Blahořečení „Satanelliho“, patrona komunistických teroristů a dopravních nehod
Biskup Angelelli
V Argentině došlo dnes [27. 4. 2019] k něčemu nepředstavitelnému: spolu se třemi dalšími byl dnes blahořečen jako „mučedník“ Enrique Angelelli, biskup z La Rioja, který zemřel v roce 1976 při autonehodě.
Známý španělský katolický novinář Luis Fernando Pérez Bustamante to komentoval takto: „Neslavný den v dějinách Církve. Biskup blízký teroristickému hnutí Montoneros bude blahořečen jako mučedník. Taková urážka památky skutečných mučedníků nemůže a nesmí zůstat nepotrestaná. Papež mohl těžko klesnout hloub. Toto blahořečení je vpravdě dokonalým shrnutím tohoto pontifikátu. Je to naprostý opak skutečné svatosti, skutečné tradice, katolického étosu, morálky, věroučné a duchovní poctivosti.“
Minulý rok, když se tato neuvěřitelná zpráva poprvé objevila, jsme [portál Rorate Caeli] uveřejnili následující redakční text, který v tento den hanby opakujeme.
***
V divokých letech po Druhém vatikánském koncilu existovalo mnoho radikálních biskupů. Enrique Angelelli, biskup z argentinské La Rioja, byl patrně ten nejradikálnější. Byl komunistou ve všem kromě názvu a důrazně podporoval teroristickou organizaci „Montoneros“, levicově teroristickou odnož perónistického hnutí. Lze bezpochyby říci, že strašlivá vojenská diktatura, která v Argentině vládla od roku 1976 do falklandské války, vznikla jako brutální přehnaná reakce na teroristické útoky koordinované organizací Montoneros ve prospěch socialisticko-perónovské revoluce.
Angelelli byl tak radikálně levicový a tak zpolitizovaný, že praktikující věřící ve vlastní diecézi šokoval natolik, že mu za života přezdívali „Satanelli“. Zemřel při autonehodě v roce 1976. František se přesto rozhodl blahořečit Satanelliho jako „mučedníka“! (Celé to je velká ironie, protože i když se teď tvrdí, že P. Bergoglio byl odpůrcem diktatury, tehdy byl pokládán za spojence vojenské junty a měl dokonce blízko k nejbrutálnějšímu z jejích členů, admirálu Emiliu Masserovi.)
La Nación, nejstarší a nejrespektovanější argentinský deník (jediný významný list, který při nedávném boji proti potratům v argentinském Senátu zastával pozici pro život, jež nakonec zvítězila) vydal po zveřejnění alarmující zprávy následující komentář. La Nación je mimochodem rovněž Františkovým spojencem a jeho římská korespondentka Elisabetta Piqué je novinářkou, která má k Františkovi patrně nejblíže. Úvodník tudíž evidentně není motivován žádným nepřátelstvím vůči římskému biskupovi.
LA NACIÓN – ÚVODNÍK
Politicko-ideologická beatifikace
Mons. Angelelli rozhodně nepředstavuje vzor příkladného křesťana, jak žádá Církev pro zahájení kanonizačního procesu.
30. července 2018
Mons. Enrique Angelelli zemřel 4. srpna 1976 poté, co se vozidlo, v němž jel po dálnici číslo 38 v La Rioja, převrátilo na střechu. Cestoval společně s otcem Arturem Pintem, který přežil. Na základě zprávy vypracované bezprostředně po komplexním zajištění důkazů – pitvy, znaleckých posudků, fotografií z místa nehody a výpovědi Pinta, který údajně utrpěl ztrátu paměti a šok – bylo řízení zastaveno a uloženo do archívu jako „Angelelli, monsignor Enrique A./úmrtí“.
O několik let později však bratr Antonio Puigjané, partyzán, který se účastnil ozbrojeného útoku na kasárna La Tablada namířeného proti ústavní vládě Raúla Alfonsína, podal trestní oznámení v [provincii] Neuquénu, v němž předložil hypotézu, že Angelelli byl zavražděn. Naproti tomu list La Prensa v roce 1988 zveřejnil prohlášení Mons. Bernarda Wittea, biskupa z La Rioja, který uvedl: „Překvapuje nás, že záhadná smrt monsignora Angeleliho byla bez dostatečných důkazů označena za vraždu.“
Výpovědi očitého svědka události Raúla Alberta Nacuziho tvrdí, že neřídil biskup, nýbrž Pinto, který přišel s verzí, že je pronásledoval nějaký automobil, a poté se schoval za ztrátu paměti. Nato se soud prohlásil za nepříslušný a po shromáždění nových důkazů a novém vyhodnocení těch dřívějších rozhodl Federální odvolací soud v Córdobě v roce 1990, že i přes vyšetřování a dokazování není možné určit, zda nehodu způsobilo cizí zavinění. Další svědkové uváděli, že žádné jiné vozidlo neviděli ani na místě činu, ani odtamtud odjíždět. Po ukončení vyšetřování se soud usnesl, že „vzhledem k tomu, že údaje získané shromážděním důkazů dostatečně neprokazují, že byl spáchán trestný čin, a v souladu s míněním státního zástupce soud pokládá za přiměřené řízení zastavit“.
V červenci 2014 dospěl Federální trestní soud v La Rioja k opačnému závěru, když tvrdil, že se jednalo o zločin proti lidskosti. To není překvapivé, neboť to odpovídá vládnoucímu – tehdy i nyní – mínění, že tyto zločiny lze soudit mimo rámec ustanovení ústavního a trestního práva. Za „zločin“ (sic) proti monsignorovi Angellelimu byli tudíž k doživotnímu vězení odsouzeni generál Luciano Benjamín Menéndez a komodor Luis Estrella, kteří byli stíháni jako „nepřímí“ pachatelé, což je právní konstrukt, v tomto typu procesů často zneužívaný. V tomto případě umožnil odsouzení hierarchických představených za zločin, který nebyl nikdy prokázán a v němž se nevyskytovali vůbec žádní „přímí“ pachatelé. Rozsudek pokládal za jisté, že převrácení vozidla, v němž Angelelli cestoval, bylo způsobeno úmyslným manévrem jiného vozu, který se řídil příkazy vojenských šéfů.
I kdyby se hypoteticky jednalo o vraždu, Angelelli by nebyl mučedníkem pro víru. Biskup z La Rioja měl aktivní a prokázané spojení s teroristickou organizací Montoneros. Na fotografii, která ilustruje tento článek, je zachycen při celebrování mše s plakátem této organizace v pozadí a v kázáních se vyjadřoval pro převrat a navrhoval vyzbrojování mladých lidí.
Blahořečením či svatořečením Církev potvrzuje křesťanskou příkladnost života dané osoby a dává souhlas s jejím kultem. Nikdy nesmí jít o příklad násilí a sektářství. Proto nepovažujeme za správná slova současného biskupa z La Rioja a druhého místopředsedy [argentinské] biskupské konference Marcela Colomba, který na zprávu o beatifikaci reagoval slovy: „Je to uznání statečným svědkům Božího království.“
Je dobře známo, jak přísné jsou beatifikační procedury a jak pečlivé a podrobné je předkládání důkazů v jednotlivých kauzách. V tomto případě tato důkladnost nebyla uplatněna.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroje:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2019/04/the-beatification-of-satanelli-patron.html
https://www.lanacion.com.ar/opinion/una-beatificacion-de-tono-politico-ideologico-nid2157470
Ten poslední odstavec je myšlen ironicky?
Po změnách, které udělal papež Wojtyla, nelze přece nic takového tvrdit.
Datuje se to přesně od doby, kdy kdosi otevřel okno a vpustil do církve ducha světa. A ten duch v ní dodnes a stále více mocně působí (co jsou případy zneužívání, než duch světa?). O tom oknu se nějak stydlivě přestalo mluvit, nezdá se Vám?
Napadlo mne heslo z jitřního stalinizmu v bolestné parafrázi: „My jsme církev nová, církev satanova!“. Odpusťte mi a shledáte-li ji nemístnou, nebudu se hněvat, když ji nezveřejníte.
