Blud v Katechismu. Vlk ve Vatikánu. Žádný pastýř na dohled.

Právě v době, kdy poslední kolo skandálu kolem homosexuální sítě a obvinění ze sexuálního zneužívání v Církvi dosahuje vrcholu, papež František – který v poslední době tajemně mlčí – svrhnul mezi nás teologickou jadernou bombu.

Jak píše list Crux:

„Podle Katechismu katolické církve je od nynějška trest smrti za všech okolností nepřijatelný.

Vatikán ve čtvrtek oznámil, že papež František schválil změny v kompendiu katolické nauky zveřejněném za papeže Jana Pavla II.

Katechismus katolické církve nyní o trestu smrti říká: ,Trest smrti je nepřijatelný, protože útočí ne nedotknutelnost a důstojnost člověka,ʻ a dodává, že Církev ,se rozhodně zasazuje o jeho zrušení na celém světě.ʻ“

Jak jsem se snažil prokázat již dříve [1], toto je prostě teologicky mylné. O tom není pochyb. Chtěl jsem však znát názor odborníka – jímž nejsem – a proto jsem se obrátil na důvěryhodného teologa, který se dobře vyzná v jemnějších odstínech magisteriální autority a jejích limitů. Zde je odpověď, kterou jsem obdržel:

„Tradiční nauka Katolické církve o vnitřní morálnosti trestu smrti je nezměnitelné dogma. Popírat to nebo tvrdit opak je formálně heretické. Katolíci jsou stále povinni této nauce věřit a akceptovat ji bez ohledu na jakékoli změny v katechismu.

Co znamená, když je něco ,formálně heretickéʻ?

1. Formální versus materiální hereze. Toto rozlišování se týká objektivního stavu věroučných tvrzení. Hereze je jakýkoli výrok odporující kterémukoli dogmatu. K tomu, aby byla nějaká nauka dogmatem, je třeba dvou věcí: (1) musí být obsažena v Božím zjevení a (2) musí ji jako takovou prohlásit Církev (buď slavnostním prohlášením, nebo řádným a univerzálním magisteriem). Jsou-li obě podmínky splněny, pak je daná nauka formálním dogmatem a její popření je formální herezí. Je-li nějaká nauka obsažena v Božím zjevení, ale Církev ji dosud jako takovou neprohlásila, může se nazývat „materiálním dogmatem“. To byl například případ nauky o Neposkvrněném početí Panny Marie v patristické době a ve středověku. Materiální hereze je popření materiálního dogmatu.

2. Formální versus materiální heretik. V tomto rozlišování jde o subjektivní provinění osob. Heretik je člověk, který věří nebo učí herezi. Materiální heretik je člověk, který věří nebo učí něčemu, co je objektivně herezí; formální heretik je člověk, který v tom pokračuje i poté, co byl řádně napomenut.

V případě dogmatu o vnitřní morálnosti trestu smrti je tedy jeho popření formální herezí, neboť odporuje nauce, která je obsažena v Božím zjevení a která byla jako taková vyhlášena řádným a univerzálním magisteriem Církve. Člověk, který toto dogma popírá, je materiálním heretikem prostě samotným faktem tohoto popření. Formálním heretikem však není, pokud na tomto popírání nesetrvá i poté, co byl řádně napomenut.“

To, co je na tomto okamžiku v Církvi tak absurdní, je skutečnost, že pouhé zopakování nauky Církve za situace, kdy jí odporuje nejvyšší úřad, je pro teologa v plném společenství s Církví tak nebezpečné, že jsem nucen chránit jeho identitu.

Nevím, co k výše uvedenému ještě dodat. V této chvíli jsme se ocitli mimo mapu v nebezpečných a neprobádaných vodách. Už v roce 2016, kdy dal František zelenou eugenické antikoncepci, jsem začal argumentovat, že nastal okamžik, o němž mluví list Galatským 2,11. [2] Od té doby se situace ještě zhoršila.

Biskupové světa, jste-li pravověrní a záleží vám na víře nebo na duších, jimž hrozí zatracení v důsledku neustávajícího přívalu pohoršení a omylu přicházejícího z Říma, je vaší mravní povinností napomenout tohoto papeže. 

