Křesťané jsou zrozeni k boji: neutíkejte před tímto povoláním

Žádné odsouzení v celém Písmu, nic o plamenech pekelných, ani o červu, který neumírá, nezní mému sluchu tak strašně jako to, co náš Pán říká ochočené církvi, církvi bezbřehé tolerance, církvi ochutnavačů vína, církvi přátelských interview, církvi snižování laťky, církvi slepých vedoucích slepé – církvi v Laodiceji: „Protože jsi vlažný, ani studený, ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“

Vážně jsme přesvědčeni, že také naši spoluobčané nevyplivnou vlažné ze svých úst? Kdy si Církev získala přátele tím, že o to usilovala? Kdy lidské ohledy způsobily obrácení lidských srdcí od sebe samotných k Bohu? Když na prvním místě uvažujeme o tom, co si myslí jiní, nepřevracíme tím Ježíšovo přikázání a neříkáme, „hledejme nejprve věci tohoto světa a Boží království nám bude přidáno“?

Vidím, jak za mého života bláznovství nemravnosti a popírání Boha s ohromující rychlostí smetá a rozbíjí poslední ubohé hráze, které vybudoval kdysi křesťanský lid. Úděsné věci se oslavují a vnucují zranitelným dětem. Základní společenství rodiny je jako cihla plná děr a rozpadající se v prach. Stát, oděný směšným hávem demokracie a souhlasu lidu, se navrací na svůj pradávný trůn. Podle vodičů jeho loutek-služebníků jediného božstva neexistuje absolutně nic, co by se mohlo vymykat jejich pravomoci.

Nejsem Tertulián, soptící odporem nad svým starým pohanstvím a klasickým vzděláním. Nejsem povahou bojovník. Proto se musím stát bojovníkem z milosti, potvrzené Duchem svatým, protože jak píše papež Lev XIII. v encyklice Sapientiae christianae (1890), „křesťan je zrozen k boji“.

My jsme si válku nezvolili. Ona přišla k nám. Nepřítel v poslední době vyhrál všechny bitvy a my nyní žijeme jako podezíraní poddaní v okupovaném městě.

V tomto okupovaném městě jednoduše nestačí dožadovat se svých občanských práv a být spokojeni, jen když se nám povede je zabezpečit. Jak si to můžeme myslet? Lidé, kteří věří jen v hmotný řád, by se tak velké chyby dopustit mohli, ale my bychom měli chápat, že časné je jen stínem věčného a že současná soužení jsou v dlouhém boji o spásu jen okamžikem. Tím méně můžeme pokrčit rameny a prohlásit: „Ani svých práv se nesmíme dožadovat moc nahlas, abychom neurazili lidi, které chceme oslovit,“ zatímco usrkáváme horké odstředěné mléko a ani vlastní děti nedokážeme udržet v ovčinci.

Papež Lev XIII. tuto strategii krčení se, podlézání a doprošování hodnotí důraznými slovy:

„Moudrost těchto lidí není jinou, nežli je ta, kterou nazývá apoštol Pavel moudrostí těla a smrtí duše, ona není poddána zá­konu Božímu a nemůže mu poddána býti [Řím. 6,7]. Nic však nemůže přispívati méně k zmen­šení zla nynějšího, nežli právě tato falešná moudrost.“

Nepřátelé Kristovi podle něj otevřeně prohlašují, že chtějí Církev zničit.

„Jejich odvážlivost a smělost nezná však žádných mezí. Vědíť, že čím líp se jim podaří zastrašiti zmužilost katolíků, tím snadněji a rychleji dojdou cíle svého. Kdo miluje tedy onu moudrost těla, kdo nechce ničeho věděti o tom, že každý křesťan má býti vojínem Kristovým, kdo se domnívá, že dosáhne vítězství a vítězům zaslíbené od­měny bez práce a bez boje, ten nejen že nepomáhá povodeň zla naší doby zarážeti, nýbrž ten přispívá spíše k tomu, aby se šířila a do výše dmula.“

V tomto boji nikdy nešlo jen o to, jestli je dítě v děloze živé nebo mrtvé jako kus kamene, nebo o to, je-li to lidské dítě anebo ještěrka či stvol bolševníku. Ani dnes v něm nejde jen o to, jestli se muž může oženit s jiným mužem nebo jestli den bez sodomie je jako den bez slunečního svitu. Nejde jen o to, jestli může být křesťanský lékař nucen poškozovat tělo svého pacienta tím, že do něj bude pumpovat syntetické hormony, kontaminovat společenskou situaci a poškozovat společné dobro. Dokonce nejde ani o to, jestli jiný křesťanský bratr smí říkat pravdu, aniž by za to přišel o práci nebo byl odveden v poutech.

Musíme to pochopit. Uprostřed války nelze říkat: „Nosím uniformu Antikrista, protože musím působit v jeho armádě, ale ve skutečnosti, ve svém srdci, v té či oné jednotlivosti pracuji pro Krista.“ Ani nemá smysl říkat: „Nosím uniformu Kristovu, ale jen proto, že mám rád tradiční módu. Přikázání Písma budu poslouchat, až a pokud vůbec se pro to rozhodnu.“

Chceme jít do války? Na tom, jestli chceme nebo ne, nesejde. Válka je tady. V tomto směru už nemůžeme živit žádné příjemné iluze. Nemůžeme se chvástat skvělým mravním poznáním a tvrdit, že jsme proti zabíjení dětí, a přitom krčit rameny, když se strhávají zdi přirozené a Bohem přikázané rodiny. Nemůžeme si blahopřát za to, jak jsme „tolerantní“ vůči zjevnému zmatku, a zároveň pohodlně tvrdit, že se záplavou špíny, kterou mají denně před očima naše děti, nejsme schopni nic udělat.

Válka je tady a můžeme se jen modlit a bojovat. Nic menšího od nás nevyžaduje sama víra, naděje a láska.

Anthony Esolen

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/born-for-combat

9 Responses to Křesťané jsou zrozeni k boji: neutíkejte před tímto povoláním

  1. Felix Leo napsal:

    Křesťané jsou primárně zrozeni k lásce, viz evangelium předminulé neděle: Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.

    Vše ostatní je sekundární.

    • Hanka napsal:

      Naprosto souhlasim,
      Křesťanství je postavené na lasce a v Starém zakone máme desatero, které Ježíš neruší. Stačí přečíst si pořádně Bibli

      • Felix Leo napsal:

        Paralelou ke starozákonnímu desateru jsou novozákonní blahoslavenství. Kolik lidí hrozí desaterem a blahoslavenství nedokáže ani vyjmenovat…

  2. Lucie Cekotová napsal:

    Soudím, že to se četlo na NOM. My jsme tu neděli četli jiné evangelium, o tom, že Duch svatý usvědčí svět ze hříchu, spravedlnosti a soudu a že vládce tohoto světa je už odsouzen. Což bezpochyby není v rozporu ani s Vámi citovaným přikázáním lásky, ani s nutností bojovat, jak o tom hovoří Anthony Esolen.
    To je ovšem součást celého problému: zprotestantizovaná liturgie přečasto vede k jednostrannému důrazu na špatně pochopenou lásku a špatně pochopené milosrdenství, jakož i k námluvám s tímto světem. K čemu nás to vede, vidíme všude kolem.

  3. Potřebné napsal:

    Myslím, že o volbách se tu řeklo dost, někdo byl překvapen, pan Martin Hasoň přesně odhadl šance paní Rybové (prospívá rozumná rozvaha, ne hazard „zkusíme, co to udělá ,“ který pak HPŽ uškodí); také kněz v Holandsku byl asi dost okomentován. Ale tento článek o křesťanském boji je produktivní. Vždyť to, co ve volbách udělalo HPŽ, i to, co udělal ten kněz, boj byl, ale s vadami. Katolík totiž dříve než začne bojovat, musí boj promyslet. I Pán Ježíš mluví o tom, jak proti někomu s 10.000 táhne někdo s 20.000. A ten první nejde do boje, ale sedne si a přemýšlí. Neříkám, že paní Rybová a HPŽ, nebo ten kněz, nepřemýšleli, ale ani samo přemýšlení nestačí. Je třeba žít v pravdě. T. j. v pravdách. Byla podpora lidovců „v pravdě“? Myslím, že zdejší diskuse ukázala, že ne. Byl tvrdý nástup toho kněze „v pravdě“? Myslím, že ne. Ano, mučedníci tak někdy postupovali. Ale ten kněz musel vědět, když nemyslel, tak aspoň cítit, že to špatně dopadne. Přece znal ty lidi. Nebylo jiné, lepší řešení? Nemohl např. přestoupit k FSSPX (i s jejich současnými chybami)? Příklad takového řešení v ČR momentálně s pomocí Boží máme. A tam ho nikdo za toto vylučovat ani pronásledovat nebude. Takže před bojem je potřeba rozvaha, ctnost rozumnosti, ne neřest hazardu.

  4. Petr Červenka napsal:

    Ano,
    jsme vojáci Kristovi. Jiné tady na zemi nemá. Vojáci mají v jejich zákoně uloženo: „rozkaz musí být splněn i za cenu ztráty života“. Podobně to platí i pro plnění Boží vůle. Boží vůli je potřeba plnit, i kdyby nás to mělo stát život. Jiná cesta není, neboť „kdo plní vůli mého Otce, je můj bratr, má sestra i má matka“. Proto přilněme co nejúžeji k Pánu Bohu, věrně a statečně plňme Jeho vůli. Vítězství je v Jeho rukou.
    Článek je výborný.

  5. Peter napsal:

    Než bojovat za tyhle faráře a biskupy, tak raději se s rodinou nechám vypsat z církve. Jestli se tomu ještě vůbec církev dá říct. Kněží jsou přeci zástupci Krista na zemi. Kristus by se musel zhrozit jak se kněží chovají. Proto Kristus ano, církev ne.

Napsat komentář: František Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *