Přeje si Bůh „pluralitu a rozdílnost náboženství“?

Teze:
Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti.

„Dokument o lidském bratrství“, který podepsal papež František a vrchní imám z al-Azhar Amhed al-Tajíb v Abú Dhábí 4. 2. 2019 (https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28926)

Antiteze:

Lidská srdce nebyla snad ještě nikdy tak jako dnes naplněna živou touhou posílit a rozšířit ke společnému dobru lidské společnosti bratrské svazky, jimiž jsme navzájem spojeni v důsledku společného původu a téže přirozenosti. Národy totiž dosud nepožívají plně darů míru. Naopak, tu a tam vyvolávají staré a nové protiklady občanské války a vzpoury. Poněvadž pak mnohé spory, které ohrožují blaho a pokoj národů, nemohou býti ve většině případů urovnány jinak než svornou a cílevědomou spoluprací vlád zúčastněných států, je pochopitelné, že široké kruhy usilují o těsné spojení mezi národy, opírající se o bratrství a dnes už o všeobecně uznávanou jednotu lidského pokolení.

Mnozí se snaží uskutečnit tuto jednotu, i pokud jde o novozákonní řád, stanovený od našeho Pána Ježíše Krista. Vycházejí z předpokladu, že tak zvaný nenáboženský člověk je zjev výjimečný, a na tom, jak se zdá, zakládají naději, že národy s různými náboženskými názory se bez obtíží shodnou ve vyznávání několika málo nauk jako na společné základně náboženského života. Za tím účelem pořádají kongresy, shromáždění, konference a zvou na ně bez výběru osoby z nejširších kruhů k diskusi: pohany všech odstínů, křesťany a dokonce i nešťastné odpadlíky a zatvrzelé popěrače božství Ježíše Krista a jeho božského poslání.

Katolíci rozhodně nemohou schvalovat takové pokusy, které vycházejí z bludné nauky, podle níž všechna náboženství jsou více méně stejně chvályhodná a dobrá, poněvadž prý jen různými způsoby vyjadřují všem společné cítění, které nás povznáší k Bohu a vede k uznání jeho nejvyšší svrchovanosti.

Přívrženci takové teorie však nejsou jen obětí klamu a omylu, ale odmítají také pravé náboženství, falšují jeho pojem a propadají bezděčně naturalismu a atheismu. Z toho zřejmě vyplývá, že všichni, kteří takové teorie a pokusy bezvýhradně schvalují, zříkají se zcela náboženství Bohem zjeveného.

Pius XI., Mortalium animos (http://www.ikatolici.cz/mortalium-animos/;

zdůraznění Rorate Caeli)

Zdroj:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2019/02/no-francis-god-did-not-will-plurality.html

30 Responses to Přeje si Bůh „pluralitu a rozdílnost náboženství“?

  1. Jan Krásenský napsal:

    „Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti.“ Což zní zvláštně z úst člověka, který je „náměstkem“ Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Máme pastýře, který otevírá brány ovčince vlkům. A stádo je zmatené.

  2. Dr. Radomír Malý napsal:

    A teď uvažuji z pozice statistického katolíka, nepříliš obeznámeného s teologií a se zjevenou naukou: Jakou tezi z těchto dvou navzájem si kategoricky odporujících si má vybrat? Která je pravdivá? Jak se v tom má vyznat?
    Opravdu tragické. Propadne relativistické skepsi a náboženské vlažnosti, když mu samotná nejvyšší autorita dává najevo, že objektivní nadčasová pravda, na kterou vždy v Církvi spoléhal, neexistuje. Pozvolna přestává praktikovat a dbát na Desatero. Tak začala před cca 50 lety apostaze v Holandsku a v jiných západních zemích.
    Ale zmateni jsou i ti katolíci, kteří potřebné vzdělání ve víře mají. Dostávají se do psychologického traumatu: Ano, Pius XI. v MA má pravdu, teze papeže Františka je s tím v rozporu, ale na druhé straně je to papež – a kdo jsem já, abych jej kritizoval? A hned zajásají, když objeví někde dnes aktuální žvást o „živém magisteriu“, které se z pastoračních důvodů může různě ohýbat, a prý stojí nad věčným a neomylným magisteriem. Samozřejmě je to hereze, jenže tomu katolíkovi, jenž chce na jedné straně být pravověrným, ale na druhé straně je pro něho silné kafe, že papež může hlásat i heterodoxní názory, to vnitřně pomůže. Ano, pomůže na cestě k odpadu od pravé víry Kristovy.

    • matěj napsal:

      Já jsem jistě z těch, co potřebné vzdělání postrádají: mohli v dějinách existovat lidé, kteří bez vlastní viny nebyli obeznámeni s pravou vírou Kristovou? Mohli být někteří z těchto lidí obeznámeni s nějakou jinou vírou? Jak přesně to funguje s Boží moudrostí a vůli v takových případech? Věří správný katolík, že takové Bůh bez jejich zavinění ponechal v omylu bez jakékoli možnosti nalezení správné cesty, nebo si lze myslet, že pokud se upřímně drželi víry předků, šli po správné cestě, kterou jim pro jejich situaci určil Bůh? Pochopitelně, katolík na výběr nemá, nemůže svévolně opustit pravou víru Kristovu a jít po nějaké jiné cestě, ale nic takového přece ani současný papež netvrdí.

      Celý ten dokument jsou jen taková slůvka, která lze interpretovat lecjak (jedině tedy ten chybný přechodník hned zkraje nelze vysvětlit nijak). Pokud vezmu kontext uvedeného citátu, lze snad tvrdit, že svoboda myšlení, a tedy i možnost držení mylného vyznání, není výrazem moudrosti božské vůle? Přece pokud např. tvrdím, že Bůh stvořil člověka, který je schopen se rozhodnout pro hřích, jistě tím nijak netvrdím, že rozhodnout se pro hřích je správné, případně že je vlastně jedno, jestli se rozhodnu hřešit, nebo nehřešit.

      • Dr. Radomír Malý napsal:

        Ad Matěj: Vaši otázku už Církev dávno vyřešila. Nezaviněná nevědomost jistěže omlouvá, i mohamedán, buddhista, animista či ateista může být spasen, když bez vlastní viny nepoznal Krista, ale bude spasen nikoli na základě svého falešného náboženství nebo falešného světonázoru, nikoli proto, že je mohamedánem, buddhistou atd., ale přesto, navzdory tomu, že jím je.

        Bude spasen na základě toho, jak plnil přirozený mravní zákon, který Bůh vložil do svědomí každého člověka a jenž samozřejmě – jak učil už sv. Tomáš Akvinský – má svůj pozitivní odraz i ve falešných náboženstvích, ale nikoli proto, že byl „dobrým věřícím“ své falešné víry. Konkrétně tedy: mohamedán může být spasen na základě toho, jestli se choval k bližním ohleduplně a slušně, nikoli na základě toho, že „věrně“ podle koránu a životního vzoru Mohamedova vraždil „nevěřící psy“ (to mu bude jedině ke škodě, cestou do pekla, neboť přirozený mravní zákon zakazuje zabíjet nevinné – a od toho nedispenzuje ani výmluva, že poslouchal příkazy koránu). Taktéž buddhista nebude spasen na základě toho, jak daleko dospěl ve své snaze dosáhnout stavu nirvány, tj. nicoty, ale na základě toho, jak se choval k druhým lidem kolem sebe, atd.

        A ještě další důležitý aspekt: Ježíš Kristus prohlašuje, že pouze On je Cesta, Pravda a Život a v závěru Markova evangelia stojí dokonce silná slova, že kdo v něho neuvěří, bude zavržen. I ty vyznavače jiných náboženství, pokud budou spaseni, spasí tedy Kristus a potažmo trojjediný Bůh, nikoli Mohamed, Buddha, Konfucius apod. Bůh nepochybně může příslušníkům jiných náboženství ve stavu nezaviněné nevědomosti dát milost poznání Krista-Spasitele, aby oni mohli zaujmout k němu postoj přijetí vírou, čili křtem touhy.

        Falešná náboženství jsou ale důsledkem dědičného hříchu, „zatemnění rozumu“, jak o tom píše sv. Pavel v listě Římanům v 1. kapitole, nikoli „dílem Boží moudrosti“, jak stojí v dohodě z Abú Dabí.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ještě doplnění k mému předchozímu příspěvku: poslední věta v předposledním odstavci správně měla znít: „Bůh nepochybně může příslušníkům jiných náboženství ve stavu nezaviněné nevědomosti dát v posledních vteřinách života milost poznání Krista-Spasitele, aby oni mohli zaujmout k němu postoj přijetí vírou, čili křtem touhy.“

  3. Jan Krásenský napsal:

    V celém textu je jen jediná zmínka o pravdě a to speciálně o „náboženské pravdě“. Zajímavé. Ježíš o sobě: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) Láska, milosrdenství, naděje i víra mají hodnotu pouze tehdy, jsou-li pravdivé. Stejně tak porozumění, spolupráce, pokoj i mír. Máme pouze jedinou svobodu – můžeme se rozhodnout mezi dobrem a zlem. Doporučuji celou kapitolu 14 Evangelia svatého Jana.

  4. Renda napsal:

    To je právě argument věřících. Církev je živé společenství , Duch svatý ji vede , papeže vybral Ježíš jako Petra. Jste papezstejsi jako papež. Neuznáváte závěry DVK. Když se jich člověk zeptá , zda četli Sacrosanctum concilium…dejte pokoj s tou latinou , co furt s ní máte.

  5. Renda napsal:

    Mám nedobrou zkušenost s koncilnimi konzervami typu MKH . Přiznávají krizi , papež za nic nemůže , koncil byl ok , jen ho zneužili , bylo potřeba se bolestně otevřít , aby se církev očištila , koncil byl nutností. A to nejsou modernisté , zde o lidi zbožné , mariánsky orientované.

  6. HH napsal:

    Čteme Bibli, tam to všechno je :-)

    Žádné „náboženství“ samo o sobě nás nespasí. Spásy dosáhneme jen vírou v Ježíše Krista (Ř 10, 9; Ef 2, 8). Z tohoto pohledu jsou všechna náboženství stejně dobrá i stejně špatná, pokud zůstávají u vnějších projevů a dodržování pravidel, ale nevycházejí z víry v Ježíše. Jen Ježíš je cesta, pravda a život (J 14, 6) a v nikom jiném není spásy (Sk 4, 11-12). Těžko měl Stvořitel zájem o náboženský pluralismus, když jako první přikázání Desatera je „nebudeš mít jiné bohy mimo mě“ (Ex 20, 1-3). Stejně tak mnohost jazyků není původním záměrem Stvořitele, ale jeho opatřením proti lidské pýše (Gn 11).

    Něco jiného ovšem je, když lidé v jiných náboženstvích hledají Boha a uctívají Ho pod jiným jménem. Takoví upřímní hledači jsou jistě i mezi muslimy, buddhisty nebo esoteriky. Těm ale musíme ukázat na Krista a ne se spokojit s tím, že věří aspoň něčemu.

    • Renda napsal:

      A Kristus založil co? Církev , která je sloupem a oporou pravdy.Nemůžeme říkat , že věříme v Krista a odmítáme Cirkev , kterou založil , popíráme část zjevené pravdy.

    • jl napsal:

      Je potřeba si uvědomit, že v „jiných náboženstvích“ je člověk vystaven vpravdě ďábelské tyranii.
      Upřímný hledač-muslim má v Koránu přikázáno, aby věřil Koránu, i kdyby evidence svědčila jinak, a váhu tomu dodávají popravy a lynčující davy. Viz plná náměstí volající po smrti Asie Bibi se soudci zachraňujícími se útěkem do zahraničí.
      A i toto se snad zdá jednodušší k překonání, než aby budhista nebo ezoterik dospěl k bezhříšnosti těla, jak ji Bůh ukazuje v Panně Marii…

  7. Ľudovít napsal:

    Mne sa zdá, kiež by som sa mýlil, že súčasný pápež hovorí čo mu vyhovuje, kladie dôraz na to aby sa zapáčil a nevadí mu ani to, že je to v rozpore s Božím zjavením. A zdá sa mi, že mnohí sa mu prispôsobujú, papúškujú donekonečna jeho prázdne frázy lebo je to momentálne výhodnejšie, alebo im nič iné nezostáva ak si chcú uchovať svoje pozície. Ale zdá sa mi, že to čo hovorí je čosi iné než učil Ježiš Kristus, ktorého zástupcom na zemi má byť. Je to na škodu nielen Cirkvi ale aj sveta, ktorý nevie ako ďalej. Ak spochybníme Boha a jeho zákony čo potom ešte platí? Ale škody pre duše mnohých môžu byť ešte katastrofálnejšie než tie čo vidíme vo svete. Zdá sa mi, že manželstvo podľa pápeža Františka, program s týmto názvom dávala TV NOE, je iné než manželstvo podľa Ježiša Krista i podľa učenia i praxe doterajšej Cirkvi.

  8. Josef Veljamin napsal:

    Ve skutečnosti je to takto: Rozdílnost náboženství je projevem božské vůle, kterou chce Bůh projevit svou trestající spravedlnost vůči těm, kdo falešná náboženství vyznávají až do smrti, a svou milost těm, které od těchto falešných náboženství osvobozuje.

  9. Libor Rösner napsal:

    Jeden Bůh, jedna víra, jeden křest, jak píše sv. Pavel. Jenže on neměl psychologické vzdělání, jak by napsal Halík.

  10. Jak dokázal PP Pius XI. v Mortalium animos tak výmluvně ukázat prstem na PP Františka? Viz poslední citovanou větu „Z toho zřejmě vyplývá, že všichni, kteří takové teorie a pokusy bezvýhradně schvalují, zříkají se zcela náboženství Bohem zjeveného.“
    V době jeho pontifikátu v 1. polovině 20. stol. bylo možno na takové „protobergogliovce“ tu a tam narazit, ale pro dnešní dobu už jsou jeho slova vyloženě prorocká, neboť je lze vztáhnout na drtivou většinu katolíků.

  11. Jan Schweizer napsal:

    Jen na zamyšlení pro ty co kritizují Františka – kdo jste vy, abyste soudili činy papeže? Kristus ustanovil jeho jako svého náměstka na zemi, ne vás. Jediný kdo může soudit jeho činy je Bůh. Pokud Bůh vybral Františka jako právoplatného papeže, asi pro to měl nějaký důvod. Pokud František nebyl vybrán podle Boží vůle, možná to něco napovídá spíš o stavu Římskokatolické církve.

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Boží vůle zahrnuje i Boží dopuštění. A zlu je třeba oponovat, i když je jeho zdrojem papež.

      • Mandeville napsal:

        A nemají katolíci nějakou tu neomylnost papeže? 😀

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Ano to mají. Jenže to znamená něco úplně jiného, než si rozliční ignoranti představují…

        • Renda napsal:

          Je třeba si přečíst Pastor aeternus , v čem ta neomylnost spočívá a kdy je papež neomylny. Není to o jeho soukromých výrocích a činech.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Ad Jan Schweizer: Soudit a projevit nesouhlas není zdaleka jedno a totéž, nota bene tady se nejedná o pouhý nesouhlas v názoru, ale o viditelný rozpor papežových výroků s neměnnou naukou Církve, kterou jsem do sebe od dětství nasával. Já papeže nesoudím, jeho vnitřní pohnutky neznám, denně se za něho modlím, ale projevit nesouhlas s jeho výroky musím, tak mi velí mé svědomí katolického křesťana.

      • Jan Schweizer napsal:

        Nadruhou stranu co vlastně znamená Vámi zmíněná neměnná nauka církve? Není to soubor učení, tradic a dogmat, která se formovala během staletí existence církve? Nebyly to i papežové v minulosti, kdo měnili a přispívali k tomuto souboru učení, stejně tak jako teď přispívá (ať už pozitivně nebo negativně) papež František?

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ad Jan Schweizer: Pokud neznáte katolicku dogmatiku, tak je pro mne časově neúnosné psát vám zde celý traktát. Pokusím se alespoň heslovitě. Dogmata byla skutečně formulována jednotlivými papeži nebo koncily v jednotě s papeži, ale k tomu, aby mohla být nějaká teze prohlášena za dogma, musely existovat podklady, že takto Církev vždy od nejstarších dob věřila. Když Pius XII. vyhlásil r. 1950 dogma o Nanebevzetí P. Marie, tak to neznamená, že teprve od toho roku začala Církev věřit, že Matka Boží byla vzata do nebe i s tělem a předtím ne, ale že takto Církev odedávna učila, jak dokazuje nejmakrantněji skutečnost, že již od 6. stol. se v Církvi slavil liturgický svátek Nanebevzetí Panny Marie. I když věroučné a mravoučné formulace byly v dějinách Církve různě upřesňovány a doplňovány, nikdy se nestalo, že by Magisterium někdy učilo závazně pravý opak toho, co učilo předtím, neboť Duch Svatý nemůže učit jednou tak podruhé naprosto opačně. Vždy platila a platí slvoa sv. Vioncence z Lerina, že Církev učí to, co „vždy, všude a ode všech bylo věřeno“. Papež Fr. však hlásá v různých bodech opak toho, proto není v souladu s naukou Církve.

        • jl napsal:

          Osobní názor třebas i papeže minulosti nikoho nemůže jaksi svou silou ani krásou či jímavostí tělesně vzkřísit z mrtvých. Podobně to nedokáže žádný heretik, marxistická věda, umělá inteligence, atd.
          V to lze doufat pouze od živého Krista a Jeho učení.

    • Renda napsal:

      Papež je jak z vůle Boží , tak z Božího dopusteni. Borgia a jiní špatní papežové byli taky z vůle Boží?

  12. karmelita napsal:

    Ad Josef Veljamin: To je dobře vyjádřeno. Ona ta „rozdílnost náboženství“ bude mít nepochybně také souvislost s tragedií lidstva zvanou prvotní hřích. A tragedií současného papeže je bohužel m.j. zase to, že ve své urputné snaze „stavět mosty“ i tam, kde to prostě není reálně možné, vždycky bez rozmyslu vypleskne nějakou nedomyšlenou a nepromyšlenou tezi (viz jeho „letadlové“ výroky), kterou jenom zasévá zmatek a u pravověrných věřících budí pohoršení. Smutné…

    • jl napsal:

      Tohle ovšem není „ex aeroplano“, viz „Přípravy dokumentu trvaly téměř rok“ a „Ani milimetr od koncilu“:
      https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28929

      • karmelita napsal:

        ad jl: Tak v tom případě je to ještě smutnější. Kde toto skončí?

        • jl napsal:

          Vlastně celá ta cesta do Emirátů je jako vystřižená z absurdního dramatu. Když svatý otec říká: „Viděl jsem moderní zemi, město mne zaujalo. Včetně pořádku, jaký ve městě udržují. Říkal jsem si, jak dokáží zalévat květiny na téhle poušti. Je to moderní země, která přijímá lidi mnoha národností, a je to země, která hledí do budoucna, například pokud jde o vzdělávání dětí. Vychovávají je s pohledem upřeným do budoucnosti. Zaujal mne také problém vody. Chtějí se v blízké budoucnosti pokusit o využití mořské vody a přeměňovat ji na pitnou a podobně také využít vody z vlhkost. Hledají stále nové věci. Slyšel jsem také jak kdosi řekl: nafta jednou nebude stačit a my se připravujeme. Měl jsem dojem, že jde o zemi otevřenou a nikoli uzavřenou. Rovněž pokud jde o náboženskou dimenzi, zažil jsem islám otevřený, dialogický, islám bratrství a míru. Chtěl bych zdůraznit také poslání k míru, které jsem vycítil, navzdory problémům spojeným s válkami probíhajícími v tomto regionu. Velmi na mne zapůsobilo setkání s islámskými učenci z různých míst a různých kultur; bylo to hluboké setkání. Naznačuje rovněž určitou otevřenost této země pro regionální, univerzální a náboženský dialog. Zapůsobilo na mne rovněž samotné mezináboženské sympózium – byl to významný kulturní čin. Jak jsem zmínil také ve své promluvě, významné je to, co v minulém roce udělali pro ochranu dětí na internetu. Pedopornografie je dnes „průmyslem“, který přináší velké zisky a zneužívá dětí. Tato země si to uvědomila. Asi bychom našli také negativní věci… ale děkuji vám za přijetí.“

          Znamená to ve skutečnosti návštěvu země, kde je několik velmi bohatých lidí, dále nepracující domácí obyvatelstvo vydržované z příjmů z ropy a zbytek, více než tři čtvrtiny lidí co tam pobývá, jsou vícemeně otrocké pracovní síly posbírané z Afriky, Indie, atd., které tam v poušti staví mrakodrapy, hotely a jezírka. Zabavený pas, výplata v nedohlednu a nad sebou nekompromisního Afričana nebo Inda – to není nic zvláštního. Tohle je realita i tamějších křesťanů. Integrální lidský rozvoj a líbání nohou jsou v tomto případě překážkou do budoucna otevřené společnosti, islámu míru, dialogu a bratrství…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *