Případ Zanchetta: rána pověsti papeže jako reformátora

Začátkem ledna Vatikán přiznal, že jistý argentinský biskup pracující ve Vatikánu čelí obviněním ze sexuálního zneužívání. Americká média případu vcelku pochopitelně nevěnovala velkou pozornost: šlo jen o další z dlouhé řady stížností na duchovní osoby, tentokrát na biskupa, jehož jméno (Gustavo Oscar Zanchetta) bylo americkým čtenářům neznámé. Novináři, kteří se na případ podívali jen o trochu podrobněji, však poznali bombu, pro pověst papeže Františka jako reformátora potenciálně smrtící úder.

Stručná fakta: v červenci 2013 papež František Zanchettu jmenoval biskupem v Oranu. Zanchetta, který byl předtím jako zaměstnanec argentinské biskupské konference podřízeným budoucího pontifika, se stal jedním z prvních biskupů jmenovaných novým papežem. Už čtyři roky nato však ve věku pouhých 53 let náhle rezignoval a bez varování odjel z města. Svůj odjezd v té době vysvětloval zdravotními důvody. Dnes vatikánští představitelé říkají, že odstoupil z administrativních důvodů: měl problematické vztahy s kněžími své diecéze. Po několika měsících, kdy nezastával žádný úřad (a neprojevoval žádné známky špatného zdraví), mu papež František svěřil významný post ve Vatikánu, na Správě majetku Apoštolského stolce (APSA), která se stará o investice Vatikánu a jeho obrovský nemovitý majetek.

Koncem prosince 2018 – přesněji na Boží hod – argentinský list El Tribuno odhalil, že biskup Zanchetta je obviňován ze sexuálního zneužívání seminaristů. Vatikán tvrdí, že obvinění se objevila teprve nedávno a s jeho rezignací na úřad biskupa oranské diecéze nemají co dělat. El Tribuno nesouhlasí a uvádí, že obvinění sahají do roku 2015 a byla příčinou jeho odchodu. Čtenáři nechť se rozhodnou sami, které z obou tvrzení je věrohodnější.

Proč je tedy případ Zanchetta tak významný?

Jeho důležitost poprvé vysvětloval John Allen v listě Crux, který poznamenal, že pro papeže Františka je trapný ze dvou důvodů. Za prvé v době, kdy se Vatikán připravuje na únorové jednání o sexuálním zneužívání, jde o další případ, kdy sám papež chránil – a ve skutečnosti povýšil – preláta s pochybnou minulostí. Za druhé konkrétní post, který Zanchetta dostal na Správě majetku Apoštolského stolce v Římě, znamenal, že argentinský biskup zastává úřad v samotném centru diskusí o finanční zodpovědnosti. Jak vážně to papež může myslet s finančními reformami, jestliže zařídil problematickému prelátovi teplé místečko vysoce postaveného pracovníka úřadu kritizovaného za nevýhodné protekční transakce, smlouvy uzavírané bez výběrových řízení, podhodnocování aktiv a odpor vůči nezávislým auditům?

Sandro Magister, ostřílený pozorovatel Vatikánu pro list L’Espresso, dovedl tuto analýzu ještě o krok dále. Jestliže byl Zanchetta přinucen k rezignaci kvůli nedostatkům v řízení, ptal se Magister, proč dostal administrativní post na Správě majetku Apoštolského stolce? Proč v úřadu, který se zabývá finančními záležitostmi, jestliže v účetnictví oranské diecéze byl nepořádek? Co konkrétně v APSA dělal na pozici „poradce“, která před jeho jmenováním neexistovala?

Magister rovněž zkoumal obvinění ze zneužívání seminaristů a tázal se, zda o nich papež František v roce 2017, kdy biskup rezignoval, věděl a rozhodl se je ignorovat – stejně jako několik let předtím odmítl obvinění chilského biskupa Juana Barrose a stejně jako podle arcibiskupa Vigana ignoroval stížnosti na tehdejšího kardinála Theodora McCarricka.

I kdyby nebylo Viganova svědectví a i kdyby nebylo precedentu biskupa Barrose, je nepopiratelnou pravdou, že v tomto případě papež František jmenoval do velmi významné pozice biskupa s problematickou minulostí. Tento fakt by byl sám o sobě šokující i v případě, že by šlo o papežův bezprecedentní krok. Tak to ale není.

Kromě APSA je pro jakékoli úsilí o finanční reformu nejdůležitější vatikánskou institucí Institut pro náboženská díla (IOR), obecně známý jako Vatikánská banka. V roce 2013 papež František jmenoval prelátem IOR Mons. Battistu Riccu. Několik let předtím si Mons. Ricca podle dostupných zpráv na místo, kam byl přidělen jako diplomat Vatikánu, vzal s sebou homosexuálního přítele. Na otázku po jeho minulosti papež František poskytl proslavenou řečnickou odpověď: „Kdo jsem, abych soudil?“ Mons. Ricca je na svém místě v IOR dosud.

Jak biskup Zanchetta, tak Mons. Ricca byli obviněni ze zneužívání svých úřadů a sexuálních prohřešků. Přesto jim papež František našel práci ve Vatikánu, a to ne ledajakou, nýbrž na místech, kde odpovídají za zjišťování pochybení jiných pracovníků Církve.

Řeknu to jasně: Oba byli zřejmými potenciálními terči vydírání. A dostali pozice, které jim mohly poskytovat příležitosti k vydírání jiných.

Případ Zanchetta dokazuje, že papež František nadále chrání své přátele a spojence bez ohledu na své údajné odhodlání volat viníky k odpovědnosti. I jen tento jediný příklad ilustruje, že ve skutečnosti od Františkova zvolení se Vatikán posunuje směrem zpět na dvou klíčových frontách: v boji proti sexuálnímu zneužívání a v úsilí o finanční transparentnost. Za tohoto pontifikátu je věc reforem mrtvá, pokud nezačne u samotného papeže.

Phil Lawler

Překlad Lucie Cekotová

Brněnské Kartuziánské nakladatelství na jaře vydá Lawlerovu knihu Ztracený pastýř.

https://www.lifesitenews.com/opinion/pope-francis-commitment-to-sex-abuse-reform-is-nonexistent-heres-proof

https://www.catholicculture.org/commentary/otn.cfm?id=1320

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *