Svatý František se sultánem žádný „dokument o bratrství“ nepodepsal
Při první audienci po návratu z Abú Dhábí papež prohlásil, že ho inspiroval příklad svatého Františka, který se uprostřed křížové výpravy setkal se sultánem. Rozdíly jsou však od očí bijící.
Papež je se svou cestou do Spojených arabských emirátů, která naprosto zastínila Světové dny mládeže v Panamě, neobyčejně spokojen. A to zejména s dokumentem o univerzálním bratrství, který podepsal s vrchním imámem z al-Azhar Ahmedem al-Tájibem a který se podle něj „bude studovat ve školách a na univerzitách v mnoha zemích“.
Cesta a především dokument se skutečně staly ústředním bodem jeho první audience po návratu, při níž prohlásil, že se cítil být inspirován svým jmenovcem svatým Františkem z Assisi, který se uprostřed bojů křížové výpravy vydal sám a neozbrojen na nepřátelské území, aby si promluvil se sultánem.
Srovnání však kulhá. Analogie platí v tom smyslu, že stejně jako svatý František z Assisi i Svatý otec vstoupil na islámské území v míru – jako první papež vkročil na půdu Arabského poloostrova, které je pro muslimy svatou zemí –, aby se sešel s představiteli Mohamedova náboženství a dohodnul se s nimi. Tím podobnost končí.
Svatý František je mezi nekatolíky patrně nejpopulárnějším světcem, a proto také nejvíce překrucovaným a karikovaným. Ve skutečnosti to byl do extrému prostý muž, vášnivě oddaný chudobě a osobně netrpělivý s institucionálními faktory. Rozhodně to ale nebyl žádný „předchůdce hippies“ z populárního mýtu, protagonista filmu Bratr Slunce, sestra Luna, ale katolický světec, to znamená naprosto pravověrný řeholník starající se víc o spásu duší než o „univerzální bratrství“ dosažené za cenu rozředění nauky.
Ano, František z Assisi se vydal uprostřed války sám a beze zbraně přes poušť až do stanu mocného sultána Malika al-Kámila. A ano, měl mimo jiné v úmyslu také zabránit pokračování války. Nicméně jeho metodou a hlavním cílem nebylo nic jiného než obrátit sultána na víru v Krista, nikoli poukazovat na její „společné body“ s vírou muslimů. A ne, neodsoudil válku, kterou křižáci vedli na výzvu samotného tehdejšího papeže, nýbrž měl odvahu ji hájit v přítomnosti samotného „napadeného“.
Podívejme se, jak tuto scénu popisuje Codex Vaticanus Ott.lat.n.552 pod titulem Verba fratris Illuminati socii b. Francisci ad partes Orientis et in conspectu Soldani Aegypti:
Sám sultán mu předložil tento problém: „Tvůj Pán učil, že se má odplácet dobrým za zlé, že je třeba nechat i plášť tomu, kdo ti bere suknici a tak dále (Mt 5,40). Tím spíše tedy neměli křesťané vtrhnout do naší země.“ Blahoslavený František odpověděl: „Zdá se mi, že jsi evangelium našeho Pána Ježíše Krista nečetl celé. Na jiném místě říká: Jestliže se ti tvé oko stává kamenem úrazu, vylup je a odhoď od sebe (Mt 5,29). Tím nás Ježíš učí, že kdyby se nás někdo, třeba i přítel nebo příbuzný a třeba i někdo, kdo nám je drahý jako zřítelnice oka, snažil odvádět od víry a lásky k našemu Bohu, musíme být připraveni ho odvrhnout. Právě to je důvod, proč křesťané jednají spravedlivě, když vnikají do zemí, jež obýváte, a bojují s vámi, protože vy se rouháte jménu Kristovu a snažíte se odvádět od Jeho uctívání, koho můžete. Ale kdybyste uznali Stvořitele a Vykupitele, vyznali Ho a klaněli se Mu, křesťané by vás naopak milovali jako sebe samé.“
Rozdíly můžete posoudit sami.
Carlos Esteban
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Modlím se za bývalé muslimy, kteří přešli k pravé víře Kristově. Nevím kolik jich je, ale ti jsou prvnímy oběťmi této smlouvy. Už po nástupu současného papeže se museli cítit zrazeni. Teď u papeže oporu nemají. Žijí v permanentním ohrožení pro Krista. Modlím se aby ve víře v Krista vydrželi a dosáhli věčné odměny, přestože jsou tady na zemi zrazeni.
Bohužel , mnozí katolíci setkání Františka srovnávají setkání sv. Františka se sultánem. Nadšeně se radují z dialogu , z memoranda.