Voltairovsko-goebbelsovská lež
Svatováclavské kázání patera prof. Piťhy, i když od jeho pronesení uplynulo více než měsíc, stále hýbe jak českou politickou scénou, tak i Katolickou církví. Neomodernisté uvnitř mystického Těla Kristova, kteří tam pronikli za účelem její likvidace, se činí opravdu úžasně. Kdyby působili za bolševiků, dostali by nepochybně Leninův řád.
Jejich hlavní zbraní je lež. Už Voltaire v 18. století ji zdůrazňoval jako nejúčinnější arsenál v boji proti Církvi, její věrouce a mravním hodnotám. „Jen lžete,lžete, milí přátelé, ono nakonec pokaždé z toho něco zůstane…“ – to mnohokrát zdůrazňoval. „Kulhavý ďábel“ a reichspropagandminister Joseph Goebbels ve III. Německé říši to potom vyjádřil lapidárně: „Stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou…“¹
1. listopadu vyšly hned dva články plné lží. Tomáš Halík v Lidových novinách polemizuje s kritikou Václava Klause na jeho adresu, v níž se exprezident staví na stranu prof. Piťhy. A na internetovém portálu christnet.eu téhož data jistá Hana Blažková zveřejnila článek pod titulem „Odkud se vzalo Piťhovo proroctví?“
Společným jmenovatelem obou příspěvků je ujišťování, že nám vlastně žádné nebezpečí ze strany genderistů a homosexualistů nehrozí, že Piťha nezodpovědně straší lidi, když upozorňuje, že za několik desetiletí nám (resp. našim dětem a vnukům) vezmou děti, jestli jejich výchova bude v souladu s přirozeným mravním řádem, jenž uznává pouze monogamní a věrné doživotní manželství muže a ženy za legitimní. V Halíkově článku se nadto setkáváme s obvyklými tirádami, že odpůrci jeho článek proti prof. Piťhovi úmyslně zkreslili, že on prý nikdy netvrdil, že pohlaví člověka je sociální konstrukt, nebo že nikdy nebyl a není ideologem militantního genderismu, feminismu a homosexualismu.
Je jasné, že Halík je příliš opatrný a chytrý na to, aby své názory prezentoval touto formou. Dělá to mnohem rafinovanějším způsobem. Nicméně jestli opravdu nezastává levičácké a neomarxistické stanovisko genderismu a homosexualismu, proč potom 13.10. v Lid. novinách tak hystericky zareagoval na Piťhovo kázání? Proč ujišťuje český národ a zejména české katolíky, že Piťhovo varování o odebírání dětí a o koncentrácích je nepravdivé? On sám moc dobře ví, že není. Nepatří k neinformovaným lidem a jistě je mu známo, že v Kanadě obránkyně nenarozeného života a praktikující katolička Mary Wagnerová neustále pendluje mezi svobodou a kriminálem jen proto, poněvadž má odvahu chodit na potratovou kliniku, rozdávat matkám jdoucím na zákrok růže a přesvědčovat je, aby své dítě nechaly žít. Ve vězení nedávno skončila i pětice osob v USA v čele s katolickým knězem, kteří se pokusili o totéž – a mohli bychom dále pokračovat.
Případů, kdy přišli o licenci pekaři nebo cukráři, protože z důvodů svědomí odmítli upéci dort homosexuálnímu páru, chystajícímu svoji „svatbu“, nebo přišli o zaměstnání úředníci, poněvadž z těch samých důvodů svědomí nesezdali tyto sodomity, je na Západě a za oceánem bezpočet. Zdravotní sestry a letušky jsou vyhazovány z práce, když nosí na krku kříž a odmítají ho sundat, nebo když sociální pracovnice klientce nabídnou, že se s ní pomodlí, před lety ve Velké Británii vyhodili řidiče kamionu, protože měl v kabince kříž a svaté obrázky. Odebírání dětí rodičům se děje nejen v Norsku, kde je občan bezbranný proti všemocnému Barnevernetu, ale i v sousedním Německu, když rodiče vytrvale odmítají posílat děti do hodin čuňácké sexuální výchovy, někteří z nich strávili už nějaké dny a měsíce ve vězení nebo museli zaplatit tučnou pokutu.² To nejsou fantasmagorie, o těchto konkrétních případech pravidelně informuje prorodinný katolický časopis „Information FMG“. Teď nedávno čtu na kathnetu o kauze jedné učitelky v Rakousku, která byla odsouzena k pokutě za to, že Mohameda nazvala pedofilem (byl snad něco jiného, když jako 55letý si vzal 6letou a v jejich 9 letech s ní souložil?).
Halík není tak naivní, aby si myslel, že tyto represe se nebudou stupňovat a nepřijdou dřív nebo později také k nám. Jestliže ujišťuje, že nikoliv, potažmo potom se tváří, jakoby v demokratických zemích Západu vůbec neexistovaly, pak je to voltairovsko-goebbelsovská lež těžkého kalibru, která má české zastánce rodinných hodnot ukolébat a uklidnit. Z našich dějin známe takových verbálních podvodů víc, zvláště z komunistické éry, kdy r. 1948 soudruzi slibovali, že rolníci nebudou nuceni vstupovat do družstev, nebo když Tonda Zápotocký r. 1953 den před měnovou reformou hřímal, že „naše měna je pevná“ a tudíž nic nehrozí.
Paní (nebo slečna) Blažková se zase snaží na ChN katolíky ujistit, že varování z úst prof. Piťhy a dalších obhájců rodiny a věrného heterosexuálního manželství pochází z dílny jakési nadnárodní organizace usilující o politickou moc ve světě, kterou by prý využili k legalizaci trestnosti potratů, antikoncepce, homosexuality, k zákazu rozvodů, pornografie atd. Napadá též české Hnutí Pro život ČR, že je na tuto mezinárodní agendu napojeno prostřednictvím polského Ordo iuris. Inu, i kdyby to bylo pravdou a taková nadnárodní agenda existovala, s chutí bych ji podpořil, neboť to, co hlásá a čeho se pí Blažková bojí jako fantóma, je ve skutečnosti tím, o co musí ve společenské rovině každý katolík hodný toho jména usilovat a přát si. Blažková též nevybíravě útoči i proti Gabriele Kuby za její knihu „Globální sexuální revoluce“ a sugeruje, že její varování, v podstatě identická s tím, co řekl prof. Piťha v katedrále, jsou prý výmyslem právě této nadnárodní agendy.
Inu, nikdo si nic vymýšlet nemusí, stačí jen aspoň trochu sledovat, co se děje západě a jižně od našich hranic, jak je o tom řeč výše. Že toto nebude chtít EU prosazovat též u nás, si může myslet opravdu snad jen absolvent první třídy obecné. Nejhorší na tom všem ale je, že lidé oddávající se této voltairovsko-goebbelsovské lži, vystupují jako katolíci a dokonce v pozici duchovních. Vědomě ale lžou, když zamlčují, případně popírají „demokratické“ represe proti zastáncům tradičních rodinných hodnot – a proto je nelze považovat pouze za zmýlené. Jsou to opravdoví škůdci – a platí na ně sloka jedné písně ze starého kancionálu, která se v novém zpěvníku již nenachází: „Škůdce Církve potři, Pane.“ Kéž Bůh dá!
Dr. Radomír Malý
Poznámky šéfredaktora:
- Ačkoliv tento výrok naprosto přesně vystihuje Goebbelsovy pracovní metody, není doloženo, že něco takového někdy skutečně veřejně řekl, mnozí to proto považují za klasický podvržený výrok.
- Připomenul bych ještě Spojené království, kde jsou křesťanské páry vyřazovány z pořadníků čekatelů na adopci a jsou jim odebírány děti z pěstounské péče a adoptované děti kvůli tomu, že je odmítají vychovávat podle prosodomitské a genderové ideologie…
Ad poznámka šéfredaktora 1: Goebbels toto skutečně řekl na poradě nacistických novinářů někdy r. 1935-6, krátce po norimberském sjezdu NSDAP. Neznám už ale přesnou citaci.
Přesnou citaci onoho výroku nezná pane doktore nikdo, takže v tom nejste sám a poznámka pana šéfredaktoru bude patrně relevantní.
K autenticitě výroku viz např.
http://nassmer.blogspot.com/2012/12/jak-je-to-vlastne-se-stokrat-opakovanym.html
http://nassmer.blogspot.com/2012/12/potvrzeno-stokrat-opakovana-lez-se.html
K tématu se vyjadřovalo již mnoho historiků a skutečností zůstává, že důkazy na uvedené téma neexistují a tedy není možné to věrohodně doložit. Naposledy se touto otázkou zaobíral L.Beer. Rád uznám, že se tito pánové mýlili, pokud uvidím věrohodný důkaz pro takové tvrzení.
Ad téma věrohodnosti Goebbelsova výroku: Myslím, že debata na toto téma je neplodná a může nechtě přispět k jakési „rehabilitaci“ zločince a antikatolického fanatika Goebbelse. Já vůbec nepochybuji a považuji za historicky doložené, že Goebbels tento výrok skutečně – by´t možná ne přesně těmito slovy – řekl, musel to přece na různých poradách hitlerovských propagandistů a novinářů prezentovat jako strategii, nota bene on sám přesně v tomto duchu jednal a řídil celou propagandistickou mašinérii III. říše. Přít se proto, jestli to Goebbels řekl přesně tak či jinak, je irelevantní a vzhledem k tématu úplně mimo.
Tak úplně irelevantní vzhledem k tématu to není, Goebbelse máte ostatně už v samotném titulku. Kritická poznámka k používání smyšleného výroku, s největší pravděpodobností vynalezeného jedním českým komunistickým publicistou z 60.let určitě žádnou rehabilitaci tohoto zločince nepředstavuje. Může to pouze zpochybňovat Vaše další tvrzení či uváděná fakta. Různí antikatoličtí experti si třeba na téma inkvizice s autenticitou výroků či přesnosti historických faktů rovněž příliš hlavu nelámou a Vy byste se jim v tomto směru nemusel přizpůsobovat.
„Jsou to opravdoví škůdci – a platí na ně sloka jedné písně ze starého kancionálu, která se v novém zpěvníku již nenachází: „Škůdce Církve potři, Pane.“ Kéž Bůh dá!“
O jakou píseň se jedná?
Jedná se o píseň: Hospodine. mocný Králi – je v Cyrilometodějském kancionálu brněnské diecéze ještě z předkomunistické éry, jinak ji též najdete ve zpěvníku „Dědictví otců“ z r. 2011, který vydalo FSSPX, pod číslem 322, je to 2. sloka, jež zní: „Škůdce Církve potři, Pane, – v moci jejich neslýchané, – ať svět pozná v ustrašení, – jako Ty že nikdo není, – Církev Tvá že nepřestane.“
Zajímalo by mne jestli je k dispozici nějaký soupis písní a modliteb, které byly po DVK seškrtány nebo vyřazeny? A jak vlastně cenzoři, kteří písně seškrtali své chování ospravedlňují?
Katolící přistoupili nejen k cenzuře písní a modliteb, ale třeba i „nevhodných“ žalmů.
Zajímavý je ale ten dotaz, jak to ospravedlňují – podle mě nijak. Těmto lidem to obvykle ani nepřijde, že by se mělo něco, nebo snad dokonce oni sami, nějak ospravedlňovat. A pokud se setkají s nějakou kritikou, tak to prostě vůbec nepochopí, vytěsní nebo se budou snažit někoho polapit v nějakém slovíčkaření. Ne že by to kdy fungovalo jinak, ale když se k tomu přičtou soudobé, velmi výrazné odchylky od evangelia, vychází z toho takové to plytké „Pánování“, modlení za „dobro“ k Bohu, který tím, že je láska, tak se ani nerozlobí, atd. Prostě převrácené myšlení.
Pokud by se něco ospravedlňovalo, tak třeba nutností uchýlit se k evangelizační lsti, aby v době explicitní pornografie a všemožných televizních monster někdo nebyl vyplašen kostelní písní. Ale v základu stojí katolický obrat od ukřižovaného Krista směrem ke spravedlivé společnosti, kolektivům (vč. klášterních), atd.
Nemáte pravdu, že cenzura žalmů pokoncilní Církví není ji samotnou odůvodněna.
Protože jsem se kdysi modlila pokoncilní breviář pro laiky, pamatuji si toto přibližné odůvodnění psychologickými těžkostmi a našla jsem na netu přesnou citaci:
Všeobecné pokyny k denní modlitbě Církve in IV. Rozvržení žalmů v oficiu: 131. Tři žalmy, a to 58 (57), 83 (82) a 109 (108), v nichž převažuje povaha proklínací, se v běžném žaltáři vynechávají. Rovněž některé verše dalších žalmů byly vynechány, jak je to označeno na začátku jednotlivých žalmů. K vypuštění těchto textů dochází z určité psychologické nesnáze, ačkoli tyto proklínací žalmy se vyskytují v novozákonních textech, např. Zj 6,10, a vůbec nenavádějí k zlořečení.
Prakticky je zde vidět, jak v Církvi po II. Vatikánském koncilu nastal obrat o 180 stupňů: předtím byl v centru Bůh, Náš Pán Ježíš Kristus, avšak nyní je na tomto místě zbožštěný Člověk (s velkým „Č“), když Pánu Ježíši srazili Jeho korunu jako Krále králů a vlastně Ho skopli i z Jeho trůnu ve světě i v Církvi.
Ďakujem za jasný a pravdivý postoj prof. Piťhu aj Dr. Malého a za ich publikovanie, pretože rozličných demagogických a pomýlených názorov rozličných „teológov“ sú plné nielen meistreamové média, ale počujem ich aj z kazateľníc a tzv. katolíckych médií, kde si za ne aj veriaci platia. Je dôležité hovoriť jasnou rečou pravdu. Ľudovít
Dr. Malému: Opravdu si myslíte, že:
„Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. (…) Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.“
Kdo a jak tuto nadvládu nastolí??? Jak získají homosexuálové světovládu, když je jich jen cca 4 %??? Není to šíření poplašné zprávy??? Není to znesvěcení svátku zakladatele české státnosti??
Nejde o homosexuály, ale o myšlení odvozené z německého idealismu a jeho užití v politické praxi. A všimněte si jedné věci – za pouhé, v podstatě neveřejné upozornění, má dnes kněz na krku vyšetřování a všeobecný lynč.
Nacisti taky neměli většinu, jak ve sněmu, tak mezi obyvatelstvem a jak se i bez toho vyšvihli.
Ad Felix Leo: Milý pane, já si to nemyslím, já to přímo vidím jako realitu. Na západ od našich hranic se přece mnohé z toho, o čem prof. Piťha kázal, už děje, jak jste si ráčil zajisté přečíst v mém článku.
A ptáte-li se po tom, kdo nastolí vládu 4procentní menšiny, tak zákulisní síly v pozadí, by´t to nejsou homosexuálové, které chtějí snížit populaci, toto provedou a fakticky už provádějí – jakákoliv kritická poznámka na adresu homosexuálů je trestně stíhatelná a stíhaná už teď. Prof. Piťha jen řekl to, o čem se mnozí bojí dnes mluvit, tj. že král je nahý. Tak co, budete mne žalovat pro šíření poplašné zprávy?
Román 1984 vyšel v roce 1949 v Anglii. Angličanům se vize budoucnosti mohla zdát – a zdála – nesmyslnou a nemožnou. V SSSR, kde samozřejmě vyjít nemohl, by se Orwelova vize zdála velmi reálnou. V ČSR by v roce 1949 románu 1984 skoro nikdo nevěřil. V roce 1965, kdy z vězení vycházeli nevinní odsouzení z let 1948-1950, už děj románu 1984 vypadal jako skutečnost.
Podobně s kázáním Petra Piťhy. U nás nemožné a nepravděpodobné – zatím. V USA stále bez podpory v zákoně, ale mocně prosazované jako ideál. V Anglii částečně podpořeno zákonem.
Stejně jako Orwel si nedělá nárok na přesnost popisu, ani Petr Piťha netvrdí, že se stane doslova to, co nastínil. Možná to bude ještě horší, stejně jako komunisti předčili Orwelova očekávání. Také se to nemusí stát vůbec, ale tendence k tomu mnohde po světě jsou. A proto je dobré to říci tak, aby to slyšelo co nejvíce lidí. To se prof. Piťhovi povedlo.
Je to ještě horší. Protože pokud P. Piťha říká, že dochází k realizaci zcela abstraktních, jen v myšlení existujících představ a naopak na druhé straně k bourání světa existujícího reálně, i mimo myšlení a zcela nezávisle na něm, jen suše komentuje to, co už děje X generací.
Jinými slovy, píšete-li „u nás nemožné a nepravděpodobné“ – hluboce se mýlíte. Spíš to bude naopak: jediné USA se zatím napůl drží stranou.
Istanbulská smlouva je v našem právním řádu zbytečná. Stejně jako diskusní hysterie kterékoli strany. Goebbelsovská demagogie míchá pravdu se lží a podsouvá protivníkům to, co sice neřekli, nicméně to určitě zamýšlí. Pokud by někdo napsal, že uzákonění tradičního (tridentského) katolicismu za státní náboženství povede k upalování modernistů (= soudobých heretiků), případně k zákazu psychiatrie a její náhradě exorcismem, bude právem označen za blábolícího blázna nebo zlovolného šiřitele goebbelsovské propagandy. Přitom by šlo o zcela stejnou metodu, s jakou Piťha vyvozuje např. budoucí vznik vyhlazovacích táborů. A hle – článek kupodivu označuje za goebbelsovštinu nikoli blábol Piťhúv, nýbrž (nejen) Halíkovu kritiku, jíž široce podsouvá názory, které nikdy nevyřkl. S argumentací, že je na to příliš chytrý a jak to ale určitě zamýšlí…..
Ad R. Vlček: Milý pane, já nikomu nic nepodsouvám. Přečtěte si můj článek pozorně. Já pouze tvrdím, že Halík nemůže nevědět, že pronásledování, o němž mluvil prof. Piťha v kázání, už z velké části na Západě probíhá, a pokud to zamlčuje a obrací se naopak ostrou filipikou proti Piťhovi, tak jeho úmysly nejsou čisté.
Aj na Slovensku máme obdobu p. Piťhu a obdobu Tomáša Halíka. Tým slovenským p. Piťhom je p. Maroš Kuffa, ktorý neohrozene bojuje proti prijatiu Istanbulského dohovoru Slovenskou republikou, a slovenským Tomášom Halíkom je zhavranelý evanjelický „teológ“ Michal Havran. Michal Havran skutočne vyštudoval protestantskú teológiu na Univerzite Marca Blocha v Štrasburgu, ale s teológom má spoločné veľmi málo. Skôr má niečo spoločné s havranom. Jeho škrekot je rovnako odporný ako škrekot havrana.
A ak pán Malý spomína obete militantného genderizmu, feminizmu a homosexualitu, ktorým svet valcuje nadnárodná antikatolícka lobby, aj na Slovensku máme jednu. Je ňou biskup Chautur. Aj on sa postavil proti prijatiu Istanbulského dohovoru a stal sa obeťou sprisahania, ktoré malo zdiskreditovať najprv jeho a potom aj celú Katolícku cirkev na Slovensku. Našťastie, slovenskí katolíci sa ukázali byť silnejší, ako predpokladali ich nepriatelia a tak organizátori sprisahania sklapli.
Keďže dlhodobo pracujem vo Viedni, stal som sa svedkom nechutnej aféry. Bolo to v roku 2014. Vtedy sa na veľkých Life Ball-plagátoch objavil obraz, propagujúci ideológiu gender. Je na ňom namaľovaný ležiaci muž, nad ktorým stojí nahá obojpohlavná bytosť. Hore má ženské ňadrá, no v rozkroku má primaľovaný mužský pohlavný orgán. Najhoršie je, že tieto obrazy videli nielen dospelí, ale aj malé deti. Známy je prípad štvorročného viedenského chlapca, ktorý sa pri pohľade na tento obraz opýtal svojej 70-ročnej babky: „Babi, máš tam aj ty „vtáčika“? Tá 70- ročná babka urobila prípadu rozhorčenú publicitu a radnica musela pod tlakom verejnosti nariadiť autorovi, aby svoje obrazy odstránil z verejných plôch. Niekedy si myslím, že mnohých novodobých „umelcov“ by mali zatvárať do chládku ako zločincov. Veď nimi vlastne aj sú pretože kazia nevinné deti. Človeku sa otvára nožík vo vrecku, keď sa dozvedá, že niekde učia už malé deti v škôlke ako majú masturbovať. Áno, už to tu bolo naznačené: musíme aj my vytvoriť medzinárodnú lobby za zachovanie kresťanského dedičstva našich predkov, ktoré súčasná Európa tak arogantne zavrhuje!
Ad Scholastik
Př.:
Žalm dříve: Bohové pohanů jsou démoni…a dnes: Bohové pohanů jsou výmysly. Nová verze je neškodná – přece výmysl je něco neskutečného, neexistujícího, bájného.
To je ovšem odborný problém překladu původního hebrejského textu, dnes s odstupem času někdy obtížně řešitelný. Každopádně Jeronýmova Vulgata přejímá interpretaci ze Septuaginty (které se občas vyčítá, že vznikla ve starozákonné době pod vlivem helenizace a není příliš přesná), kde je opravdu v Ž 95,5 „oí theoí tón éthnón daimónia“, zatímco nová, pokoncilní Vulgáta se snaží nově přeložit původní hebrejský text a uvádí „omnies dii gentium inania (dosl. nicotní, prázdní, bezobsažní)“.
Český ekumenický překlad uvádí „modly“, kralický „bůžci“.
Netroufnu si od zeleného stolu a bez důkladné znalosti hebrejštiny posoudit, jak je který překlad odborně správnější a kde naopak šel spíše překladatel někomu (judaismu, protestantství) na ruku.
Zkuste dnes mezi některými katolíky říct nepochybně pravdivé tvrzení, že bohové pohanů jsou služebníci satana, a přímo experimentálně si ověříte, že to není odborný problém překladu hebrejského textu, ale problém věroučný.
Pro člověka, který věří, že Bůh je jeden, společný, dává nám rohlíky, máslo a rajčata a chce abysme si s ním brebentili a každý týden přinesli kyblík emocí, jsou bohové pohanů jen představy o tomto jednom Bohu, stejně jako křesťanská „představa“ Nejsvětější Trojice.
Pro takového člověka je nutně absurdní, že by některé představy mohly mít svou vůli a tu obrátit k satanu a třeba aby „představa“ Trojice byla tělesně přítomná v dějinách.
Prosím, které konkrétní tvrzení je „nepochybně pravdivé“ a co přesně to znamená? Platí stále, že pokud někoho označím za služebníka Satana, zejména tím tvrdím, že reálně existuje? Pokud je tvrzení z oboru víry „nepochybně pravdivé“, počítám musí být součástí závazné nauky církve: skutečně církev výslovně učí, že bohové pohanů reálně existují, že by to třeba bylo nějaké dogma, definovaná pravda víry, jasné tvrzení, z něhož by plynulo, že naopak ten zmiňovaný pokoncilní překlad je zmatečný, protože není přípustné myslet si prostě jen tolik, že nic jako např. pravoslavný bůh neexistuje, že jde o mylnou ideu, jako by někdo věřil v existenci Lochnesky?
A pokud tak Církev skutečně učí — snad jsem chyběl na hodinách démonologie, ale lze přiblížit, jak přesně to tedy je? Jde o jednoho Satana v mnoha podobách, nebo každému náboženství a sektě a sektičce a každé unikátní individuální herezi přináleží vlastní služebník Satana? Protože první možnost vede přímo ke sporu s tím, že všem nekatolíkům (i mnohým ne-tradičním katolíkům) je upírána víra v „téhož“ jediného Boha právě tehdy, pokud se jejich „představa“ o Bohu neslučuje s pojetím Církve, pak by ale bylo těžko představitelné, že by taková různost nevadila při víře v Satana. Druhá možnost zase otevírá otázku, pokud každá sektička „získá“ (jakoby vyvolá?) vlastního služebníka, jestli jich je tedy neomezené množství? (Což by mě zajímalo i samo o sobě: je andělů neomezeně mnoho, nebo konečný počet, a pokud neomezeně, je neomezeně mnoho i padlých andělů?)
Ono je to vůbec otázka: pokud se řekne, že v pravého, jediného Boha nevěří ten, kdo nepřijímá plně katolickou nauku o Něm (jako se zde často tvrdí), je nejasné, jak by zároveň šlo mluvit o víře v nějakého „boha pohanů“, když jistě ani takoví věřící o něm, tedy Satanovi či služebníkovi Satana, nemají pravdivé poznání, čili v něj analogicky také nevěří, jako třeba o protestantech nelze (dle místních) tvrdit, že věří ve (stejného) Boha jako věrní katolíci. Jinými slovy, kdyby se řeklo, že bohové pohanů jsou neexistující výmysly, vše by jednoduše sedělo. Pokud se toto říct nesmí a je nutné souhlasit, že bohové pohanů reálně existují, vyvolává to velké množství dalších otázek.
Rekneme, ze padly andel ma svou svobodnou vuli, kterou se vzeprel Bohu. „Vymysl“ zadnou takou vuli nema. Toto je jadro problemu a pokud nekdo rika, ze jde o odborny problem resitelny v jazykovem kabinetu, tak je to omyl. To by platilo v pripade, kdyby se vedl spor napr. o dilema mezi stromem a krovinou nebo kdyby slo o neco (davno) mrtveho.
Co se tyce protestantu, tak ti neuznavaji, ze se Slovo stalo telem a reformace je historicka faze organizovaneho vylucovani telesne pritomneho Boha z lidskych dejin – resp. odpadu od skutecneho Boha. Vic se o nich nema smysl sirit. Snad jen by se dalo ptat, je-li z hlediska budoucnosti humanni politiky, ktera jeste vubec dokaze vnimat existenci cloveka, dulezitejsi americka fundamentalisticka sekta nebo reformne-katolicka utecha z odborneho potreni satana a jinych duchu zlych. Me pripada vyrazne horsi to druhe.
Vyse uvedenym se take rozsiril vycet nepochybne pravdivych tvrzeni: existence cloveka ci organizovane vylucovani telesne pritomneho Boha z lidskych dejin. A pokud mate pochyby o zivotnosti pohanskych bohu, jak si vysvetlite dnesni vitalitu Baala, Kali, aj.? Nahodou vznikly dve sekty s tisiciletou diskontinuitou a se stejnym „vymyslem“? Mozna to souvisi s tou otazkou, je-li padlych andelu nekonecne mnoho. Me to prijde, ze se neustale recykluje omezeny pocet.
Vas prispevek je zajimavy i sam o sobe.
Mozna delate chybu, kdyz premyslite v kategoriich typu „verit“ ci „mit pravdive poznani“. V posledku prece nejde o jakesi ukony vereni a sperkovani predstav, ale o nasledovani. Stare dobre krestanske imitatio Christi. Anebo tez imitatio diaboli.
Verit lze v 1+1=2, ale lze to nasledovat? Asi stezi. (Byt si lze myslet takove relace zapojene kupr. v planovacich programech cenovych uradu nepochybne infernalnich socialistickych soustav, ale to uz se nasleduje nekdo jiny.)
A naopak, lze nasledovat dabla, aniz by v neho bylo nutne verit a mit jeho „pravdive poznani“? Nepochybne ano, jinak by jeho zaliba v anonymite byla nemohouci strategii. Tim si muzete zodpovedet i otazku, je-li vubec technicky mozne verit v nejakeho pohanskeho boha-demona. Urcite ano, staci nasledovat jednoho z mnoha nabizejicich se. A „verit“ si takova obet muze cemu chce – treba ateismu. Nebo v neexistenci vule stvorenych bytosti – andelu.
Zkuste si představit situaci dítěte, kterému jeho adoptivní rodiče předstírají, že jsou jeho biologickými rodiči. Takové dítě samozřejmě ví, že má nějaké biologické rodiče, že existuje někdo, komu se narodilo. Jeho omyl nespočívá v tom, že by popíralo existenci svých rodičů: věří, že existuje někdo, kdo ve vztahu dítě : rodič zaujímá pozici rodiče, a v tom má pravdu. (Z toho pochopitelně vyplývá, že také věří, že osoba, která je jeho matkou, ať už je to kdokoli, má všechny vlastnosti, které nutně patří k pojmu „matky“.)
Jeho omyl nespočívá ani v tom, že má o své biologické matce „špatnou představu“ (že své biologické matce připisuje nějaké vlastnosti, které ona ve skutečnosti nemá, třeba že by si o své biologické matce myslelo, že je černovlasá, zatímco ona je ve skutečnosti zrzavá).
A nespočívá ani v tom, že by jeho domnělá matka byla holou smyšlenkou jako Lochnesska: je to reálná existující žena, ale není to jeho biologická matka.
Spočívá v tom, že svou biologickou matku pokládá jinou osobu, než jaká jí skutečně je.
V analogické situaci jsou věřící falešných náboženství. Ti také nepopírají, že existuje Bůh.
Věří, že existuje taková Bytost, která ve vztahu Bůh : tvor zaujímá „pozici“ Boha (a má atributy, které z této „pozice“ vyplývají, které patří k pojmu Boha), a v tom mají pravdu. Většina falešných náboženství proto uznává základní Boží atributy jako všemohoucnost, vševědoucnost nebo stvoření světa.
Jejich omyl netkví v tom, že by měli o Bohu „jinou představu“ než Církev, ale v tom, že za Boha pokládají někoho jiného než Boha. A různost při víře v satana, jak naznačujete, nevadí vůbec. Pokud by každému démonovi šlo o to, aby ho lidé uctívali v jeho podstatě a měli o něm pravdivou představu, pak by skutečně každý démon musel mít vlastní sektičku se všemi důsledky, které jste uvedl. (Nicméně pokud by lidé poznávali démony v jejich pravé podstatě, nikdo by je neuctíval.) Ale pokud jde určitému démonovi primárně o to, aby lidi odvedl od uctívání pravého Boha, to, že se lidé mýlí v tom, koho vlastně uctívají, a to, že uctívají jednoho a téhož démona mnoha různými způsoby, pro něho není problém. Svého cíle dokonce dosáhne snáz, když lidi zahltí rozmanitou nabídkou.
A naopak člověk vůbec nemusí mít o Bohu zcela přesnou představu, aby věřil v pravého Boha. Já jsem si, mohu-li ještě rozvinout rodinnou analogii, o své babičce, kterou jsem nezažil, z jakéhosi důvodu dlouhá léta myslel, že se narodila v únoru, ve stejný den jako já. Teprve nedávno jsem zjistil, že se narodila v červenci. Přesto jsem svou babičku vždy pokládal za svou babičku, i když jsem o ní měl v této konkrétní věci mylnou představu. 🙂
P. S. K andělům a ďáblům, Církev mnohokrát definovala, že existují dobří andělé a že více z nich ze zlé vůle odpadlo. Ocituji aspoň prohlášení 4. lateránského koncilu, zaměřené proti Amalrikovi z Bène a Davidovi z Dinantu, které výslovně zmiňuje, že ďáblů je více: „Stvořitel všeho viditelného a neviditelného, duchovního i tělesného… Svou všemohoucí silou od počátku světa z ničeho stvořil duchovní i tělesnou přirozenost, totiž přirozenost andělů a světa, člověka pak jako spojení ducha a těla. Ďábel pak a jiní démoni, kteří byli Bohem stvořeni dobří, se sami ze sebe stali špatnými, člověk pak ďáblem sveden zhřešil.“ Satan tedy reálně existuje. To, že by pohanská bohoslužba byla jeho uctíváním, Církev, pokud vím, nikdy výslovně nedefinovala, ale je to obsaženo v Písmu.
Pokud jde o počet andělů (dobrých i zlých), Zjevení říká, že jich je velmi velký (Dan 7,10), ale omezený počet, a po stvoření světa už nevznikají noví. Verš Zj 12,4 se někdy vykládá tak, že od Boha odpadla třetina andělů a dvě třetiny Mu zůstaly věrné, což je však poměrně nejistý výklad.
Píšete „většina falešných náboženství proto uznává základní Boží atributy jako všemohoucnost, vševědoucnost nebo stvoření světa“ – ale je to skutečně tak?
Existuje některé z těchto náboženství, které by se dobralo k tomu poslednímu atributu, který uvádíte, tedy k chápání světa jako stvořeného a Boha jako nezávislého na svém stvoření?
Obávám se, že nikoli. Všechna náboženství jsou buď panteistická nebo hledají nějaký princip, jímž je svět organizován, ale stvoření? To nikde není.
Cože? Však třeba všechny druhy protestantů, pravoslavní, mezi tradičními takzvaná koncilní humanistická sekta (u do vnitřních půtek nezasvěcených běžně známá jako římskokatolická církev) atd. atp. Nebo snad myslíte, že se evangelíci drží pravého náboženství, a ne falešného, případně že snad neuznávají stvoření světa? 🙂
Stvoření chápu obecněji v tom smyslu, že svět není věčný a má svůj počátek ve věčném Bohu, nikoli sám v sobě. Máte ale pravdu v tom, že kosmogonie mnohých náboženství lze vykládat i panteisticky.
Tak stvoření světa uznává i judaismus a islám. Stvoření světa ex nihilo (podobné jako v Bibli) se objevuje v některých starověkých kultech taky, později pak v animistických kultech (třeba v Africe nebo Oceánii), dále třeba v Rgvédě apod.
@JaB
Já vám rozumím. Prostě jde o (špatná) vysvětlení původu nebo charakteru světa, který nás obklopuje.
Horší je to s tím stvořením či jeho konečností (jak se k ní vyjádřil lateránský koncil ve 12. stoleti). To určitě nikde v antice, Indii či jinde nenajdete. Dokonce i moderní fyzika s tím má problém. I když někomu vyjde počátek v podobě velkého třesku, je to promptně „vysvětleno“ jako nekonečná série velkých třesků a velkých kolapsů. Nebo aspoň jako nekonečný počet třeskajících paralelních vesmírů.
@matěj
Co se týče křesťanských bludařů, stačí si uvědomit, odkud vzešel Hegel (a jaký destruktivní vliv má v moderní katolické teologii) a je jasné, že tam to se stvořeností a konečností také není úplně ideální.
Myšlenka, že pohanské obřady jsou implicitním uctíváním démonů, je vyjádřena ještě jasněji a lingvisticky nesporně ve 1 Kor 10,19-21: „Co dím tedy? Že snad jest něčím věc obětovaná modlám anebo že modla jest něčím? (Nikoli), nýbrž že CO OBĚTUJÍ POHANÉ, OBĚTUJÍ DUCHŮM ZLÝM a ne Bohu. Nechci však, abyste byli společníky duchů zlých. Nemůžete píti kalich Páně i kalich duchů zlých; nemůžete účastňovati se stolu Páně i stolu zlých duchů.“
I mi to kázání přišlo ne jen jako kázání, ale, bohužel, jako proroctví.
Slizkého kazatele zednážství Halíka zde raději nebudu rozebírat, abych se vyhnul vulgaritám.
„Jejich hlavní zbraní je lež.“
Platí to i pro autory a příznivce http://rexcz.blogspot.com/2018/11/komentar-eleison-dxci-skutecny-hrdina.html , nebo tam se to nějak zamlží?
Nějak tam autor („biskup“ Williamson?) zapomněl napsat, že R. Faurisson, dle vlastního vyjádření ateista, obdržel v roce 2012 cenu od iránského prezidenta Ahmadinedžáda za celoživotní „odvážné“ popírání holocaustu – včetně existence plynových komor. Třeba se ale v katolickém časopisu psaném pro katolíky jednou dočkáme nejen odsouzení jiných křesťanů, ale třeba i kritiky nahnědlých schizmatiků obdivujících „hrdinství“ oceňované představiteli muslimů …
Holocaust je nesprávný pojem. Dnešní judaiste nejsou žádným celopalem. Bratrstvo není ve schizmatu. Dnes lze popřít vše , ovšem dogma 6 milionů nelze. Kdo tomu nevěří ,je podle těch , co věří maistreamu , hnědý.
Výborně!
1. Holocaust je nesprávný pojem, který pojem je správný? „Očista“?
2. Dogma 6 miliónů je nesprávné. Jaké je prosím správné číslo?
3. Být hnědý je špatné. OK! A být černo-červený je OK? (9. 11. 1925)
Dovolím si odpovědět za Rendu:
1) Používat pro šoa pojem „holokaust“, který má označovat posvátnou oběť, je opravdu poněkud ulítlé – pokud vím, odmítá to i mnoho Židů. (Jsou snad nacisté?)
2) 6 milionů je velmi diskutabilní a daty nepodložené číslo, mnohem realističtější odhad je 4-5 milionů. Ale ti historici, co toto taky tvrdí (a určitě by se mezi nimi našel nejeden Žid), jsou nejspíše taky nacisti, že?
Ovšem Richard Williamson v roce 2009 tvrdil, že v koncentračních táborech zemřelo dvě stě až tři sta tisíc Židů a žádný v plynových komorách. To není pouze popření rozsahu šoa, to je popření šoa jako takového. Protože se popírá, že cílem nacistů bylo Židy vyhladit, ale pouze se předpokládá, že byli Židé nacisty využíváni na tvrdou práci a při tom v pracovních táborech umírali buď kvůli nedostatečným hygienickým podmínkám (na nemoci) nebo vinou selhání jednotlivých dozorců (svévolné popravy, mučení, zabití při útěku), a to je něco zcela jiného než známe z oficiální historie. Samozřejmě je nesmysl zakazovat svobodné historické bádání o jakémkoliv tématu – problém je, že malá skupinka historiků pak záměrně vytváří „alternativní“ historii, a i když jsou svými kolegy usvědčeni ze lži, jejich názory pak opakují lidé, kteří sami historici nejsou (a nemají o tématu potřebné znalosti) a pokud jsou za to pak plísněni, obhajují se svobodou slova. Pokud tedy Richard Williamson hájil a zdá se, že svůj názor nezměnil, zcela mylné konspirativní názory, je za to právem napadán. To není žádné pronásledování, to je pouze poukazování na jeho úmyslné libování si ve zveřejňování kontroverzních a lživých teorií.
Dávej si pozor, anžto Stwora dostal za přeložení a uveřejnění článku o 4 milionové variantě podmínku. Udavači nespí.
V komunistickom slovniku cudzich slov (tusim 1976) sa slovo holocaust ani nenachadza. A do roku 1990 ste ho nikdy nepoculi. Vsak?
Ale kedze nacisti (= narodni socialisti, ako napr. Benes) su len jednou z mnohych socialistickych tlup, tak sa ani nemozeme cudovat, ze takyto pojem sudruhovia komunisti (dalsia soacialisticka tlupa) v slovniku cudzich slov zamlcali.
Mohu se optat, proč máte „biskupa“ v uvozovkách?
Biskupské svěcení bp. Williamsona nezpochybňuje ani takový odpadlík od katolické víry, jako papež František.
Trošku vám zkusím vysvětlit, proč bp. W „zpochybňuje“ šoa. Z šoa se stalo nové náboženství – má svá dogmata, nelze o něm svobodně diskutovat, jakýkoliv jiný názor, než oficiální je „herezí“ a takový „heretik“ musí být po „právu“ potrestán.
Toto falešné náboženství u mnoha lidí vytlačilo jediné pravé náboženství, kterým je katolická víra.
Chápete alespoň trošku, nebo se řadíte k fanatikům šoa?
Proč máte „zpochybňuje“ v uvozovkách, když o zpochybňování biskupem Williamsonem zcela jednoznačně jde?
To jste to nevysvětlil ani trochu. Protože se podle vás z šoa stalo nové náboženství a nelze o něm svobodně diskutovat, je nutné vymýšlet alternativní teorie o neexistenci plynových komor a počtu 200-300 tisících mrtvých Židů? Pokud někdo o něčem lže a nepřipouští jinou pravdu tak se proti tomu bojuje tak, že se proti lži nasadí druhá lež tvrdící opačný extrém?
R. Malý: „Jen lžete,lžete, milí přátelé, ono nakonec pokaždé z toho něco zůstane…“ Mohl byste doložit, kdy Voltaire vyslovil tuto větu a doplnit v jakém kontextu?
Jsem ted mimo domov na duchovní obnově, nemám tady k dispozici literaturu, v sobotu ponávratu zveřdjním přesnou citaci.
Doložím Vám to já. Domnělý citát je složen ze dvou částí. V první jde o slova Voltairova v dopise příteli Nicolasi Thieriotovi z 21. 10. 1736: „Lež jen tehdy je neřestí, směřuje-li k něčemu zlému, je však velikou ctností, působí-li se jí něco dobrého. Buďte tedy ctnostnější, než kdy jindy. Je třeba lhát jako ďábel, nikoliv ostýchavě a jen občas, ale hezky odvážně a pořád. Lžete tedy , přátelé, lžete, někdy vám to vynahradím. = Mentez, mes amis, mentez ; je vous le rendrai dans l’occasion.“ (Voltaire: Oeuvres completes, vydání Garnier 1880, t. 34, p. 153, no. 666 – zcela symbolicky!) Ve druhé pak jde o zprostředkovaný citát z Francise Bacona, který se jej dovolává jako běžného rčení: „Jen odvážně utrhat na cti – vždy něco ulpí = Audacter calumniare, semper aliquid haeret“ (De augmentis scientiarum, 8,34). Vychází zde z Plutarchova životopisu Alexandra Makedonského… ale to už bychom se asi dostali zbytečně daleko.
Díky, tedy tvrzení, že Voltaire lež „zdůrazňoval jako nejúčinnější arsenál v boji proti Církvi, její věrouce a mravním hodnotám“ je interpretace, která pozměňuje kontext a vztahuje citát k Církvi, ačkoliv Voltaire o Církvi nepsal.
Ne tak zcela. Onen dopis, jak jste se jistě přesvědčil, se týká právě uvedené komedie L’Enfant prodigue, která si utahuje ze známého podobenství. Voltaire ji uvedl anonymně, ale samozřejmě se něco šeptalo. Jak vysvítá z korespondence s Bergerem a Thieriotem, všichni zasvěcení měli Voltaireovo autorství zapírat.Takže v tomto případě lze bez velkých interpretačních rozpaků říci, že lež měla prospět při zesměšňování náboženství.
Voltaire ale jistě nebyl první, kdo myšlenku o prospěšnosti lži vyslovil. Jeho starší předchůdce Jean-Baptiste Rousseau vložil v první ze svých Epištol – Épitre aux Muses – do úst udavači přiléhavě přezdívanému Soupcon slova určená dvořanům vévody Filipa Orleánského:
„Quelque grossier qu’un mensonge puisse être,/Ne craignez rien, calomniez toujours./Quand l’accusé confondrait vos discours,/La plaie est faite; et, quoiqu’il en guérisse,/On en verra du moins la cicatrice.“
To vyšlo roku 1712, takže nic nového pod sluncem.
Ale chtěl jsem jen doložit onen citát, nic více. Zbytek, tj. skutečně závažné lži, kterými Voltaire poškozoval Církev, už musí pan Malý vysvětlit sám, tiskového mluvčího mu dělat nebudu.
Ad H. Kohoutek: Díky K § D za poskytnutí dokladů, jež dokazují, že si nic nevymýšlím a nedezinterpretuji. Já při uvedení zmíněného výroku jsem čerpal z knihy polského historika Michala Poradowského „Dziedzictwo rewolucji francuskiej“ (Poznań 1999, str. 16). Autor tady uvádí tento citát Voltaira, jakož i další známý „Zničte tu hanebnici!“ (tj. Církev) s odvoláním na knihu Jeana Dumonta „Révolution francaise…“ (má 510 stran). Tento francouzský historik publikuje přímo z Voltairovy korespondence věty, v nichž se tyto výroky vztahující se ke Katolické církvi, často opakují a zároveň píše, že Voltaire v tom nebyl ani sám, ani originální, už Rabelais v 16. století napsal podobné věty týkající se boje proti Katolické církvi.
U vás, milý pane, mne ale fascinuje, s jakým zápalem se snažíte popřít slanost mořské vody. Že darebák Voltaire ve velkém lhal a vymýšlel si na téma církevních dějin, je notoricky známé, proč se ho tedy zastáváte a pokoušíte se zpochybňovat tento nesporný fakt? Myslíte, že toto je důstojné katolíka, pokud jím jste?
Nu, pro někoho bude Voltaire hrdinou pravdomluvnějším než Fučík. A to jsem ještě zapomněl dodat, že V. se s J.-B. Rousseauem dobře znal, třebaže jeho přítelem zrovna nebyl – roku 1738 napsal sice jeho životopis, ale použil této příležitosti i k tomu, aby si s literárním konkurentem vyřídil nějaké účty.
Jenže ani Vy nemůžete věřit všemu, co se kde píše – i když to se stává každému, i mně, že skočí na špek někomu, o kom si myslí, že to ví lépe. Nicméně, Dumont měl sice historické vzdělání a psal knihy o dějinách, ale nebyl profesí historik, nýbrž nakladatelský redaktor. Sám asi čerpal z knihy novináře Jacquese Ploncarda d’Assac L’Église occupée (1975), který překroucený Voltaireův výrok uvedl asi poprvé – a také nebyl schopen ho doložit, respektive ho dokládal dopisem Thieriotovi, který jsem citoval. Známe to, novináři mají rychlé pero, ale někdy zbrklé.
Závěrem jenom prosím opatrně s tou „důstojností katolíka“. Ono se s ní těžko slučuje ledacos. Snad malá nápověda postačí: TD 2/17 23-24.
Ad K § D: Ta poznámka o důstojnosti katolíka nebyla určena Vám, ale panu H. Kohoutkovi. Myslím, že ten Voltairův dopis Thieriotovi, který jste citoval, mluví jednoznačně, nehledě k tomu, jaké kolosální lži Voltaire nakydal na Katolickou církev, jak dokazují díla Poradowského, které jsem uvedl, nebo J.R.Nowaka, jehož jsem překládal vyšlo v Matici cyrmet. pod názvem „Církev a Velká fr. revoluce).
Milý pane doktore Malý, já jsem chtěl pouze doložit Vámi užitý Voltairův citát, protože se mi nezdálo, že by Voltaire právě tímto citátem vybízel k boji proti Církvi – vy jste ho uvedl jako příklad toho, jak vybízel k boji proti věrouce Církve a jejím mravním hodnotám (což mi tak nepřipadá ani po doložení kontextu diskutujícím K&D). Tím jsem nijak nezpochybňoval, že by Voltaire ve svém životě nebo v jiných výrocích nebyl bojovníkem proti Církvi. Pokud Vás šéfredaktor tohoto webu a další diskutující upozorní, že jste v případě Goebbelse použil podvržený výrok, také je obviníte, že se zastávají Goebbelse? Vy v mém počínání vidíte zápal možná proto, že jste na tomto webu zvyklý pouze na pochlebování a já jsem jeden z mála, který Vám oponuje. Vaše interpretace a osobní názory na Církev jako na instituci ovládanou zednáři, modernisty a satanistickými sektami (uváděl jste ne v tomto článku, ale jinde) nejsou na úrovni slanosti mořské vody, proto s nimi polemizuji. Nedělejte ze mě jakobínského revolucionáře. K té důstojnosti katolíka – Je Vám například zřejmé, že ve svém článku srovnáváte katolického kněze (kterého se tímto nezastávám a nevyjadřuji souhlas s jeho názory) s Josephem Goebbelsem? „Je jasné, že Halík je příliš opatrný a chytrý na to, aby své názory prezentoval touto formou.“ Co podle Vás Halík svými činy (úmyslnými a zastřenými, jak se domníváte) ve svém věku sleduje? Proč by to dělal?
Ad H. Kohoutek z 19.11. 10,25: Promiňte, ale Vaše odpověď je poněkud zmatená.
1)Goebbelsův výrok není v žádném případě podvržený, vide můj příspěvek výše – jednalo se o jeho celkovou strategii mediálního působení, a proto v tomto smyslu musel být také na různých poradách vyřčen.
2) U Voltaira pak Vám sám diskutující K§D potvrdil, že Voltairův výrok o lži byl míněn, pokud ne prioritně, tak zcela určitě na stejné úrovni s bojem proti jiným subjektům, jako nástroj k potírání Katolické církve. O čem tady chcete diskutovat?
3) A jestli se ptáte, co Halík sleduje svými výroky a články „ve svém věku“, tak Vás nechci urazit poťouchlými poznámkami, ale omezím se pouze na jednu otázku: Cožpak to nevidíte, cožpak Vám to není z jeho polemiky proti prof. Piťhovi jasné?
Kde přesně jste prosím doložil, že „Goebbelsův výrok není v žádném případě podvržený“? Vidím jen Vaše tvrzení, že Vy to považujete za „historicky doložené, že Goebbels tento výrok skutečně – byť možná ne přesně těmito slovy – řekl, musel to přece na různých poradách hitlerovských propagandistů a novinářů prezentovat jako strategii, nota bene on sám přesně v tomto duchu jednal a řídil celou propagandistickou mašinérii III. říše. Přít se proto, jestli to Goebbels řekl přesně tak či jinak, je irelevantní a vzhledem k tématu úplně mimo“ — to ovšem není doklad, že to řekl, naopak takový přístup, pokud to řeknu hodně jemně, relativizuje veškerá další Vaše tvrzení, co kdo údajně řekl, protože je zjevné, že pravdivost takových tvrzení vnímáte značně jinak, než je obvyklé.
Citovat je možné jen to, co někdo doslova řekl, pokud to řekl „možná ne přesně těmito slovy“, není možné tvrdit, že to řekl, protože rozhodně není jedno, jestli to „řekl přesně tak, či jinak“. A už zcela absurdní je přístup, že někdo v nějakém duchu jednal, tak je zcela v pořádku mu připsat výrok, který takového údajného ducha vyjadřuje. Může snad Vám kdokoli připisovat výroky, které jste nikdy neřekl, pokud si bude myslet, že jsou v souladu s Vašimi postoji či jednáním? Nebo byste se tomu důrazně bránil?
Kdyby se takto volně vyjadřoval kdokoli jiný, bylo by to na pováženou, no ale co už. Pokud takto k realitě přistupuje profesionální historik (navíc katolík, který by měl mít pravdu v obzvláštní úctě), je to tristní…
R. Malý: Já jsem chtěl po vás doložit jeden konkrétní a vámi citovaný Voltairův výrok. Nepolemizoval jsem s tím, jaké byly Voltairovy celkové názory a jeho život. A fakt je (jak doložil K § D), že Vámi uváděný výrok byl jednak překroucený a jednak nesměřoval přímo proti věrouce nebo mravním hodnotám Církve. Na základě mého upozornění (které se, znovu upozorňuji, týkalo jen a pouze jednoho výroku) jste mi začal podsouvat, že se zastávám Voltaira proti Církvi a položil jste mi zcela jistě řečnickou otázku, zda je to důstojné katolíka. Co se týče toho Halíka, nevím, co tím sleduje. Nebylo mi to zjeveno ani mi to sám Halík neřekl ani mu nevidím do hlavy.
Ano, Váš překlad Nowaka mám doma, je to užitečná práce. Dovtípil jsem se také, že slova o důstojnosti nebyla mířena na mne, ale přišlo mi to jako hodně tvrdá invektiva. Nečtu DaH příliš často, ale zdá se mi, že v diskusích tu nevládne pokaždé bratrský duch, že tu leckdo říká bratru svému „raka“, hlupáku, a že Tertullianovo „Vide, ut invicem se diligant“ je pouhým závanem dávno zašlých časů.
Ad K § D: Máte pravdu, že „v diskusích tu nevládne pokaždé bratrský duch“, někteří lidé se žel nezmění. Aniž bych ale chtěl sám sebe obhajovat, musím na základě svého svědomí objektivně konstatovat – a mnoho diskutujících mi to určitě potvrdí – že nikdy nejsem vulgární, oponenty neurážím a zachovávám principy slušnosti. Myslím, že toto mi nikdo nemůže upřít.
Při nejlepší vůli ale nemohu některé diskutující na tomto webu považovat za „bratry“, pokud tím rozumíme bratry ve víře. Mám na mysli stoupence a vyznavače Halíka, Putny atd. Když někdo popírá Zmrtvýchvstání Páně nebo píše, že buddhismus je stejně pravou cestou k Bohu jako křesťanství (u Halíka jsem skutečně obojí četl), tak rozhodně není katolíkem, není mým „bratrem ve víře“. Je to modernistický škůdce uvnitř Církve, vůči němuž sice jsem povinen chovat se slušně a modlit se za jeho obrácení, ale zároveň zaujmout zásadový a nekompromisní postoj obrany Pravdy, tkerá je jediná: v Kristu Ježíši a jeho Církvi.
Ad Matěj 20.11. 23,30: Přečtěte si prosím všechny mé příspěvky v tomto vláknu na toto téma. Je nesmyslem, jak kdosi tady nspsal, že v případě Goebbelsova výroku jde o podvrh nějakého komunist. publicisty ze 60. let. Já ještě jako malý kluk v 50. letech jsem tento výrok G. znal od svých rodičů, uváděl ho i Hlas Ameriky, ktefý jsem už jsko dítě poslouchal. Nots bene výše jsem uvedl, že jsem již před léty někde četl, že G. tuto větu pronesl na nějaké poradě nacist. novinářů, samozřejmě už si nemohu pamatovat podrobnosti. To, že G. přesně podle toho postupoval a toto vyžadoval od něm. publicistů, vylučuje, že by takový výrok někde neřekl. Nutně ho říct musel, jinak by nepronikl v takové mířd mezi veřejnost. Tvrdit opak je totéž jako tvrdit, že na tajném zasedání komise pro židovskou otázku v Berlíně 1941-2 nebylo odyouhlaseno „konečné řešení“ židovyké otáhky, také o tom neexistuje přesný písemnýzáznam.
Ad H. Kohoutek: Milý příteli, sám diskutující K&D uznal, že Voltairův výrok, který jsem uvedl, překroucený nebyl a byl opravdu zaměřen proti věrouce Církve, to neoddiskutujete.
Ad H. Kohoutek a Matěj: Pánové, je zřejmé, že když tady vyjde nějaký můj článek, tak se vám otevírá kudla v kapse. Inu, s tím nic nenadělám. Jenže musím se kategoricky ohradit proti vašim metodám, jimiž usulujete zpochybnit moji věrohodnost a udělat ze mne bud lháře, nebo neprofesionála, případně blba. Nefér odvádíte pozornost mimo téma článku k otázce Goebbelsova výroku, ačkoliv jsem to tady jasně vyložil, a tvrdošíjně v rozporu se zřejmými fakty zpochybnujete autenticitu Voltairova výroku, ačkoliv jsem tady doložilodkud jsem čerpal, a autenticita tohoto výroku, jakož i jeho zaměření proti Kat. církvi, byly potvrzeny i jiným diskutujícím. Tím jasně ukazujete, že vámjde pouze o to, jan zpochybnit moji věrohodnost, čili o argument ad hominem, nikoli ad rem. Jste neseriozní diskutující a já budu příště podle toho s vámi jednat.
„když tady vyjde nějaký můj článek, tak se vám otevírá kudla v kapse“ … „zpochybnit moji věrohodnost a udělat ze mne buď lháře, nebo neprofesionála, případně blba“ … „jde pouze o to, jen zpochybnit moji věrohodnost, čili o argument ad hominem, nikoli ad rem“
Prosím, právě naopak! 🙂 Právě proto, že si Vašich příspěvků velmi cením, přijde mi škoda, aby byla jejich hodnota tímto zbytečně relativizována. S argumentací, že i když nemám doklad, že někdo něco konkrétního řekl, ale traduje se to o něm a odpovídá to jeho jednání, takže to určitě řekl, podle mě nelze souhlasit, a opakuju: kdyby takto někdo nepravdivě přisoudil nějaký výrok Vám, přišlo by Vám to v pořádku? A prosím, já samozřejmě nejsem historik, takže netuším, co kdy G. řekl a jaké jsou o tom doklady, mně jde právě o tuto Vaši následnou argumentaci, kterou považuji za nepřijatelnou, proti článku doplněnému poznámkou šéfredaktora bych v tomto směru nic nenamítal.
O konferenci ve W, pokud mohu věřit Wikipedii, záznam je. Dál je to samozřejmě otázkou spolehlivosti daného pramene. Ale ten hlavní problém a rozdíl, proč to není dobrý příměr, je v té citaci: o konferenci samé, jejím tématu a výsledku lze spolehlivě usuzovat z daného pramene (nebo jiných zdrojů, nevím, jak říkám, nejsem historik). Pokud by ale někdo začal tvrdit, že třeba Hitler tam řekl konkrétně to a to, pochopitelně by to ostatní žádali doložit — a nemyslím, že by je uspokojilo tvrzení, že to přece zcela odpovídá jeho postoji a jednání. Vy jste to vyznačil jako přímý citát, což se (bez dalšího) standardně dělá tehdy a jen tehdy, když je osoba doslova citována, šéfredaktor pro úplnost přidal, že to možná doslovný citát není, že v tomto směru je to považováno za nedoložené. Kdyby u toho zůstalo, nešlo by nic namítat, článek nestojí na tom, jestli to skutečně řekl, ale že tak jednal, takže další vrtání se v tom by opravdu bylo nemístné slovíčkaření. To Vy jste ale reagoval, že to takto G. skutečně řekl, no tak pak pochopitelně bylo na Vás, abyste takové tvrzení i doložil. A v tomto posunutém kontextu už nepovažuji za přijatelné říkat, že když tak jednal, že to jistě i řekl. Vzhledem k tématu článku je takováto debata skutečně mimo, ovšem tu debatu jste od článku k tomuto posunul Vy sám hned prvním příspěvkem…
OT – napíšu tu tady: Tak nám Artura Sosu, generála jezuitů, zvolili do čela Unie generálních představených mužských řeholí. Jen připomíná, že jde o téhož Sosu, který hlásá teze o tom, že ďábel je jen symbolickou figurkou a že platnost Ježíšových výroků můžeme zpochybňovat, ježto nejsou zaznamenány na diktafon…
„Volba je cvičení ve svobodě“, řekl P. Sosa mladým lidem. V tomto smyslu je nezbytné pomoci mladým poznat realitu, v níž žijí, interpretovat ji a v daných podmínkách se svobodně rozhodnout. Tovaryšstvo jim může jen ukázat cestu, ale ne uložit ji jako povinnost.
Mladí lidé se budou podílet na analyzování činnosti svých děl. Zapojí se do témat, která předložil P. generál, jako je začleňování osob s odlišnou sexuální orientací, účast občanů na politickém životě a zapojení mladých laiků, kteří absolvovali vysokoškolské vzdělání, v dílech Tovaryšstva Ježíšova.
http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=1588
Dobrý článek: https://pravyprostor.cz/tomas-halik-krestan-nebo-genderaktivista/