Kardinále Burke, kardinále Sarahu, kardinále Brandmüllere, kardinále Müllere, biskupe Schneidere – vaše jména vytanou na mysli jako první, ale jsou i další. Schovávání, nepřímé narážky na to, co se děje, a odsuzování omylů, aniž by byl zmíněn jejich zdroj, v očích věřících nestačí. Absolutní nedostatek konfrontace na straně našich biskupů, kteří nechtějí vytýkat tuto katastrofu přímo proti němu jako svatý Pavel svatému Petrovi v Gal 2,11, pohoršení způsobené tímto papežem jen zhoršuje.

Dom Prosper Guéranger napsal, že „stane-li se z pastýře vlk, je první povinností stáda se bránit.“

Opravdu nás nutíte, abychom to dělali úplně sami?

Steve Skojec

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

[1] https://onepeterfive.com/pope-francis-wrong-death-penalty-heres/

[2] https://onepeterfive.com/the-galatians-two-moment-is-now/

Zdroj:

https://onepeterfive.com/heresy-in-the-catechism-wolf-in-the-vatican-no-shepherds-in-sight/

36 Responses to Blud v Katechismu. Vlk ve Vatikánu. Žádný pastýř na dohled.

  1. Pan Contras napsal:

    Bergoglio zkouší, co si může dovolit a i tohle mu co? I tohle mu projde jako Amoris laetitia mu prošla.

    Možná se konservativní biskupové zmůžou zase na nějaká dubia, ale to je tak všechno: jsou v tom sami a navíc potřebují ještě další léčbu Bergogliem, aby se zbavili indultní mentality.

    Takže se nic zase dít nebude. Nakonec značnému počtu biskupů pan skromný vyhovuje, takže si nedělám iluze o jeho nástupci.

  2. Renda napsal:

    Zas to projde , stádo zatleska ,jaký je Sv.otec lidumil , humanista.Jsem zvědavý na reakci koncilních konzerv.

  3. Dr. Radomír Malý napsal:

    Nedávno, ještě před Františkovým prohlášením, se kardinál Malcolm Ranjith ze Srí lanky, známý svým konzervativním postojem, vyjádřil veprospěch trestu smrti pro drogové dealery.

    • matěj napsal:

      To je zajímavý příklad: co konkrétně tedy autentická nauka říká o trestu pro drogového dealera: má být popraven? Snad se mýlím, ale pokud se dobře pamatuju, nic takového neříká. Co naopak říká, je povinnost snahy o spásu dealerovy duše ap.

      Mně se nějak nedaří vidět rozpor, který všichni hledači pověstné hole k bití psa, chci říct papeže, tak snadno nacházejí. Trest smrti je morálně oprávněný a dnes je nepřijatelné tohoto oprávnění využívat, kde je v tom spor?

      Vždyť to nové znění dokonce výslovně připomíná, že takový trest byl přijatelný (a neoznačuje to za mylný postoj), i z toho je zjevné, že ten následující přítomný čas „je (nepřípustný)“ se vztahuje k současnosti a nelze to interpretovat jako obecný výrok. Takové věci jsou přece v katechismu běžně, zcela náhodně první, co jsem našel během pár sekund: „Pro oprávnění ke svěcení biskupa se dnes vyžaduje zvláštní výnos římského biskupa“ — to také jistě neznamená, že to tak bylo vždy a že svěcení bez výnosu byla neplatná/nedovolená/…

      Proč se to tedy tolik lidí tak urputně snaží dezinterpretovat, když to v žádném sporu s trvalou naukou není?

      Vůbec největší legrace je pobouření nad tím, že se církev explicitně „rozhodně zasazuje o jeho zrušení“, tedy o takový stav věcí, aby nemusel být státní mocí uplatňován — no co už jiného by Církev měla dělat? Jakým způsobem je toto nepravověrná snaha?

      • Ignác Pospíšil napsal:

        Protože jde přinejmenším o bludnou interpretaci nauky. Protože tvrzení, že „dnes je nepřijatelné tohoto oprávnění využívat“ je zjevně nepravdivé a leží mimo papežskou autoritu, neboť se netýká otázky víry a mravů, ale otázek bezpečnosti, otázek kriminality, terorismu a vězeňství.

        Nicméně dovolte mi připodotknout, že to vy tady těžce dezinterpretujete onu změnu, protože ta není ohraničena časem ani okolnostmi. Tvrdí, na rozdíl od platného učení Církve, že trest smrti je (?od teď?) nepřípustný, bez jakýchkoliv dalších upřesnění a okolností. To je nesmysl a to JE jednoznačný nepřekonatelný rozpor.

      • Honza Kohoutek napsal:

        „Trest smrti je nepřijatelný, protože útočí ne nedotknutelnost a důstojnost člověka.“ Představa, že poprava člověka státní mocí (jejíž podstata je stále stejná) dříve neútočila na nedotknutelnost a důstojnost člověka, a najednou se stalo, že poprava člověka státní mocí začala na tuto nedotknutelnost a důstojnost člověka útočit, mi přijde velmi směšná. Jak k tomu došlo? Nebo na ni útočila vždy, ale dříve byla poprava přijatelná? Jak mohlo být přijatelné něco, co útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka?
        A k tomu srovnání s „Pro oprávnění ke svěcení biskupa se dnes vyžaduje zvláštní výnos římského biskupa“ je rozdíl v tom, že je tam explicitně to slovo „dnes“ a zejména v tom, že oprávnění ke svěcení biskupa se nijak nedotýká lidské důstojnosti a nedotknutelnosti člověka.

      • Takypijus napsal:

        Mícháte dohromady církevní předpisy a božské právo. Zatímco to první se může měnit jak chce, to druhé je neměnné. Organizační náležitosti jmenování a svěcení biskupa spadají do první kategorie, morálnost trestu smrti do druhé kategorie.

  4. Jaroslav Klecanda napsal:

    „Tradiční nauka Katolické církve o vnitřní morálnosti trestu smrti je nezměnitelné dogma. Popírat to nebo tvrdit opak je formálně heretické. Katolíci jsou stále povinni této nauce věřit a akceptovat ji bez ohledu na jakékoli změny v katechismu.

    To jsou silné výroky. :-) Pokud je chci tvrdit, tak bych měl dodat citace, kdy Církev vyhlásila jako dogma udílení trestu smrti! :-)

    Prozatím jsem se setkával s tím, že Církev uznává morální oprávněnost užití trestu smrti jako obrany vůči agresi a agresorovi – což v sobě zahrnuje i spravedlivé soudní řízení a spravedlivý soudem stanovený trest. Protože ale dějiny lidstva jsou plny nespravedlivých soudních procesů a nespravedlivě potrestaných trestem smrti, od této praxe se ve druhé polovině 20. století začalo hromadně upouštět.
    Co ale vidím jako ještě více problematické na celém výroku je to, že jde o citaci, v níž chybí – záměrně – jméno jejího autora. To se ten dotyčný teolog za svůj silný výrok poněkud veřejně stydí? :-( Nebo k němu tak horlivě hledá argumentaci, že zapomněl na citaci příslušného dogma Církve ? :-(

    • Tadeáš Snopek napsal:

      Pokiaľ viem, tak učenie v oblasti morálky nie sú dogmy, ale „iba“ definitívne výroky. Ich verejné popieranie teda ešte nerobí z človeka formálneho heretika, lebo taký človek neučí herézu, ale nanajvýš(!) „učenie blízke bludu (haeresi proxima) „.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Velmi detailní teologické zdůvodnění toho, proč je přípustnost trestu smrti dogma, je v prvním odkazovaném článku.
      Neuvádění jména daného teologa mi přijde v době masových profesních likvidací papežových kritiků jako rozumné opatření.

  5. Honza Kohoutek napsal:

    Je to jako s tím otroctvím. Dříve věc, která se normálně praktikovala, křesťané se na ní podíleli a nikdo nic nenamítal. Později začalo být považováno za nedůstojné lidské osoby. Najednou. Trest smrti je také najednou nepřípustný, protože odporuje lidské důstojnosti, ačkoliv dříve nikdo nic takového nenamítal.
    Kdysi na Signálech, když se hádali tradicionalisté s liberály, oháněli se tradicionalisté citacemi některých svatých a když se nějaký liberál ohradil, tak mu bylo namítnuto: „to je výrok člověka, kterého Církev prohlásila za svatého“. Později, když byl blahořečen Jan Pavel II., začali tradicionalisté tvrdit, že blahořečení není neomylné – a otec Stritzko (patrně v předtuše, k čemu by mohlo dojít) hned přispěchal s tezí, že ani svatořečení není neomylné (v dnešní podobě samozřejmě, svatost takového Pia X. by nikomu zpochybňovat nedovolil). Nicméně katechismem katolické církve se liberálové „mlátili po hlavě“ dál, to byla vždy berná mince. Říkáš něco? Tak se podívej, co je v katechismu. Je to tam jinak? Tak jsi mimo a katechismus má pravdu. Dnes, když dochází ke změně katechismu, tak už už jsou tu obránci tradice přispěchavší s tím, že katechismus je jen sbírka potenciálních omylných výroků. Mluvím samozřejmě o tom jednom oficiálním – papežem schváleném – katechismu katolické církve. Holandský katechismus a jiné pokusy, které nikdy neměly souhlas papeže, nelze s oficiálním katechismem vůbec srovnávat, jak to činí autor článku, aby dodal svým tvrzením váhu.
    Je-li ale katechismus omylný (ve věcech mravů), pak tím spíše mohou být omylné i encykliky a jiné dokumenty papežů. Potenciálně omylné jsou encykliky Castii Conubii a Humanae Vitae, omylná může být Pascendi Dominici gregis, omylná mohla být antimodernistická přísaha i syllabus omylů (tak, že omyly v něm uvedené, nemusely ve skutečnosti být omyly).
    Konečně papež František přistoupil k tomu, že natvrdo změnil nauku Církve ve věcech mravů (a přestal to dělat pokoutně a nedůstojně skrze nějaké poznámky pod čarou v apoštolských exhortacích). Čili je zřejmé, že ne všechno, co Církev ve věcech mravů učí (a otázka přípustnosti trestu smrti tam patří) je neomylné. To otevírá prostor změnit další věci. Problémem tradicionalistů zjevně je, že do neomylného a nezměnitelného učení Církve cpou i věci, které tam nepatří.

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Už zase ty mimoňské řeči o otrokářství… Jak kolovrátek, bez ohledu na realitu…

      • Honza Kohoutek napsal:

        To, že Židé a později křesťané se k otrokům chovali mnohem lépe než Římané nebo jiné starověké společnosti neznamená, že to otroctví nebylo. Bylo, protože pořád šlo o obchodování s člověkem a o vlastnictví člověka. Byť mu byla přiznána nějaká práva. A postoj Církve k otroctví se postupně měnil. V pastorální konstituci Gaudium et Spes se jasně píše, že otroctví uráží lidskou důstojnost. Nikoli špatné zacházení s otrokem nebo jeho bití, ale otroctví jako takové. Je to stejné jako s tím trestem smrti. Taky najednou začal útočit na lidskou důstojnost, ačkoliv dřív to Církvi jaksi nevadilo. To, že otroctví uráží lidskou důstojnost není něco, k čemu mohlo dojít až postupem času, posunem dějin. Podstata je vždycky stejná. Buď to tedy lidskou důstojnost uráželo vždy (i v době apoštola Pavla) nebo nikdy. Citace z Gaudium et Spes: „Všechno, co je přímo proti životu, jako vraždy všeho druhu, genocidy, potraty, euthanasie i dobrovolná sebevražda; cokoli porušuje nedotknutelnost lidské osoby, jako mrzačení, tělesné nebo duševní mučení, pokusy o psychické násilí; co uráží lidskou důstojnost, jako nelidské životní podmínky, svévolné věznění, deportace, otroctví, prostituce, obchod se ženami a s mladistvými; a také hanebné podmínky práce, když je s dělníky zacházeno jako s pouhými výrobními prostředky, a ne jako se svobodnými a odpovědnými osobami: všechny tyto věci a jim podobné jsou opravdu ostudné, vnášejí nákazu do lidské civilizace a poskvrňují více ty, kteří je dělají, než ty, kteří trpí bezpráví, a velice zneuctívají Stvořitele.“

        • Ignác Pospíšil napsal:

          „To, že Židé a později křesťané se k otrokům chovali mnohem lépe než Římané nebo jiné starověké společnosti neznamená, že to otroctví nebylo.“

          To je právě ten Váš kardinální omyl. Otroctvím se rozumí totální vlastní člověka, který ztrácí veškerá práva, na nějž získává veškerá práva majitel. Otrok pro majitele není člověk, ale věc. Nový zákon sice formálně připouští vlastnictví otroků, ale zároveň výslovně stanoví taková omezení pro otrokáře, že už jednoznačně nejde o otroctví tom smyslu, v jakém to slovo dnes používáme… Protože pro křesťanského otrokáře otrok nebyl a nesměl být věc. Neměl na něj ta absolutní práva, která otroctví charakterizují, musel s ním zacházet jako s člověkem…

          • Honza Kohoutek napsal:

            Jsou různé druhy otroctví, nejen totální vlastnění člověka, který nemá žádná práva. Taková forma otroctví byla v některých starověkých kulturách, ale v jiných byla zase jiná. Otrok měl nějaká práva a nějakou právní ochranu, ale mohl být stále předmětem prodeje, směny, zkrátka obchodu bez toho, aby se k tomu mohl vyjádřit. Církev postupně odsoudila všechny formy otroctví a označuje je dnes za urážku lidské důstojnosti.

