Kromě delegátů volených biskupskými konferencemi se nadcházející synody o mládeži zúčastní 39 delegátů jmenovaných přímo papežem Františkem. Na seznamu je několik jeho blízkých spojenců v řadách hierarchie: předseda německé biskupské konference kardinál Marx z Mnichova; kardinál Cupich, který se vyjádřil, že Církev má na práci důležitější věci než řešení krize související se zneužíváním; kardinál Tobin, jenž popírá, že by cokoli věděl o McCarrickovi, přestože jsou důkazy o stovkách kněží, kteří o tom „věděli všecko“; P. Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà Cattolica proslulý tweetem, že v teologii (té moderní?) 2+2=5; a arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda dekonstruované Papežské akademie pro život a velký kancléř vybrakovaného Institutu Jana Pavla II. v Římě. 

Všechny tyto postavy byly středem zájmu pro svou nepravověrnost a všechny zuřivě kritizovaly katolíky, kteří se stavějí proti papežově progresivní agendě.

V určitém směru tento vývoj delegátů nepřekvapuje. V jiném ohledu je však alarmující. U mnohých z těchto mužů je prokázáno, že jsou nestydatými lháři (použijeme-li Viganových slov), neboť popřeli, že věděli o predátorství nyní již bývalého kardinála McCarricka, nebo popírali, že krize související se zneužíváním je primárně důsledkem aktivní homosexuality mezi kněžími. Stejně jako nedávná fotografie ze soukromé papežské schůzky týkající se zneužívání, na níž se všichni usmívají a vypadají uvolněně, stejně jako nyní již rozsáhlá série papežských promluv, v nichž papež sám sebe přirovnává ke Kristu mlčícímu při svém utrpení a své kritiky označuje za žalobníky podobné satanovi, je i tento vývoj dalším hřebíčkem do rakve jakýchkoli rozumných očekávání, že by papež nebo někdo z jeho předních spolupracovníků mohli vzít vážně jak skandál kolem zneužívání, tak zničující Viganovu zprávu.

Pokud jde o samotnou nadcházející synodu, papežská strategie, jak zmanipulovat její výsledek, už se ani neskrývá (jako tomu bylo u obou synod o manželství a rodině). Nyní je vidět v plném denním světle. Dne 17. září papež František zveřejnil nový dokument, apoštolskou konstituci Episcopalis communio upravující strukturu biskupské synody, která synodu mění v trvalý orgán, jakousi parlamentní formu vlády, a – což je ještě znepokojivější – rozšiřuje „magisteriální“ sílu závěrečného dokumentu, který vyprodukuje. Jinými slovy, proces, pomocí něhož bude synodální progresivismus schopen modernizovat katolickou nauku a mravy, se zrychluje. Člověk se ptá, jestli papež František nemá obavy z toho, kolik let mu zbývá, a proto nechce zajistit provedení co největšího počtu změn pokud možno co nejrychleji.

Z událostí, které synodě o mládeži předcházejí, již víme, že synoda bude představovat jednostranný pohled na mládež, její potřeby a to, co by jí Církev měla poskytnout. Dokonce i George Weigel, po léta přední zastánce papežské autority, nastávající synodu o mládeži kritizuje s tím, že patrně nepůjde o nic než konvenční sociologii a že to vypadá, že se Církev omlouvá za své náročné mravní učení. 

Je naprosto zřejmé, že nový tradiční hlas praktikujících mladých katolíků bude naprosto ignorován a potlačován. Bude se s ním jednat, jako by neexistoval. To proto, že František a jeho spojenci by si jeho neexistenci velice přáli.

Opravdu se po McCarrickově aféře nic nestane? Bude to jako obvykle? Opravdu synoda o mládeži, amazonská synoda a plejáda dalších synod nezvratně změní tvář katolicismu? To je to, co by si papež a jeho Vatikán přáli nejvíc, nikoli však to, čeho se jim dostane. Jak napsal [na svém blogu] P. Zuhlsdorf: „Velkou část očisty po Současné Velké Krizi budou (musejí) pohánět laici, kterých je především hodně a kteří mají koneckonců v rukou peníze.“ A co je nejdůležitější, kteří momentálně zřejmě mají monopol na pravověrnost.

Uvažujme takto: Vsadil bych se, že přinejmenším 75 % věřících a praktikujících katolických laiků – pod „věřící a praktikující“ rozumím katolíky, kteří znají základy své víry a akceptují nauku Církve v otázkách tak odporujících současné kultuře, jako je rozvod, homosexualita, antikoncepce a potrat – je dnes proti progresivistickému a modernistickému programu papeže Františka. Možná ještě více. Naopak patrně maximálně 50 % nižšího kléru je k němu skeptických nebo jsou proti. Váhá nebo je proti možná 25 % biskupů světa a 15 % kardinálů.

Z toho pro mě vyplývá, že v tomto okamžiku dějin čím vyšší postavení v institucionální hierarchii, tím větší pravděpodobnost zkaženosti a zkompromitovanosti, přičemž u prostých katolických věřících je zdaleka největší pravděpodobnost neskrývané oddanosti tradiční víře, morálce a liturgii. Odtud vzejdou budoucí katoličtí laici, kněží a řeholníci – nikoli ze synodní mašinérie německo-italské osy.

Místo modliteb za úspěch další zmanipulované synody se zřejmě potřebujeme modlit za skutečný Boží trest, aby se opojené vrstvy Církve probudily. K tomuto účelu bychom mohli využít takzvané proklínací žalmy, které byly z nové liturgie hodin odstraněny.[1]

Nakonec je to Bůh, kdo se bude takříkajíc smát naposled. A ti, kdo jsou mu věrní, se přidají, neboť nyní může každý vidět, jak zmanipulované to celé je a že synoda nemluví za nikoho než za své progresivní organizátory.

Peter Kwasniewski

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

[1] Žalmy 57/58, 82/83 a 108/109 byly odstraněny zcela, z dalších žalmů byly vypuštěny některé verše. Více v angličtině na https://rorate-caeli.blogspot.com/2016/11/the-omission-of-difficult-psalms-and.html

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/pope-francis-is-no-longer-hiding-his-strategy-for-manipulating-outcome-of-y