Protikatolický „hon na čarodějnice“ je celosvětový
Kardinál Barbarin
Kardinál Philippe Barbarin, lyonský arcibiskup a francouzský primas, byl začátkem března odsouzen na šest měsíců podmíněně za to, že v letech 2014 a 2015 nenahlásil „špatné zacházení, zanedbávání nebo sexuální zneužívání“ týkající se nezletilého do 15 let, třebaže k údajnému zločinu došlo v roce 1991, dávno předtím, než se stal arcibiskupem.
Trestní soud v Lyonu současně zprostil všech obvinění pět dalších obžalovaných, spolupracovníků nebo bývalých spolupracovníků diecéze. Barbarinovi advokáti oznámili, že se proti rozsudku odvolají, a sám kardinál nadále prohlašuje, že je nevinný.
Nápravný soud v Lyonu (ve Francii soudí závažné trestné činy vyšší soud již v první instanci, podobně jako v ČR) rozhodl: „Třebaže měl vzhledem ke své funkci přístup ke všem informacím i schopnost je analyzovat a účelně nahlásit, vědomě se rozhodl nesdělit je orgánům činným v trestním řízení, aby tak chránil instituci, k níž náleží.“
Kardinál Barbarin po vynesení rozsudku ve velmi krátkém vyjádření pro tisk oznámil své rozhodnutí předat papeži Františkovi svou rezignaci. „Rozhodnutí soudu beru na vědomí. Bez ohledu na svůj osobní osud znovu vyjadřuji soucit obětem a jejich rodinám. Rozhodl jsem se navštívit Svatého otce a předat mu svou rezignaci. Přijme mě v nejbližších dnech. Děkuji vám.“
Tato zpráva přišla dva týdny poté, co byl za sexuální zneužívání nezletilých odsouzen australský kardinál George Pell. Kritické hlasy Pellovo stíhání a odsouzení pranýřovaly jako protikatolický hon na čarodějnice podněcovaný médii a policií. Pell stejně jako Barbarin trvá na své nevině a proti rozsudku se odvolá.
Barbarin podal rezignaci již v roce 2016, několik měsíců poté, co vyšel na veřejnost případ P. Bernarda Preynata, kněze lyonské diecéze obviněného ze sexuálního zneužití devíti chlapců před více než 25 lety. Papež František ji tehdy odmítl a v rozhovoru s neoficiálním deníkem francouzského episkopátu La Croix řekl, že by to „nedávalo smysl“ a bylo by to „nemoudré“. „Uvidíme po skončení procesu. Teď by to však znamenalo přiznání viny,“ vysvětlil.
Přestože kardinál Barbarin fakticky dostal podmíněný trest odnětí svobody, soudní řízení tím určitě neskončilo. Pozoruhodné je, že státní zastupitelství obžalobu na Barbarina po prvním vyšetřování v roce 2016 stáhlo. Uvedlo, že není důvod se domnívat, že Barbarin jakkoli bránil výkonu spravedlnosti, a připomnělo, že v roce 2014, kdy se prelát o zneužívání dozvěděl, bylo neoznámení trestného činu z roku 1991 promlčeno. Tříletá promlčecí lhůta se od té doby změnila, ale ve francouzském právním řádu zásadně nelze přísnější trestní zákon použít retroaktivně.
Protože Preynatových devět údajných obětí nedosáhlo veřejného vyšetřování (sám Preynat bude za zločiny, jichž se měl dopustit před rokem 1991, teprve souzen), rozhodly se podat na Barbarina žalobu z vlastní iniciativy. V případě takovéhoto soukromého stíhání se vyšetřování neúčastní státní zástupce a údajné oběti musejí předložit důkazy, které jejich žalobu odůvodňují.
Tuto situaci při hlavním líčení v lednu potvrzovala skutečnost, že státní zastupitelství nežádalo pro kardinála peněžitý trest ani trest odnětí svobody a prostě konstatovalo, že se rozhodlo zůstat nestranné. „Veřejná žaloba soukromým žalujícím neoponuje ani se bez otázek nestaví na stranu obžalovaného,“ uvedla Charlotte Trabutová. Úkolem státního zastupitelství ve Francii je ochrana veřejného pořádku a zájmů společnosti. Jeho zdrženlivost v Barbarinově případě mnozí interpretovali jako známku toho, že kardinála nelze volat k odpovědnosti za skutky, k nimž došlo dávno předtím, než se v roce 2002 ujal biskupského úřadu v Lyonu, tím spíš když žádná z devíti obětí na kněze, jehož od roku 2015 veřejně obviňují, nikdy nepodala trestní oznámení.
Oběti dlouze vysvětlovaly, jak obtížné pro ně bylo mluvit o sexuálním zneužití, jež prožily, i ve vlastní rodině. Došlo k tomu v době, kdy chodili do skautu v jedné lyonské farnosti. P. Preynat byl v té době jejich skautským kaplanem. V té době se objevilo podezření proti němu a v roce 1991 tehdejší lyonský kardinál Albert Decourtray kněze poprvé na šest měsíců suspendoval a rozhodl o jeho přeložení do jiné oblasti. Preynat se tedy stěhoval do jiných farností, zejména proto, že na něj nebylo podáno žádné trestní oznámení a od roku 1991 nebyly žádné další případy sexuálního zneužití hlášeny.
Barbarin řekl v roce 2016 listu La Croix, že o Preynatovu případu poprvé slyšel přibližně v roce 2007-2008. „Sešel jsem se s ním a zeptal se ho, jestli od roku 1991 došlo k něčemu dalšímu.“ Preynat přísahal, že k ničemu, přičemž se ochotně přiznal ke zneužívání, jehož se dopustil před tímto datem. Barbarin tvrdí, že si ověřil, zda se neobjevily další stížnosti. Ve skutečnosti se poté, co aféra vyšla na veřejnost, vyskytla obvinění, která policie vyšetřovala, ale žádné z nich nebylo opodstatněné. Barbarin v roce 2016 rovněž řekl La Croix, že pokud soudní řízení proti Preynatovi nepovede k odsouzení, zahájí proti němu on sám kanonický proces a požádá Řím, aby netrval na promlčecí lhůtě předepsané kanonickým právem.
Vypadá tohle všechno jako zakrývání? Oba Barbarinovi předchůdci se rozhodli Preynata nesuspendovat ze dvou důvodů: ať správně či mylně, domnívali se, že se znovu neproviní, a nebylo podáno ani trestní oznámení, ani stížnost církevním orgánům. To neznamená, že neměli být obezřetnější, nicméně z Barbarina se stal evidentně svého druhu obětní beránek.
První formální obvinění se objevilo v červenci 2014, kdy Alexandre Dussot-Hezez, jedna z obětí, sdělil lyonské diecézi, co se mu stalo, neboť se dozvěděl, že Preynat je nejen dosud naživu, ale působí v jedné místní farnosti, kde je jeho úkolem výuka náboženství pro školní děti. Barbarin okamžitě napsal do Říma a obvinění ohlásil. Po odpovědi z Vatikánu byl Preynat v září 2015 suspendován, přestože ke zneužití došlo před 24 lety. Odpověď obsahovala i doporučení „zabránit veřejnému pohoršení“. Proti knězi bylo zahájeno občanskoprávní řízení.
Objevilo se devět dalších obětí – z nichž jedna později obvinění stáhla – a založily sdružení „La Parole libérée” („Osvobozené slovo“), které mělo za cíl dosáhnout Barbariova odsouzení. V dlouhém rozsudku, který se nakrátko objevil na internetu (nedal se však zkopírovat), se jasně uvádělo, že všech devět žalujících jednomyslně uznalo, že diecéze i sám kardinál brali jejich obvinění vážně a slovo obětí přijali bez otázek a soucitně.
François Devaux, údajná Preynatova oběť a předseda sdružení, nazval rozsudek trestního soudu v Lyonu prvním krokem k „prolomení systému“. Vyzval papeže Františka, aby z kněžského stavu propustil nejen pachatele, ale i ty, kdo jsou obviněni, že je kryli: „To je jediná nulová tolerance, která může existovat.“
Jakmile byla zpráva o odsouzení kardinála Barbarina zveřejněna, začal se francouzský sekularistický tisk předhánět v obviňování Církve. V hluboce protikatolickém a zednářském kontextu Francouzské republiky byla obvinění malého počtu provinilých kněží ze sexuálního obvinění i spravedlivé rozhořčení nad jejich krytím, k němuž skutečně došlo, použita k očerňování kléru jako takového i Církve jako instituce. To vede k jednostrannému obviňování Církve, přičemž podobným aférám ve státním školském systému se věnuje jen malá publicita a provinilí učitelé jsou jednoduše přeloženi do jiného vzdělávacího zařízení. Jedno neomlouvá druhé, nicméně média ve Francii se sexuálním zneužíváním nezletilých zacházejí pozoruhodně jednostranně.
Dalším problémem zasahování sekulární spravedlnosti do církevních záležitostí v Barbarinově případě je to, že se jednalo i o zpovědní tajemství. Preynat je rovněž dosud technicky vzato nevinný a stát ve spojení s těžkým mediálním nátlakem fakticky diktuje – nebo se o to alespoň snaží – kanonická opatření, která se lidské spravedlnosti vymykají.
Jeden z Barbarinových advokátů Jean-Félix Luciani po vynesení rozsudku řekl, že důvody soudu nejsou přesvědčivé. Dodal: „Pro soud bylo těžké odolat nátlaku dokumentárních snímků, filmu… To všechno vyvolává skutečné otázky týkající se úcty, kterou si spravedlnost zaslouží.“
Poslední týdny byly ve Francii bohaté na antiklerikální tlaky. Nejprve kniha Frédérika Martela In the Closet of the Vatican, která vyšla 20. února, vykreslila velkou část církevní hierarchie jako pokrytce, kteří jsou vinni buď zneužíváním, nebo jeho zakrýváním. Dva týdny před vynesením rozsudku nad Barbarinem začala kina v celé zemi promítat film o Preynatovi Grâce à Dieu („Bohu díky“, což netakticky pronesl Barbarin, když zjistil, že trestný čin porušení oznamovací povinnosti v Preynatově aféře je promlčen), který určitě nerespektoval presumpci neviny ani kardinála, ani obviněného kněze. Také francouzská státní televize odvysílala dokument o zneužívání mezi francouzskými řeholnicemi, rovněž založený na nepotvrzených zprávách a presumpci viny.
Ať je Barbarinova osobní odpovědnost jakákoli – popírá, že by chtěl zakrývat „strašlivé“ zneužívání, nikoli však to, že k němu došlo –, kombinované útoky proti Církvi vypadají jako promyšlená a koordinovaná ofenzíva. Kardinála Barbarina lze stěží označit za konzervativce, odvážně však bojoval proti stejnopohlavním „manželstvím“ a dokonce se zúčastnil veřejných protipotratových modliteb spolu s malou skupinou odpůrců potratů SOS Tout-petits vedenou prolife hrdinou doktorem Xavierem Dorem.
V tom je případ paradoxní. Mainstreamová média a oficiální školní osnovy neúnavně propagují kulturu smrti, genderovou ideologii a naprostou sexuální svobodu – a francouzský vrchní soud před několika měsíci dokonce omlouval migranta, který znásilnil patnáctiletou dívku, tím, že mu jeho bangladéšská kultura údajně bránila si uvědomit, že jeho oběť se sexem nesouhlasí. Nulová tolerance evidentně neplatí pro každého.
Jeanne Smits
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj
Zpráva ze zahraničí, které právě zuřící neférová štvanice na kardinála Duku a biskupa Kročila dodává na aktuálnosti…
Je velice zajímavé načasování, jak aféra kolem b. Kročila probíhá. 17.3.2019 byly na stránkách plzeňského biskupství zveřejněny změny v personálním obsazení farností (jedna „aktualita“ stará téměř 3 měsíce), což je velice neobvyklé a zveřejňuje se pouze v aktech kurie. 21.3.2019 první zprávy na seznam.cz, které vyznívají tak, že b. Kročil nezasáhl proti knězi, který dle seznamu zneužíval (presumpce neviny asi nic neznamená) a jediný b. Holub koná. B. Holub však vždy zdůrazňuje, že o této kauze věděl pouze okrajově a vše předal kardinálovi. Nikde se však už neuvádí, že o tom věděl od roku 2014, tedy o rok déle než b. Kročil a že jako generální sekretář měl možnost toto téma předložit k projednání ČBK. Že by reakce na článek b. Kročila o genderu?
Domnívám se, že za celou kausou je právě BP Holub, jenž se cítil BP Krocilem ohrožen ve svém „naroku“ na Svatovojtessky stolec v Praze.
Celá série reportáži (včetně bláznivé slečny Panske) je těžce nafouknuta a zvelicuje něco, co opravdu nebylo onomu knezi prokázáno.
Mediální hyeny potřebuji poškodit lehce konservativniho BP Krocila a kardinála Duku.
Protikatolický „hon na čarodějnice“ je celosvětový. Proč je celosvětový? Protože se Církev omlouvá. To je základní a první strašlivá chyba, která pak nese mnohé tragické důsledky. Církev je svatá, nehreší a hřešit ani nemůže. Pokud někdo z katolíků hřeší, není to vina Církve, ale jeho, že jednal proti(!) Církvi. A navíc: Pokud některý katolík údajně hřeší, Církev sama má všechny prostředky ke zjištění jak této viny, tak viny světských soudů, spočívající v tom, že do tohoto zjišťování neoprávněně zasahují. Čili vada je v deformaci vztahu státu a Církve: že mnozí církevní představení tuto deformaci hříšně(zaviněně?) akceptovali.
přesně tak,moc se světa bojíme
Dobrý den, tohle bych viděla trochu jinak. Myslím, že nejde ani tak o to, že některý katolík hřeší (v takovém případě by měla nastupovat spíš zpověď než nějaké vyšetřování), ale že současně porušuje zákony. Když jde o zákony dané země, tak nevidím důvod, proč by jejich porušení měla vyšetřovat Církev namísto policie nebo proč by se na duchovní osoby měla vztahovat nějaká beztrestnost ve vztahu ke světským zákonům (připadá mi, že v USA právě tohle vedlo k tutlání zneužívání).
Je nepřípustné, aby měla světská moc jakákoliv práva ve věci duchovních osob. Církev je nad státem.
Církev je nad státem – ale co to znamená? Že duchovní nemusí dodržovat zákony dané země? Buď jsou zákony nelegitimní (totalitní režim), anebo by měly platit pro všechny. Opravdu nevidím důvod, proč by někdo měl dostat mírnější nebo žádný trest za stejný zločin jen proto, že jde o duchovního.
Jen bych si dovolil podotknout, že legitimita zákonů (v pozitivním i negativním smyslu) se neodvíjí od toho, zda je vyhlásil tzv. totalitní režim nebo tzv. demokratický stát.
A duchovní je nad laiky, takže duchovní se vůči laikům nemůže NIKDY provinit, jen laici vůči duchovním … pochopil jsem Vaši logiku správně? 🙂
To jsou právě dvě velmi odlišné věci. Zneužívání nezletilých je trestný čin, znásilnění zrovna tak. Pokud se něčeho takového dopustí kněz, není jistě důvod, proč by měl být beztrestný, když už neplatí to, o čem píše dr. Malý (že duchovní osoby historicky soudily soudy Církve a bylo to tak v pořádku). Jenomže pokud nejde o nezletilé a nejednalo se o znásilnění, z hlediska státu to není zločin; těžký hřích ovšem určitě ano. Pokud to zločin je, je třeba prokázat a) že k němu skutečně došlo, b) že ho spáchal konkrétní pachatel. V mnoha dnes medializovaných případech není splněno ani jedno. Když se po pětadvaceti letech ozve údajná oběť, která v té době nebyla nezletilá, za dotyčným knězem dobrovolně docházela rok a půl a jediným důkazem je její tvrzení, je tu minimálně prostor pro pochybnosti. V právním státě pak platí „in dubio pro reo“ – tím spíš by to mělo platit v Církvi.
Paní Tejklová i paní Cekotová akceptují současný pořádek ve vztahu Církve a státu. V tomto pořádku nechť plavou, nikam nedoplavou. Princip je v tom, že tento pořádek je vadný. Protože mylný. Správný pořádek nastínil Bonifác VIII. bullou Unam sanctam, ovšem zaplatil za to životem a zbabělí následníci bullu odvolali. Což trvá doposud a „zneužívání“ je jen jednou z mnoha manifestací tohoto odvolání. A za současného, ba stále horšícího se pořádku nutně bude stále hůř. Neboť základ je vadný a obě kolegyně mohou vymýšlet co chějí, nic nevymyslí: bude stále hůř. Ještě upřesnění těch omluv Církve. Zločin(ec) je proti Círvi a jím poškozená, trpící Církev se ještě omlouvá. Směšné, hloupé.
Tak teď už to konečně chápu! Kněz si prostě s farníky může dělat co chce, pokud mu to kodex kanonického práva nezakazuje (některé věci v něm nejsou vůbec řešeny, třeba kultická prostituce nebo třeba placení prostitutů) a dokud mu to osobně biskup nezakáže! Pochopil jsem to dobře? Nebo je problém v tom, že ten kanonický trest 6 měsíců suspendace a přeložení jinam za to užití si s těmi 9 chlapečky je na Vás příliš přísný?
V principu jde o to, že právní stát není ve vzduchoprázdnu nějaké nezúčastněné, ideální spravedlnosti. Nebo přesněji: podřízen stvořenému světu a Božím zákonům.
Ale taky si nedovedu představit, že by se ve Francii nějakou cestou doslova vyzývavě nezávislou na sekulárním, všemocném státě dospělo v tomto případě k tomu, že si nikdo na nic nestěžuje, tedy se nic nestalo, a i kdyby se stalo, bylo by to už promlčené. Tím by se z pouhého zamlčujícího kardinála zlé, středověké Církve stal ještě někdo mnohem horší s beztrestností jištěnou touto hroznou Církví.
Otázka je co bude dál. V článku opět padlo zpovědní tajemství, to je dnes takový předkrm. V dalším kroku může tento právní stát přestoupit od pohlaví ke genderu a odtud k církevnímu dilematu mezi svěcením žen nebo odchodem ze země…
Zdravím. Nejsem právník. Zná právo v oblasti sexuálního zneužívání, popř. „hypotetického sexuální zneužívání“:) pojem p r o m l č e n í?
Já jako „čtenář detektivek“:)))
jaksi tuším, že existují promlčitelné a nepromlčitelné trestné činy….
Např. válečné zločiny jsou nepromlčitelné.
Když se někdo dozví z tisku, že dotyčnou „hypotetický farář“ „zneužíval“(no posadil si ji na kolena a dal jí pusu a ona byle ještě „pod zákonem, nebylo ji ještě 15“) před cca 50 lety (a je mu dnes něco kolem 80-90 let), lze tohle vůbec soudit? Pokud by něco takového bylo, neměl to „napráskat“ tehdy?:)) (mluvím např. o „Západním Německu“:).(?).
Černý humor
Pax
Jan
Zdravím, v ČR se promlčují všechny trestné činy s výjimkou několika TČ na ochranu státu a TČ proti lidskosti a některé TČ spáchané za komunismu (ust. § 35 trestního zákoníku). Promlčecí doba se zjistí podle nejvyšší sazby, kterou TZ stanoví za spáchané TČ. Pokud se jedná o TČ spáchané duchovním v sexuální oblasti, o kterých je nyní řeč (na dítěti pod 15 let), je nutné si uvědomit, že se nejedená o TČ znásilnění (§ 185 TZ), protože při spáchání tohoto TČ musí být použito násilí, nebo pohrůžka násilí, nebo jiné těžké újmy! V úvahu připadá TČ sexuální nátlak (§ 186 odst. 2 TZ), a TČ pohlavního zneužití (§187 odst. 1,2 TZ) + (TČ dle § 201). Z těchto TČ, lze nejvyšší trest lze uložit za pohlavní zneužití dítěte mladší 15 let (když pachatel zneužívá svého postavení – např. je kněz), za který hrozí 10 let odnětí svobody. Promlčecí doba je u tohoto TČ 15 let (§ 34 odst. 1 písm. b) TZ) a běží od plnoletosti poškozeného (§ 34 odst. 3 písm. c) TZ). Jinými slovy, když někdo spáchá tyto trestné činy na dítěti mladším patnácti let, např. je mu 13, tak se TČ promlčí za 20 let od spáchání TČ. Pokud by však kněz „zneužil“ osobu nad 15 let, připadá v úvahu pouze sexuální nátlak (§ 186 odst. 2 TZ), za který lze uložit trest až 4 roky. Ten se promlčuje za 5 let od plnoletosti poškozeného.
Je to pravda a logické.
jenom jestli ten důvod není v indultu v ČBD
Při čtení „Omluvy“ jsem se musel štípnout, zda bdím nebo sním. 🙁
Právě takový postoj, jako je Váš, dává predátorům prostor k jejich jednání – vědí, že díky této mentalitě mají o několik více ochranných bariér, než jiní lidé (občané daného státu).
Ten dotyčný je v podezření, že zneužil (to je výrazně horší, než „pouhé“ znásilnění) 9 dětí – a celý problém se postaví na rozměru promlčení – což mentálně „krásně“ ukazuje právě ta reakce „Bohu díky“.
Církev o jeho jednání věděla – a taky ho „potrestala“ – dostal 6 měsíců suspendace a pak byl poslán do jiné farnosti – panečku, to je ale pořádný trest za zneužití 9 dětí! A mimochodem – pokud byl takto potrestán, pak je jasné, že ho Církev (jeho biskup) považoval za vinného – nebo snad trestali ad hoc někoho nevinného?!
Takže za zneužití (bojím se, že minimálně) 9 dětí si to Církev vyřešila po svém – no a těch, kterých se to týká (ti zneužití) a společnosti, ve které žijí – se to poněkud nezdá – mě se to taky poněkud více nezdá …
Dotyčný kněz prozatím nebyl nejen odsouzen, ale ani souzen. Dle zásad právního státu je na něj tedy třeba pohlížet jako na nevinného (třebaže se zřejmě svým představeným přiznal a ani kard. Barbarin nezpochybňuje, že k činu došlo). A ano, bohužel atmosféra je dnes taková, že se i v Církvi najdou lidé, kteří raději potrestají nevinného, než by riskovali mediální lynč, že nejsou dostatečně proaktivní a jejich „zero tolerance“ není dostatečně „zero“. Holt když se kácí les, lítají třísky, a zničenou pověst kněží, kteří se ničím neprovinili, nikdo neřeší.
V minulosti v mnoha zemích platilo – ještě i u nás za Rakouska – že Církev má své soudy, příslušníci duchovního stavu podléhají jim a nikoli světským soudům, podobně jako vojáci a policisté vojenským soudům. Ty potom rozhodovaly, jestli viníka předat světské moci k potrestání nebo se spokojit s tím, že dotyčný provinilec bude suspendován či exkomunikován a bude mu uložen pobyt v klášteře jako ve vězení. Jsem přesvědčen, že Církev má na to právo. Pokud tomu tak ale v sekulárním státě není, tak samozřejmě mají církevní orgány při těchto kriminálních kauzách á la zneužívání spolupracovat se světskými orgány činnými v trestním řízení.
A ještě poznámka ad J. Klecanda: Máte pravdu ve svém rozhořčení nad tím, jak jednalo lyonské arcibiskupství s provinilým knězem, jenže obsahem článku je něco jiného, totiž to, že nakonec učinili obětního beránka z kard. Barbarina, který se stal arcibiskupem dávno po tom všem a přišel k tomu jako slepý k houslím. Tady jde o to, že ti, kdo jsou vinni, unikají bez trestu, zatímco nevinní jsou trestáni (Pell, Barbarin). D
Souhlas, ale s tím, že není správné (ve správném vztahu Církve a státu) předávat zločince světské vrchnosti k potrestání. Trestat má Církev sama. (Tak ani předání zločince Husa k upálení nebylo správné, byl to kněz a svatská vrchnost nemá právo na něj vztáhnout ruku – měl být Církví izolován, třeba doživotně.)
Ono ale exkomunikací jaksi přestal do Církve patřit, ta na nějž tímto ztratila „nárok“.
Já jen nechápu, proč se tady z hlediska sekulárního práva mluví o p. Preynatovi jako o někom, kdo jevinen, když o jeho vině žádný obecný soud nerozhodl a vzhledem k faktu promlčení ani nerozhodne. Vinu je třeba prokázat, což v daném případě nelze, protože řízení už nelze obnovit. Pak nechápu, za co měl být před jakoukoliv světskou vrchností odpovědný příslušný biskup. Pokud byl p. Preynat uznán vinným kanonickým soudem, je to vnitřní záležitostí církve a nelze snad tím operovat před soudem světským?
To, co se děje teď v naši zemi kolem údajného znásilňování oné paní H, to je ukázka mafiánskeho útoku na cirkev jako takovou. A nejhůř z toho ční biskup Holub, který to všechno svádli jako jeho guru Bergoglio na klerikalismusn( viz poslední KT), z čehož se mi udělalo špatně. Znám osobně pana faráře V. Z. právě z Počátek a Žirovnice a můžu na své svědomí prohlásit, že nikdy si nezadal s dívkami či mladými ženami, ale ony dělaly jako zkažené, jen aby byly v jeho společnosti. Klackem odhánět. Ona žena je naprostá lhářka a podvodnice a klidně vykládá, jak za ním chodila na faru, no to samo o sobě je dost nesmysl, protože v té době byl už na faře v Počátkach. Divné je i to, jak vykládá o erotických hrátkách ve zpovědnici. Jen neznalý člověk neví, jak vypadá zpovědnice,že není možné, aby na ní kamsi sahal a jezdil jí jazykem v uchu!! Prostě satanistka a lhářka.
To je od vás hezké, že uvádíte důvody na obhajobu toho kněze, ale měla byste to nechat zaprotokolovat na biskupství. Mám svůj zdroj informací, dle kterého +Kročil dotyčného „suspendoval“ způsobem, který je neplatný; zřejmě se chtěl zalíbit novinářům.
Mně by zejména zajímal psychologický a příp. psychiatrický profil té osoby H. V tom dokumentu byla značně vykroucená, proto se ptám proč. Panská má jasno, ale já ne. Téct nervy jí mohly z různých příčin. Těžko si udělat obrázek z jednostranné reportáže, ještě když jde o Slonkovou, když neznáme celý spis. Ale účelovost celého hubmugu je jasná: Holub má vysoké aspirace a Rob by mohl narežírovat nový trhák: „Mladý arcibiskup“.
Takže dotyčný kněz V.Z. přitahoval zkažené dívky a mladé ženy jako med vosy? Jinak to už psal pan Contras – moc Vás prosím, ihned nechte své svědectví zaprotokolovat, případně s ním kontaktujte ty prolhané novinářské žumpy, aby bylo všem jasné, jak si vymýšlejí! Moc děkuji!!
ad „Jen neznalý člověk neví, jak vypadá zpovědnice,že není možné, aby na ní kamsi sahal …“: toto možná platilo dříve, ale dnes už, bohužel, obecně neplatí. Dnes právě naopak znalý člověk ví, že spousta moderních zpovědnic (resp. „zpovědních místností“) nejenže nerespektuje požadavek na oddělení penitenta mřížkou, ale je uspořádána tak, že teoreticky umožňuje vykonat hypotetický sexuální akt i vleže (např. místnost tzv. stálé zpovědní služby v Brně).
Tímto se nijak nevyjadřuji ke konkrétnímu případu faráře, o kterém mluvíte, situaci v jeho farnostech neznám. Chci jen upozornit, že tak, jak se v moderní církvi často chápe svatá zpověď (resp. po novu svátost smíření) spíše jako nějaká psychoanalytická seance s cílem vyléčit skrupulanty z jejich chorobných představ o hříchu, tak se i odpovídajícím způsobem zaměnily staré „předkoncilní“ zpovědnice s mřížkami a klekátky za „zpovědní místnosti“ s židličkami, křesílky a stolečky, kde fyzický kontakt, a to i zcela diskrétní, možný je.
Milý pane Michald, pokud vím, bavíme se o letech cca 1990, zpovědnice v Žirovnici byly v té době, pokud mi moje paměť sahá, přesně ty, které byly vzájemně pro kněze a dotyčné osoby nedostupné, před koncilní. Ta bláznivá paní H prostě lže. A pan farář V.Z. byl za bolševika ostouzen a pomlouván. A to je opět nyní stejně. Kam jsme se posunuli díky liberalismu? Do stejných kolejí jako za totáče. Jen si hrajeme na demokracii. A takoví zbabělci jako Holub a Kročil raději odvolávají kněze, své spolubratry, než aby se za ně postavili a oni nastavili svoji tvář. Obzvlášť Holub je velké zklamání. Nedá se nic dělat, i oni jsou jen lidé. Zajímavé je, že nikomu nevadí Bezák, který pro svoje homosexuální postoje byl odvolán.
Situaci vidím podobně jako Vy. Znovu opakuji, že jsem se svojí poznámkou nechtěl nijak vyjadřovat ke konkrétnímu případu, jen jsem chtěl upozornit, jak si pokoncilní církev svými „pastoračními“ novotami zadělává na problémy. Např. kněží, zpovídající ve zmíněných „zpovědních místnostech“ jsou proti křivým obviněním prakticky bezbranní a jako takoví tedy i snadno vydíratelní.
Mohlo se stát, že kněz pochybyl, stal se vlažnějším a tím snáz podlehl svodům ďábla a těla. Ale v hříchu nesetrval jako mnozí jiní, kteří tvrdí, že hřích nemají. Jistě se kál a přinášel Bohu skryté oběti za svůj hřích. Nemá tedy jako kající hříšník i on právo na odpuštění? Ježíš mu už dávno odpustil….
Ve Francii byl před dvěma lety zavražděn kněz přímo při mši svaté, nyní se tam množí útoky na sakrální objekty, často rituálně prováděné (pošlapané konsekrované hostie apod.). Vše je součástí celosvětového cíleného útoku ve Církev, především na kněze a postvátné kněžství jako takové. Sám „papež“ na kněze nenápadně útočí, pranýřuje „klerikalismus“ jako příčinu zneužívání (nikoli hřích proti 6. přikázání) a připravuje synodu, kde chystá zrušit celibát. K tomu jsou potřeba „důkazy“ nefungování celibátu, média k tomu ochotně asistují a vytahují a nafukují ony zaručené případy – nepochybuji o tom, že mnoho z oněch „obětí“ je velmi dobře zaplaceno. A bude ještě hůř – vše je předpovězeno v Písmu svatém.
„Zůstaňte zde a bděte se mnou a modlete se“ – to řekl P.Ježíš před svými pašijemi, teď nastává čas pašijí pro Církev.
Ústup od aktivismu a návrat ke svatostánkům – to je nejlepší cesta – především pro Kristovy kněze – v dnešní době. Viz. kniha IN SINU JESU.
Konkrétní příklady útoku na Církev – viz. zde : https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=profanace-v-cele-evrope