K některým výrokům o naslouchající církvi

Pojem naslouchající církve je sám o sobě zcela v pořádku. Jedná se o věc, která je nejen dobrá, ale dokonce žádoucí. To, že by církev měla být naslouchající, je pravdou. A že Hitler má zásluhy na budování dálnic pro lidi, aby jim usnadnil cestování, je taky pravda. Jedná se o nezpochybnitelná historická fakta. Přesto zůstává jedno Ale…

Nestačí se dívat pouze na nějaký výrok, jaký je sám o sobě, vytržený z kontextu. Když je nějaký výrok pravdivý, ale zazní v rámci nějaké nedobré propagandy, je to špatné, i když i nadále uznáváme, že je výrokem pravdivým. Pokud se o naslouchající církvi mluví v rámci propagandy (no, mnozí ani nevědí, že k nějaké propagandě v těchto souvislostech dochází; tím je vše ještě nebezpečnější), je to špatné, i když i nadále platí, že daný výrok sám o sobě je dobrý a pravdivý.

Nejprve, ani ne pro chytání za slovo, jako spíš pro zasmání, si uvědomme, že ti, co tuto propagandu za použití výrazu “naslouchající církev” činí, nachytali sami sebe. Církev je z více než 99,95 procenta tvořena věřícími bez svátostného svěcení. Tedy ne-duchovními. Takže z více než 99,5 procenta dopadá požadavek naslouchající církve právě na nevysvěcené věřící.

Nicméně, a teď už vážněji, podívejme se raději na celek církve, na sto procent jejích členstva: Celá církev, nositelé svátostného svěcení i všichni ostatní věřící by měli být naslouchající, a sice k nauce (v její plnosti a ryzosti), kterou Pán Ježíš jednou provždy své církvi svěřil. V církvi jsou pak jisté úřady, které mají tuto jednou provždy Kristem předanou nauku připomínat hlásáním. Přitom oni sami mají být poslušni tomu, co hlásají. Srov. svatý Pavel: “Předal jsem vám, co jsem sám přijal” a na jiném místě, že i kdyby sám anděl z nebe (z nebe!) hlásal něco jiného, dopadne na něho kletba.

Takto bychom měli chápat požadavek naslouchající církve, aby byl přijatelný nejen sám o sobě, ale i v širších souvislostech: Být poslušni nezměnitelné křesťanské, tedy katolické nauce. Bohužel to, čeho jsme svědky, je pravým opakem. V rámci zmíněné propagandy chtějí jistí lidé něco, co je v přímém rozporu s právě řečeným. Uznat vrtochy těch, kteří se protiví křesťanskému učení. Tomuto oni říkají naslouchání.

Nezbývá, než dodat, k čemu jakoby svou závětí zapřísahá sv. Pavel svatého Timotea. A všimněme si na samém začátku, co mu přitom připomíná: “Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé. Zapřísahám tě při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo (míněna pravá nauka)! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod. Usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od pravdy…” (2Tim 4, 1-5).

Pozn.:

Když někdo něco sděluje, nepřímo tím sděluje sebe samého: jaké má vlastnosti (srov. mluva kliďase vs. mluva cholerika), čím je, kým je. Když Pán Ježíš předal své vznikající církvi nauku, nepřímo tak sdělil sám sebe. A tak přijetím celé nauky, ať už zapsané, nebo předávané ústně (srov. 2Sol), přijímá člověk nepřímo samotného Ježíše Krista. Ale v něm, vtěleném Božím Synu, se nám dal sám Bůh Otec. V Kristu “přebývá plnost božství tělesně” (Kol). Proto přijetím křesťanské věrouky a mravouky říká člověk své “ano” samotnému Bohu, a naopak odklonem od pravé nauky se odklání od Boha, přičemž v duchovní oblasti jsou vždycky jen dvě možnosti. Tedy odklon od Boha znamená příklon ke zlému. A tak kvůli Bohu samotnému církev tolik dbá na čistotu víry, důslednou věrnost pravé nauce atd. Projevuje se tím láska a věrnost člověka k Bohu. Přitom pravá věrnost je vždycky úplná; nemůže si vybírat, v čem bude věrný a v čem ne. Člověk nevěrný třeba jen v jediné věci už je nevěrníkem. Proto z lásky k Bohu ať jsou všichni členové církve poslušně naslouchajícími celé té nauce, kterou nám Bůh skrze svého Syna dal, když nám v něm dával sám sebe.

R.D. Josef Peňáz

Text byl převzat z FB profilu autora.

One Response to K některým výrokům o naslouchající církvi

  1. Ľudovít napsal:

    Je mi ľúto, že sa Cirkev zriekla učiť ľudí plnú Kristovú Pravdu, viesť ľudí k spáse, čiže k šťastiu večnému i časnému. To čo v súčasnosti robí sú rozličné akcie, pikniky, stretnutia, ktoré človek síce potrebuje, ale nájde ich všade vo svete, ale nemajú väčší dosah pre neho. Dnes mnohí opúšťajú Cirkev aspoň u nás vidím stále viac vyprázdňujúce sa kostoly a ľudí ktorí strácajú životnú orientáciu, nevedia ako majú žiť, pretože ich to neučí Cirkev, rodina, škola, spoločnosť, spoločenstvá. Vďaka autorovi za postreh. Vidíme okolo seba, že niečo sa prezentuje ale výsledky sú opačné. Zavádzať, podvádzať, klamať sa stalo čímsi normálnym. Kiež nám Duch Svätý osvieti rozum, lebo sa zničíme telesne i duchovne. Ľudovít

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *