Belgičtí psychiatři terčem opovržení kvůli obraně života pacientů
BELGIE, 10. července 2018 (LifeSiteNews) — Podle belgického bioetika jsou psychiatři, kteří se opovažují oponovat nové, liberálnější interpretaci belgických zákonů o euthanasii, předmětem opovržení pro údajnou nelidskost a nedostatek empatie vůči nesnesitelně trpícím lidem. „Mravní klima se drasticky změnilo v tom smyslu, že někteří lidé euthanasii nazývají ,základním právemʻ a ,terapeutickým řešenímʻ. Euthanasie se stává čímsi posvátným a jakákoli kritika je odmítána jako nelidská, a tedy nemravná,“ řekl podle zpráv počátkem července dr. Willem Lemmens, profesor moderní filosofie a etiky na Antverpské univerzitě.
V Kanadě vstoupil před dvěma lety v platnost zákon, jímž byla legalizována euthanasie pro dospělé, kteří o ni požádají. Podle tohoto zákona mohou euthanasii podstoupit pouze lidé starší osmnácti let, duševně způsobilí, v těžkém a nevyléčitelném zdravotním stavu, jejichž žádost o lékařskou pomoc při umírání je založena na informovaném rozhodnutí. Podle kanadského federálního ministerstva zdravotnictví musejí být rovněž v situaci, kdy lze rozumně předpokládat přirozenou smrt. V bloku států umožňujících euthanasii je však Kanada nováčkem.
Když dojde na lékařskou pomoc při umírání, všechny oči se obvykle obracejí k Belgii, která má se zákony o euthanasii již šestnáctiletou zkušenost. Tento společenský experiment děsí mnohé obhájce života.
„Za pouhých několik let se psychiatrické žádosti o euthanasii staly v Belgii stále přijatelnějšími a obvyklejšími, přestože se tvrdilo – a to i mezi lékaři, kteří euthanasii podporují – že zákon je určen pro některá terminální somatická onemocnění, nikoli pro duševní utrpení vyvolané psychickou nemocí,“ řekl podle zprávy Lemmens.
V Nizozemí byla v letošním roce podle tamních zákonů o euthanasii zabita devětadvacetiletá žena trpící depresí a další duševní chorobou, avšak jinak naprosto fyzicky zdravá. Nizozemí nyní umožňuje lidem bojujícím s duševní nemocí požádat o ukončení života a dosáhnout ho.
„Právě psychiatři a odborníci na duševní zdraví jsou těmi, na něž by se lidé se sebevražednými sklony patrně obrátili o pomoc,“ řekl letos Michael Wee, referent pro vzdělávání na Anscombe Bioethics Centre. „Posun směrem k pomoci při sebevraždě prostřednictvím týchž lidí, u nichž obvykle máme za to, že sebevraždám zabraňují, tedy mnoho lidí zajímá a samozřejmě i alarmuje.“
Podle celostátní organizace Dying With Dignity Canada („Umírat s důstojností“) se za první rok legální euthanasie v Kanadě pro lékařskou pomoc při umírání rozhodlo více než 1 300 lidí. Organizace na svých webových stránkách vyzývá všechny Kanaďany, kteří chtějí mít přístup k lékařské asistenci při smrti, aby se ozvali a lobbovali za to, aby všechny nemocnice, hospice a léčebny dlouhodobě nemocných financované z veřejných peněz musely legální euthanasii poskytovat.
„Skupiny, které jsou proti asistované smrti, stále častěji mobilizují a lobbují u vlád v provinciích, aby byl přístup k ní co nejomezenější,“ uvádí se na stránkách organizace Dying with Dignity Canada. „V Ontariu byl dokonce schválen zákon, který veřejným institucím dovoluje skrývat svůj postoj k lékařské pomoci při umírání před komunitami, v nichž působí. Nebudeme-li jednat, riskujeme, že tím umožníme trvalé zakotvení těchto škodlivých politik.“
Lemmens jako bioetik však nabízí jiné varování – a výzvu k akci těm, kdo si váží kultury života. Zastánci života by podle něj měli „s důstojností pozvednout hlas a naslouchat kritickým svědectvím a hlasům z Belgie a Nizozemí.“
James Risdon
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
To v Argentině proti pro-life aktivistům házeli propotratoví demonstranti už i molotovy.
Tuto větu opravdu nechápu: „V Ontariu byl dokonce schválen zákon, který veřejným institucím dovoluje skrývat svůj postoj k lékařské pomoci při umírání před komunitami, v nichž působí.“
Jakým institucím? Před jakými komunitami?
V tom širším kontextu je to snad jasné?!
(No tak úplně jasné to není ani z kontextu: pod _veřejnou_ institucí bych si představil něco státního ap., kde by ale bylo překvapivé, kdyby takové instituce mohly zastávat nějaké různorodé postoje, snad podle osobního postoje ředitele nebo já nevím čeho. Ale tak třeba to má znamenat „veřejně působící“ instituce, no a ty komunity bude beztak jen nějaké newspeakové buzzword bez konkrétního smyslu.)
Ne, fakt mi to jasné není ani trochu. Vůbec nechápu, co tou větou chtěl autor/překladatelka říct. Nešlo by to nějak srozumitelně ozřejmit?
V USA a Kanadě je běžné, že propotratové a proeuthanasijní skupiny požadují, aby všechny veřejné zdrav. instituce (tj. všechny nemocnice a zdrav. zařízení pro veřejnost či pobírající příspěvky z veřejných prostředků – bez ohledu na zřizovatele) musely provádět potraty či euthanasii.
Pokud toho někde nemohou zatím dosáhnout, požadují, aby tato zařízení musela své pacienty co nejčastěji a opakovaně informovat o tom, že nejsou plnohodnotným zdravotnickým zařízením, protože neposkytují „kompletní zdravotnické služby“, neb jim nevykonají potrat ani nepomohou s euthanasií ani jim tyto zákroky nedoporučí.
Prostě v Ontariu to podle tohoto vypadá tak, že katolická nemocnice nemusí ještě dělat euthanasii, a přesto nemusí pacientům tuto skutečnost několikanásobně připomínat s dovětkem, že není plnohodnotná nemocnice. Což tyhle vrahouny neskutečně ….
Slogan typu „U nás pacienty nevraždíme, ale léčíme“ by přece mohl být celkem dobrou reklamou. 🙂
Je-li to předepsáno, tak i s tou formou…
„Public institutions“ by se daly opsat jako „instituce placené z veřejných zdrojů“, aby to bylo jasnější.
„Communities they serve“ je vskutku newspeakové buzzword, jak správně podotýká Matěj. Předpokládám, že to znamená okruh lidí/pacientů, kteří tam chodí, nebo prostě město, kde jsou umístěny.