            • Ignác Pospíšil napsal:

              „Jsou různé druhy otroctví, nejen totální vlastnění člověka…“ – jo, říká se tomu inflace jazyka, inflace pojmů…

              • Honza Kohoutek napsal:

                Tak apoštol Pavel ten pojem otrok používá, i když tím myslí otroka braného jako člověka s určitými právy, stále je to otrok – v méněcenném nedobrovolném postavení. Církev v konstituci Gaudium et Spes odmítá všechny formy otroctví, tj. i to pavlovské, protože útočí na lidskou důstojnost.

      • Felix Leo napsal:

        Zrovna otrokářství je krásný příklad. Jeho oprávněnost se dokonce dokazovala z Bible, viz Gen 9,27. Zatímco většinu amerických církví (např. metodisty) vztah k otrokářství názorově rozštěpil, katolíci byli jednoznačně pro otroctví. Proto také vydalo Svaté oficium v roce 1866 prohlášení, že otroctví je plně v souladu s přirozeným zákonem a jeho zrušení je pošlapáním Tradice.
        Nyní po 150 letech nás už snad otroctví netrápí a po dalších 150 letech snad nebude naše potomky trápit nepřípustnost trestu smrti.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          „Proto také vydalo Svaté oficium v roce 1866 prohlášení, že otroctví je plně v souladu s přirozeným zákonem a jeho zrušení je pošlapáním Tradice.“ — Můžete Felixi tohle věrohodně doložit?

          • Honza Kohoutek napsal:

            Je to citováno například v knize J.F.MAXWELLA: Slavery and The Catholic Church, THE HISTORY OF CATHOLIC TEACHING CONCERNING THE MORAL LEGITIMACY OF THE INSTITUTION OF SLAVERY z roku 1975 na stranách 78-79. Ale najdete to i v jiných historických publikacích.

          • :) napsal:

            Jde o instrukci č. 1293 z 20. června 1866 (TGBADQ). Nicméně se v ní nenachází tvrzení, že „zrušení otroctví je pošlapáním Tradice“. Spíše naopak:

            „Etsi Romani Pontifices nihil intentatum re liquerint quo servitutem ubique gentium abolerent, iisdemque praecipue acceptum referri debeat quod iam a pluribus saeculis nulli apud plurimas christianorum gentes servi habeantur; tamen servitus ipsa per se et absolute considerata iuri naturali et divino minime repugnat, pluresque adesse possunt iusti servitutis tituli quos videre est apud probatos theologos sacrorumque canonum interpretes.“

            Nicméně instrukce skutečně říká, že otroctví per se et absolute neodporuje zákonu božskému ani přirozenému. Což je však ale asi jasné každému, kdo četl listy sv. Pavla. Jestli někdo tvrdí opak, tak to určitě nejsou klasičtí katoličtí autoři nebo papežové… Budou to asi spíše modernisté.

            Nicméně paralela s trestem smrti rozhodně nesedí. Papežové v těch dokumentech netvrdí, že by bylo záhodno otroctví někde zavádět nebo že by se pokud možno nemělo rušit.

            • Honza Kohoutek napsal:

              „Papežové v těch dokumentech netvrdí, že by bylo záhodno otroctví někde zavádět nebo že by se pokud možno nemělo rušit.“ Ale no tak, ta instrukce byla záměrně vydána v době, kdy bylo čerstvě zrušeno otroctví v USA a dávala tak katolíkům možnost odmítat 13. dodatek americké ústavy a na otroctví trvat i nadále. Některé jižanské státy 13. dodatek odmítaly desítky let (Mississippi jej formálně ratifikovala až v roce 2013). Katolíci tak měli formálně potvrzeno, že mohou otroctví hájit a být proti jeho zrušení. Mohli dál otroky vlastnit, kupovat a prodávat, protože měli potvrzeno, že to je plně v souladu s přirozeným řádem.

              • :) napsal:

                Hm. Kvůli příspěvkům, jako je ten Váš, do diskusí příliš nezasahuji. Neměl jste totiž evidentně vůbec potřebu si k věci něco více zjistil. Stačil by dokonce i jen ten úryvek, který jsem citoval. Pokud umíte anglicky, našel jsem Vám anglický překlad:

                „Although the Roman Pontiffs have left nothing untried by which servitude be everywhere abolished among the nations, and although it is especially due to them that already for many ages no slaves are held among very many Christian peoples, nevertheless, servitude itself, considered in itself and all alone (per se et absolute), is by no means repugnant to the natural and divine law, and there can be present very many just titles for servitude, as can be seen by consulting the approved theologians and interpreters of the canons.“

                Říká tedy prakticky opak toho, co prezentuje Felix, na kterého jsem reagoval. Ten příznačně otočil a teď mluví o nějakém komentáři k instrukci, který je samozřejmě zcela irelevantní, byť by existoval.

                Dále se zdá, že jste si nedal ani tolik námahy, abyste si zjistil, že daná instrukce byla vydána jako odpověď na otázky apoštolského vikáře v AFRICE! A instrukce se týká zcela konkrétních podmínek, které tam panovaly a kvůli kterým byly dotazy vzneseny. Diskutujete tady místo toho o nějakém otroctví v USA. Jak se chovali nějací katolíci někde v USA je v otázce postoje katolické Církve vůči otroctví zcela irelevantní.

              • Honza Kohoutek napsal:

                To, že ta instrukce byla vydána jako konkrétní reakce jsem nevěděl, tak díky za doplnění kontextu, ale tvrzení obsažené v instrukci o souladu otroctví s přirozeným řádem je tvrzení obecné povahy, na tom kontext nic nemění. A v době, kdy byla instrukce vydána, samozřejmě velmi posloužila jako argument k obhajobě otroctví. Toho si její autoři museli být vědomi, i kdyby takový záměr neměli.

          • Felix Leo napsal:

            Odkazů jsou na internetu tisíce. Podrobněji k instrukci z roku 1866 např. https://suchanek.name/texts/atheism/slavery.html
            Citace z odpovědi pod bodem 15:
            From this it follows that it is not repugnant to the natural and divine law that a slave be sold, bought, exchanged, or given…
            Pošlapání Tradice není přímo z instrukce, ale z jednoho jejího komentáře, který snad brzy dohledám.

          • Pan Contras napsal:

            Přidávám se k dotazu. Doložte to a latinsky.

        • jl napsal:

          Cirkev uci stale pripustnost trestu smrti.
          Jen to nove neni v katechismu (mozna nejaka hlava prijde s „katechismem medii“ a „katechismem skutecnym“).
          A prislusne oduvodneni nove upravy onoho odstavce smeruje spis na dalsi americke volby, nez na to, co bude za 150 let.

  6. jl napsal:

    Jedná se o další kousek v zavedené tradici černého humoru reformovaného katolicismu.

    Z důstojnosti člověka ve světle evangelia nelze odvodit absolutizaci života a např. absolutní zákaz trestu smrti, právě naopak. A nikoli náhodou se touto absolutizací vyznačují všemožné sekty, od Chelčického až po moderní a postmoderní inferno sociální spravedlnosti (ačkoli jejich krvelačnost je pověstná).
    Reformě-katolický humor potom spočívá v tom, že se právě toto začne tvrdit i v katechismu, ovečky si to adoptují a přitom se to v katechismu netvrdí, kritikové se odpálkují. A je to.

  7. Pan Contras napsal:

    Oprávněnost trestu smrti popírali různí úchylkáři a sektáři, např. Albigenští, v pozdější době byl svého času odpůrcem trestu smrti první levičák u moci Robespiere, a nakonec ve 20. století neomarxističtí humanitáři, alias fosilie osmašedesátého.

    Pro neomylné učení o oprávněnosti trestu smrti svědčí:
    1. Písmo: SZ, Řím 13: Nenosí nadarmo meč (světská moc), slova Krista Pilátovi Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry
    2. Trvalé učení papežů, včetně uplatňováni trestu smrti v papežském státě např. za potrat
    3. Autorita otců a učitelů Církve (Tomáš, Alfons).
    4. Neomylné odsouzení Lutherova tvrzení, že je proti vůli Ducha heretiky pálit.
    5. Vyznání víry předepsané Albigenským, jehož součástí je uznání trestu smrti.

  8. Libor Rösner napsal:

    Organizace LGBT jsou z toho nadšené a doufají, že podobnou změnu dozná i učení o homosexualismu – s přípodotkem, že i učení o trestu smrti bylo v katechismu a změnilo se, tak proč ne toto. Spoléhají přitom na stávajícího papeže…
    https://www.pch24.pl/srodowiska-lgbt-zadowolone-ze-zmian-w-katechizmie–teraz-licza-na-kolejne-kroki,62018,i.html

  9. :) napsal:

    Jaroslav Klecanda: „Prozatím jsem se setkával s tím, že Církev uznává morální oprávněnost užití trestu smrti jako obrany vůči agresi a agresorovi“

    Omyl. A z tohoto omylu vychází mylné závěry. Proti agresorovi by se společnost mohla bránit i jinak, než trestem smrti (vypuzením, zmrzačením, uvězněním).

    Účelem trestu smrti je i potrestání viníka a výstraha ostatním. Při jiném trestu by výstraha neměla takového účinku. Kromě toho např. uvěznění zločince vyžaduje po společnosti další náklady (dozor, výživa, vyhrazení území pro věznici, zabírání místa ve vězení), které nemá žádnou povinnost těžkému zločinci poskytovat.

    Do přísahy uložené Valdenských bludařům, kteří se vraceli do Církve, byla r. 1210 za Innocence III. vložena také slova o tom, zda uznávají oprávněnost trestu smrti. Kdyby popírání této oprávněnosti nebyl blud, nebyla by byla slova do přísahy vložena, protože jenom bludy je třeba odvolat, chce-li se bludař vrátit do Církve. Názory na nerozhodnuté věci může mít jakékoliv.

  10. Libor Rösner napsal:

    Tomasz Terlikowski trefně poznamenává, že celá změna stojí na jedné jediné papežově větě.
    „Nic víc, ani jeden odkaz na některého z církevních otců nebo na učení některého z předchozích papežů, ani jeden citát z Písma. Nic z toho, pouze jedna věta z jedné promluvy, a to vše v situaci, kdy nejde o nějakou kosmetickou změnu, ale o prohlášení, že to, o bylo po staletí považováno za morální, bude odteď nemorální.“

    Vyjmenovává aspoň některé z papežů, kteří trest smrti vnímali jako morální záležitost, Inocenc I.chápal jeho odstranění jako protivící se Boží autoritě, Inocenc III. zase jako porušení katolické ortodoxie. Pius V., Pius X., Pius XII. smýšleli podobně.

    Samozřejmě má obavu, že jde o precedens pro další změny.

  11. Pan Contras napsal:

    Takže tu máme papeže formálního heretika, tedy papa materialiter. Jsem zvědav, jak se k tomu postaví věrchuška FSSPX, jestli bude „cudně“ mlčet, nebo vyvodí nějaké důsledky.

    • Pan Contras napsal:

      Ab nedošlo k nedorozmění. Je třeba vysvětlit co myslím tím papa materialiter.

      Dle CIC notorický heretik (a tím i schismatik) ztrácí úřad, avšk drží jej dokud není odstraněn.

      V tomto smyslu Bergoglio drží úřad, z nějž je samým právem odstraněn a je povinen resignovat, podobně, jako zloděj je povinen vrátit kradenou věc, jeho držba je neoprávněná i když faktická.

  12. Stana napsal:

    Trest smrti je také euthanazie a potrat, co na to Bergoglio? Že by nějak vehementně se zasazoval proti těmto vraždám a psal exhortace, to nevím. Píše bludy o oteplování a jiné koniny, ale toto ho asi moc netrápí. Je to prostě gog magog z Apokalypsy.

    • Libor Rösner napsal:

      Omyl – potrat a eutanazie jsou vraždou. Chápu, kam míříte svým komentářem, ale nazývejme věci pravými jmény. Nehledě na to, že trest smrti je udílen viníkům (teda v naprosté většině, pomineme-li občasné omyly v soudním řízení), kdežto děti v lůně matek jsou zabíjeny, aniž by se něčeho samy dopustily, jen chtěly žít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *