LGBT hnutí se nyní prohlašuje za ochránce „rodinných hodnot“
Kdysi dávno, za dětských let sexuální revoluce, byli sociální konzervativci vysmíváni za „rodinné hodnoty“ a neodmyslitelnou suchopárnost, kterou se tato stále političtější fráze zdála nést s sebou. Nudní staromilci s jejich úhlednými domky, manželstvím a (často) hromadou dětí představovali všechno, čemu se sexuální revolucionáři chtěli vyhnout, i všechno, od čeho chtěli společnost „osvobodit“. Sexuální osvobození nabídlo lidem „volnou lásku“ bez závazků, a než se šedesátá léta přehoupla v sedmdesátá, proměnila se Amerika od základů.
Od té doby se situace změnila. Daleko za sebou jsme nechali zhroucení tradičního manželství, vzestup nezávazných vztahů a kulturu Playboye, kterou zvěstoval nebožtík Hugh Hefner. Nejenže v roce 2015 Nejvyšší soud USA vnutil všem padesáti státům homosexuální „manželství“, ale následně zemi převálcovalo transgenderové hnutí, přičemž elitářský triumvirát progresivních politiků, médií a zábavního průmyslu se s gustem poslušně přidal. A s touto druhou vlnou sexuální revoluce – již předcházela, provázela a podporovala kulturně destruktivní exploze digitálního porna – prostopášníci změnili taktiku.
Můžete si všimnout, že LGBT aktivisté se už rodinným hodnotám nevysmívají. Rétorika se naprosto obrátila: Teď tvrdí, že to oni představují „rodinné hodnoty“ a sociální konzervativci – a ještě konkrétněji tradiční křesťané – tyto hodnoty ve skutečnosti ohrožují. To křesťané, jak vyčítavě hlásají sexuální revolucionáři, jsou „homofobní“ a „transfobní“, a pokud se drží morálních hodnot, na nichž dva tisíce let spočívala západní civilizace, aktivně tím ohrožují vlastní děti. Podle tvrzení LBGT aktivistů jsou ti, kdo zastávají tradiční hodnoty, přímo odpovědní za sebevraždy homosexuálů a transsexuálů.
Bez nejmenšího smyslu pro ironii LGBT hnutí opustilo morální relativismus, který jeho stoupenci použili jako filosofický nástroj, aby kulturu dostali až sem, a teď tvrdí, že oni jsou ve skutečnosti novou morální většinou. Jsou přesvědčeni, že křesťanské adopční agentury musejí skončit, protože odmítají svěřovat děti homosexuálním dvojicím, a každý, kdo chabě trvá na tom, že dětem nejvíce prospívá péče matky a otce, je zuřivě ukřičen jakožto fanatik. A ještě hůře: adopční a pěstounské agentury dokonce odmítají svěřovat děti křesťanským rodičům kvůli jejich křesťanské víře. Křesťané jsou nebezpeční, varují LGBT aktivisté.
Tato druhá vlna sexuální revoluce se od první liší. Revolucionáři už netvrdí, že nic jako objektivní morálka a nic jako morální většina neexistuje. Teď jen prohlašují, že křesťané stojí na špatné straně největších morálních otázek doby a oni nyní tvoří novou morální většinu. Vzhledem k tomu, že více než 80 % mužů a více než 50 % žen používá pornografii, trasgenderová ideologie se valí veřejným školským systémem a celý zábavní průmysl pumpuje dogmata sexuální revoluce do hlav miliónů lidí, je tento triumfalismus pochopitelný.
Sexuální revoluce nebyla jen revoluce. Byl to naprostý zvrat – a okamžité zaplnění uvolněného prostoru. Jakmile ze zákonů, které nám vládnou, zmizí zbytky židovsko-křesťanské morálky, nahrazují je nové zákony a dokonce nové definice biologické skutečnosti. Biblická pravda se v mnoha případech považuje za „hate speech“, projev verbálního násilí. Dalším cílem je náboženská svoboda, poněvadž LGBT aktivisté trvají na tom, že nová sexuální dogmata, která se zmocňují našich institucí, se mají vztahovat i na ni. Debata už překročila rámec toho, jak se lidé mají chovat a v jaké míře může takové věci diktovat zákon. Teď je to válka o uspořádání naší společnosti, boj o duši naší civilizace.
V této chvíli se zdá, že křesťané těžce prohrávají.
Jonathon van Maren
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Tak ono je to vlastně logický tah, pozorují že rodina se v myslích lidí stále ještě drží a že se ji nepovedlo hlavním úderem rozbít, jak si přestavovali, tak mění rétoriku a pokoušejí se ji rozbít jinak.
Homofobní a transfobní křesťan ohrožující vlastní děti dorazil i do ČT:
https://www.csfd.cz/film/431912-most/616969-epizoda-2/galerie/strana-2/?type=1
Skvělý článek. Na toto téma přednášel například Joch v Akademických týdnech, nejprve se vše zrelativizuje a následně se nastolí nová morálka, naprosto odlišná od té staré. Relativismus je pouze přechodný stav.
Nic není tak silné, jako katolická víra a katolická morálka. Jak to tedy, že k tomu dochází? Příčina je jasná: Hlasatelé nové víry a nové morálky jsou silnější, než dnešní hlasatelé dnešní katolické víry a dnešní katolické morálky – odshora až dolů. Ale tito druzí jsou pořád ještě dost silní na to, aby hlasatele katolické víry a katolické morálky, pokud by se někdy a někde náhodou vyskytl, utloukli ruku v ruce s hlasateli nové víry a nové morálky. Možná, paradoxně, až ti druzí ještě více zeslábnou, se situace zlepší. Zatím třeba Piťhu ti druzí likvidují zdárně (vůbec ne jen Halík, ale i terén).
Hmm…a jak se stalo, že dřívější hlasatelé staré a pravé katolické víry a staré a pravé katolické morálky byli přebiti hlasateli nové víry, nové morálky a novodobé katolické víry, když nic není silnější než katolická víra a katolická morálka? Jak mohlo dojít k tomu, že slabší víra francouzské revoluce nebo slabší volná morálka sexuální revoluce vytlačily katolickou víru a katolickou morálku, které jsou silnější než cokoliv jiného?
To by nemělo překvapovat, vždyť sám zakladatel staré a pravé víry i morálky, Bůh Ježíš Kristus, byl přibyt na kříž, kde na něj volali: „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže“.
Stejně jako svého času ariáni vítězili na celé čáře – do času.
Copak francouzská a sexuální revoluce vytlačily křesťanství? 🙂 Francouzská revoluce během pár let zničila sebe samu (a vzala s sebou spoustu nevinných) a zanikla. To sotva lze pokládat za úspěch. Zbytky primárního tumoru žel stále metastázují, ale žádná metastáze nedosáhla a nemůže dosáhnout trvalého úspěchu. Naproti tomu Církev tu je pořád. Sexuální revoluce v dlouhobém horizontu dopadne stejně, krásným příkladem této sebezničující tendence je hnutí MeToo.
Nejen že Pařížský majdan 1789 vytlačuje dodnes křesťanství z tzv. západní či spíše postzápadní civilizace: jeho „hodnoty“ náboženská svoboda, sekularizace, indiferentismus, irenismus, a podobně devastují společnost, ale ideje tohoto Majdanu všech dalších majdanů vytlačili křesťanství i z oficielní církevní struktury, a je trpěno pouze jako jakási mimořádná forma či libůstka. Papež František, Macron a Robespiere jsou lidmi podobného ražení.
Pane Kohoutku, jednak špatně čtete, jednak nerozlišujete hlasatele a to co hlásá, jednak přidáváte podivuhodné další, dílem zmatečné, dílem zbytečné přívlastky.
ad H. Kohoutek: Síla víry se neprojevuje kvantitou, ale kvalitou. Katolická církev přežila všechny novodobé -ismy, přežije i ty současné.
ad L. Rösner: Ano, ariáni dočasně vítězili nad hlasateli pravé víry. I pravou víru (nejen tu „dnešní“) lze načas bez problémů přebít vírou falešnou, jak víme z minulosti. Příčina dnešního triumfu myšlenek liberální levice nemusí být v nedostatečnosti hlasatelů katolické víry. A podle mě ani není.
ad JaB: No, francouzská revoluce skončila sice během pár let, ale k jejímu odkazu a myšlenkám se současná Francie vehementně hlásí. A nejen Francie. Zatímco odkaz katolické církve se vytrácí.
ad nezaujatý: zbytečný přívlastek („dnešní katolická víra“) vytvořil přispěvatel proč, já už si z něj jen dělal srandu