Biskup Schneider o panamazonské synodě, ženatých kněžích a kazatelkách
Mons. Athanasius Schneider
Biskup Athanasius Schneider v dalším rozhovoru hovoří o panamazonské synodě, která se má konat v roce 2019, a odmítá myšlenku svěcení ženatých mužů. Argumentuje tím, že kněžská zdrženlivost je církevní tradicí sahající až do apoštolských dob. Pokud jde o úlohu žen, obává se, že by Církev brzy mohla napodobit německý model pastoračních asistentek, které už dnes v Německu kážou a vykonávají bohoslužby slova.
V třicetiminutovém rozhovoru, který se odehrál 10. června v České republice a který přinesl tradiční kanál Gloria.tv, se Mons. Schneider, pomocný biskup diecéze Panny Marie v kazašské Astaně, vyjadřuje k několika tématům, kromě jiného k významu tradiční Mše svaté, k vážným důsledkům papežské exhortace Amoris laetitia a k rozdělení v Katolické církvi.
V souvislosti s pracovním dokumentem (Instrumentum laboris) panamazonské synody plánované na rok 2019, který byl zveřejněn 8. června, se biskup Schneider rovněž dotýká problému kněžského svěcení ženatých mužů a nebezpečí svěřování liturgických úkonů ženám.
Biskup Schneider vidí, že se tento nový vatikánský dokument snaží připravovat cestu ke kněžskému svěcení ženatých mužů v dané konkrétní části světa. Říká však jasně, že se tato iniciativa bude rychle šířit po celém světě. Tvrdí, že s takovým dovolením „by byl de facto zrušen celibát“. „To je okamžitě zřejmé,“ dodává s tím, že jen dítě by nepochopilo tento hlubší význam výjimky udělené pro panamazonskou oblast.
Prelát vysvětluje, že ženatí kněží „ve skutečnosti odporují trvalé tradici Církve“. Podle biskupa Schneidera „život kněží ve zdrženlivosti sahá až k apoštolské tradici, nejde jen o zákon Církve.“ To uváděl už svatý Augustin, stejně jako synoda v Kartágu [r. 305]. Jak říká Schneider, již ve čtvrtém století bylo známo, že kněžská zdrženlivost se datuje již od apoštolských dob. (Zde tento pojem znamená život v čistotě. Někteří kněží mohli být předtím ženatí, ale při svěcení přijali závazek naprosté zdrženlivosti.)
Biskup Schneider nám připomíná, že všichni papežové v dějinách Církve trvali na čistém způsobu života kněží a biskupů proti veškerému odporu – a to i ze strany evropských vládců – a proti veškerému zneužívání v praxi. Když východní církve v 7. století tuto zásadu opustily, „Svatý stolec to nikdy neakceptoval,“ vysvětluje prelát.
V souvislosti s umožněním ženatých kněží ve východních [katolických] obřadech biskup Schneider objasňuje, že jde o ústupek těm z pravoslavných církví, které se přály vrátit do Katolické církve. Těmto klerikům bylo podle Schneidera dovoleno zachovat si praxi, kterou měli téměř tisíc let. Římskokatolická církev se však celibátu nikdy nesmí vzdát, protože změna této disciplíny by odporovala apoštolské tradici a vedla k „dominovému efektu“.
Pokud by Církev dala dovolení světit ženaté muže na kněze pro panamazonskou oblast, obává se biskup Schneider, že by další biskupové či biskupské konference přišli s přáním aplikovat to i v jiných oblastech. „Kněžská zdrženlivost by byla zakrátko zničena a to se nesmí stát,“ varuje biskup Schneider. „Doufám, že Boží prozřetelnost to nedopustí.“
Podobně komentuje i pravděpodobnou možnost, že panamazonská synoda navrhne pro Katolickou církev v panamazonské oblasti nějakou formu ženských duchovních. „Svátostné svěcení [žen] není možné,“ uvádí biskup Schneider. Spíš si dokáže představit, že by Církev napodobila německý model pastoračních asistentek, které již nyní fungují s požehnáním německých biskupů. Už teď mají kázání a předsedají bohoslužbě slova zahrnující rozdávání Eucharistie. „Dělají všechno kromě mešního kánonu,“ vysvětluje Schneider. „Už je to tady!“ Němečtí katolíci už desítky let vídají ženy u oltáře, oblečené v albě a předsedající liturgii. Panamazonská oblast by se podle Schneidera mohla zařídit stejně jako Německo. „Doufám a modlím se, aby to Pán, Boží prozřetelnost nedovolila,“ opakuje biskup Schneider znovu. V závěru této části rozhovoru zdůrazňuje, že musíme chránit a zachovávat „perlu, kterou nám dal Pán Ježíš“.
Biskup z Astany zároveň povzbuzuje katolické věřící vzhledem k současné krizi v Církvi: „Kdekoli se rozhojnil hřích, rozhojnila se ještě více milost,“ říká s radostí v hlase. Kde je tolik temnoty, „tam ještě více září světlo, milost.“ On sám při svých cestách po celém světě vidí, že všude existují malá ohniska víry. „Vidím v celém světě, že Duch svatý působí skrze mnoho malých skupinek, mnoho mladých rodin, mládež, mnohé seminaristy a kněze, kteří žijí víru.“ Tito katolíci se snaží žít mravně a být příkladem pro ostatní.
Podle biskupa Schneidera jsou ti, kdo v Církvi mají moc – nazývá je „církevní nomenklatura” – proniknuti „duchem tohoto světa, duchem naturalismu, chybí jim nadpřirozená víra“. Možná získali církevní úřady, možná „mají moc nad malými a čistými a dokonce se snaží je utlačovat“; možná mají i „administrativní moc, peníze, reputaci, podporu médií a chválu veřejnosti, ale my máme víru!“
„Vy máte moc, ale my máme víru.“ To mohou prostí věřící říkat těm, kdo mají moc, uvádí biskup. „My jsme bohatší a mocnější.“ „Pole jsou dosud pokrytá sněhem, ale už vidíme sněženky, které ohlašují příchod jara. A to jsou malé skupinky [ve světě], které nemají žádnou moc, které jsou utlačované, ale mají moc před Bohem.“ Na závěr prelát plný víry říká: „A Matka Boží je i naší matkou, matkou Církve, drží nás ve svých rukou. A ona je vítězkou nad všemi bludy.“
Maike Hickson
Překlad Lucie Cekotová
Zdroej:
Celý rozhovor v němčině na https://gloria.tv/video/bSZFUvBHJFBA2rigpvBG2ZrLw