„Je dobře známo, jak přísné jsou beatifikační procedury a jak pečlivé a podrobné je předkládání důkazů v jednotlivých kauzách.“ Je to opravdu strašlivě přísné. Vejdou se do toho akorát všichni poslední papežové, ale rozhodně ne Karel IV. nebo biskup Podlaha. Ovšem jedno zneužití procesu dehonestuje všechny ostatní, od jisté doby.
Karel IV. mi připadal jako ideální kandidát svatořečení. Ale moc se o tom nemluví. Vypadá to, ze existuje nějaká zásadní překážka. Co se stalo s třemi manželkami? Norimberk?
Nebyl ani zdaleka tak zbožný, jak se dělal, to bylo jen PR. Např. dnes víme, že minimálně dvakrát křivě přísahal na Bibli.
Pořád je ideální – srovnejte si ho s Karlem H. Ale víte, co Vám namítnou znalci, experti, odborníci, vědci a profesoři? Toto: Dnes už víme.
Karel IV. je ve srovnání s bl. Karlem Habsburským rozhodně tím lehčím…
Existuje iniciativa, která se snaží prosadit kanonizaci profesora Tolkiena.
Vzhledem k jeho vztahu k NOM to není příliš nadějné, protože modernismem zasažený Řím spíše akceptuje komunismus a spolupráci s mafií, než katolickou víru kandidáta.
Ostatně, kdo by o takové svatořečení vlastně stál…
Ad poslední odstavec (Fr. Albert T.O.P., Přísné): Celá poslední pasáž od mezititulku „La Nación-Úvodník) je překladem článku v La Nación. Rorate ho uvádělo v překladu do angličtiny, ale já jsem si ho našla v archívu La Nación a překládala jsem z originálu. Jestli byl poslední odstavec míněn ironicky, na to byste se museli zeptat autora. Osobně se domnívám, že to je bohužel myšleno vážně.
JPII samozřejmě proces blahořečení/svatořečení značně destruoval, o tom žádná. Ovšem další věc je, že v případech posledních papežů a dalších, „politicky vhodných“ beatifikací a kanonizací se porušují i ty už zrefromované předpisy. Kolik let po smrti kandidáta že je lhůta pro zahájení procesu? A kolik to bylo v případě JPII (a možná i dalších „subito santo“ světců)? Jan XXIII. byl svatořečen bez zázraku na papežskou dispenz atd. atd.
V případě ostudné Angelelliho beatifikace se snad lze nadít alespoň toho, že prohlédnou někteří zastánci neomylnosti kanonizací.
Díky.
Inu, v této době – a tím míním dobu od koncilu, nelze zkrátka jakoukoliv kanonizaci brát jako validní.
Přestože mnozí „svatí“ (namátkou padre Pio) svatí nepochybně byli a jsou.
Myslíte „nových kanonizací“, ano? Jde o to, co to je nové. Nahoře je psáno ohledně okna. Dost se kritizuje 2. vatikánský koncil. Ale papež je nad koncilem. Takže ten začátek bych skutečně viděl u toho okna než u koncilu, to už byl důsledek. A paradoxem je, Vy na to správně poukazujete, že právě autor okna byl podivuhodně oceňován (beat. JPII, kanon. F). Koncil jel už podle odstartovaného a rozhodujícího okna a absolutně nemohl jinak. Tolik ohledně toho, kde je „zakopán pes“.
Tak v tom případě ale můžete začít papeži po svatém Piu X., kteří, například, rušili Sodalitium pianum, protimodernistickou přísahu, destruovali obřady Svatého týdne, rehabilitovali dříve odsouzené modernisty, atd., atd., atd.
Příčin současného stavu je několik. Domnívám se, že i zcela pravověrný papež by dnes dosáhl pouze otevřeného schizmatu, v němž se latentně některé „národní“ církve dávno nacházejí. Bez Božího zásahu je situace Církve neřešitelná.
Na tieto prekvapenia si nesmieme zvykať a musíme sa modliť, aby sme to vydržali s pravou vierou až do dní pravdepodobne bolestnej očisty. V tomto článku ponúkam zhrnutie základných problémov v Cirkvi po Druhom vatikánskom koncile.
https://blog.postoj.sk/42121/druhy-vatikansky-koncil-1962-1965-a-naplnena-obava
Karel IV nemůže být svatořečen kvůli špatné výchově svého syna Václava,za jehož vlády vypuklo husitství.
ad p.Dr.Radomír Malý: můžete o tom něco napsat?
Vnukem svatého krále Ludvíka (který sám utrpěl na své křížové výpravě; křížová výprava, co by už jen tomuto řekli odborníci, experti a znalci?) byl Filip Ohavný, který přivedl papeže Bonifáce VIII. svým ozbrojeným přepadením k infarktu a k smrti. To tak nemůžete brát. A sv. krále Ludvíka poddaní ani dnešní Francouzi nectili slovy Otec vlasti jako našeho dosud jen ctihodného vladaře. A co byste našla na biskupu Podlahovi?
Ad Ivka: O námitkách proti Karlu IV. jsem psal ve své nejnovější knize „Apologetická abeceda dějin Katolické církve“. Jinak na tomto diskusním fóru těžko mohu něco říct, protože debata o Karlu IV. 1) se netýká daného problému článku, 2) Karel IV. beatifikován není a nikdo v současnosti nevolá po otevření beatifikačního procesu, 3) nelze v krátkém diskusním příspěvku uvést na pravou míru všechny lži a nepřesnosti, které se o Karlu IV. šíří (i když měl nepopíratelně i své lidské chyby), chtělo by to delší studii;
Ad Lucie Cekotová: jakákoliv zmínka která dehonestuje v této diskuzi Sv.JPII, aniž by se zde kdokoliv ze zůčastněných tohoto Světce zastal mě bolí K.
Pane Králi, máte pravdu: Na Vaše přání je třeba uvést to nejzákladnější vůbec možné zastání, to nejhlubší ze všech, princip: Odvrhl tomismus (kterým se z nedávných papežů řídil třeba ctih. Lev XIII. nebo sv. Pius X.) a vyznával personalismus. Nic na tomto papeži nebylo zásadnějšího. Personalismus řídil jeho kroky. Získal si tím srdce opravdu velmi mnohých.
Neměla jsem snahu JPII dehonestovat a vaší bolesti je mi líto. Nicméně destrukce kanonizačního procesu je fakt, nikoli dehonestace: snížení počtu zázraků, zrušení funkce ďáblova advokáta… Jak jinak než destrukce to chcete nazvat?
Důsledkem byla exploze pochybných „světců“ (viz tento článek) a oslabení víry v neomylnost kanonizací, protože rostoucí počet věřících se zkrátka nemůže neptat, jak mohli být svatořečeni kandidáti velmi pochybných mravních kvalit. http://www.duseahvezdy.cz/2018/09/21/je-treba-vsechny-kanonizace-prijimat-jako-neomylne/#more-21293
Nevím, zda jenom trolíte, ale papež Wojtyla žádným světcem nebyl a není.
Celý život totiž bojoval proti katolíkům. Namátkou – mons. Lebefebvre.
Je to strašná apostaze cirkve, dnes už je snad všem jasné, že Bergoglio je nástroj ďábla. Pro mě bohužel neni svatý ani JPII, to je normálni podvod na katolíky, už vůbec ne Roncalli, a Montini je doslova odstrašující osoba. A teď se budou díky Bergogliovi blahořečit komunisté a teroristé. Na řadě je Chegevara, Fidel Castro a možná i nepřítel cirkve Stalin. Každy přece udělal něco dobrého pro lidi, svou zemi a dokonce pro svět!!
To je zajímavé! Můžete prosím napsat datumy blahořečení Vámi jmenovaných osob? Moc děkuji!
Montoneros byli Peronisté ne komunisté
V článku se to také jasně říká: „Byl komunistou ve všem kromě názvu a důrazně podporoval teroristickou organizaci „Montoneros“, levicově teroristickou odnož perónistického hnutí.“ Za komunistu přesvědčením, byť ne podle jména, článek označuje Angelelliho, nikoli Montoneros.