec a myslí to dobře, ale jeho schopnosti strategického myšlení jsou schopnosti natvrdlého pětiletého dítěte. Myslí si teď jistě, jak je chytrý a že vypouští dílčí bitvu, aby vyhrál válku, ale ve skutečnosti vzdává válku, aby dosáhl lepšího výsledku v malé dílčí bitvě. (Ponechme stranou, že to až příliš často dělá svým specifickým způsobem, který bych označil za přinejmenším nevychovaný a neseriózní).

      Ano, je to jistě dobrý způsob, jak získat pro pochod záštitu od propotratového prezidenta a dostat na něj lidovce, copak v Evropském parlamentu běžně hlasují pro propotratové rezoluce (viz např. Pavel Svoboda). Přijde víc lidí a více biskupů. Ale k čemu to je? Jen napáchají ještě více škody.

      U Nesoudíme, pomáháme může tímto dosáhnout lepších výsledků, ale to je jen jedna kampaň. Nebylo jednodušší pro ni zřídit nějakou dílčí organizaci? Dosáhl by velmi podobného výsledku, aniž by musel vše ostatní zahodit.

  3. Těžkost napsal:

    On to má pan Ucháč, paní Rybová a ti na vrcholu dnešního HPŽ těžké. Chtěli by, ale nechtějí. Nechtějí, neboť jsou pupeční šňůrou navázáni na českou novocírkev. Primární vada je samozřejmě v ní. To se na těchto stránkách ukazuje nespočetněkrát. Novocírkev nenapravíš, má nesmyslnost ve svém genetickém kódu. Proto je také marné se nad ní nějak rozčilovat, ji kritizovat, dávat jí nějaké navrhy. Jako totéž ohledně třeba evangelíků. Prostě je taková a od Církve se stále ještě vzdaluje, neboť ani ona ještě neví, čemu věří a co chce – tedy kromě růstu; jako ti evangelíci. Co tedy vedení HPŽ zbývá? Zkusí-li přetrht tuto pupeční šňůru, novocírkev je zadupe. Přetrhnou-li ji, začnou je média pronásledovat, stanou se okrajovou skupinou hrdinů. Není to Amerika, kde si i radikálové smějí vybojovat své místo na slunci. Byl by to úděl Gabčíků, neboť je to tu podobné, jako tehdy. Chcete-li příklad, kde je to ještě horší, než u nás, podívejte se západně přes kopec. Přitom zákonný zákaz potratů je to, co je naprosto primární, co je přede vším. A v obou bojích – proti novocírkvi i proti kolaboraci HPŽ s ní – dělají tyto stránky maximum.

  4. Terézia napsal:

    Komentujem túto časť článku“

    „1. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku hrozí medicínsky závažný stav*.“
    Takúto situáciu som zažila a s Božou pomocou zvládla.
    Keď som čakala 3. dieťa,lekár mi najskôr tvrdil,že nie som tehotná.Neskôr tvrdil,že dieťa vo mne je mŕtve.
    Na „vlastnú päsť“ som sa nechala prijať v nemocnici,lebo som začala krvácať.
    Tam zistili,že dieťa sa dá zachrániť.
    Môj lekár sa urazil,že som ho „obišla“a tvrdil mi,že moje dieťa bude aj tak postihnuté.
    Donosila som zdravého chlapca.Môj syn sa stal lekárom.

  5. Dr. radomír Malý napsal:

    Nepodléhejme iluzím, v USA propotratové hnutí je pořád silné, dá se říci, že dokonce posiluje, neboť zatímco na jihu mnohé státy potraty aspoň redukují (z politických důvodů, aby získali ve volbách nějaké hlasy aktivistů prolife), byť s touto taktikou nemůžeme jako katolíci souhlasit, což správně připomíná článek, na severovýchodě naopak státy potraty liberalizují až ke „svobodě“ neomezeného vraždění nenarozených dětí. Po New Yorku a Vermontu nyní stát Illinois (Chicago) legalizoval podpisem guvernéra zcela beztrestné všechny potraty bez omezení po celou dobu těhotenství. Srvn. dnešní http://www.poloniachristiana.pl

  6. Shiloh napsal:

    Na jedné straně je tu fakt, že se zákony v demokratické společnosti rodí na základě určitého společenského konsenzu (který není zdaleka neomylný, příkladů jen z minulého století najdeme bezpočet), a ten je v Česku momentálně rozhodně proti restrikcím, natož úplnému zákazu. Pro-life hnutí tak nezbývá než ke snížení počtu potratů využívat jiné cesty, snažit se společnost přesvědčit, že potrat je špatný a není nikdy dobrým řešením. Až v další fázi mohou přijít kroky na legislativním poli. (A zde platí, že jakékoliv zpřísnění je krok k lepšímu a je nutné ho podpořit, ne odsoudit jako nedostatečně přísné. Tak prostě společenské mechanismy fungují, od zrušení otroctví k tomu, aby si černoch na jihu mohl sednout v autobusu, vedla stoletá cesta.) Nicméně se nikdy nelze vzdát zákazu potratů alespoň jako mety, byť zatím vzdálené.

    PS. V článku zmíněný Ben Shapiro je jedním z nejlepších diskutérů pro-life vůbec; a to i např. v otázkách potratu po znásilnění, tedy těch případů, kterých je sice jeden do milionu, ale propotratoví aktivisté je moc rádi používají. Doporučuji si najít jeho videa (v angličtině). Snad některé místní diskutéry nevyvede z míry fakt, že to říká muž v jarmulce.

Napsat komentář: Ignác Pospíšil Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *